/Začátek schůze České národní rady v 9.00 hodin/

Místopředsedové České národní rady Oldřich Voleník, Marie Jarošová, František Toman a JUDr. Čestmír Adam

Členové vlády České socialistické republiky

předseda vlády Josef Korčák, místopředsedové vlády doc. RSDr. Ladislav Adamec, CSc., ing. Stanislav Rázl a Štěpán Horník, ministr financí ing. Jaroslav Tlapák, ministr práce a sociálních věcí RSDr. Emilian Hamerník, ministr průmyslu ing. Bohumil Urban, CSc., ministr zemědělství a výživy doc. ing. Miroslav Petřík, CSc., ministr lesního a vodního hospodářství ing. Ladislav Hruzík, ministr obchodu ing. Antonín Jakubík, ministr vnitra ing. Josef Jung, ministr školství doc. Milan Vondruška, ministr kultury doc. JUDr. Milan Klusák, CSc., ministr-předseda Výboru lidové kontroly Vlastimil Svoboda, ministři Rostislav Petera a prof. ing. Karel Löbl, DrSc.

181 poslanců České národní rady podle prezenční listiny

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník /zvoní/: Soudružky a soudruzi, zahajuji 15. schůzi České národní rady.

Na naší dnešní schůzi se ze zdravotních důvodů omlouvá předseda České národní rady Evžen Erban. Dovolte, abych vám přečetl jeho dopis.

Drahé soudružky, milí soudruzi, zasílám vám srdečné pozdravy a jsem dnes v duchu s vámi při vaší zodpovědné práci, jejíž přípravu jsme ještě společně začínali. Těším se na příznivé zprávy o průběhu a užitečném výsledku jednání pro naši socialistickou společnost. Přeji vám všem politické a pracovní úspěchy a těším se na návrat mezi vás.

Evžen Erban

/Potlesk./

Vážené soudružky a soudruzi, dovolte mi, abych v naší schůzi co nejsrdečněji přivítal člena předsednictva ústředního výboru Komunistické strany Československa a předsedu vlády České socialistické republiky Josefa Korčáka a další členy vlády České socialistické republiky /Potlesk./

Dále vítám mezi námi co nejsrdečněji kandidáta předsednictva a tajemníka ústředního výboru KSČ Miloše Jakeše /potlesk/ a tajemníka ústředního výboru KSČ Jindřicha Poledníka. /Potlesk./

Rovněž srdečně vítám soudruha Martina Mikuláše, místopředsedu výboru Slovenské národní rady pro zemědělství a výživu /potlesk/, a ostatní hosty, kteří se účastní dnešní schůze.

Vážené soudružky poslankyně a soudruzi poslanci, vážení hosté, dovolte abych využil příležitosti dnešní schůze České národní rady a vzpomenul, že za několik dnů uplyne již 35 let od doby, kdy jsme s přicházejícím jarem prožívali spolu s národy Evropy poslední týdny zápasu s hitlerovským fašismem. Vítězný pochod hrdinné Sovětské armády již nikdo nemohl zastavit, dny fašistické nadvlády byly sečteny.

V těžkých bojích, nemajících obdoby v historii lidstva svým rozsahem a úporností, porazila Sovětská armáda, bojující v součinnosti s ostatními účastníky protihitlerovské koalice, nacistické uchvatitele a přinesla svobodu oběma našim a mnoha dalším evropským národům. Sovětský svaz byl vedoucí a rozhodující silou tohoto boje, bez něhož by nebylo konečného vítězství nad fašismem. To významně ovlivnilo další vývoj v Evropě a ve světě a podstatně změnilo poměr třídních sil ve prospěch míru, pokroku a socialismu.

