Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslanci Štěpánovi.

Soudružky a soudruzi, tím jsme vyčerpali pořadí přihlášených diskutujících. O slovo požádali ministři vlády ČSR, ministr školství soudruh Vondruška, ministr zdravotnictví soudruh Prokopec, ministr práce a sociálních věcí soudruh Hamerník a ministr průmyslu soudruh Svačina.

Prosím ministra školství soudruha Vondrušku, aby odpověděl na přednesené dotazy.

Ministr školství ČSR doc. Milan Vondruška: Vážený soudruhu předsedo, vážení soudruzi poslanci, dovolte mi odpověď na otázku poslance Červinky, podle jakých zásad budou předávány mateřské školy do správy zemědělských podniků a jak bude zabezpečován jejich provoz, včetně odborných, pedagogických sil.

Ministerstvo školství připravuje ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví novelizaci zásad pro výstavbu, zřizování a provoz předškolních zařízení ve státních hospodářských a družstevních organizacích, a to na základě již zmíněného usnesení vlády ČSR č. 43 z února 1976. Připravované zásady, podle kterých se mají řídit i zemědělské podniky, budou v nejbližší době dány do zkráceného meziresortního připomínkového řízení. Jeden návrh již připomínkovým řízením prošla řada návrhů a podnětů, např. pokud jde o počty dětí v jeslích a mateřských školách, o finanční příspěvky rodičů, v jejichž závodech a na pracovištích mateřské školy nejsou, o vztah mezi národními výbory, závody, odbory atd., bude do zásad vtělena i realizována. Předpokládám, že nově zpracované zásady projedná vláda ČSR nejpozději do konce června t. r. a že i následující opatření a projednání ve vládě ČSSR rozšíří závaznost zásad i na resorty řízené federální vládou, což je pro nás zvlášť žádoucí.

Návrh tedy bude řešit nejen otázku mateřských škol, ale i jeslí, s cílem zajistit do roku 1980 plánovaný rozvoj kapacit těchto předškolních zařízení, a to v souladu s volebními programy. V zájmu jednotného řízení mateřských škol resortem školství má být provoz závodních a družstevních předškolních zařízení z hlediska odborných pedagogických sil plánován jako dosud, to znamená, že odborní pracovníci budou nadále zajišťováni v plánu národních výborů a provozní pracovníci příslušným provozovatelem.

Tolik zatím k této složité systematice, která se vyřeší v době, i s akcentem na obsahové řešení - jak bylo již uvedeno.

Nyní k odpovědi na interpelaci poslance Starce. V podstatě jde o dvě nebo tři otázky.

Především pokud jde o opatření k uspokojování požadavků zaměstnaných matek na péči o děti ve školních družinách:

Školní družina, jak víme, je základním typem zařízení, které zajišťuje péči o děti zaměstnaných matek v době mimo vyučování. Význam školních družin je v současné době evidentní a možno říci, že jejich existence je nezbytná. Byl zde ukázán kvantitativní růst rozvoje družin, stejně jako mateřského školství. V souvislosti se současným stavem počtu výchovných pracovníků a ve vztahu k zajištění péče o děti nejnižších tříd základní školy ve školních družinách provádí ministerstvo školství tato opatření:

Je sledováno efektivní využití vychovatelů školních družin vzhledem k počtu zapsaných a zároveň s tím pravidelně docházejících žáků - to znamená zvyšování průměrného počtu zapsaných žáků.  

Dále jsou přednostně otevírána oddělení školní družiny pro děti prvních až třetích tříd - především se vychází z charakteru práce, který odpovídá více dětem nejnižších ročníků.

A dále pak pro práci školních družin jsou získávány i pracující důchodci, jak bylo v rozpravě uvedeno na příkladech z hlavního města Prahy apod.

Vzhledem k dalšímu předpokládanému nárůstu počtu dětí ve školních družinách bude nutné, aby vedení škol a ministerstvo školství ve spolupráci s národními výbory, SRPŠ a dalšími společenskými organizacemi věnovaly trvalou pozornost této oblasti výchovné práce a aby se realizovala nutná opatření vedoucí k zajištění péče o děti zaměstnaných matek, včetně dalšího rozvoje těchto zařízení.

