Družstevní výstavbu financují družstva, a to z vlastních prostředků - podíly členů družstva, státního příspěvku a investičního úvěru. Zemědělská a lesní prvovýroba je ještě mimo toho zvýhodněna dlouhodobým úvěrem, který poskytuje SBČS za úrokovou sazbu 1 % s tím, že v zemědělství, kde není potřebná další stabilizace, se sazba zvyšuje na 2,7 %. Doba splatnosti je maximální 30 roků.

Při družstevní bytové výstavbě je též poskytován zvláštní příspěvek na byty zřizované úpravou nebytových prostorů, a to ve výši 50 % rozpočtových stavebních nákladů a nákladů na projektovou a přímou inženýrskou činnost.

Zvláštní příspěvek může být poskytnut družstvu ve výjimečných případech na tzv. atypickou stavbu, kterou však může povolit národní výbor jen ve zcela výjimečných případech. Zde je nutno důsledně dodržovat přísná opatření této výjimky, aby nedocházelo k spekulacím. Je zde veliká odpovědnost národních výborů při posouzení, zda jde či nejde o stavbu skutečně atypickou.

Podniková výstavba je financována z prostředků podniků a z dlouhodobého bankovního úvěru. Tento úvěr se poskytuje na dobu 30 let při zvýhodněné úrokové sazbě 2 - 4 %. Banka se při poskytování úvěru řídí rentabilitou podniku a jeho celkovou důchodovou situací. Zde také platí mimořádné zvýhodnění zemědělské a lesní prvovýroby, kde je úvěrová sazba 1 - 2,7 % a ještě státní příspěvek. Pro pohraničí jsou ještě poskytovány oblastní dotace. Mimoto je podnikům poskytována nepřímá dotace státu formou úlev odvodů ze zisku. Podniky vyžadují od svých zaměstnanců splnění podmínky setrvání určitou dobu v podniku, čímž je dosahována stabilizace pracovních kádrů.

Poslední forma výstavby je individuální výstavba, kdy si stavebník financuje z vlastního, eventuálně pomocí bezúročných půjček od podniků či národních výborů. Vyhláška č. 137/1968 Sb., ministerstva financí upravuje tyto podmínky pro poskytování nenávratných půjček /prominutelných/ na výstavbu rodinných domků organizacemi a podniky. Rovněž státní spořitelna poskytuje za velmi výhodných podmínek půjčku stavebníkovi, ze které lze uhrazovat faktury jak za materiál, tak i za provedené práce.

Na základě zákonného opatření č. 14/1973 Sb., o poskytování půjček se státním příspěvkem mladým manželům, lze půjčky tohoto druhu poskytovat i na individuální bytovou výstavbu.

Vážené soudružky a soudruzi, různé formy pomoci činí v průměru na jeden družstevní byt ve vnitrozemí 52 % a v pohraničí 60 %, v individuální výstavbě 30 %, ve vnitrozemí a v pohraničí asi 51 % nákladů. V zemědělské a lesní prvovýrobě jsou tyto příspěvky ještě vyšší a činí ve vnitrozemí cca 56 % a v pohraničí 69 % u výstavby družstevní, 59 % ve vnitrozemí a až 78 % v pohraničí u výstavby individuální. Tato čísla svědčí o tom, jak naše společnost v souladu s programem KSČ intenzívně dbá, aby se urychleně řešily problémy bytové výstavby. Podmínkou této vysoké pomoci státu jsou a budou výsledky dosahované v našem národním hospodářství. Přitom zájmem naší společnosti je, aby i ekonomické podmínky bydlení byly pro všechny únosné a aby byly v přiměřených relacích k výhodám, které plynou z diferencovaných vlastnických a uživatelských vztahů v jednotlivých formách bytové výstavby. K těmto okolnostem se ne vždy reálně přihlíží, zejména při hodnocení finanční pomoci státu při družstevní a individuální výstavbě.

