Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Soudružky a soudruzi, budeme pokračovat v rozpravě ke zprávě vlády České socialistické republiky. Slovo má poslanec Starec.

Poslanec Václav Starec: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, kulturní a školský výbor ČNR se zabýval problematikou rozvoje předškolních zařízení, jeslí, mateřských škol, školních družin a klubů i školním stravováním. Tato zařízení přispívají k zajišťování kvalitní péče o děti, k vytváření nezbytných předpokladů pro zapojení žen do pracovního procesu a tím k získání a plnému využití všech dostupných zdrojů pracovních sil.

XV. sjezd KSČ vytyčil náročný úkol na úseku výchovy dětí předškolního věku, zabezpečit do roku 1980 v celé ČSSR umístění pro 125 tisíc dětí v mateřských školách, z toho v ČSR pro 58 400 dětí. Přestože bylo od XIV. sjezdu KSČ péčí stranických a státních orgánů vykonáno velmi mnoho v oblasti předškolních zařízení, že se např. jen v uplynulém roce podařilo do mateřských škol přijmout 71 % tří až pětiletých dětí, zůstalo v ČSR k 31.10.1976 ještě 39 064 neumístěných dětí zaměstnaných matek a celkem 140 000 dětí je mimo mateřské školy. Otázka nutnosti dalšího kvantitativního růstu mateřských škol zůstává tedy i nadále naléhavá, především v souvislosti s návratem žen do zaměstnání po mateřské dovolené. Vždyť zvýšení pracovníků v mateřských školách o jednu sílu vytváří podmínky pro návrat desíti žen k výkonu povolání.

Vláda ČSR se zabývala rozvojem mateřských škol a přijala řadu usnesení, směřujících mimo jiné k materiálnímu zabezpečení rozvoje předškolních zařízení. Usnesením č. 43 z 11.2.1976 uložila ministru školství doplnit zásady pro zřizování mateřských škol závody a JZD schválené usnesením vlády č. 2 34 z roku 1974.

V souvislosti s výstavbou nových objektů mateřských škol mají národní výbory velké potíže s podnikem Školské stavby. Jde o známou technologii Velox. Tím se pak zvyšuje rozestavěnost nových mateřských škol a jejich uvádění do provozu. Tak např. v našem okrese Benešov bude několik mateřských škol otevřeno s jedno až dvouletým zpožděním. Podle našeho názoru by mělo tyto otázky znovu prověřit ministerstvo školství a měla by být zjednána náprava.  

Také situace ve výstavbě a provozování mateřských škol závody a družstevními organizacemi není ještě zcela uspokojivá. Svědčí o tom následující údaje: k 31. 10. 1976 bylo v ČSR celkem 6426 mateřských škol o kapacitě 12 726 tříd. Z toho počtu však spravují národní výbory plných 5830 škol o kapacitě 11 328 tříd, závody pouze 540 škol o 1329 třídách a JZD celkem 56 škol s 69 třídami. Bylo již zde řečeno, že přístup průmyslových závodů a rovněž i zemědělských závodů k této problematice není stejný. Byla uvedena řada podniků, a my bychom je mohli z našeho průzkumu také uvést, které našly pochopení pro řešení této velmi důležité otázky. Ve Středočeském kraji např. o zřizování závodních jeslí a mateřských škol se vzorně stará n. p. AZNP v Mladé Boleslavi. Jako příklad bych chtěl uvést mateřskou školu o kapacitě 380 dětí, kterou podnik adaptoval z bývalých provozních objektů v rekordně krátké době šesti měsíců. Bylo by možno uvést i další závody: n. p. Králodvorské železárny v okrese Beroun, JZD Skalsko v okrese Mladá Boleslav, které po sloučení s okolními družstvy spravuje tři mateřské školy.

I přes uvedené pozitivní příklady je však zatím situace taková, že závody a zemědělské podniky chtějí přispívat raději jen finanční částkou na výstavbu mateřských škol, ale brání se krytí provozních nákladů, včetně pracovních sil. Vládní usnesení č. 234/74 není zřejmě pro podniky dost důrazné. K zlepšení situace by bylo třeba, aby ministerstvo školství připravilo urychleně návrh pro vládu ČSR, kterým by byla na úrovni federální vlády ČSSR rozšířena platnost usnesení vlády ČSR č. 234/74 a 43/76 i na podniky a závody spravované federálními ministerstvy.

