Místopředseda ČNR František Toman: Děkuji poslanci Čubrdovi. Diskutuje poslankyně Pavla Farníková.

Poslankyně Pavla Farníková: Vážené soudružky a soudruzi, vysoká míra životních a sociálních jistot je ve vládním návrhu státního rozpočtu České socialistické republiky na rok 1978 plně zajištěna. Tím je zajištěno i provádění státní politiky na úseku sociálního zabezpečení a zdravotní péče v souladu s platnými zákony, a to na vysoké úrovni.

Rozdíl mezi sociálním zabezpečením a zdravotní péčí o občany v našem socialistickém státě a o občany v kapitalistických státech není jen v tom, že naše úroveň těchto životních a sociálních jistot je nesrovnatelně vysoká, ale především v základním přístupu. Jde-li kapitalistům jenom o to, zajistit si zdravou pracovní sílu schopnou vysokého výkonu, který je zdrojem všech jejich zisků, pak u nás celá soustava sociální a zdravotní péče o člověka vychází ze socialistického humanismu.

Státní výdaje na zdravotní a sociální péči jsou vysoké a tvoří velmi podstatnou část krytí životních nákladů občanů v celém jejich životě od narození až po stáří.

Je potěšitelné, že i tuto vysokou úroveň péče o člověka nepovažujeme za konečnou, že v souladu s tvorbou potřebných ekonomických zdrojů ji chceme dále zlepšovat a zdokonalovat.

Přitom spokojenost lidí, kteří jsou předmětem této péče, nezávisí vždy jen na výši rozpočtových výdajů. Její společenský účinek může být dále umocněn např. zdokonalováním vztahů mezi zdravotníky a pacienty a důsledným dodržováním socialistické etiky.

Zatím nemůže naše společnost uspokojit všechny žadatele a zájemce o umístění v domech pečovatelské služby a v domovech důchodců. Ale upřímná snaha řešit problémy starších občanů ukazuje i na jiné, rozpočtově méně náročné způsoby uspokojení jejich potřeb. Některé národní výbory vyvinuly příkladnou iniciativu, když přikročily k zřizování tzv. domovinek, čili denních stacionářů pro starší občany. Jejich děti, které o ně pečují, ale přes den jsou v práci, je ráno odvedou do tohoto zařízení, kde je jim poskytnuta stejná péče jako v domově důchodců. Po práci si je opět rodiny odvádějí domů. Tak je starším občanům zachováno soužití s jejich rodinou a řeší se otázka péče o ně v denní době. Takové řešení je méně náročné na pracovní síly, investice a rozpočtové výdaje; především pak má mnoho předností v oblasti citových vztahů mezi rodiči a dětmi. Přináší však i obohacení života starších lidí o styk s lidmi, o kulturní zážitky.

Mnoho mohou udělat na tomto poli také členské organizace Národní fronty, zejména Svaz žen a organizace Československého červeného kříže. Hmotné zajištění naší péče o člověka je dobré, potřebujeme však v mnoha případech poskytnout spíše lidský zájem a ochotu pomoci. Taková činnost občanů v členských organizacích Národní fronty je výrazem opravdového socialistického humanismu, nové kvality lidských vztahů.

Rovněž zdravotní péče je výdaji v navrhovaném státním rozpočtu dobře zajištěna, ale nyní půjde o to, aby naše podniky měly dost společenské odpovědnosti a dodaly našemu zdravotnictví potřebnou zdravotnickou techniku, zejména sterilizátory a rentgeny a provedly pro ně potřebné opravářské a údržbářské práce a plánovanou investiční výstavbu. Přitom základ zdokonalování práce v našem zdravotnictví spočívá především ve zkvalitňování zdravotní péče v obvodních a závodních střediscích a na poliklinikách a v celé sféře řízení.

Zdravotní a sociální výbor ČNR se v tomto roce zabýval také otázkou využití pracovních sil a dospěl k názoru, že nejpalčivější nedostatky lze odstranit cílevědomou racionalizací, zdokonalováním organizace práce a především řízení. To je však věc všech resortů, nejen ministra práce a sociálních věcí.

