Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslanci Červinkovi. Slovo má poslankyně Křenová.

Poslankyně Naděžda Křenová: Vážené soudružky a soudruzi, dovolte mi, abych vás jako členka stálé pracovní skupiny předsednictva ČNR pro otázky mládeže seznámila s výsledky práce naší skupiny a doporučeními k řešení problematiky, kterou zde dnes projednáváme.

Naši pozornost jsme soustředili na komplexní posouzení podmínek limitujících návrat mladých matek do pracovního procesu. Je třeba předeslat, že problematice všestranného rozvoje mladé generace, mladým manželstvím věnuje Komunistická strana Československa i orgány státu trvalou péči a pozornost. Vždyť v souladu se závěry XIV. sjezdu KSČ byla v naší společnosti v průběhu páté pětiletky uskutečněna celá řada významných opatření směřujících k prohloubení všestranné společenské péče o rodiny s dětmi. Celkově se podařilo dosáhnout v této oblasti značných úspěchů. Také jednání XV. sjezdu KSČ věnovalo této problematice velkou pozornost a uložilo dále prohloubit tuto péči v rámci možností naší ekonomiky.  

Mladá generace vítá a vysoce oceňuje politiku KSČ a vlády v této oblasti jako projev konkrétní péče o vytváření lepších podmínek pro život a práci mladých lidí.

Poslanecké průzkumy, které jsme provedli v deseti volebních obvodech, ukazují, že základní, ale ne jedinou podmínkou pro návrat mladých matek do pracovního procesu je odpovídající počet a kvalita předškolních zařízení. Zachovat dosavadní příznivý populační vývoj a současně dosáhnout toho, aby se mladé matky vracely zpět do pracovního procesu ve větší míře než dosud, vyžaduje současně uskutečňovat i některá další opatření. Neboť splnit pouze jednu, byť i zásadní podmínku a důsledně nezabezpečovat ostatní, by mohlo mít za následek snížení efektivnosti vynaloženého úsilí celé společnosti. Průzkum ukázal, že úspěšně lze tuto závažnou problematiku řešit pouze komplexně.

Ve výstavbě dostatečného počtu jeslí a mateřských škol jako základní podmínky pro návrat mladých matek do pracovního procesu existuje, přes úspěchy dosažené v posledních letech, stále řada rezerv. Vždyť v ČSR je v současné době umístěna v jeslích jen jedna desetina všech dětí ve věku do tří let. Odečteme-li děti do dvou let, s nimiž matky zpravidla zůstávají doma, zbývá zhruba 120 tisíc dětí ve věku od 2 do 3 let, které nejsou zařazeny v jeslích a o které pečují matky. Přitom počet skutečných nevyřízených žádostí o přijetí do jeslí v ČSR je 38 tisíc.

To znamená, a rozhovory poslanců s mladými matkami to potvrzovaly, že existuje v současné době značná rezerva mladých matek, které by se vrátily do pracovního procesu, pokud by byl dostatek míst v jeslích a pokud by byly splněny další podmínky, které mladé matky, jak vyplynulo z našeho poslaneckého průzkumu, považují za nezbytné pro svůj návrat do zaměstnání. U mateřských škol je situace lepší, neboť většina dětí je v nich zařazena. Počet skutečných nevyřízených žádostí o přijetí do mateřské školy činil v ČSR k 31.10.1976 více než 39 tisíc.

Soudružky a soudruzi, poslanecký průzkum ukázal, jak jsem předeslala, že důležitou podmínkou pro návrat mladých matek do pracovního procesu je umístění dítěte v předškolním zařízení. Současně jsme zjistili, že právě zde vzniká velké množství problémů z nepříliš dobré spolupráce národních výborů a jednotlivých hospodářských organizací. Celkově však převažují pozitivní případy. V mnoha místech je výstavba předškolních zařízení zahrnuta do nových volebních programů Národní fronty. A to je reálná cesta a současně záruka zlepšování daného stavu.

Komplexnost projednávané problematiky vyžaduje, aby v rámci možností naší ekonomiky byly postupně vytvářeny i další podmínky.

