Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslanci Sýkorovi, hovoří poslankyně Skřivánková.

Poslankyně Zdeňka Skřivánková: Vážení soudruzi poslanci, vážené soudružky poslankyně! V naší občanské výstavbě dosáhla výstavba bytů v posledních letech ohromného rozmachu a přispěla významnou měrou ke zvýšení životní úrovně a kulturnosti života statisíců našich občanů. Dobré bydlení má bezesporu příznivé politické dopady a je i významným faktorem stabilizace pracovních sil. Přesto však je život lidí na sídlištích mnohdy znepříjemňován zbytečně tím, že současně s byty nejsou sídliště komplexně vybavena občanskou vybaveností - jeslemi, mateřskými školami, školami, zdravotnickými zařízeními, obchodními zařízeními, ale i zařízeními pro důchodce, domovy-penzióny, domy s pečovatelskou službou a malometrážními byty, tedy vším, co dnešní člověk potřebuje ke svému spokojenému životu.

Ve zdravotním a sociálním výboru ČNR jsme se v této souvislosti zaměřili především na vybavení sídlišť zdravotnickými zařízeními a zařízeními sociální péče. Došli jsme k závěru, že jednou z hlavních příčin zaostávání výstavby těchto zařízení je ta skutečnost, že se při jejich výstavbě nepoužívají unifikované, prefabrikované a typové prvky, a to jak pro konstrukce, obvodové i střešní pláště, ale i pro dokončovací práce i vnitřní vybavení, které je součástí investiční výstavby, jak o tom hovořil místopředseda vlády ČSR ing. Stanislav Rázl.

Proto jsme doporučili příslušným odvětvovým resortům přistoupit k vypracování podkladů, které by umožnily provádět stavebně technický vývoj soustavy těchto prvků jako unifikovaných a prefabrikovaných. Jejich využití v praxi by v žádném případě neznamenalo uniformitu, právě naopak, využití těchto prvků by umožňovalo architektům nespočetné množství variant a velikostních i architektonických řešení při značné efektivnosti u opakujících se staveb, jako jsou např. zdravotnická zařízení a zařízení sociální péče.

Předpokladem toho je, aby ministerstvo zdravotnictví ČSR a ministerstvo práce a sociálních věcí ČSR uzavřely dohodu o pověření jednoho pracoviště, které by zastávalo funkci vedoucího projektového ústavu pro zdravotnická zařízení a zařízení sociální péče. Tímto společným pracovištěm by mohl být po určitém dobudování např. již existující ústav Zdravoprojekt.

Dalším předpokladem uskutečňování této myšlenky je též pověřit jednu stavebně výrobní hospodářskou jednotku prováděním vývoje soustavy unifikovaných typových prefabrikovaných elementů a zajistit pro jejich výrobu dostatečně dimenzovanou a vhodně umístěnou výrobní základnu.

A konečně - výstavba zdravotnických zařízení, zařízení sociální péče a ostatních zařízení občanské vybavenosti by měla být podle názoru našeho výboru prováděna stavebními správami, specializovanými pro občanskou vybavenost, které by plně ovládaly technologii výstavby těchto zařízení. Samozřejmě to předpokládá, že příslušné resorty spolu s ministerstvem výstavby a techniky ČSR zahájí již nyní práce na typizaci budov zařízení občanské vybavenosti.

Zdravotní a sociální výbor ČNR se také při přípravě tohoto jednání zabýval zdravotní a sociální péčí o pracovníky ve stavebnictví. Charakter práce stavebníků, její rozmanitost, specifičnost a vystavenost vlivům počasí, koncentrovanost a mnohdy i značná vzdálenost od obytných center, dává tušit, v jakých podmínkách a jakému zdravotnímu riziku jsou mnohdy pracovníci ve stavebnictví vystaveni. Zdravotní a sociální výbor ČNR se proto domnívá, že by v rámci závodní zdravotní péče měly být vytvářeny i vhodné podmínky pro poskytování zdravotní péče o pracovníky ve stavebnictví.

