S jakým stavem se setkáváme nyní u
povolování mnohých staveb? Tam, kde má
být budován objekt, vedou třeba inženýrské
sítě. Kde měla vést komunikace, stojí
nepostradatelný objekt. Vedle toků, které
jsou zásobárnou pitné vody, stojí
třeba sklady olejů apod. Řešení
těchto náročných technických
problémů pak zaplatí společnost. A
vzniku takovýchto situací by měl zákon
zabránit.
Pozornosti si zasluhuje i úprava vztahů zainteresovaných
účastníků ve stavebním řízení,
které až dosud byly překážkou v
plynulosti průběhu řízení.
Významným přínosem návrhu zákona
je ustanovení o projednávání změn
v použitelnosti materiálů, které mohou
vzniknout změnou platných norem od ukončení
projektových prací do doby předání
stavby do trvalého užívání. Toto
ustanovení zvlášť vynikne u staveb, jejichž
realizace se z různých důvodů prodlouží.
Za zmínku stojí i ustanovení sedmého
oddílu vládního návrhu zákona,
která upravují postup stavebního úřadu
při provádění kolaudace dokončených
staveb, které provádí ten stavební
úřad, jenž povolení stavby vydal.
Myslím si, že je třeba upozornit na ustanovení
zákona, které se vztahuje na období při
dokončování různých děl
a staveb, zvláště se složitou a náročnou
technologií a vztahy mezi investorem a stavebním
úřadem.
V § 83 se říká, že stavební
úřad může vydat časově
omezené povolení k předčasnému
užívání stavby i před odevzdáním
a převzetím všech dodávek, pokud to
nemá vliv na uživatelnost stavby a předčasné
užívání neohrožuje zdraví
a bezpečnost osob. Uživatel však musí
do 15 dnů po odevzdání a předání
takové stavby podat návrh na kolaudaci stavby. Toto
období se může stát problematické,
jestliže prováděcí předpisy nedopřesní
postup a nestanoví bližší kritéria
pro zahájení a ukončení zkušebního
provozu. Je pravda, že k naplnění tohoto ustanovení
mohou významným způsobem přispět
jednotliví dodavatelé technologického zařízení
tím, že budou ctít harmonogram výstavby
a nebudou zpožďovat dodávky a také tím,
že dodávané zařízení nebude
poruchové. Stejně tak by měly prováděcí
předpisy stanovit, jak bude prováděn dozor
nad odstraňováním kolaudačních
závad ve stanoveném termínu. Praxe totiž
ukazuje, že právě zde jsou určité
slabiny.
Jsme svědky toho, že je zde přemíra
arbitrážních sporů, penalizačních
sankcí a mnoho nepříjemných jednání.
Dobře si v těchto dokončovacích prací
vedou tam, kde se daří orientovat iniciativu pracujících
na včasné a kvalitní předávání
staveb do užívání, zkrátka, kde
se iniciativou předchází rozporům.
Velmi důležitou částí vládního
návrhu zákona je oddíl o údržbě
staveb a jejich odstraňování. V této
části projednávaný návrh jakoby
předbíhal dnešní dobu a vytváří
pro nejbližší budoucnost základnu pro
řešení již dnes naléhavých
úkolů. Údržba budov a jejich případné
odstraňování je vážným
problémem současnosti a čeká netrpělivě
na své řešení. Proč je takový
stav? Poněvadž nebyl až dosud dostatek sil řešit
tento problém již dříve. Hlavním
problémem jsou kapacity, které jsou orientovány
na budování nových děl a staveb, ale
není zanedbatelný fakt, že i finanční
problémy podniků i národních výborů
jsou příčinou toho, že není možné
provést takový rozsah stavebních úprav,
jak by bylo žádoucí. Musíme si tedy
uvědomit již dnes, že tato ustanovení
zákona budou vyvíjet tlak na finanční
zdroje i stavební kapacity.