Na otázku, proč se nevracejí do pracovního procesu, uváděly mladé matky především vysokou nemocnost dětí v předškolních zařízeních. Tento problém úzce souvisí s počtem dětí v jedné třídě, skladbou stravy, lékařskou preventivní péčí a celkovým denním režimem v předškolních zařízeních.

Jako další problém uváděly mladé matky otázky související s přístupem zaměstnavatele k řešení možných úprav pracovní doby, nevyhovující zařazení na práci ve druhých směnách, obavy o zajišťování péče o případné dlouhodobé nemocné děti. V neposlední řadě mnohé mladé matky v různých místech poukazovaly na neodpovídající skloubení pracovní doby s veřejnou hromadnou dopravou.

Soudružky a soudruzi, toto jsou ve stručnosti některé poznatky z našeho poslaneckého průzkumu k dané problematice. Celkově můžeme shrnout, že tam, kde je vysoká úroveň řídící a organizátorské práce, odpovědný přístup vedoucích hospodářských pracovníků i pracovníků národních výborů lze s úspěchem řešit i tyto značné složité problémy. Z mnohých příkladů uvádím alespoň zkušenost získanou v n. p. Svit Gottwaldov, který má více než 24 tisíc zaměstnanců, z toho více než 60 % žen, a přesto řeší z toho vznikající problémy úspěšně.

Podrobný rozbor problematiky spolupráce národních výborů a hospodářských organizací při vytváření podmínek návratu mladých matek do pracovního procesu ukázal na jedné straně přesvědčivé pozitivní výsledky, které jsou výrazem péče KSČ a státu o řešení těchto závažných otázek; na druhé straně průzkum ukázal i na rezervy, které můžeme odpovědně řešit, ne direktivně z centra, ale především iniciativním přístupem příslušných národních výborů a hospodářských organizací v rámci jednotlivých krajů, okresů a míst. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslankyni Křenové, slovo má nyní poslanec Hanzelka a připraví se poslanec Job.  

Poslanec Josef Hanzelka: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, předložená zpráva vlády České socialistické republiky i poznatky z jednání výboru pro průmysl a stavebnictví o stavu pracovních sil, které ukazují na omezené možnosti zařazení nových pracovních sil do výroby, nás oprávněně vedou k zamyšlení nad některými ekonomickými otázkami.

Vezměme si např. vývoj směnnosti v ústředně řízeném průmyslu na území ČSR a s tím spojené využití výrobních kapacit a základních prostředků. Údaje, které jsou pro srovnání k dispozici od roku 1973, ukazují, že průměrný evidenční počet pracovníků v podnicích ústředně řízeného průmyslu v ČSR se do roku 1976, tj. za poslední 4 roky, zvýšil asi o 8 tisíc osob, ale počet dělníků poklesl o více než 28 tisíc osob. Za stejné období se však zvýšil počet pracovních míst dělníků o 7600 osob.

Směnnost dělníků v průmyslové činnosti dlouhodobě a trvale klesá. V ústředně řízeném průmyslu ČSR klesl koeficient směnnosti z 1,370 v roce 1965 na 1,290 v roce 1976. Z výrobních odvětví dochází k nejnižší směnnosti ve strojírenství a z územního hlediska na území hlavního města Prahy. Vyšší směnnost je v průmyslových oborech s vyšším podílem zaměstnaných žen. Je to zvlášť pozoruhodné při srovnání strojírenského a textilního průmyslu.

Úroveň směnnosti ovlivňuje přebytek pracovních míst a příležitostí a nedostatek pracovníků. Podniky stačí v mnohých případech přiměřeně obsadit pouze první směny. Zásadní obrat ve vývoji koeficientu směnnosti nelze v současné době očekávat. Tento předpoklad vyplývá především z celkové situace v zaměstnanosti i disproporci mezi dalším růstem pracovních míst a současným i očekávaným vývojem počtu dělníků průmyslové činnosti. Rozhodující je proto intenzívní zaměření investiční politiky v rámci plánovaných prostředků a zdrojů k vyšší absolutní úspoře pracovních sil při všech prováděných inovacích.

