Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji soudruhu ministru zdravotnictví za jeho vystoupení.

Soudružky a soudruzi, k projednávané zprávě vlády přijme Česká národní rada usnesení. Navrhuji, aby pro jeho přípravu byla zvolena sedmičlenná návrhová komise v tomto složení: předsedkyně komise - posl. ing. Marie Smolíková, členové komise - místopředseda ČNR JUDr. Čestmír Adam a poslanci Josef Hlavička, Bohuslav Horáček, Jaroslav Jenerál, Jaroslava Šenková a Jan Vávrů.

Jsou k tomuto návrhu nějaké připomínky nebo doplňky? Není tomu tak.

Kdo tedy s návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. /Hlasuje se./ Děkuji.

Je někdo proti? Není.

Zdržel se někdo hlasování? Není tomu tak.

Děkuji, komise je tedy zvolena.

Přistoupíme k rozpravě o projednávané zprávě vlády. Do rozpravy se přihlásilo 19 poslanců. Prosím prvního z nich, soudruha Jaroslava Jenerála, aby se ujal slova.

Poslanec ČNR Jaroslav Jenerál: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci. XV. sjezd Komunistické strany Československa vysoko vyzvedl - jako jeden ze stěžejních úkolů politiky komunistické strany - výchovu a formování nového mladého socialistického člověka, jeho přípravu na život a práci v rozvinuté socialistické společnosti.

V tomto procesu patří významné místo právě výchově učňovské mládeže, výchově budoucích příslušníků dělnické třídy, kteří jsou povoláni k tomu, aby v blízké budoucnosti sehrávali jako předvoj pracujícího lidu rozhodující úlohu při další výstavbě a prohlubování socialismu i při budování základů komunistické společnosti.

I toto naše jednání dokazuje, jaká pozornost a péče je v naší socialistické společnosti, pod vedením komunistické strany, věnována všestrannému, harmonickému rozvoji mladého člověka, jeho uplatnění v životě, jeho perspektivám. A ukazuje současně, jak propastný je rozdíl v péči o mladé lidi u nás a v kapitalistických zemích, kde je příprava mládeže na život až na periferii zájmů vládnoucí buržoazie, kde budoucí mladý dělník zajímá podnikatele jen z hlediska jeho přínosu k docilování maximálního zisku a kde je také vydán na milost a nemilost všem negativním důsledkům a neřešitelným problémům, které plodí vykořisťovatelský společenský řád.

Stálá pracovní skupina předsednictva ČNR pro otázky mládeže, tělovýchovy a sportu oceňuje skutečnost, že problematice přípravy mládeže na dělnická povolání je věnována při realizaci Projektu rozvoje čs. výchovně vzdělávací soustavy tak velká pozornost. V naší skupině jsme se zaměřili na otázky formování osobnosti budoucího mladého dělníka a z celé řady činitelů, především na působení společenských organizací NF. Nezastupitelné místo při výchově učňovské mládeže mají především SSM, ROH, ČSTV, SČSP, ale i další. Získané poznatky svědčí o tom, že mnoho pozitivního zde již bylo vykonáno, že je však třeba jít stále dál. Zobecnění, které jsme provedli, svědčí o tom, že se ještě důsledně nejde cestou, aby působení bylo jednotné, harmonické a koordinované, aby ve vzájemné spolupráci a souladu formovalo uvědomělé, politicky vyspělé mladé příslušníky dělnické třídy a dobré pracovníky. Zvětšit musíme úsilí při odstraňování úzkých resortních zájmů, kdy neustále, ještě převládá zájem o úspěch v dílčí, resortní akci nad zájmem celospolečenským.

Stále větší úlohu zde hrají a musíme ji dále prohlubovat, komplexní programy péče o mladou generaci. Společný postup pod vedením stranické organizace, hospodářského vedení, odborové a svazácké organizace i dalších složek Národní fronty, při výchovném působení vytváří předpoklady ke správné seberealizaci učňů a tím i k dosažení maximální kvality výchovy a výuky i uplatnění mimo rámec učebního procesu.