Soudružky a soudruzi, jsme hrdi na to, že náš pracující lid v letech pro naše národy nejtěžších, čestně obstál. V čele jeho boje proti fašismu stála od prvních chvil, od prvních dnů ohrožení republiky Komunistická strana Československa, která si získala důvěru a uznání širokých lidových vrstev. Vůdčí postavení komunistů v tomto zápase našich národů potvrdilo v plné historické platnosti Slovenské národní povstání i Květnové povstání českého lidu. Skutečnost, že oba naše národy se zbraní v ruce bojovaly za svou svobodu, svědčí o velké síle vnitřních zdrojů národní a demokratické revoluce a uvědomělé rozhodnosti lidových mas vypořádat se s nenáviděným fašismem. Nikdy však nezapomeneme, že naše národní povstání by nemohla být úspěšně završena bez urychlené a obětiplné pomoci Sovětského svazu. Jen při osvobozování Československa padlo 144 000 sovětských vojáků, z toho 429 při bezprostředním osvobozování Prahy. S vděčností a láskou si budeme vždy připomínat oběti, které přinesl sovětský lid v boji za naši svobodu.

Komunistická strana Československa stála v čele úsilí širokých lidových vrstev, aby naše osvobozená republika byla od začátku budována bez vykořisťovatelů na nových politických a ekonomických základech. Návrhy komunistů, které se staly jádrem Košického vládního programu, vyjadřovaly plně ideály a cíle, za něž bojovali a pokládali své životy hrdinové protifašistického odboje, nejlepší synové a dcery českého a slovenského národa. Za lepší budoucnost našich národů padlo 25 000 komunistů a další tisíce vlastenců, kteří se nikdy nesmířili s mnichovskou potupou. Proto náš lid, vědom si své odpovědnosti, začal postupně na osvobozeném území uskutečňovat hluboké revoluční přeměny v duchu Košického vládního programu, které se staly v naší zemi pevným základem dalšího vývoje k socialismu.

Slavné květnové události si připomínáme v době, kdy politice míru a uvolňování mezinárodního napětí hrozí velké nebezpečí v důsledku hrubého porušování jejích zásad ze strany imperialismu. Nejreakčnější militaristické síly, které se bohužel za 35 let nepoučily z otřesných historických zkušeností, si opět zahrávají s dobrodružnou a stále se zostřující politikou studené války.

Náš postoj, postoj občanů naší země k těmto snahám, je jasný a shodný se slovy soudruha Brežněva, která pronesl na předvolebním shromáždění v Moskvě v únoru letošního roku: "My i naši spojenci se vždy dokážeme uhájit a odrazit jakékoliv nepřátelské útoky. Nikomu se nepodaří nás vyprovokovat. Proti "doktríně" válečné hysterie a horečného zbrojení stavíme "doktrínu" důsledného boje za mír a bezpečnost ve světě. Důsledně pokračujeme v leninské zahraniční politice a hájíme prapor míru, svobody a nezávislosti národů, prapor společenského pokroku."

Tato moudrá a rozhodná slova mají pro nás svůj zvláštní význam v tom, že stejně jako před 35 lety je i dnes Sovětský svaz pro oba naše národy, pro naši krásnou zem pevnou záštitou míru a svobody, zárukou její šťastné budoucnosti.

My, poslanci ČNR, vědomi si své odpovědnosti, budeme v práci mezi svými voliči hlouběji vysvětlovat spojenectví a spolupráci se Sovětským svazem, objasňovat význam proletářského internacionalismu a naše povinnosti v posilování pokrokového a mírového hnutí ve světě.

Přejeme národům Evropy, všemu lidu naší planety i sobě, aby oslavy 35. výročí velkého vítězství Sovětského svazu a našeho osvobození byly vstupem do dalšího období života v míru, vzájemné spolupráce a porozumění ve prospěch všeho lidstva. /Potlesk./

Vážené soudružky a soudruzi, poslankyně a poslanci, od poslední plenární schůze České národní rady dne 1. února letošního roku odešel z našich řad poslanec ČNR JUDr. Josef Machačka, člen předsednictva České národní rady a předseda ústavně právního výboru.

Pietního aktu rozloučení se zesnulým se zúčastnili místopředsedové České národní rady Marie Jarošová, František Toman a dr. Čestmír Adam, členové ústavně právního výboru ČNR a další poslanci České národní rady.

Prosím, abychom památku soudruha Machačky uctili povstáním. /Shromáždění povstává./ Děkuji vám. /Shromáždění usedá./

Soudružky a soudruzi, předsednictvo České národní rady ve své schůzi 21. února t. r. svolalo Českou národní radu k jarnímu zasedání od 1. dubna 1980. V téže schůzi se předsednictvo usneslo na návrhu pořadu dnešní schůze, který je uveden na pozvánce.

