/Začátek schůze v 9.00 hodin./

Předseda České národní rady Evžen Erban a místopředsedové České národní rady Oldřich Voleník, Marie Jarošová, František Toman a JUDr. Čestmír Adam

Členové vlády České socialistické republiky

předseda vlády Josef Korčák, místopředsedové vlády doc. RSDr. Ladislav Adamec, CSc. a Štěpán Horník, ministr financí ing. Jaroslav Tlapák, ministr práce a sociálních věcí RSDr. Emilian Hamerník, ministr průmyslu ing. Oldřich Svačina, ministr stavebnictví Karel Polák, ministr zemědělství a výživy ing. Miroslav Petřík, CSc., ministr lesního a vodního hospodářství ing. Ladislav Hruzík, ministr vnitra ing. Josef Jung, ministr spravedlnosti JUDr. Jan Němec, ministr školství doc. Milan Vondruška, ministr zdravotnictví prof. MUDr. Jaroslav Prokopec, CSc., ministr-předseda Výboru lidové kontroly Vlastimil Svoboda, ministr Rostislav Petera

186 poslanců České národní rady podle prezenční listiny

Předseda ČNR Evžen Erban: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, zahajuji 3. schůzi České národní rady. Na naší schůzi co nejsrdečněji vítám vládu České socialistické republiky v čele s jejím předsedou, členem předsednictva ústředního výboru Komunistické strany Československa soudruhem Josefem Korčákem. /Potlesk./ Srdečně vítám také představitele ostatních ústředních úřadů České socialistické republiky.

K projednání zprávy vlády České socialistické republiky o spolupráci národních výborů a hospodářských organizací při vytváření podmínek pro efektivní využívání všech zdrojů pracovních sil a tvůrčích schopností lidí byli pozváni funkcionáři národních výborů a vedoucí hospodářských organizací. Dovolte, abych je v našem středu rovněž srdečně uvítal.

Předsednictvo České národní rady navrhuje tento pořad dnešní schůze, který je též uveden na pozvánce:

I. Slib poslance České národní rady

II. Zpráva vlády České socialistické republiky o spolupráci národních výborů a hospodářských organizací při vytváření podmínek pro efektivní využívání všech zdrojů pracovních sil a tvůrčích schopností lidí

III. Návrh ústavně právního výboru České národní rady na zproštění některých soudců z povolání soudcovské funkce a na odvolání soudce z povolání ze soudcovské funkce

IV. Zpráva předsedy České národní rady o činnosti předsednictva České národní rady za dobu od 17. prosince 1976 do 26. dubna 1977

Slyšeli jste návrh pořadu 3. schůze České národní rady. Má někdo k tomuto návrhu námitky nebo připomínky? Nemá.

Zjišťuji, že podle prezenční listiny je ve schůzi přítomno 182 poslanců a že Česká národní rada je schopna se usnášet. Můžeme přistoupit k hlasování o pořadu schůze.

Kdo souhlasí s navrženým pořadem dnešní schůze, nechť zvedne ruku! /Hlasuje se./

Je někdo proti? Nikdo.

Zdržel se někdo hlasování? Nikdo.

Děkuji. Tím je pořad dnešní schůze schválen.

Přistoupíme k prvnímu bodu pořadu, kterým je

I

Soudružky a soudruzi, v dnešní schůzi je po dlouhodobé nemoci přítomen poslanec České národní rady Oldřich Vašků. Poněvadž se účastní první schůze České národní rady po svém zvolení, je povinen podle ústavního zákona o československé federaci složit slib. Slib složí do mých rukou tím způsobem, že po přečtení předepsané formule vykoná slib podáním ruky a slovem "slibuji".

Prosím místopředsedu ČNR Františka Tomana, aby přečetl ústavní formuli poslaneckého slibu a poslance Oldřicha Vašků, aby přistoupil k vykonání slibu. /Shromáždění povstává./

Místopředseda ČNR František Toman /čte text slibu/: "Slibuji na svou čest a svědomí, že budu věren Československé socialistické republice, České socialistické republice a věci socialismu. Budu dbát vůle a zájmů lidu, řídit se ústavou a ostatními zákony Československé socialistické republiky i České socialistické republiky a pracovat k tomu, aby byly uváděny v život."

