Politická i hospodárska konsolidácia nášho štátu sa nesporne priaznivo odrazila i v procese komplexnej bytovej výstavby. V súčasnosti, ba i v budúcnosti sa treba zamerať aj na jej kvalitatívne stránky. Z môjho pohľadu kvalitatívnu stránku komplexnosti bytovej výstavby možno posilniť striktným a nekompromisným dodržiavaním uznesenia národných vlád Českej a Slovenskej socialistickej republiky, ako i nadväzných rozpracovaných uznesení rád KNV, a to najmä v štádiu rozpisu plánu bytovej výstavby do príslušných lokalít. Takáto prax potom musí vytvoriť dobré predpoklady pre to, že obytné súbory budú môcť včas a komplexne byť dobudované i s podmieňujúcimi investíciami, čo umožní investorom sústrediť kapacity pre bytovú výstavbu, občianskú a technickú, i podmieňujúce investície do koncentrovaných celkov a tieto potom i časove zvládnuť. Takýto objektívny rozpis plánu vytvorí optimálne možnosti aj pre zkvalitnenie celkovej projektovej prípravy, nadväzne vylúči množstvo problémov v samotnej realizácii a vytvorí ideálne podmienky životného prostredia, či už v samotnom súbore, alebo v dopade na širšie krajinné územie. Potom toto všetko bude spieť k ešte výraznejšiemu pretváraniu človeka so socialistickým štýlom života i jeho konania v tomto duchu. Ďakujem vám za pozornosť.

Předsedající místopředseda SN V. Vedra: Děkuji poslanci Turošíkovi. Slovo má poslankyně Helena Čermáková. Připraví se poslanec Buňa.

Poslankyně SN Helena Čermáková: Soudružky a soudruzi poslanci, postavení Prahy jako hlavního města České socialistické republiky a zároveň Československé socialistické republiky vytváří pro její všestranný rozvoj specifické podmínky. Praha představuje vzácný urbanistický i architektonický celek, který nemá na světě obdoby. Jeho historické jádro bylo v roce 1971 prohlášeno vládou české socialistické republiky památkovou rezervací. Modernizace a rekonstrukce historických obytných domů zvyšuje jejich kulturní, ale i užitnou hodnotu. Problémům, spojeným s řešením otázek údržby, oprav, modernizace a rekonstrukce bytového fondu v ČSSR věnují se již řadu let vedoucí stranické a státní orgány, řada ústředních institucí a bezprostředně národní výbory. Rovněž XIV. sjezd KSČ akcentoval potřebu zvýšení péče "o rekonstrukce a modernizace domovního bytového fondu" a žádá "zkvalitnit údržbu bytového fondu".

Hledisko účelnosti adaptace a rekonstrukce historických objektů lze interpretovat několikerým způsobem. Nejpřednější je přirozeně účelnost kulturní. Historická města jsou totiž určujícím článkem našeho životního prostředí, staly se nerozlučnou součástí obrazu našeho kraje, představují nejnázornější dialektické pouto mezi minulostí a budoucností a konečně jsou často bohatou akumulací hodnot urbanistických, architektonických a památkových.

Historická města nelze do budoucna udržovat jako muzea, musejí žít. Jednou z jejich hlavních funkcí je bydlení. Již z toho důvodu je nutno historické domy adaptovat, upravovat vhodným způsobem pro potřeby soudobého bydlení.

Tento první argument účelnosti adaptace je možno nazvat klíčový. K němu přistupují ještě další. Především je to specifičnost individuálního bydlení v historických domech. Odmysleme si v této chvíli Prahu a několik málo historických měst. Ve většině ostatních měst mají historické domy povahu rodinných domů, nebo by ji mohly dostat vhodnou úpravou příslušných zákonných ustanovení. Zajišťují isolované bydlení pro větší, či menší rodinu v bytě způsobilém značných dílčích adaptačních úprav. Bydlení se musí ovšem omezit na patra, neboť přízemí nebylo až do 19. století prakticky obýváno. Ještě je nutno uvést další příznivé okolnosti. Mnoho historických domů, zejména v příhradebních blocích v povýšené poloze historických jader, má někdy rozsáhlé slunné zahrady. Bydlení v historickém domě nahradí bydlení vilové, které vzhledem k nutnému šetření zemědělskou půdou nebude již možno dále rozšiřovat, naopak jistě v řadě případů bude muset ustoupit sídlištní výstavbě. Avšak i ve velkých městech má bydlení v historických domech mimořádnou přitažlivost. Poskytuje individualizované bydlení v poutavém prostředí, s bytem obohaceným různými vedlejšími prostorami, které jsou pro provoz bydlení nezbytné, a které v nové výstavbě zcela chybí. K tomu přistupuje vysoká esteticko-kulturní hodnota celého problému, která je zcela mimořádně kladná.

