Poslanec SN M. Kučera: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, bytovou politiku v pohraničí charakterizuje řada zvláštností. Nebudu hovořit o všech. Chci připomenout jen ty, které mají bezprostřední vliv na spokojenost či nespokojenost obyvatelstva ve městech i obcích, nebo vyvolávají potíže a z nich vyplývající častý zájem, zvláště mladých lidí, odejít do vnitrozemí. Podstata problému již spočívá v tom, že zhruba 18 % bytů je více jak 100 let starých a 40 % bytů je 40 - 70 let starých. To naznačuje, že příští období bude s největší pravděpodobností charakterizovat poměrně rychlý růst bytového odpadu.

Proto se předpokládá, že počet postavených bytů v 6. pětiletce bude vyšší než v letech 1971 - 1975. Přitom se ukazuje, že ještě v roce 1980 bude chybět zhruba 2500 - 3500 bytů v každém z pohraničních okresů.

Soudružky a soudruzi poslanci, v pohraničí žiji od svého narození. Myslím, že znám jeho starosti a radosti. S bytovou problematikou se potýkám od roku 1945. Proto bych chtěl charakterizovat některé tendence v přesvědčení, že přítomní hosté z příslušných orgánů státní správy budou při projednávání otázek bytové výstavby v pohraničí na svých pracovištích na ně správně reagovat.

Odborníci, s nimiž přicházím do styku říkají, že jim chybí komplexní a všestranná dlouhodobá koncepce bytové výstavby. Přitom není žádným tajemstvím, že bez dobré prognostiky se dnes neobejde žádný úsek, který má perspektivně fungovat. Dlouhodobá koncepce by měla naznačit nejen vývoj v příští skladbě a struktuře bytového fondu, ale i něco říci k proporcionalitě jednotlivých funkcí bytů, tedy jaká bude jeho příští hospodářská, společenská a intimní funkce.

V mnohých industrializovaných zemích je nápadná skutečnost, že objemy bytové výstavby připadající na jednoho obyvatele jsou menší než u nás. Přitom bytová problematika tam nepůsobí palčivě. Regulace je zde dosahována mechanismem, ve kterém hraje svou úlohu nabídka a poptávka po bytech, vyrovnávaná měnícími se cenami bytů a výší nájemného. Socialistické hospodářství by tento regulační mechanismus negovalo tím, že respektovalo sociální strukturu společnosti, která se odrážela i ve velkých sociálních rozdílech úrovně bydlení. Není však na škodu si uvědomit, že dnešní sociální struktura se již významně zlepšila k lepšímu. Samovolně se nabízí otázka, zda by nebylo užitečné a společensky únosné zavádět postupně takový ekonomický mechanismus, který by automaticky dokázal regulovat vznik bytové potřeby v individuální socialistické společnosti s plným respektováním socialistického vývoje.

V pohraničí se na několika případech prokázalo, že základem pro skutečné rychlé řešení bytového problému je betonová prefabrikace. Prověrka možností dodávek technologického vybavení nově instalovaných paneláren však ukázala, že čs. dodavatelé neumožňují řešit v celé šíři nutný rozvoj základny betonových panelů pro bytovou výstavbu v potřebném čase a kvalitě. Výstavba nových paneláren byla tedy programována dovozem technologických zařízení z SSSR, Dánska a NSR.

Přitom je zajímavé, že tyto investice, řešící vlastně dopředu palčivost bytové otázky u nás, až na jednu, nebyly pojaty mezi vládou sledované akce, i když jejich dovoz je náročný jak na devizové krytí, tak na vlastní dodavatelské kapacity investiční výstavby. Při výstavbě řady nových sídlištních celků jsme svědky toho, že mezi zdržující elementy patří i složitost a neoperativnost schvalovacích orgánů. Není výjimkou, že k jedné akci se byrokratickou rutinou vyjadřuje až 50 různých institucí do 30 dnů. Přitom ani tato lhůta nebývá mnohdy dodržena. Stálo by za úvahu, zda by nebylo možno tyto schvalovací úkoly racionalizovat vyšší odborností odpovědných pracovníků, kteří by byli oprávněni své vyjádření formulovat do zápisu na schvalovacích poradách, svolaných ze zástupců z více institucí po předchozím předložení projektové dokumentace a souhrnné výklady projektanta.

