Místopředsedkyně ČNR Marie Jarošová: Děkuji soudružce Malecké. Diskutovat bude soudruh Horáček.

Poslanec Bohuslav Horáček: Soudružky a soudruzi poslanci, přestože jednotlivé resorty mají ve výchově učňovského dorostu svá specifika, jedno mají společné, tj. zajistit jejich přípravu profesionální, politickou a společenskou.

Základní pohled na výrobní činnost a v důsledku toho i na problematiku výuky učebních oborů je třeba přizpůsobit faktu, že na jedné straně jde o řemeslnou výrobu v pravém slova smyslu, to je činnosti, kdy je třeba učně vybavit celou řadou vědomostí, ale zejména dovedností v širších souvislostech, kde jde především o výslednou práci rukou - a na druhé straně o strojovou velkovýrobu, kde musí učen získávat značnou sumu vědomostí a jistou dávku dovedností, kde zůstává hlavním činitelem dokonalý stroj, značně zmechanizovaná nebo zautomatizovaná činnost.

Tak zhruba byly postaveny osnovy doznívajících učebních oborů, které zejména v oblasti ministerstva průmyslu stavěly na dvouleté učební době, ve stavebnictví i na jednoleté, a umožňovaly už v I. ročníku, tedy v přípravném období, samostatnou výrobní činnost ještě v učebních zařízeních a v období odborného rozvoje, tj. od 11. měsíce učební doby pracovní činnost v provozech jednotlivých závodů.

Přes tuto skutečnost je nutno hodnotit dosavadní způsob výuky jako dobrý ve srovnáním s dřívějším obdobím.

Chtěl bych krátkým pohledem do nedávné historie nejlépe zdokumentovat úspěchy a usilovnou práci resortu ministerstva stavebnictví v péči o mladou generaci dělnické třídy.

Vlivem válečného hospodářství byla velmi omezena výuka učňů a např. po osvobození naší vlasti bylo v celé republice jen 280 zednických učňů. Tento stav se nijak výrazně nezvyšoval ani v pozdějších letech rozvíjejícího se stavebnictví, neboť těžká manuální práce a sezónnost zaměstnání nebyly pro mládež přitažlivé. Po znárodnění stavebnictví v roce 1948 bylo přikročeno ke zřizování učňovských stavebních správ, kde se prováděla výuka hlavně v oboru zedník a tesař. V ostatních oborech zvláště v přidružené stavební výrobě, byla výuka učňů prováděna i nadále individuálním způsobem. K výraznému zlepšení tohoto stavu došlo v letech 1950-1952, kdy při podnicích byla zřizována střediska pracujícího dorostu, v nichž byla vychovávána mládež ve všech stavebních učebních oborech. K zásadnímu obratu v náplni učebních oborů a délce došlo po usnesení ÚV KSČ z dubna 1959, kdy bylo upuštěno od koncepce úzké specializace výuky učňů, nastoupila se cesta univerzální výuky a vytvořily se tak předpoklady pro získání širších vědomostí učňů. Toto období je významné také tím, že byla cílevědomě budována materiální základna pro výchovu učňovského dorostu, která byla v dalších letech průběžně modernizována a stavebnictví je jako jeden z mála resortů připraven na plnění úkolů vyplývajících pro něj z projektu nové čs. výchovně vzdělávací soustavy.

Jsem toho názoru, že příliš včasná specializace nepodporuje potřebný a široký rozvoj osobnosti učně a vlastní strojová velkovýroba nám ukazuje, že má-li dosahovat žádoucích ekonomických efektů, potřebuje pracovníky všeobecně odborně připravené, kteří dobře zvládli problematiku předcházejících a následujících operací a odborných činností, a jejichž ekonomické myšlení je na potřebné úrovni. Takový postup přípravy se ukazuje správným, zejména ve spotřebním průmyslu, kde pracuje velká většina žen a jimž povinnosti matky mnohdy nedovolí na jistou dobu pracovat u původní profese ve směnném provozu. Byla-li jejich výuka a příprava dost všeobecně odborná, pak se zpravidla rychleji a dobře adaptují v příbuzných odborných činnostech.