Dosavadní zkušenosti ukazují, že cílevědomé a koordinovaně uplatňování specifických forem a prostředků ze strany jednotlivých společenských organizací pomáhá vytvářet lepší podmínky pro rozvoj mimopracovní činnosti učňů ve volném čase i prohlubovat jejich zájem o politické a kulturní dění u nás i ve světě, rozvíjet aktivní kulturní, tělovýchovnou a brannou činnost a tím účinně bojovat proti pasivním spotřebitelským formám zájmového vyžití, aktivněji dávat do souladu jejich osobní zájmy se zájmy celospolečenskými. Co nejširší prostor vytvářet neformálnímu rozvoji socialistické soutěže - plně dát zelenou takovým hnutím jako je hnutí Záloh BSP, Reflektoru mladých, Brontosaurus a některé další - jejichž výchovné hodnoty při správném vedení mohou být veliké.

Vážněji jsme se zamýšleli nad tím, že někteří chlapci a děvčata v učňovských zařízeních i někteří mladí dělníci nemají uspokojivý vztah k oboru, jemuž se učí. Počátek příčin tohoto vážného jevu vidíme v málo účinném působení na budoucí učně již při volbě povolání, a to jak ze strany rodičů, tak školy, ale i společenských organizací. Ukazuje se totiž například, že tam, kde jsme dokázali s pomocí závodů či JZD dobře rozvinout činnost pionýrských stanic mladých techniků a přírodovědců, tam si děti volí učební obor skutečně s upřímným a hlubokým zájmem; proto i z hlediska nutnosti zvýšit zájem o společensky žádoucí obory - zde spatřujeme jednu z rezerv, která by mohla podstatně ovlivnit v pozitivním slova smyslu další vývoj.

Stejně tak i působení společenských organizací směrem k vlastnímu výchovně vzdělávacímu procesu v učňovském zařízení musí hledat a nacházet především v mimoškolní činnosti vhodné způsoby jak vztah učňů ke zvolenému oboru prohlubovat. Dobré zkušenosti jsou z celé řady svazáckých forem, zejména z hnutí ZENIT, soutěží zručnosti, Dnů nové techniky, odborných technických kroužků atd. I z tohoto hlediska i některých dalších aspektů si všestrannou podporu zaslouží soutěž "Tvoříme učební pomůcky pro střední odborné učiliště".

Problém vztahu ke svému povolání má však další, řekl bych ještě závažnější část, která začíná po vyučení. Jak často se stává, že chlapci a dívky s čerstvým výučním listem narazí po přechodu do závodu na zcela jinou životní realitu, než jakou si představují a na jakou jsou také připravováni. Zde zásadnější krok musí učinit hospodářské vedení, ROH i SSM, aby se mladí dělníci při příchodu na své prvé pracoviště nesetkali s takovými jevy, které by je negativně poznamenaly možná na mnoho let. Aby přicházeli do nejlepších pracovních kolektivů, aby za své patrony dostávali nejlepší pracovníky - jinými slovy - důsledně uplatňovat sovětské zkušenosti v praxi. Zabráníme tak důsledkům, které by se nepříznivě projevily jak v životě mladých dělníků, tak celé společnosti - zklamání, oslabení vztahu k závodu, ztráta pocitu hrdosti ke svému povolání, z toho pak plynoucí nezájem na kvalitní práci, fluktuace atd.

V našich učňovských zařízeních vyvíjíme velké úsilí při formování socialistických rysů osobnosti budoucího dělníka. Nesmíme proto dopustit, aby tato snaha přicházela po vyučení nazmar.

