Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji. Dávám nyní slovo poslanci Františku Volejníkovi.

Poslanec František Volejník: Soudružky a soudruzi, 7. zasedání ústředního výboru naší strany v letošním roce právem poukázalo na to, že celková vysoká úroveň spotřeby, změny v našem životě i rychle probíhající inovační cyklus ve světě vyvolávají v řadách obyvatelstva zcela přirozeně nové nároky a silně působí na diferencovanost potřeb. Zároveň zdůraznilo, že k tomuto vývoji je nutno přizpůsobit veškerou další činnost ve výrobě, obchodu i v navazujících odvětvích.

Chtěl bych k tomu dodat, že ne všechny organizace, kterých se to týká, si dosud plně uvědomují význam tohoto objektivního hodnocení vývoje a dodavatelé nejednou odůvodňují své neplnění smluvně zajištěných dodávek do tržních fondů přednostním zajišťováním exportních úkolů, či nedostatkem surovin, materiálů a pracovních sil. S těmito závěry nelze vždy plně souhlasit. Chtěl bych to doložit na následujících příkladech. Mnozí z nás vědí, že v loňském roce činil výpadek maloobchodního obratu proti plánu v České socialistické republice asi 1,5 mld Kčs a zhruba o stejnou částku se zvýšila tzv. nerealizovaná kupní síla obyvatelstva. Přitom ke konci stejného roku bylo na skutečném stavu zásob průmyslového zboží v obchodě vykazováno za 2,1 mld Kčs nadnormativních zásob. Do zásob, které překračovaly normu, patřilo i 19 000 rozhlasových přijímačů, 36 000 televizorů, 26 000 chladniček a řada dalších druhů těžko prodejního zboží. I přesto, že odbyt těchto výrobků vázne především pro jejich zastaralost, jejich výroba mnohdy pokračuje a pochopitelně zbytečně váže jak materiál, tak i pracovní síly.

Na druhé straně zásoby jiného průmyslového zboží v obchodě zdaleka nedosahují stanoveného normativu a jen obtížně se doplňují.

Obdobné problémy jsou i v odbytových zásobách dodavatelských organizací. Můžeme si to ukázat třeba na příkladu pletařského průmyslu v Písku, kde v loňském roce došlo ke značným potížím s umístěním nadplánovaných zásob pletařských výrobků z umělých vláken, o které spotřebitelé neměli zájem. Tyto výrobky byly sice posléze vyvezeny do jiných socialistických států, ale v dodávkách vnitřnímu obchodu zůstal dluh ve výši téměř 470 mil. Kčs.

Z toho vyplývá, že by se nemělo připouštět, aby docházelo k výrobě zboží, o které není zájem, ale naopak v souladu s vývojem poptávky více usměrňovat výrobní programy průmyslových organizací na výrobu žádaného zboží, obohaceného o dostatečný počet inovovaných výrobků.

K řešení by jistě přispěla i dokonalejší soustava nástrojů hmotné zainteresovanosti, zaměřená nejen na vlastní výrobu, ale i na dosažení potřebné struktury zásob. Je to patrno i z toho, že dosavadní možnosti cenově zvýhodňovat výrobky progresívní a nové a znevýhodňovat výrobky zastaralé, nebyly v loňském roce ani v jednom případě využity.

Rovněž normativy zásob si vyžadují takovou úpravu, aby lépe odpovídaly současným podmínkám. Dalším významným činitelem, který výrazně ochuzuje naše tržní fondy o vyřazené výrobky a zároveň způsobuje vedle morálních škod i ztráty ve výrobě, je nedostatečná kvalita zboží. Přitom ztráty na horší kvalitě výrobků z organizací průmyslu v České socialistické republice dosahovaly v roce 1976 částku 670 mil. Kčs. U strojírenského zboží podali spotřebitelé ve stejném roce přes 72 000 reklamací, z nichž téměř 54 000 bylo vyřízeno záměnou vadného výrobku za nový.