Reálně je také třeba vidět postavení investora v bytové výstavbě, který je fakticky v úloze prosebníka projektantů, dodavatelů i schvalovatelů, a tedy jeho pozice jako disponovatele s finančními prostředky ztrácí svoje řídící poslání.

Vlastní realizace výstavby bytů trpí vážnými poruchami v materiálně technickém zásobování. Také profesní i sociální skladbu pracovních sil se nedaří stabilizovat. V důsledku bez rezervního vytížení dochází k poklesu vážnosti dodavatelsko-odběratelských vztahů. Odtud vyrůstá i neochota přijímat ve výstavbě funkci generálního dodavatele. Opominout nelze ani poměrně nízkou pro organizovanost celého procesu výstavby, která začíná nedokonalostí informačního systému a končí nepořádkem, nekázní v pracovním procese a nedodržováním termínů s průměty i do kvality prováděných prací.

Lidé často kritizují, že dosavadní metodika sledování výsledků má přímou vazbu na prémiování odpovědných pracovníků investora a dodavatele. Avšak takovéto sledování nemůže nikterak přispět k snižování nákladů na bytovou výstavbu. Poukazují také na to, že se nepreferuje odevzdávání obytného komplexu, to je obytných budov, včetně objektů občanské a technické vybavenosti před odevzdáváním jen samotných bytových budov.

Lidé nás upozorňují, že vedle potřebného množství bytů by neměla unikat pozornosti kvalita bytů a záruka za její trvání. Lhůty, ve kterých dodavatelé bytů odpovídají za kvalitu a fungování bytového objektu nejsou optimální, přičemž mnohé závady lze prokazatelně označit jako dodavatelské, i když dodavatel za ně již nenese záruku.

Není také nezajímavé položit si otázku, zda současná metodika sledování hmotného zainteresování v bytové výstavbě respektuje objektivní potřebu po snižování rozestavěnosti, nebo vytváří předpoklady pro větší rozestavěnost. Ukazuje se, že stále existují možnosti, rychleji zahajovat, než dokončovat výstavbu bytů. Není snad jedna z příčin, že dodavatelé bytové výstavby jsou hmotně zainteresováni na splnění termínu zahájení výstavby, když by dost možná stačilo sledovat hlavně termíny odevzdávání bytových okrsků k nastěhování? Vždyť každý vedoucí, který zná objem výstavby, dovede přece určit nejpozději možný termín zahájení výstavby, hlavně pokud by si byl vědom toho, že skluzy v odevzdávání mu nebude nikdo pardonovat, byť by byly mnohonásobně odůvodněny, např. dodatkováním rozpočtů.

Zkušenosti z minulých let také ukazují, že v pohraničí bude potřebné dořešit některé z praktických otázek. Patří sem hlavně:

1/ Rozmístění bytové zástavby se ne dost účelně podřizuje zásadě, aby stupeň územního bytového problému byl v rámci pohraničního okresu vyrovnán.

2/ Byty se nepřidělují přednostně ke stabilizaci pracovníků.

3/ Z celkového počtu bytů se mnohdy neřeší přednostně byty pro hospodářské pracovníky a podniky s nosným programem.

4/ Jen pomalu se s přidělováním bytů bere zřetel k potřebám mladých manželství.

5/ Při rozmisťování bytové výstavby se nebere dostatečný zřetel na stáří, úroveň a kvalitu bytového fondu.

6/ V rámci investičních prostředků nebývá přednostně zajišťována výstavba investic podmiňujících bytovou výstavbu.

7/ Se značnými rezervami se provádí usnesení vlády ČSR č. 283/70 o lokalizaci okresní bytové výstavby v rámci schválené výhledové koncepce sídlišť.

8/ Diferencovaný rozpis plánu bytové výstavby vycházející z mimořádně nepříznivých přírodních a ekonomických podmínek je stále málo účinný.

Soudružky a soudruzi, závěrem bych chtěl připomenout ještě dva významné okruhy problémů, které jsou zvláště pro celé pohraničí citlivé.