Máte k předloženému návrhu programu dnešní schůze nějaké doplňky nebo připomínky? /Nebyly./

Zjišťuji, že ve schůzi je přítomna nadpoloviční většina poslanců České národní rady a můžeme tedy hlasovat o pořadu schůze.

Kdo souhlasí s navrženým pořadem, nechť zvedne ruku! /Hlasuje se./ Děkuji vám.

Je někdo proti? Nikdo.

Zdržel se někdo hlasování? Nikdo.

Děkuji, tím je pořad dnešní schůze schválen.

Přistoupíme k projednání prvního bodu schváleného pořadu, kterým je

I

Zprávu vlády České socialistické republiky přednese místopředseda vlády Štěpán Horník. Prosím soudruha místopředsedu, aby se ujal slova

Místopředseda vlády ČSR Štěpán Horník: Vážená Česká národní rado, soudružky a soudruzi poslanci. Stále složitější mezinárodní vztahy, nové podmínky na světových trzích, růst cen surovin, potravin a krmiv svědčí o prozíravosti linie stanovené XV. sjezdem KSČ - postupně dosáhnout soběstačnosti ve výrobě základních potravin a krmiv.

V naplňování této strategie má stále významnější úlohu důsledná ochrana a řádné využívání zemědělského půdního fondu. Tyto problémy znovu důrazně připomenulo 13. plenární zasedání ÚV KSČ v březnu 1979 i jednání IX. celostátního sjezdu JZD, jsou také předmětem soustavné péče a pozornosti vlád.

Stále více nabývá na významu také poslání lesního půdního fondu, jak z hlediska zdroje dřevní hmoty, tak i s ohledem na funkci lesa v životním prostředí. Tato skutečnost a negativní vlivy civilizačního procesu na lesy vyžadují, abychom i ochraně lesního půdního fondu věnovali zvýšenou pozornost. Bylo by možno uvádět celou řadu opatření, která v těchto směrech vláda ČSR uložila a z nichž mnohá byla i úspěšně zabezpečena. Vláda ale orientuje svou zprávu České národní radě spíše kriticky a soustřeďuje ji na slabá a otevřená místa.

Soudružky a soudruzi, v období minulých čtyř desetiletí docházelo k rozsáhlým změnám půdního fondu. Projevily se výraznými úbytky půdy zemědělské, zejména pak orné. Jen v letech 1945 až 1960 ubylo v ČSR na 500 tisíc ha zemědělské půdy; přitom však půdy orné 556 tis. ha. Ve stejné době se lesní půdní fond zvětšil o více než 200 tis. ha. Rozhodující úbytky zemědělské půdy nastaly zejména v důsledku prudkého rozvoje industrializace, investiční a těžební činnosti, ale také postupující socializace zemědělství a převodů do půdy lesní. Tento vývoj přímo souvisel s rychlým růstem životní úrovně a přechodem drobných uživatelů půdy do průmyslu i s opouštěním extrémních, pro intenzívní zemědělskou výrobu nevhodných poloh, zejména v horských a podhorských oblastech. Současně se však až příliš často projevovala krajní benevolence při uvolňování půdy pro jiné účely.

Péče o půdní fond nebyla doceňována. Své úkoly neplnily resorty, ani národní výbory ani hospodářské organizace. V podstatě byl ponecháván průchod živelnosti. Touto krajně neuspokojivou situací se zabývaly naše nejvyšší stranické a vládní orgány. Z jejich podnětů došlo v letech 1959 a 1960 k vydání nových právních norem na úseku ochrany půdního fondu a o lesích a lesním hospodářství. Od té doby se situace částečně zlepšila. Jestliže v poválečných patnácti letech ubývalo průměrně ročně kolem 33 000 ha zemědělské půdy a 37 000 ha orné půdy, v letech 1961 až 1965 se výměra zemědělské půdy ročně snižovala o 17 až 18 tis. ha a orné jen o 4 tis. ha. Příznivě se projevila i akce vyhledávání a mobilizace půdních rezerv z podnětu ÚV KSČ. Avšak k rozhodujícímu obratu nedošlo. Zejména zábory zemědělské půdy pro investiční výstavbu zůstávaly prakticky na stejné úrovni. Pro účinnější ochranu byl v roce 1966 vydán nový zákon a byla prohloubena evidence půdy. Nové předpisy vytvořily podmínky pro důslednější její ochranu i evidenci.