Vybavenost dělníků stroji a zařízeními se v průběhu páté pětiletky poměrně rychle ve všech resortech zvyšovala. Tyto investice však vždy nepřinesly především úsporu živé práce. Svědčí o tom zaostávání růstu produktivity práce za vybaveností dělníků stroji a zařízeními.

Za pátou pětiletku také pokleslo využití základních fondů, tj. hodnota výroby ve vztahu k hodnotě základních prostředků, v průmyslu o 4,5 %.

Chtěl bych proto zde položit důraz na několik faktorů ekonomické účinnosti rozvoje našeho národního hospodářství v souvislosti s využitím a regulací pracovních sil, kterými se zabýval XV. sjezd KSČ i některá další plenární zasedání ÚV KSČ.

Důležitým činitelem, který ovlivňuje soulad mezi zdroji a potřebou pracovních sil je investiční výstavba. Správně zaměřená modernizace výrobních provozů zvyšuje produktivitu práce a přináší úspory pracovních sil, které jsou při správném využití důležitým zdrojem dalšího hospodářského růstu. I když by bylo možno uvést konkrétní případy absolutní úspory pracovních sil touto cestou, jichž bylo využito pro jiné účely, nebo pokrytí úbytku dělníků, projevují se výsledky modernizace většinou jako významné relativní úspory při zvyšování výroby.

Výstavba nových provozů, závodů a podniků vyžaduje však zpravidla nové pracovní síly.

O realizaci a umístění investiční výstavby spolurozhodují podle vyhlášky federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj č. 163/1973 národní výbory, neboť se vyjadřují k zabezpečení budoucího provozu navrhované investiční akce pracovními silami. Zde je nutno zdůraznit povinnost národních výborů, vydávat souhlas s investiční výstavbou jen pokud budou ověřeny reálné zdroje pracovních sil. Že se to tak nestává, o tom svědčí řada případů, i když nutno také přiznat, že toto zajištění narušují sami investoři prodlužováním výstavby proti plánovaným termínům a tím vzniká jiná situace ve zdrojích pracovních sil než se v plánu původně uvažovalo. Nicméně musíme požadovat zdokonalení v sestavování bilancí pracovních sil a v jejich realizaci.

Rozvoj národního hospodářství se však také opírá o výstavbu nových kapacit v rámci rozvojových nosných programů, které si také vyžadují nové pracovní síly. Resorty musí především samy hledat možnosti, jak je zabezpečit. Několikrát jsme o tomto problému i zde hovořili a nemůžeme, i když si uvědomujeme, že jde o velmi složitý problém, ustupovat od uskutečňování dané direktivy likvidace neefektivních provozů a výrob jako důležitého zdroje pracovních sil. Zatím jsme se nesetkali s výsledky, které by tento úkol řešily. To je také jedna z příčin nedostatku pracovních sil, dalšího snižování směnnosti i pomalejšího růstu produktivity práce. Z našich průzkumů jsou nám známy mnohé důvody, které působí proti tomuto procesu, proto takové složité otázky je nutno řešit s vysokou politickou a odbornou náročností.

Na podporu správného rozmístění a využití pracovních sil musíme také dále usilovat o "vyčišťování" výrobních programů a o účinné zapojení do mezinárodní socialistické dělby práce mezi členskými zeměmi RVHP. Nutno však přitom správně uplatňovat schválené zásady pro tuto spolupráci i podmínky pro zabezpečení dovozu i kvality výrobků, jejichž výroba byla předána v rámci specializace apod.

V našem jednání se dost hovořilo o návratu žen z mateřské dovolené na svá pracoviště a o vytváření podmínek pro jeho uskutečnění. Náš výbor, který tuto otázku projednával z několika hledisek, považuje ji za velmi důležitou a její řešení si zasluhuje zvláštní podpory.

