Místopředsedkyně ČNR Marie Jarošová: Děkuji poslanci Kubíčkovi, diskutuje poslankyně Pavla Bařinová.
Poslankyně Pavla Bařinová: Vážené soudružky a vážení soudruzi poslanci, vážení hosté, příprava mládeže pro dělnická povolání se svou krátkou tradicí ve srovnání s tradicí obecného školství, se jeví v současnosti problémovým úsekem školského vzdělávání. To proto, že dosavadní formy této přípravy jsou z hlediska nových úkolů již překonané, málo efektivní. Je třeba nahradit je novými, a to ne jakýmikoliv, ale jen a jen takovými, které nám zaručí přípravu politicky uvědomělých, dobře odborně připravených a zodpovědných dělníků.
Projekt dalšího rozvoje výchovně vzdělávací soustavy v ČSSR stanoví v tomto směru zcela jasný cíl. Nelze se jím nenadchnout. Tento projekt však stanoví i prostředky a úkoly na cestě k vytčenému cíli. No, a ty už jsou vítány s různými pocity. Při realizaci úkolů je plně uplatněna zásada, že vzdělání mladé generace a v ní právě této mládeže je záležitost celospolečenská. Je to tedy také záležitost těch, kteří s přípravou mládeže pro život měli dříve jen málo starostí. Současnost přinesla nový pohled. Pohled na míru odpovědnosti každého učitele, mistra, vychovatele, rodiče, ředitele podniku a funkcionáře.
Poslanci zaměřili svoji pozornost do všech oblastí, které se přímo, ale i nepřímo přípravy mládeže pro dělnická povolání týkají. Odměnou za obtížný průzkum prováděný individuálně, ve skupinách, ale i kolektivně, bylo setkání se skutečností, v níž byly patrny první úspěchy velkého množství dobře fungujících středně odborných učilišť a v nich nadšených lidí, pedagogických pracovníků, ale i jiných odpovědných funkcionářů. Důkaz o realizovatelnosti cíle je podán.
Problémem zůstává racionální a správná dělba práce při uskutečňování strukturálních a obsahových změn. Obsah, metody a způsoby práce spočívají zcela výhradně v kompetenci ministerstva školství, tvůrců a řešitelů soustavy, krajského pedagogického ústavu a Výzkumného ústavu učňovského školství. Za materiální, technické a organizační zabezpečení je jednoznačně zákonem určena odpovědnost resortům a podnikům.
Poslanci jednotlivých výborů a nejen oni, též pracovníci českého VLK, stejně jako stranické orgány nashromáždili dostatek faktického materiálu k posouzení současného stavu, aby bylo možno poukázat na příčiny některých i závažných nedostatků. Zůstává odstraňovat je postupně, ale rychle, bez přešlapování na místě a bez očekávání jakýchsi věcí příštích.
Klubko neúspěchů začíná u prováděcích předpisů, které k zákonu, jenž už je dávno v platnosti, neexistují. Úspěch vlastní práce v nově zřízených středně odborných učilištích závisí na včasné a dobré přípravě, a to především základních dokumentů, učebních osnov, učebnic, metodických materiálů, dosavadní zkušenosti jsou příčinou oprávněných obav mnoha lidí, kteří mají svědomí a myslí to s učňovským školstvím dobře. Nemělo by se opakovat, že po obdržení osnov nově koncipovaného učebního oboru bezprostředně před započetím výuky se zjistí, že jde o obor větvený, např. klempíř /který je větvený pro strojírenskou výrobu, kolejová vozidla atd./ a my tu stojíme nepřipraveni. Výuka je poznamenána zcela několikatýdenním tápáním charakterizovaným honbou za učebnicemi, texty a materiály. Nemělo by se opakovat, že vytypovaný tým pracovníků pro tvorbu učebnic rok očekává zadání práce. Ihned má být pověřen konkrétním zadáním, hned má tvořit. Zvláště pak když víme, že tvůrce učebnice má na 150 stran tři měsíce, ale tisk trvá tři i více let. Nemělo by se zjistit krátce před započetím výuky nového učebního oboru se širokým učebním záběrem, že tento obor má osnovu, v níž tvůrci uplatnili úzké profesní zájmy svého vlastního podniku. Tvorba učebních pomůcek je sice skvělé pole pro rozvoj pracovní iniciativy, ale aby se zdrcující většina učebních pomůcek dlouhodobě získávala vlastní výrobou, je do budoucna neúnosné. Letos vycházejí první odchovanci středních odborných učilišť, čtyřletých učebních oborů s maturitou. Některé obory tyto 4 roky neměly učebnice. Dosavadní stará příprava v odborných dovednostech nebyla v mnohých oborech tak dostačující, aby učeň po závěrečných zkouškách mohl ihned plnit úkoly jako kvalifikovaný dělník. Splnění tohoto požadavku je očekáváno od nové přípravy. Avšak při snížení počtu hodin odborného výcviku vystupují do popředí obavy, zdali se tento nedostatek neprohloubí. Např. obor dámská krejčová měl dříve 3080 hodin odborného výcviku, nové pojetí snižuje praktický výcvik o 400 hodin.