V místech dlouhodobé rozsáhlé a koncentrované investiční výstavby by měla být budována závodní zdravotnická zařízení povahy poliklinických zařízení, která by byla po skončení investiční výstavby předána jako územní polikliniky pro obyvatelstvo. Tyto polikliniky by měly být zaměřeny na léčení nemocí z povolání našich stavařů. V místech méně soustředěné investiční výstavby by se měla budovat závodní zdravotnická střediska a lékařské stanice. Domníváme se, že odvětví stavebnictví má dostatek sil, aby svými kapacitami pomohlo tato zařízení postavit.

Pokud se týká rozptýlené investiční výstavby, výbor doporučil, aby zdravotní péči zajistila státní zdravotní správa za pomoci stavebnictví pojízdnými ordinacemi závodních a zubních lékařů, vybavených vyšetřovacími zařízeními pro RTG, EKG a další potřebná laboratorní vyšetření. Zvláštní péči je třeba věnovat léčení silikózy pracovníků ve stavebnictví a pracovníků v odvětví výroby stavebních hmot - hlavně preventivními opatřeními předcházet této vážné nemoci z povolání.

Do sociální péče v nejširším slova smyslu patří i kvalita a kulturnost ubytoven pracovníků na stavbách. Jako nejlepší řešení se nám zdá stavět nikoli provizoria, ale dobře vybavené internátní ubytovny typu Vltava na hornoměcholupském a krčském sídlišti, které by mohly být později eventuálně využity jako internáty mládeže, atp. Domníváme se však, že vzhledem k prudkému vývoji stavebnictví budou tyto internáty ještě dlouhou dobu využívány pro pracovníky ve stavebnictví.

Pro dobrou pracovní výkonnost je velmi důležité pravidelné zabezpečování teplé stravy, vyráběné průmyslově na základě zásad racionální výživy. Zdravotní a sociální výbor ČNR se domnívá, že je již nejvyšší čas tuto otázku řešit pro všechny formy společného stravování, ať už jde o pracovníky ve všech směnách, či školní mládež, nebo pacienty lůžkových zařízení a obyvatele sociálních ústavů. Je to řešení efektivní, a to jak z hlediska ekonomického, tak i z hlediska zdraví obyvatelstva, v němž zdravá strava má významný preventivní charakter.

V souvislosti s výstavbou zařízení sociální péče považuji za nutné zde tlumočit stanovisko zdravotního a sociálního výboru ČNR. Domníváme se, že je třeba začleňovat zařízení sociální péče o staré občany do normální občanské výstavby, a úzkostlivě dbát toho, nejsou-li pro to výslovné důvody, aby tato zařízení nebyla umisťována mimo sídliště, tedy v izolaci od obyvatelstva, ať již jde o domovy důchodců, domy s pečovatelskou službou, domovy-penzióny apod. Je to v zájmu jak starých občanů, tak i mladých rodin na sídlištích, aby i na sídlištích bylo přirozené složení populace.

Závěrem mi ještě dovolte několik vět k otázce, která se týká některých sociálních skupin našich občanů. Jde o to uskutečňovat letošní heslo Světového dne invalidů, které zní: "Stavět bez architektonických bariér". V praxi to znamená, aby architekti a stavbaři více mysleli na naše invalidní spoluobčany, na staré lidi, na matky s dětmi a kočárky a na všechny občany, kteří jsou nějak tělesně hendikepováni. Např. některé stanice našeho krásného metra v Praze, na které jsme všichni hrdi, jsou však pro mnohé občany právě z těchto důvodů nepřístupné. Mohla bych uvést další příklady. Děkuji vám za pozornost. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslankyni Skřivánkové. Slovo má poslanec Niče.