Rád bych se však zmínil ještě o dalších možnostech rozšíření zdrojů pracovních sil. I když je u nás zaměstnanost žen jedna z nejvyšších, jsou ještě určité "nové" zdroje ženských pracovních sil, které by se rády zapojily do pracovního procesu. Jsou to místně vázané zdroje v oblastech s převážnou příležitostí práce pro muže, které nejsou dosud plně využity. Národní výbory a příslušné resorty by měly zvýšit pozornost provádění stanovených opatření, která sledují zapojení těchto žen do práce, a to jak z hlediska plnění výrobních úkolů, tak společenských zájmů i vytváření podmínek ženám pro jejich uplatnění.

V závěru bych chtěl zdůraznit, i když zpráva uvádí předpoklady dalšího zkvalitnění, že je nutné zvýšit účinnost dozoru okresních národních výborů na zaměstnávání pracovníků v organizacích a prohlubovat jejich spolupráci s hospodářskými organizacemi při usměrňování hospodaření s pracovními silami. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslanci Hanzelkovi, slovo má poslanec Job.  

Poslanec Antonín Job: Soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, v rámci příprav na projednávání dnešního pořadu, zaměřil se ústavně právní výbor na problematiku občanů se změněnou pracovní schopností. Z podkladů předložených výboru i z provedeného průzkumu v okrese Beroun, Ústí nad Orlicí a Jaroměři máme mnoho poznatků a o některých chci zde hovořit.

Především mi dovolte, abych nejprve konstatoval, že péče naší socialistické společnosti o občany se změněnou pracovní schopností odpovídá základnímu cíli naší hospodářské a sociální politiky - zajistit uspokojování rostoucích potřeb obyvatelstva a další upevňování jeho životních a sociálních jistot.

Péče o tyto občany je jedním z dokladů humánnosti naší socialistické společnosti. Tato péče ostře kontrastuje se stále se zhoršujícím sociálním postavením pracujících a tím více zdravotně postižených občanů v kapitalistických státech. To je opět jeden z důkazů, jak občanská práva chápeme u nás a jak jsou chápána na Západě. Naše právní normy, Zákoník práce a především zákon o sociálním zabezpečení, vycházejí z rozvoje společenské výroby, která pro péči o občany se změněnou pracovní schopností zabezpečila materiální předpoklady pro řešení všech otázek pracovního uplatnění uvedených občanů. Záleží jen na tom, jak důsledně budou tyto právní předpisy prováděny.

Většina závodů občany se změněnou pracovní schopností zaměstnává, pouze u některých JZD jsou s pracovním uplatněním potíže. K 31. prosinci 1976 pracovalo v ČSR více než 170 tisíc občanů se změněnou pracovní schopností. Jde nám o to, aby výběr pracovních příležitostí pro občany se změněnou pracovní schopností byl mnohem širší než dosud, aby se neomezoval jen na méně kvalifikované, nebo dokonce nekvalifikované práce.

Průzkum, který členové ústavně právního výboru prováděli, ale i ostatní zjištění ukazují, že ne všechny závody věnují výběru míst potřebnou pozornost. Nejde však jen o výběr pracovišť. Nemenší pozornost musí být věnována zabezpečování dobrých pracovních podmínek, úpravě pracovišť, pracovní době, výcviku a zaškolování. Např. v závodě TOS v Žebráku nás informovali, že by mohli umístit další občany se změněnou pracovní schopností, tedy nejen ty, kterým charakter změněné pracovní schopnosti byl přiznán během jejich zaměstnání v tomto závodě. Je zde však otázka, co by tito pracovníci mohli dělat, a zda by měli požadovanou odbornou kvalifikaci, nebo jak by ji mohli získat. Až dosud naráží realizace přípravy pro pracovní uplatnění na malý zájem některých závodů. V ČSR není také dostačující kapacita výcvikových středisek, kde se příprava občanů se změněnou pracovní schopností organizuje po státní linii, tj. národními výbory. Proto jsme toho názoru, že výstavba výcvikového střediska v Ostravě je nanejvýš potřebná.

Poslanecký průzkum ukázal ještě na jeden vážný problém, který má úzkou souvislost s pracovní rehabilitací, a to jsou protetické pomůcky. Ukazuje se, že výroba protetických pomůcek neodpovídá množstvím ani kvalitou nutné potřebě občanů, odkázaných na tyto pomůcky. Obracím se proto na soudruha ministra zdravotnictví s otázkou, jak je prováděna kontrola usnesení vlády ČSR č. 190/1974 a jaká opatření se připravují ke zlepšení protetické péče.