Na takovém principu všeobecně odborné přípravy a později specializace jsou v převážné míře založeny nově koncipované učební obory. A myslím si, že je to správné. Jedno je však jisté, že zpracování podkladů pro změny v obsahu přípravy byl úkol velice náročný. Náročný zejména proto, že v resortu ministerstva stavebnictví, ale především ministerstva průmyslu je široká škála učebních oborů připravujících mládež pro odvětví chemie, gumárenství, plastikářství, papírenský a dřevozpracující průmysl, polygrafii, textilní, oděvní, kožedělný, kožešnický, sklářský a keramický průmysl. V tomto odvětví se na vypracování osnov podílelo přes 200 odborníků z generálních ředitelství, podniků a odborných učilišť a dalších cca 200 pracovalo v odborných aktivech.

Resorty ministerstva průmyslu a ministerstva stavebnictví ČSR zabezpečují výuku 53 tisíc učňů, z toho v průmyslu 23 a stavebnictví 21 tisíc učňů. Převážná většina učňovských zařízení v resortu stavebnictví má vysokou technickou a estetickou úroveň a je vybaveno nejmodernější přístrojovou technikou a didaktickými pomůckami. Celkově dobrá úroveň kapacit a materiálního zajištění je také v chemickém průmyslu, zatímco ve spotřebním průmyslu je vývoj kapacit a materiální vybavení neuspokojivé. Přesto, že se porada vedení ministra průmyslu touto otázkou několikrát zabývala a uvolnila možné prostředky, jsou investiční nároky na výchovu učňů tak vysoké, že k realizaci vytyčených cílů v 7. pětiletce nedojde. Hledají se však všechny cesty a prostředky ke zlepšení stavu.

Dobré podmínky přípravy a předpoklady k získání vysoké kvalifikace jsou často odvislé od vztahu mateřského podniku ke svému učebnímu zařízení a vytváření podmínek pro dobrou úroveň odborného výcviku. Tak např. v ELITĚ Varnsdorf se tradice učebního zařízení datuje od roku 1946 v odborném učilišti, výuka odborného výcviku je poměrně vysoká, zajištěna dostatkem pracovních příležitostí a strojovým parkem odpovídajícím průměrné úrovni strojového vybavení jednotlivých závodů v podniku. Pro zabezpečení potřebné výuky byla vlastními silami vyrobena řada učebních pomůcek, pomocné metodické materiály a v současné době se využívá i moderní audiovizuální techniky.

Podobné zkušenosti, jaké jsem uvedl, získali poslanci našeho výboru v dalších učilištích. Jako například v odborném učilišti TIBA Dvůr Králové, OSP Trhové Sviny, TOS Hostivař, AZNP Mladá Boleslav, ZTS Brno, ELITEX Boskovice, VŽKG Ostrava, Pozemní stavby Brno, PAL-MAGNETON Kroměříž, SONP Kladno apod. Svízelná situace byla ověřena u OU Pražských cukrovarů v Mělníku, kde je umístěno zdravotní středisko a okresní protialkoholní poradna, což je v protikladu s vlastním posláním učňovského zařízení.

Přes vcelku dobré výsledky existují ještě nedostatky v plnění učebních osnov odborného výcviku. Například ve Vodních stavbách Praha byly osnovy ve II. ročnících průmyslové stavební výroby plněny na cca 90 %, u I. a II. ročníků hlavní stavební výroby na 85 %. Neplnění je způsobeno nedostatkem mistrů odborné výchovy pro některá témata pracovního výcviku ve strojním obrábění a sváření. Zcela chybí koordinace odborné výchovy s teoretickou výukou. V období odborného rozvoje pracují učni ve Vodních stavbách jen na produktivních pracech a kontrolní práce nekonají. Je však třeba konstatovat, že v období odborného rozvoje lze některé práce zabezpečit jen obtížně a učebním osnovám bude jen těžko možné vyhovět bez větší kooperace.

Podobné problémy byly zjištěny v Pražské stavební obnově Praha, kde učební osnovy jsou u většiny profesí plněny, problémy jsou však u učebního poměru zedník, kde není možné zajistit v plném rozsahu vhodnou pracovní náplň. Vedle toho v některých provozovnách této organizace je vyvíjen tlak na zařazování učňů na ty práce, které jsou pro dospělé pracovníky málo efektivní.

Problémy existují i v odměňování učňů. Jsou rozdíly u stejných profesí mezi jednotlivými podniky. Například učeň-klempíř 1. ročníku Pražské stavební obnovy má zhruba dvojnásobnou odměnu proti stejnému učni z Pražského stavebního podniku, u elektrooboru u učně Obvodního podniku bytového hospodářství je tento rozdíl proti učni Pražské stavební obnovy ještě vyšší.