Pokud jde o zabezpečení školního stravování dětí a mládeže, chtěl bych uvést, že v roce 1976, v prvním roce šesté pětiletky, se zvýšil počet strávníků ve školních a internátních jídelnách přibližně o 80 tisíc a v ČSR je přibližně 1432 tisíc stravovaných žáků. Plánem je stanoveno zvýšení počtu strávníků v období 1976 až 1980 o 150 tisíc strávníků. Podle skutečnosti za rok 1976 můžeme již předem tvrdit, že plán bude překročen. Dá se počítat i s tím, že strava bude chutná atd.

Rozvoj školního stravování nepříznivě ovlivňují nedostatečné, často zastaralé výrobní kapacity i nedostatek pracovníků. Ministerstvo školství ve spolupráci s národními výbory intenzívně připravuje ve smyslu usnesení vlády č. 51 ze dne 10. 3. 1976 řadu racionalizačních opatření, která mají uvedené disproporce postupně vyrovnávat, lépe řečeno zmenšit.

V komplexu racionalizačních opatření se m. j. počítá s tím, že od 1. ledna 1978 bude ve školním stravování postupně zaváděno používání polotovarů, pohotových potravin, opracovaných surovin, popřípadě hotových pokrmů ve větší míře než dosud. Do konce šesté pětiletky by se sortiment těchto výrobků měl dále rozšířit a jejich produkce podle potřeb školního stravování zvyšovat. Uvedené výrobky zvyšují produktivitu práce a tím umožňují dosahovat vyšších výkonů s nižším počtem pracovníků, a zároveň se zvyšuje výrobní kapacita jídelen apod.  

Dalším opatřením, jehož realizace připadá v širším měřítku v úvahu především v sedmé a osmé pětiletce, je to, že spoléháme na výstavbu centrálních kuchyní v resortu školství. V současné době připravují některé národní výbory rekonstrukci vybraných školních jídelen, jak již bylo řečeno, a jejich přebudování na tzv. střediskové kuchyně. Zavedením druhých směn a vhodným ošetřením pokrmů bude možno zvyšovat produkci těchto zařízení. V sedmé pětiletce se také předpokládá zvýšené využívání vhodných výrobků - polotovarů a hotových pokrmů, vyráběných v průmyslových velkovýrobnách, jak jsme o tom mluvili. Takový závod již pracuje v Brně a další čtyři mají být v provozu začátkem sedmé pětiletky.

K lepšímu uspokojení poptávky po školním stravování se snaží národní výbory kromě výstavby vlastních stravovacích zařízení získat kapacity pro stravování dětí a mládeže v jídelnách JZD, v závodních jídelnách i v závodech veřejného stravování. Zatím se jako nejúspěšnější jeví spojení jídelen pro pracovníky JZD a pro děti mateřských a malotřídních škol.

Do doby zavedení tzv. fyziologické výživové normy budou ke zkvalitnění stravování přispívat rodiče, event. závody, JZD apod. dobrovolnými příplatky. K 31. 12. 1976 se za vyšší finanční normu na nákup potravin stravovalo téměř 36 % dětí a žáků, a tento podíl se dále zvyšuje.

A konečně bych chtěl reagovat na dotaz, který se týká tzv. typu Velox. Souhlasím s připomínkami, které byly vzneseny. Chtěl bych říci, že od tohoto typu ustupujeme a jsou zpracovány nové vzorové typy.

Vážení soudruzi poslanci, ke všem složitým otázkám bych chtěl říci asi tolik, že odrážejí úspěchy rozvoje a přednosti naší socialistické společnosti, ale nejsou pochopitelně bez problémů a rozporů a vyžadují iniciativní a obětavou práci v realizaci úkolů XV. sjezdu od ministerstva školství, od národních výborů, od odborů atd. Jsou vskutku jedním z výrazů rozvoje socialistické demokracie v naší vlasti, jsou výrazem sepětí i jednoty pracujících se společenskými organizacemi, národních výborů, Národní fronty a socialistického státu. Chtěl bych, soudruzi poslanci, poděkovat vám, jakož i funkcionářům národních výborů a pracujícím za veškerou podporu při realizaci úkolů školství v plnění závěrů XV. sjezdu KSČ. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji ministru školství soudruhu Vondruškovi, slovo má ministr zdravotnictví soudruh Prokopec a připraví se soudruh ministr Hamerník.