Stejně tak by bylo podle našeho názoru potřebné urychleně doplnit na podkladě usnesení vlády č. 43/76 zásady pro zřizování a provoz mateřských škol závody a JZD schválené usnesením vlády č. 234/74.

Jedním z největších problémů, na který bych chtěl upozornit, je i to, že JZD, která zřídila své závodní mateřské školy, financují jejich provoz z fondu kulturních a sociálních potřeb. Dosud však nebyly vydány žádné pokyny Svazem družstevních rolníků, aby byla tato činnost u družstevních závodů pravidlem.

Základním typem zařízení, která zajišťují péči o děti zaměstnaných matek v době mimo vyučování, jsou školní družiny. Jejich opodstatněnost v naší vzdělávací soustavě potvrzuje i kvantitativní rozvoj. K 15.9. 1976 byly školní družiny ustaveny na 3004 ZDŠ s celkovým počtem 7650 oddělení. Počet zapsaných žáků dosáhl 216 004. Z uvedeného počtu mělo 210 420 žáků, tj. více než 97 %, zaměstnanou matku. Počet žáků ve školních družinách stoupá. Např. proti roku 1975 se na území ČSR zvýšil o 8223 a ve srovnání s rokem 1970 o plných 38 375 dětí a s populační vlnou bude v příštích letech ještě vyšší. To naráží na některé obtíže, především na nedostatek vhodných prostorů. Družiny jsou umísťovány převážně v učebnách a ani v příštích letech není v souvislosti s rostoucí křivkou vyhlídka na získání samostatných místností příliš nadějná. Ve větších městech jsou někde nuceni odmítat starší děti, které se hlásí do družiny, na venkově zatím k takovým případům nedochází. Významnou měrou přispívají k zajištění provozu v mateřských školách i ve školních družinách pracující důchodci. Např. v hlavním městě Praze je jich z celkového počtu vychovatelů 27,6 %, na území ONV Praha 5 dokonce 57,8 %. Provoz družin vychází z potřeb rodičů a je upraven tak, aby zajišťoval péči o žáky před vyučováním a po vyučování. V souvislosti se zajištěním výchovné péče o děti zaměstnaných matek a návratu žen po mateřské dovolené do zaměstnání je řešena i problematika školního stravování.

Úkol, který stanovil XV. sjezd KSČ pro tuto oblast - zvýšit počet strávníků do roku 1980 o dalších 130 000, bude z hlediska současného stavu překročen. Počty stravovaných žáků trvale stoupají. V Mladé Boleslavi činil např. přírůstek žáků za posledních 10 let 3000, v okrese Benešov se v roce 1976 stravovalo o 3427 strávníků více než v roce 1970. Nikde ve Středočeském kraji nebyli zatím žáci, kteří se hlásí ke stravování, odmítnuti - jde převážně o děti zaměstnaných matek a přespolní - i když kapacita školních kuchyní překračuje většinou všude rámec únosnosti. A často se nedodržují zásady správného kulturního stravování. Táži se proto zde přítomného ministra školství: Jaká opatření jsou prováděna, aby v důsledku příznivého populačního vývoje byl v příštích letech uspokojen požadavek zaměstnaných matek na péči o děti v družinách mládeže a jak bude zabezpečeno školní stravování dětí a mládeže.