Poslanec Jaroslav Niče: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, také pro naše zemědělství a potravinářský průmysl plně platí závěry březnového pléna ÚV KSČ z letošního roku, které konstatovalo, že naléhavost a obsah úkolů našeho stavebnictví, včetně zemědělského stavebnictví, spočívají především v tom, že umožňují zvyšovat výkonnost naší ekonomiky, jako základního předpokladu rozvoje národního hospodářství, celé socialistické společnosti, a vytvářet podmínky pro stále plnější uspokojování potřeb našeho obyvatelstva. Významné úkoly plní též stavebnictví v lesním, a zejména ve vodním hospodářství, a to nejen z hlediska rozvoje, ale také při vytváření životních podmínek, jako je zabezpečení dostatku pitné a průmyslové vody a udržení a zlepšování dobrého životního prostředí.

Naše zemědělství, potravinářský průmysl a lesní hospodářství prochází v současné době bouřlivým procesem vědeckotechnické revoluce. Nově zaváděné výrobní technologie, reprezentované výkonnou technikou, vytváří nové podmínky a současně vyžadují vytvářet i nové výrobní vztahy. Ve všech těchto odvětvích probíhá proces koncentrace a specializace výroby. Je to zákonitý proces, který na jedné straně vyplývá z rozvoje výrobních prostředků a stále se rozšiřující aplikace vědeckých poznatků, a také z nutnosti neustále zvyšovat produktivitu práce a zajišťovat stále větší množství prostředků pro rozvoj naší ekonomiky a společnosti a zvyšování životní úrovně našich pracujících.

Tyto procesy kladou vysoké nároky nejen na organizátorskou práci přímo ve výrobě, na potřebu zvládat nové pracovní a technologické postupy, na nutnost získávat stále nové odborné poznatky a návyky, ale do značné míry i na zabezpečení rozvoje techniky a investiční stavební činnosti, které pro tyto podmínky rozvoje výroby musíme nutně vytvářet. Když jsme tyto problémy projednávali ve výboru, a také naše zkušenosti z volebních obvodů ukazují, že je třeba ve stavební a technické části realizovat věci tak, aby mohly sloužit celá desetiletí. Zkušenosti ukazují, že nedostatek promyšlenosti a odvahy konzervuje výrobu na řadu let do forem, které jsou nevyhovující a které neodpovídají potřebám současného a budoucího rozvoje naší ekonomiky.

Z těchto hledisek se náš výbor v tomto pololetí zabýval otázkami a problémy investiční výstavby v zemědělství. Přitom jsme si byli vědomi, že její náročnost vyplývá z napjatosti mezi potřebami a stávajícími možnostmi. Vycházeli jsme z toho, že XV. sjezd KSČ stanovil pro období 6. pětiletky 800 mld Kčs jako horní a nepřekročitelnou hranici pro investiční činnost v tomto období.

Proto jsme zabezpečovali investiční činnost a kladli důraz na to, aby plánovaných a materiálních prostředků bylo plně efektivně a co nejhospodárněji využito. Tyto věci zdůrazňuji proto, že samotné zemědělství realizuje investiční výstavbu svými vlastními stavebními kapacitami z 95 %.

Tato situace vyžaduje, a v tomto smyslu jsme také vyjádřili svá doporučení vůči ministerstvu zemědělství a výživy ČSR a dalším organizacím, zdokonalit řízení a realizaci investiční výstavby především tak, aby bylo posíleno centrální řízení a plánování v této činnosti. Vycházeli jsme z toho, že koncentrace rostlinné a živočišné výroby vyžaduje investice, které jsou řádově vyšší zhruba desetinásobně. Zatímco zemědělství v padesátých a šedesátých letech realizovalo stavby za miliony Kčs, v současné době je prováděna investiční výstavba v hodnotě desítek miliónů Kčs.

Jednání výboru, naše zkušenosti z volebních obvodů i z naší praktické zemědělské činnosti ukazují, že dochází nejen ke zvýšení hodnot jednotlivých staveb, ale také současně se mění struktura jejich realizace. Současné úkoly rozvoje našeho zemědělství vyžadují položit důraz, a to i v investiční činnosti, na rozvoj chovu skotu a na vytváření podmínek pro specializaci rostlinné výroby. V některých případech, jako např. u závlah a pěstování brambor se stává investiční výstavba do určité míry limitujícím faktorem dalšího rozvoje zemědělství na tomto úseku. Proto bude nutné i do budoucna pečlivě vážit rozmístění investic tak, aby to vázalo na výsledky dosažené v 5. pětiletce.