Prvním problémem je skutečnost, že je stále nedořešeno provádění vnější údržby bytového fondu, neboť tam řemeslné profese, jako je zedník, pokrývač, klempíř, jsou nedostatkové. Vybavení vlastních údržbářských středisek bytových organizací mechanizačními prostředky je minimální, takže zvýšení objemu prací je odvislé od zvýšení počtu pracovníků.

Také údržba bytových fondů v soukromém držení je nedostatečně zajištěna. Majitelé těchto domů, pokud nemají možnost řešit opravy svépomocí a jsou odkázáni na dodavatelské organizace, nejsou často schopni ani ty nezbytné opravy zajistit.

Druhým takovým, z hlediska údržby nezajištěným seskupením bytů, jsou byty v zemědělských usedlostech, patřící do nejstarší věkové kategorie. Část z nich mají v operativní správě státní statky, které však nevěnují jejich údržbě dostatečnou pozornost.

Soudružky a soudruzi poslanci, v pohraničí nám nejde o to, aby každý dům byl nový, jde nám o to, aby

- ekonomický rozvoj pohraničí vycházející z dlouhodobých prognóz,

- narůstající potřeba dořešení sociálně kulturních potřeb,

- stabilizace pracovních sil, jakož i

- přístup k řešení základních otázek životního prostředí a z něho vyplývajícího životního stylu, šel ruku v ruce s praktickou realizací bytové politiky v jednotlivých částech pohraničí.

Proto prosím přítomné zástupce státní správy, aby věnovali žádoucí pozornost otázkám bytové politiky v našem pohraničí. Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda SN V. Vedra: Děkuji poslanci Kučerovi, Slovo má poslankyně B. Kocinová.

Poslankyně SN B. Kocinová: Vážené soudružky a soudruzi, v měsíci říjnu jsem se zúčastnila několika veřejných schůzí občanského výboru, na kterých hlavním bodem bylo projednávání plnění volebního programu za první pololetí letošního roku. Chtěla bych stručně reagovat na některé problémy, o kterých bylo hovořeno na těchto veřejných schůzích, a to k různým nedostatkům ve volebním obvodě, rovněž tak i k ohrožení časového plnění volebního programu.

Všechny orgány ONV považují za svůj prvořadý politický úkol realizaci závěrů XIV. sjezdu KSČ promítnutých do volebního programu Národní fronty Prahy 8 a Prahy 9.

Při pololetním hodnocení bylo možno konstatovat, že za účinné podpory obvodní organizace KSČ a v úzké spolupráci národní fronty se podařilo v podstatě splnit všechny rozhodující úkoly vyplývající z rozpracovaného volebního pogramu Národní fronty na rok 1972 a první pololetí 1973. Myslím, že v zásadě je možno říci, že plnění volebního programu vcelku probíhá uspokojivě a že 4 miliardy na rozpracovanosti na jednotlivých investičních akcích musí být někde znát a musí být pociťovány v zlepšování životního prostředí a žití člověka na 9. obvodě.

Přes pozitivní výsledky, které až dosud byly v plnění volebního programu zaznamenány, se však projevují i vážné signály, že některé důležité úkoly, které se mají realizovat ve druhé polovině této pětiletky, jsou součástí volebního programu, a nebudou z různých příčin splněny. Tady je třeba upozornit na některé problémy, které se vyskytují při zajišťování volebního programu, a úkolů NV, který mnohdy naráží na téměř neřešitelné problémy, které stojí mnoho času, peněz, nervů a vždycky to skončí někde a není cesty dál. Je to třeba otázka kvality výstavby bytových bloků A 25 a B 26 na Proseku. Do posledního podlaží těchto bytových jednotek teče přes dva roky, a to nepřispívá ke spokojenosti obyvatelstva. Má to své vlivy na politickou činnost, protože je samozřejmé, mluvíme-li o masově politické práci, že to není nic jiného, než každodenní život člověka a jeho setkávání se s problémy, s řešením nebo neřešením těchto problémů. V tomto případě je situace taková, že přes veškeré snahy nedaří se po dva roky docílit toho, aby rovné střechy nad těmito bytovými jednotkami v těchto dvou blocích se dostaly do takového stavu, aby lidem nepršelo na hlavu. Přestože kolem toho bylo mnoho jednání a arbitrážní řízení, nestalo se doposud nic. Totéž platí o třech tělocvičnách ZDŠ na Proseku. Není to tak dlouho, kdy plenární zasedání obvodního národního výboru se zabývalo usnesením ÚV KSČ otázkou mládeže. Na druhé straně je však odváděná práce v takovém stavu, že ji ta mládež může na každém kroku kritizovat a poukazovat na to, že přístup dospělých k plnění některých úkolů je takový, že se za něj musí třeba i ta mládež stydět.

