Místopředseda ČNR František Toman: Děkuji poslanci Volejníkovi. Diskutuje poslankyně Zdenka Váchová, připraví se poslanec Jan Vávrů.

Poslankyně Zdeňka Váchová: Vážené soudružky a soudruzi, vyhlášením roku 1979 Mezinárodním rokem dítěte Valným shromážděním Organizace spojených národů je dalším konkrétním politickým vítězstvím pokrokových sil ve světě, které povede k otevřené konfrontaci, jak různé společenské systémy pečují o své děti.

"Zdravé a šťastné děti - naše budoucnost", to je heslo Mezinárodního roku dítěte v naší socialistické společnosti, v níž péče o děti a mládež tvoří organickou součást programů hospodářského a sociálního rozvoje. Jak ostře kontrastuje toto heslo s heslem, uvedeným ve výroční zprávě Okresní péče o mládež v Žatci v krizovém roku 1932, které znělo: "Zdolejme dětskou bídu!" A jak byla tato bída dětí, hlad, v té době zdolávána? Nikoli sociálním programem státu, jako je tomu dnes, ale minimálními státními subvencemi, doplňovanými korunovými příspěvky fabrikantů, velkoobchodníků, statkářů, ale i horníků, dělníků a prostých lidí, za pomoci dobročinných organizací, jako byla Ústřední matice školská, Ústředí československé ochrany matek a dětí, České srdce, Červený kříž, za pomoci nejrůznějších ženských a náboženských charitativních spolků. Jaká tato pomoc byla? Většinou jednorázová ošacovací a vyvařovací akce.

Již v prosinci roku 1918, tedy už dva měsíce po vzniku samostatné Československé republiky, prohlásila poslankyně Luisa Landová-Štychová v Národním shromáždění: "Děti jsou naší budoucností. Proto nelze se spokojiti se sentimentálními frázemi o nich, nýbrž je potřeba zachránit je od úplné tělesné a mravní zkázy, do které je poměry ženou. Velký, rozsáhlý akt sociální spravedlnosti chceme pro ně, neboť dobrodiní, byt i sebelépe míněno, vždy uráží a ponižuje. Dítě je budoucí svobodný občan - a ta svoboda musí být respektována. Jestliže bylo možno, aby 6 šlechtičen mělo pro sebe na Hradčanech palác o 170 pokojích, pak tím spíše musí republika upravit tyto paláce, zámky, letohrádky a podobné budovy pro děti."

A o 10 let později, v září 1928, při projednávání novely zákona o nemocenském pojištění, která měla ještě více okleštit minimální práva žen-matek, obsažená v původním reformistickém zákonu z roku 1924, znovu poslankyně Luisa Landová-Štychová jménem skupiny komunistických a pokrokových poslankyň pronesla tato prorocká slova: "A až dělnictvo, bez rozdílu stran a národností přestane naivně věřit ve všemohoucnost měšťáckého parlamentu, a až pochopí, že pramen jeho moci je v jeho tvrdém a přísném třídním uvědomění, v jeho třídní solidaritě a v jednotném společném postupu proti buržoazii - a v rozhodném okamžiku chopí se politické a hospodářské moci ve státě, a vybuduje novou základnu pro nový řád bez buržoazie a bez církví, pak teprve začne vývoj, jehož výslednicí bude blahobyt, spravedlnost a svoboda pro všechny dělníky rukou i mozkem - a pak také nastane doba šťastného mateřství pro žen a zdravého radostného mládí pro všechny děti."