Soudružky a soudruzi, ve svém vystoupení jsem se zaměřil jen na některé dílčí okruhy problémů, jimiž se zabývají společenské organizace Národní fronty. Podle našeho názoru je nutné jim i nadále věnovat ještě hlubší pozornost. Mnoho již bylo vykonáno, přesto však se domnívám, že větší část práce je ještě před námi. Z každodenního života, z našich vlastních zkušeností v práci i ve volebních obvodech víme, že politika naší komunistické strany - zejména od historického zasedání ÚV KSČ v dubnu 1969 - vytváří stále lepší a všestrannější podmínky pro výchovu budoucích příslušníků naší dělnické třídy. Proto je i společným úkolem organizací NF, aby tyto podmínky byly zhodnocovány kvalitní, výchovnou, politickou i odbornou prací, aby z našich učňovských zařízení vycházeli uvědomělí, politicky i profesionálně vyspělí dělníci, skuteční budoucí hospodáři naší socialistické společnosti, /Potlesk./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslanci Jaroslavu Jenerálovi.

Přerušuji jednání na 30 minut.

/Schůze přerušena v 10.45 hod. a znovu zahájena v 11.15 hod./

/Po přestávce převzala řízení schůze místopředsedkyně ČNR Marie Jarošová./

Místopředsedkyně ČNR Marie Jarošová: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, budeme pokračovat v diskusi. Jako první po přestávce bude hovořit poslanec dr. Jaroslav Pospíšil a připraví se poslankyně Marie Šantorová.

Poslanec RSDr. Jaroslav Pospíšil: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, vážení hosté! Důsledně realizovat závěry XV. sjezdu KSČ v oblasti školské politiky znamená podstatně zlepšit systém odborné, všeobecné vzdělávací a ideově politické přípravy především dělnického dorostu. Půjde především o to, nově vymezit funkce učňovského školství jako významného článku školské soustavy, zrovnoprávnit ho s ostatními typy škol a zejména - a to bych chtěl zdůraznit - v jeho společenském významu ve vědomí dětí a jejich rodičů i široké veřejnosti. I když bylo mnoho pozitivního v tomto směru v posledním období vykonáno, realizace nové čs. výchovně vzdělávací soustavy v dosavadním pražském učňovském školství si vyžádá řadu rozsáhlejších opatření i postupné vyřešení některých závažných problémů. K zajištění úplného středního vzdělání ve čtyřletých oborech s maturitou a tříletých studijních směrech vyššího počtu dorostu, přijímání žáků do nově koncipovaných učebních oborů, které sebou přináší i nárůst teoretického vyučování, bude zatím třeba důsledně a cílevědomě vytvářet materiální základnu pro výchovu učňů. V současné době se v Praze na dělnická povolání připravuje 21 tisíc učňů v 26 středně odborných a odborných učilištích, ve 13 učňovských školách a 123 učňovských střediscích. Teoretickou výuku učňovského dorostu zabezpečuje téměř 850 učitelů odborných a všeobecně vzdělávacích předmětů a téměř 300 externích učitelů. Ubytování mimopražských učňů je zabezpečeno v 18 učňovských internátech a v dalších zařízeních, která však nemají charakter domova mládeže.

Pokud jde o pedagogické zajištění výuky učňovského dorostu, je celkem uspokojující. Chybí však mistři odborného výcviku a vychovatelé. Materiálně technická základna pro přípravu mládeže na dělnická povolání je zcela uspokojivá však pouze ve stavebnictví a jen v ojedinělých případech v ostatních hospodářských odvětvích. Ve strojírenství, v energetice, v polygrafickém průmyslu došlo v minulosti též ke značné stagnaci ve vytváření podmínek pro výuku. Kapacita učebních prostorů je již nyní nedostačující a zcela neodpovídá efektivnímu a komplexnímu pojetí přípravy na povolání. Nejméně příznivá je situace v oblasti obchodu, zejména pak v pohostinství, u výrobních družstev atd., kde dosud nebyly vytvořeny ani ty nejzákladnější podmínky pro vybudování středně odborných učilišť a tím i k zajištění výuky odpovídající záměrům a cílům nové výchovně vzdělávací soustavy.