Zhruba na jednu školu na Proseku byla dána částka asi 34 miliónů korun. Ale ani jedna školní tělocvična není způsobilá, aby sloužila účelu, pro který byla postavena, aby školní mládež v těchto tělocvičnách mohla cvičit. Důvod je ten samý jako v bytových jednotkách, protože do tělocvičen teče střechou, okny, prostě čím se dá. Situace je taková, že parketová podlaha se až o metr vzdouvá a pochopitelně na tom se cvičit nedá. Počítáme-li, že v jedné škole se učí zhruba asi tisíc dětí, že to je dva tisíce rodičů, je to také dva tisíce hlasů veřejného mínění, které na jedné škole vytváříme. To však nezůstává jen v této oblasti, ale působí dále zvláště u těch lidí, kteří mají zájem nedostatky zveličovat a zneužívat. A toto jsou nedostatky, kterými operovat mohou, protože jde o skutečně neřešená fakta.

Dalším vážným problémem jsou investiční akce, které mají řešit nynější kritickou situaci v oblasti zdravotnictví a tělovýchovných zařízení. Orgány obvodního národního výboru i OV KSČ vyčerpaly téměř již všechny možnosti u národního výboru hl. m. Prahy, který je investorem.

Především se jedná o výstavbu polikliniky na sídlišti Prosek, která je jmenovitě uvedená ve volebním programu Národní fronty hl. m. Prahy.

Současný stav v poskytování zdravotnických služeb pro občany 9. obvodu a pracující zdejších průmyslových závodů je z prostorového hlediska naprosto nevyhovující. Zdravotní péči poskytuje poliklinika, která dříve sloužila 40 tisícům obyvatel, nyní jsou zde poskytovány služby zhruba pro 100 tis. obyvatel. Na sídlišti Prosek jsou zdravotní služby dočasně umístěny v různých provizorních místnostech, na úkor jiných potřebných zařízení, případně na úkor bytových jednotek. Realizace tohoto bodu volebního programu hl. m. Prahy a obvodu Prahy 9 je prvořadým úkolem i z hlediska politického.

Při hodnocení investiční výstavby za rok 1972 radou ONV 9 dne 10. dubna 1973 sdělil ředitel výstavby hl. m. Prahy, že se zahájením výstavby polikliniky se počítá nikoliv v roce 1974, ale až v roce 1975, a to z důvodů, že dosud nebyla stanovena dodavatelská stavební organizace.

Na základě této informace rada ONV Prahy 9 znovu dopisem ze dne 19. dubna 1973 požádala radu NV hl. m. Prahy, aby byla urychleně učiněna opatření nutná k zabezpečení výstavby objektu polikliniky.

Vzhledem k vážnému ohrožení výstavby polikliniky vystoupil předseda ONV v diskusi na městské konferenci KSČ se žádostí o účinnou pomoc. Druhý den, dle informace, po konferenci byl telefonicky informován prvním náměstkem ministerstva stavebnictví, že dodavatelem výstavby bude n. p. Montované stavby.

Zmíněný dopis rady ONV Praha 9 ze dne 19. dubna 1973 byl projednáván v radě NVP 19. června 1973, kde generální ředitel výstavby hl. m. Prahy uváděl, že výstavba polikliniky Prosek je zařazena v seznamu jmenovitých staveb s termínem zahájení v roce 1975 /objem 5 mil. Kčs/ a dokončením v roce 1978. Rozpočtový náklad je 172 mil. Kčs, z toho stavební 150 mil. Kčs s tím, že stále není výrobně zajištěna. Rada NVP však stanovisko generálního ředitele nepřijala a uložila náměstku primátora a generálnímu řediteli znovu prověřit a předložit radě NVP novou zprávu.