Místopředseda ČNR František Toman: Děkuji poslanci Hrdličkovi, slovo má poslankyně Helena Kotrlová.

Poslankyně Helena Kotrlová: Vážené soudružky a soudruzi, soustavné úsilí Komunistické strany Československa, vlády České socialistické republiky, Nejvyššího soudu ČSR a Generální prokuratury ČSR, jakož i všech státních orgánů a společenských organizací Národní fronty ČSR vedlo k poklesu trestné činnosti a k postupnému řešení všech společensky závažných a protispolečenských jevů, jejichž počet je však u nás nesrovnatelně menší než v kapitalistických státech. Úspěchy v tomto boji jsou tedy nesporné.

Budu-li však dále přesto hovořit o některých negativních společenských jevech, pak je to proto, že nám, v socialistické společnosti, záleží na každém jedinci. Chceme docílit toho, aby se co nejméně našich občanů dostalo do rozporu se zákonem a s pravidly socialistického soužití. Dosažený stupeň rozvinuté socialistické společnosti znamená nároky i na novou kvalitu a nové přístupy při řešení společensky škodlivých jevů s důrazem na prevenci.

Před dvěma lety, při projednávání zprávy Generálního prokurátora ČSR o stavu socialistické zákonnosti hovořila poslankyně Zdena Hanzlová ze zdravotního a sociálního výboru ČNR o trestných činech, páchaných pod vlivem alkoholu. Jaká je situace dnes?

Podíl trestných činů páchaných pod vlivem alkoholu se sice nezvyšuje, avšak stále činí jednu třetinu všech trestných činů. A co víc, značná část těch, kteří tyto činy páchají, jsou mladí lidé od 18 do 30 let, zejména recidivisté a dokonce nezletilí.

Z průzkumu našich poslanců ve volebních obvodech však vyplývá, že počet osob, potrestaných za to, že podávali alkohol mladistvým, je nepoměrně nízký. Alkohol je také jednou z vážných příčin rozvratu rodin a narušení výchovy mnoha tisíců dětí. Plně souhlasíme se zjištěním Nejvyššího soudu ČSR, že účast společenských organizací na trestním řízení je neuspokojivá. Spolupracovníci a odbory na pracovišti obvykle dobře vědí, kdo nadměrně pije, jak tím trpí rodina a děti a jak se to odráží v pracovní morálce, ale jen málokdy vystupují v roli žalobce, spíše nabízejí společenskou záruku, dojde-li k trestnímu řízení. A to přesto, že zákon o boji proti alkoholismu ukládá všem společenským organizacím povinnosti v tomto směru, které se však plní nedostatečně. Platí téměř obecně, že ustanovení tohoto zákona nejsou ani národními výbory, ani orgány a organizacemi důsledně využívána.

Ve zdravotním a sociálním výboru ČNR uděláme vše pro to, aby připravovaný zákon o ochraně před alkoholismem a toxikomániemi byl konkrétnější v ukládání povinností a dával i větší možnosti použití sankcí v případě neplnění. Již při projednávání návrhů zásad jsme uplatnili řadu připomínek ke zpřísnění ochrany před alkoholismem.

Zabývali jsme se ve výboru také tím, jak jsou využívána opatření, která poskytuje zákoník práce při porušování socialistické pracovní kázně. Přišli jsme k obecnému závěru, že ze strany vedoucích pracovníků se projevuje nežádoucí shovívavost ve vážných případech narušení pracovní kázně a neplnění základních pracovních povinností. Na druhé straně však poslanci zjistili málo důsledný přístup ke správnému oceňování obětavé a iniciativní práce jednotlivců a kolektivů.

Zdravotní a sociální výbor ČNR ve svém jednání doporučil Nejvyššímu soudu ČSR věnovat i nadále pozornost rozhodování soudů v občanskoprávní agendě, zejména řízení podle zákona o rodině, neboť občanskoprávní agenda tvoří převážnou část činnosti soudů.

