Stavební zákon na úseku územního plánování prosazuje tento aspekt důsledným zapracováním hledisek péče o životní prostředí do všech kategorií územně plánovací dokumentace a současně i na všech stupních územně plánovací dokumentace. Otázky ochrany a tvorby životního prostředí se však nově a důsledně uplatňují i ve všech dalších řízeních, ať je to územní, stavební, kolaudační řízení apod.

Myšlenka organického začlenění aspektů péče o životní prostředí do veškeré aktivity v území patří nesporně k nejvýznamnějším přínosům tohoto zákona. Zákon vytváří rozsáhlý prostor i pro rozpracování ekologických hledisek využívání krajiny, která budou jistě podrobněji upravena v prováděcích předpisech. Snahy o uchování, resp. znovuvytvoření optimální ekologické rovnováhy v krajině, tedy vzájemné rovnováhy mezi člověkem, jeho činností a přírodními systémy, se dnes totiž řadí mezi naše prioritní úkoly v péči o životní prostředí.

Ekologické aspekty ekonomického rozvoje se zařadily i mezi hlavní oblasti spolupráce zemí RVHP v ochraně a tvorbě životního prostředí a stávají se jedním z ústředních bodů právě probíhajících jednání o spolupráci mezi Radou vzájemné hospodářské pomoci a Evropským hospodářským společenstvím. Československo má nejlepší předpoklad stát se modelovou zemí z hlediska řešení ekologické optimalizace využívání krajiny v podmínkách socialistického systému.

Projednávaný zákon o územním plánování a stavebním řádu je i z tohoto pohledu vysoce aktuální a naléhavě potřebnou právní normou. Jeho uvedení do života bude znamenat významný přínos jak z hlediska našich současných vnitrostátních potřeb, tak - v blízké perspektivě - v možnosti dalšího posílení mezinárodní prestiže Československé socialistické republiky jako státu, který dokáže úspěšně sledovat náročné hospodářské úkoly v investiční výstavbě se zachováním zdravého, krásného a ekologicky vyváženého přírodního a celého životního prostředí.

Chtěl bych na závěr říci, že zákon, o kterém dnes jednáme, nemůže beze zbytku vyřešit celou velice složitou a náročnou problematiku životního prostředí. Jeho kvalita, progresívnost i pozitivní ovlivnění vývoje území budou závislé na kvalitní práci všech těch, kteří nástroje a metody územního plánování a stavebního řádu budou účinně a správně využívat ku prospěchu celé naší socialistické společnosti.

Předsedající předseda SN prof. JUDr. D. Hanes: Ďakujem poslancovi Humlovi. Slovo má poslanec Juraj Turošík a pripraví sa poslanec Bubeník.

Poslanec SN ing. J. Turošík: Vážený súdruh predseda, súdružky a súdruhovia poslanci, vážení hostia! V § 126 a 127 vládneho návrhu zákona sa výrazne hovorí o tom, že stavebný úrad alebo iný orgán môže rozhodnúť len so súhlasom orgánu, ktorý bráni záujmy spoločnosti podľa osobitných zákonov a predpisov. Týmito predpismi sú okrem iného aj zákon č. 22/1958 Zb. a zákon SNR č. 7/58 Zb. o kultúrnych pamiatkach.

Chrániť, uchovávať a zveľaďovať naše pamiatky je teda úloha neobyčajne náročná a zložitá. Naša spoločnosť sa nachádza v období vedeckotechnickej revolúcie, pričom socializmus sa stal hnacím motorom prudkého rozvoja nášho priemyslu a poľnohospodárstva a odrazom týchto odvetví aj dopravy a spojov.