Vedle toho obchod průmyslovým zbožím uplatnil již při přebírce strojírenského zboží reklamace v rozsahu přes 900 mil. Kčs. S těmito výsledky nemůžeme být pochopitelně spokojeni - a to ani výroba - tím spíš, že uvedené ztráty vedou k plýtvání materiálem, pracovními silami a snižují plnění plánu hrubé výroby i zisku. A přece se stává, že podniky a závody nevyvozují za špatnou kvalitu svých výrobků důsledky vůči odpovědným pracovníkům a neposilují úlohu výstupní kontroly. Také v obchodě by měla být uplatňována výraznější hmotná zainteresovanost na kvalitativních přejímkách dodávaného zboží.

Vážené soudružky a soudruzi, na všech těchto uvedených případech jsem chtěl ukázat na značné rezervy v materiálu, kapacitách a pracovních silách, jejichž využitím lze dosáhnout dalšího zvyšování úrovně vnitřního trhu.

Vedle toho mi dovolte ještě jednu poznámku. Týká se v tomto případě více obchodu než výroby. Naši spotřebitelé si nejednou stěžují na to, že úroveň zásobování není ve všech oblastech republiky stejná. Někde jsou obchody zákazníky přeplněny, jinde je tomu naopak. Někde je zboží dostatek, jinde zase totéž zboží chybí. Hledáme-li příčiny, musíme se podívat i na rozložení obchodní sítě a fondů zboží a zjistíme, že zde dosud existují značné rozdíly.

Např. u nás v Brně je obchodní vybavenost na 1000 obyvatel 203 m², což je asi o 50 m² pod průměrem ČSR. Naproti tomu dosahovaný obrat na jednotku plochy přesahuje průměr celé ČSSR.

Dovolte mi tedy naprosto nedůraznou připomínku, že město Brno není jakékoliv město, že je to město, které má 370 000 obyvatel, že je to město, do kterého přijíždí 60 000 obyvatel Jihomoravského kraje za prací a že 15 000 dalších obyvatel tam přijíždí za kulturou a nákupem. To se může zdát samozřejmé, když vezmeme v úvahu, že v období veletrhu přijede do Brna na 2 milióny návštěvníků a že je to příznivý ukazatel pro plnění tržních fondů. Ale pokud by se mělo k celkovému počtu brněnských obyvatel připočíst ještě těch 75 000 lidí, kteří denně do Brna přijíždějí, pak by to bylo v obráceném poměru. Přitom bych chtěl říci, že Brno je odedávna historické, komunikační, geografické, politické, společenské, školské, umělecké, ekonomické, komerční a v neposlední řadě také sportovní středisko. V době veletrhu je to křižovatka nové techniky a odborných vědomostí.

Chtěl bych ještě dodat, že mé vystoupení nesměřuje k tomu, že bych chtěl, aby něco bylo získáno ve prospěch města Brna na úkor ostatních, ale byl bych rád, aby Brno mělo to, co mají i ostatní města, a aby ostatní města měla to, co má Brno.

Obdobně je tomu i jinde v republice a obyvatelé těchto míst proto přirozeně očekávají, že zlepšení bude dosaženo postupnou výstavbou dalších obchodních jednotek. Těžko se pak vysvětluje, proč např. dlouho očekávané zahájení výstavby obchodních domů v Brně nebo v Teplicích se stále oddaluje z roku na rok. V Teplicích dokonce v rámci přípravy stavby byly v souladu s časovým harmonogramem zbourány na připravovaném staveništi staré objekty, které ještě mohly sloužit společnosti. Domnívám se proto, že výstavba obchodní sítě by měla být plánována a realizována podle určité koncepce a objektivních měřítek a stanovené termíny by měly být dodržovány.