Protože tedy vládní návrh zákona o státním rozpočtu České socialistické republiky na rok 1978 zajišťuje všechny zákonné nároky občanů v oblasti zdravotní péče a sociálního zabezpečení a vytváří podmínky pro další zvyšování péče o člověka na těchto úsecích, navrhuji jménem zdravotního a sociálního výboru ČNR, aby Česká národní rada předložený vládní návrh zákona o státním rozpočtu České socialistické republiky na rok 1978 schválila. /Potlesk./

Místopředseda ČNR František Toman: Děkuji poslankyni Farníkové. Přerušuji nyní schůzi na 20 minut. Po přestávce jako první v diskusi vystoupí poslanec Fleyberk.

/Schůze přerušena v 15.30 hodin a opět zahájena v 16.05 hodin./

Místopředseda ČNR František Toman: Soudružky a soudruzi poslanci, budeme pokračovat v rozpravě k vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu. Dalším přihlášeným řečníkem je poslanec Fleyberk. Dávám mu slovo. Připraví se poslankyně Vlasta Kovářová.

Poslanec Jiří Fleyberk: Soudružky a soudruzi, když jsme po XV. sjezdu KSČ vstupovali do tohoto pětiletého období, všichni jsme chápali, že splnit předpoklady k plánovanému růstu životní a kulturní úrovně nebude jednoduché a snadné. Nároky na řídící orgány, na každého pracovníka a na každé pracoviště, tak jak vyplývaly z plánu, byly velké a bylo jasné, že v průběhu času dále porostou.

Uzavíráme druhý rok tohoto pětiletého období. Vývoj potvrdil, že úkoly, které jsme si uložili, byly velmi náročné. A můžeme-li dnes říci, že jsme se s nimi globálně vyrovnali, je to jistě radostné zjištění.

Bylo by však nesprávné, kdybychom přehlédli, že jsme nesplnili všechny, zvláště kvalitativní úkoly, které nám plán ukládal, že dobrých hmotných výsledků bylo někde dosaženo na úkor efektivnosti.

Nemůžeme být spokojeni např. ani s vývojem materiálových nákladů, ani s tempem, nerovnoměrností a strukturou plnění investiční výstavby, ani s realizací růstu produktivity práce a mezd, atd.

Tyto problémy, které řešíme v celém našem hospodářství, jsou i v hospodaření národních výborů.

Tak např. hospodářské organizace národních výborů nesplní plánovaný zisk. Podrobná analýza ukazuje, že jsou zde objektivní důvody /např. nepřesné vybilancování dopadu nových velkoobchodních cen, zhoršená situace v MTZ, atd./, ale jsou zde i jiné důvody - jako je např. kvalita řízení a řada jiných.

Jiný příklad: národní výbory nerealizují rok co rok za více jak 1 mld Kčs svých vlastních investic. Bude tomu tak zřejmě i v letošním roce. Analýza ukazuje, že jsou zde jistě opět objektivní důvody /např. nedostatek dodavatelských kapacit/, ale stále existují i takové důvody, jako je územní a projektová nepřipravenost, přílišná tolerance při řízení podle nového stavebního zákona.

Naproti tomu národní výbory v podstatě zvládly rostoucí náročnost v akci "Z" vyplývající z účelové výstavby /jesle, školky, školy/ i územní koncentrace. Bylo by chybou, kdyby se národním výborům nepodařilo překonávat rostoucí obtíže materiálně technického zásobování v akci "Z", kdyby připustily útlum iniciativy lidí v této akci a vůbec při plnění volebních programů Národní fronty.

S těmito a samozřejmě i s dalšími skutečnostmi počítal i rozpočtový projekt naší vlády na rok 1978 a počítá i rozpočet.

Z podkladových materiálů, které nám ve výboru pro národní výbory a národnosti předložilo ministerstvo financí ČSR vyplývá, že národní výbory při naplňování rozpočtového projektu v prvé fázi podcenily své vlastní možnosti a uplatnily podstatně vyšší požadavky na státní rozpočet.

Po uzavřených dohodách s KNV rozpočet stanoví, že vlastní příjmy národních výborů proti letošnímu roku vzrostou o 6,3 % při celkovém růstu příjmů o 5,8 %; prakticky to znamená, že celkové potřeby národních výborů budou kryty z 36,1 % vlastními příjmy.

Účelové subvence a dotace národním výborům ve výši 38,6 mld Kčs jsou určeny především na financování investiční výstavby a pokrývají limity státního prováděcího plánu. Rozpočet počítá i se zvýšením nákladů na opravy bytového fondu a pokrývá i vyšší ztráty bytového hospodářství. Téměř o 5 % proti loňskému roku rostou v rozpočtu i výdaje na kulturní a sociální opatření, včetně příspěvku na družstevní bytovou výstavbu.