Dovolte mi v této souvislosti informovat vás o některých výsledcích dosažených v letech 1971-1975. Objem investic nad 5,5 mil. Kčs byl překročen téměř o 24 %, a investic do 1,5 mil. Kčs téměř o 20 %. Na tomto překročení se podílel především družstevní sektor. Pro skot bylo získáno nových kapacit 401 000 ks, pro výkrm prasat 933 000 ks, odvodněno bylo 221 000 ha zemědělské půdy, atd.

Přes tyto pozitivní výsledky však nemůžeme být spokojeni např. s výstavbou obilních sil. Jejich výstavba se sice v posledních dvou letech poněkud zlepšila, ale v našem olomouckém okrese to vypadá tak, že není v letošním roce zabezpečeno uskladnění asi 17 000 tun obilí. Vzniká dojem, že v oblasti, kterou navíc dobře znám, neodpovídá výstavba obilních sil plánovanému růstu sklizně obilovin, tzn. že je velké nebezpečí, že se bude situace ve skladování obilí zhoršovat.

Vážná je i situace ve výstavbě stájí pro dojnice. V této oblasti také nebyl splněn 5. pětiletý plán. Situace je zde taková, že dosavadní pracovníci postupně odcházejí do důchodu a nedostatečná výstavba nevytváří podmínky pro to, aby úbytek těchto pracovníků byl nahrazován novou moderní technologií a současně vytvářeny podmínky pro získání nových pracovníků. To ve svých důsledcích ohrožuje rozvoj chovu skotu.

Vážené soudružky a soudruzi, to bylo několik poznámek k investiční činnosti v zemědělství a dalších úsecích, v nichž působí náš výbor. Domnívám se, že v současné době je nutné klást důraz na efektivní a hospodárné vynakládání prostředků, plánovaných na investiční výstavbu. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslanci Ničemu. Slovo má poslanec Adolf Starý, připraví se poslankyně Winterová.

Poslanec Adolf Starý: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, v ústavně právním výboru ČNR jsme se ve schůzi 10. května zabývali poznatky státní arbitráže z aplikace právních předpisů při přípravě a realizaci investiční výstavby a také poznatky, které jsme získali ve svých volebních obvodech.

Ústavně právní výbor ČNR při tomto jednání konstatoval, že skutečný stav přípravy a provádění staveb se plně nekryje s právními předpisy, že často dochází k jejich porušování. Ve svém diskusním příspěvku chci proto upozornit na některé z poznatků, které získal ústavně právní výbor ČNR, a připojím k tomu vlastní zkušenosti z funkce poslance ČNR a předsedy Západočeského KNV.

Pro stadium příprav investiční výstavby platí jedna závažná zásada, zakotvená v právních předpisech, že projektový úkol, který vymezuje požadavky stanovené investičním záměrem komplexně, musí též sloužit k vyjasnění budoucího dodavatelského systému. Nejde o žádný přehnaný požadavek právníků, ale o dlouholetou zkušenost, že bez účasti konkrétních dodavatelů nemůže být plně závazný a realizace zcela schopný projekt dokončen. Smyslem tohoto předpisu je vyjasnit již ve fázi přípravné dokumentace nejen způsob dostupné technologie, ale i reálný časový rozvrh výstavby z hlediska bilance dodavatelských kapacit.