Trvalo dalších 20 let, soudružky a soudruzi, než se splnila její slova a než se v únoru 1948 náš lid pod vedením Komunistické strany Československa chopil definitivně politické a hospodářské moci ve státě. Jedním z prvních aktů přijatých v roce 1948 Národním shromážděním byl zákon o národním pojištění, který byl též základem národního pojištění pro případ mateřství a pomoc rodině. S rozvojem socialistické ekonomiky byly v dalších letech, zejména však po XIV. sjezdu Komunistické strany Československa, postupně přijímány zákony, tvořící dnešní systém velkorysé společenské pomoci rodinám s dětmi, který se od sedmdesátých let odrazil v příznivém populačním vývoji. Žádný z našich optimistických demokratů nepředpokládal, že již v březnu 1977 dosáhneme 15 mil. obyvatel. Ochrana rodiny, dětí a mládeže, péče o zdraví, sociální zabezpečení a vzdělání je tedy v celé komplexnosti zakotveno v naší ústavě a v našem zákonodárství a hmotně zajištěno trvale vzestupným rozvoje plánovitého hospodářství.

Takové podmínky nemají však zdaleka všechny děti ve světě, ani ve vyspělých kapitalistických státech, natož v rozvojových zemích. Tragická situace těchto dětí je přímým důsledkem dlouhodobého vykořisťování kapitalismem a kolonialismem. Tak např. z údajů OSN vyplývá, že v minulém roce se ve světě narodilo 125 mil. dětí. Téměř 12 mil. z nich zemřelo, aniž se dočkalo prvého roku života, hladem, podvýživou a následkem nemocí, jejichž léčení je známé a možné. Dalších 4 - 5 miliónů zemře pravděpodobně dřív, než dosáhnou věku 5 let. 95 % úmrtí připadá na rozvojové země.

Podle údajů Mezinárodní organizace práce tvoří v rozvojových zemích děti ve věku 10 - 14 let 30 % z celkového počtu zaměstnaných osob. Se zaměstnanými dětmi se však setkáváme i v nejvyspělejších kapitalistických státech, kde děti tvoří 3 % všech zaměstnaných. Zatímco u nás jsou všechny děti očkovány proti nejzávažnějším nakažlivým nemocem, není v USA 40 % dětí proti těmto chorobám očkováno, jak uvedl s. prof. Prokopec. A jsou to Spojené státy, kde žije 200 tisíc dětí bez domova a přístřeší.

Přitom Deklarace práv dítěte výslovně stanoví, že dítě má právo na přiměřenou výživu, bydlení, zotavení a lékařskou péči a nesmí být přijato do zaměstnání před dosažením přiměřeného věku.

Soudružky a soudruzi, znovu a znovu umírají ve světě děti, k obcím Lidice, Ležáky, Oradour, ke stovkám vypálených sovětských měst a vesnic nacistickými fašisty za II. světové války vchází v těchto dnech do tragických dějin lidstva vesnička Hoa-an a další, osady, v nichž zahynuly nevinné vietnamské děti z rukou maoistických agresorů.

Heslo Prapor míru, pod nímž zvou bulharské děti v Mezinárodním roce dítěte ostatní děti světa do své krásné vlasti, není tedy náhodné, ale je jedním z dalších důkazů neúnavné mírové politiky Sovětského svazu a socialistických států, neboť mír je základním předpokladem šťastného života a dětství.

Vážené soudružky a soudruzi, Deklarace práv dítěte, přijatá OSN před dvaceti lety, je v naší socialistické společnosti již dávno před jejím přijetím plněna, neokázale, se samozřejmostí vlastní socialistickému humanismu a v mnohém ji skutečná práva našich dětí předstihují. Přitom nezůstáváme u dosažených výsledků, ale máme i jasnou a konkrétní představu, co je třeba v péči o děti dále zdokonalovat, ať již jde o boj proti dosud neprobádaným nemocem, o prohloubení péče o matku a nejmenší děti a tím dosáhnout dalšího snížení kojenecké úmrtnosti, ve výstavbě jeslí a mateřských škol, v budování hřišť a zařízení pro masovou tělovýchovu a hry mládeže, a je ještě mnoho dalších možností, kterými každý z nás může konkrétně naplnit Mezinárodní rok dítěte, aby naše děti žily zdravě, šťastně a v míru. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Místopředseda ČNR František Toman: Děkuji poslankyni Váchové, v rozpravě dále promluví poslanec Vávrů.