Jaká je na tomto úseku situace? Máme bezpočet
staveb všeho druhu, které neodpovídají
pojetí nového zákona a nevyhovují
svému účelu. Jsou to různé
skladovací prostory, které vykazují spousty
závad, jejichž vzhled a umístění
zhoršuje životní prostředí, avšak
nenachází se řešení pro nápravu.
Jsou to různé drobné provozovny, které
jsou v podobném stavu, a v neposlední řadě
také bytový fond bytových podniků.
Složitou situaci budou pro řešení stavebním
úřadům vytvářet stavby, které
jsou v nepoužitelném stavu a nemají majitele.
Mohou tedy nařídit odstranění stavby,
ale provést práci a uhradit náklady nebude
mít kdo. Jsou to různé nepotřebné
zemědělské usedlosti v pohraničí,
které svým zchátralým stavem znepříjemňují
vzhled vesnice, a dále pak jsou to ve městech opuštěné
domy. Stejně budou působit ustanovení zákona
na odstraňování různých pozůstatků
staveb, které se nacházejí v podobě
opuštěných zahrad, bývalých skládek
materiálů, zchátralých oplocení
a komunikací. Je nezbytné, aby všichni, kdož
budou s ustanovením zákona přicházet
do styku, si uvědomili, že tyto práce by měly
být prováděny v rámci možností
zapsaných do rozpočtů, mělo by se
na ně soustředit úsilí při
organizování akcí "Z" a iniciativy
pracujících na brigádách. Stejným
způsobem může stavební úřad
postupovat v případech, kdy bude třeba opravit
či odstranit různá informační,
reklamní a propagační zařízení.
Jsme svědky toho, že mnoho těchto zařízení
již dávno neslouží svému účelu,
že je nikdo neopravuje, neudržuje a že působí
spíš odpudivě než přitažlivě.
A my přece máme zájem neustále zlepšovat
vzhled frekventovaných míst. Máme zájem
mít na těchto místech působivé
a potřebné poutače. Takže i tuto část
vládního návrhu zákona je třeba
hodnotit jako významný přínos pro
zlepšování životního prostředí.
Lze si jen přát, aby stavební úřady
nemusely používat represívních opatření,
která jim bude zákon dávat do rukou na podporu
společenských zájmů. Půjde
o to, vytvořit na základě právního
vědomí a pocitu odpovědnosti investora spolu
se stavebním úřadem pracovní tým,
který bude odpovědně realizovat investiční
záměry, jejichž výsledkem má
být neustále rostoucí životní
úroveň nás všech, lepší
a kulturnější životní i pracovní
prostředí.
Archív našeho Federálního shromáždění
dává svědectví o tom, že již
za dob první republiky byly projeveny snahy o vydání
účinného zákona, který by řešil
téměř živelný rozvoj životního
prostředí občanů v této době.
Ale nepodařilo se realizovat dobré myšlenky
schopných a poctivých lidí, poněvadž
krédem vlivných lidí této doby byl
především maximální zisk.
Teprve po druhé světové válce, kdy
naše strana mohla účinně zasahovat do
vývoje naší společnosti, jsou patrny
významné změny na tomto úseku, neboť
naše strana si byla vždycky vědoma, jak veliký
význam pro celou společnost má její
harmonický rozvoj. Pod jejím vedením bylo
vydáno několik zákonných ustanovení,
která nyní vyúsťují v jeden stavební
zákon, který svojí autoritou bude pomáhat
k rozvoji naší ekonomiky.
V uplynulých dnech skončilo sjezdové jednání
naší strany. Tento sjezd vytyčil před
naši společnost další úkoly a smělé
plány v investiční výstavbě,
která bude dokumentovat ekonomickou sílu naší
republiky. Značná část těchto
důležitých a potřebných staveb
bude již realizována podle zákona, který
dnes projednáváme. A je téměř
symbolické, že několik dnů po tomto
významném rokování je dáván
do rukou realizátorů závěrů
XV. sjezdu tak významný zákon, který
pomůže klestit cestu za dosažení vytyčených
cílů. Myslím si, že to je také
významný příspěvek Federálního
shromáždění k uskutečňování
závěrů XV. sjezdu. A poněvadž
jsem přesvědčen o tom, že předložený
vládní návrh zákona je pro rozvoj
naší společnosti tolik potřebný,
budu i já hlasovat pro jeho přijetí. Děkuji
vám.