Co říci, soudruzi a soudružky, závěrem: zdroje poskytované národním výborům z rozpočtu České socialistické republiky se zvyšují rychleji než celkový objem rozpočtu republiky.

Převažující část přírůstku výdajů národních výborů zajišťuje taková opatření, která přímo či nepřímo pozitivně ovlivňují životní úroveň obyvatel.

V rozpočtu je plně obsažen kategorický požadavek, který se vztahuje a je uplatňován v celé naší ekonomice a je objektivní potřebou celospolečenskou, tj. růst váhy kvalitativních faktorů v našem ekonomickém rozvoji.

Pro hospodaření národních výborů v roce 1978 to bude znamenat soustavně usilovat o mobilizaci všech vnitřních rezerv a dodržovat maximální hospodárnost.

Výbor ČNR pro národní výbory a národnosti ve své schůzi konané 21. listopadu t. r. návrh rozpočtu podrobně projednal a doporučuje České národní radě, aby byl schválen tak, jak byl navržen zpravodajem poslancem Josefem Smolou. /Potlesk./

Místopředseda ČNR František Toman: Děkuji poslanci Fleyberkovi. Hovoří poslankyně Vlasta Kovářová, připraví se poslanec Jaromír Plíva.

Poslankyně Vlasta Kovářová: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, dovolte mi, abych z pověření výboru ČNR pro obchod, služby a dopravu uvedla několik poznatků z projednávaného návrhu plánu a rozpočtu ministerstva obchodu ČSR a správy místního hospodářství ministerstva vnitra ČSR.

Konstatovali jsme, že v roce 1977 došlo k dalšímu zvýšení osobní hmotné spotřeby obyvatelstva realizované na vnitřním trhu a že v růstu maloobchodního obratu bude dosaženo plánovaného tempa. Zásobování obyvatelstva potravinami je plynulé, přičemž dochází k zlepšování skladby potravin z hlediska zásad racionální výživy. Přes zvýšení prodeje průmyslového zboží však jeho podíl na celkovém maloobchodním obratu nedosahuje výše stanovené státním plánem v roce 1977, ani 6. pětiletým plánem, zejména v důsledku nedostatků v nabídce některých druhů zboží běžné potřeby i druhů, které jsou nositeli dynamiky maloobchodního obratu.

Proto také státní plán na rok 1978 předpokládá růst maloobchodního obratu o 3,5 %, avšak při zvýšení dodávek zboží o 6,6 %. Tento rozsah dodávek má umožnit, aby se zásoby ve vnitřním obchodě v roce 1978 zvýšily a doplnily a aby se současně aktivně řešily problémy struktury průmyslového zboží.

Kladně jsme přivítali informaci ministra obchodu ČSR soudruha ing. Antonína Jakubíka, že dodávky potravin v celkovém úhrnu vzrostou proti roku 1977 o 3,8 %, dodávky masa a masných výrobků ve srovnání s letošním rokem vzrostou o 2,1 %, přičemž pro krytí mimořádných potřeb je ještě vytvořena určitá rezerva pro případné posílení tržního fondu ČSR.

U průmyslového zboží se plánují dodávky vyšší proti letošnímu roku o 9,2 %, takže globálně umožní určité doplnění zásob. Proti původní úrovni se zvýší v roce 1978 např. dodávky automatických praček, elektrických sporáků, smaltovaných van a smaltovaného nádobí, elektrických akumulačních kamen, baterií, monočlánků, jízdních kol, magnetofonů a dalších druhů zboží. Také u vybraných skupin textilu, kde v letošním roce nebyla situace uspokojivá, vzrostou dodávky např. pleteného vrchního ošacení téměř o 24 %, pleteného prádla o 17 % a osobního šitého prádla o 18 %.

Údaje v procentech ukazují na podstatný vzrůst tržních fondů, ale rozhodující pro spotřebitele je to, co si bude moci v požadované struktuře koupit. O těchto otázkách jsme podrobně jednali na minulém plénu České národní rady o zabezpečování vnitřního trhu a služeb.