V poslední době věnujeme ve zdravotním a sociálním výboru ČNR zvýšenou pozornost příčinám, jež vedou k tak vysoké rozvodovosti v naší republice. V žádném případě nám nejde o to, zamezit rozvody jako takové, ale snížit počet rozvodů společensky nežádoucích, zejména rozvody mladých manželství, kde jsou nezletilé děti. Je to vlastně poslední sociální problém, který se nám doposud nepodařilo vyřešit, ač jsme od února 1948 a zejména po XIV. sjezdu strany řešili a vyřešili všechny zásadní problémy sociální politiky, které nás staví na světovou špičku.

Pokusili jsme se ve výboru analyzovat příčiny rozvodů, které zde nebudu podrobně rozvádět. S naším dnešním jednáním však souvisí ty, které leží v rukou soudů. Domníváme se, že pro rozvody by měly existovat zvláštní senáty, složené ze zkušených soudců, kteří by si měli v rámci postgraduálního školení doplňovat vědomosti v psychologii, sociologii a spolupracovat více a v některých případech i povinně s manželskými poradnami.

I když jsme doposud jednání ve výboru o rozvodovosti definitivně neuzavřeli, již dnes jasně vyplývá, že řešení společensky škodlivé části rozvodovosti bude vyžadovat zcela nové a původní přístupy. Nemůže to být jen záležitostí našeho soudnictví, ale je to komplexní otázka, vyžadující součinnost řady ministerstev, národních výborů i organizací Národní fronty a občanů.

Při důsledném uplatňování závěrů XV. sjezdu KSČ má naše společnost sílu vyrovnat se i s tímto závažným společenským problémem v zájmu upevnění rodiny a zdravého vývoje nové generace. Závěrem mi dovolte, ještě konstatovat, že za uplynulá dvě léta se zlepšilo soudní řízení vymáhání výživného na těch, kteří neplní svoji vyživovací povinnost vůči nezletilým dětem. Vyplývá to nejen ze zprávy Nejvyššího soudu ČSR, ale i z velmi podrobného rozboru o této věci, který dalo k dispozici všem členům zdravotního a sociálního výboru ČNR ministerstvo spravedlnosti ČSR. Použijeme tohoto rozboru při své práci ve volebních obvodech. Děkuji vám za pozornost. /Potlesk./

Místopředseda ČNR František Toman: Děkuji soudružce poslankyni Kotrlové. Diskutuje soudruh dr. Václav Zýka.

Poslanec RNDr. Václav Zýka, DrSc.: Vážené soudružky a soudruzi, výbor ČNR pro plán a rozpočet při projednávání zprávy o stavu socialistické zákonnosti se soustředil především na otázky ochrany socialistické ekonomiky. Získané poznatky plně odpovídají zprávě Nejvyššího soudu ČSR. Zpráva Nejvyššího soudu ČSR a ostatní výboru postoupené materiály jsou seriózním souhrnem faktů, který zasluhuje hlubokou analýzu. Je to cenný materiál pro vědecké studie závažné společenské problematiky, které mohou pomoci odhalit příčiny hospodářské kriminality a nalézt východiska v jejich řešení.

Výbor ČNR pro plán a rozpočet dospěl k plně oprávněnému závěru, že od posledního projednávání zprávy o stavu socialistické zákonnosti v České socialistické republice v orgánech České národní rady došlo k dalšímu prohloubení výchovného působení na formování socialistického právního vědomí občanů a k posílení koordinovaného boje proti trestné činnosti. To je naprosto objektivní konstatování a oprávněně vyvolává pocit uspokojení, nikoliv však spokojenosti se současným stavem.

