Velmi proto vítáme, že stavební zákon
do těchto otázek zavádí pořádek:
Tak pokud jde o územně plánovací dokumentaci,
zásadně stanoví, že orgány státní
správy včetně resortů, jsou povinny
sdělit své stanovisko do 30 dnů ode dne,
kdy byly vyrozuměny o návrhu územně
plánovací dokumentace. V případech,
kdy nejde o běžné věci, ale o složité
otázky, orgán územního plánování
může tuto lhůtu k předání
stanoviska přiměřeně prodloužit.
Dále v územním, stavebním a kolaudačním
řízení je nově zakotvena zásada
(viz § 36 odst. 3, § 61 odst. 5 a § 80 odst. 2),
že dotčené orgány státní
správy musí uplatnit své stanovisko jako
ostatní účastníci řízení,
to je prakticky již při ústním jednání.
Jestliže tak neučiní a nepožádají
ani v komplikovaných případech o prodloužení
lhůty, pak stavební úřad nemusí
k později podaným stanoviskům přihlédnout.
U kolaudace, kde je zájem na rychlém uvádění
investic do provozu, se závazně stanoví,
že k opožděným stanoviskům ani
nebude přihlédnuto. Tím zákon zvyšuje
nesporně pohotovost na straně jedné a klade
nároky a odpovědnost na stavební úřady
na straně druhé. V souladu s programovým
rozvojem ověřování způsobilosti
pracovníků ve výstavbě a katalogem
informací pro výstavbu podle stavebního zákona,
je nutné pamatovat na rozšíření
znalostí pracovníků stavebních úřadů
i o základních otázkách, které
jsou ve sféře jiných orgánů
státní správy.
Ve výborech Federálního shromáždění
poslanci zdůrazňovali, že je třeba racionalizovat
správní řízení o stavbách.
Proto ve stavebním zákoně je zakotveno, že
se stavebním řízením (pokud to není
okolnostmi vyloučeno) spojují i jiná řízení
k uskutečnění stavby, jako např. řízení
vodohospodářské apod. (§ 65). Důležitý
racionalizační prvek, který bude třeba
důsledně prosazovat v praxi, je dán v §
138. Při různém řízení
o stavbách, dokonce před týmž národním
výborem, investor je dosud nucen objasňovat často
tytéž otázky a předávat stejné
podklady různým odborům národního
výboru. V duchu jednotného odborného řízení
se musí ústřední orgány spojit
a vést stavební úřady národních
výborů, speciální stavební
úřady i jiné orgány státní
správy, aby v praxi účelně navazovala
příbuzná správní řízení
a hlavně, aby výsledků jednoho řízení
bylo využito v plné míře pro řízení
druhé, jak to má zákon na mysli.
Územní plánování je činnost
interdisciplinární a musí čerpat ze
znalostí mnoha oborů společenských,
ekonomických a technických. Proto všechny instituce
musí respektovat, že výsledky, ke kterým
již dříve dospěly při vědecké,
průzkumné nebo organizačně hospodářské
činnosti, musí na dožádání
předávat orgánům územního
plánování.
Nesmíme připustit nákladné zakázky
v podstatě na tytéž věci a znovu zjišťovat
výsledky, které už jsou známy a jsou
v pravém slova smyslu společenským majetkem.
Očekáváme vyšší intenzitu
řízení a všestranný rozvoj informací
v oboru územního plánování
i na tomto úseku.
Při projednávání územně
plánovací dokumentace a při rozhodování
o umístění staveb a jejich povolání,
vyskytnou se někdy v praxi protichůdná stanoviska
orgánů státní správy. Jde například
o názory, do jaké míry je účelné
stavbu chránit a konzervovat jako památku a do jaké
míry je účelné ji upravit pro nynější
potřeby, nebo o názory na dopravní či
jiné řešení v územním
plánu apod.