Chtěla bych však v této souvislosti upozornit na to, že některé druhy textilních výrobků a obuvi, které v současné době jsou na trhu nedostatkové, a které s velkým úsilím vyrábíme, musíme bez nějakého většího přínosu vyvážet, a to mnohdy i protisměrně. Není žádným tajemstvím, že jde o vývoz výrobků z klasických surovin, bavlny, vlny a kůže, které draze dovážíme. Přitom tyto výrobky se vyrábí v odvětvích, kde jsou převážně zaměstnány ženy, a kde v současné době vznikají problémy v plánu pracovníků. Víme totiž, že vzhledem k vysoké intenzitě práce, směnnosti a téměř každé druhé pracovní sobotě, jak jsme si mohli ověřit při poslaneckém průzkumu v oděvních závodech v Prostějově a ve Svitu v Gottwaldově, z těchto odvětví tyto pracovní síly odcházejí. Myslím, že je nutné stanovit optimální proporci vývozu těchto výrobků a zvážit únosnost jejich devizové výnosnosti. Domnívám se, že by při této příležitosti bylo nutné se zamyslet i nad naší cenovou politikou. Přitom je třeba vyzvednout a mít stále na paměti stanovenou základní politickou linii naší strany, že u základních životních potřeb je zachovávána stabilita maloobchodních cen. Nutno však také zajistit, aby bylo na trhu dostatek výrobků běžného sortimentu.

V podstatě souhlasím se zainteresovaností na výrobě i na prodeji módních novinek a výrobků luxusního provedení a domnívám se, že by měly být dokonce výrazněji cenově odstupňovány špičkové, luxusní a módní výrobky od standardních, základních druhů zboží. Jsem však toho názoru, že i běžně prodávané standardní zboží musí odpovídat současné módní linii. Pro zastaralé a nemódní fazóny je organizován doprodej a bazarové prodejny, ovšem za odpovídajícím způsobem sníženou cenu, tj. o 30-50 %.

Pokud jde o luxusní a exkluzívní zboží, měl by se aktivněji do této otázky zapojit obchod tak, aby ve spolupráci s příslušnými státními autorizovanými zkušebnami mohly některé podniky, které dovedou vysoce kvalitní zboží vyrobit, dodávat na trh tyto výrobky bez omezeného množství a nebyly vázány maximálním limitem vyšších maloobchodních cen. Toto zboží by mělo být prodáváno ve vybraných prodejnách, které by zajistily odpovídající úroveň nabídky i prodeje.

A nyní mi dovolte ještě několik poznámek k službám. V roce 1978 čekají podniky místního hospodářství náročné úkoly. Obdobně jako v předchozích letech bude nutno rozvoj zajišťovat především mobilizací vnitřních rezerv.

Jednou z cest zajišťování dalšího rozvoje služeb je oborové plánování a proces provádění strukturálních změn výroby ve prospěch služeb. Tento směr znovu potvrdilo a zvýraznilo i 7. zasedání ÚV KSČ z května 1977.

I když oborové plánování bylo zavedeno již pro plán roku 1973, jeho funkce nejsou dosud plně uplatňovány a respektovány na všech stupních řízení. Oborový plán nebyl a stále není vždy chápán jako nedílná součást hospodářských plánů podniků a národních výborů, není jimi dostatečně využíván a prohlubován jak ve fázi sestavování plánů, tak ve fázi jejich přejímání. Úkoly uvažované oborovými plány často neodpovídají potřebám obyvatelstva, ani možnostem podniků.

Při této příležitosti chci ocenit iniciativu ministerstva financí ČSR, že připravilo na základě 7. pléna ÚV KSČ již na rok 1978 odchylku od dosavadní praxe, aby nebyl zisk stanoven jako základní ukazatel, ale jako ukazatel orientační, což může kladně ovlivnit strukturální zaměření prací ve službách a nákladovost. To však vyžaduje větší odpovědnost a důslednější kontrolu výkonu služeb, hledání cesty racionalizací práce a vytvářením úspor při optimálním zajištění splnění úkolů.

Jménem výboru ČNR pro obchod, služby a dopravu doporučuji předložený vládní návrh zákona o státním rozpočtu ČSR na rok 1978 přijmout. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Místopředseda ČNR František Toman: Děkuji poslankyni Kovářové, diskutovat bude poslanec Jaromír Plíva. Připraví se poslanec Bohuslav Toman.