Větší pozornost si vyžaduje také rozdělování fondů zboží do jednotlivých krajů, okresů a měst. Na zasedání Jihomoravského KNV 27. září 1977 soudruh Kuběna poukázal na poškozování Jihomoravského kraje na jednoho obyvatele o 2,5 kg masa v neprospěch obyvatel. Upouštím od podrobného zdůvodnění, protože mě naprosto uspokojilo vyjádření soudruha Horníka, místopředsedy vlády o opatření vlády, vědomí, že tato záležitost je známá a že bude řešena. Dosavadní způsob stanovení fondů neuspokojuje vždy specifické potřeby zásobované oblasti a stává se pak, že např. v době zvýšené návštěvnosti v Brně v době mezinárodních veletrhů či rekreačních míst v období turistické sezóny se úroveň zásobování zejména potravinářským zbožím snižuje.

Na závěr mi dovolte vyjádřit přesvědčení, že soubor opatření vlády, se kterým nás dnes její místopředseda soudruh Horník seznámil, povede k překonání různých problémů a nedostatků, se kterými se dosud ještě setkáváme a přispěje tak k dalšímu rozvoji vnitřního trhu v duchu závěrů XV. sjezdu a 7. zasedání ÚV KSČ. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslanci Volejníkovi. Slovo má poslanec Karel Dohnálek.

Poslanec Karel Dohnálek: Vážené soudružky, vážení soudruzi, dovolte mi, abych stručně uvedl některé poznatky k zásobování vnitřního trhu průmyslovými výrobky ze společného zasedání výboru ČNR pro průmysl a stavebnictví a výboru ČNR pro obchod, služby a dopravu, k jehož jednání jsme využili i poznatky ze společného skupinového průzkumu uskutečněného v nábytkářském průmyslu v Bučovicích, v obuvnické výrobě v Gottwaldově a v Oděvním průmyslu v Prostějově za spoluúčasti příslušných zástupců pracujících, vedoucích pracovníků generálních ředitelství a národních podniků z oblasti výroby i obchodu.

Ověřili jsme si, že závěry 7. zasedání ÚV KSČ k zabezpečování vnitřního trhu, byly s velikým úsilím rozpracovány od ministerstev, oborových ředitelství až po národní podniky a závody. U stanovených úkolů jsou uvedeny zodpovědné osoby a termíny plnění. Dochází dále ke konzultacím a výměně rozpracovaných závěrů vzájemně mezi výrobou a obchodem na všech stupních řízení včetně partnerských hospodářských orgánů ze Slovenské socialistické republiky. Podařilo se již v průběhu letošního roku podstatně zvýšit dodávky některých položek, na které bylo minulého roku poukazováno při jednání obou našich výborů, např. u textilní galanterie, pletací příze, u kojeneckého ošacení, postýlek, kočárků apod. Dále se zlepšila situace sortimentu dětské obuvi a v poslední době i dívčí a chlapecké obuvi.

V sektoru domácích potřeb je již např. dostatek automatických praček, chladniček, odstředivek, televizorů, tranzistorových rozhlasových přijímačů, vysavačů, žehliček, vysoušečů vlasů, svítidel, smaltovaného i hliníkového nádobí, výrobků z plastických hmot atp. Na trh bylo dodáno několik nových typů síťových rozhlasových přijímačů, dále cívkový magnetofon ZK 246 Stereo, nový typ televizního přijímače Lipno, zvýšily se dodávky nového přijímače Color Spektrum.

Přes tyto některé pozitivní výsledky není plně kryta poptávka po oděvech, prádle, obuvi, bytovém textilu, klasických pračkách, jízdních kolech, po elektrických šicích strojích, některých druzích sportovních potřeb a stavebnin. Nepochopitelné je i to, že nebyla uspokojena poptávka především po pláštích do deště pro děti i dospělé a po gumové obuvi, jejichž naprostý nedostatek v tomto období vyvolává četné stížnosti spotřebitelů. Nedostatečně byla uspokojena i poptávka po gumotextilní, sportovní i domácí obuvi a dále i po dámské módní obuvi celoročního charakteru se středně vysokým podpatkem.