Dodržování této zásady stanovené vyhláškou federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj je bezpodmínečně nutné, neboť v jejím porušení začíná celý řetěz vážných nedostatků, které - dá se říci chronicky - zatěžují investiční proces. Nevyjasněné dodavatelsko-odběratelské vztahy a jejich nedostatečné zabezpečení řádnými smlouvami vede vždy k prodlužování lhůt výstavby a k růstu rozpočtových cen. Výjimky, které opravňují, aby práce na projektech mohly být zahájeny již před schválením projektového úkolu, a tedy i před určením dodavatelského systému, by se měly udělovat jen zcela v mimořádných případech, kdy jsou základní dodavatelské vztahy víceméně nesporné. Problém je závažný v tom, že výjimky jsou udělovány převážně na rozsáhlé, technicky náročné stavby. Tak jsme svědky toho, že při výstavbě akcí menšího rozsahu musí investor i dodavatel dodržovat plně platné předpisy, ale příprava a realizace miliardové stavby má mnohem volnější podmínky. Účastníci výstavby si přitom povolené výjimky často vykládají příliš extenzívně, takže stavba se provádí téměř neregulovaně.

Smyslu právní úpravy neodpovídá ani taková praxe, kdy investor nahrazuje dohodu o dodavatelském systému prohlášením, že bude sám zajišťovat dodávky technologické části, přesto, že žádnou výrobní, ani dodavatelskou kapacitou v daném oboru nedisponuje, a nemá k tomu ani potřebné odborné pracovníky.

Nežádoucí je i taková praxe, kdy technologické zařízení staveb je dodáváno v kusových dodávkách, které se samostatně montují. Zařízení nezajišťuje ani generální dodavatel, ani několik finálních dodavatelů.

Investoři, kteří dosáhnou registrace, převzetí a zahájení stavby, jsou k takovému postupu nepřímo donuceni. Dokonce se to uplatňuje i u staveb zařazených mezi závazné úkoly státního plánu.

Např. u nás u připravované výstavby interního pavilónu fakultní nemocnice si má investor sám zajišťovat technologické vybavení v hodnotě 60 mil. Kčs. Dodavatelé technologie, jako je vzduchotechnika, vytápění a rozvody tepla, vybavení sítí elektrické energie, kuchyňská zařízení a jiných, odmítají převzetí finálních dodávek. Dokonce i u výstavby v tzv. zvláštní části plánu, kde jde rovněž o závazné úkoly, podmiňuje dodavatel plnění smlouvy zajištěním dodávek trubních materiálů, tvarovek, čerpadel a podobně.

Situace není lepší ani u komplexní bytové výstavby. Naše investorská organizace je nucena na léta 1977-1980 zajišťovat 9 kotelen, 7 výměníkových stanic, 58 trafostanic, vzduchotechniku, rozvody slaboproudu a další zařízení, celkem za 150 mil. Kčs. Jen pro skladování těchto materiálů a zařízení by bylo třeba urychleně vybudovat skladové objekty za 37 mil. Kčs, pořídit dopravní prostředky a přijmout pracovní síly - skladníky, řidiče, zakázkáře, účetní.

Velké potíže vznikají, když dodavatelé změní nebo zruší svůj výrobní program. Je to např. u výrobců kuchyňských zařízení veřejného stravování. Z jednání o rozporovém řízení mezi generálním ředitelstvím Pozemního stavitelství a generálním gestorem těchto zařízení, národním podnikem Obchodní zařízení, vyšel návrh, aby ministerstvo stavebnictví ČSR povolilo předávat objekty občanské výstavby bez technologického zařízení kuchyní a jídelen.

Také zpráva Státní arbitráže ČSR, vypracovaná pro ústavně právní výbor ČNR, uváděla řadu takových případů.

Dalším častým jevem je podhodnocení rozpočtových nákladů. Souvisí to s nedostatečným vyjasněním dodávek a s povrchním až formálním plněním předpisů o schvalování projektové dokumentace. Platí to také o používání nepevných cen nebo o používání výrobků a materiálů s vyšší cenou v rozporu s projektem.

Opatření, která k závěrům 6. pléna ÚV KSČ přijmou resorty a střední články řízení, jak na straně investorů, tak i dodavatelů, musí zabezpečit důslednější dodržování závazných předpisů již v předrealizačním stadiu výstavby.