Poslanec Oldřich Vašků /podávaje předsedovi ČNR ruku/: Slibuji. /Poslanci usedají, potlesk./

Předseda ČNR Evžen Erban: Soudružky a soudruzi, druhým bodem pořadu je

II

Prosím místopředsedu vlády České socialistické republiky Štěpána Horníka, aby přednesl úvodní slovo.

Místopředseda vlády ČSR Štěpán Horník: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, předsednictvo vlády České socialistické republiky mě pověřilo, abych uvedl dnešní jednání pléna České národní rady. Máme se věnovat efektivnímu využívání všech dostupných zdrojů pracovních sil a tvůrčích schopností lidí a spolupráci národních výborů a hospodářských organizací, které k tomu vytvářejí podmínky v praxi.

Všichni poslanci ČNR obdrželi jako podklad pro přípravu na jednání materiál, který byl přijat předsednictvem vlády ČSR. Soustředím proto své úvodní slovo pouze na několik otázek a jejich praktických souvislostí.

Zřejmě nejzávažnější okruh problémů vytváří současná a výhledová situace ve zdrojích pracovních sil. Zdroje pracovních sil České socialistické republiky jsou dlouhodobě ovlivněny demografickým vývojem a mírou ekonomické aktivity od obyvatelstva. Projekce ústředních statistických orgánů počítá s tím, že počet narozených dětí od roku 1974, kdy dosáhl maxima, bude postupně až do roku 1980 klesat. V 6. pětiletce dojde k výraznému zvýšení počtu dětí ve věkové skupině od tří do pěti let, tedy ve věku vhodném pro umístění v mateřských školách. Silné populační ročníky dětí z let 1972 až 1975 dosáhnou koncem šesté pětiletky věku potřebného pro nástup do základních devítiletých škol. Jaké náročné úkoly z těchto skutečností vyplývají zejména na úseku školství a péče o mladou generaci, není jistě třeba připomínat.

Vzestup porodnosti, ke kterému došlo po roce 1972, zejména v souvislosti s přijatými propopulačními opatřeními, se tedy z hlediska zdrojů pracovních sil příznivě projeví až koncem osmé pětiletky, tj. kolem roku 1990. Současný rozsah zdrojů pracovních sil je naproti tomu nepříznivě ovlivněn populačně slabými ročníky z druhé poloviny padesátých let a počátku šedesátých let. Omezenost zdrojů pracovních sil a značně vysoká ekonomická aktivita obyvatelstva, která v České socialistické republice překračuje 90 %, neumožňuje zabezpečit v období šesté pětiletky výraznější růst zaměstnanosti. Dlouhodobě musíme proto zabezpečovat růst výroby z 93 na 95 % růstem produktivity práce.

Celkovou situaci ve zdrojích pracovních sil nepříznivě ovlivní skutečnost, že v letošním roce končí platnost dohody o zaměstnávání pracovníků z Polské lidové republiky. Jejich počet se v současné době pohybuje kolem 13 000 a k 1. červenci t. r. má klesnout na cca 5000. Nezmění-li polská strana své dosavadní stanovisko, bude odchod polských pracovníků pociťován zejména v některých organizacích spotřebního průmyslu, kde jsou dosud tito pracovníci převážně soustředěni.

Hovoříme-li o situaci ve zdrojích pracovních sil, chtěl bych upozornit ještě na jednu změnu, k níž dochází ve struktuře pracovních sil. Jde o zastoupení mužů a žen. Zatímco v období páté pětiletky se na celkovém bilančním přírůstku podíleli muži jen z jedné pětiny a ženy ze čtyř pětin, v šesté pětiletce je celý bilanční přírůstek tvořen výhradně muži, u žen dochází k absolutnímu poklesu. Tento vývoj je sice výhodný pro odvětví, která potřebují především mužské pracovní síly, ale zkomplikuje značně situaci v odvětvích, kde převažují ženy.

Z celkového bilančního pohledu vyplývají tato fakta: v šesté pětiletce bude celkový přírůstek obyvatelstva v produktivním věku nižší než 100 000; bude tedy i bilanční přírůstek pracovních sil o cca 30 000 - 35 000 nižší než v pětiletce minulé. Výhled na sedmou a osmou pětiletku nebude asi lepší, teprve po roce 1990 se budou bilanční přírůstky zvyšovat.