Forma výuky učňovského dorostu se provádí zásadně skupinovým způsobem především ve stavebnictví, strojírenských resortech a rozhodující částí odvětví ministerstva průmyslu ČSR. V polygrafickém průmyslu je však ještě v tomto roce v individuálním výcviku 141 učňů. Tato forma výuky bude ukončena v roce 1980.

Vážené soudružky a soudruzi, v oblasti přestavby výchovy učňovské mládeže, která je v počátcích, bylo již dosaženo pozitivních výsledků, hlavní práce a s ní spojené problémy teprve čekají. Pracovníci přímo v zařízeních mají trochu obavu z toho, že zůstanou nakonec v problémech sami. Útvary výchovy kádrů ani na resortech, ani na VHJ nejsou obsazeny pracovníky tak, aby mohly tuto problematiku plně řídit a řešit. Ostatní hospodářští pracovníci, kteří se mají na celé složité problematice podílet, nejsou tak na věci zainteresováni, jak by bylo třeba, poněvadž to je pro ně práce navíc. A chybí-li jasnější směrnice a jednotná linie, postupuje vše kupředu jen velmi zdlouhavě. V mnoha případech se totiž počty učňů v SOU proti OU značně zvětší, poněvadž budou připravovat učně pro více podniků, ale podmínky má a zřejmě musí vytvářet především podnik mateřský. Kladou si otázku, zda bude k tomu přihlédnuto při přidělování úkolů, využívání projekční kapacity, prostředků na GO a samozřejmě investic.

Všem nám je jasné, že stále se zvyšující nároky kladené na výrobu lze v budoucnu zajišťovat jen a jen s plně kvalifikovanými pracovníky v moderních racionálně uspořádaných výrobních podmínkách. Přitom hybnou silou výroby zůstane člověk. Proto nejen resorty, ale celá naše společnost dává rozvoji přípravy pracovníků, především mládeže, takovou důležitost. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Místopředsedkyně ČNR Marie Jarošová: Děkuji poslanci Horáčkovi. Hovoří poslankyně Losseová, připraví se poslanec dr. Antonín Kubíček.

Poslankyně Jarmila Losseová: Vážené soudružky a soudruzi, chtěla bych plénum seznámit s poznatky výuky mládeže na úseku státního a družstevního obchodu. Tyto resorty mají společného jmenovatele v politicko-odborné výchově, která má mimořádnou důležitost vzhledem k tomu, že mladí lidé jsou v učební době a zejména po vyučení v úzkém denním styku s veřejností. Spotřebitelé úroveň služeb považují za přímý projev úspěšnosti společenského zřízení.

V současné době je v organizacích resortu obchodu ČSR v učebním poměru soustavně okolo 23 tisíc mladých lidí, v Českém svazu spotřebních družstev kolem 9 tisíc, tj. celkem v porovnání k celkovému počtu všech učňů ČSR z 227 tisíc asi 14 %.

I když zejména v posledních letech byla vybudována některá učňovská zařízení a jsou vytvořeny lepší podmínky pro výchovu učňů než tomu bylo dříve, máme ještě mnohá výchovná zařízení, kterým je nutné věnovat pozornost a kde musíme počítat s modernizací, rekonstrukcemi, popř. novými výstavbami.

Na materiální vybavenosti odborných učilišť, učňovských středisek a zejména zřizovaných středních odborných učilišť je závislá i mimo učební výchova učňů /jde o studovny, klubovny, tělocvičny apod./. Současný stav v tomto směru, zejména ve státním obchodě, je ještě všeobecně neuspokojivý. Vybavenost prostorů pro zájmovou činnost učňů je záležitost dlouhodobá a je nutné s ní počítat při výstavbě a budování nových učňovských zařízení, již proto, že například tělovýchovnou brannou činnost provozuje více jak třetina učňovské mládeže státního i družstevního obchodu. V této souvislosti bych chtěla uvést několik poznatků ze sociologických průzkumů prováděných na některých odborných učilištích státního obchodu, které se velmi osvědčují. Umožňují lépe poznat strukturu využívání volného času, jeho rozsahu a zájmů mládeže, Např. se ukazuje, že počet učňů kuřáků vzrůstá, ve volném čase že se méně sportuje a že velmi malé procento učňů chodí do divadla atp. Výsledky byly ministerstvem obchodu ČSR zpracovány do populárně formulované pracovní příručky s doporučením na co zaměřit pozornost v oblasti volného času mládeže. Tato příručka byla dána všem organizacím státního obchodu k dispozici a myslím, že by mohla být využita i v ostatních resortech.