S dalšími přírůstky dětí do školního stravování vystupuje do popředí velmi naléhavě nutnost racionalizačního opatření na úseku školního stravování. Tato opatření se v souladu s usnesením vlády ČSR č. 51/1976 z 10. 3. 1976 ověřují v každém kraji. Směřují k efektivnějšímu využívání stávajících kapacit školních jídelen, k jejich dalšímu rozšiřování a efektivnějšímu a ekonomičtějšímu využívání pracovních sil. Ověřují se a ekonomicky vyhodnocují podmínky pro používání polotovarů, hotových a opracovaných surovin vhodných pro školní stravování, projednávají se možnosti a podmínky širšího využívání kapacit ostatních úseků veřejného stravování, zejména restaurací a jídelen. Ukazuje se, že ve školním stravování je možno v budoucnu jít cestou pouze velkokapacitních vyvařoven. Malé školní jídelny jsou neekonomické i z hlediska nedostatku pracovních sil na tomto úseku. Stravování žáků by mohlo být pro RaJ atraktivní a výhodné a pomohlo by jim v plnění plánu. Zatím je však situace taková, že podnik žádá raději o snížení plánu, než by stravoval žáky. Bylo by třeba, aby se k celé věci vyjádřilo ministerstvo obchodu a aby ministerstvo školství vyvinulo větší iniciativu směrem k ministerstvu financí a společně řešily i otázky financování, poněvadž ONV nejsou s to za částku, kterou zaplatí děti, oběd v RaJ, pořídit.

I přes některé uvedené problémy je nutno zdůraznit, že národní výbory za podpory stranických a státních orgánů vykonaly v oblasti stravování školní mládeže velký kus práce. Vzpomeňme jen, jak ještě před 15 až 20 lety se stravovaly děti na venkovských školách. Růst počtu stravovaných ukazuje na stoupající oblibu i výhodnost stravování dětí pracujících žen. Péče o školní stravování se projevuje i v tom, že v ročním prováděcím plánu počtu pracovníků a mzdových prostředků odvětví školství v působnosti národních výborů byly např. na rok 1977 ve spolupráci s Českou plánovací komisí zabezpečeny účelové mzdové prostředky ve výši 15,35 miliónů Kčs pro rozšíření kapacit školních jídelen.

Vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, naše socialistická republika všestranně pečuje o člověka. Svědčí o tom i oblast našeho školství. Zatímco kapitalismus není schopen zajistit svým občanům základní právo - právo na práci, hledáme u nás cesty, jak plně využít všech zdrojů pracovních sil a tvůrčích schopností lidí. Skutečnost, že tyto naléhavé otázky projednává nejvyšší orgán České socialistické republiky - Česká národní rada - svědčí o mimořádném významu, který mu naše stranické a státní orgány přisuzují. Jsme přesvědčeni, že, jak uvádí programové prohlášení české vlády z roku 1976, má naše společnost dostatek hmotných i duchovních prostředků ke splnění všech náročných cílů, tedy i těch, které nám v oblasti školství vytyčily XIV. a X. sjezd KSČ. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslanci Starcovi, slovo má poslanec Doležal. Připraví se poslankyně Bohatová.

Poslanec Ladislav Doležal: Vážená Česká národní rado, na svém pracovišti i ve svém volebním obvodu se setkávám s následujícím problémem.

Podle příslušných ustanovení zákona o sociálním zabezpečení je pro přiznání starobního důchodu I. a II. pracovní kategorie podmínkou zaměstnání nejméně 20 roků v příslušné kategorii a trvání zaměstnání v této kategorii ke dni vzniku nároku na důchod.

Při praktickém uplatňování tohoto ustanovení dochází k rozdílnému posuzování pracovníků, kteří odpracovali stejnou dobu v I. pracovní kategorii, avšak jednou na začátku své pracovní aktivity a podruhé až před vznikem nároku na důchod.

Uvedu příklad. Pracovník, který od svých 18 let pracoval nepřetržitě 20 let v I. pracovní kategorii a v 38 letech byl nucen z důvodů, které nezavinil, změnit zaměstnání a přešel na pracoviště II. pracovní kategorie, získává nárok na důchod až v 60 letech a nejvyšší výměra důchodu činí 2150 Kčs měsíčně.

Naproti tomu pracovník, který pracoval nebo nepracoval až do svých 35 let ve III. pracovní kategorii a potom přešel do zaměstnání v I. pracovní kategorii a pracoval zde 20 let, získává nárok na důchod I. pracovní kategorie již ve svých 55 letech, tedy veškeré výhody plynoucí z této pracovní kategorie.