Tento proces je zvlášť intenzívny vo veľkých a mestských aglomeráciách, predovšetkým však v hlavných mestách našich národných socialistických republík. To znamená, že sa tu neustále stretávajú záujmy ochrany pamiatok, so záujmy prestavby a ďalšej výstavby našich miest. Hľadať objektívne riešenie v tejto oblasti znamená hľadať súlad týchto záujmov, zvažovať hodnoty z pohľadu potrieb socializmu a novú výstavbu riešiť tak, aby to, čo je skutočné cenné a neopakovateľné, stalo sa organickou súčasťou toho, čo vytvárame nové. Nechránime a ani nechceme chrániť všetko to, čo je staré, ale zabraňujeme, aby dobré veci neboli ochudobňované o dobré, staré doplnky na posúdenie a porovnanie minulosti so socialistickou prítomnosťou.

Bude preto potrebné, aby národné výbory, viac ako doteraz pri spracúvaní územnoplánovacích dokumentácií a pri urbanistických súťažiach rešpektovali krajinné, architektonické a urbanistické hodnoty pamiatkových rezervácií tak, aby urbanistické hodnoty funkcie umožňovali zachovať pamiatkársky cenné hodnoty jednotlivých objektov a komplexov.

Nová architektúra musí rešpektovať vzťahy k chráneným nehnuteľným kultúrnym pamiatkam, ich súborom. V maximálnej miere musí sa rešpektovať znovuvytváraná mestská zeleň, bez ktorej si ťažko predstaviť žiadúcu estetiku a svojrázny mestský charakter rekonštruovaných i nových mestských štvrtí a sídlisk vo všetkých našich mestách, no najmä v hlavnom meste našej ČSSR. Všetky tieto hodnoty je potrebné nielen zachovať pre naše budúce generácie, ale predovšetkým treba ich včleňovať do súčasného života tak, aby sa stali aktívnymi prvkami životného prostredia a podieľali sa na raste a formovaní našej socialistickej kultúry. Naše pamiatky predstavujú nenahraditeľné kultúrne dedičstvo a pôsobia na utváranie kultúrneho uvedomenia nášho ľudu.

Naša KSČ a jej ústredný výbor na čele s naším generálnym tajomníkom a prezidentom ČSSR s. Husákom venuje otázke prestavby a novej výstavby nášho hlavného mesta Prahy mimoriadnu pozornosť. V období piatej päťročnice sa investovalo v tejto oblasti toľko ako za dve predchádzajúce päťročnice a na tejto činnosti sa podieľali a naďalej podieľajú všetky kraje našej republiky.

Tejto otázke venoval patričnú pozornosť i XV. zjazd KSČ. V správe ÚV KSČ prednesenej generálnym tajomníkom s. Husákom bolo vyslovené, že do roku 1980 sa počíta s ďalšou výstavbou najmenej 58 000 bytov, bude sa pokračovať na začatej rekonštrukcii a modernizácii dopravného systému a iných objektov, aby sa naša Praha stala skutočne pekným a vzorným hlavným mestom našej československej socialistickej vlasti. I ostatným našim mestám a strediskovým obciam pri zveľaďovaní a ďalšej výstavbe venuje naša strana patričnú pozornosť. V oblastiach s vysokou koncentráciou výroby a obyvateľstva je potrebné rozhodnejšie odstraňovať a obmedzovať škodlivé vplyvy na životné prostredie, ktoré sú sprievodnými zjavmi rozvoja priemyslu, dopravy a spriemyselnenia poľnohospodárstva. Trvalé zlepšovanie životného prostredia v dôležitých našich priemyslových centrách, najmä v ostravskom, ústeckom kraji, v okolí Bratislavy, Prahy, Brna, Košíc, Svitu a v ostatných priemyselných oblastiach musí byť predmetom väčšej pozornosti a starostlivosti štátnych a hospodárskych orgánov. Zachovať a zveľadiť základné hodnoty životného prostredia, bohatstvo prírody a krásy našej zeme pre súčasnosť a pre naše budúce genecie je úlohou celej našej spoločnosti. Naše stavebné organizácie zaznamenali pri výstavbe všetkého druhu kus peknej a užitočnej práce. Veľkým nedostatkom v tomto smere ostáva v mnohých prípadoch i naďalej ešte živelnosť, neuvážená a nepremyslená projektová pripravenosť, a čo je hlavné v tomto smere, v urbanizácii sa nezvýrazňuje patričná žiadúca potreba. Stávajú sa i také prípady, že novopostavený objekt, spĺňajúci všetky kritériá modernej architektúry, bol vsadený proti všetkým zásadám do súboru historickej časti mesta, čím sa hrubo narušil urbanistický a historický ráz okolia i celého mesta. V tomto prípade ide o niektoré novopostavené obchodné domy a iné objekty a zariadenia. Bude žiadúce, aby všetky stavebné úrady národných výborov riadili a usmerňovali výstavbu vo svojich obvodoch na základe nimi vypracovanej urbanistickej koncepcie príslušnej obce alebo mesta a vo väčších mestách podriadiť ďalší rozvoj a zveľadenie svojho mesta vypracovaným a schváleným generálnym plánom v príslušných orgánoch.