Dosavadní předpisy nedávají nijakou
možnost rozpory vyřešit. Tak dochází
k opakujícím se a často marným pokusům
věci projednávat na různých úrovních.
Je nutné proto uvítat, že stavební zákon
řeší v § 136 i tyto otázky. Chci
zdůraznit, že zde se svěřuje vysoká
odpovědnost ministerstvům výstavby a techniky
republik a federálnímu ministerstvu pro technický
a investiční rozvoj. Tato ministerstva budou s konečnou
platností rozhodovat o rozporech mezi orgány na
úseku výstavby a jinými orgány spolupůsobícími
při řízení v oboru územního
plánování nebo při stavebně
správní činnosti, nedojde-li na nižší
úrovni řízení k dohodě. Musíme
si být vědomi, že v podstatě zákon
svěřuje uvedeným ministerstvům právo
rozhodovat o otázkách, které jinak spadají
do resortně odlišné působnosti. Podle
mého názoru řešení přijaté
v § 136 je plně odůvodněno - musíme
mít přece orgán, který s konečnou
platností rozhodne. Ve věcech investiční
výstavby je také správné, že
jsou to ministerstva, která za řízení
investiční výstavby na tomto úseku
zodpovídají.
Jsme si vědomi i mezí této pravomoci v praxi,
pochopitelně ve speciálních otázkách
- jako např. národní obrana a jiné
vážné speciální otázky
- bude jistě postupováno v duchu soudružské
spolupráce a na základě dohod mezi příslušnými
ministry.
Soudružky a soudruzi poslanci, ve svém příspěvku
jsem chtěl zdůraznit otázky zdánlivě
okrajové, ale velmi důležité pro praxi.
Jde přece o nové zákonné předpisy,
které upravují kompetenční vztahy
a postup v řízení, tedy o normy procesní,
pomocí kterých budou uváděny do života
hmotně právní předpisy nového
kodexu - stavebního zákona.
Rád konstatuji, že stavební zákon splňuje
všechny potřebné požadavky, včetně
těch, které ve všeobecnosti byly zdůrazněny
v závěrech XV. sjezdu Komunistické strany
Československa. Hned v úvodu důvodové
zprávy k zákonu se upozorňuje, že jím
budou vytvořeny předpoklady pro účinnější
zabezpečení veřejných zájmů
ve výstavbě. Jde tedy o zákon, který
bude plnit progresívní úlohu, neboť
je v něm posílena účinnost mocensko-právních
nástrojů národních výborů
při řízení investiční
výstavby. Dojde k nové dělbě úloh
mezi orgány státní správy, tj. národními
výbory nesoucími odpovědnost v celospolečenských
otázkách a mezi orgány odvětvového
a oborového řízení investiční
výstavby, zodpovídajícími za efektivnost
investiční výstavby.
Toto vše jsou argumenty, proč budeme všichni
pro navrhovaný zákon hlasovat. Děkuji za
pozornost.
Předsedající předseda SN prof.
JUDr. D. Hanes: Ďakujem poslancovi Srbovi.
Slovo má poslanec Andrej Džupina, pripraví
sa poslanec Alois Huml.
Poslanec SL A. Džupina: Vážený
súdruh predseda, vážené súdružky
a súdruhovia poslanci! Branné a bezpečnostné
výbory sa pri prerokúvaní vládneho
návrhu stavebného zákona zaoberali aj otázkou,
ako sú v návrhu zákona zabezpečované
potreby obrany našho socialistického štátu.
Po podrobnom vysvetlení tejto otázky je zrejmé,
že návrh zákona tieto potreby plne rešpektuje,
preberá dosiaľ platné zásady zo zákona
o územnom plánovaní a stavebnom poriadku
a pripojuje k nim ďalšie, ktoré ešte prehlbujú
ochranu záujmov obrany a bezpečnosti.
Sú dva také hlavné smery, v ktorých
návrh zákona pôsobí pre zabezpečenie
záujmov obrany.