U nábytku, kde je v současné době problematika souladu nabídky a poptávky nejvážnější, i když se v průběhu druhého čtvrtletí u některých sortimentů zlepšila, stále zůstává mnoho druhů, u kterých není spotřebitelská poptávka uspokojována. Jde např. o etážové postele, bytové psací stolky, dubové šatní skříně, židle, stěny do 3,5 m a některé druhy kuchyňského nábytku, Na druhé straně neúměrně rostou zásoby některých druhů, např. ložnic a obývacích pokojů.

Kolem výroby i prodeje nábytku vzniká celá řada otázek. V současné době je skladováno asi za 800 - 900 mil. Kčs nábytku, za stavu, kdy obchod nábytkem má vhodné skladovací prostory pro nábytek přibližně do výše 500 mil. Kčs. Zůstává otázkou, zda skladovaný nábytek je prodejný či ne. Ověřili jsme si, že prodejní výstavy nábytku na větších plochách, jako jsou např. Výstaviště Brno, výstava v Ostravě, představují mnohamilionové prodeje a dokumentují to, že spotřebitelé o nábytek projevují zájem. Potřebují však odbornou poradu a vidět, co se dá koupit. Tyto formy prodeje je nutné dále uplatňovat, přenášet do ostatních velkých měst, a to nejen u nábytku, ale i v prodeji oděvů.

Při průzkumu v Bučovicích jsme se setkali v souvislosti s přípravou plánu na rok 1978 s problémem překrývání poptávky po ložnicích, zejména u druhů Koryna. V tomto případě odhad spotřeby ložnic nevyšel výrobě ani obchodu. Při této příležitosti kladu soudruhu ministrovi průmyslu ČSR ing. Oldřichu Svačinovi otázku, jak je ve výrobě nábytku zabezpečeno dosažení souladu mezi nabídkou nábytku na trhu a poptávkou spotřebitelů, aby byl co nejdříve překonán nežádoucí stav, kdy na jedné straně rostou ve výrobě i v obchodě zásoby některých druhů nábytku a současně na druhé straně odcházejí spotřebitelé z nábytkářských prodejen neuspokojeni, neboť nenašli nábytek, o který mají zájem.

Pokud jde o oděvní průmysl v Prostějově i výrobu obuvi v Gottwaldově, mohli jsme si ověřit, že podniky plní náročné úkoly při překonávání vážných problémů odchodem žen na mateřskou dovolenou, při značných materiálových potížích, a že je vyvíjeno značné úsilí ke zvýšení dodávek zejména těch druhů, které jsou žádoucí pro vývoz i pro vnitřní trh. Zvláštní uznání si zasluhuje pracovní uvědomění žen za jejich časté sobotní směny.

Také můžeme konstatovat, že kolekce obuvi pro příští rok respektuje požadavky spotřebitelů na střední a nižší velikosti podpatků, na kolekce oděvů, že pamatuje i na fazóny pro ženy středního věku. Domníváme se, že v příštím roce by měl obchod obuví vyřešit konečně u běžné obuvi žádoucí velikosti jak co do délek, tak i šířek. Zde totiž asi z 90 až 95 % za žádaný velikostní sortiment na prodejnách nese zodpovědnost obchod. K tomu by mělo být přihlíženo i při hmotné zainteresovanosti jeho odpovědných pracovníků.

Myslím, že by měl obchod i výroba dále zesílit svoji činnost v oblasti propagace výrobků, informovanosti a výchovy spotřebitelů. Neškodilo by, kdyby více než dosud vystupovali v tomto směru v příslušných sdělovacích prostředcích naši vedoucí hospodářští pracovníci z průmyslu i obchodu.