Poslanec Jaromír Plíva: Vážené soudružky, vážení soudruzi poslanci, vážení hosté! Význam stavebnictví pro celé naše národní hospodářství není třeba zdůrazňovat. Rok od roku se zvyšují jak kvantitativní, tak i kvalitativní požadavky na práci stavebních organizací i celého resortu. Jasně to bylo řečeno na nedávném 9. zasedání ÚV KSČ, které jednalo o hlavních úkolech rozvoje národního hospodářství v příštím roce.

Při projednávání rozpočtové kapitoly ministerstva stavebnictví ČSR na rok 1978 ve výboru ČNR pro průmysl a stavebnictví jsem upozornil na nutnost řešení některých problémů, které se významně dotýkají stavebnictví. Tyto problémy se řadu roků opakují a trvale na ně při projednávání návrhu rozpočtu i v kontrolních zprávách upozorňujeme, avšak v řadě případů postrádáme účinnou nápravu. Naše doporučení se pak přenáší z roku na rok se všemi ekonomickými a politickými důsledky.

Problematiku v investiční výstavbě ve vztahu k ministerstvu stavebnictví ČSR lze rozdělit do dvou oblastí. Jsou to jednak vnější vlivy, které může resort jen částečně ovlivnit, jednak vnitřní vlivy, které se přímo dotýkají ministerstva a jeho práce.

Letitým problémem je nerovnováha mezi plánovanou výrobní kapacitou a požadavky na zahajování nových staveb. Na tento rozpor jsme v našem výboru poukazovali již řadu let. Požadavky investorů do roku 1980 jsou o 3 mld Kčs vyšší, než jsou kapacitní možnosti resortních stavebních organizací.

Podle posledních informací, které jsme obdrželi od místopředsedy vlády ČSR a předsedy České plánovací komise soudruha ing. Stanislava Rázla, dojde ke zlepšení tohoto stavu tím, že bude omezeno zahajování nových staveb a požadavky budou uvedeny do souladu s kapacitami.

Celou situaci v investiční výstavbě dále zhoršuje pozdní rozhodování centra o zahajování velkých staveb /např. VTŽ Chomutov/. Chápu, že v některých případech je nutno zahajovat tyto stavby za mimořádných okolností, ale nepřipravenost těchto miliardových investic by se neměla stávat pravidlem.

Velice často je špatná či nedostatečná územní a projektová příprava /jako např. v Praze příprava pro komplexní bytovou výstavbu a v Severočeském kraji příprava pro realizaci přeložek inženýrských sítí atd./.

Při poslaneckých průzkumech jsme se rovněž přesvědčili, jaké problémy vznikají tím, že stavebním organizacím, které již mají podle plánu naplněnu svoji stavební kapacitu, jsou nad rámec možností ukládány direktivně další úkoly se všemi negativními důsledky. Je to způsobeno malou disciplínou investorů, kteří v některých případech záměrně podhodnocují rozpočtové náklady staveb, aby je dostali do plánu, a tím dodatečně odčerpávají plánované kapacity. Dosud pouze registrujeme situaci, kdy dochází tímto způsobem k narušování státního plánu bez vyvození důsledků proti viníkům.

Pro další rozvoj národního hospodářství je rozhodující zejména rychlá a na vysoké technické a ekonomické úrovni realizovaná investiční výstavba. Jestliže tento požadavek platí obecně, platí tím více o vlastní investiční výstavbě resortu ministerstva stavebnictví, neboť na její včasné a úspěšné realizaci závisí dostatek stavebních materiálů potřebných pro realizaci investiční výstavby dalších resortů, včetně realizace komplexní bytové výstavby. Přitom vlastní výstavba v resortu stavebnictví naráží v letošním roce na řadu problémů.

Mám proto dotaz na ministra stavebnictví ČSR soudruha Karla Poláka: jak je zabezpečena investiční výstavba resortu zapsaná v prováděcím státním plánu rozvoje národního hospodářství na rok 1978?

Značnou pozornost jsme v našem výboru vždy věnovali materiálně technickému zásobování stavebních organizací. Vždyť je to v celé řadě případů rozhodující činitel pro plynulost stavebních prací a tím i pro jejich produktivitu.