Za jeden ze základních nedostatků v přípravě mládeže na dělnická povolání považujeme také fakt, že dosud nejsou zpracovány potřebné normativy materiálního vybavení pro výuku v jednotlivých učebních oborech, materiální vybavení zejména pokud jde o stroje a zařízení je na většině v učňovských zařízeních v Praze značně zastaralé. Učni velmi často pracují na strojích, které nejsou vhodné pro sériovou výrobu pro svou značnou nepřesnost a chod některých funkcí. V oblasti elektrotechniky a elektroniky chybějí moderní měřící stroje a zařízení a výuka je prováděna na morálně zastaralých zařízeních. S progresívní technikou a technologií se učni často setkávají jen ve výjimečných případech. Převážná část pražských učňovských středisek je v nevyhovujících objektech. Stejně tak teoretické vyučování na většině učňovských škol probíhá v zastaralých, prostorově nevyhovujících objektech. Vždyť od roku 1945 byly v Praze pro tyto účely učňovského školství postaveny pouze dvě školní budovy. Dosavadní učební prostory pražských učňovských škol a učňovských zařízení s výjimkou odvětví stavebnictví nebudou výhledově stačit. Jenom k zabezpečení jednosměrného vyučování při počtu 28 žáků na třídu by bylo třeba do roku 1984 zajistit pro potřeby středně odborných učilišť 347 nových učeben. Protože do roku 1983 nebude předán z nové výstavby žádný učební prostor, budeme muset v tomto přechodném období maximálně využívat dosavadní materiální zdroje učňovského školství. Bude třeba přejít v podstatě na plný dvousměnný provoz v teoretickém vyučování, a to bez možnosti zřizování dalších odborných učeben. Měli jsme v tomto směru řešit i včasnější otázky školní výuky. Proto bude v prostorové pražské učňovské školní výstavbě výhledově řada adaptací a především nová výstavba. Podle nové koncepce přípravy mládeže na dělnická povolání jsou zřízena střední odborná učiliště, jejichž plánování výstavby je v kompetenci středního článku řízení, tj. generální ředitelství oborových podniků atd.

Kvalita je v popředí pozornosti resortů, národních výborů i městských stranických orgánů. V červnu minulého roku projednávalo předsednictvo problematiku středních učňovských skol a k realizaci výchovně vzdělávacího procesu přijalo příslušná opatření.

Naším přáním je zajistit mladé generaci během přípravy pro její povolání nejlepší podmínky, které je třeba konfrontovat s reálnou skutečností, se současnými možnostmi stavebních kapacit. Chceme soustředit svou pozornost na největší obor strojírenství v Praze, na podniky ČKD Praha. Ty v současné době zajišťují téměř pro 2000 učňů výuku, kteří mají k dispozici 35 učeben, z nichž 18 má vyhovující parametry, odpovídající současným podmínkám. Názorně se o tom přesvědčila skupina poslanců ČNR v čele s jejím předsedou s. Erbanem, která učňovský závod ČKD navštívila a besedovala jak s vedoucími pracovníky, tak i s učni. Dnes materiální podmínky v tomto velkém učňovském závodě jsou poměrně dobré. Jinde máme podmínky nevyhovující. V Praze je řada podniků, které postupně řeší otázku uspokojivé výuky učňovského dorostu. ČKD jako největší strojírenský podnik s velkou důležitostí pro naši ekonomiku je a bude v popředí našeho zájmu. Proto se domnívám, že příprava 7. pětiletého plánu by měla znamenat v jednotlivých resortech a zejména v těžkém strojírenství na území hl. m. Prahy otázky předního zájmu. Velkou pozornost je třeba věnovat otázkám zabezpečení úkolů, o kterých dnes mluvíme.

Soudružky a soudruzi, požadavek vychovávat mladé lidi v třídně uvědomělé občany našeho socialistického státu, vyzbrojit mladé dělníky všeobecnými odbornými vědomostmi a materiální zručností, rozvinout jejich charakterové a morální vlastnosti považujeme za prvořadý závazek naší budoucnosti. Proto v Praze vytváříme všechny předpoklady a podmínky, aby učňovský dorost tyto vlastnosti získal. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Místopředsedkyně ČNR Marie Jarošová: Děkuji poslanci dr. Pospíšilovi za jeho vystoupení. Promluví poslankyně Marie Šantorová.