Rozdělení pomoci, resp. rozsah účasti stavebníků se odráží též v bilanci společenské potřeby. V roce 1972 např. dosáhl objem bytové výstavby cca 19,9 mld Kčs a podle zdrojů úhrad činil příspěvek ze státního rozpočtu 48,7 %, příspěvky podniků 5,5 %, půjčky 28,8 %, vlastní zdroje stavebníků 5,8 % a hodnota svépomoci 11,1 %. Kromě toho dosáhly náklady na technické vybavení sídlišť a rodinných domků částky 3,5 mld Kčs a výdaje na tzv. občanskou vybavenost dalších 1,37 mld Kčs. I v jejich vývoji se odrážejí určité tendence a snahy o zrychlení tempa v plnění úkolů kompletní bytové výstavby. Výdaje na bytovou výstavbu se v rámci společenské spotřeby proti roku 1971 zvýšily o 6,1 %, výdaje na technickou vybavenost o 6,8 % a výdaje na občanskou vybavenost dokonce o 25 %. Přitom nebylo zapomínáno ani na to, že situace v bydlení se zlepšuje nejen obohacením o byty v nové výstavbě, ale i zlepšením péče o starší bytový fond. Na opravy bytů v podnicích bytového hospodářství a domovních správách bylo v roce 1972 vynaloženo téměř 2,5 mld Kčs, tj. o 200 mil. Kčs více než v roce 1971. V porovnání na jednu bytovou jednotku to znamená zvýšení nákladů o 7,5 %, reprezentujících částku 2200 Kčs na jeden byt. Někomu se může zdát tato částka malou v porovnání s některými cenami či nutným rozsahem oprav některých bytů. Chtěl bych ji však při dnešní příležitosti hlavně porovnat s průměrnou výší úhrady za užívání jedné bytové jednotky u nás. Ta činila v roce 1971 zhruba 1100 Kčs, což znamená, že výše této úhrady byla v poměru k míře nákladů na opravy poloviční. Tím se také z největší části vysvětluje další skutečnost, že se požadavky na státní rozpočet z podniků bytového hospodářství a domovních správ zvýšily proti roku 1971 o 232 mil. Kčs a dosáhly výše 1,5 1,47 mld Kčs.

Myslím, že všechny druhy pomoci a jejich konkrétní korunové vyjádření svědčí o velké pomoci společnosti, aby se nám urychleně podařilo vyřešit potřeby bytové výstavby. Právem můžeme hovořit o tom, že v současné době je finanční a úvěrová pomoc státu poskytována do oblasti bytové výstavby ve srovnání s ostatními státy velmi vysoká, ne-li relativně nejvyšší.

Jak jsem uvedl, náš stát pomáhá při výstavbě nových bytů, ale značnou měrou se podílí též na nákladech údržby stávajícího bytového fondu, jehož hodnota byla v roce 1971 odhadována na 276 miliard Kčs. Při této příležitosti bych se chtěl poněkud zamyslet nad jednou dosavadní praxí. Vyhláškou federálního ministerstva financí a předsedy SBČS ze dne 29. 11. 1971 č. 140/1971 Sb. byly zpřísněny podmínky pro rekonstrukci a modernizaci všech základních prostředků. Tato vyhláška se rovněž mimo jiné vztahuje i na bytový fond spravovaný bytovými organizacemi - i na ten, který mají ve své přímé správě. Podle § 8 citované vyhlášky se tyto rekonstrukce a modernizace stávají investicemi, pokud souhrnný počet převýší 10 % pořizovací hodnoty základního prostředku, v našem případě bytového objektu. Na investice však je nutné opatřit si limit, který pro letošní rok nemůže nadřízený orgán opatřit a nebude na tom lépe ani v příštím roce. Dopad této vyhlášky pociťují bytové organizace teprve nyní, kdy pobočky Státní banky jim pozastavují některé rozestavěné akce a tím umrtvují již prostavěné finanční prostředky. Doporučoval bych, aby bylo zváženo, zda vyhláška č. 140/1971 Sb. se má vztahovat na rekonstrukce a modernizace bytového fondu, který spravují bytové organizace národních výborů, a zda by nebylo lepší, aby jejich obnova byla prováděna z prostředků daných na opravu bytového majetku, jako tomu bylo u památkových objektů /tzv. památkové údržby/. Myslím, že není třeba se obávat, že tyto finanční prostředky budou neodpovědně čerpány. Vždyť takové akce musí být prováděny podle projektové dokumentace včetně souhrnného rozpočtu, a také dnešní vyspělé národní výbory jako řídící orgány bytových organizací jsou dostatečnými garanty.