Soudružky a soudruzi, zvláštní kategorii občanů se změněnou pracovní schopností tvoří poživatelé částečných invalidních důchodů, kteří pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav mohou vykonávat jen některá zaměstnání, což má zpravidla za následek pokles výdělku. To je také podmínkou pro získání a udržení nároku na tento důchod, proto potřebnou výši tohoto výsledku si důchodce doslovně hlídá. Prováděcí vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí stanoví, co se zpravidla rozumí poklesem výdělku.

Byli jsme upozorněni, že to činí potíže při praktickém pracovním uplatnění poživatelů částečného invalidního důchodu a ovlivňuje jejich pracovní výkony. Také se ukazuje neochota některých závodů přijímat pracovníky, kteří mají doporučenou zkrácenou dobu. Zde by pro větší ekonomickou zainteresovanost bylo účelné v plánu práce zabezpečit možnost přepočtu v nižším koeficientu oproti normálním pracovníkům.

Soudružky a soudruzi, v pracovní rehabilitaci občanů se změněnou pracovní schopností jde v prvé řadě o sociální problémy; jejich řešení spatřujeme v tom, že pro občany se změněnou pracovní schopností zajišťujeme pracovní a tím i plné společenské uplatnění.  

Jsme si vědomi, že jedině socialistická společnost může každému zabezpečit práci, protože odstranila vykořisťování, má v rukou výrobní prostředky a plánovitě řídí proces socialistické výstavby. To také chápou i nejtěžší invalidé, neboť zkušenosti ukazují, že vhodné pracovní zařazení vytváří i u těžkých invalidů pocit sounáležitosti ke společnosti, zbavuje je izolace a přispívá k jejich integraci.

I zde však je třeba vyhledávat pro družstva invalidů a výrobní podniky Svazu invalidů, které těžší invalidy zaměstnávají, takové výrobní programy, které by umožňovaly vhodné pracovní zapojení invalidů s různým stupněm zdravotního postižení.

Soudružky a soudruzi, v socialistické společnosti je třeba počítat s intenzívním vývojem naší ekonomiky, s efektivním využíváním všech zdrojů, především zdrojů pracovních sil.

S působením tohoto faktoru souvisí nutnost využívání zdrojů pracovních sil nejen mezi zdravými, ale též i pracovních sil se specifickými vlastnostmi, jako jsou občané v tzv. důchodovém věku a občané se změněnou pracovní schopností.

Jsme toho názoru, že tato otázka není vždy plně doceněna. Její plné ocenění znamená včlenit občany se změněnou pracovní schopností do celkového zefektivnění reprodukce celého společenského pracovního fondu. Ekonomickou výhodnost zaměstnávání občanů se změněnou pracovní schopností musí pochopit závody i národní výbory.

Z tohoto hlediska by bylo třeba přistupovat na všech stupních - v ústředních řídících orgánech, na národních výborech, v závodech i na pracovištích - k důslednému zabezpečování celého komplexu otázek pracovního uplatnění občanů se změněnou pracovní schopností.

K účinnějšímu řešení problémů musí národní výbory více využívat plánu zaměstnanosti občanů se změněnou pracovní schopností a zabezpečovat jeho soulad s plánem rozvoje národního hospodářství v okresech.

Bude také nutné zajistit komplexnost péče o občany se změněnou pracovní schopností. Například léčebná péče a pracovní rehabilitace na sebe systematicky nenavazují.  

Rozhodně by mělo dojít ke zintenzívnění péče o občany se změněnou pracovní schopností u všech orgánů a organizací, které jsou ze zákona povinny tuto péči zajišťovat.

Soudružky a soudruzi, to je několik poznatků, které vyplynuly z jednání ústavně právního výboru. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslanci Jobovi, slovo má poslankyně Zdena Hanzlová.