Poslankyně Marie Šantorová: Soudružky a soudruzi poslanci, oprávněnost a nutnost změn v přípravě mládeže pro dělnická povolání, prováděných v souvislosti s realizací dokumentu o dalším rozvoji československé vzdělávací soustavy byla zdůvodněna ve vystoupení ministra školství ČSR i společného zpravodaje. Poslanci výborů ČNR pro národní výbory a národnosti provedli individuální průzkumy ve svých volebních obvodech a získali mnoho cenných poznatků. Dovolte, abych některé z nich uvedla.

Na základě přijatých dokumentů jsem si ověřila, že všechny rady krajských národních výborů a rada národního výboru hl. m. Prahy se odpovědně zabývaly usnesením vlády České socialistické republiky č. 375/77 a mají zpracován návrh na postupné zřizování sítě středních odborných učilišť.

Například rada Jihomoravského KNV projednala toto usnesení vlády v lednu 1978 a znovu plenární zasedání KNV v prosinci 1978. V kraji byla zřízena koordinační komise, složená ze zástupců resortních ministerstev a zástupců odvětvových oborů KNV, která upřesnila návrhy v oblasti kádrového a materiálního zabezpečení budovaných středních odborných učilišť. Od 1. září 1978 bylo v kraji zřízeno 63 těchto učilišť, na nichž se pracuje podle nové koncepce.

Rovněž rady Středočeského, Východočeského, Západočeského KNV a národního výboru hl. m. Prahy se intenzívně zabývají sítí středních odborných učilišť. Např. rada Západočeského KNV přijala usnesení v prosinci 1978, v němž uložila odborům místního hospodářství, výstavby a územního plánování, dopravy a obchodu, vodního a lesního hospodářství a zemědělství, vytvářet podmínky pro zavádění nově koncipovaných učebních oborů. Odbor školství poskytuje intenzívní metodickou pomoc odvětvovým odborům i pracovníkům resortů.

Při budování středních odborných učilišť se vyskytuje řada obtíží, zejména nedostatek prostoru. Jednou z příčin je, že vybavení dosavadních odborných učilišť a učňovských středisek byla na nestejné úrovni.

Při našich průzkumech jsme se o tom sami přesvědčili. Např. učiliště Pozemních staveb v Praze 4 má vlastní objekty, moderně vybavené učebny a dílny i moderní ubytovací prostory a další zařízení pro mimoškolní činnost, obdobně i učiliště Pražské stavební obnovy v Praze 9. Na území národního výboru hl. m. Prahy je vůbec dobrá materiálně technická základna pro výchovu učňů ve stavebních profesích, která existuje jako jednotný komplex /kromě uvedených je to i Konstruktiva, Stavební závody Praha, Vodní stavby a Vojenské stavby/. Naopak méně uspokojivá je situace v oblasti strojírenství. Nejhorší je však situace na úseku obchodu a pohostinství, kde nebyla vybudována žádná odborná učiliště a ani v dohledné době se s nimi nepočítá.

Jak jsme zjistili v jiných krajích, je rozdílná úroveň v materiálně technickém vybavení odborných učilišť, která svědčí o nestejném zájmu jednotlivých podniků. Velmi obtížná je situace v přípravě mládeže na dělnická povolání v podnicích místního hospodářství, řízených národními výbory. Národní výbory hledají při budování středních odborných učilišť řešení. Dochází k jednání mezi odvětvovými odbory a podniky o sdružování kapacit pro přípravu učňů shodných profesí, např. ve Středočeském kraji mezi ČSAD a ČSAO.

Některé závody již samy iniciativně vyhledaly objekty, které by bylo možno využít pro potřeby středního odborného učiliště, např. adaptací uvolněných výrobních hal pro dílny odborného učiliště, přístavbou objektu pro teoretickou výuku apod.

Ve všech krajích jsou pro nově koncipované obory využívány všechny objekty dosavadních učňovských škol a odborných učilišť.