Jsem si vědom, že toto opatření je zaměřeno proti fluktuantům, avšak v praxi postihuje i poctivé pracovníky, i když příslušné předpisy umožňují, aby i pracovníkovi, který odpracoval 20 let v I. pracovní kategorii ve svém mládí a z vážných důvodů změnil toto zaměstnání za II. nebo III. pracovní kategorii, byl při splnění stanovených podmínek přiznán starobní důchod I. pracovní kategorie. Jde hlavně o prokázání vážných důvodů změny zaměstnání, především zdravotních, které posuzují správní komise národních výborů, nebo jiných důvodů, o nichž na žádost pracujícího, který ji musí podat do dvou let od změny zaměstnání, rozhoduje příslušný národní výbor. V praxi se však stává, že pracující si při změně zaměstnání žádost o potvrzení vážného důvodu nepodal a po mnoho letech potom tento vážný důvod obtížně prokazuje a příklad, který jsem uvedl, se stává skutečností.

Mám proto otázku na ministra práce a sociálních věcí soudruha Hamerníka: jak je zabezpečeno, aby nedocházelo k případnému znevýhodnění pracovníků, kteří odpracovali 20 nebo více let v I. pracovní kategorii, ale z vážných důvodů změnili zaměstnání a do důchodu odcházejí z II. nebo i z III. pracovní kategorie, vůči pracovníkům, kteří teprve posledních 20 let před důchodem pracovali v I. pracovní kategorii? Jde především o to, aby tito pracovníci nemuseli po mnoha letech prokazovat vážný důvod přerušení nebo změny zaměstnání v I. pracovní kategorii, ale aby důvod takové změny byl automaticky zaznamenán v jejich důchodových spisech a při vzniku nároku na důchod se podle toho bez dalšího prokázání postupovalo, hlavně pak u horníků a hutníků. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslanci Doležalovi, slovo má poslankyně Bohatová, připraví se poslanec Štěpán.

Poslankyně Anna Bohatová: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, z pověření výboru pro obchod, služby a dopravu chtěla bych uvést několik poznatků z jednání, týkajících se plnění úkolů vyplývajících z usnesení vlády ČSR č. 231/1974 a č. 15/1976 o využívání pracovní doby z oblasti vnitřního obchodu, dopravy a služeb. Tento problém jsme v souvislosti s dnešním jednáním volili proto, že v této oblasti existují dosud skryté nevyužité rezervy, které ovlivňují i početní stavy zaměstnanců.

Hlavním cílem všech uvedených usnesení bylo vytvořit podmínky pro to, aby si pracující osobní záležitosti i občanské povinnosti mohli vyřizovat po pracovní době. Konstatovali jsme, že koordinovaným úsilím ústředních orgánů a národních výborů se postupně vytvářejí příznivější podmínky pro lepší využívání fondu pracovní doby pro všechny skupiny pracujících, že se podstatně rozšířila otevírací doba prodejen a došlo k dalšímu rozšíření sobotního prodeje. Chtěla bych při této příležitosti vyzvednout to, že zde důležitou úlohu sehrávají samotné koordinační komise národních výborů a výbory lidových kontrol, které provádějí systematicky kontrolu opatření zaměřených k realizaci těchto výše uvedených usnesení.

Na základě výsledků posledního jednorázového šetření o prodejní době v resortu vnitřního obchodu i Českého svazu spotřebních družstev, sobotní prodej zabezpečuje 77,4 % z celkového počtu prodejen. Příznivý je celkový vývoj sobotního prodeje u nepotravinářských prodejen, kde je otevřeno 58,7 %; přitom v řadě případů je podíl otevřených prodejen 83,3 %. Sobotní nákup potravin umožňuje spotřebitelům 89,4 % potravinářských prodejen a 90,2 % prodejen ovoce a zeleniny. Mohu uvést i příklad otevření prodejny ve středu města Jihlavy, kde se prodávají základní druhy potravin každou neděli do 20. hodiny večerní.

V prodejnách potravin ve městech došlo na základě jednotných zásad prodejní doby ministerstva obchodu ČSR k rozšíření a posunutí prodejní doby do 18 hodin a do 19 hodin před dnem pracovního klidu. Efekt této prodejní doby je stále však ještě snižován nedostatky v zásobování základními druhy potravin v pozdních odpoledních hodinách, případně i v sobotu.