Kromě této připomínky k národním výborům slyšíme na našich vesnicích též připomínku k úpravě finančního příspěvku pro pracující v zemědělské a lesní prvovýrobě. Připomínky se vztahují k tomu, že by měl být tento příspěvek rozšířen na další pracující ve službách pro zemědělství, ať již se to týká např. veterinárních pracovníků, pracovníků STS nebo pracovníků zemědělských nákupních závodů a jiných, pro zemědělství významných služeb.

Významná pomoc státu při řešení bytové výstavby a finance věnované na tyto akce jsou plně oceňovány zvláště mladými lidmi, kterých se tato pomoc zvláště dotýká. V současné době je prvořadým úkolem zabezpečit aby všechny formy této pomoci mohly být stavebníkům poskytovány stále stejnou měrou, při stále se zvětšujícím objemu této výstavby i v relativně stále větším rozsahu.

Řekl jsem již, že jednou z podmínek této rozsáhlé pomoci jsou dosahované výsledky v tvorbě finančních zdrojů. Proto bych chtěl znovu zdůraznit při dnešní příležitosti, že důsledné posuzování všech záměrů přijatých k zabezpečení bytové výstavby je třeba v naší společnosti vidět a vždy správně chápat jako úkol, jehož úspěšná realizace bude vždy závislá na celkových výsledcích národního hospodářství tak, jak to mají na mysli směrnice a závěry XIV. sjezdu KSČ k 5. pětiletce.

Předsedající místopředseda SN V. Vedra: Děkuji poslanci Kopřivovi. Slovo má poslanec Viliam Šalgovič.

/řízení schůze převzal předseda SN prof. dr. D. Hanes./

Poslanec SN V. Šalgovič: Vážené súdružky, súdruhovia, vážení poslanci, Ústredný výbor KSČ na minuloročných i tohoročných zasadnutiach ocenil pozitívne výsledky a úspechy dosiahnuté v našej výstavbe a ekonomike. Tieto dokumentujú veľké úsilie celej našej strany a plnú podporu pracujúcich v realizácii jej hospodárskej politiky. Súčasne orientovali pozornosť všetkých straníckych, štátnych, hospodárskych a spoločenských orgánov a organizácií na cesty a prostriedky, ako ďalej premieňať na konkrétne činy úlohy stanovené XIV. zjazdom strany v ekonomickej oblasti.

Z týchto aspektov naše rokovanie zamerané tiež na takú závažnú problematiku, akou je bytová výstavba, považujem za veľmi účelné a aktuálne. Dovoľte mi v tejto súvislosti vysloviť ako 23. diskutérovi niekoľko pohľadov a poznámok, i keď sa budú v tej, či onej miere opakovať s predchádzajúcimi diskutérmi.

S osobitným záujmom som si preštudoval správu Štátnej plánovacej komisie a vypočul správu ministra-podpredsedu ŠPK s. Pavla Bahyla o plnení plánu bytovej výstavby a o ďalších úlohách v tejto oblasti, ktoré tvoria podkladový materiál pre naše rokovanie. Domnievam sa, že písomná správa dáva vcelku dobrý a súhrnný obraz vývoja a plnenia úloh na tomto úseku, poukazuje na hlavné príčiny vyskytujúcich sa problémov, ako i smery a úlohy pre ďalšie obdobie.

Tento materiál, ale i mnohé ďalšie poznatky nám jednoznačne potvrdzujú vysokú starostlivosť ústredných straníckych a vládnych orgánov o bytovú výstavbu v našej vlasti. Z hľadiska historického, ale i súčasnosti dokumentujú nielen podstatne iné prístupy k riešeniu tejto problematiky oproti stavu z obdobia predmníchovskej republiky, ale i z pohľadu praktík, ktoré sa dnes uskutočňujú vo vyspelých kapitalistických krajinách. I po viac ako 85 rokoch od vydania Engelsovej práce "K bytovej otázke" vidíme, že kapitalisti ju riešia, ako to klasik marxizmu napísal, "všelijakým sociálnym príštipkárstvom" a - citujem - "v súčasnosti si panstvo kapitalistov opravdu nemôže beztrestne dovoliť plodiť epidemické choroby medzi robotníckou triedou", ale ako uvádza klasik v uvedenej práci, ich cieľom je aj prostredníctvom bytu pripútať robotníka ku kapitalistovi, aby z jeho mozoľov a umu kapitalista čerpal ešte väčšie zisky. A tak je aj dnes v kapitalistických štátoch bytová výstavba predmetom špekulatívnych záujmov stavebných a iných podnikateľov, podobne sa špekulatívne záujmy kapitalistov uplatňujú i v neúmernej výške nájomného.