Mnohé připomínky předchozích řečníků se opakují. Jsme si vědomi toho, co potvrdil ministr školství ČSR. Projekt nejenom že není dogma, ale je zde skupina lidí - odborníků, kteří pečlivě zkoumají skutečnou praxi, prověřují naše připomínky, aby po zvážení je bud odmítli nebo vzali na vědomí.
Síť středně odborných učilišť vyžaduje moudré a odpovědné řešení. Budoucí potřeby socialistické společnosti právě zde musejí být jasný a známy. Musí být vzaty v úvahu. Zatím jediné odbory školství KNV mají ucelený přehled o síti středně odborných učilišť v jednotlivých krajích. Resorty, jejich podniky a závody musí spolupracovat a respektovat požadavky státní správy. Účelnost, hospodárnost a nezbytnost existence jednotlivých učňovských zařízení jsou základní podmínky vlastní koncepce resortních organizací podniků, národních výborů. A ty musí konzultovat své záměry s odbory školství KNV.
Stejně je tomu s odpovědností za materiální zabezpečení přípravy mládeže. Čtyři roky běžel experiment. Projekt je znám. Zákon byl schválen. Nebylo tedy důvodu k vyčkávací taktice, kterou mnohé podniky zaujaly. Nyní je třeba, aby zdvojnásobily svou aktivitu při zajišťování kapacity učeben, při rekonstrukci budov, při zabezpečování generálních oprav. A že je ke všem těmto akcím nutná projektová připravenost, to není tajemství. Tento úkol nepůjde řešit tím, že ředitel OU bude jezdit po úřadech, získávat lidi pro své záměry, šlapat cesty protekčními vztahy a řídící činnost výchovně vzdělávacího procesu svěří svému zástupci /jak jsme se o tom na mnoha místech měli možnost přesvědčit/. Nikoliv - za materiální připravenost existuje zcela přesná odpovědnost. Důrazně ji podtrhl ministr školství doc. Milan Vondruška ve svém výkladu. Bylo zde a jistě ještě bude mnoha řečeno o kádrovém zabezpečení. Je všeobecně znám nedostatek učitelů především odborných předmětů, nedostatek mistrů odborného výcviku a chronický nedostatek vychovatelů. Z tohoto faktu vyplývá závažné zjištění - není možné komplexně zabezpečit komunistickou výchovu mladé generace v tomto typu a stupni školském. Navíc - zrušení překonaných forem přípravy mládeže pro dělnická povolání si vyžádá nárůst počtu výchovných pracovníků. Podniky při získávání těchto lidí z provozu nesplňují svůj úkol, ba naopak těm, kteří by chtěli přejít do školství, znesnadňují a znemožňují cestu. Je očekávána pomoc fakult, které připravují budoucí učitele. Ihned je třeba se zamýšlet nad rozšiřujícím studiem stávajících učitelů a výchovných pracovníků tak, aby rozdíl mezi požadavky a současným stavem vzdělání byl co nejdříve překlenut. Možnosti jsou různé: např. dočasným zřízením konzultačního střediska mimo sídlo fakulty - blíže k těm, kteří je potřebují. Akademičtí funkcionáři dají tak najevo, že mají upřímnou snahu pomoci a že nejsou povzneseni nad problémy běžného dne obtížně se rodícího nového typu školského. Nyní mám na mysli např. rozvrh hodin v zařízení, kde vedle sebe existuje dobíhající stará forma vzdělání a nové pojetí, kde každý obor a v něm každý ročník má již poměr teorie a praxe. Co nastane při výpadku jednoho učitele a co nastane při absenci 3 - 5 dálkově studujících, to ví jen ten, kdo v učilišti učí, či kdo je řídí. A že bude třeba doplnit vzdělání a že bude třeba zvýšit stavy učitelů a výchovných pracovníků, je naprosto jisté.