Za tohoto stavu si musíme klást asi takové otázky:

- je bilanční přírůstek obyvatelstva v produktivním věku skutečně krajním limitem zdrojů pracovních sil? Nejsou snad ještě jiné zdroje, případně za jakých podmínek nebo za jakou cenu jsou dosažitelné?

- za druhé: jsou pracovní síly dobře využívány?

- za třetí: postupujeme dostatečně racionálně, tj. racionálně z hlediska

pracovních sil při rozmisťování výroby, zejména při rozmisťování nových základen výroby?

Odpověď na všechny tyto otázky vyznívá tak, že máme ještě stále možnosti, jak problém pracovních sil řešit. Řešení však vyžaduje značně náročnější přístup než dosud.

Za současného stavu musíme především zvyšovat úsilí k maximální mobilizaci všech dostupných zdrojů pracovních sil.

Určité, i když už jen omezené rezervy máme v dalším pracovním zapojení žen z domácností, občanů se změněnou pracovní schopností a osob v poproduktivním věku. V této oblasti připadá důležitá úloha zejména národním výborům. Ty znají situaci možných zdrojů v krajích a okresech a mohou také vytvářet určité předpoklady pro získávání těchto skupin obyvatelstva do pracovního procesu. Podniky a ostatní organizace musí však vytvářet vhodné podmínky pro jejich pracovní zapojení. Je to tedy společný úkol, který v prvé radě vyžaduje zlepšovat vzájemnou spolupráci.

V popředí zájmu i povinností výrobních i nevýrobních organizací i národních výborů by především mělo být vytváření optimálních podmínek pro včasný návrat žen - matek po uplynutí mateřské dovolené zpět do pracovního procesu. Jde o velmi významný zdroj i z hlediska svého rozsahu. Např. v roce 1976 činil v ČSR počet žen na mateřské dovolené 270 tisíc. Přitom v převážné většině jde o ženy mladší, již zapracované a s určitou kvalifikační úrovní. Prvým předpokladem pro jejich opětné zařazení do práce je zajistit umístění jejich dětí v předškolních zařízeních, v jeslích a mateřských školách. V tomto směru nás čekají mimořádně náročné úkoly.

Podniky a ostatní organizace musí proto za účinné spolupráce s národními výbory přistoupit k budování předškolních zařízení bud vlastních nebo se podílet na jejich výstavbě s jinými organizacemi či s národními výbory. Chci poukázat na jeden problém, který se v této souvislosti projevuje. Setkáváme se dosti často s názorem, že výstavbu těchto zařízení mají zabezpečit ty organizace, které zaměstnávají větší počet žen. Některé organizace, které zaměstnávají převážně mužské pracovní síly, se k této otázce stavějí tak, jako by se jich netýkala. Musím zdůraznit, že úkol v zabezpečování předškolních zařízení, k němuž vláda přijala příslušná opatření již v roce 1974, je povinností všech organizací. Z toho by měly vycházet i národní výbory při spolupráci a pomoci v jeho plnění. Sdružování sil a prostředků a společný postup jsou i efektivnější a nepůjde o malé úkoly. Původně se počítalo, že v období 6. pětiletky bude možno vybudovat 2200 nových tříd v mateřských školách. Ale podle prověrky na národních výborech a s přihlédnutím k volebním programům má se tento počet zvýšit na 4860 tříd. To představuje umístění zhruba pro 140 tisíc dětí.

Další možný zdroj pro zvýšení bilančního přírůstku pracovních sil představují ženy v domácnosti. Jejich počet se pohybuje okolo 170 tisíc. Jde o místně vázané zdroje. Jejich rozložení do jednotlivých oblastí státu je značně diferencované. S ohledem na znalost konkrétní situace v okrese by měly především národní výbory dávat podněty pro jejich využití.  

Někdy jde o záležitosti dosti složité - není to prostě jen tak, že by šlo o ženy, které by raději zůstaly doma. Někde vůbec pracovní příležitost chybí. Především v takových případech musí národní výbory vyvíjet iniciativu k tomu, aby dojednaly s vhodnými organizacemi účelné vytvoření podmínek pro zaměstnávání žen.