Poslankyně ČNR Zdena Hanzlová: Vážené soudružky a soudruzi, je naprosto nevyvratitelnou skutečností, že systém péče o člověka a tedy i péče o rodinu a děti v naší socialistické společnosti je na špičkové úrovni. Prostředky, vynakládané na tuto péči, rostou neuvěřitelným tempem a dosahují ročně desítek miliard. Sociální příjmy obyvatelstva vzrostly za posledních 20 let pětkrát, bezplatné služby ve zdravotnictví proti roku 1946 patnáctkrát, ve školství čtrnáctkrát, v kultuře více než dvacetkrát. Na mateřských příspěvcích bylo v roce 1976 vyplaceno půldruhé miliardy Kčs, přídavky na děti dosáhly deseti miliard.

V roce 1976 bylo v České socialistické republice asi 273 000 žen na mateřské dovolené, jejíž placená i neplacená část je u nás nejdelší na světě. A jsem u problému návratu těchto mladých a většinou kvalifikovaných matek do pracovního procesu - neboť tyto matky jsou jedním ze zdrojů pracovních sil. Musíme však přihlížet k určitým změnám, k nimž došlo v posledních desetiletích v naší společnosti a ke změnám v myšlení matek, které je důsledkem příznivých podmínek, které jim naše společnost vytvořila pro výchovu dětí.

Tak především ta skutečnost, že mladé matky se nemohou spoléhat na pomoc babiček, a to ani pro trvalou péči, ani v době nemoci dítěte. Naše babičky jsou dnes většinou 40leté, tedy ve vysoce produktivním věku a pracují. To je skutečnost, před kterou nemůžeme zavírat oči a bylo by chybou, kdyby ji naši národohospodáři nevzali v úvahu.

Dále: ženy, které se mohou rozhodovat pro péči o své děti, při návratu do zaměstnání, volí v převážné míře osobní péči o děti nejméně do dvou až tří let a využívají výhod, které jim naše společnost poskytuje na podporu příznivého populačního vývoje. Důležitý je však ten moment, který jsme zjistili všude, kde jsme prováděli průzkumy, že žena, která může umístit dítě po uplynutí mateřské dovolené do předškolního zařízení, se zpravidla vrátí do pracovního procesu dříve než žena, která tuto možnost nemá. Naše průzkumy, ale i průzkumy resortu práce a sociálních věcí a jiných institucí, jakož i zkušenosti podniků ukazují, že po kratší dobu využívají mateřský příspěvek ženy s větší a vysokou kvalifikací. Plně jej využívají především ženy se základním vzděláním a ženy vyučené.

Usnesení vlády České socialistické republiky č. 234/1974 dalo podnět k účinnější spolupráci národních výborů a hospodářských organizací při zřizování jeslí a mateřských škol, avšak toto usnesení je plněno v jednotlivých okresech a krajích s různou intenzitou, a proto nedostatek míst v jeslích a mateřských školách je rozdílně pociťován v jednotlivých oblastech. Existují také značné nejasnosti ve výkladu tohoto usnesení a dalších předpisů, zejména pokud se týká materiálního a personálního zajištění provozu jeslí a mateřských škol. Přesvědčily jsme se, že toto vládní usnesení plní daleko častěji závody, kde většinu pracovníků tvoří ženy - a mohu uvést velmi příkladný přístup n. p. Přádelny česané příze v Nejdku, Státní statky v Tachově, Spolana Neratovice, závody mého volebního obvodu Jablonec nad Nisou - zatímco závody s většinou pracovníků mužů nejeví o plnění tohoto usnesení zájem, nanejvýše se podílejí finančně. Kde zůstal pohled komplexnosti péče o rodinu u těchto závodů, ta skutečnost, že rodinu tvoří matka i otec?