Předsedající předseda SN prof.
JUDr. D. Hanes: Ďakujem poslancovi Hudečkovi,
hovorí poslanec Zoltán Černák a pripraví
sa poslanec Jaroslav Srb.
Poslanec SN ing. Z. Černák: Vážený
súdruh predseda Federálneho zhromaždenia, vážené
súdružky a súdruhovia poslanci! Rast obyvateľstva
a jeho životnej úrovne kladie stále väčšie
požiadavky nielen na rozširovanie priemyslovej výroby,
na riešenie dopravy, bývania, rekreácie a pod.,
ktoré sú z veľkej časti kryté
novou výstavbou, ale aj na poľnohospodársku
výrobu. Úbytky poľnohospodárskej pôdy,
ktoré dosiahli v piatej päťročnici viac
ako 70 tisíc hektárov - čo predstavuje viac
ako výmeru jedného okresu - v našich podmienkach
sú nenahraditeľné a znehodnotenie poľnohospodárskej
pôdy spravidla ťažko napraviteľné.
Poľnohospodársky pôdny fond je základným
výrobným prostriedkom a jedným z hlavných
zložiek životného prostredia, a preto jeho účinná
ochrana je naliehavým spoločenským záujmom.
Keď má naša spoločnosť plne uspokojovať
všetky svoje nároky, musíme dôslednejšie
než doteraz hospodáriť so stále sa zmenšujúcim
pôdnym fondom. Je preto potešiteľné, že
stavebný zákon, ktorého návrh dnes
prerokúvame, kladie ochranu poľnohospodárskej
pôdy na popredné miesto, a to už pri spracovaní
územných plánov, ale aj pri operatívnej
činnosti územného plánovania - pri
vydávaní územných rozhodnutí.
Pri tejto činnosti nadväzujú ustanovenia stavebného
zákona na ustanovenia zákona o ochrane poľnohospodárskeho
pôdneho fondu, a to hlavne v § 1, 37 a 126, ktoré
zdôrazňujú, že orgány, ktoré
budú realizovať stavebný zákon v praxi,
musia mať na zreteli ochranu poľnohospodárskeho
pôdneho fondu.
Platné predpisy o ochrane poľnohospodárskeho
pôdneho fondu, ale i pripravovaná novela zákona
o ochrane poľnohospodárskeho pôdneho fondu,
ustanovujú, že návrhy územných
plánov musia byť už v období spracovania
konceptu riešenia odsúhlasené orgánmi
o ochrane poľnohospodárskeho pôdneho fondu.
V stavebnom zákone a v jeho vykonávacích
predpisoch sa na takéto prerokovanie pamätá.
Dokonca stavebný zákon vo svojom § 20 predpisuje
dohodu so zainteresovanými orgánmi štátnej
správy už v období spracovania územných
a hospodárskych zásad a programov výstavby,
v ktorých sa určujú hlavné ciele,
ktoré sa majú riešením územných
plánov dosiahnuť. Takto je v právnom poriadku
zabezpečené, že už v začiatkoch
územného plánovania môžu byť
v plnej miere uplatnené požiadavky vyplývajúce
z nutnosti chrániť poľnohospodársku pôdu.
Aj v ďalšej fáze územnej prípravy,
a to pri umiestňovaní konkrétnej investície
do územia, je upravená väzba medzi predchádzajúcim
súhlasom k odňatiu pôdy poľnohospodárskej
výrobe a územným rozhodnutím.
V návrhu stavebného zákona sa i v otázkach
ochrany poľnohospodárskeho pôdneho fondu zvyšuje
podstatne pôsobnosť národných výborov
ako základných článkov štátnej
moci a správy pri riadení investičnej výstavby
v ich územných obvodoch. Upravuje sa aj rozdelenie
úloh národných výborov zodpovedajúcich
za uplatňovanie verejných záujmov na ich
území. V podstatnej miere sa pritom posilňuje
právomoc národných výborov pri ochrane
verejných záujmov, hlavne v oblasti starostlivosti
o životné prostredie.