Soudružky a soudruzi, jsme si vědomi, že problematika v zásobování průmyslovými výrobky je velmi složitou otázkou. Vzniklé nedostatky se však často vysvětlují objektivními potížemi, aniž by se dostatečně zkoumal vliv subjektivních příčin, zejména úroveň řídící, kontrolní a plánovací činnosti, jejichž podíly jsou často rozhodující.

Hlavní pozornost v další etapě zabezpečování závěrů 7. pléna ÚV KSČ bude nutno zaměřit k postupné realizaci rozpracovaných úkolů, k jejich důsledné a účinné kontrole a k bezodkladnému vytváření reálných podmínek pro spokojenost našich pracujících. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslanci Dohnálkovi, slovo má poslanec Vlastimil Sýkora.

Poslanec Vlastimil Sýkora: Vážený soudruhu předsedo, vážená vládo, soudružky a soudruzi poslanci! Oceňujeme soustavnou péči o co nejplnější uspokojování hmotných potřeb pracujících a vítáme závěry 7. zasedání ÚV KSČ, které byly podnětem k rozboru a řešení rozvoje vnitřního obchodu a placených služeb nejen v těchto odvětvích, ale i v národních výborech všech stupňů a na úrovni naší vlády, a to na základě tvořivé účasti širokých vrstev občanů na schůzích občanských výborů, svolaných k projednání této otázky. Opatření naší vlády jsou dobrá a jejich důsledné uplatňování dále ulehčí život našim občanům.

O co přitom jde? O to, jak získat práci a výdělek na základní životní potřeby jako je tomu v kapitalistických zemích? Nikoliv! Jde o to, jak našim občanům žijícím v socialistické společnosti dále usnadnit nákup potravin a průmyslového zboží, jak zlepšit provádění placených služeb, a to při již dosažené vysoké životní úrovni.

Jsme hrdi na náš socialistický stát, který i při vysoké osobní spotřebě občanů a při jejich opravdu vysokém vybavení domácností věnuje tolik péče dalšímu zlepšení vnitřního trhu a placených služeb a názorně a přesvědčivě tak dokazuje svou skutečnou lidovost a vřelý vztah k člověku, který je cílem všeho snažení celé společnosti v socialismu.

Chceme přitom ocenit i často drobnou, ale nutnou práci funkcionářů národních výborů a spotřebních a výrobních družstev, kterým leží na srdci spokojenost našich lidí, i ocenit práci poctivých pracovníků obchodu i placených služeb. Zejména je nutno výslovně uvést, že pracovníci našeho maloobchodu mají nejvyšší produktivitu práce na světě a že její zvyšování je možné jen za předpokladu podstatného zdokonalování organizace práce a metod řízení a rychlého uplatňování poznatků soudobé vědy a vymožeností současného technického rozvoje.

Naše podniky vnitřního obchodu a placených služeb patří k největším na světě a jsou to socialistické podniky. Proto se toho dnes již mnoho pro zdokonalování řízení a pro zlepšení technologie provozu ze světa převzít nedá. Bude to vyžadovat vlastní původní řešení a pro ně je třeba vytvářet předpoklady. Nemáme-li pro tyto práce volné zdroje dalších pracovních sil, pak není jiné cesty, chceme-li dále zvyšovat dodávky zboží a placených služeb našim občanům.

Rozvoj hmotné úrovně našeho lidu jde tak kupředu, že to, co v řízení a technologii vyhovovalo ještě včera, dnes už nestačí a zítra by dokonce stálo v cestě dalšímu rozvoji. Nová řešení musí proto předbíhat potřeby současnosti a vycházet z požadavků alespoň příštích dvou až tří pětiletek.

V ústředních orgánech řídících vnitřní obchod a placené služby znají otevřené otázky a slabá místa jistě velmi dobře. Jen pro znázornění náročnosti řešení připomeňme některé.