Zjištěné skutečnosti můžeme posuzovat z několika hledisek. Zpráva Nejvyššího soudu ČSR např. ukazuje, že na základě údajů Generální prokuratury ČSR činily škody způsobené trestnou činností jen na úseku hospodářské kriminality v roce 1976 331 mil. Kčs. To jsou škody odhalené, žalované a souzené. Ve vztahu k hodnotě roční hrubé výroby tato částka představuje řádově pouhé setiny procenta a mohla by být tudíž pokládána takřka za zanedbatelnou. Zcela jinak však budeme na tuto cifru pohlížet, uvědomíme-li si, že způsobená škoda představuje roční mzdu asi 8000 horníků nebo přibližně roční hodnotu hrubé výroby takových podniků, jako TOS Čelakovice, Královodvorské cementárny nebo pivovaru Velké Popovice nebo úplnou roční tržní zemědělskou produkci z 35 000 ha zemědělské půdy ve Středočeském kraji atd. Každý z pachatelů získal v průměru hodnotu, na kterou musí poctivý občan pracovat půl roku. Skutečnou výši škod, včetně těch, které se odhalit nepodařilo si odhadnout netroufám.

S velkou pozorností jsme prostudovali závažnou zprávu o výsledcích kontrol Českého cenového úřadu za I. pololetí t. r. Je to souhrn zarážejících skutečností. Nebudu hovořit o případech pozoruhodné nekázně zjištěných v některých podnicích. Chci se zmínit alespoň stručně o výsledcích kontrol v prodejnách obchodního systému. Výsledky předražování jsou v této oblasti zdánlivě mnohem nižší než ve výrobních podnicích, ale jsou početnější.

Česká obchodní inspekce provedla v I. pololetí letošního roku kontrolu téměř 14 000 nákupů v prodejnách ČSR. Zjistila předražení téměř v 6000 případech, což je asi 43 % nákupů. To je nesporně závažné, ale vážnější je skutečnost, že předražení činí 2,56 % částky kontrolovaných nákupů. Stejně jako v předešlé části poznamenávám, že 15 000 Kčs předražení z 600 000 Kčs nákupů se nezdá na první pohled mnoho. Uvážíme-li však, že celkový roční maloobchodní obrat v obchodní síti ČSR, bez veřejného a závodního stravování, byl v roce 1975 téměř 132 mld Kčs, a mělo-li by procento předražení postihnout celý tento obrat, nechci částku, o níž byli, případně mohli být spotřebitelé okradeni, ani vyslovit.

S hospodářskou kriminalitou všeho druhu zřejmě úzce souvisí jiný protispolečenský jev - úplatkářství. Proti tomuto jevu se těžko bojuje, ale může existovat jen tam, kde jsou k němu podmínky a možnosti. Následný boj proti korupci nemůže mít plný úspěch. Je třeba odstranit podmínky. Vzpomeňme, jak ještě před několika lety v době vázaného prodeje aut bohatli někteří jednotlivci úplatky kupujících, pokoutním prodejem vozidel apod. a jak ztratili půdu pod nohama, doslova přes noc, okamžikem, kdy byl vázaný prodej zrušen. Poctivě vydělané peníze jsou příliš "drahé", než aby byly častěji obětovány na úplatky. Rozhodně se snáze uplácí penězi nabytými nepoctivou cestou.

O korupci se hodně diskutuje, ale málo si uvědomujeme, že několikerá nebezpečnost korupce nespočívá v jevu jako takovém, ale v tom, že

- postihuje nejvíce poctivé řadové občany, kteří celou svou existenci svých rodin, zajišťují pouze a výhradně prací svých rukou a mozků v řádném zaměstnání,

- úplatkářstvím dochází k nikoliv nevýznamnému přerozdělení příjmů obyvatelstva. Obohacuje se poměrně početná skupina lidí, která žije v nadbytku, a pod maskou loajality je nespokojena a šíří nespokojenost z nemožnosti uspokojit všechny choutky své ekonomické moci,

- existuje značná nespokojenost těch, kteří bez úplatků nemohou snadno zajistit své potřeby a oprávněné požadavky řádných občanů socialistického státu,

- převážná většina prostředků věnovaných na úplatky byla nepochybně nabyta nepoctivou cestou.