Tabulka Severomoravského kraje v tomto ohledu říká: nárůst těchto pracovníků do konce 7. pětiletého plánu je 898 lidí. V rubrice "jsme schopni zabezpečit" je 50 lidí a v rubrice "nejsme schopni zabezpečit" je 848 lidí. Tuto sumu nevyřeší ani zvýšené stavy žactva ve třídách, ani maximum přespočetných hodin. To jsou úkoly, které nás v učňovském školství čekají a neminou. My dnes už můžeme - vlastně musíme diskutovat o tom, jak je budeme uskutečňovat, a to co nejrychleji a nejzodpovědněji. 60 % mladé generace procházející tímto školstvím a tvořící budoucí dělnickou třídu si zaslouží řešení nejen rychlé, ale i moudré, bez zbytečných omylů, s naprosto jistým úspěchem. /Potlesk./
Místopředsedkyně ČNR Marie Jarošová: Děkuji poslankyni Bařinové.
Dovolte, soudružky a soudruzi, abych vás před polední přestávkou informovala, že návrhová komise se sejde ve 13.30 hodin v místnosti č. 28 vedle zasedací sítě k projednání návrhu.
Ve 13.15 hodin bude pro poslance ve filmovém klubu promítán film. Neopomeňte také navštívit výstavku, která je zaměřena k našemu dnešnímu jednání.
Po polední přestávce bude jako první hovořit František Volejník.
Nyní přerušuji schůzi do 14 hodin.
/Schůze přerušena ve 12. 35 hodin a znovu zahájena ve 14.02 hodin./
/Po přestávce převzal řízení schůze místopředseda ČNR František Toman./
Místopředseda ČNR František Toman: Vážené soudružky a soudruzi, budeme pokračovat v rozpravě. Dávám slovo poslanci Františku Volejníkovi, připraví se poslankyně Zdeňka Váchová.
Poslanec František Volejník: Vážené soudružky a soudruzi, výbor pro plán a rozpočet se při přípravě na dnešní jednání ČNR zabýval především těmi zásadami, které zabezpečují přípravu mladých dělnických pracovníků v dostatečném časovém předstihu, aby odpovídala budoucím potřebám technického rozvoje a změnám ve struktuře ve výrobních i nevýrobních činnostech jak v profesionálním zaměření i v počtu mladých odborníků pro rozhodující profese. Šlo o otázku budoucí jistoty, že i v budoucnu se nebudeme muset v našem národním hospodářství potýkat s nedostatečnou kapacitou mladých dělníků v jednotlivých odvětvích a profesích.
V našem jednání jsme byli vedeni s nahou doporučit optimální řešení za objektivně dané úsporné investiční politiky i za situace relativního nedostatku pracovních sil, který se musí odrazit i ve sféře pedagogických kádrů. I když jsme si vědomi, že se postupně vytváří nebo se vyvíjí dobré předpoklady pro přípravu mládeže na dělnická povolání, vidíme tedy tyto problémy, že stagnuje počet učebních odvětví resortů, chybí učňovská střediska i odborná učiliště a přes stále rozhodující počet firem nově uváděných do provozu je počet nevyhovujících a chybějících učeben stále vysoký. Také nová školská soustava byla uvedena v život v době, kdy se plně neprojevila nutná omezení v investiční výstavbě, zejména v zahajování výstavby a je otázka, zda byla plně doceněna otázka pedagogických kádrů.
Rovněž máme dojem na základě různých zasvěcených studií resortních výzkumných ústavů, že nová školská soustava je stále málo universální a tedy málo pružná z hlediska potřeb vědeckotechnického rozvoje, dokonce se ukazuje, že klesá profesní a pracovní morálka. Přitom praktické příklady ukazují, že v celém výchovném systému mladé generace je značně opomíjena výchova zajišťující hluboké znalosti práce s lidmi, které jsou základem řídících funkcí na všech úrovních, i v dělnických kategoriích. Není pochyb o tom, že řada schopných mladých dělníků bude v budoucnu zastávat - a možná brzy po vyučení - různé řídící funkce. Pak ovšem znalosti řízení lidí a hluboká marxistická světonázorová výchova jsou naprosto nezbytné, a nám se zdá, že ve výchovně vzdělávacím procesu nejsou zatím dost zdůrazněny.