Soudružky a soudruzi poslanci, výuka mládeže ve středních odborných učilištích vyžaduje nové moderní učební pomůcky pro předměty všeobecně vzdělávacího charakteru i pro odborný výcvik. Při individuálních průzkumech shledali naši poslanci značnou rozdílnost ve vybavení učňovských zařízení. Jedna z příčin je nestejný zájem a pochopení příslušného závodu. Druhá, a domnívám se hlavní příčina, je v tom, že n. p. Komenium zásobuje formou ústřední dodávky všechny školy v resortu ministerstva školství, to znamená, že toto ministerstvo centrálně objedná učební pomůcky a didaktickou techniku pro všechny školy, včetně dosavadních škol učňovských, které spadají do jeho působnosti. Avšak odborná učiliště, řízená jednotlivými resorty, jsou vybavována na základě objednávek resortů.

Je nanejvýš potřebné, aby došlo k dohodě mezi ministerstvem školství a ostatními resorty /taková dohoda již existuje s ministerstvem zdravotnictví/, podle níž by odborná učiliště, na základě vyčleněných prostředků, byla centrálně vybavována všemi pomůckami a didaktickou technikou, které n. p. Komenium distribuje.

Také materiální vybavení, zejména stroji a zařízeními, je na velké části učňovských zařízení zastaralé. Jistě by prospělo kvalitě výuky učňů, kdyby byla uskutečňována na progresívní technice a technologii.

Dovolte mi ještě několik slov k péči, kterou věnuje naše socialistická společnost mentálně či jinak postižené mládeži. Pro tuto mládež bylo vybráno 60 povolání, která byla ve smyslu zákona ČNR č. 63/1978 Sb. uspořádána do soustavy zvláštních učebních oborů. Od roku 1984 bude podle realizačního programu příprava této kategorie postižených dětí zabezpečována výhradně zvláštními odbornými učilišti, zřizovanými krajskými národními výbory.

Nově koncipovaná soustava zvláštních učebních oborů obsahuje vybraná povolání, s převahou manuálních dovedností, která jsou zařazena v katalozích dělnických povolání a svým charakterem odpovídají požadavkům na zvláštní učební obory.

Dětem, které byly zařazeny do zvláštní školy v důsledku výchovné zanedbanosti a jejichž stav se v průběhu docházky upravil, bude umožněn přechod ze zvláštního učebního oboru do dvouletého učebního oboru pro zdravou mládež.

Mládež smyslově a tělesně postižená s normálním intelektem má možnost se připravovat na dělnická povolání v kterémkoliv z tříletých nově koncipovaných učebních oborů pro zdravou mládež, pro který má objektivně zjištěné předpoklady.

Vytvoření soustavy učebních oborů postižené mládeže představuje značné zkvalitnění naší speciální péče a vytváří předpoklady pro zařazení všech postižených dětí do některé z forem přípravy na dělnická povolání. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Místopředsedkyně ČNR Marie Jarošová: Děkuji poslankyni Šantorové. Hovoří poslankyně Jarmila Malecká, připraví se poslanec Bohuslav Horáček.

Poslankyně Jarmila Malecká: Vážená Česká národní rado, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, vážení hosté!

Z podnětu mezinárodních pokrokových organizací projednalo Valné shromáždění OSN na svém 31. zasedání stav péče o dítě ve světě. Vyslovilo znepokojení, že přes všechno úsilí ještě příliš mnoho dětí zejména v rozvojových zemích, je podvyživených, bez potřebné zdravotní péče a výchovné přípravy pro svou budoucnost. Vyjádřilo přesvědčení, že by bylo účelné podnítit všechny země k tomu, aby přezkoumaly své programy péče o děti a usilovaly o její zdokonalení. Vyhlásilo proto rok 1979, kdy uplyne 20 let od přijetí Deklarace práv dítěte v OSN, za Mezinárodní rok dítěte. Deklarace má být dopracována a přeměněna v konvenci. Tento cíl budeme podporovat.