Nejvýznamnější cesta k odstranění korupce, k pronikavému snížení hospodářské kriminality všeho druhu - odstranění podmínek a možností - není snadná ani realizovatelná ze dne na den. Naše státní orgány využívají svých pravomocí při odhalování a postihování trestné činnosti a zdokonalují formy boje proti ní. Ale stát zatím vůbec nevyužívá další možnosti, kterou má a které - hodí-li se to ovšem - dokonale využívají státy kapitalistické - právo státu ptát se na původ a způsob nabytí majetku jednotlivce a povinnost občana, dát uspokojivou odpověď. Způsob života a majetek některých občanů žijících, jak se lidově říká "nad poměry" naprosto vylučuje možnost poctivého nabytí.

Středověký francouzský básník Francois Villon končil každý verš své rebelantské básně: "Neb bída z lidí vlky činí a vlky z lesů žene hlad". Není to bída, která dnes z lidí vlky činí, je to snaha po životě v nezaslouženém blahobytu, nic víc a nic míň. Morální škody, které však celospolečenská tolerance - jinak to nelze nazvat - již napáchala, jsou značné. Již několik let je známo úsloví "kdo nekrade, okrádá svou rodinu". To není k smíchu, to je tragické rčení, jehož důsledky nebyly domyšleny. Nebo je snad normální, logické, že se okrádaný spotřebitel zastává okrádajícího proti kontrolnímu orgánu? Že se relativně značná část národa smiřuje s korupcí jako se samozřejmostí a že se na ty, kteří naprosto zjevně neoprávněně žijí vysoko nad své poměry, dívají ne jako na zloděje, ale jako na šikovné lidi?

Prostě já si myslím, že bychom si neměli zastírat nepříjemnou pravdu, že bychom se nad všemi těmito a jinými skutečnostmi měli hluboce zamyslet, že bychom rychle měli analyzovat činnost našich represívních prostředků a konečně přiznat, že jako v každém technologickém procesu i v procesu společenském existuje odpad, se kterým je třeba jako s odpadem zacházet.

Nyní bych navázal na příspěvek soudruha poslance Hrdličky. Faktem je, že do naší země v posledních letech přijíždí 15 - 17 milionů cizinců ročně. Mnozí ze zvědavosti, jak to u nás vypadá, jinak za krásami naší země. Všichni bez výjimky obdivují výborný stav našich významných stavebních památek, jsou překvapeni péčí socialistického státu o památky minulosti, o kulturní hodnoty, které nám zanechali naši předkové. Návštěvníci z kapitalistických států pokládají naši zem za "muzeum Evropy" a myslím, že právem.

Také my se tím vším pyšníme, je ale moc dobře, že se stavem nejsme spokojeni, že méně hovoříme o úspěších a více a častěji o nedostatcích. Všichni víme z vlastní zkušenosti, že se stav rok od roku lepší. Přesto znovu a znovu a právem konstatujeme, že cenné kulturní poklady jsou nedostatečně evidovány, střeženy, nebo dokonce uloženy v nevyhovujících vlhkých místnostech a někdy ve sklepích.

To v žádném případě není znevažování nesporných úspěchů, ale výrazem hlubokého zájmu nás všech o kulturní památky minulosti, o které se prostě bojíme. Neznáme stav využití prostor ve stovkách našich hradů, zámků, muzeí a paláců, neznali jsme až do příspěvku poslance Hrdličky ani přibližný počet předmětů, spíše jen tušíme, že jde o statisíce a miliony kusů.