Ministr zdravotnictví ČSR prof. MUDr. Jaroslav Prokopec, CSc.: Vážené předsednictvo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, ortopedická protetika je závažným oborem zdravotní péče, především proto, že umožňuje pacientům po úraze nebo při různých chorobách začlenit se do běžného společenského a rodinného života a do pracovního procesu. Přesto se ji nepodařilo v minulosti a v potřebné míře rozvinout. Vinu na tom nese nedostatečné úsilí zdravotnických orgánů v 60. letech, jak o tom svědčí liknavé plnění vládního usnesení z 8. února 1961.

Zdravotní a sociální výbor ČNR se poprávu touto problematikou zabýval v roce 1971 a svým jednáním inicioval rozhodnutí vlády ČSR z 22.12.1971 ukládající ministerstvu zdravotnictví připravit návrh koncepčního řešení ortopedické protetiky. Vláda ČSR a její předsednictvo se v následujících letech k této otázce několikrát vrátily. Mohu konstatovat, že ministerstvo zdravotnictví plnění všech vládních usnesení soustavně zajišťuje. Lze očekávat, že hlavní nedostatky budou odstraněny koncem této a začátkem sedmé pětiletky, zejména až budou dokončeny nutné stavební akce a realizována další opatření, která s tím souvisejí.

Dovolte, abych vás podrobněji seznámil s realizací alespoň rozhodujících úkolů. Vláda ČSR uložila usnesením č. 190 z roku 1974 radám KNV a Národnímu výboru hlavního města Prahy dobudovat sít ortopedických oddělení při KÚNZ a zabezpečit jejich rozvoj. Ministerstvo zdravotnictví vypracovalo vzorové zásady pro projektování těchto oddělení a aktivně přispělo k tomu, že jejich výstavba byla zařazena převážně ještě do plánu této pětiletky. Národní výbor hl. m. Prahy plánuje výstavbu protetického oddělení v areálu nemocnice Bulovka a rekonstrukci ortopedické kliniky fakultní nemocnice v Praze 2 na léta 1979-1981. V příštím roce se má zahájit výstavba oddělení v Severočeském a Jihomoravském kraji. Východočeský kraj nemohl zatím začít s plánovanou adaptací budovy, protože se nepodařilo uvolnit bytové jednotky; kromě toho počítá s výstavbou dětského pracoviště koncem této pětiletky. Oddělení Středočeského KÚNZ má být zřízené při dostavbě Rehabilitačního ústavu v Kladrubech v roce 1980. Jedině v Jihočeském kraji byla výstavba ukončena, v Severomoravském kraji je dosavadní umístění protetického oddělení vyhovující a v Západočeském kraji bylo v provizoriu rozšířeno. Je tedy zřejmé, že dnes záleží na KNV, aby plánovaná výstavba byla skutečně zajištěna, všechny uvedené akce včas zahájeny i ukončeny a oddělení také vybavena.

Díky zvýšení devizových prostředků přidělených vládou bylo možné dovézt 7867 sluchadel, k nimž letos přibude dalších 2965. Přesto, že se vlivem růstu cen na západních trzích původně plánovaný rozsah dovozu snížil, je reálné dosáhnout již v příštím roce žádoucí obměny vyřazených sluchadel Tesla. Soudružky a soudruzi, je pochopitelné, že nejsme s to zajistit potřebný sortiment a nejmodernější úroveň protetických ortopedických pomůcek vlastními silami. Proto jsme podle vládního usnesení vypracovali spolu s ministerstvem zdravotnictví SSR návrhy na spolupráci zemí RVHP při výzkumu, vývoji a výrobě uvedených pomůcek. Z naší iniciativy se konaly roku 1971 dvě porady ředitelů příslušných výrobních podniků všech socialistických států a zařazení celé problematiky ortopedické protetiky do programu pracovních skupin RVHP bylo projednáno v roce 1974 a také přijato. Pravda je ovšem, že spolupráce nenabyla dosud potřebné dynamiky. Od některých zásahů v metodice RVHP očekáváme v této oblasti urychlení těchto prací.