Soudružky a soudruzi, rozhodující vliv na výchovu učňovského dorostu má politická, odborná a morální úroveň všech výchovných pracovníků, kteří přicházejí s mládeží do styku. Máme celou řadu pracovníků v obchodě, kteří ovlivňují kladně výchovu učňů příkladem v osobním životě i na pracovištích. Mohu to dokumentovat i ze svého volebního obvodu v Rychnově nad Kněžnou, kde máme učňovské středisko pro výchovu prodavačů potravin. Toto středisko se umisťuje na prvních místech v odborných soutěžích v rámci kraje a celkově dosahuje velmi dobrých výsledků. Musíme si ale také říci, že ještě značná část výchovných pracovníků ve státním a družstevním obchodě, ať již jde o učitele, mistry, instruktory, vychovatele, nemá žádoucí kvalifikaci. Navíc nejsou v kategorii odborných mistrů, instruktorů, vychovatelů naplněny plánované stavy. Tento stav je dále nepříznivě ovlivňován značnou fluktuací těchto pracovníků, kteří vyhledávají lepší možnosti uplatnění v provozech, kde mají nesrovnatelně lepší platové i pracovní podmínky. Řídící orgány ve státním a družstevním obchodě navrhly a schválily celou řadu opatření k zvyšování jejich kvalifikace, a to vlastními silami nebo pomocí státních škol. Zhodnocení činnosti těchto opatření si však vyžaduje delší časový odstup.

Poznatky z náboru učňů na obor prodavač, kuchař, číšník, ukazují na rozdílný zájem o tyto obory. Přijímány jsou převážně dívky, případně žáci, kteří se nemohli dostat na střední školu. Při projednávání náboru učňů do těchto profesí je žádoucí, aby plánem přidělované procento chlapců bylo vyšší, protože jenom zvyšováním podílu chlapců se zabrání vysokému úbytku, ke kterému dochází zejména po provdání dívek. Například v našem učňovském středisku potravin pro rok 1979 mají povolen nábor získat 24 dívek a jenom 2 chlapce. Stává se, že i tito chlapci nakonec jsou po vyučení získáni pro vojenskou službu nebo službu v SNB, i když i tam je jich potřeba.

K zlepšení náboru, popř. výběru by měli více napomáhat vedle rodičů a žáků i učitelé. Při náboru dorostu je ovšem nutné respektovat specifické požadavky služeb, jako jsou např. vztah k lidem, vlohy, zájem apod.

Průzkumy poslanců rovněž ukázaly, že část učňovské mládeže nedoceňuje plně teoretickou přípravu, což se projevuje v slabším prospěchu, zejména ve všeobecně vzdělávacích předmětech.

Z pohovorů, které byly uskutečněny s některými učni, vyplynulo, že mnozí z nich nemají zájem po vyučení dělat nějakou vedoucí funkci, společensky se angažovat. Tíhnou často ke konzumnímu způsobu života. V tomto směru by se měla zintenzívnit zejména občanská výchova, práce SSM a dalších činitelů, zejména vychovatelů, mistrů odborného výcviku i učitelů. Přitom nesmíme pouštět ze zřetele, že k dobrým výsledkům jednotné výchovy přispívá i účinná spolupráce učňovských škol a odborných učilišť s rodiči. Nedostatkem v této spolupráci je, že se schůze většinou nezúčastní právě ti rodiče, u jejichž dětí jsou nějaké problémy.

Kladným příkladem, který je uplatňován v odborném učilišti ČSSD a který vede k prohlubování a pěstování internacionálního cítění mladých lidí, spočívá v bezdevizové výměně učňů mezi zeměmi socialistického tábora. Uskutečňují se např. výměnné zájezdy učňů obor kuchař-číšník z odborného učiliště v Klánovicích s učni stejného oboru v Moskvě. Některým mladým pracovníkům po vyučení umožňuje ČSSD půlroční zahraniční praxi, která nejenom zkvalitňuje jejich odbornou a jazykovou úroveň, ale zároveň sbližuje mladé lidi v zemích socialistického tábora.