Je možné, že skutečně vhodné depozitáře neexistují a zcela nepochybně ještě celá léta existovat nebudou. Je-li tomu tak, proč neprovedeme vskutku dokonalou evidenci památek všeho druhu a proč je neprodáme občanům tohoto státu za rozumnou, relativně nízkou cenu s podmínkou, že předmět bude sice pokládán za osobní vlastnictví, děditelné, ale neprodejné, státem evidované a kontrolované? Evidence těchto předmětů s přesným popisem a fotodokumentací by mohla mít formu Zemských desek, předmět sám by byl jakýmsi "lénem" atd.

Kulturní památka by se tak dostala do soukromých rukou, ale zůstala by národním majetkem pod státní kontrolou. U občanů - milovníků starožitností by byly tyto předměty rozhodně lépe chráněny před rozkradením a případným ilegálním vývozem do zahraničí, před zničením vlhkostí a hnilobou, než je tomu při provizorním uskladnění.

V souvislosti s kulturními památkami chtěl bych se ještě pozastavit nad svérázností našeho obchodu se starožitnostmi. Je možná dobře, že už asi nikdo nezjistí, jaké kulturní a umělecké poklady zmizely z našeho státu po roce 1945. Měli bychom ale udělat všechno pro to, aby už nezmizel ani jediný kus, aby všechno zůstalo trvale v této zemi. Pro převážnou většinu občanů našeho státu jsou cennější starožitnosti cenově absolutně nedostupné, pro devizové cizince jsou však někdy příliš laciné. Naše starožitnictví, která ještě před několika léty prodávala západním cizincům předměty za téměř směšnou cenu, v poslední době vyhnala ceny některých předmětů do neuvěřitelné výše. Tak např. v jednom starožitnictví je nabízena barokní skříň prožraná červotočem za 100 000 Kčs. Nemyslím, že by v této síni seděl občan, který by tuto částku kdy vlastnil. Jsou tyto ceny vůbec morální? Lze existenci tuzexových starožitností pokládat za morální? Nebylo by lépe a v zájmu státu přísně zakázat jakýkoliv vývoz starožitností a umožnit výhradně našim občanům nákup těchto předmětů za rozumnou cenu bez zřetele na vysoké ceny vyvolané módní vlnou na Západě? Stručně řečeno: přimlouvám se za okamžitý zákaz vývozu jakýchkoliv starožitností, za mnohem přísnější postih rozkrádačů a pašeráků starožitných předmětů všeho druhu.

Soudružky a soudruzi, máme velmi dobré zákony, chránící občany socialistického státu. Jsou to v pravém slova smyslu socialistické zákony. Ale zdá se mi, že při jejich vytváření bylo předpokládáno podstatně kratší a jak se ukazuje nereálné období přerodu části občanů v uvědomělé socialistické občany.

Naše zákony mají jisté meze, které je třeba vyplnit. Někdy jsme příliš shovívaví při uplatňování zákonů a nařízení a v některých případech chybí moc vynutit si jejich dodržování. Tresty by měly viníky postihovat nekompromisně a měly by být tak citelné, aby odradily i největší zbůjníky. Co jsme se jen v posledních letech nahovořili o životním prostředí, co dobrých opatření a nařízení bylo přijato. Ale na našich silnicích jezdí nákladní vozy se šrotem a silnice jsou plné šrotu, se stavebním materiálem a silnice jsou plné písku a prachu, s odpadky a silnice jsou plné odpadků. Na co jsou nám všechna opatření o ochraně životního prostředí, když si jejich dodržování nejsme schopni vynutit.

V dopravních prostředcích západních států je malinká cedulička: budete-li přistiženi bez platné jízdenky, zaplatíte pokutu tolik a tolik liber, marek apod. Stanovená pokuta je tak vysoká, že skutečně odrazuje. A hlavně - je-li vyměřena, je neodvolatelná, nediskutuje se o ní. Nezměnilo by se mnohé u nás vydáním takové ceduličky a vyhlášky - hlavně aby byla dodržována - znečistíš-li vozovku z důvodu špatně zabezpečeného nákladu, les odpadky, břeh jezera nebo potoka mytím vozu, olejem, zaplatíš bez milosti a okamžitě 1000 Kčs pokuty. Padesátikorunová pokuta nemá v dnešní době žádný význam. Hovořím-li o znečišťování vozovek, mám na mysli i řadu jiných přestupků.