Nedostatek míst v jeslích a v mateřských školách však není jediná překážka, která brzdí rychlejší návrat žen do zaměstnání. Na prvním místě konfliktních situací a stressů mladých žen - matek je poměrně vysoká nemocnost dětí v předškolních zařízeních. Celostátní průzkumy ministerstva zdravotnictví, ale i dílčí průzkumy, které jsme prováděli sami v okresech, ukazují na tyto skutečnosti: zatímco dospělý člověk je v průměru nemocen asi tak dvakrát do roka, dítě školního věku třikrát, dítě předškolního věku je nemocné asi pětkrát do roka. Přitom i zánět horních cest dýchacích, nehledě na infekční onemocnění, trvá nejméně týden, aby dítě šlo do jeslí a mateřské školy vyléčené. Jaké jsou cesty ke zlepšení stressových situací matek z důvodů nemocnosti dětí? Především provést celostátně analýzu nemocnosti dětí v předškolních zařízeních. Věnovat větší péči režimu dětí v jeslích, v mateřských školách a v rodinách a využívat všech dostupných vědeckých poznatků k otužování dětí, např. dostatečným pobytem na čerstvém vzduchu, tělocvikem, přísným vedením k hygienickým návykům atd. Zde musí sehrát svoji roli jeselské sestry a učitelky mateřských škol, ale i rodiče dětí. Také závody mohou přispět ke zlepšení situace - např. n. p. Spolana Neratovice vybudoval rehabilitační středisko pro svoje zaměstnance a rodinné příslušníky včetně sauny, kam chodí maminky s dětmi a nemocnost dětí ohromně klesla. Ze jde snižovat nemocnost dětí, ukazují velké rozdíly v procentu nemocnosti dětí předškolních zařízení v různých krajích a okresech - i když musíme vzít vždy v úvahu ten fakt, že v kolektivních zařízeních bude nemocnost vždy o něco vyšší než v rodině, a že bude vždy rozdíl mezi městem a venkovem. To je jedna stránka věci. Druhá stránka věci je posoudit účelnost nové úpravy poskytování podpory i ošetřování nemocného dítěte, zejména předškolního věku, kde je nemocnost nejvyšší. Dosavadní úprava podpory při ošetřování člena rodiny je z roku 1956 a byla míněna tak, aby si rodina mohla během tří dnů zajistit osobu, která by o dítě pečovala, většinou zavolat babičku. Babičky však také pracují a tak připadá péče o nemocné dítě většinou matce. Jde zatím o námět, na který nečekáme odpověď nyní, jehož realizace je samozřejmě odvislá od provedení dalších analýz, rozborů i když mnohé již byly provedeny - ale hlavně od vytvoření dostatečných finančních zdrojů, tedy od vytvoření ekonomických předpokladů a podmínek.

Tím nejsou samozřejmě vyčerpány všechny možnosti, jak vytvořit příznivé podmínky pro návrat mladých matek do zaměstnání, např. úprava délky a počátku pracovní doby apod., jak o tom hovořil v úvodu místopředseda vlády soudruh Horník. Je to samozřejmě náročné na řízení a organizaci, ale ekonomický důsledek práce matek, jimž by se takto umožnil brzký návrat do zaměstnání, je nesporný.

Dovolte mi tedy shrnout: nejde v žádném případě o to, že dnešní mladé ženy, emancipované a vzdělané, by se nechtěly vrátit do zaměstnání nebo že by společnost nevytvářela příznivé podmínky pro jejich návrat. Jde jen o to, tyto podmínky dále zlepšovat, jak nám to ukládají závěry XV. sjezdu Komunistické strany Československa.

/Řízení schůze převzal místopředseda ČNR JUDr. Čestmír Adam./

Ještě mi dovolte, soudružky a soudruzi, vznést jednu připomínku, se kterou jsme se setkali při našich průzkumech. Představitelé národních výborů i hospodářských organizací vyslovují otázky, zda pro nově vybudované předškolní zařízení bude dostatečný počet kvalifikovaných pracovníků, tj. jeselských sester a učitelek mateřských škol. V tomto smyslu jsou vyslovovány pochybnosti, zda bude k dispozici jak potřebný plán pracovníků pro tato zařízení, tak potřebný počet fyzických osob s příslušným vzděláním. Chtěla bych se proto v této souvislosti dotázat ministra práce a sociálních věcí soudruha Hamerníka, jak je zajištěn dostatek odborných pracovníků pro jesle a mateřské školy. Děkuji za pozornost a za odpověď. /Potlesk./