Byla uzavřena dvoustranná smlouva mezi československým Ergonem a podnikem OTB z NDR. Z třístranného jednání NDR, Maďarska a Československa v listopadu loňského roku vzešla konkrétní doporučení na specializaci vývoje, výzkumu, zpracování norem a standardů, na výměnu informací a na společný postup při školení kádrů.

Společné jednání ministerstva zdravotnictví a financí, komise vlády ČSR pro řízení a organizaci a Národního výboru hl. m. Prahy doporučilo -na základě zcela opodstatněných důvodů - změnit původní představu o zřízení samostatného velkého Ústavu ortopedické protetiky v jiném smyslu. Jeho funkci bude zastávat pracoviště vyčleněné z národního podniku Ergo.

Vládní usnesení uložilo ministerstvu zdravotnictví připravit do roku 1980 navíc 260 kvalifikovaných pracovníků zejména pro ortopedická oddělení. Zřídili jsme nové tříleté učňovské obory tří směrů - ortopedický mechanik, obuvník a bandažista a čtyřletý učební obor s maturitou -ortopedický protetik - v pražském Ergonu. Limitujícím faktorem se stala ubytovací možnost mimopražských učňů. Státní zdravotnická správa převedla pro tyto účely Domov mládeže na Košince, který ovšem rozsahem plně nevyhovuje. Jiné řešení zatím v Praze nemáme. Bohužel jsme museli z těchto důvodů odmítnout zájemce ze Severočeského a Jihočeského kraje.

Nevyřešená dosud zůstává plynulá sériová výroba pomůcek a náhradních dílů v n. p. Ergo a dlouhé dodací lhůty pomůcek a ortopedické obuvi zejména pro děti. Tato problematika překračuje rámec kompetence mého ministerstva. Dosavadní ekonomické ukazatele obracejí totiž nutně pozornost Ergonu na výrobu jiného sortimentu např. sportovní obuvi a jiných výrobků, které dovolí podniku splnit určený odvod. Ortopedické pomůcky a náhradní díly pak musíme dovážet. Bylo by proto účelné posoudit společně s příslušnými kompetentními orgány dosavadní způsoby ekonomického řízení a pro Ergo - obdobně na Slovensku pro n. p. Protetika - stanovit jiné ekonomické ukazatele vzhledem k jejich celospolečensky prospěšné výrobě, kterou nelze ničím nahradit.

Z toho, co jsem uvedl, vyplývá, že vládní usnesení vytvářejí předpoklady pro rozvoj oboru. Pro jejich splnění je nutné ještě dále prohloubit spolupráci různých resortů a oblastí a neustále aktivně hledat společně nová řešení, abychom mohli nárokům kladeným oprávněně na ortopedickou protetiku v plné míře dostát.

Vážení soudruzi, v průběhu diskuse se ovšem objevila řada dalších věcí, které se týkají mého resortu. Vážený soudruhu poslanče Šlapáku, děkuji za důkladný průzkum problematiky mikrojeslí. Chtěl bych se trochu našich dětí zastat. Chtěl bych otázku postavit trochu jinak, zda si správně rozumíme v interpretaci daných norem. Jestliže hovoříme o prostoru pro hračky, máme na mysli skříňky. Nemůžeme vytvářet z takového prostoru, kde budeme chovat děti, ne mikrojesle, ale mikronemocnice. Pokud klesne rozměr prostoru pod určitou normu, pak se nemocnost zvyšuje, jak o tom hovořila soudružka poslankyně Křenová. Jsme povinni našim dětem zabezpečit určité normy. Jsou to normy, které nepřekračují normy občanského bytu. Spíše půjde o interpretaci daných slov a pokud by naše norma byla nepřesná, rádi ji upřesníme, než abychom stavěli takové normy, kterými bychom bránili tvorbě mikrojeslí. O tom svědčí to, že na děčínském okrese se budování mikrojeslí krásně rozvíjí. Za špatný výklad se může krýt nevůle místních orgánů přistupovat k řešení problematiky jeslí tímto způsobem. Kromě toho, že chceme mít ženy včas plně práceschopné, musíme také chránit mladou generaci. Myslím, že v tom se shodujeme. V tom je náš zájem společný.