Poslanec Jan Vávrů: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté. V posledním jednání našeho výboru pro obchod, služby a dopravu jsme se přesvědčili, že v současné době je v učebním poměru v působnosti Správy pro vnitřní hospodářství ministerstva vnitra ČSR cca 12 000, v Českém svazu výrobních družstev 7,7 tisíce a v působnosti Správy pro dopravu ministerstva vnitra ČSR necelých 5000 mladých lidí.

Jako každý rok došlo i ve školním roce 1978/79 ke značnému překročení plánu náboru "atraktivních" učebních oborů, jako např. švadlena, dámská krejčová, holič-kadeřník, automechanik, ale i ve 4 letých učebních oborech s maturitou - mechanik - elektronik a kosmetička. Trvale se však neplní plán náboru učňů do tzv. nedostatkových učebních oborů, zejména v oboru kominík, kde plán náboru je plněn na 52 %; pokrývač na 27 %; klempíř na 55 %, kameník na 32 % a mechanik pro prádelny a čistírny na 52 %. Přitom tyto učební obory jsou na základě požadavku ministerstva vnitra ČSR zařazovány ministerstvem práce a sociálních věcí ČSR již po několik let do celostátní náborové priority. V této oblasti je žádoucí přehodnotit dosavadní zásady o zařazování učebních oborů do celostátních a krajských priorit tak, aby byla zachována možnost přednostního náboru, ale současně stanovené také výraznější zvýhodnění učňů, kteří nastoupí do tzv. "nedostatkových" učebních oborů jednotlivých odvětví.

Nábor učňů do tzv. "nedostatkových" učebních oborů je ztížený také tím, že organizace místního hospodářství jsou poměrně malé a přitom mnoho oborové. Organizace nemohou proto přistoupit v přípravném období ke skupinové výuce učňů a u 30 % učňů místního hospodářství je dosud prováděna individuální odborná výuka, což dosud neodpovídá zásadám nové soustavy vzdělávání a výchovy.

Při podnicích místního hospodářství ČSR jsou v současné době tato učňovská zařízení: 7 odborných učilišť, z nichž 3 jsou přihlášena jako střední odborná učiliště, dále 57 učňovských středisek. Na úseku silniční dopravy je jen skupinová výuka, a to ve třech odborných učilištích /z toho je 1 střední odborné učiliště/ a v 17 učňovských střediscích.

Přes veškeré úsilí se včas nepodařilo organizacím řízeným národními výbory vybudovat v dřívějších obdobích dostatečnou síť odborných učilišť a učňovských středisek s internáty, sportovním a sociálním zařízením, jaké mají učni národních podniků.

Pokud jde o výchovu mládeže ve výrobním družstevnictví, konstatovali jsme při jednání ve výboru pro obchod, služby a dopravu, že i zde jsou složité podmínky při realizaci školské přestavby. Jde zejména o vysokou četnost učebních oborů s malými počty učňů, o značnou územní roztříštěnost učňovských zařízení s malými počty učňů a více vyučovacími obory. Pro téměř 85 % učňů chybí kapacity pro teoretickou výuku a ubytování. I tato oblast si zaslouží ze strany řídících orgánů zvýšenou pozornost.

Ze zákona č. 63/1978 Sb. o opatřeních v soustavě základních a středních škol a zákona ČNR č. 77/1978 Sb. o státní správě ve školství vyplývají pro resorty a krajské národní výbory nové kvalitativně vyšší úkoly. Jedním z hlavních a také nejobtížnějších úkolů je tvorba a realizace sítě středních odborných učilišť.

Zřizování středních odborných učilišť krajských národních výborů a národního výboru hl. m. Prahy pro místní hospodářství a dopravu vyžaduje využití dosavadních odborných učilišť a učňovských středisek, včetně jejich rekonstrukce a dostavby zvláště učňovských internátů, stravovacích a dalších sociálních zařízení. Je nutné, aby pro tyto účely byly dány plně k dispozici bývalé učňovské školy, které jsou majetkem KNV a NVP a které nejsou účelně využity. Tím bude umožněno žádoucí soustřeďování učňů organizací řízených národními výbory ke zřizování ucelených odborných skupin a tříd teoretického vyučování.