Pokud jde o postupné posunování provozní doby v provádění údržbářských a opravářských prací v bytech občanů tak, aby byly prováděny mimo pracovní dobu pracujících, je dosud uplatňováno velmi liknavě, případně se vůbec nedodržuje. Zajímavé je, že tam, kde jsou v obchodech a službách zaměstnány převážně ženy, tam to jde, ale kde jsou převážně zaměstnáni muži, jako třeba v bytové údržbě, autoopravnách, autoservisech, v opravnách chladniček, automatických praček, sklenářství, stavebninách atd., tam je účinnost realizace nahrazována pouze různým zdůvodňováním.

Soudružky a soudruzi, mezi důležité předpoklady jak pro využívání upravené pracovní doby v obchodech a službách, tak pro upevnění pracovní kázně v organizacích patří i úkol, aby o všech úpravách byli občané náležitě informováni. Nedostatkem je, že informační akce měly jednorázový charakter a uvedené informace již dávno neplatí. Proto se jimi nemohou řídit pracující ani jejich vedoucí.

Dalším nedostatkem s trvalým dopadem na absenci i zdraví pracujících, zejména v některých odvětvích, je neplnění úkolu, který se týká zákazu dopoledního prodeje alkoholických nápojů v provozovnách veřejného stravování III. a IV. cenové skupiny. Ministerstvo obchodu ČSR sice doporučilo toto opatření k provedení KNV a ONV, avšak většinou jej nezajišťují. V souvislosti se zákazem čepování alkoholických nápojů do 14 hodin chtěla bych uvést praktický příklad, který se osvědčil na Kladně. Zde totiž využívají zákona č. 120 z roku 1962 o boji proti alkoholismu v tom směru, že po dobu výplat ve velkých podnicích je zakázáno celodenně ve všech restauracích a jídelnách podávání tvrdých alkoholických nápojů. Toto opatření ovlivňuje příznivě využívání pracovní doby a má vliv na snižování kriminality.

Pokud jde o přepravu pracujících do zaměstnání i zde postupně dochází k úpravám jízdních řádů ČSAD a ČSD tak, aby byly v souladu se začátky a konci pracovní doby. V důsledku nerovnoměrného rozdělení směnnosti je však přetěžována stále doprava na první směnu, zatímco u ostatních s měn je nevyužita. Přitom zesílení dopravy na prvou směnu je limitováno autobusovou kapacitou, nedostatkem řidičů a též nedořešeným začátkem provozní doby u jednosměnných provozů. V tomto směru lze kladně hodnotit iniciativu Jihomoravského KNV, který připravuje na základě rozborů a sociologického průzkumu na některých okresech svého kraje projekty k ověření rozložení pracovní doby v návaznosti na odpovídající autobusovou a vlakovou dopravu tak, aby pracující měli zabezpečen příjezd na pracoviště půl hodiny před započetím pracovní doby a půl hodiny po skončení pracovní doby.

Domnívám se, soudružky a soudruzi, že zabezpečování podmínek pro využívání pracovní doby není jen záležitostí pracovníků ve vnitřním obchodě, dopravě a službách v působnosti našeho výboru, ale je podmíněno vzájemnou součinností a kvalitou práce pracujících v ostatních oblastech našeho hospodářského života. Myslím, že nám chybí v celé sféře služeb důsledná kontrola jejich výkonů a kvality práce.

Problémem dále zůstává provozní doba mateřských škol a jeslí. Ani dílčí opatření, která byla provedena v provozní době, neumožňují všem pracujícím ženám, zejména zaměstnaným ve službách, umístění dětí po celou jejich provozní dobu. To nesporně značně ztěžuje provoz v obchodní síti i v organizaci služeb, kde je vysoká feminizace.

Při této příležitosti bych také chtěla podpořit návrh ministerstva obchodu, přednesený při jednání našeho výboru, aby v souvislosti s vytvářením podmínek pro naše pracující ženy v obchodě, byla v předvánočním období přesunuta "stříbrná" nedělena sobotu s prodloužením prodejní doby jako obvykle v pátek. Předvánoční nákupní neděle do značné míry ztratily již své opodstatnění zavedením pětidenního pracovního týdnu a následujících dvou volných dnů.

