Za této situace, soudružky a soudruzi, není jiné řešení než v praxi výrazně zvýšit nároky na povolování nových investic, povýšit význam efektivnosti investic, které prokazatelně ušetří pracovní síly, a tvrdě vyžadovat plné vyžití produktivních základních fondů z hlediska směnnosti i celkové ekonomiky. A tyto směry také účinně motivovat, a to z hlediska podniků i z hlediska pracovníků.
Soudružky a soudruzi, chci se zmínit ještě o jedné otázce, na kterou bychom neměli v souvislosti s opatřeními směřujícími k řešení problematiky pracovních sil zapomínat. Jde o tvůrčí aktivitu a iniciativu lidí. Iniciativa pracujících představuje značný a bezprostřední zdroj myšlenek, jejichž vhodné uplatnění a realizace mnohdy umožní vyřešit i zdánlivě nejobtížnější problémy. Přikládáme značný důraz vzájemnému spojení úkolů ukládaných shora s iniciativou lidí zdola. Na takovém spojení je například založeno ščokinské hnutí, o němž jsem se již zmiňoval a jehož podstata spočívá v zabezpečení rostoucího objemu výroby s nižším počtem pracovníků. Zkušenosti s aplikací tohoto hnutí v našich podmínkách, byť v omezeném okruhu podniků, prokazují jeho životnost a opodstatněnost.
Ve využívání iniciativy pracujících při řešení problematiky pracovních sil existují u nás dosud značné rezervy. Podívejme se např. na zaměření značné části podnikových socialistických závazků. Celkem bez problémů najdeme závazky, podle nichž se kolektivy pracujících zavazují k splnění nebo překročení plánovaných výrobních úkolů. Podíváme-li se na způsob splnění těchto závazků, vidíme, že značná část je plněna za cenu mimořádných sobotních směn nebo přesčasové práce, tedy s využitím extenzívních faktorů růstu produktivity práce, bez snižování pracnosti výroby. Celkem ojediněle se setkáváme se závazky zaměřenými na dosažení stejných výsledků při úspoře pracovních sil, při snížení celkové pracnosti výroby, při využití intenzívních faktorů růstu produktivity práce.
Přitom problém není v tom, že bychom neznali způsoby, jak dosáhnout kvalitativní změny v rozvoji tvůrčí aktivity a iniciativy pracujících. Je spíše v některých nedostatcích systému řízení, ve způsobu ukládání úkolů a hodnocení jejich plnění. Bohužel stav je spíše takový, že lépe je hodnocen vedoucí, ředitel nebo mistr, který těm "nad ním" nedělá starosti. Výsledek je hodnocen více podle plnění ukazatelů než podle skutečné obtížnosti a velikosti přínosu a nezdary u těch odvážnějších se hodnotí bez dostatečného spojení s rizikem původního úkolu. Důsledky toho pak jsou samozřejmě v tom, že řada vedoucích hospodářských pracovníků se doslova bojí převzít progresívnější úkoly a s tím převzít i určitá rizika, není ochotna změnit dosavadní přístup k zabezpečování úkolů. Odtud pak vyvěrá snaha o nízké plány, o úkoly bez rizik, o program bez nových výrobků a nových cest výroby. Tvůrčí přístup k řízení vytváří samozřejmě i prostor pro iniciativu realizační sféry. Měli bychom proto všichni z pozice svých funkcí usilovat o to, aby na jedné straně byly takovéto zábrany postupně odstraňovány, na druhé straně aby se zvyšovala náročnost na formy řízení uplatňované vedoucími pracovníky, ale i způsob hodnocení výsledků jejich práce.