Samozřejmě nemohu nic udělat pro to, jestli mi někde psychologové a psychiatři diskutují, co je rozhodující a co je lepší, jestli má byt matka u dítěte do tří let nebo po třech letech. Je to jejich odborné právo. A státní politiku to žádným způsobem neovlivňuje. Lze nám mnoho vyčítat. Zvláště v osvětě neucelenou koncepčnost. Ovšem věda má svoji dialektiku, běží dopředu, co je dnes prohlašováno za zdraví škodlivé, může být za určité období celou vědeckou frontou prohlášeno za zdraví prospěšné. To je otázka sádla, másla, margarinu a všech těch věcí. Nebylo by pro nás nic snažšího v současné době hovořit o škodlivosti kávy, když není žádným tajemstvím, že s ní máme určité problémy. Bylo by nám milé, kdyby naši lidé alespoň po jeden rok pili kávu trochu méně.

Jsme státem demokratickým, jak to zde řekl soudruh ministr Vondruška a svoboda jednání se nám potom někdy nepříznivě promítá do toho, že nám mate hlavy. Pokud by vám moje vysvětlení stačilo, děkuji za všechny kritické připomínky. Všechny připomínky z rozpravy přezkoumáme a odpovíme v zákonné lhůtě. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji soudruhu ministru zdravotnictví prof. Prokopcovi, slovo má ministr Hamerník.

Ministr práce a sociálních věcí ČSR RSDr. Emilian Hamerník: Soudružky a soudruzi poslanci! Poslanec soudruh Doležal měl tento dotaz:

Jak je zabezpečeno, aby nedocházelo k případnému znevýhodnění pracovníků, kteří odpracovali 20 nebo více let v I. pracovní kategorii, ale z vážných důvodů změnili zaměstnání a do důchodu odcházejí ze II. nebo ze III. pracovní kategorie, vůči pracovníkům, kteří teprve posledních 20 let před důchodem pracovali v I. kategorii? Jde především o to, aby tito pracovníci nemuseli po mnoha letech prokazovat vážný důvod přerušení nebo změny zaměstnání v I. pracovní kategorii, ale aby důvod takové změny byl automaticky zaznamenán v jejich důchodových spisech a při vzniku nároku na důchod se podle toho bez dalšího prokazování postupovalo.

Dovolte, abych nejdříve uvedl obecné ustanovení zákona o sociálním zabezpečení č. 121/1975 Sb. Podle něho jsou podmínky pro výpočet starobního a invalidního důchodu stanoveny tak, že většina pracovníků, kteří při dosažení věkové hranice 55 roků nebo při vzniku invalidity pracují v zaměstnání I. pracovní kategorie aspoň 20 let, dostává nyní zpravidla důchod v maximální zákonné výši 2500,- Kčs.

Podmínka trvání zaměstnání při dosažení věkové hranice nároku na starobní důchod nebo ke dni vzniku invalidity se považuje za splněnou, jestliže neuplynuly 2 roky od skončení zaměstnání, zařazeného do I. pracovní kategorie. Nárok na starobní důchod nebo invalidní důchod jako pracovníci I. kategorie proto nemají ti, kteří sice v zaměstnání I. pracovní kategorie odpracovali aspoň 20 let, ale kteří takové zaměstnání přestali vykonávat ne z vážných důvodů a jimž nárok na starobní či invalidní důchod vznikne až po 2 letech od skončení tohoto zaměstnání. Zákonodárce měl na zřeteli to, aby jednotlivec, který byl propuštěn z práce zařazené v I. kategorii z důvodu hrubého porušování pracovní disciplíny nebo že odešel z vlastní vůle do výhodnějšího povolání, neměl výhody nároku na důchod I. kategorie.