Prvý z nich spočíva v tom, že sa orgány
ministerstiev národnej obrany a vnútra splnomocňujú,
aby bránili záujmy obrany štátu pri
prerokúvaní a príprave návrhov územnoplánovacej
dokumentácie a taktiež pri územnom a stavebnom
konaní, ktorým sa rozhoduje o umiestnení
a realizácii stavieb civilných investorov. To vyžaduje
nepretržitú a tesnú súčinnosť
územnoplánovacích orgánov s orgánmi
FMNO už v priebehu prípravy príslušnej
dokumentácie, aby došlo zavčasu k uplatňovaniu
záujmov obrany a dosiahlo sa optimálne riešeni
z hľadiska funkcie územia. Táto súčinnosť
je potrebná taktiež pri územnom a stavebnom
konaní. Pri ňom môžu orgány Federálneho
ministerstva národnej obrany a Federálneho ministerstva
vnútra určiť a oznámiť národným
výborom územia, v ktorých možno vydať
územné rozhodnutie o stavebnom povolení len
s ich súhlasom a samotný súhlas môže
byť viazaný na splnenie určitých podmienok.
Môže sa napríklad určiť maximálna
výška komínov a stavieb alebo trasy líniových
stavieb. To je konečne pochopiteľné i laikovi
pri zabezpečení leteckej premávky. Pri používaných
stavbách sa môžu uplatňovať požiadavky
na nevyhnutné úpravy.
Vojenské úrady - predovšetkým sú
to krajské vojenské správy - posudzujú
dokumentáciu s plným vedomím, že môžu
ovplyvniť i závažným spôsobom civilnú
výstavbu vo všetkých odvetviach národného
hospodárstva vrátane individuálnej výstavby.
Je samozrejmé, že pri určení požiadaviek
a podmienok sa musí prihliadať na najvyššiu
hospodárnosť.
Druhý smer, v ktorom sa uplatňujú záujmy
obrany podľa návrhu zákona, sa týka
vojenských priestorov. V nich bude vojenská správa
vykonávať právomoc svojimi orgánmi tak
z hľadiska územného plánovania, ako
i z hľadiska stavebného konania.
Taká vysoká právomoc priznávaná
vojenským orgánom znamená však mať
nielen právo rozhodovania podľa potrieb ČSĽA,
ale aj povinnosť byť vo vojenskom priestore dobrým
hospodárom. Vojenské priestory slúžiace
predovšetkým výcviku vojsk trpia značne
touto výcvikovou činnosťou, a preto je v nich
potrebná stála úprava a obnova, aby boli
dodržané všetky zásady ochrany životného
prostredia, zachovaná čistota vôd, ochrana
pôdy a porastov. Musí sa prihliadať na okolie
vojenského priestoru a spoločné postupy riešiť
s príslušnými národnými výbormi.
Vo vojenských priestoroch nie je všade rovnaká
výcviková intenzita, a preto sa rozlišujú
i pásma využitia. Okrajové časti slúžia
väčšinou poľnohospodárskej a lesnej
výrobe. A že sa tam nehospodári zle, o tom
sa poslanci branných a bezpečnostných výborov
presvedčili na vlastné oči. Na celom území
sa uplatňuje nutný režim preventívnych
opatrení na zachovanie biologickej rovnováhy a odstraňovanie
účinkov výcviku.
Vojenské orgány budú plniť funkciu stavebných
úradov aj mimo vojenských priestorov, a to pri stavbách
vojenskej správy. Táto zásada bola prevzatá
z doterajšieho zákona o stavebnom poriadku a FMNO
má už skôr vybudovanú organizáciu
vojenských stavebných úradov. Návrh
zákona však neustanovuje, čo to je vojenská
stavba mimo vojenských priestorov, to vymedzí vykonávacia
vyhláška, aby bola jednoznačne stanovená
kompetencia medzi civilnými a vojenskými úradmi.