Významný zdroj představuje také zaměstnávání důchodců. Počet pracujících v poproduktivním věku dosáhl v národním hospodářství ČSR /bez JZD a JHR/ v roce 1976 výše téměř 450 tisíc osob. Novou zákonnou úpravou sociálního zabezpečení, platnou od 1. ledna 1976, byly dále rozšířeny výhody pracujících důchodců na úseku důchodového zabezpečení s cílem přispět ke zvýšení jejich zájmu o práci. Jde nyní o to, aby podniky a organizace uvedených opatření vhodně využívaly.

Hovoříme-li ještě o existujících rezervách pracovních sil, nesmíme opomenout ani občany se změněnou pracovní schopností, i když rozsah nevyužitých možností je v tomto případě menší než u předešlých skupin obyvatelstva. V roce 1976 bylo z celkového počtu občanů se změněnou pracovní schopností evidovaných na území ČSR ve výši 185 tisíc zapojeno přes 170 tisíc, tj. přes 90 % do pracovního procesu; nezapojeno zůstává pouze cca 12 tisíc osob.

Společné pro využití všech těchto rezerv ve zdrojích pracovních sil je, že je pro ně třeba soustavně vytvářet vhodné podmínky. Nelze se přitom orientovat jednostranně, např. pouze na výstavbu předškolních zařízení, i když i to je významný úkol. Pro pracovní zapojení uvedených skupin obyvatelstva je třeba vytvářet především vhodné podmínky na pracovišti.

Příkladů by bylo možno uvést řadu: zaměstnání na zkrácený pracovní úvazek, úpravu začátku a konce pracovní doby tak, aby rodiče měli možnost odvést a vyzvednout děti z předškolního zařízení, rozšíření některých služeb poskytovaných v rámci závodů, které usnadní práci ženám apod. Podmínky a přístup těchto skupin pracovníků k práci vyžadují především pochopení jejich starostí, potřeb i možností. Stálo by proto např. za úvahu, zda by nebylo prospěšné vytvářet - zpravidla po dohodě se závodním lékařem - např. ucelené pracovní kolektivy důchodců, osob se změněnou pracovní schopností, nebo i žen se zkrácenou pracovní dobou, které by se na směně nebo v týdnu prostě vystřídaly. Některé dobré příklady už u nás máme; pružná pracovní doba a odchylné podmínky práce se ukazují jako oboustranně prospěšné, a platí to plně jak pro výrobní podniky, tak i pro nevýrobní organizace.

Všechna tato opatření kladou samozřejmě značné nároky na řídící práci, vyžadují uplatnění nových myšlenek a netradičních způsobů řešení. Musíme však dosáhnout toho, aby se zvýšila aktivita organizací ve vyhledávání možností a vytváření podmínek pro využití dalších zdrojů pracovních sil, aby tato aktivita byla přinejmenším stejně intenzívní, jako se např. projevuje při požadavcích na pracovní síly.

Zvýšenou aktivitu musí projevit i národní výbory. Také jejich možnosti jsou dostatečně široké nejen v oblasti rozšiřování a zkvalitňování služeb, ale i ve vytváření vhodných pracovních příležitostí pro místně vázané zdroje pracovních sil apod. A také v tom, aby samy určovaly a projednávaly podmínky pro přidělování těchto skupin pracovníků a vyžadovaly konkrétní opatření pro pracoviště, kam mají přijít.

Jde přece také o to, aby tito lidé věděli, že jejich práci potřebujeme a že si jí vážíme, ale také, že si plně uvědomujeme nutnost zvláštních podmínek pro jejich práci a že jim je chceme vytvořit. A ono tu jde o víc než pracovní podmínky. Pro většinu těchto lidí je vedle výdělku důležité i vědomí, že mohou být ještě prospěšní, že jejich práci společnost potřebuje. To nesmí socialistické podniky a organizace přehlížet. Zapojení takových dodatečných zdrojů tedy bude něco stát, do přípravy vhodných podmínek práce pro ně musíme něco "investovat". Jestliže ale jiné zdroje nejsou, není také jiné řešení.

Střízlivě je však třeba vidět, že i optimální využití existujících rezerv ve zdrojích pracovních sil může současné situaci ve vývoji zaměstnanosti jen napomoci - nemůže ji však vyřešit, zvláště z dlouhodobého hlediska. Pro další dynamický vývoj hospodářství je a zůstane rozhodující využití společenské pracovní síly.