Podle zkušeností z poslaneckých průzkumů bude třeba včas řešit delimitace výrob v rámci RVHP, aby při převodu výroby byl současně zajištěn odpovídající dovoz. Nemusely by pak být např. problémy s opatřováním velkokuchyňského zařízení, jehož výroba byla zrušena v Albě Hořovice.

U domácích výrobců je třeba prosadit závažnost plánu a jeho sortimentní plnění. Tak je např. v současné době přebytek některých druhů silových kabelů při nedostatku kabelů nad 95 mm², slaboproudých kabelů apod. To ukazuje na skutečnost, že řada dodavatelů mimo rámec ministerstva stavebnictví ČSR plní plán bez ohledu na celospolečenské zájmy. Dodavatelsko-odběratelské vztahy, které se trvale zhoršují, přecházejí pak do vztahů, které by měly být socialistické společnosti cizí. Odběratelé získávají často výrobky za cenu úplatků či různých darů, se kterými se již při objednávkách kalkuluje. Normální není ani stav, se kterým jsme se setkali při poslaneckém průzkumu, že generální dodavatel stavby odpovídá za její včasné dokončení, ale jeho subdodavatelé tuto povinnost nemají.

Špatná situace je i v zásobování resortu náhradními díly ke stavebním strojům. Stovky strojů jsou vyřazeny jen proto, že k nim chybějí náhradní díly, nebo proto, že není nikdo, kdo by provedl jejich generální opravu. Je nejen nedostatek náhradních dílů z kapitalistických států, který je dán našimi devizovými možnostmi, ale i z Polské lidové republiky a dalších socialistických států. Chronický je i nedostatek náhradních dílů od dodavatelů z tuzemska. V době naší návštěvy na vodním díle Dalešice v dubnu tohoto roku bylo např. odstaveno 40-50 % vozů Tatra pro nedostatek torzních tyčí, žárovek a autobaterií. U autobaterií by bylo třeba přešetřit, jak s nimi uživatelé zacházejí a u výrobce učinit opatření ke zvýšení životnosti případným nákupem licence. Vyřazení baterií pro těžká nákladní vozidla po asi dvouletém provozu je vzhledem k použití značného množství olova nehospodárné.

I na samotných stavbařích záleží, jak přes uvedené problémy splní náročné úkoly nejen letošního, ale i příštího roku, uložené jim XV. sjezdem KSČ, a jak odstraní nedostatky uvedené ve zprávě ÚV KSČ z března t. r. k otázkám stavebnictví.

Velké rezervy jsou v řízení a organizaci práce přímo na stavbách. Zde by měla sehrát větší úlohu než dosud generální ředitelství, a to nejen metodickou, ale hlavně praktickou pomocí stavebním organizacím. To se týká i pružnějšího prosazování nových metod práce, zvýšení tlaku na používání typizovaných projektů apod.

Rovněž v kontrolní činnosti by se měly uplatnit příslušné závěry těchto ředitelství, mimo jiné k většímu využívání mechanizace, hospodaření s materiály, snížení nákladovosti, zásob apod.

Nadále nelze trpět ani nekonečné diskuse o využívání pracovní doby, kdy je současný stav na některých stavbách přecházen mlčením. Dobrý příklad nevidí někdy pracovníci z výroby ani u svých nadřízených, ani na některých ředitelstvích. Této otázce by měli věnovat odpovědní pracovníci zvýšenou pozornost a vyvozovat z ní patřičné závěry.

Rovněž kvalita bytových objektů je často oprávněným terčem kritiky našich občanů. Není dobrou vizitkou stavbařů, když např. při letošních deštích zatékalo do stovek nových bytů na pražských sídlištích. Stálo by za úvahu, aby v každém domě byl seznam pracovníků podle profesí, kteří se na výstavbě podíleli.

V podkladech, které jsme obdrželi z ministerstva stavebnictví ČSR se hovoří o kapacitních potížích při přepravě různých stavebních materiálů. Ukazuje se, že vedle nedostatku pracovních sil je hlavním problémem naší železniční dopravy vytížení zejména hlavních tahů na hranici propustnosti. Proto jsou nezřídka vážné problémy, aby se suroviny, materiály, polotovary, ale i hotové výrobky dostaly včas tam, kde jsou třeba. Přitom však jsou po železnici často na velké vzdálenosti přepravována velká množství základních stavebních materiálů, zejména písku, štěrkopísku a kameniva, což pochopitelně váže nemalou přepravní kapacitu. Řešení tohoto problému je třeba hledat především ve využívání místních zdrojů písku, štěrkopísku a kameniva. Je třeba se znovu vrátit k usnesení vlády č. 182 a 206/1972 a splnit je.