Soudružky a soudruzi, vytváření podmínek pro využívání pracovní doby zůstává aktuálním problémem, kterému je třeba věnovat dlouhodobější pozornost organizátorské a řídící práce. Děkuji vám za pozornost. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslankyni Bohatové, slovo má poslanec Štěpán.

Poslanec ing. Miroslav Štěpán, CSc.: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, dovolte mi, abych se vyjádřil v kontextu s podkladovými materiály a úvodními slovy k problematice spolupráce národních výborů a hospodářských organizací při vytváření podmínek potřebných pro efektivní využívání všech zdrojů pracovních sil a tvůrčích schopností lidí. Ze zkušenosti ve volebním obvodě v hlavním městě Praze mohu potvrdit, že tato otázka je aktuální, že je předmětem diskusí a výměny názoru pracujících - našich voličů. Průzkumy, které jsme absolvovali, a jejich výsledky toto plně potvrzují a současně ukazují na některé problémy, které jsou v podstatě totožné a které jsou uvedeny v podkladových materiálech i v přednesených zprávách. Proto bych chtěl ocenit kvalitu předložených podkladových materiálů i přednesených zpráv.

Přirozeně, že růst společenské výroby a produktivity práce kladou stále větší a větší nároky na počet, kvalitu pracovních sil, jakož i na racionální využití všeho práceschopného obyvatelstva. Naše hlavní město Praha, jeho všestranný rozvoj, péče o rozvoj výrobních sil jsou středem cílevědomé pozornosti a zájmu našich nejvyšších orgánů strany, státních orgánů, vlády a osobně i generálního tajemníka naší strany soudruha Gustáva Husáka. My považujeme za pozitivní jev tu skutečnost, že toto si uvědomují mladí lidé, že je tato péče oceňována širokými vrstvami mladých Pražanů, jak to i ukázaly nedávno proběhlé obvodní konference SSM. Mladí lidé oceňují tuto cílevědomost v politice KSČ, která vytváří perspektivy mladé generaci a je výrazným stimulem k rozvoji pracovní a společenské aktivity a iniciativy mládeže při plnění úkolů šesté pětiletky.

Zkušenosti současně ukazují, že naši pracující v hlavním městě Praze vysoce oceňují tolik potřebné koncepční dokumenty, jakými jsou generální plán rozvoje hlavního města Prahy a ekonomická struktura hlavního města. Zdůrazňuji tyto dva dokumenty proto, že přes ně je potřebné posuzovat dopad a účinek konkrétních opatření a východiska, pokud jde o řešení problematiky pracovních sil v hlavním městě. Nejčastějším problémem, se kterým je možno se setkat v Praze, je názor, že chybějí pracovní síly. Tento stav má přirozeně i v Praze dvě stránky, objektivní a subjektivní. Chtěl bych zdůraznit příčiny, jejichž základ je v konkrétních nedostatcích subjektivní povahy, v řízení, v plánování, na úrovni pracovišť, ale i na vyšším stupni řízení. Podtrhl bych i skutečnost, kterou mám ověřenu ze styku s voliči, že do podvědomí našich občanů se dostává argumentace o nedostatku pracovních sil rychleji, než argumentace o potřebě a odpovědnosti hledat, vynalézat podle povahy pracovišť různé formy maximalizace společenské efektivnosti stávajících zdrojů. Zde, myslím, máme určité rezervy v informovanosti, v samotné osvětě, v propagandistické a výchovné činnosti sdělovacích prostředků, ale i v našich organizacích Národní fronty.

Soudružky a soudruzi poslanci, v roce 1975 bylo v Praze zaměstnáno 676 000 lidí.

To rozhodně není málo. Naopak, Praha je naším největším pracovištěm, a to nejen absolutně, ale i relativně. Vždyť např. na 100 obyvatel Prahy připadá zhruba 58 pracovních příležitostí. To přirozeně žádá vytvářet příznivé podmínky pro zapojení do zaměstnání obyvatel v poproduktivním věku, ale i pro brzký návrat mladých matek do pracovního procesu po uplynutí mateřské dovolené. Jak ukázaly proběhlé veřejné schůze, volby občanských výborů, jakož i výroční členské schůze ROH a SSM na našich závodech a pracovištích v Praze, pracující vysoce oceňují všechna opatření k řešení této problematiky. A zdůraznil bych, že právě v poslední době se řada věcí podařila právě díky péči národních výborů, ale i společenských organizací pod vedením KSČ.  