Dále se domníváme, že vzniká reálné nebezpečí nedostatku pracovníků v rozhodujících profesích v řadě odvětví a oborů v budoucnu, a to jak profesí značně náročných na kvalifikaci, včetně takových, jako jsou vysoce kvalifikovaní údržbáři a opraváři stále složitější techniky, tak ale i profesí, které budou zajišťovat různé pomocné, monotónní, stereotypní, těžké a namáhavé práce. O rozsahu těchto prací však známe velmi málo, stálo by za zvážení, aby čas od času byly tyto statistické informace získány jako podklad pro cílevědomé řešení těchto prací, pokud možno technickým rozvojem.
Víme, že plánovité zajišťování profesního složení mladých odborníků a dosažení jeho souladu s potřebami technického rozvoje je i potud velmi složité, že v řadě oborů není příliš jasno, pokud jde o reálný dlouhodobější výhled v technologiích a v technice.
Výbor pro plán a rozpočet ocenil všechny tyto a řadu dalších problémů jako otázky, kterými se zásadně při plánování musí zabývat všechna plánovací a řídící místa na všech úrovních i v centru, protože vesměs jde o strukturální a průřezové otázky. V tom smyslu vyznělo také doporučení výboru.
Při zajišťování hmotného vybavení učilišť a dalších zařízení pro výchovu mladých dělnických odborníků vidíme značné rezervy v možnosti sdružovat prostředky podniků v jednotlivých územních celcích, které by mohlo zajistit co nejmodernější vybavení, odpovídající výrobním podmínkám, kam vyučenci nastoupí.
Myslíme si také, že je stále podceněna možnost rekonstrukcí různých objektů pro potřeby výuky místo požadované nové výstavby.
Pedagogické zajištění výuky mladých dělníků považujeme za nesmírně důležité. Vysoce oceňujeme práci všech pedagogů, kteří se věnují výuce a výchově budoucích dělníků s celým srdcem a zanícením a mají velmi dobré výsledky, které se nám pak projevují i na úrovni a kvalitě výroby. Udělení pochval nebo vyznamenání některým z nich považujeme za ocenění práce celé této kategorie pracovníků. Rádi bychom však, aby i ředitelé podniků a orgány a organizace ROH měli neustále na paměti společenský význam práce těchto pracovníků a dokázali je v pravý čas oceňovat jak hmotně, tak i morálně.
Víme, že výchova jednoho pedagoga není levnou záležitostí, ale víme také, že "čistý" pedagog mnohdy zná dost málo z praktického života těch závodů, pro něž vychovává dělníky. Proto si myslíme, že by v daleko větší míře mělo být využíváno zkušených odborníků z těchto závodů pro výuku učňů a žáků středních odborných učilišť, při níž právě výrobně pedagogická praxe a zkušenost těchto odborníků může sehrávat významnou roli. Dosáhlo by se nejen značných národohospodářských úspor, ale velký přínos vidíme i v tom, že tito odborníci jsou schopni budoucím dělníkům vštěpovat zájem o jejich podnik a o jeho problémy, mohou vnášet do výuky nejnovější vědecko-technické a organizační poznatky, mohou připravovat konkrétně pro život.
V souvislosti s těmito možnostmi rozšířit a zkvalitnit pedagogický sbor pro výuku učňů jsme velice vážili opodstatněnost požadavku na zvýšení počtu učitelů o tři tisíce, jak je uvedeno v tezích vlády. Došli jsme k závěru, že z národohospodářských důvodů s ním můžeme těžko souhlasit, zvláště když není doprovázen dostatečně hlubokými analýzami, které by vedle stávajícího počtu pedagogů v rámci celého školství braly v úvahu ještě další potenciální možnosti, které se nám nabízejí a o nichž jsem se zmínil.
Při jednání výboru jsme konstatovali, že na jedné straně se vynakládá veliké úsilí zabezpečit kvalitní výchovu mladé dělnické generace, ale na druhé straně není věnována dostatečná pozornost propagaci dělnických povolání vhodnými formami. Zejména ve sdělovacích prostředcích není vytvářena odpovídající politicko společenská atmosféra, která by zajistila obrat v nazírání na společenskou úlohu mladé dělnické generace v řadách rodičů a dětí. Domníváme se, že je na místě požadovat od sdělovacích prostředků, aby těmto otázkám věnovaly daleko větší systematickou pozornost, třeba na úkor pozornosti, kterou věnují propagaci nedělnických povolání.