Mám další dotaz na ministra stavebnictví ČSR soudruha Karla Poláka: jak je zabezpečeno, aby zejména v oblastech soustředěné výstavby, jako je hl. m. Praha, Severočeský a Severomoravský kraj byly maximálně využívány geologickým průzkumem ověřené zdroje uvedených základních stavebních materiálů?

Využitím těchto zdrojů by se nejen ulehčilo dopravě, která by mohla uvolněnou přepravní kapacitu využít pro přepravu jiných substrátů, ale současně by využívání místních zdrojů stavebních materiálů příznivě ovlivnilo i náklady investiční výstavby.

Složitá je situace v odbytu výrobků ze stavebních hmot. Jedná se zejména o zdicí materiály, kameninové roury apod. Opakuje se situace z roku 1974, kdy k podobným odbytovým problémům rovněž docházelo. Pro zlepšení situace v odbytu pálených materiálů bude třeba učinit řadu opatření. Je třeba zvážit větší použití zdicích materiálů přímo ve stavebnictví. Dnešní energetická situace signalizuje, že stavby velkých prosklených objektů i budov, které mají velké tepelné ztráty, nemají budoucnost. V letošním roce došlo k poklesu výstavby rodinných domků a tím k odbytovým potížím zdicích pálených materiálů. Přitom zájem občanů o tento druh výstavby je značný. Problémy spočívají v tom, že nejsou připraveny pozemky pro výstavbu rodinných domků a chybí i celá paleta strojírenských výrobků pro materiálové listy, jako jsou např. vany, kotle pro ústřední topení apod.

Zde by měly vyvinout větší úsilí národní výbory při zajišťování vhodných pozemků a příslušná ministerstva zlepšit dodávky chybějících výrobků. Pak bychom nemuseli uvažovat, co s velkými zásobami cihel a naši občané by neměli problémy co s úsporami.

Přes některé potíže podařilo se v letošním roce podstatně zlepšit situaci na vládou sledovaných stavbách. Pro letošní rok bylo státním plánem uloženo ministerstvu stavebnictví ČSR zajistit objem prací ve výši 6348 mil. Kčs v hodnotě S na 144 stavbách.

U této kategorie bylo rovněž uloženo dokončení nebo uvedení do provozu 45 staveb. Plánované úkoly na závazných stavbách byly za leden až říjen splněny v hodnotě S na 105,9 %, tj. 84,3 % z ročního úkolu.

Do konce III. čtvrtletí bylo dokončeno osm staveb a do provozu uvedeno 14 kapacit při plnění stavebních prací na 111,8 % při dosažení 89 % podílu z ročního úkolu. Celkem 144 staveb se týká 13 investorských resortů. U federálního ministerstva paliv a energetiky jde např. o 24 staveb a plán na nich byl do října plněn na 106,3 %, tj. 88,5 % ročního plánu. Jsou vytvářeny předpoklady, aby úkoly na závazných stavbách byly splněny, příp. překročeny.

Proti minulému roku byly posíleny kapacity pro dokončení občanské vybavenosti. Předpokládá se, že v letošním roce bude předáno 297 těchto objektů, což je o 76 více než v minulém roce.

Velký úkol zajišťovaly organizace ministerstva stavebnictví ČSR při výstavbě škol. K 1. září bylo z ročního plánu 51 škol předáno 41 škol. Ostatní budou dokončeny do konce t. r.

Podle informací z ministerstva stavebnictví ČSR rovněž plán bytové výstavby v hl. m. Praze a v Severočeském kraji bude splněn. To ukazuje na správnost cesty, kterou ministerstvo nastoupilo, aby na stavbách bylo sledováno především věcné plnění a nikoliv pouze plnění finančních ukazatelů.

V závěru mi dovolte vyslovit přesvědčení, že ministerstvo stavebnictví ČSR i jeho podřízené organizace vyvinou maximální úsilí při zabezpečování náročných úkolů roku 1978 ve smyslu 9. zasedání ÚV KSČ a tím přispějí k splnění závěrů XV. sjezdu KSČ. Předložený návrh státního rozpočtu na rok 1978 doporučuji schválit. /Potlesk./