Ukazuje se však, že v podmínkách vysoké koncentrace lidí, jakou bezesporu velké město je, dochází k úniku pracovních sil na úrovni pracoviště, v důsledku nenáročnosti vedoucích pracovníků, a cestou nevyužívání stávajícího fondu pracovní doby. Zjednoduším-li to, dá se to názorně vyjádřit tím, že kdybychom denně v Praze u každého pracujícího zvýšili využití pracovní doby o jednu minutu, znamenalo by to prakticky přírůstek v bilanci pracovních sil o cca 1300 za rok, což je téměř 1/4 nároků pražských organizací na přírůstek nových pracovníků ročně. Vím, že jde o určité zjednodušení, ale jistě zde rezervy jsou. Proto také např. v práci mezi mládeží v SSM věnujeme výraznou pozornost a podporu všem iniciativám, které směřují k lepšímu využívání fondu pracovní doby, které vedou k lepšímu hospodaření se stávajícími zdroji, cestou dobrého příkladu práce mládežnických kolektivů a brigád socialistické práce, jakož i podporou těm kolektivům, které se účinně zapojily do hnutí MV KSČ spojením vědy s výrobou za splnění úkolů šesté pětiletky, nebo i účastí desetitisíců vysokoškoláků v rámci pomoci našemu hlavnímu městu v období léta.

Chtěl bych, soudružky a soudruzi, upozornit na názor, se kterým jsem se ve své poslanecké praxi setkal, totiž že v situaci nedostatku pracovních sil principiální tlak na dodržování a využívání pracovní doby, pracovní a technologické kázně může znamenat přechod řady pracovníků "tam, kde nejsou tak přísní". Ano, toto tvrzení má i v podmínkách našeho hlavního města pravdivý základ, a myslím, že tento poznatek jen podtrhuje závažnost úkolu, který byl přijat ve zprávě na XV. sjezdu naší strany a ve směrnici sociálního a ekonomického rozvoje, požadavek výraznější diferenciace v přístupu k uplatňování zásad a nástrojů socialistického odměňování a mzdové politiky.

Soudružky a soudruzi, v podkladové zprávě, která nám byla předložena, je správně zdůrazněn požadavek soustředěně působit na prohloubení souladu mezi reprodukcí základních prostředků a reprodukcí pracovních sil, důsledně vyžadovat plnění plánovaných záměrů v zabezpečování zdrojů pracovních sil pro nové kapacity a v získání podílu zdrojů pracovních sil likvidací zastaralých výrobních zařízení, neefektivních provozů a pracovišť.

I tento úkol je obzvlášť aktuální v podmínkách Prahy. Přístup k plnění tohoto úkolu je vyjádřen již vzpomenutým usnesením o ekonomické struktuře v Praze, které bylo přijato nejvyššími stranickými orgány, a i naše vláda přijala k plnění tohoto usnesení náročný soubor opatření. Zkušenosti z volebních obvodů však ukazují, že věcné řešení jednotlivých úkolů z přijatých opatření se přirozeně střetává s řadou doprovodných problémů. Střetávají se i zájmy - některé jsou lokální, nejsou podstatné, nejsou společenskými zájmy. I když jde o úkoly dlouhodobé povahy, ne všechny resorty a organizace přistupují k plnění tohoto usnesení a těchto opatření stejně iniciativně. Proto bych si dovolil předložit námět - zvážit a provést ve vhodné době v orgánech České národní rady kontrolu plnění těchto opatření.

Soudružky a soudruzi poslanci, dovolte mi na závěr vyjádřit plnou podporu předloženým dokumentům a předneseným zprávám a vyjádřit přesvědčení, že všestranný rozvoj iniciativy našich pracujících i mládeže před nadcházejícími sjezdy a na počest 60. výročí Velké říjnové socialistické revoluce přinese řadu dalších zkušeností i dobrých příkladů k projednávané problematice. Děkuji za pozornost. /Potlesk./