Soudružky a soudruzi, v posledním období bylo dosaženo i některých pozitivních výsledků při řešení složité problematiky pracovních sil, zejména z hlediska plánovitosti vývoje. Na těchto dobrých výsledcích se významnou měrou podílejí i národní výbory. Nemůžeme však přehlížet problémy a nedostatky, které se stále ještě na tomto úseku projevují. Dílčí pohled na to, jak to vypadá v praxi s touto problematikou, dala zpráva ministra-předsedy Výboru lidové kontroly ČSR o výsledku prověrky zabezpečování systému jednotné regulace zaměstnanosti a rozmísťování pracovních sil, která byla provedena na vybraných národních výborech v nedávné době. Vláda výsledky této prověrky projednala spolu se zásadním materiálem ministerstva práce a sociálních věcí o problematice pracovních sil dne 6. dubna t. r. Na základě jednání o obou těchto podkladech přijala soubor opatření k efektivnějšímu využívání pracovních sil, ke zvýšení a využití jejich kvalifikace, k posílení pracovní disciplíny a ke zvýšení směnnosti. Přijatá opatření jsou věcně zahrnuta i do podkladové zprávy, kterou jste obdrželi pro dnešní jednání. Reagují v podstatě na všechny známé problémy v oblasti pracovních sil a sledují především tyto tři hlavní záměry:
a/ zvýšit soulad mezi plánem zaměstnanosti a zdroji pracovních sil, a to jednak reálným oceňováním zdrojů při sestavování bilancí pracovních sil a důsledným dodržováním plánovací kázně při sestavování plánu práce, jednak aktivnějším přístupem organizací při mobilizaci a využívání všech dostupných zdrojů pracovních sil tak, aby se plně realizovaly zdroje uváděné v bilancích pracovních sil,
b/ dále zjednodušovat systém rozmísťování pracovních sil, zaměřit jej především na zabezpečování pracovních sil pro priority a více se orientovat na kvalitativní stránku rozmísťování pracovníků,
c/ prosadit v systému řízení záměr, aby kritériem při posuzování efektivnosti práce podniku bylo plnění plánovaných úkolů i jejich překračování s menším počtem pracovníků, rozšířit komplexní hnutí za úsporu pracovních sil a v tomto duchu usměrňovat řízení racionalizace práce i orientaci rozvoje iniciativy pracujících.
K realizaci těchto záměrů budou ještě v letošním roce učiněna některá další konkrétní opatření. Například k lepšímu pracovnímu využití osob v poproduktivním věku a občanů se změněnou pracovní schopností a k rychlejšímu návratu žen po skončení mateřské dovolené do pracovního procesu; bude vyhodnocena účinnost zřizování mikrojeslí a přezkoumána možnost zřizování mikroškolek; nábor pracovních sil bude zaměřen především na nejdůležitější akce a prioritní organizace; soustavně bude kontrolována účinnost stabilizačních a protifluktuačních opatření; zvláštní pozornost bude věnována plnění migračních úkolů pro vybrané organizace na území hlavního města Prahy; bude prověřena účinnost opatření k prohloubení vnitropodnikového řízení a ke zvýšení hmotné zainteresovanosti na úspoře živé práce; dojde také k prověření komplexních programů péče o pracovníky s ohledem na vytváření potřebných podmínek pro stabilizaci a využití kvalifikovaných pracovníků.
Další opatření, především dlouhodobějšího charakteru, popřípadě některé systémové úpravy budou provedeny v dalších letech šesté pětiletky, zvláště v souvislosti se zdokonalením soustavy plánovitého řízení národního hospodářství pro období sedmé pětiletky.
Na realizaci přijatých opatření se budou podílet jak centrální orgány, tak i hospodářská sféra. Významná úloha čeká přitom i národní výbory. Na nich leží podstatná část úkolů, na jejich spolupráci s podniky i s nevýrobními organizacemi závisí účinnost těchto opatření i dosažený efekt. Přitom zejména u těch nejnáročnějších úkolů půjde o požadavky, které se budou z pohledu národního výboru a jeho oblastní odpovědnosti jevit často jako rozporné. Systém jednotné regulace zaměstnanosti a rozmísťování pracovních sil vyžaduje - z hlediska centra - respektovat přednostní zajišťování nejvýznamnějších celospolečenských úkolů. To znamená v současné pětiletce prioritní zabezpečení výroby energie a jmenovitě těžby uhlí a také strojírenské výroby a dopravy. Z toho vyplývá úkol doplňovat stavy pracovníků, zejména na Ostravsku a v severních a západních Čechách. K tomu je třeba přistupovat všemi dostupnými cestami, organizovaným náborem, získáváním vojáků, zvýšeným náborem učňů. Z měny ve struktuře výroby tak vyžadují oproti původním záměrům i změny v bilančním rozdělení přírůstku pracovních sil a změny v rozdělení patnáctiletého dorostu ve prospěch těchto přednostních odvětví. Zůstává proto méně zdrojů pro zpracovatelský a místní průmysl, pro služby a celou tzv. terciární sféru. Zde jsou ale nejčastěji, přímo nebo nepřímo, dotčeny zájmy národních výborů.