Jde o kvalitativní hledisko. Jeho podstata spočívá ve zvýšení účinnosti živé práce a v růstu její produktivity. Na tuto otázku bych chtěl zaměřit vaši pozornost rovněž z toho důvodu, že i při jednání v jednotlivých výborech České národní rady byla pozornost soustředěna především na otázku, jak zabezpečit další pracovní síly. Méně se již hovořilo o tom, jak zabezpečit rostoucí úkoly s dosavadním počtem pracovníků. To není náhodné, protože i na podnicích a v ostatních organizacích a i na národních výborech, a přiznejme si, že i na řídících orgánech, se postupuje přibližně stejně. O existenci rezerv ve využití pracovníků z hlediska času i jejich kvalifikace všichni víme. Víme rovněž o rozdílech ve využití pracovníků a v intenzitě práce např. v odvětvích textilního, obuvnického a potravinářského průmyslu ve srovnání s některými ostatními odvětvími, jako jsou některé obory strojírenské výroby, stavebnictví, podniků služeb apod.; jsou způsobeny především rozdílnou úrovní organizace výroby a práce. Zdaleka to ale neplatí jen pro výrobní sféru - tam je to snad jen trochu lépe"vidět". Velice podobné to je v celé široké oblasti administrativních prací tzv. řídících organizací a v nevýrobních službách - placených obyvatelstvem i společenských. Také s těmito rozdíly se musíme postupně vypořádat.

Velice podobný je případ zaměstnávání lidí na místech, kde sice pracují, ale výsledek práce je ze společenského hlediska malý nebo dokonce žádný. Mám tu na mysli především stálý růst pomocného a správního aparátu. A nejde to jen o "úředníky", aby bylo jasno. Narůstá např. i počet řidičů osobních vozů a jiných tzv. pomocných profesí, které zbytečně vážou i velice kvalifikované dělníky. To platí v prvé řadě pro nevýrobní organizace, ale obdobně i pro závody a podniky výrobní sféry.

Opatření k lepšímu využití pracovníků patří přitom k nejsnáze mobilizovatelným rezervám růstu produktivity práce, pokud za měřítko bereme investiční výdaje. V posledním období je proto věnována pozornost zvyšování pracovní disciplíny a lepšímu využívání pracovní doby zejména v průběhu směny. Výsledky však dosud nejsou úměrné možnostem. Přestože se např. podařilo vytvořit lepší podmínky pro vyřizování osobních záležitostí pracovníků v mimopracovní době, není toho dostatečně využíváno. Významné místo zde připadá i národním výborům, jejichž činnost v oblasti úprav provozní a prodejní doby, jízdních řádů a podobně může podstatně ovlivnit výsledky.

Lepší hospodaření s pracovními silami chceme podpořit i vhodnými stimulačními opatřeními. V podnikové praxi se ale musí zkvalitnit celý proces vnitropodnikového řízení, včetně hmotné zainteresovanosti tak, aby vytvářel zájem na snižování pracnosti výroby a dosahování úspor pracovních sil a dovedl ocenit dosažené pozitivní výsledky. To ve stejné míře platí i pro nevýrobní sféru. Máme již dobré zkušenosti s některými podniky, které se zaměřily na opatření k úsporám pracovních sil, zejména v rámci probíhajících ekonomických experimentů. Mám na mysli např. experiment "Odvod z pracovní síly" nebo aplikaci tzv. "ščokinského hnutí". Jejich metody však nejsou dostatečně zobecňovány a rozšiřovány na další podniky v rámci oborů a odvětví, organizace zůstávají tak ve svém snažení dosti osamoceny. I v této oblasti by mohly pomoci národní výbory např. tím, že budou propagovat dobré zkušenosti získané některými organizacemi v rámci své oblasti, kraje či okresu.

Řekněme si zcela otevřeně, že využití pracovní doby pro skutečnou produktivní práci a míra výkonnosti jsou slabá místa naší organizace práce. Zde máme rezervy, které by postačily pokrýt velkou část našich potřeb. Zvlášť závažné je, že se to týká především tzv. mužských profesí - prací, kde se i někdy více uvažuje a přemýšlí, než efektivně pracuje. Víme to, "směrnice", abych tak řekl, máme správné, ale výsledky jsou zatím malé.