V oblasti organizace práce a řízení jsou to zejména otázky řízení nákupu maloobchodu a velkoobchodu, nákupu velkoobchodu u výroby a z dovozu, plynulé udržování pohotových zásob u sortimentního minima, správné nárokování velikostí, hlediska spotřebních komplexů a sortimentních souborů v organizační struktuře obchodních oborů, otázky přímých dodávek potravin i průmyslového zboží od výrobce do prodejen, zásilkový prodej a prodej podle vzorků, uspořádání budoucí sítě velkoprodejen a její hierarchie, přestavba sítě prodejen ve staré městské zástavbě, uspořádání podniků placených služeb a jejich zásobování, soustava přímých a nepřímých nástrojů řízení působících na podniky obchodu a služeb a jejich kolektivy a jednotlivé pracovníky, otázku sběru a dálkového přenosu dat a jejich zpracování na počítačích na základě automatizovaného systému řízení.

Z technologických a organizačních otázek je tu otázka standardního vnitřního uspořádání prodejen zboží denní potřeby, včetně mechanizace manipulace se zbožím v prodejnách, řešení rozvozu a ložných operací, mechanizace a částečná automatizace ve velkoobchodních skladech, regulace kryptoklimatu skladu a dopravních prostředků za účelem uchování jakosti zboží, budování stále vyšších výškových skladů, mechanizace opravářských a údržbářských placených služeb a jejich vybavení elektrickým nářadím, výměnné způsoby oprav, provádění preventivní údržby atd.

Řešit tyto otázky znamená experimentovat, zkoušet, mít odvahu nést rizika hledání pokrokových řešení. Není pochyb o tom, že naše vláda vytvoří pro řešení těchto otázek nutné podmínky, že se podstatně zmenší nedostatky v řízení, organizaci a technice vnitřního obchodu a placených služeb, které znesnadňují život.

Jménem Klubu poslanců České národní rady - členů Československé strany socialistické sděluji, že souhlasíme s prohlášením, předneseným místopředsedou vlády soudruhem Štěpánem Horníkem a že opatření vlády k uskutečnění závěrů 7. zasedání ÚV KSČ budeme plně a rádi podporovat. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslanci Sýkorovi, slovo má poslanec Oldřich Paul.

Poslanec ing. Oldřich Paul: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, stálá pracovní skupina předsednictva ČNR pro zahraniční vztahy se v souvislosti s přípravou tohoto pléna zabývala otázkou, jak je náš vnitřní trh obohacován výměnou zboží a dovozem ze zahraničí a zda je toto rozšiřování sortimentu v souladu jak s požadavky spotřebitelů, tak i s potřebou národního hospodářství.

Přikládáme této otázce důležitost i proto, že zahraniční zboží v našich obchodech přispívá i ke srovnávání kvality, užitné hodnoty, technických parametrů, módnosti, a může tedy působit, jak už zde podtrhl soudruh Horník, i na naši výrobu ve směru rychlejší obnovy a inovace výrobků. Shodně jsme konstatovali, že po této stránce je náš trh stále pestřejší. Je uspokojivě zásoben zbožím denní potřeby, které samy nevyrábíme, nebo nemůžeme pěstovat, např. rýží, kávou, jižním ovocem apod. Mnoha našim lidem však není známo, že některé druhy zboží, a zvláště se to týká potravin, např. mořských ryb, jsou úzkým profilem i v zemích, odkud je dovážíme. Zajištění neustále stoupajících požadavků našeho trhu způsobuje každoročně velké zvýšení nákladů. Narůstají disproporce mezi maloobchodními a dovozními cenami, neboť naše vnitřní ceny se stabilně pohybují v určených relacích, zatímco světové ceny neustále rostou. Nejlépe je to vidět u kávy, jejíž cena na zahraničních trzích stoupla za posledních pět let čtyřiapůlkrát. Ale i cena rýže na našem trhu je o polovinu nižší než je její dovozní hodnota.