Historické domy se již od nepaměti upravovaly, adaptovaly. Zjistily se adaptační zásahy již u románských domů pražských. K novostavbě se přikročilo jen v případě úplného zničení objektu, při jeho naprosté neudržitelnosti a ovšem také v případě mimořádně ekonomicky silného stavebníka. Ovšem i tak je skutečná novostavba výjimkou. Při stavebně historickém průzkumu Prahy se ukázalo, že převážná většina palácových staveb pražských, považovaných za období díla baroka či klasicismu, vznikla vlastně adaptací staveb gotických. Platí to i o slavném paláci Clam Gallasově v Husově ulici na Starém Městě. Ekonomickou základnou našich předků bylo zachovat maximum starších konstrukcí upravené budovy, a to jak vertikální, to je zdí, tak i v suterénu a sklepích, konstrukcí horizontálních, to je kleneb. Stalo se tak dokonce v případě, kdy se např. palác adaptoval spojením několika domů. Zcelení se uskutečnilo zpravidla ve fasádě a pak v patrech.

Změna nastala vlastně až od druhé třetiny 19. století, kdy ve velkých městech se menší historické domy přeměňovaly na činžáky. Tato akce vyžadovala často zásah radikálnější. Všechny uvedené adaptace však nebraly žádný zřetel na architektonickou podstatu upravované budovy z hlediska kulturně památkového.

Tato situace přetrvala dokonce do doby mezi dvěma světovými válkami. Stále se uplatňovala tendence respektovat u památkových objektů pouze exteriér a uvnitř prosazovat nejnásilnější adaptaci. Dnešní stav je zcela rozdílný. Každé projektové studii předchází průzkum, zprvu povrchový /u dosud obydlených a zaplněných budov/ doplněný ještě průzkumem hloubkovým - který lze ovšem provést až po vyklizení objektu. Tento průzkum umožní poznat většinu stavebních i architektonicko památkových hodnot budovy a seznámit se důkladně s jejím stavebním organismem a stavem. Provedená pasportisace vyhodnotí současně vertikální i horizontální konstrukce a upozorní na hodnotné, neodstranitelné detaily. Znamená to, že na rozdíl od dřívějších adaptací, jsou adaptace historických budov ve svém rozsahu omezeny hodnotným dochovaným stavem objektu a tendencí zachovat pokud možno jeho historický organismus i konstrukce. Zdálo by se, že vlastně celá problematika je velice jednoduchá. Skutečnost je však poněkud rozdílná z několika podstatných důvodů. Jako příklad uvádím otázku Chebu, města, které bylo jako jediné a první komplexně rekonstruováno a jež podnes se považuje za typický příklad. Ve skutečnosti byl Cheb zcela netypický. Především tu spolupůsobila krajní zanedbanost městské zástavby již z doby před druhou světovou válkou, jež se stupňovala neúdržbou. Ještě ale větší důležitost měla dosud málo známá a nezdůrazněná okolnost, že totiž z hlediska konstruktivního byly chebské domy velmi nekvalitní stavební úrovně, neboť nepatřily do okruhu českého stavitelství, ale franckého, pro který je typické hrázděné zdivo.

Cheb je proto zcela netypický a pro srovnání absolutně nevhodný.

A nyní několik slov k provedené rekonstrukci v Praze. Je třeba zdůraznit, že se dosud nepřikročilo k rekonstrukci většího rozsahu. Kvantitativně bylo již mnoho realizováno, ale objekty jsou rozptýlené a byly vybrány pro nezbytnost zajistit jejich záchranu s ohledem na jejich špatný stavební stav anebo mimořádné zanedbání. Proto ani tyto příklady nemohou byt směrodatné.

Je třeba ohlédnout se nyní na stavební výrobu, jež je vázána řadou předpisů o akumulaci, o materiálové spotřebě a o praktické nemožnosti použít starší stavební materiál, o preferenci novostaveb atd., které jsou samy o sobě brzdou účelné rekonstrukce a ohrožují její ekonomickou účelnost. Nejzávažnějším nedostatkem je délka stavební doby. Je nepochopitelné, že rekonstrukce domu, který byl v historických slohových obdobích zbudován za jednu stavební sezónu, se vleče nyní několik let. Již toto stačí k velkému prodražení stavby. Vazba ekonomických podnikových stimulů na spotřebu materiálu vyvolává nezbytnou snahu uplatnit ho při adaptaci maximální množství, zatímco ve všech starších obdobích byla tendence v maximální míře použít materiál stávající. K tomu přistupuje okolnost, že četné soudobé materiály mají značně krátkodobou životnost, takže by bylo možno říci, že hodnotný materiál starý se vyveze na skládku a nahradí novým, krátkodobé životnosti.