V podstate budú vojenskými stavbami všetky
stavby určené pre obranu štátu, ktorých
stavebníkom alebo užívateľom bude FMNO.
Široký pojem "stavba vojenskej správy"
je prísne účelový a vytvára
podmienky pre ochranu záujmov obrany štátu
s prihliadnutím na požiadavku potrebného utajenia.
Z poznatkov, ktaré som uviedol, je zrejmé, že
tak ako v iných zákonoch a uzneseniach je v plnej
miere uplatňovaná branná politika našej
komunistickej strany, ktorá starostlivo sleduje, ako sú
zabezpečované vymoženosti našej socialistickej
spoločnosti.
XV. zjazd KSČ vyjadril plnú dôveru a podporu
našim ozbrojeným silám a dôvera strany
sa premieta i do zákonov vo zverení značných
právomocí. V predloženom návrhu zákona
sa združuje tak neustále zdokonaľovanie nášho
právneho poriadku, ako i zodpovednosť za ich správne
využívanie ozbrojenými silami.
Návrh stavebného zákona prihliada na potreby
strany, pokrýva ich a pri prerokúvaní v branných
a bezpečnostných výboroch nebola k nemu žiadna
pripomienka. Považujeme ho za dobre pripravený a odporučujeme
na schválenie. Ďakujem za pozornosť.
Předsedající předseda SN prof.
JUDr. D. Hanes: Ďakujem poslancovi Džupinovi. Hovorí
poslanec Alois Huml a pripraví sa poslanec Juraj Turošík.
Poslanec SN A. Huml: Vážený soudruhu
předsedo, vážené soudružky poslankyně,
vážení soudruzi poslanci, vážení
hosté, projednávaný návrh zákona
o územním plánování a stavebním
řádu vychází mimo jiné ze zásady,
že územní plánování je
organickou součástí systému řízení
rozvoje společnosti, a toto pojetí územního
plánování v plné míře
prohlubuje. Území, jeho přírodní
a technické podmínky, jakož i jeho možnosti
dnes ve stále větší míře
ovlivňují efektivnost investiční výstavby.
Proto návrh stavebního zákona koordinuje
probíhající výstavbu s cílem
zabezpečit trvalý soulad všech přírodních
a civilizačních prvků a vytvořit podmínky
pro rozvoj optimálního životního prostředí.
Péče o životní prostředí
se již zařadila mezi prioritní politické
problémy vyspělých států, Na
kvalitě životního prostředí,
na úrovni jeho hygienických, ekologických,
estetických, psychologických a sociálních
aspektů, závisí zdravý a šťastný
vývoj dětí i dospělých, celé
společnosti. Životní prostředí
se stává rozhodujícím faktorem dalšího
ekonomického rozvoje každého vyspělého
státu, je rámcem, v němž se realizuje
životní úroveň obyvatelstva, sociální
pokrok společnosti. Úspěchy v péči
o životní prostředí jsou v socialistické
společnosti jedním ze základních předpokladů
pro harmonický a trvalý rozvoj výrobních
sil.
XXV. sjezd Komunistické strany Sovětského
svazu věnoval významné místo hodnocení
a opatřením k ochraně životního
prostředí. V Sovětském svazu se uplatňují
metody a prostředky boje proti vylučování
škodlivých látek do ovzduší a jsou
přijata opatření pro komplexní a racionální
využívání vody a lesů a zásadní
opatření pro jejich ochranu.
Také naše společnost již zaznamenala řadu
úspěchů v oblasti ochrany a tvorby životního
prostředí. XV. sjezd KSČ při vytyčování
dalších úkolů v této oblasti
zdůraznil zásadu, že "každá
organizace odpovídá za to, že její činnost
nesmí životní prostředí zhoršovat".