Mezinárodní rok dítěte je celosvětovou záležitostí. Jeho těžištěm jsou akce zařazené do národních programů vlád a institucí obrážející konkrétní a pro tu kterou zemi specifické aspekty péče o děti. Proto je spektrum akcí pestré, od úkolů na poli výživy, zdravotní péče, zpřístupnění vzdělání a dalších práv dítěte v rozvojových zemích až po řešení problémů dětské práce, narkomanie, kriminality a dalších v zemích kapitalistických. Život dětí a jejich rozvoj nelze oddělit od celkového ekonomického a socialistického rozvoje zemí. A úroveň péče o děti je přímo odrazem toho kterého politického systému.

Dávno před tím, než se představitelé OSN rozhodli přijmout tak významný dokument, jakým je Deklarace práv dítěte, měly již socialistické země bohaté zkušenosti s jejich realizací v každodenním životě. Všechna práva nastupující generace, která podmiňují harmonický, zdravý a všestranný vývoj dětí, jsou zakotvena v ústavách všech socialistických zemí a péče o mladou generaci je zařazena na čelné místo politiky vlád socialistických zemí.

Cituji z naší ústavy ČSSR článek 26: "Mateřství, manželství a rodina jsou pod ochranou státu. Stát a společnost pečují o to, aby rodina byla zdravým základem rozvoje mládeže. Rodinám s více dětmi poskytuje stát zvláštní úlevy a podporu. Všem dětem a mládeži zabezpečuje společnost veškeré možnosti k všestrannému rozvoji tělesných i duševních schopností. Tento rozvoj je zajišťován péčí rodiny, státu, společenských organizací, jakož i zvláštní úpravou pracovních podmínek mládeže."

Proto zaměření Mezinárodního roku dítěte u nás má diametrálně jiný charakter než v kapitalistickém světě. Péče o děti a jejich harmonický rozvoj je právně zakotvenou a všeobecně uznávanou skutečností. Na výchově a zdravém fyzickém a duševním rozvoji dětí a jejich formování v socialistické občany se s rodinou velkou měrou podílí stát a společenské organizace.

Letošní 30. výročí vzniku Pionýrské organizace a bohatá činnost této jednotné organizace a její působení na nejmladší generaci jsou přesvědčivými argumenty, které dokumentují úzké sepětí výchovy dětí s politikou KSČ v duchu pokrokových tradic a marxisticko-leninského světového názoru. Je to především KSČ, která pro všestrannou vysokou úroveň péče o děti a pro práci s dětmi na všech úsecích vytváří příznivé podmínky.

Na akcích k Mezinárodnímu roku dítěte se podílejí téměř bez výjimky všechny společenské organizace Národní fronty. V součinnosti se státními orgány, jejichž kompetence tím či oním způsobem zasahuje do oblasti péče o děti, se zapojily do široce koncipovaného programu Mezinárodního roku dítěte společenské organizace každá na svém úseku působnosti a formami, které odpovídají jejich základnímu poslání.

30. výročí PO SSM by se mělo stát, jak se praví ve stanovisku přijatém na rozšířeném zasedání předsednictva ÚV NF ČSSR "příležitostí k tomu, aby péče všech orgánů a organizací Národní fronty o naše pionýry byla ještě větší, důslednější a kvalitnější, aby ještě účinněji přispívala k rozvoji pestré, bohaté, přitažlivé a společensky prospěšné činnosti PO SSM, aby tak stále více dětí mohlo radostně trávit svůj volný čas v družných pionýrských kolektivech".