Pri prerokúvaní správy o plnení bytovej výstavby treba si uvedomiť, ako sme po oslobodení našej vlasti začínali. Pre značné obmedzenie vo výstavbe bytov počas vojny v dôsledku vojnových škôd na bytovom fonde, ktoré boli veľké, najmä na Slovensku, bola značná bytová tieseň. Pamätáme sa aj na to, že výstavba bytov sa v prvých povojnových rokoch vyvíjala pomaly a bola orientovaná v prvom rade na odstraňovanie vojnových škôd. Nízku úroveň bytového fondu na Slovensku charakterizovalo sčítanie domov a bytov, uskutočnené v roku 1950. Z 821.800 bytov bolo 25 % viac než storočných, 47 % bolo postavených z hliny a kameňa a 24 % domov bolo pokrytých šindľom, slamou alebo inou nekvalitnou krytinou. V rokoch 1946 až 1950 sa postavilo na Slovensku 47.734 bytov, z toho takmer 20 tisíc individuálnymi stavebníkmi, pričom finančná pomoc im bola poskytovaná formou pôžičiek od Štátnej sporiteľne. Pretože stavebné organizácie boli zamerané na industrializačné úlohy, výstavba nových bytov dodávateľským spôsobom výraznejšie nevzrástla a nemohla uspokojovať stále rastúce potreby. I napriek tomu sa v rokoch 1946 - 1960 postavilo na Slovensku 260.570 nových bytov, teda viac ako počas prvej ČSR a za tzv. slovenského štátu.

Na druhej strane treba však vidieť, že úroveň bývania na Slovensku bola v uvádzanom období stále ešte nízka. V tomto smere sa pozitívne prejavili až opatrenia prijaté Ústredným výborom KSČ v roku 1959, a to najmä pokiaľ šlo o výstavbu realizovanú stavebnými organizáciami. Zatiaľ čo v roku 1960 dokončili stavebné organizácie v Slovenskej socialistickej republike 14.029 bytov, už v roku 1963 to bolo skoro 18 tisíc a v roku 1970 takmer 20.500 bytov.

Výstavbou nových bytov postavených v roku 1961 až 1970 s pomerne vysokým štandardom, ako aj s modernizáciou bytového fondu zvýšila sa tiež úroveň bývania. Vývoj za posledných 10 rokov svedčí o tom, že kvalitatívna úroveň bývania podstatne vzrástla.

Avšak po roku 1971 celkový bytový problém neriešil sa komplexne. Až XIV. zjazd sa uzniesol postaviť v piatom päťročnom pláne, t. j. do roku 1975 500 tisíc bytov. Je to doteraz nebývalá úloha, ale na rozdiel od doterajších reálne podložená bilanciami, výskumom, predpokladmi pre rozvoj materiálovej výroby. I keď vcelku konštatujeme, že východisková základňa pre splnenie úloh na tomto úseku počas ďalších dvoch rokov päťročnice je vcelku priaznivá, je zrejmé, že vo viacerých smeroch bude treba vyvinúť maximálne úsilie, aby sa podarilo podľa našich želaní stanovené závery splniť. Mám na mysli predovšetkým plné uplatnenie zásady, podľa ktorej bytovú výstavbu chápeme, ako to zdôraznil posl. Turošík, ako jednotný proces jej plánovania, prípravy a realizácie, a to v komplexnosti, teda vo všetkých územných i medziodvetvových väzbách. Hoci v tomto smere federálna vláda i národné vlády a príslušné rezorty prijali rad opatrení, sú tu ešte viaceré problémy, ktoré z takto chápanej problematiky ovplyvňujú proces bytovej výstavby a sú príčinou porúch jej hladkého priebehu.