Celospolečenská péče o životní
prostředí vychází ze samotných
principů socialistické společnosti. Jen socialistický
systém v plné míře umožňuje
harmonicky slaďovat výrobní potřeby
a cíle se zachováním zdravého a krásného
životního prostředí a jeho cílevědomou
tvorbou, respektující dlouhodobý prospěch
celé společnosti.
Vládní návrh stavebního zákona
zdůrazňuje tuto přednost našeho systému
a posiluje funkci územního plánování
ve směru optimalizace a využívání
území z hledisek péče o životní
prostředí, jak to dokumentuje již v §
1 odst. 2.
V období po XV. sjezdu KSČ bude věnována
ještě větší pozornost územnímu
rozvoji a životnímu prostředí průmyslových
aglomerací, měst a vesnic a úrovni pracovního
prostředí. I když řada zásadních
nedostatků zde již byla odstraněna, život
v moderních sídlištích a zvláště
pak současné nároky na člověka
v pracovním procesu jsou dosud spjaty s řadou jednostranných
tlaků, které svou podstatou omezují možnosti
širokého, harmonického, biologického
a psychického rozvoje člověka.
O to významnější jsou pak snahy o uchování
optimálního přírodního prostředí,
které jsou nyní opět podpořeny dokumenty
XV. sjezdu KSČ. Příroda je svou rozmanitostí
nenahraditelným prostředkem k znovuobnovení
fyzické i duševní rovnováhy příslušníka
vyspělé technické civilizace.
Náš stát má velké tradice v ochraně
přírodního prostředí. Naše
krajina je mnohde jedinečnou přírodní
léčebnou. Nejsou to jen proslavená lázeňská
místa, léčivé prameny, koupele, je
to i rozsáhlá síť chráněných
území všech kategorií, jsou to rozsáhlé
lesní masívy, řeky a rybníky, je to
naše krajina jako celek. Proto je nutno považovat za
vysoce progresívní ty články stavebního
zákona, které zdůrazňují funkci
přírodního prostředí a určují
optimální způsob jeho využívání
a vytvářejí předpoklady pro jeho zvláštní
ochranu. To platí zvláště o § 137,
o § 38 odst. 2 a jiných.
Z vlastní zkušenosti mohu uvést příklady
o ochraně životního prostředí
u nás v severočeské oblasti. Mají
jedno společné, mají jeden závěr:
kde nastává v důsledku životně
nezbytných zájmů devastace půdy, tam
se rodí úsilí a činy, které
směřují k rekultivaci půdy. V tomto
směru máme na Chomutovsku a Mostecku již úspěchy.
Významným prvkem je v této souvislosti také
další posílení pravomoci, ale také
odpovědnosti národních výborů
v této oblasti.
Naše krajina je obrovským pokladem. Musíme
mít stále na zřeteli, že je vlastně
obytným "mikroprostorem" pro 15 miliónů
obyvatel. Že je jediným celistvým urbanistickým
regionem, který nám musí současně
poskytnout zdroje pro zajištění naší
maximální soběstačnosti a nerostných
surovin a dalšího přírodního
bohatství.
Musíme na to pamatovat při lokalizaci investic,
musíme to respektovat i při rozvoji soudobé
zemědělské velkovýroby. Při
naší hustotě obyvatelstva a v našich měřítkách
jsou optimalizační trendy životně důležité
pro další všestranný rozvoj naší
společnosti. Zdůraznění nezbytnosti
soustavného slaďování všech potřeb
a zájmů je právem ústřední
myšlenkou právě projednávaného
zákona.
Péče o životní prostředí
dostává v následujícím období
ještě větší prostor než dosud.
Naším cílem musí být začlenění
aspektů životního prostředí do
rozvoje jednotlivých výrobních odvětví.
Péče o životní prostředí
není nějakou samostatnou odbornou disciplínou.
Je to zřetel, hledisko, které se musí stát
neoddělitenou součástí prognóz,
koncepcí a střednědobých plánů
rozvoje jednotlivých odvětví.