Pro školní rok 1978/79 vyhlásilo ministerstvo školství ČSR na návrh KNV a NVP a v dohodě s ministerstvem vnitra ČSR 8 středních odborných učilišť pro místní hospodářství a v návrhu sítě pro školní rok 1979/80 je uvedeno dalších 8 středních odborných učilišť KNV pro místní hospodářství. Je to výsledek dosavadní vzájemné spolupráce a vynaloženého úsilí.

Jako dlouholetý pracovník n. p. Agrostroje v Pelhřimově bych se chtěl alespoň stručně zmínit o přípravě a organizační přestavbě v učňovském zařízení tohoto podniku, a to z hlediska praktické činnosti pracovníka i poslance.

Stávající učňovské středisko organizuje nyní ve svém zařízení pro učně tříletý nově koncipovaný obor obráběč kovů, tříletý obor univerzální obráběč kovů, čtyřletý obor mechanik seřizovač a čtyřletý obor s maturitou univerzální obráběč kovů. Odborný výcvik provádí výhradně skupinovou formou.

Toto učební zařízení plní funkci střediska praktického vyučování v návaznosti na dosavadní učňovskou školu, která od 1. 9. 1978 plní funkci střediska praktického vyučování v návaznosti na dosavadní učňovskou školu, která od 1. září 1978 plní funkci neúplného středního odborného učiliště. Podle dosavadních informací a instrukcí má střední odborné učiliště zahájit svou činnost od 1. 9. 1980. Uvedený termín zahájení činnosti je v souladu s plánem zavádění nově koncipovaných učebních oborů, v nichž budou učni vychováváni.

V budoucím středním odborném učilišti budou vychováváni učni z 12 organizací pelhřimovského okresu. Skladba učebních oborů a územní působnost je vyjasněna. Střední odborné učiliště bude zabezpečovat komplexní výchovu mládeže prostřednictvím 12 dislokovaných pracovišť praktického vyučování.  

Učňovské středisko má pro svoji potřebu k dispozici dostatečné množství souborů platných učebních plánů a osnov i pro nově koncipovaný učební obor v něm vyučovaný.

Při přípravě svého vystoupení jsem se rovněž zajímal o stav výuky učňovského dorostu v mém volebním obvodě na okrese Pelhřimov a to pokud jde o úsek místního hospodářství.

V rámci podniků místního hospodářství okresu Pelhřimov nemáme žádné střední odborné učiliště, a to jak pro čtyřleté učební obory s maturitou, tak i pro tříleté učební obory. Výuka učňů ve čtyřletých učebních oborech s maturitou, které se týkají místního hospodářství, je zajišťována ve středních odborných učilištích mimo Jihočeský kraj. Jedná se o učební obor kosmetička, který je vyučován jako nově koncipovaný učební obor od školního roku 1978/79 v Hradci Králové a v okrese Gottwaldov. V současné době není v podnicích místního hospodářství našeho okresu o uvedený učební obor zájem. Další čtyřletý učební obor s maturitou je mechanik elektrotechnik, který je vyučován v Praze a v Kutné Hoře. Nábor žáků pro uvedený učební obor zajišťuje v rámci plánovaných potřeb krajsky řízený Elektroservis v Českých Budějovicích.

Postupným zaváděním nově koncipovaných učebních oborů a zřizováním středních odborných učilišť bude individuální forma výuky učňů plně nahrazena výukou skupinovou. K podstatné změně dojde již od 1. 9. 1979, kdy bude uvedeno do provozu střední odborné učiliště místního hospodářství v Suchém Vrbném u Českých Budějovic. Uvedené středně odborné učiliště bude zajišťovat výuku učňů v nově koncipovaném učebním oboru kadeřník. S výukou učňů v oborech stavební výroby a údržby je uvažováno ve středních odborných učilištích stavebních organizací.