Proto musíme zdůrazňovat systém jednotné regulace respektování společenských priorit i soustřeďování úsilí na dosud volné zdroje. Stejně tak ale musíme zdůrazňovat aktivní spolupráci národních výborů, podniků a organizací a to platí stejně pro obě strany. A národní výbory musí tuto spolupráci vyžadovat bez rozlišování toho, zda jde o organizaci velkou nebo malou, zda jde o jednotky, řízené vládou národní nebo federální. Povinnosti i zájmy jsou z těchto hledisek zcela rovné.
Složitost a podmíněnost problému pracovních sil je v tom, že je nelze řešit jen někde nebo pro někoho, ale jen společnými a propojenými opatřeními centra, národních výborů a hospodářských a ostatních organizací.
Dnes už také nejde jen o reprodukci pracovní síly z hlediska společenského a ekonomickou rovnováhu mezi zdroji a potřebami pracovních sil, aby bylo možné přiměřeně uspokojit potřeby jednotlivých sektorů národního hospodářství, i když se navenek a při zjednodušeném pojetí problém takto jeví. Vysoká životní úroveň našeho lidu a postupně se vytvářející formy socialistického způsobu života představují další nároky a praktické nové komplikace pro řešení.
Omezené zdroje pracovních sil vyžadují na jedné straně nutně nahrazovat živou práci stroji a technikou vůbec a usilovat o vysokou produktivitu práce a maximální využití výrobní schopnosti základních fondů a stejně tak i o maximální hospodárnou organizaci a systemizaci nevýrobní sféry. Na druhé straně stoupají nároky pracovníků na podmínky práce. Nejen v tom, že určité práce, ale i pracovní podmínky je přitahují a jiné odpuzují. Zde vzniká prvý z rozporů mezi požadavky ekonomiky na maximální využití základních fondů a vysokou úroveň produktivity práce a požadavky pracovníků na dobré podmínky práce a volný čas. Stále více pracovníků požaduje však ještě více: aby se jim práce líbila, aby organizace měla vysokou úroveň všestranné péče o pracovníky, aby měli příjemné pracovní prostředí, ale i dobrý kolektiv spolupracovníků; aby jim práce dávala určité uspokojení, aby v ní uplatnili svoje zájmy, aby se jí a jejími výsledky mohli seberealizovat.
To jsou konec konců požadavky, které by socialistická společnost chtěla a měla uspokojit, protože převážně vyplývají z dobrého vztahu k práci, ze snahy být užitečný a přispět dobrým pracovním výsledkem, jsou často i podmínkou pracovní aktivity a skutečné tvůrčí činnosti, tj. vyšších forem práce.
Ale i v praxi se tyto požadavky nezřídka dostávají do rozporu s možnostmi, potřebami a cestami technického rozvoje organizace práce a pracovního režimu - zejména ve výrobních provozech mechanizovaných a automatizovaných a podobně i ve službách, které kladou nepříjemné nároky na rozdělení pracovní doby.
Tyto problémy nelze ani obcházet ani nechávat, až konflikt přinutí k řešení. Soustavná a systematická práce v těchto směrech má své vysoké nároky - musí však mít i své prokazatelné výsledky.
Soudružky a soudruzi poslanci, živá práce, pracovní iniciativa a tvůrčí aktivita lidí představují největší hodnoty, které naše společnost má. Ony jsou základem vytváření nových hodnot a růstu bohatství socialistické společnosti i stálého růstu životní úrovně našeho lidu. Práce, její podmínky i výsledky jsou - a stále více budou - i významnou součástí socialistického způsobu života, osobního uspokojení a seberealizace člověka naší doby. Je proto nezbytné podle toho s těmito vzácnými hodnotami hospodařit.
Soudružky a soudruzi poslanci, dovolte, abych na závěr svého vystoupení ocenil iniciativu České národní rady, že se rozhodla zabývat složitou problematikou pracovních sil. Věřím, že společné úsilí přispěje k zlepšení situace v oblasti zaměstnanosti a k postupnému naplňování záměrů, které vytyčil pro nás všechny XV. sjezd KSČ. /Potlesk./