Ani nové právní předpisy však nestačily situaci změnit. Praxe využívala některých jejich slabých míst a možností subjektivního přístupu při jejich uplatňování. To mělo za následek, že přetrvaly i nedostatky v ochraně a využívání půdního fondu, ačkoliv celospolečenský zájem výrazně směřoval k jeho maximálnímu uchování a zvelebení. Po provedené analýze a s ohledem na náročnější úkoly zemědělství a lesního hospodářství byl na základě zásad, schválených předsednictvem ÚV KSČ v roce 1976 doplněn a novelizován zákon o ochraně zemědělského půdního fondu. Zároveň byla upravena působnost orgánů ochrany zemědělského půdního fondu. V roce 1977 byl pak vydán nový zákon o lesích a zákon ČNR o hospodaření v lesích a státní správě lesního hospodářství.

Zákony platné od roku 1966 znamenaly určitý pokrok. V letech 1966 až 1979 ubylo v ČSR celkem na 120 tis. ha zemědělské půdy, z toho jen 45 tis. ha orné. To už je značné zlepšení; roční úbytek poklesl na 8,5 tis. ha zemědělské půdy a z toho málo přes 3 tis. ha orné půdy.

Za uvedené období bylo trvale odňato jen pro investiční výstavbu a těžbu nerostných surovin 64 tis. ha zemědělské a z toho přes polovinu orné půdy. Pres 100 tis. ha orné půdy bylo převedeno do půdy lesní a ostatní nezemědělské půdy. A nebylo to vždy jen pro její nevhodnost pro zemědělskou výrobu, ale také pro nesprávný přístup organizací zemědělství a lesního hospodářství při posuzování konkrétních případů. Na druhé straně se však získalo přes 47 tis. ha rekultivacemi neplodné a lesní půdy. V letech 1971 až 1977 byly úbytky orné půdy zcela kompenzovány a celková výměra orné půdy v ČSR nepoklesla. Zdálo by se, že se již podařilo nalézt účinný přístup k zabezpečování trvalého snižování úbytků. Ale není tomu tak. Výsledky za poslední období jsou opět málo příznivé, i když jde zřejmě do značné míry o důsledky zavádění pořádku do evidence půdy.

Objektivní pohled na vývoj půdního fondu dokresluje i skutečnost, že kolem 100 tis. ha zemědělské půdy je dočasně odňato a neobděláváno. Vedle toho několik set tisíc ha půdy je omezováno ve využití dalšími zájmy a potřebami, jako jsou ochranná pásma vodních zdrojů a jiná hygienická pásma, ochranná pásma energetická, požadavky ochrany přírody apod.

Lesní půdy i v tomto období přibývalo, především zalesňováním jiných ploch. Za období let 1966 až 1979 dosáhl čistý přírůstek téměř 27 tis. ha.

I když se tedy celková výměra lesů zvětšila, ztráceli jsme půdní fond i zde. Podle resortních údajů činil úbytek v posledních letech průměrně ročně 1700 ha, převážně pro investiční výstavbu a těžební činnost. Mimoto je každoročně dalších téměř 1 tis. ha pozemků omezeno ve využití výstavbou elektrovodů a jiných liniových staveb včetně cest a zařízení, které slouží lesnímu hospodářství.

Dosavadní vývoj přes všechna přijatá opatření tedy není uspokojivý. Každoroční skutečné úbytky orné půdy se sice v poslední době dařilo alespoň zčásti nahražovat rozorávkami luk, pastvin a také nezemědělských pozemků. Zábory však stále ještě překračují celospolečensky nutnou potřebu. Přitom, a to je zvlášť závažné, značný podíl odnímané půdy tvoří pozemky vysoce úrodné.

Současný stav alarmuje. Výměra zemědělské půdy na jednoho obyvatele ČSR činí k 1. 1.1980 již jen 42,6 arů, z toho orné 32 arů. To je jedna z nejnižších výměr na obyvatele v celé Evropě. Za posledních 30 let se u nás snížila o téměř 14 arů.