Z toho, co jsme vyslechli v přednesené zprávě vlády i z poznatků a údajů, které jsem uvedl, vyplývá, že problematice výchovy učňovského dorostu na úseku místního hospodářství, výrobních družstev a dopravy je věnována příslušnými politickými i odbornými orgány náležitá pozornost a bude potřeba, abychom i my, poslanci ČNR k úspěšnému řešení této problematiky ve svých volebních obvodech aktivně napomáhali. /Potlesk./

Místopředseda ČNR František Toman: Děkuji poslanci Vávrů. Diskutovat bude poslanec Chýlek.

Poslanec Karel Chýlek: Vážené soudružky a soudruzi, patřím k dělnické generaci, která se již vyučila v podmínkách socialistické společnosti, v národních a družstevních podnicích. Přesto podmínky učební z let padesátých a šedesátých nelze srovnat s podmínkami, které pro přípravu mládeže na dělnická povolání vytváří československá výchovně vzdělávací soustava, která vychází z důsledného plnění úkolů XV. sjezdu Komunistické strany Československa.

Ve zdravotním a sociálním výboru jsme se zabývali otázkou plánování a rozmisťování mládeže do učňovských oborů. Zjistili jsme, že ministerstvo práce a sociálních věcí vytváří spolu s příslušnými státními orgány předpoklady pro realizaci cílových záměrů československé výchovně vzdělávací soustavy v rámci současné metodiky sestavování plánu, rozdělení a náboru dorostu do škol a učňovských oborů a že se daří plnit celospolečenské záměry získávat mládež do učebních oborů v nejdůležitějších odvětvích národního hospodářství, jak o tom hovořil ve svém vystoupení soudruh ministr dr. Hamerník. Ve shodě s ním se domnívám, že při dalším prohlubování metodiky plánování musíme vycházet z toho, že dnešní učňovské školství připravuje mladé lidi na práci v období asi do roku 2020, a že období vědecko-technické revoluce bude klást na dělnická povolání vyšší nároky než tomu bylo v uplynulých čtyřiceti letech. Toto je hledisko, z něhož by se mělo vyjít při sestavování potřeby počtu a profesní skladby dělnických povolání. Vedle věkové a kvalifikační skladby dělníků je třeba vyjít také z poměru počtu mužů a žen a ze současných i perspektivních potřeb národního hospodářství a samozřejmě při respektování zájmů mladých lidí. Předpokladem k tomu je zpracování prognózy vývoje jednotlivých odvětví národního hospodářství, z něhož by se odvodila i prognóza výchovy učňů pro jednotlivá odvětví.

Existuje také nesoulad mezi počtem vykonávaných povolání a počtem povolání, která jsou předmětem učňovského školství. Jde o značný řádový rozdíl. Nejde v žádném případě o to, aby se plánem kvalifikovaných pracovníků zabezpečila příprava odborníků pro každé dílčí povolání. Domnívám se však, že by bylo vhodné projít všechna vykonávaná povolání a navrhnout, z jaké širší učňovské přípravy se má rekrutovat dělnický dorost pro jednotlivá povolání. To, že značný počet povolání není zajištěn v širších učebních oborech vede k tomu, že se vymáhají mzdové preference k získání dělníků vyučených v jiných oborech. Dochází dokonce k paradoxům, že v některých případech povolání bez výučního oboru jsou podstatně lépe placena než povolání s náročnou učňovskou přípravou.

Problém je také v tom, že celá řada mladých lidí má v sobě nespokojenost, pramenící z toho, že společnost jim nemohla splnit jejich představy o volbě svého povolání, podporované často rodiči. Hlavní vinu vidím v tom, že se příprava mládeže na volbu povolání neprovádí včas a mnohdy se provádí nekvalitně. Domnívám se však, že s přípravou orientace na volbu povolání je třeba začít již od devíti až desíti let a zapojit do této činnosti všechny potřebné složky: rodiče, učitele, výchovné poradce pro volbu povolání na školách, školní a dorostové lékaře, podniky, brigády socialistické práce ze závodů, ale také ve větší míře příslušné odbory národních výborů.