V další části svého vystoupení bych chtěl říci několik poznámek o tom, jak jsme tyto složité otázky řešily v n. p. Kras v Brně.
Pro vaši informaci uvádím, že jde o středně velký podnik s bez mála 5000 pracovníky, z toho je 3020 žen. Hrubá výroba je 760 miliónů, export 300 miliónů, počet kusů oděvů je 4 600 000. Za 30 let trvání podniku bylo vychováno ve vlastních učňovských zařízeních 4550 učňů.
Po zrušení státních pracovních záloh v roce 1953 jsme v podniku vybudovali pro zajištění reprodukce vlastních kvalifikovaných pracovních sil 7 učňovských středisek s kapacitou 804 učňů, z toho 98 % děvčat. Zřízení učňovských středisek při závodech bez internátního ubytování přineslo velmi příznivé ekonomické výsledky - náklady na jednoho učně se pohybovaly kolem 200 Kčs měsíčně, místo dřívějších 1000 až 1200 Kčs ve státních pracovních zálohách.
Přesvědčili jsme se o tom, že i učni, kteří nejsou ubytováni v učňovských domovech, se rádi zúčastňují mimo učební výchovy a zájmové činnosti, jestliže v nich nacházejí uspokojení, přinášejí jim něco nového a užitečného a jestliže vidí zájem výchovných pracovníků. U nás jsme je vybrali z našich řad, protože znali problémy podniku a dokázali pro ně nadchnout i mládež. Dali jsme k dispozici nejmodernější stroje a učili jsme mladé nejen to, co budou potřebovat, až nastoupí do závodů, ale i to, co mohou potřebovat pro svůj život, pro využití volného času. Ze začátku si mnozí rodiče mysleli, že sériová výroba, jako je u nás, mladé lidi bude deptat a neumožní jim dostat se k něčemu módnímu, jako třeba v některých družstevních oděvních závodech. Brzy ale poznali, že je tomu naopak, protože my jsme vedli mladé budoucí spolupracovníky k módnosti, vkusu, uměleckému cítění apod. a umožnili jsme jim v mimo učební výchově a v zájmové činnosti přísně na zásadě dobrovolnosti naučit se tomu, co po celý život budou využívat i doma. A naučili jsme je pracovat na nejmodernějších strojích - a to těžko může malý podnik.
Není pak divu, že se k nám chodily učit i jiné podniky, jak budovat výchovu mladých odborníků.
Jak jsem ukázal, věnuje podnik výchově mladé generace mnoho sil a prostředků. Přesto má problémy s fluktuací. Zřejmě i v tomto podniku souvisí problém se známou skutečností, specifickou pro ČSSR: u nás fluktuje mnoho kvalifikovaných kádrů, kdežto ve většině jiných států naopak fluktuují nekvalifikované kádry. V KRASU se návratnost žen z mateřské dovolené pohybuje přibližně kolem 25 %; v pozdější době je to 38 % celkem, protože ženy dávají přednost pracovišti v místě bydliště, práci v jedné směně a zkrácené pracovní době. K malé návratnosti dochází přesto, že se např. na výstavbu předškolních zařízení vynaložilo 4,4 mil. Kčs a jen v roce 1978 se na zvýhodnění práce v odpoledních směnách dalo 1,6 mil. Kčs a na stimulační příspěvky, zvýhodňující ženy po návratu z mateřské dovolené, dalších 246 000 Kčs. Ukazuje se, že bude třeba tento problém s plnou vážností řešit, aby efektivnost výchovy mladé generace nebyla snižována fluktuačními faktory. Chtěl bych říci v této souvislosti pár slov k problémům, které nejsou tak všeobecně známé, že totiž fluktuace a menší návratnost do závodů nespočívá jen na školních zařízeních.