Kulturní rekonstrukce našich světově jedinečných historických měst vyžaduje neodkladnou úpravu příslušných zákonných norem a předpisů, především vytvoření vhodných ustanovení stavebního řádu, který s adaptacemi vlastně vůbec nepočítá, dále předpisů o úpravě hospodaření stavebních podniků, jež by odstranila všechna závadná ustanovení, která svými důsledky těžce poškozují průběh rekonstrukcí /např. akumulace, nadnormativní zásoby, mzdové předpisy atd./. To vše jsou důvody, které zcela mimořádným způsobem zhoršují možnosti rekonstrukcí, takže vlastně dnes není ani možné její řádné zhodnocení adaptací.

Ovšem předpisy nevytvářejí žádné dílo, k tomu je třeba vždy poctivá práce lidí. V tomto směru zůstali jsme také mnoho dlužni v nejrůznějších polohách. Především ve světě stavebních statiků převládá nedůvěra k historickým rekonstrukcím, které svou staletou existencí prokázaly svou životnost, důkladnost a pevnost. Při projektech statických zabezpečení dochází často k nákladným zásahům, jež nejsou úměrné stavebnímu stavu objektů a stavbu nejen zdražují, ale dokonce i materiálově přetěžují. Do budoucna je nutno stále intenzívně prosazovat zásadu respektovat všechny života schopné konstrukce a zvažovat jejich další způsobilost a únosnost.

Pokud jde o využití památkových objektů, vychází pražská koncepce ze skutečnosti, že v Praze je naprostá většina nemovitých kulturních památek využita k praktickým ekonomickým účelům, obchodu, službám obyvatelstvu, školství, kultuře, ale i k výrobnám a skladům. Tak např. jen na území Starého Města, Malé Straně a Hradčan je v kulturních památkách umístěno více než 90 tis. m² skladů. Toto nevhodné využití postihuje svými negativními důsledky nejen vlastní památkové objekty, ale kromě toho působí škodlivě na širší okolí, například těžkou nákladní dopravou.

Řádné provádění údržby, oprav i modernizace bytového fondu předpokládá dobrou znalost současného technického stavu domů a bytů, rozsah zanedbanosti v opravách a z toho vyplývající požadavky na potřebu pracovních sil, materiálu a finančních prostředků. V současné době nejsou dosud v plném rozsahu vytvořeny předpoklady k tomu, aby plánování oprav a modernizace bytového fondu byla prováděna na základě zjištěného technického stavu. Je tedy třeba určovat k rekonstrukci objekty nezbytné pro trvalé zachování pro jejich památkovou hodnotu, dobrý stav a vhodnost pro další využití.

Bylo by proto velmi nutné, aby se přesně určily jen takové památkové objekty, které mají skutečnou historickou hodnotu, a současně zkrátit schvalovací řízení adaptace těchto vytypovaných objektů. Tím by se odstranila dlouhá jednání mezi památkáři a dalšími institucemi, zda ten či onen dům adaptovat, nebo má-li být určen k demolici a nahražen novou stavbou.

Předsedající místopředseda SN V. Vedra: Děkuji poslankyni H. Čermákové, slovo má poslanec Buňa.

Poslanec SN J. Buňa: Vážené poslankyne a poslanci, vážení hostia, budem veľmi stručný a konkrétny, pretože diskutujúci predo mnou, hlavne s. Zahradník, podrobne vyčerpali problémy bytovej výstavby v poľnohospodárstve. Napriek tomu dovoľte, aby som vo svojom diskusnom príspevku k problémom bytovej výstavby v poľnohospodárstve reagoval na niektoré závažné aspekty, ovplyvňujúce jednak samotnú bytovú výstavbu v poľnohospodárstve, jednak problémy, ktoré tu vznikajú, a nakoniec sa zmienim o ochrane poľnohospodárskeho pôdneho fondu, ktorý úzko súvisí s výstavbou a prideľovaním stavebných pozemkov.

Správa, ktorá bola predložená, konštatovala zvýhodnenie bytovej výstavby pre pracujúcich v poľnohospodárstve a lesnom hospodárstve, ale je tu mnoho odlišností od komplexnej bytovej výstavby, hlavne v značnej roztrieštenosti, nekomplexnosti a ťažkostiach pri zabezpečovaní dodávateľa. Ďalej sú tu problémy, ktoré vznikli v dôsledku koncentrácie, špecializácie a kooperačných vzťahov i vytváraním nových centier, organizácií a služieb pre naše poľnohospodárstvo. Zlučovaním družstiev a špecializácií mnohokrát ťažisko výroby, hlavne živočíšnej, nie je v strediskovej obci, ale tu je potrebné zamerať i ťažisko bytovej výstavby. Nebudem zoširoka hovoriť o problémoch družstevnej bytovej výstavby, kde je nájomné neúmerne vysoké, či podnikovej či štátnej výstavbe a rozdiely sú nie korunové, ale keby som bol konkrétny, mesačný rozdiel za jeden byt v družstevnej výstavbe je cca 600,- Kčs, čo samozrejme musí nájomník platiť.