Situace na našich silnicích je rok od roku horší. Nepomáhají nabádavé zprávy v denním tisku, otřesné záběry televize, kontroly bezpečnostních orgánů. Poslední zprávy ukazují, že zákaz požívání alkoholu pro řidiče motorových vozidel jakoby neexistoval. Není načase posuzovat a trestat podnapilého řidiče stejně jako člověka, který se pokusil o vraždu? Je snad podnapilý řidič, který usmrtí mladou ženu s dítětem, něčím jiným, než dvojnásobným vrahem?

Myslím, soudružky a soudruzi, ať se podíváme kamkoliv kolem sebe, všude zjišťujeme, že shovívavost k přestupkům určité části občanů nese jen jediné ovoce - netoleranci této části občanů - a vždy jen jedné a téže části občanů - vůči zákonům a nařízení socialistického státu. A vůči takovýmto občanům nemůžeme být tolerantní.

Zcela mimo rámec diskusního příspěvku chci se zmínit ještě o jedné věci. Plně souhlasím se slovy Generálního prokurátora, který uvádí, že počet těžkých kriminálních případů v naší republice ve srovnání s kapitalistickými státy je relativně velmi nízký. Ale přesto přese všechno tyto případy existují a jsou předmětem pozornosti a zájmu našich občanů.

Nesčetní naši občané - a já při znávám, že jsem mezi nimi - se pozastavují nad výší trestů vyměřovaných za nejtěžší zločiny. Za vraždu 10 - 15 let, to tedy není trest adekvátní těžkému zločinu, byť byly polehčující okolnosti sebesilnější. Takový trest - 12 let nepodmíněně - byl před několika týdny vyměřen člověku, který společnost okradl o 120 000 Kčs. Podle zásady za kvalitativně a kvantitativně stejný čin, stejný trest, má tedy lidský život cenu 120 000 Kčs.

Já vím, že srovnávám nesrovnatelné a zcela vědomě srovnání vyhrocuji. Lidský život je to nejcennější, co zdravý člověk má, nejen pro jedince samého, ale i pro jeho blízké, pro celou společnost. Je stejně cenný pro devadesátiletého starce jako pro sedmnáctiletou dívku, jeho cenu nelze vyjádřit penězi. Společnost může hodnotu života devadesátiletého starce měřit tím, co vykonal, hodnotu života sedmnáctileté dívky tím, co předpokládaně vykoná nebo třeba jinak, co ve výrobním procesu vyprodukuje nebo co by případně mohla vykonat. Ale to je vždy mnohonásobek oněch 120 000 Kčs, za které vyměřujeme trest 12 let.

Velmi si vážím obtížné práce pracovníků ústavů nápravné výchovy i práce našich soudů, prokuratur, Bezpečnosti. Ani v nejmenším nepochybuji o tom, že se přísně drží zákonů této země. Jsem si také vědom toho, že se o těchto problémech snadno hovoří nebo píše čtenáři černé kroniky, přičemž si dovedu představit obrovskou zodpovědnost ležící na soudci, před kterým stojí člověk, byť těžký zločinec. Nejsem krvežíznivý a nevolám po trestu smrti.

V zájmu řádných občanů tohoto státu jen žádám trvalou izolaci všech nepolepšitelných těžkých recidivistů v prvé řadě těžkých kriminálníků. Ne ve výchovných ústavech, ale v kriminálech a donucovacích pracovnách je pak léčit tím, co se na svobodě zřejmě nenaučili - tvrdou prací. Snaha o převýchovu musí mít své meze i v socialistické společnosti. Řádné občany je třeba chránit před odpadem společenského procesu tak, jako dnes chráníme životní prostředí před zamořením odpadky procesů technologických.