Já jsem řekl, že jsme v našem národním podniku dali našim učenkyním vysokou kvalifikaci, a tak se stalo, že umí všechnu dámskou i pánskou konfekci od kalhot po zimník, od sukně po plesové šaty. V mimopracovní výchově jsme je naučili vyšívání, pletení a síťování. Brněnské závody Mosilana neměly problémy s pracovníky, v Krasu jich do plánu chybělo vždy nejméně 100. Myslím, že to není záležitost školního zařízení, ale naopak vysoké kvalifikace našich pracovníků. Je to stoprocentní universálnost, zvláště u větvených profesí, ale ta universálnost vedla k tomuto stavu. Já jsem si to ověřil u našich bývalých pracovníků. Říkal jsem mladé pracovnici: Proč nejdeš dělat? Ona odpověděla: Manžel mi 2000 přinese, já mám 500 Kčs a ještě si 1000 Kčs vydělám. Šiji všecko, co mi kdo donese. Když nemám práci, tak třeba vyšívám. Tak by se zdálo, že vysoká kvalifikace je nesmírně cenná. A je to takhle. To neříkám o každé profesi. Tady se uplatňují i společenské zřetele, i když třeba napomohou na národních výborech.
Druhý faktor je produktivita. To jsou stroje, které dostáváme, mají novou techniku, udělá se na nich více jak na starých, to znamená, že švadlena musí rychleji pracovat. Podíl práce na člověka je 80 %; 20 % udělá stroj. Stejně tak je tomu i v kvalitě, 80 % na pracovníka, 20 % na stroj.
Někdo by si třeba myslel, že chci hovořit o vysoké intenzitě. Nikoli. Jsem přesvědčen o tom, že plány, které byly sestavovány pro oděvní průmysl, jsou kvalifikované a odpovídají potřebám vnitřního i zahraničního trhu. To si myslím stejně i o našem resortu, který rozepisoval úkoly pro oděvní průmysl.
Císařští královští krejčáři se zlatýma rukama potřebovali na ušití jednoho saka týden. U nás každá pracovnice na závodě, kde se šijí saka, vyrobí za směnu 4,97, to je 5 sak za jeden den, za směnu. Pokud jde o kalhoty, ten krejčář udělal troje, naše pracovnice udělají 11 kusů kalhot.
Přitom se v oděvnictví po dvacet let plní plán. To je nejlepší důkaz toho, že není potřebí se zneklidňovat intenzitou, i když je zřejmé, že jde o obrovské vypětí fyzické i duševní. Krásnými slovy a sugestivně jsme mluvili o tom, že nejlepším prostředkem k využívání základních prostředků je práce na více směn. Nám se nepodařilo přesvědčit pracovníky z Brna. Budu to dokumentovat na příkladu. Asi k tomu patří ještě politické uvědomění. Směnnost na našich závodech v podniku oděvního průmyslu Kras je 1,60, do toho je zahrnut hospodářsko-technický aparát. U strojírenských závodů je směnnost 1,08, to znamená, že na 2 směny tam dělá jen vrátný a kuchařky. Ted bych chtěl říci to hlavní, co mi říkala celá řada našich mladých pracovnic, proč se vyrábí pro směnnost. To už není faktor ekonomický, to je faktor politický, společenský a rodinný. Jak to vypadá, ženy budou trvale pracovat na dvě směny a chlap v odpolední směně bude někde jinde, třeba ne na místě prospěšném rodině. Tak sebelepší péče, sebelepší podmínky nemusí dávat konečný výsledek předpokládaný u kvalifikovaného pracovníka pro podnik.
Dovolte mi, abych na závěr řekl - láska, nadšení, političnost, kvalifikace a zájem je to hlavní, co potřebuje mladá dělnická generace.
Ty pak pochopitelně kontrastují s byrokratickým, úřednickým a v podstatě bezzájmovým přístupem k výchově učňů, s nímž se stále setkáváme, a třeba se projevuje i v tom, že někteří pedagogové si zakládají na své pseudonáročnosti a dokazují mladým, jak jsou nechápaví, že nedovedou pochopit jejich výklad, místo aby dokázali z každého učně vychovat zdatného odborníka oddaného našemu socialistickému zřízení. Podle mého názoru to chce ono pedagogické umění, zralou moudrost všech výchovných pracovníků, jejich oddanost našemu společenskému řádu a ne lhostejnost a neutrálnost, potřebuje to organizátorský um a mnoho netradičních přístupů, což důrazně připomínají závěry 12. zasedání ÚV KSČ. Věřím, že se nám zabezpečování přípravy mládeže na dělnická povolání podaří, vždyť jsme přece národem Jana Ámose Komenského. /Potlesk./