Významnou úlohu při výchově mládeže mají i mezinárodní přehlídky odborných dovedností učňů spotřebních družstev v oboru kuchař-číšník, které se uskutečnili v minulých letech v NDR, Maďarsku a v ČSSR. V ostatních oborech státního i družstevního obchodu jsou již tradičně konány národní, popř. celostátní soutěže v odborných dovednostech učňů.

Soudružky a soudruzi, jsme si vědomi toho, že učňovský dorost ve státním i družstevním obchodě, vzhledem k tomu, že po příchodu do praxe je denně ve styku s občany, musí být ještě náročněji připravován k plnění úkolů, které naše socialistická společnost vyžaduje.

Chtěla bych také ještě připomenout všem vedoucím řídícím pracovníkům odpovědnost za výchovu mladých pracovníků po vyučení. Ideově politická a odborná úroveň vedoucích pracovníků nesporně ovlivňuje ten mládežnický dorost, který po vyučení nebo vychození školy přichází přímo do praktického života. Zde musí být mládež po vyučení dotvářena a dále sledována.

Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Místopředsedkyně ČNR Marie Jarošová: Děkuji poslankyni Jarmile Losseové, hovoří poslanec dr. Antonín Kubíček, připraví se poslankyně Pavla Bařinová.

Poslanec doc. MVDr. Antonín Kubíček, CSc.: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, na jednání našeho výboru jsme mohli konstatovat, že ministerstvo zemědělství a výživy a ministerstvo lesního a vodního hospodářství se odpovědně zabývají přípravou mládeže na dělnická povolání a současně jsme ocenili práci učitelů, mistrů a vychovatelů. Přes toto pozitivní hodnocení bych však chtěl ukázat na některé problémy v oblasti výchovy zemědělské, lesnické a potravinářské mládeže. Jsou to skutečnosti, které, řekl bych, specifickým způsobem v minulosti i v současné době ovlivňovaly a ovlivňují přípravu, výchovu a vzdělání této mládeže, a to jednak kladným, ale také negativním způsobem.

Málokteré odvětví našeho národního hospodářství doznalo v krátkém čase, to je prakticky během našeho života, takových kvantitativních a kvalitativních změn, jak tomu bylo v zemědělství, potravinářském průmyslu a lesním hospodářství.

Od historického IX. sjezdu KSČ docházelo k přestavbě našeho zemědělství od individuální malovýroby ke společnému družstevnímu hospodaření, postupné koncentraci, specializaci a kooperaci zemědělských závodů a zemědělské výroby, k vytvoření společných zemědělských podniků, kooperačních seskupení a agrocenter tak, jak je známe v dnešní podobě. Je možno říci, že každých 5-8, maximálně 10 roků, jak to ukazují i zkušenosti z mého volebního obvodu, došlo ke kvalitativním a kvantitativním změnám, a to nejen co do velikosti družstev, ale také ve způsobu výroby a technologie, ale také se podstatně změnilo řízení kádrového a personálního obsazení a vzrostly nároky na kvalifikaci pracovníků v řídící i výrobní sféře.

Přitom je skutečností a myslím, že bych to měl zdůraznit a měli bychom z toho vycházet, že základním nositelem těchto změn ve vývoji zemědělství a v oblasti výživy zůstala a zůstává zemědělský dělník, drobný a střední rolník, dělník, který přišel z továrny na pomoc do zemědělství. Z toho vyplývá, že profil jeho života se podstatně změnil a že někdy i v ostrém třídním boji za socializaci vesnice se musel stále učit, zdokonalovat a připravovat na řízení socialistické zemědělské velkovýroby.

Je logické, jestliže každých 5 až 8 až 10 roků dochází k progresivním a podstatným strukturálním změnám v zemědělských organizacích a ve výrobních technologiích, pak také nutně musí docházet ke zvyšování požadavků na kvalifikaci v řídící i výrobní sféře. Tuto potřebu a situaci řešily sice promyšleně příslušné orgány, ale zůstává skutečností, že byla provázena houževnatým úsilím jednotlivých zemědělců a dělnických kádrů, která jim umožnila osvojit si všechny potřebné odborné vědomosti a organizátorské znalosti.

V této souvislosti bych chtěl ocenit, že naše společnost pro růst kvalifikace všech pracovníků v zemědělství vytvářela všechny předpoklady.