Sme si však vedomí toho, že napriek sprísnenej
ochrane poľnohospodárskeho pôdneho fondu tak,
ako je navrhovaná v novele o ochrane poľnohospodárskeho
pôdneho fondu a zakotvená v stavebnom zákone,
sa nevyhneme tomu, aby poľnohospodárska pôda
bola zaberaná pre investičné akcie, ktoré
majú rozhodujúci význam pre rozvoj celej
našej spoločnosti. Je však dôležité
pripomenúť, aby sa tak stalo vždy po dôslednom
preverení všetkých možností lokailzácie
a posúdení širších ekonomických
a mimoekonomických dôsledkov, ktoré sú
s umiestňovaním stavby na konkrétnej lokalite
spojené. Stavebný zákon pre takéto
posudenie vytvára právne predpoklady a ustanovuje
procedurálne pravidlá; zostáva teda, aby
sa v tomto smere prehĺbila vzájomná spolupráca
a súčinnosť orgánov územného
plánovania a orgánov ochrany poľnohospodárskeho
pôdneho fondu.
Zo strany poľnohospodárskych orgánov je preto
potrebné, aby boli už v období spracovania
požiadaviek na riešenie územných plánov
určené z hľadiska potrieb poľnohospodárskej
výroby územia, kde záber poľnohospodárskej
pôdy neprichádza do úvahy, aby sa investori
orientovali na miesta s nepoľnohospodárskou pôdou,
prípadne na pôdu s horšou bonitou.
Orgány územného plánovania a spracovatelia
územných plánov však musia oveľa
viac venovať pozornosť alternatívnym riešeniam,
ktoré by dokumentovali prípadnú nevyhnutnosť
záberu poľnohospodárskej pôdy, a zaoberať
sa dôslednejšie preverovaním a navrhovaním
možnosti prestavby nevyhovujúcich a dožívajúcich
častí obcí, ale aj miest, kde by nová
výstavba jednak zlepšila životné prostredie
obyvateľov, jednak nezaberala poľnohospodársky
pôdny fond.
Špecifické postavenie pri územnom plánovaní
má poľnohospodárska investičná
výstavba, najmä pri lokalizovaní veľkokapacitných
stavieb pre živočíšnu výrobu.
V okrese Levice, v ktorom pracujem, pri hustom osídlení
obyvateľstva je tento problém zvlášť
aktuálny.
Lokalizovať veľkokapacitnú stavbu pre živočíšnu
výrobu za podmienok, aby sa dodržali všetky,
vcelku prísne normy ochrany životného prostredia
a ochrany vodných zdrojov, a za predpokladu, že nechceme
zabrať poľnohospodársku alebo lesnú pôdu,
je v mnohých prípadoch prakticky nemožné.
Vzhľadom na to, že existujúce strediská
živočíšnej výroby sú umiestnené
v nedostatočnej vzdialenosti od ľudských obydlí,
hygienik v záujme ochrany životného prostredia
celkom správne nepovoľuje na takýchto strediskách
budovať ďalšie veľkokapacitné novostavby.
Je preto zrejmé, že ďalšia investičná
výstavba v poľnohospodárstve, ktorá
má za cieľ zvýšiť produktivitu práce,
spriemyselniť prácu v poľnohospodárstve,
pôjde cestou ďalšieho zvyšovania koncentrácie
jednotlivých špecializovaných fariem.
Tieto farmy bude potrebné lokalizovať v dostatočnej
vzdialenosti od ľudských obydlí, ale zrejme
to v tomto prípade pôjde za cenu záberu ďalšej
poľnohospodárskej pôdy. Preto, aby nedochádzalo
k ďalšiemu úbytku poľnohospodárskej
pôdy, je potrebné urobiť také účinné
opatrenia, aby to bola iba výmena zastavenej plochy s tým,
že v terajších hospodárskych strediskách
sa budú postupne asanovať fyzicky a morálne
opotrebované stavby a plochy sa budú odovzdávať
poľnohospodárskej rastlinnej výrobe na produkciu.