Naším cílem musí být vytvoření takového stavu, aby kterákoliv žena, dítě, stařec mohli jít o půlnoci napříč republikou a aby se jim nejen nesmělo, ale ani nemohlo nic stát. /Potlesk./

Místopředseda ČNR František Toman: Děkuji soudruhu poslanci Zýkovi. Hovoří soudružka poslankyně Anna Langerová. Připraví se soudruh poslanec ing. Miroslav Caha.

Poslankyně Anna Langerová: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté! Směrnice pro hospodářský a sociální rozvoj ČSR na léta 1976-1980, schválená XV. sjezdem KSČ zdůraznila, že podstatné zvýšení efektivnosti rozvoje národního hospodářství a kvality práce na všech úsecích se musí stát hlavním obsahem práce státních a hospodářských orgánů při rozvíjení plánovitého řízení národního hospodářství a dodržování státní hospodářské kázně.

5. zasedání ÚV KSČ ke státnímu plánu rozvoje národního hospodářství na rok 1977 uložilo vést boj proti nedostatkům, nedůslednosti a lhostejnosti, mobilizovat pracující a orientovat jejich pracovní aktivitu na plnění rozhodujících úkolů. Splnění všech úkolů je zárukou dalšího uspokojování hmotných a kulturních potřeb občanů, dalšího upevňování jejich sociálních jistot. Rozvoj socialistického hospodaření je však narušován protispolečenskými živly a činy, které je poškozují. Jednou z brzd jeho rozvoje je hospodářská kriminalita namířená proti ekonomickému základu státu, proti majetku v socialistickém vlastnictví a hospodářské kázni.

Boj proti hospodářské kriminalitě vyžaduje nejen energický a spravedlivý postih pachatele, ale i koordinované a cílevědomé potlačování příčin, které vedou k hospodářské trestné činnosti nebo ji umožňují. Hospodářská kriminalita je stále závažnějším celospolečenským problémem i přesto, že se její růst v minulých letech zastavil, nadále zůstává podstatnou částí celkové ekonomiky a proto je pravidelně předmětem jednání v orgánech České národní rady.

Výbor ČNR pro průmysl a stavebnictví se z celé této problematiky mj. zaměřuje zejména na kontrolu hospodaření s národním majetkem, na jeho ochranu i na úroveň činnosti kontrolních orgánů. Za nejdůležitější příčiny, které vedou k hospodářské trestné činnosti nebo ji umožňují, lze podle současné praxe považovat nedostatečnou ochranu a ostrahu majetku v socialistickém vlastnictví, relativně nízkou úroveň evidence tohoto majetku, nedostatečný kádrový výběr pracovníků, jimž je svěřena péče o tento majetek, různé projevy občanské a hospodářské nekázně, potíže v uspokojování některých občanských potřeb, přeceňování skupinových zájmů, úroveň právního vědomí a v neposlední řadě také nedostatečné společenské a morální odsouzení pachatelů hospodářských trestných činů. Jen pozvolna se zvyšuje úroveň činnosti kontrolních orgánů i přesto, že jejich práce se podstatně proti minulým letům zlepšila. Vyskytují se ještě organizace, v nichž vnitropodniková kontrola je nedostatečně personálně vybavena z hlediska odborné úrovně i koncepčního zaměření. Situaci v některých případech ještě ztěžuje i odmítavý postoj vedoucích hospodářských pracovníků k práci orgánů odborné kontroly a případně falešná solidarita s prověřovanými a co je typické, že se to neděje izolovaně, ale zpravidla ve vzájemném spolupůsobení a návaznosti.

Kontrolní činnost je také některými řídícími pracovníky chápána institucionálně, což se v praxi projevuje obvykle tím, že speciální kontrolní útvary jsou považovány za jediné nositele úkolů kontroly v organizacích a vedoucí pracovníci sami nezabezpečují ostatečně kontrolu jako nedílnou součást řízení.