Z realizačního stadia výstavby bych chtěl upozornit na tyto problémy: v zájmu plynulého pokračování výstavby je třeba, aby byla účelně organizována spolupráce na staveništi. Čím je komplikovanější dodavatelský systém, tím potřebnější je vzájemná kooperace a koordinace činnosti. Základním podkladem, ve kterém by měly být vyjasněny všechny návaznosti, je časový plán jako součást plánu organizace výstavby. Jeho funkci v období rozestavěnosti plní u řady staveb režim. Nová vyhláška o režimu staveb upravila zatím režim průmyslových staveb - závazných úkolů státního plánu. Zkušenosti s bytovou výstavbou ukazují, že i pro komplexní bytovou výstavbu by bylo třeba stanovit závazná pravidla režimu.

Spolupráce účastníků výstavby je velmi důležitá i pro racionalizaci stavební výroby. Je též zakotvena v právním předpise. Její obsah je velmi široký, zahrnuje i poskytování výpomocí, provádění drobnějších prací, poskytování lešení, zařízení a mechanismů, zajišťování zařízení staveniště a společné využívání sociálních a kulturních zařízení.

Avšak až dosud není spolupráce účastníků výstavby na požadované úrovni. Proto je třeba souhlasit s tím, že bude dále normativně upravena, a to stanovením základních podmínek dodávky tuzemských investičních celků.

Aktivní účast investora a generálního projektanta při realizaci investic se uskutečňuje také výkonem autorského a technického dozoru. Jednání pracovníků, kteří dozor provádějí, může průběh výstavby ovlivnit pozitivně i negativně. Zkušenosti arbitráže ukazují, že každá formálnost a zanedbání při kontrole může mít vážné důsledky, a že naopak včasné upozornění na nedostatky a rychlé rozhodování rozporů odstraňují v zárodku příčiny poruch. Proto je třeba důsledně dbát o to, aby autorský a technický dozor byl nejen zajištěn, ale aby též byla ověřována způsobilost pracovníků, kteří tento dozor provádějí.

Odevzdáním a převzetím dodávky přecházejí stavby do správy odběratele a dodavateli vzniká právo provedené práce fakturovat. Jde o důležitý akt, jemuž právní úprava věnuje patřičnou pozornost. Účastníci výstavby někdy jednoznačná ustanovení právní normy porušují a sepisují zápisy o převzetí nedokončených dodávek nebo dodávek, které pro vážné vady a nedodělky nelze uvést do provozu nebo užívání. Nemalou roli zde hraje hmotná zainteresovanost dodavatelů a někdy i samotných odběratelů na splnění stanoveného termínu, zejména na konci roku. Nadřízené orgány investorských organizací by proto v rámci své kontrolní a řídící činnosti měly důsledně sledovat, zda nejsou přejímány stavby, které mají závady a při zjištění, že se tak stalo, vyvozovat příslušné důsledky.

S realizací dodávek pro stavbu souvisí splátkování provedených prací a s převzetím stavby souvisí fakturace dodávek. Základní trend právní úpravy - nepřipustit zvyšování rozpočtových nákladů staveb - je v praxi často narušován. Důvody jsou zčásti objektivní, zčásti subjektivní. Subjektivní důvody je třeba potlačovat, a to, jak jsem již uvedl, ještě v období projektové přípravy, neboť podhodnocení nákladů v dokumentaci se často projeví až v konečně fakturaci. V tomto směru je třeba zvýšit odpovědnost nejen investorských, ale i dodavatelských organizací za to, že při úhradě splátek i při konečné fakturaci nedojde k neoprávněnému zvyšování rozpočtových nákladů.