Soudružky a soudruzi,

dosavadní zkušenosti s uplatňováním nových právních předpisů ukazují, že v důsledku přijatého a důsledněji prosazovaného zpřísněného režimu zákonných ustanovení můžeme konstatovat určité zlepšení. Společenským nárokům dosud ale nepostačuje. Stále ještě působí některé negativní tendence a v praxi se projevuje řada problémů.

Samotné zákonné normy, které po novelizaci v letech 1976 a 1977 v sobě zahrnuly řadu progresivních prvků, lze hodnotit kladně. Dávají také předpoklady k dalšímu zlepšení situace v ochraně půdy. Jejich působnost byla prohloubena jak ve sféře rozhodovací a administrativní, tak i v působení ekonomickém. Přesto výsledky nejsou dobré. Od roku 1945 do současné doby jsme ztratili přes 700 tis. ha zemědělské půdy. To je "čistá" ztráta - po kompenzaci půdy, která během té doby byla vrácena k užívání. Za jakou dobu asi bychom v budoucnu mohli ztratit další podobnou výměru? A mohly by se příští generace vůbec ještě bez této půdy obejít?

Základ problému je v tom, že stále ještě není dostatečně doceněn význam půdního fondu. Jak u jeho uživatelů a správců, tak u příslušných orgánů státní správy a stejně tak u investorů a jiných zájemců. Politický význam půdy pro výživu národa a pro životní prostředí důsledně dosud nepronikl do řídící, plánovací a rozhodovací činnosti pracovníků centrálních orgánů, národních výborů a hospodářských organizací.

V resortech zemědělství a lesního hospodářství, výstavby a techniky, geodézie a kartografie a především v činnosti národních výborů nelze vystačit s tím, co až dosud bylo pro žádoucí usměrňování vývoje půdního fondu v naší republice uděláno. Je zapotřebí pokračovat v prohlubování vzájemné spolupráce, která se již projevila především ve vydání společných metodických pokynů a směrnic k zabezpečení jednotného provádění novelizovaných zákonů.

Pro vlastní provádění právních norem je rozhodující účinnost práce orgánů ochrany půdního fondu na všech úrovních. Vláda musela konstatovat, že předpoklady pro důsledné uvádění zpřísněných zákonných ustanovení do praxe se dosud plně zabezpečit nepodařilo. To je zvlášť citelné na úrovni základních článků - okresních národních výborů, které zaujímají výchozí stanoviska, značnou část případů přímo rozhodují, a mají bezprostřední povinnost v kontrole i ukládání opatření k nápravě.

I když se v posledním období situace poněkud zlepšila, je úroveň péče o ochranu zemědělského a lesního půdního fondu v jednotlivých okresech nadále velmi rozdílná. Závisí i na kádrovém vybavení příslušných útvarů. V tomto směru nebyla dosud v krajích učiněna dostačující opatření, snad výjimkou Severomoravského kraje. Tak stále nejsou vytvořeny základní předpoklady pro důsledné uplatnění platných předpisů. Je proto třeba nejenom využívat a prohlubovat práci poradních orgánů rad KNV a ONV, jejich aktivů a odborných institucí, ale vytvořit i podmínky pro nezbytné personální vybavení útvarů ochrany půdy na národních výborech.

Vláda si je vědoma, že to není záležitost jednoduchá, zejména v souvislosti s tendencí snižovat správní aparát. Rozhodující je ale věcná priorita a společenská naléhavost úkolů. To, aby při střetu zájmů, a o ten jde vlastně v každém jednotlivém případě, byla ochrana půdy řazena jako priorita nejvyšší. Tím spíše, že vůbec nejde o případy ojediněle. Řada orgánů ochrany půdního fondu ONV na tomto úseku vyřizuje ročně i 400 - 500 podání. Přitom by měly zajišťovat i preventivní ochranu půdního fondu. 