Dovolte mi v této souvislosti uvést, jak se k této otázce staví Český svaz žen. Spojení žena-dítě je natolik úzké a přirozené, že pozornost, kterou naše organizace věnuje dětem, je trvalá, opravdová, upřímná a neformální. Naše členky si vzaly za jeden ze svých úkolů posílit řady vedoucích pionýrských oddílů a získávat ženy pro tuto práci je naší trvalou snahou. Ženy tvoří 78,9 % všech skupinových vedoucích, 72,2 % oddílových vedoucích a 66,2 % zástupců vedoucích pionýrských oddílů SSM. To pochopitelně nejsou jenom naše členky, ale i my ve Svazu žen jsme od roku 1976 získaly ze svých řad 8320 vedoucích pionýrských oddílů a zájmových kroužků. Ženy vedou také dívčí kluby, cvičí s dětmi, organizují spolu s dalšími organizacemi NF sportovní a branné soutěže, zájmovou činnost dětí podporují a hlavně usměrňují. Někde jde jejich zájem tak daleko, že sledují, hlavně ty ženy, které jsou již v důchodu, docházku dětí do školy tam, kde je obava např. ze záškoláctví. Příkladná je iniciativa žen na Chomutovsku, nebo v Praze 3, kde si vzaly za úkol sledovat volný čas mládeže jako členky Pomocné stráže VB, které vytvářejí členky ČSŽ.

Významné místo v politicko-výchovné práci Českého svazu žen má péče o upevňování socialistického charakteru rodiny. Snažíme se působit nejen na své členky, ale i na širší veřejnost tak, aby rodina jako základní buňka společnosti plnila dobře svou důležitou úlohu ve výchově dětí a mladé generace, včetně výchovy vztahu k práci a volbě povolání. Podporujeme zásadu jednotného působení rodiny, školy a společnosti.

Přes veškerou pozornost dětem a mládeži vidíme občas i nedostatky, které se pokoušíme ve spolupráci s orgány národních výborů a různých resortů řešit. To se týká jak využívání volného času mládeže, tak zajišťování potřebného sortimentu dětského oblečení a obuvi, koordinace požadavků např. na sportovní oblečení dětí ve škole s možnostmi naší výroby a našeho národního hospodářství. Zamýšlíme se i nad otázkami učňovské mládeže. I když tato věková kategorie nespadá již do kategorie, jíž se týká Mezinárodní rok dítěte, v očích nás žen-matek jsou tito mladí lidé stále ještě dětmi. Vítáme, že právě letos obracíme v ČNR společně pozornost přípravě učňovské mládeže. Proto dovolte několik slov k této otázce.

Dítě vychovávají od útlého věku rodiče, jesle a mateřská škola, v 6 letech věku přejímá do značné míry působení na dítě základní škola, družina a pionýrská organizace. Většina rodin i těchto institucí je na dobré úrovni a tedy i výchova většiny dětí je dobrá. Všechny tyto instituce vštěpují dětem návyky správného chování, principy socialistického chování, poskytují jim rozsah vědomostí, pěstují v nich vztah ke kolektivu, ke společnému majetku celé společnosti, vedou je k práci. Většinou také i v dalším období je vliv na mladé lidi u nás pozitivní. Ale stávají se i případy, kdy dobré zásady výchovy se ocitají jaksi naruby, v momentě, kdy se dospívající a tedy snáze ovlivnitelný labilní mladý člověk dostává do takového učňovského zařízení a posléze do praxe, kde je vystaven nedobrým pracovním návykům, nešvarům a někdy doslova nesocialistickému chování lidí. Tito lidé je mají vést k vysoce odborné kvalifikaci i k vysokým morálním a politickým přístupům k práci a společnosti. Proto je nanejvýš potřebné, aby výběr pracovníků, jímž společnost a rodiče svěřuje děti k odborné výchově, byli lidé vysokých kvalit, politicky a morálně pevní, kteří mohou být pro děti vzorem. Patnáctiletí dobré vzory v životě hledají a nebylo by nic škodlivějšího než kdybychom velký vklad předchozí výchovy dítěte právě v tomto citlivém a důležitém životním období člověka promarnili. Jde o mladou směnu dělnické třídy a je naším společným úkolem co nejvíce a nejlépe přispět k její všestranné přípravě odpovídající rozvinuté socialistické společnosti a jejímu dalšímu rozkvětu. V Českém svazu žen cítíme plnou odpovědnost za to, aby i náš podíl na plnění záměrů vyjádřených ve zprávě vlády ČSR byl co nejúčinnější. Děkuji za pozornost. /Potlesk./