Nutno konstatovat, že proces kontroly jako součást řízení je sice vedoucími hospodářskými pracovníky obecně uznáván, ale praktická realizace této zásady v její řídící činnosti je značně nestejnorodá. V důsledku toho i přes určitý pokrok zůstává kontrola prováděná vedoucími pracovníky stále slabým článkem kontrolního systému. Kontroly prováděné podle zásady "kdo řídí - kontroluje" nepřináší žádoucí výsledky a neumožňují činit potřebná opatření ke zjednání nápravy.

Obecným jevem je skutečnost, že velká část vedoucích hospodářských pracovníků nevede své odborné útvary důsledně ke kontrolní činnosti, provádí ji nedostatečně, převážně administrativními formami a malou systematičností. Nedostatky v kontrolní činnosti vedou pak k tomu, že k odhalování trestné činnosti páchané po dlouhou dobu a spojené s vysokou škodou dochází nahodile. A to buď v důsledku nějaké chyby pachatele, která upozorní na nesrovnalosti v jeho činnosti, nebo z podnětu jiných pracovníků. Jako klad pro vývoj dodržování socialistické zákonnosti možno označit další prohloubení spolupráce orgánů činných v trestním řízení s kontrolními orgány, vedoucími hospodářskými pracovníky a funkcionáři stranických a odborových organizací v zájmu odhalení všech hospodářských deliktů a jejich potrestání.

Uvědomujeme si, že rozbory a informace, které máme k dispozici ukazují pouze na odhalené hospodářské delikty a lze oprávněně usuzovat, že určitá jejich část zůstává neodhalena nebo zamlčena. Plněním uložených opatření v oblasti ochrany socialistického majetku a využitím daných podmínek pro prohloubení práce kontrolních orgánů lze očekávat zvýšení počtu podnětů k trestnímu stíhání v oblasti hospodářské kriminality.

Generální prokurátor ČSR dr. Krupauer ve svém vystoupení upozornil mj. na přepadávání osob, které musí manipulovat s hotovými penězi. Jde ve většině případů o ženy, které mají svou náplň práce, např. doručování peněz důchodcům, odvody tržeb z obchodů, výběrčí stravného ve školních jídelnách a ve školkách a ještě mnoho dalších úkonů okolo peněz.

A přece máme v našem státě zaveden tak vynikající bezpeněžní platební styk. Je to sporožiro, které lze použít ve všech našich městech a obcích. Pravidelnou úložkou sráženou ze mzdy, mohou rodiče platit stravné, nájemné a ostatní platby. Ten, kdo by byl tímto úkolem pověřen, nebude muset třeba tři dny vybírat peníze, opatrovat je a vozit autobusem, třeba více než 30 000 Kčs, protože v jejich městě není pošta a jinou možnost nemá.

I ostatní záležitosti okolo peněz se dají velmi často tímto způsobem zařídit. Bezpeněžním placením bychom o hodně zmenšili možnost kriminálním živlům dělat si plány na získání těchto peněz.

Boj proti hospodářské kriminalitě je také bojem ideologickým, bojem o nového člověka. Je to oblast výchovy lidí, upevňování socialistické morálky a zvyšování socialistického právního vědomí. Přesto, že je to proces dlouhodobý, je v silách socialistické společnosti hospodářskou kriminalitu stále potlačovat a nakonec úplně likvidovat.

Způsobené materiální a finanční škody vznikající v důsledku páchání trestné činnosti a porušování pracovní kázně jsou brzdícím činitelem rozvoje národního hospodářství. Proto je nutno stále zdůrazňovat nezbytnost vyvíjení soustavného úsilí k zachování zásad socialistické disciplíny a důsledného plnění všech povinností, vyplývajících ze zákonů s cílem zvýšit účinnost právních prostředků v boji proti nekázni a ostatním negativním jevům na všech úsecích našeho společenského života. /Potlesk./