V této souvislosti je třeba znovu podtrhnout význam směrnic XV. sjezdu a následných zasedání ÚV KSČ k zajištění soběstačnosti v základních potravinách. Ušetří se tím devizy na zboží, které dovážet musíme. Považujeme však rovněž za nutné, a je to v souladu s plánovanými záměry vlády, usměrňovat a ovlivňovat nárůst spotřeby některého zboží, které není z hlediska výživy nebo životní úrovně lidu nezbytné, zejména alkoholu, tabákových výrobků, kávy apod.

Růst cen na světových trzích vyžaduje rychlejší dopracování antiimportní politiky a její uvedení do praxe. Nemůžeme považovat za zpestření našeho trhu, dovážíme-li zástěry, lopaty, válečky na nudle, cibuli apod.

Devizy za takovéto zboží bychom mohli při dobrém plánování, při větší disciplíně výrobních závodů a správné cenové politice lépe využít. Snad by prospělo více seznamovat některé naše výrobny s volnou kapacitou s tím, co všechno dovážíme. Myslím, že by bylo také třeba důrazně připomenout některým podnikům, že řešit podnikové problémy na úkor národního hospodářství není v souladu s naší politikou. Naši poslanci kritizovali i nadměrné množství dováženého alkoholu, kosmetických přípravků a dalšího zboží, které je možno nahradit československými výrobky stejné kvality. Jde ovšem také o výchovu našich občanů, neboť u značné části kupujících převládá názor, že to co je ze zahraničí, musí být lepší než naše.

Při jednání s experty nás zajímalo, jak hledají naši dovozci cesty k nejefektivnějšímu nákupu. Ukázalo se, že v naší dovozní politice po řadu let převažovalo hledisko okamžitých potřeb. Neprojevoval se příliš koncepční přístup k dlouhodobému řešení dovozu, s přihlédnutím k takovým faktorům, jako je racionální výživa, inovace našich výrobků apod. Oceňujeme, že v posledních letech, a zvláště po projednání některých těchto otázek v ÚV KSČ, dochází k prospěšným změnám. Přesto však existují některé problémy administrativního a plánovacího charakteru, které narušují efektivnost dovozu. Jedním z nich je včasné a pohotové krytí dovozu devizovými prostředky. Převážná část spotřebního zboží je burzovního charakteru, to znamená že je třeba využívat konjunkturní, cenové, dopravní a jiné výhodné situace.

Stává se, že v důsledku zdlouhavých jednání, nebo nedostatečného operativního uvolňování deviz Státní bankou československou promeškáme příležitost k levnému nákupu, který se pak realizuje za zhoršených platových podmínek. Zástupci dovozních podniků dokumentovali na řadě příkladů, nechci je zde všechny uvádět, ale skutečně je nutno říci, že někdy zvýhodněné ceny nemohly být využity v náš prospěch.

Chci se dále připojit k připomínce soudružky poslankyně Kunstové, že nesprávná praxe při delimitaci výroby některého zboží, v rámci dělby práce mezi zeměmi RVHP nebo při předávání výrobních programů jinému státu je třeba si uvědomit, že přebírající podnik nebude schopen okamžitě krýt naši potřebu. Výroba takového zboží by měla ještě po určité období, možná dva až tři roky u nás paralelně běžet. Připomínky byly i k tomu, že v některých případech kvalitní zboží vyvážíme a stejný druh, ale méně kvalitního zboží dovážíme.

Rychlejší tempo vyžaduje také unifikace technických norem se socialistickými zeměmi. Od ní totiž závisí dovoz některého zboží, které by naši spotřebitelé na trhu uvítali, ale které nemůžeme dovážet, protože u nás neodpovídá našim normám. Jde zejména o některé druhy elektrospotřebičů a i o další zboží.