Další závažnou podmínkou zabezpečení plánovitého vývoje zaměstnanosti - vedle optimální mobilizace dostupných zdrojů pracovních sil a jejich racionálního využití - je vytváření souladu mezi zdroji a potřebou pracovních sil. Tento záměr je významně ovlivněn vztahem mezi reprodukcí základních prostředků a reprodukcí pracovních sil.

Zejména z hlediska dlouhodobého souladu mezi zdroji a potřebou pracovních sil je důležitým článkem investiční výstavba, neboť ta v podstatě zakládá nové požadavky na pracovní místa. V našich podmínkách je jedinou cestou přizpůsobení plánovitého řízení investičního procesu plánovitého snižování potřeby živé práce a její substituce technikou. Současný vývoj však svědčí o tom, že investiční výstavba nadále absolutně rozšiřuje počet pracovních míst; podle kvalifikovaných propočtů je v současné době v průmyslu na území ČSR ve všech směnách neobsazeno pracovními silami více než 300 tisíc pracovních míst, tj. cca jedna čtvrtina z celkového počtu existujících pracovních míst. A přesto požadavky na nové investice jsou velice důrazně prosazovány ve všech odvětvích. Uvedený stav se projevuje v oblasti pracovních sil jako jejich nedostatek, v oblasti základních prostředků jejich nižším využíváním zejména poklesem směnnosti. Přitom např. v letech šesté pětiletky se počítá s potřebou více než 70 tisíc lidí pro nové kapacity na území ČSR; a to jde pouze o tzv. závazné úkoly a centrálně posuzované stavby. Provozy, likvidované v této souvislosti, by měly uvolnit jen 23 tisíc pracovníků.

Významným předpokladem zabezpečování souladu mezi reprodukcí základních prostředků a reprodukcí pracovních sil je důsledná orientace investiční výstavby na rekonstrukci a modernizaci provozů a spojování investiční výstavby s likvidací zastaralých výrobních zařízení a neefektivních provozů. Dosavadní stav na tomto úseku není uspokojivý. Projevuje se to jak v malém rozsahu plánovaného objemu likvidace zastaralých výrobních zařízení a neefektivních provozů, tak zejména v nedostatečné realizaci plánovaných záměrů.

Např. v roce 1976 byly likvidací neefektivních závodů a provozů na území ČSR uvolněny pouze čtyři pětiny pracovníků z plánovaného počtu. Důsledky jsou potom takové, že zastaralá výrobní zařízení s nízkou efektivností váží pracovní síly, které nám pak chybí na nových moderních, ale také nákladných kapacitách.

Plně si uvědomujeme, že proces likvidace zastaralých výrobních zařízení a neefektivních provozů je obtížnou záležitostí. Jde o závažná rozhodnutí, která vyžadují důkladnou politicko-organizační přípravu a komplexní řešení celé řady otázek, z nichž mnohé se bezprostředně dotýkají jednotlivých pracovníků. Nejde však jen o problémy spojené s převodem pracovníků, ale i o problémy spojené s převodem výrobního programu, se zabezpečením náhradních výrob apod. Náročnost tohoto procesu však nemůže být důvodem pro jeho soustavné oddalování. Naopak dosavadní přístup je třeba změnit a energicky přikročit k postupné realizaci záměrů. Páté plenární zasedání ÚV KSČ proto znovu zdůraznilo potřebu "zintenzívnit uvolňování pracovních sil z neperspektivních výrob pro rozvojové nosné programy a nové výrobní kapacity" a "vypracovat konkrétní programy opatření směřující k zastavení poklesu směnnosti a k vyloučení výrob, které nejsou zabezpečeny odbytem". V této oblasti je třeba zvýšit i aktivitu a možná i odvážnost národních výborů, které spolurozhodují o realizaci a umístění investiční výstavby a vyjadřují se k zabezpečení budoucího provozu pracovními silami. Chci tím říci, že národní výbory nemohou v žádném případě vyslovit souhlas s takovou investiční výstavbou, pro kterou nejsou ověřeny reálné zdroje pracovních sil. Současně by však měly preferovat takové investice, které přinášejí úsporu pracovníků.