Soudružky a soudruzi, ústavně právním výborem ČNR jsem byl pověřen, abych vás seznámil se závěry, ke kterým výbor dospěl při projednávání problematiky stavebnictví. Jak jste slyšeli, soustředili jsme se jen na několik problémů, které za současného stavu stavební výroby pokládáme za důležité. Máme za to, že těmito závěry plně podporujeme, co bylo uvedeno ve zprávě předsednictva ÚV KSČ, v níž se od ministerstev, výrobních hospodářských jednotek a podniků požaduje, aby zlepšily svou činnost při přípravě a realizaci staveb, posílily plánovací disciplínu a prohloubily celou soustavu kapacitního a hmotného bilancování, aby se stupňovitě rozšiřovala od centra až do podniků. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslanci Starému. Slovo má poslankyně Věra Winterová, připraví se poslanec Uřičář.

Poslankyně Věra Winterová: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, dovolte mi, abych jménem výboru ČNR pro obchod, služby a dopravu hovořila k problémům výstavby základního komunikačního systému v Praze.

Nejen odborníkům, ale i laikům, kteří se tak či onak pohybují v pražských ulicích je jasné, že stávající komunikační systém hl. m. Prahy není s to uspokojit nároky dynamického a nezadržitelného rozvoje motorismu. Dopravním odborníkům je však jasné ještě něco navíc: vzhledem ke specifickým podmínkám, jako je složitost pražského reliéfu, hustota zástavby, nutnost ochrany městského historického jádra a životní prostředí města, přesun sídelního rozvoje do aglomeračního předměstského pásu, nepomůže hlavnímu městu už jenom přestavba nebo údržba dosavadní komunikační sítě, nýbrž zásadní a plánovitá výstavba kvalitativně zcela nového systému základních komunikací, pro který se ujala zkratka ZÁKOS.

V roce 1972 vypracovaly odborné organizace Národního výboru hl. m. Prahy "Plánovitý podklad přípravy a výstavby ZÁKOSU v Praze", jehož koncepci vláda ČSR v roce 1974 schválila.

Dopravní systém tvoří tři soustředěné dopravní okruhy, tj. vnitřní, střední a vnější, navzájem propojené devíti radiálami, které ústí na hranicích města na vstupech na dálniční síť republiky. Vzhledem k celkovému rozsahu, nákladům a požadavkům a stavební kapacitě, bylo dalším vládním usnesením rozhodnuto, že ZÁKOS se bude realizovat a uvádět do provozu po částech, v ucelených, samostatně funkčně schopných provozních úsecích, které by umožnily dobudovat celý systém po etapách kolem roku 2000.

Součástí systému ZÁKOS, jehož komunikace jsou výhradně určeny automobilové dopravě, je i soustava tzv. záchytných parkovišť, které mají umožnit návštěvníkům Prahy odstavit své vozidlo v blízkosti stanice městské hromadné dopravy - většinou stanice metra - a pokračovat do centra tímto prostředkem. Orientační náklady na celý systém ZÁKOS překračují v současné době 40 mld Kčs. Již z této cifry si můžete, vážené soudružky a soudruzi poslanci, utvořit představu o grandióznosti díla, které se dá v dopravních stavbách srovnat pouze se stavbou metra.

Program 6. pětiletého plánu je v současné době co do seznamu a objemu staveb stabilizován. Celková částka uvažovaná pro tuto pětiletku ve výši 2,6 mld Kčs má především v roce 1978 zabezpečit zprůjezdnění, a o rok později dokončení východní části vnitřního okruhu, veřejnosti známého pod názvem druhá severojižní magistrála, v úseku Rumunská - Hlávkův most. V současné době připravuje investor ZÁKOSu, Výstavba inženýrských staveb hl. m. Prahy, s dodavateli n. p. Stavby silnic a železnic a Doprastavem, sdružený socialistický závazek k zabezpečení zprůjezdnění již k 1. 9. 1978, tj. před podzimním zasedáním Federálního shromáždění ČSSR, v jehož bezprostřední blízkosti se tato stavba realizuje. Věříme, že stavbaři návrh tohoto závazku projednají se všemi četami na zmíněných stavbách tak, aby závazek byl podepsán k letošnímu Dni stavbařů.