Problematika získavania stavebných pozemkov sa vždy dotýka poľnohospodárskej pôdy. A to či pre výstavbu bytovú a občiansku, alebo hlavne účelovú výstavbu, priemyslovú, dopravnú a poľnohospodársku. Od roku 1966 do roku 1970 bolo trvale odobrané 68.000 ha poľnohospodárskej pôdy. Jednoduchým prepočtom pri 50 % obilovín a 30 q/ha výnosom predstavuje to 1 mil. q obilovín - čo predstavuje skoro množstvo, ktoré musíme dovážať. Na ďalších 34.000 ha by sa vyrobilo veľké množstvo mlieka, mäsa, čím by sa znovu rozriešili značné problémy. No napriek všetkému stavať sa musí, ale je potrebné využiť i možnosti a rezervy, ktoré v našej republike máme.

Nemalý podiel na zábere poľnohospodárskej pôdy má i občianska a bytová výstavba. Veľké rozlohy poľnohospodárskej pôdy zaberajú sídliská, ktoré okrem výstavby bytov potrebujú dostatočné plochy na nezbytnú občiansku vybavenosť. Je potrebné otvorene povedať, že individuálna bytová výstavba je veľmi náročná na veľkosť stavebného pozemku pre rodinný domček, čo len v poľnohospodárstve predstavuje v SSR 75,8 %, a ČSR 31,3 % z celkovej bytovej výstavby v poľnohospodárstve. Za poslednú päťročnicu od roku 1966 do roku 1970 bolo pre občiansku a bytovú výstavbu odňaté 9.825 ha poľnohospodárskej pôdy a podiel záberu poľnohospodárskej pôdy pre poľnohospodársku bytovú výstavbu predstavoval približne 1.130 ha poľnohospodárskej pôdy.

Nová navrhovaná situácia v riešení stavebných pozemkov v odľahlých obciach by mala vychádzať z presného dodržiavania územných zastavovacích plánov obcí. Vo vnútri intravilánu obcí sú veľké rezervy stavebných pozemkov vhodných hlavne pre individuálnu bytovú výstavbu,

Nemalú rezervu pozemkov pre bytovú výstavbu predstavuje i poľnohospodárska pôda vo vnútri intravilánu obcí, ktorá je bez postihu pri zábere poľnohospodárskej pôdy podľa novelizovaného zákona o ochrane pôdneho fondu č. 53 z roku 1966.

Ďalším zdrojom stavebných pozemkov sú zastavené parcely nevyhovujúcimi objektami tak pôvodne hospodárskymi, ako i obytnými, ktoré už veľa rokov neslúžia svojmu účelu a neprispievajú svojím vzhľadom k priaznivému prostrediu obcí a sídlisk.

Uvediem príklad: v ČSSR je 134.721 obytných budov neobývaných, z toho v ČSR 90.332 a v SSR 44.399 neobývaných bytov. Tento podiel je ešte výraznejší v odľahlých obciach do 5.000 obyvateľov, kde v ČSR je z 1,911.599 domov 103.831 domov neobývaných, t. j. 5 ,4 %, z toho v ČSR je 69.169 neobývaných a v SSR 34.644 neobývaných bytov.

Uvedený prehľad a námety ukazujú značné rezervy, t.j. parcely nezastavené v intraviláne, poľnohospodárske pozemky intravilánu a pozemky, ktoré je možné získať asanáciou, a tým zabrániť ďalšiemu, mnohokrát i nežiadúcemu záberu poľnohospodárskej pôdy. Ďakujem za pozornosť.

Předsedající místopředseda SN V. Vedra: Děkuji poslanci Buňovi. Slovo má poslanec Kopřiva.

Poslanec SN L. Kopřiva: Vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, na dnešním našem jednání je bytová otázka projednávána z mnoha pohledů, řečeno mnoho názorů a podnětů ke zlepšení stávající situace v bytové výstavbě a zvýšení její úrovně.

Ve svém diskusním příspěvku bych chtěl hovořit o finanční pomoci bytové výstavbě, z toho důvodu, že mnoho občanů se zajímá o její rozsah a formy. Finanční pomoc je výrazem socialistického řešení tak závažného problému, jakým bezpochyby bytová výstavba je.

Podle dokumentu schváleného ústředním výborem KSČ ze dne 4. dubna 1959 se v ČSSR výstavba bytů uskutečňuje formou státní, družstevní, podnikovou a individuální.

Státní výstavba se plně hradí státními subvencemi a mimo toho mohou ještě národní výbory realizovat výstavbu ze zvláštních fondů a úvěrů.