Přesto bych chtěl ale poznamenat, že v tomto složitém a rychlém procesu nebylo možno a dosud namnoze tomu tak je, že je třeba dát do potřebného souladu kvalifikaci zemědělských pracovníků s aktuálními potřebami dynamického rozvoje zemědělství a výživy tak, jak na to položilo důraz i 13. zasedání ÚV KSČ. Je ovšem třeba připomenout, že negativním způsobem tento proces ovlivnila změna podřízenosti zemědělského školství, neboť toto školství bylo původně řízeno ministerstvem zemědělství a výživy, v letech šedesátých až do poloviny sedmdesátých let ministerstvem školství a nyní je opět řízeno ministerstvem zemědělství a výživy.

Vážené soudružky a soudruzi, je všeobecně známo, že počet pracovníků v zemědělství se v uplynulé době snížil téměř na čtvrtinu předválečného počtu pracovníků. I v této pětiletce dochází k dalšímu plánovitému snižování. V tomto procesu samozřejmě dochází ke snížení potřebné kvalifikační úrovně a struktury, kterou se dosud nepodařilo plně vyrovnat ani postupným, třeba poznamenat příznivým přílivem kvalifikovaných vyučenců, absolventů středních a vysokých škol na žádoucí stav.

Mé zkušenosti z volebního obvodu ukazují, že v uplynulém období při rozmisťování žáků ZDŠ docházelo k situaci, že do učebních poměrů v zemědělských oborech byli z větší části zařazeni ti, kteří se jinam nedostali. Z toho vyplývá náročnost a nutnost pozornosti, kterou je třeba věnovat efektivnosti zemědělského školství.

Do určité míry obdobný proces a někdy i výraznější probíhal v potravinářském průmyslu, neboť toto odvětví ve svém vývoji za posledních třicet let prošlo doslova od malovýrobní řemeslné výroby na dnešní velkovýrobu, která zabezpečuje potřebnou výrobu potravin v koncentrovaných provozech vybavených velkovýrobní technologií. Zde spolu s koncentrací výroby bylo nutné vypracovat a odzkoušet nové způsoby výroby, a to v převážné části potravinářského průmyslu.

Nemohu také opomenout vývoj v lesním hospodářství, kde byly poměrně rychle zaváděny progresívní velkovýrobní technologie, nové pracovní postupy a využívány výkonné speciální stroje a zařízení v posledním období.

Všechny tyto skutečnosti ukazují, že je třeba postavit se všemi reálnými možnostmi za zvýšení plánované a permanentně prováděné kvalifikace pracovníků v zemědělství, potravinářském průmyslu, lesním a vodním hospodářství, neboť i v tomto odvětví náročnost a úkoly rychle vzrůstají. Je to předpoklad jak naplňovat plánované úkoly a dosáhnout výsledků, které od nás společnost očekává. Není to úkol jednoduchý a také ne málo odpovědný.

Uvažme, že např. dojička nebo ošetřovatel ve velkokapacitním kravíně, ale i v tradiční tzv. "stovce", pracují s hodnotou dojnic a materiálu ve výši až několika set tisíc Kčs. Svou prací rozhodují, a to dost značným podílem, o plnění výrobních úkolů, dodržení technologických postupů a stanovených metodik. Současně však také do značné míry ovlivňují, a to buď pozitivně nebo negativně poruchovost řízení, využití biologického potenciálu svěřených zvířat, potřebu náhradních dílů a konec konců i v uplatnění výsledků vědy, výzkumu a vývoje v praxi. Myslím, že tyto skutečnosti nejsou zanedbatelné a vyžadují koncentraci učňovského školství a v návaznosti na ní vyšší procento ubytování, na které bych chtěl upozornit.

Z tohoto hlediska je tedy velmi důležitá nejen výchova a výcvik učňů, ale mimořádně důležitým činitelem v přípravě mládeže na dělnické povolání je i nástupní praxe. Je možno říci, že patří k velmi odpovědným úkolům vedoucích pracovníků organizací, pod jejímž vedením vyučenci nástupní praxi vykonávají a za stejně důležité je třeba považovat permanentní doplňování politicko odborných znalostí, výsledků vědy, vývoje a výzkumu.

Další rozvoj zemědělského, potravinářského a lesnického školství předpokládá, že téměř 20 % absolventů bude končit maturitou. Také pro ně musíme vytvářet v zemědělství, v potravinářských a lesnických organizacích kádrové, personální, pracovní a funkční předpoklady a bytové, společenské a materiální možnosti tak, aby docházelo plynule k jejich trvalému zařazení do pracovních procesů, k nimž byli vychováni a vycvičeni. Děkuji za pozornost. /Potlesk./