Tato ustanovení nejsou v zákoně o sociálním zabezpečení nová. Platí v podstatě od roku 1947, od kdy horníci mají zvýhodněné důchodové zabezpečení. Nesledují v žádném případě nějaký postih těch, kteří odejdou ze zaměstnání I. pracovní kategorie, ale jen nutně a spravedlivě diferencují zvýhodnění důchodových nároků pracovníků, kteří vykonávali zaměstnání zařazená do I. pracovní kategorie. Naopak řada zákonných předpisů o stanovení výše důchodu vysoce hodnotí pracovní zásluhy, získané sebekratší dobou zaměstnání v I. pracovní kategorii.

V rámci zákonných předpisů se také řeší případy, kdy pracovník přeruší zaměstnání v I. pracovní kategorii z vážných důvodů. Jeho nároky se v těchto případech posuzují tak, jako kdyby zaměstnání v I. pracovní kategorii vůbec nepřerušil. Například trvalo-li zaměstnání v I. pracovní kategorii aspoň 20 roků a pracovník je přerušil ze zdravotních důvodů, uznaných posudkovou komisí sociálního zabezpečení nebo z jiných vážných důvodů, má pracovník nárok na starobní důchod při dosažení 55 let věku, i když zaměstnání I. pracovní kategorie nevykonává dobu delší než 2 roky.

Zákonné předpisy uznávají za nepřerušenou práci v I. kategorii také výkon funkce, pro kterou je uvolněn poslanec národního výboru, funkcionář orgánu kontroly, organizací Národní fronty. Doba funkce se započítává jako doba zaměstnání v I. pracovní kategorii, jestliže se funkcionář po skončení jejího výkonu vrátí do zaměstnání v I. pracovní kategorii, nebo z ní odchází do důchodu.

O tom, zda zaměstnání bylo přerušeno z vážných důvodů, rozhoduje podle § 8 zákona České národní rady č. 129/1975 Sb. orgán sociálního zabezpečení okresního národního výboru, a to na žádost pracujícího a na podkladě vyjádření závodního výboru Revolučního odborového hnutí. Žádost je nutno podle § 13 odst. 2 zák. č. 121/75 Sb. podat do 2 roků ode dne, kdy bylo zaměstnání v I. pracovní kategorii přerušeno. Orgány sociálního zabezpečení však netrvají na striktním dodržení této lhůty a posuzují i opožděně uplatněné žádosti o uznání přerušení zaměstnání z vážných důvodů. O vyřízení žádosti rozhodují písemně, takže kromě evidence těchto případů, které vedou orgány sociálního zabezpečení, dostává toto písemné rozhodnutí každý žadatel.

Nejasnosti při vyřizování těchto záležitostí by se mohly proto vyskytovat jen z neinformovanosti pracovníků, jak mají postupovat, přeruší-li zaměstnání z vážných důvodů. Proto je třeba, aby se včas obraceli na kádrové a personální útvary a na komise národního pojištění, které dobře znají, jak postupovat při vyřizování těchto záležitostí.

Za 8 let, co jsem byl pověřen řízením ministerstva práce a sociálních věcí, jsem se nesetkal se stížností na postup orgánů sociálního zabezpečení při vyřizování žádostí pracovníků o uznání přerušení zaměstnání v I. pracovní kategorii z vážných důvodů. Je tomu tak zřejmě proto, že přerušení práce v I. kategorii ze zdravotních důvodů je zpravidla spojeno s přiznáním částečného nebo plného invalidního důchodu. Přesto znovu připomeneme okresním národním výborům, jejich posudkovým komisím sociálního zabezpečení, aby svá rozhodnutí o přerušení práce v I. kategorii z vážných důvodů zasílaly vždycky do spisové dokumentace Úřadu důchodového zabezpečení.  