Vieme, aké úsilie nás stálo vyviesť ekonomiku z úpadku rokov 1968 - 1969, keď napríklad pri bytovej výstavbe došlo k dezolátnej situácii v oblasti cenotvorby a tvorby rozpočtov. Napriek tomu, že cenový rozvrat sa zastavil fixovaním cien k 1. 1. 1970, niektoré nedobré prejavy ešte sem tam dožívajú, a to najmä pri známych "zámenách materiálu", pri "nahrádzaní výrobkov inými", pri presadzovaní technológií z hľadiska podniku výhodných, ale z celospoločenského hľadiska neefektívnych.

Za nesprávne tendencie treba považovať aj snahy investorov a projektantov po neúnosnom zvyšovaní štandardu v komplexnej bytovej výstavbe, ktoré sa prejavili v minulých rokoch.

V tomto smere sa v pomerne krátkom čase síce dosiahla náprava, zatiaľ však len v samostatnej bytovej výstavbe. Pomerne veľa nedostatkov je ešte v objektoch občianskeho vybavenia, ktoré by sa mali riešiť zásadne, tak aby vzťahy v šiestej päťročnici boli usporiadané. Ukazuje sa potrebným dosiahnuť, aby už v príprave boli vytvorené podmienky pre zosúladenie technológie výstavby, objektov občianskej vybavenosti s bytovou výstavbou, aby sa vytvoril prvotný predpoklad pre komplexnosť výstavby. Tu by mohlo veci napomôcť tiež hlbšie preštudovanie a aplikácia záverov vzťahov človeka - domácnosti k bytu, jeho vybavenosti a vybavenosti obytného súboru.

Dovoľte ešte niekoľko poznámok o komplexnosti. Potrebným sa javí preskúmať aj požiadavky príslušných odvetví, do ktorých zariadenia občianskeho vybavenia spadajú, a dať ich do súladu s ekonomickými možnosťami štátu, ale aj s pokrokovými technickými tendenciami. V tejto oblasti je potrebné vylúčiť tiež rozpor medzi technicko-hospodárskymi ukazovateľmi. Často je totiž stav taký, že plánom vymedzené prostriedky, vychádzajúce zo stanovených ukazovateľov prakticky neumožňujú komplexnosť výstavby, pretože rozpočtové náklady na jednotlivé objekty vybavenosti sú podstatne vyššie. Tento problém zatiaľ nevystupuje na povrch v plnej sile. Domnievam sa preto, že komplexnosť nemá ešte stále takú záväznosť ako samostatná bytová výstavba a že zainteresovanosť všetkých účastníkov výstavby na nej nie je primeraná spoločenskej naliehavosti. Chcem však pripomenúť, že nekomplexnosť výstavby v niektorých oblastiach už prerástla aj v politický problém, ktorý sa prejavil najmä v období prípravy volieb a pohovorov s občanmi a znehodnocuje do značnej miery politický efekt bytovej výstavby, ktorý je inak nesporný.

Nakoľko hovorím ako posledný z diskutárov a nikto tu nehovoril o naliehavej problematike vysokoškolských študentských manželstiev, dovoľte povedať mi stručnú poznámku. Už dávnejšie ma zaujal v sovietskej tlači článok na túto tému. Nielen že študentské manželstvá, manželstvá budúcich vysoko kvalifikovaných kádrov zápasia s finančnými problémami, časom, možnosťami umiestniť dieťa, ale čo najviac na nich dolieha, je bytová otázka. Spomínaný článok odporúča riešenie prostredníctvom internátov, s rodinnými bunkami. I keď nejde o veľkú a početnú skupinu lúdi, usudzujem, že z hľadiska ich spoločenského postavenia si zaslúži veľkú pozornosť ministerstiev školstva a národných vlád. Myslím, že slabým miestom našej bytovej výstavby, je výstavba internátov. A práve príprava vysoko kvalifikovaných odborníkov a výchova mladej robotníckej triedy priamo žiadajú, aby sa plánované úlohy v internátnej výstavbe plnili.