Soudružky a soudruzi, je zcela přirozené, že máme-li dovážet, musíme také vyvážet. U vývozu bychom měli vycházet ze zásady, že to, co si kdekoliv v zahraničí mohou vyrobit sami, od nás kupovat nebudou. Bylo by vhodné uvažovat o tom, zda není lépe mít méně vývozních položek, ale za to vysoce atraktivních a kvalitních. Nesporný význam má i tradice, která se týká celé řady našich výrobků, např. chmele, sladu, pražské šunky, znojemských okurek, skla, bižuterie apod., které mají ve světě dobré jméno. Nedovedeme toho dostatečně využít pro rozšíření výroby, udržení světové špičkové jakosti a ovládnutí rozhodujících světových trhů. Závažná je i skutečnost, že některé z těchto výrobků nemůžeme někdy vyvážet pro nedostatek obalů, nebo nevhodné balení, jako tomu bylo např. donedávna i u piva, že naše výroba obalů vážně zaostává za světovou kvalitou.

Náročnost na kvalitu našeho zboží a na jeho atraktivnost se bude neustále zvyšovat. Proto bychom měli v mnohem větší míře hmotně zainteresovat vedoucí pracovníky, návrháře, konstruktéry i vědecké pracovníky a široce rozvíjet iniciativu pracujících.

Větší pozornost si vyžaduje i průzkum požadavků na našem trhu. I u nás je značná část spotřebitelů, kteří jsou ochotni si hodně připlatit, ale chtějí mít atraktivní zboží. Vidíme to na některých nákupech v Tuzexu, nebo i na hodně drahém a přece ihned vyprodaném nábytku z dovozu. Zdrojem deviz pro nás je i turistický ruch. Naši zemi navštívilo loni podle zprávy Federálního shromáždění ČSSR 17 milionů zahraničních návštěvníků. Většina těchto lidí si chce od nás také něco odvézt na památku a s touto kategorií zákazníků zatím nedostatečně počítáme. Ne každý má zájem o teploměr se stromečkem, nebo o skleničku s nalepeným Švejkem a podobné suvenýry, které mohou často jako jediné nakoupit v rekreačních oblastech, na hradech a zámcích, zvláště o sobotách a nedělích. A naše tradiční dobré drobné zboží, sklo, bižuterie, ale třeba i pivo ve speciálním balení, české likérky, výrobky lidové umělecké tvořivosti nejsou většinou k dostání. Nedivme se, že pak dochází k tomu, o čem zde hovořila soudružka poslankyně Faltýnková, že nakupují pomeranče, rybí konzervy, dětské prádlo apod., a odčerpávají tak z našeho trhu zboží, které stát finančně dotuje. A že nejde o zanedbatelnou položku, je zřejmé z toho, že kdyby každý turista zde utratil jen 300 Kčs, je to za rok více než 5 mld Kčs. Navíc k tomu máme možnost propagovat socialistické Československo a jeho společenskou a kulturní úroveň.

Soudružky a soudruzi, to je jen několik poznámek z poznatků našich poslanců i z vlastních zkušeností. I když jsem převážně hovořil o nedostatcích, v jejichž řešení musíme hledat cestu vpřed, nelze přehlédnout, že se na tomto úseku našeho národního hospodářství vykonalo kus dobré práce. Potvrzuje to i dnešní informace soudruha Horníka o rozpracování 7. zasedání ÚV KSČ. Dokumentují to některé koncepce a komoditní studie, s jejichž realizací se již začíná, prokazuje to neustále se prohlubující spolupráce se zeměmi RVHP na tomto úseku; a především to dokumentuje náš vnitřní trh, který je i přes zde uváděné nedostatky bohatý a má proti trhu v kapitalistických zemích jednu velikou přednost: že většina výrobků je přístupná všem kategoriím našich občanů. Je úkolem nás, poslanců, abychom dovedli lidem vysvětlit, že další rozvoj vnitřního trhu je v našich rukou, v naší iniciativě a v důsledném přístupu k plnění úkolů vytyčených ústředním výborem naší strany i závěrů z tohoto zasedání. /Potlesk./