Pokud jde o uplatňování ochrany půdy nepřistupují v některých případech příslušné orgány státní správy, jakož i zemědělské a lesní organizace k této povinnosti s dostatečnou důsledností. Souhlasí často s příliš nadměrnými požadavky jednotlivých investorů. Dokladem toho je např. přístup orgánů řízení zemědělství, ale i ochrany půdy ONV k neúměrnému požadavku národního podniku Karborundum Benátky nad Jizerou, pro výstavbu nového závodu v Sobotce na 45 ha. Po prověření ministerstvem postačilo 26 ha. Velmi výrazně se snížil oproti původnímu požadavku rozsah odnímané půdy pro Moravské elektrotechnické závody Mohelnice. Obdobné příklady je možno uvádět ze všech krajů ČSR. Kombinát Paskov požadoval přes 19 ha lesních pozemků pro I. etapu výstavby. Snížením šířky pracovního pruhu pro položení potrubí, což mohl orgán státní správy lesního hospodářství uplatnit již při výběru staveniště, došlo ke snížení o 8 ha. Jako další příklad je možno uvést požadavek na vynětí cca 500 ha lesních pozemků v katastrálním území Hatín pro otevření ložiska štěrkopísku. Na uvedené lokalitě jsou kvalitní a vysoce cenné porosty malé třeboňské borovice. Přitom podle informací orgánů státní správy lesního hospodářství Jihočeského kraje opustily organizace, které provádějí těžbu štěrkopísku, v některých případech nedotěžená ložiska.

S ohledem na nedostatečnou vybavenost neuplatňují kompetentní orgány v potřebném rozsahu ani sankční opatření proti porušovatelům zákona a při neplnění opatření a podmínek, ukládaných v jednotlivých rozhodnutích příslušných orgánů. Pro po rušení povinností tohoto druhu ukládá se u nás jen několik desítek pokut ročně. To samozřejmě oslabuje osobní odpovědnost příslušných pracovníků i orgánů.

Vážné problémy přetrvávají i ve sféře územního plánování. Značná část návrhů územních plánů a jednotlivých investičních záměrů dosud nedostatečně respektuje nutnost trvalého zachování nejúrodnějších a nejprodukčnějších zemědělských pozemků, lesních ploch a půd, které mají zvláštní význam pro ochranu životního prostředí a funkci krajiny. Také v tomto směru bylo dosud dosaženo spíše jen dílčích zlepšení; např. v aglomeraci Litoměřice - Lovosice - Terezín, v Přelouči, v Broumově apod. Bude také zapotřebí postupně a podle aktuálních potřeb přepracovat územní plány, které byly vypracovány před říjnem roku 1976.

V dlouhodobém programu investiční politiky ústředních organizací a ve sféře národních výborů se zpřísněná kritéria ochrany zemědělské a orné půdy neuplatňují s potřebným celospolečenským přístupem. V útvarech odpovědných za přípravu a realizaci investiční výstavby se plně nedoceňuje životní význam půdního fondu; cílevědomě a s patřičným předstihem a odpovědností se alternativně neřeší umisťování investic na půdu nezemědělskou a na půdu málo kvalitní. Navržené varianty zvažují především technické, organizační a provozní a nákladové aspekty výstavby. Hledisko ochrany půdního fondu se uplatňuje nedostatečně. Tím spíš, že je zpravidla spojeno s variantou nákladově náročnější výstavby. Jsou však už také výjimky. Jednou z nich v posledním období je komplexní přístup k návrhům lokalizace jaderných elektráren.

Ani v posledních letech se však nepodařilo snížit celkové zábory půd pro investiční činnost. Např. i v bytové výstavbě včetně občanské vybavenosti trvají značné požadavky na odnímání zemědělských pozemků. Každoročně ztrácíme jen pro tento účel 1000 až 1500 ha; z toho více jak polovina je půda orná, často i velmi kvalitní. V poslední době se zvyšují požadavky na zábor lesní půdy pro výstavbu sídlišť. Tak např. pro výstavbu sídliště Čtyři dvory v Českých Budějovicích bylo požadováno vynětí 33 ha lesních pozemků; po přešetření na místě bylo zjištěno, že požadavek je možno zredukovat na 20 ha. Podobně při zpracování studie velkého územního celku pro sídliště Býnov-Děčín je uvažováno se záborem cca 110 ha lesní půdy, přestože orgány státní správy zemědělství navrhly pro výstavbu sídliště odpovídající plochy půdy nevhodné pro zemědělské obdělávání. S tímto řešením ale urbanistické středisko v Ústí nad Labem neuvažuje, protože na silně svažitých pozemcích by současná stavební technologie byla obtížně použitelná.