Jinak prosím poslance Doležala - má-li takový konkrétní případ - aby mi jej dal k přešetření.

Poslankyně Hanzlová měla tento dotaz:

Jak je zajišťován dostatek odborně kvalifikovaných pracovníků pro jesle a mateřské školy?

Odborně kvalifikovaní pracovníci jsou dětské sestry v jeslích a učitelky v mateřských školách. Dětské sestry se připravují ve středních zdravotnických školách, učitelky mateřských škol ve středních pedagogických školách. Absolventky gymnasií dosáhnou téže kvalifikace po dvouletém studiu. Experimentálně se ověřuje místo čtyřletého studia na středních pedagogických školách výuka zkrácená o jeden rok. Pro výkon řídících funkcí v předškolních zařízeních se připravují kvalifikované síly v pětiletém studiu na pedagogických fakultách vysokých škol.

Protože do kompetence národních výborů patří správa jeslí a mateřských škol, je v jejich působnosti i zabezpečení potřebného počtu odborných pracovních sil. Požadavky na potřebu jak dětských sester, tak učitelek pro mateřské školy uplatňují národní výbory v návrzích plánu kvalifikovaných pracovníků. Tyto požadavky jsou podkladem pro stanovení počtu žáků přijímaných do I. ročníku uvedených středních škol.

Pozitivní výsledky propopulačních opatření zvyšují požadavky na počet odborně kvalifikovaných pracovních sil v předškolních zařízeních.

Požadavky na absolventky oboru dětské sestry, tedy pro jesle, se od roku 1975 do roku 1978 zvýší z 1055 na 1259 absolventek. V průměru však je k dispozici 1043 absolventek ročně. Za uvedené období nám chybí zhruba asi 500 absolventek.

Obdobná situace je v mateřských školách. Počet středních pedagogických škol se sice zvýšil za poslední tři roky o šest. To je dobrý předpoklad pro výuku většího počtu budoucích učitelek mateřských škol. Projeví se však výrazněji až v příštích letech. V roce 1975 činily požadavky na absolventky těchto škol 944 absolventek, v roce 1978 již více než dvojnásobek, konkrétně 1961. Do splnění všech požadavků v letech 1975 - 1978 chybí proto 1860 absolventek.  

Soudružky a soudruzi poslanci, příprava mladých odborníků není záležitostí krátkodobou. Školní příprava pro výkon povolání, která jsou předmětem dotazu, trvá v průměru čtyři roky. Potřeby a plánované výstupy absolventů ze škol se musí proto dělat s pětiletým předstihem. To přináší řadu problémů i rizik.

Například potřebu nových učitelek mateřských škol pro rok 1978 stanovily národní výbory v roce 1974 ve výši 790 absolventek. V tomto rozsahu byl přijat odpovídající počet žáků do prvního ročníku. Nyní však národní výbory požadují - v důsledku změněné demografické situace - pro rozmístění v roce 1978 téměř 2 tisíce absolventek, tedy dva a půlkrát více.

Těmto skutečnostem ministerstvo práce a sociálních věcí ČSR přizpůsobuje plánování přípravy mladých odborníků. Tak např. národními výbory uvažovaná potřeba pro rok 1982 2247 absolventek - učitelek pro mateřské školy - tj. přijímané v roce 1978 - byla v plánu kvalifikovaných kádrů zvýšena o 200, tj. na 2447 absolventek.

Situace, o které jsem hovořil v odpovědi na dotaz poslankyně Hanzlové - jak konec konců ukázal i obsah diskuse na dnešním plenárním zasedání České národní rady - pramení z velmi příznivého populačního vývoje po roce 1970 a z toho, že až do začátku devadesátých let budeme mít k dispozici menší počty doros tu, jako logický důsledek nepříznivého demografického vývoje z druhé poloviny padesátých a z let šedesátých.

Mohu vás ujistit, že optimální řešení této situace je předmětem soustavné pozornosti vlády České socialistické republiky, národních výborů i orgánů školské a zdravotnické správy. /Potlesk./