Zvláště významnou úlohu v tomto procesu mají výchovní poradci pro volbu povolání, což by měla být systémová profese, jejíž uplatnění patří nerozlučně k budování rozvinuté socialistické společnosti. Cílem takto prováděné poradenské činnosti musí být navodění přirozené situace, v níž by byly skloubeny zájmy společnosti v dané územní oblasti i zájmy mladého člověka.

Domnívám se také, že bychom se měli zamyslet nad tím, zda se má i nadále připustit, aby po školách chodili v posledních třídách náboroví pracovníci z podniků a prováděli nábor mnohdy osobitými způsoby, jež někdy nemají daleko k lanaření, poskytováním těžko splnitelných slibů a působením na děti různými dárečky.

Z projednávání ve výboru a ze zprávy vlády také vyplynulo, že jsou těžkosti v současné době se zajišťováním učebních textů a učebních pomůcek. Nejen ministerstvo školství, ale všechna odvětví by měla vyvinout větší úsilí v této oblasti. Jako příklad bych chtěl uvést učební obory v resortu zdravotnictví, které si v mnoha případech samy zajišťují nové učební texty a jejich vydání a vyrábějí si moderní učební pomůcky v rámci vlastních možností resortu.

Vážené soudružky a soudruzi, jsme socialistickým státem, v němž rozhodující úlohu má dělnická třída vedená Komunistickou stranou Československa. Proto naše společnost přikládá tak velký společenský význam přípravě mládeže pro dělnická povolání, o čemž svědčí i naše dnešní jednání. Děkuji vám za pozornost. /Potlesk./

Místopředseda ČNR František Toman: Děkuji poslanci Chýlkovi. Prosím poslankyni Zdenu Žákovou, připraví se poslankyně Alena Hanzlová.

Poslankyně Zdena Žáková: Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážení hosté. "Na tom, jak se budeme starat o zdravý růst mládeže, o její výchovu v duchu socialistických ideálů, závisí, jaká bude budoucnost celé naší společnosti." To jsou slova ze zprávy předsednictva ÚV KSČ o výsledcích plnění závěrů XV. sjezdu KSČ o dalším postupu při jejich realizaci. Ano, budoucnost začíná u dítěte. A naše strana a naše socialistická společnost si to plně uvědomuje.

Letošní Mezinárodní rok dítěte nám dává mnoho příležitostí ke konfrontaci, jak vypadá péče o děti u nás a jak v zemích kapitalismu. Dovolte mi, soudružky a soudruzi, abych dnes, kdy se naše plenární zasedání pozorně zabývá stavem a perspektivami učňovského školství, obrátila vaši pozornost k péči našeho státu o mladou generaci v oblasti školství a kultury.

Jak už tu zaznělo, jsme národem Komenského. Jeho světovost tkví v tom, že jeho myšlenky mají trvalou platnost. Jedna z jeho nepřeberných myšlenek říká: "... nejen děti bohatých a vznešených lidí, ale všichni - bohatí i chudobní, urození i neurození, chlapci i děvčata v městech, městečkách, dědinách i dvorcích - mají právo chodit do školy."

Od těch dob uběhla staletí. Deklarace dětských práv toto právo na vzdělání vyhlásila před 20 lety a dnes - v Mezinárodním roku dítěte musí Organizace spojených národů klást a zdůrazňovat stejný požadavek.