V letošním roce se podařilo společným úsilím investora a dodavatele, n. p. Dopravní stavby Olomouc, vytvořit podmínky pro zahájení velké stavby severního předmostí Hlávkova mostu. V okolí ÚV KSČ zahájil n. p. Stavby silnic a železnic rekonstrukci severního předmostí Hlávkova mostu, což se zahájením Vychovatelny, jakožto rozhodující stavby spojení centra Prahy se Severním městem v říjnu letošního roku, vytvoří do budoucna možnost zvýšeného plnění ročního objemu, který letos činí na stavbách ZÁKOSu pouze 224 mil. Kčs.

Rozpis objemu na stavbách ZÁKOSu v 6. pětiletém plánu má v prvých třech letech zvolna stoupající trend, v závěrečných letech jde prudce nahoru. Bylo to způsobeno jednak nedostatkem limitů rozpočtových nákladů pro nově zahajované stavby u Národního výboru hl. m. Prahy, ale i nedobrou projektovou a územní přípravou staveb ZÁKOSu a nepřipraveností dodavatelů, zejména ve sféře základen.

V současné době se však situace v tomto směru radikálně mění. Rozhodnutím vlády jsou stavby ZÁKOSu zahrnuty do vybrané silniční sítě a jejich výstavba je řízena jiným způsobem bez limitů nově zahajovaných staveb. Pokročila i investorská a projektová příprava staveb ZÁKOSu. V současné době má investor připraveny za 1,1 mld Kčs staveb se schváleným úvodním projektem a s územím umožňujícím od 1. října letošního roku zahájit výstavbu.

Rozhodujícím partnerem výstavby, který rozhodne o realizaci hlavních cílů nejbližšího období, zejména o zabezpečení jižního spojení dálnice D1 /z Brna/ po středním dopravním okruhu Krčským údolím, přes barrandovský most, výstupní barrandovskou komunikaci a části vnějšího okruhu H1 ze Slivence do Třebenice na dálnici D5 /na Plzeň/ v letech 1981-1982, je resort českého stavebnictví. Pro něj má toto spojení mimořádný význam vzhledem k výstavbě Jihozápadního města ze základen stavebnictví na východě Prahy. Způsob, jakým se na ZÁKOS soustředí potřebné kapacity, jak rychle se vybudují základny, týlové služby, rozhodne o výsledku pětiletky. Úkol je to jistě nemalý. Bohužel již v květnu letošního roku rozhodující dodavatelé stavebních prací ZÁKOSu, zejména n. p. Stavby silnic a železnic, své úkoly na dopravním systému neplní. Neplní je zejména na stavbě Povltavská, důležité stavbě, jedné z těch, která zajišťuje spojení centra se Severním městem.

Další pozornost by mělo ministerstvo stavebnictví ČSR věnovat subdodávkám inženýrských sítí, pozemních objektů a zejména pokládání kabelů.

Vzhledem k závažnosti problematiky a uvedeným skutečnostem výstavby ZÁKOSu chtěla bych položit otázku ministru stavebnictví ČSR ing. Karlu Polákovi, jaký je program, se kterým počítá ministerstvo stavebnictví ČSR a plánovací orgány pro zbývající léta této pětiletky na jednotlivých úsecích ZÁKOSu? To znamená, v jakých objemech, které úseky a kdy mají být uvedeny do provozu a zda jsou dodavatelsky zajištěny? Zvláště by mne zajímalo, kdy se zahájí stavba barrandovského mostu?

V závěru svého vystoupení, soudružky a soudruzi, chci ještě uvést, že k budování ZÁKOSu musíme všichni přistupovat sice jako k úkolu dlouhodobému, ale současně i jako k řešení, které již nesnese odkladu a vyžaduje plnou odpovědnost. A to již ve sféře přípravy, kde mají velké úkoly investoři a projektanti, i ve sféře realizace, kde čeká mnoho práce jak dodavatele i subdodavatele, zejména proto, že naše socialistická společnost věnuje na řešení těchto problémů nemalé prostředky. /Potlesk./