Sme si vedomí závažnosti tej časti Smerníc
pre hospodársky a sociálny rozvoj z XV. zjazdu KSČ,
kde popri efektívnom využití poľnohospodárskej
pôdy stojí v jednej rovine pred nami aj úloha
zvyšovať intenzitu poľnohospodárskej výroby,
dosiahnuť sebestačnosť vo výrobe obilnín,
ale tiež zvýšiť exportnú schopnosť
vo vybraných poľnohospodárskych produktoch.
Žiaľ, sú však všeobecne známe
prípady necitlivého zaobchádzania s ornou
pôdou. Dnes schvaľujeme zákon, ktorý
nám vytvára všestranné predpoklady,
aby sme mohli citlivo, ale účinne zlaďovať
celospoločenské záujmy investorov so záujmami
držiteľov poľnohospodárskej pôdy.
Je na nás, aby múdre ustanovenia zákona nezostali
na papieri, ale aby sa denne vžívali do nášho
života. V tomto smere musíme strážiť
celospoločenské záujmy, aby sme mohli plniť
úlohy, ktoré na nás kladie socialistická
spoločnosť. Ďakujem za pozornosť.
Předsedající předseda SN prof.
JUDr. D. Hanes: Ďakujem poslancovi Černákovi.
Slovo má poslanec Jaroslav Srb. Pripraví sa poslanec
Andrej Džupina.
Místopředseda FS JUDr. J. Srb: Vážený
soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi poslanci,
vážení hosté, dovolte abych ve svém
příspěvku poukázal na některé
otázky spolupráce orgánů státní
správy, součinnosti organizací a řešení
vzniklých rozporů při provádění
stavebního zákona.
Předně řízení o výstavbě,
rozhodování o umístění staveb
a stavební řízení v naší
době je charakterizováno stále širší
účastí dotčených orgánů
státní správy. Je to pochopitelné.
S technickým rozvojem ve výstavbě, s používáním
nových technologií, s variabilitou staveb a v neposlední
řadě s nárůstem civilizačních
problémů, rozšiřuje se také počet
orgánů státní správy, které
zaměstnávají vyškolené odborníky
a pomáhají orgánům výstavby
posoudit ty otázky, které se vymykají odbornému
zaměření pracovníků výstavby.
Pryč jsou doby, kdy stavební úřad
si vyžadoval při stavebním řízení
jen účast požárníků nebo
ještě i zdravotníků. Dnes podle povahy
stavby musí stavebníkům kromě orgánů
hygienické a požární služby zabezpečovat
například stanoviska státního odborného
dozoru nad bezpečností práce, státní
památkové péče, státní
ochrany přírody, orgánů ochrany zemědělské
nebo lesní půdy, vodohospodářských
orgánů, orgánů dopravy a spojů,
vojenské správy, civilní obrany, ale i inspektorátů
lázní a vřídel, báňských
úřadů, orgánů geologických,
československé komise pro atomovou energii apod.
Při řízení o územních
plánech musí navíc orgány územního
plánování zabezpečovat i vyjádření
příslušných resortů, do jejichž
působnosti patří řízení
hospodářských odvětví jako
je energetika, paliva, chemie, strojírenství, těžba
apod.
Velkým nedostatkem dosavadních předpisů
je, že nezahrnují účinná koordinační
opatření, která by zamezila průtahům
ve výstavbě. Ve výborech Federálního
shromáždění jsme vyslechli poznatky
poslanců z praxe. Hovořili o tom, jak si některé
dotčené orgány státní správy
dávají "načas" se sdělením
svého stanoviska. Je-li stanovisko rozporné, dojde
ke komplikovaným jednáním, ze kterých
není často východisko. Není orgán,
který by rozhodl v zájmu věci, takže
příprava výstavby se prodlužuje, zdržuje,
narušují se dodavatelsko-odběratelské
vztahy apod.