V Československu zaručuje právo na bezplatné vzdělání všem Ústava. Náš stát vydává ročně na školství téměř 18 miliard korun. Výčet faktů - pro nás zcela samozřejmých - by byl opravdu dlouhý: veškeré studium v ČSSR je bezplatné, docházka do 15 let je povinná, počet dětí v mateřských školách se za třicetileté období více než ztrojnásobil, v ZDŠ vzrostl počet žáků z 1 400 000 na více než 2 milióny, na středních školách se počty studentů zdvojnásobily, výchova učňů dosáhla více než trojnásobku původního stavu, jsou vytvářeny podmínky, aby již v současnosti mohlo 60 % mládeže dosáhnout úplného středního vzdělání, učebnice a pomůcky jsou žákům poskytovány zdarma, více než dvojnásobně zvýšily svou kapacitu školní družiny, které pečují o výchovu dětí ve volném čase, všem žákům a studentům jsou přístupny rozmanité možnosti tělovýchovné a kulturní činnosti, každému žáku i studentu je poskytováno levné stravování ve školních jídelnách a menzách, všem žákům a studentům je poskytována zcela bezplatně lékařská péče i léčiva všeho druhu, v roce 1938 studovalo na vysokých školách v ČSSR 19 tisíc posluchačů, v roce 1978 135 tisíc posluchačů.

Mohli bychom pokračovat fakty o humanitním vztahu socialistického zřízení k dětem postiženým různými fyzickými i mentálními vadami, o výchově a vzdělávání cikánských dětí a mládeže. Mohli bychom hovořit o výchově a vzdělání mimo vyučování, o lidových školách umění, o jazykových školách, domech pionýrů a mládeže, o dětských domovech, domovech mládeže atd.

Bohatá a rozmanitá je zájmová činnost dětí, které slouží tělovýchovná a sportovní zařízení, podporuje ji rozsáhlý systém soutěží. Také v oblasti kultury se Československo má čím pochlubit. Není o tom pochyb - výsledky práce našich nakladatelství, divadel, hudebních těles, amatérských souborů, filmařů, výtvarníků, komponistů, rozhlasu i televize to více než přesvědčivě dokazují.

V každém případě lze právem říci, že naše společnost se cílevědomě snaží - a má také výsledky - aby dětství i budoucnost našich kluků i děvčat byla skutečně krásná a šťastná. Úsměv dětí, jejich spokojenost a radost nám stojí za to.

Nemůžeme však zůstat lhostejní k údajům, které se dovídáme z Dětského fondu OSN: péče o děti je to poslední, nač myslí systém, kde jeden druhému je vlkem. Málo je zajímá, na jaké úrovni je školství a výchova. Zato přísně dbají, aby za každý investovaný dolar získali několikanásobný zisk.

V řadě kapitalistických zemí sice neexistují formálně právní bariéra v dosažení vzdělání, ale působí zde překážky ekonomické, administrativně správní, sociálně psychologické a bezprostředně politické. Skutečná možnost vystudovat například vysokou školu je omezena pouze na ty vrstvy, které si to mohou ekonomicky dovolit. Touto vzdělávací politikou vytváří buržoazie významný nástroj své třídní nadvlády. Statistika UNESCO z roku 1977 dokládá, že ve světě je v současnosti na 900 miliónů negramotných. Z 373 miliónů dětí školního věku mělo přístup ke vzdělání pouze 115 miliónů.

Varovnou předehrou Mezinárodního roku dítěte je zjištění statistiků, že v roce 1985 nebude moci chodit do školy 375 miliónů dětí ve srovnání s 350 milióny, které školu navštěvovat budou. Pohledy do života dětí v kapitalistických státech a zejména v zaostalých zemích nejsou potěšující. Jsou příznakem rozkladu kapitalistického společenského systému.

Socialistické zem jsou příkladem starostlivosti o příští pokolení. Podmínky pro šťastný život lidí a pro všestranný rozvoj dětí a mládeže vytváří jedině socialismus.

XV. sjezd KSČ zdůraznil, že výchova a vzdělávání není jen věcí školy, ale celé strany, státu, společenských organizací, celé společnosti. Mezinárodní rok dítěte nás vybízí, abychom zvýšili své úsilí při socialistické výchově dospívajícího pokolení. /Potlesk./