V poslednom období vystupuje do popredia naliehavé riešenie prímestskej rekreácie našich občanov, najmä priemyselných miest ako dôsledok realizácie sociálnej politiky nášho socialistického štátu v neustálom zvyšovaní a zabezpečovaní rastu životnej úrovne nášho ľudu, v skracovaní pracovného času pre oddych a regeneráciu pracovnej sily v zdravom prírodnom prostredí.

Výstavbe chát sa v minulosti nevenovala takmer žiadna pozornosť. Výstavba prebiehala živelne, v mnohých prípadoch bez povolenia stavebných úradov a postihy za porušenie stavebného zákona boli zanedbateľné. Tak sa mohlo stať, že niektoré, predtým cenné územia sú v dôsledku neorganizovanej a územne nepripravenej plánovanej výstavby súkromných i podnikových chát v kritickej situácii a vyžadujú si naliehavé riešenie tak z hľadiska životného prostredia, ako i samotnej hygieny.

Okrem týchto negatívnych dôsledkov, vyvolaných živelnosťou vo výstavbe chatových súborov, dochádza k ďalším vážnym problémom, t. j. úbytku poľnohospodárskej a lesnej pôdy. Výmera spojená s výstavbou existujúcich cca 140 000 chát v súčasnosti predstavuje približne 6000 ha pôdy, z čoho na ČSR pripadá 94 % a na SSR 6 %. Čísla som načerpal zo štatistických údajov.

Najväčšie problémy v tomto smere sú zaznamenané v Stredočeskom kraji, kde z celkového počtu postavených chát v ČSR pripadá na spomínaný kraj 40 %.

I u nás v podtatranskej a tatranskej oblasti máme s výstavbou chát a ochrany životného prostredia hodne starostí. V oblasti Podbanska sa za krátky čas postavilo asi 500 súkromných chát, v Tatranskej Štrbe 250 a v St. Lesnej 400 chát. Vyskytli sa v minulosti i nežiadúce, protizákonné prípady výstavby chát v oblasti Bieleho Váhu, V Bachledovej doline, na Ždiari, na Magure a v ďalších oblastiach. Podobne je to v Čechách.

V súčasnom období pokračuje výstavba investičných zámerov na území parku v súlade s územnou dokumentáciou, ale zjavujú sa aj naďalej tlaky o povolenie výstavby ďalších zámerov. Nevidíme napr. účelnosť výstavby ďalšieho sídliska v Smokovci Pod lesom, ani rozšírenie bytovej výstavby v Tatranskej Lomnici. Sme toho názoru, že by sa malo dosiahnuť na území TANAP-u a v celých Tatrách, aby obyvatelia pracujúci mimo Tatier odišli bývať do sídelných útvarov pod Vysoké Tatry a zase naopak, čím by sa bytový problém v Tatrách podstatne vyriešil.

Súdružky a súdruhovia poslanci, musím zodpovedne vyhlásiť na tomto najvyššom zákonodárnom fóre našej ČSSR a upozorniť na skutečnosť, že v dôsledku realizácie investičných zámerov na celom území parku sa neustále znižujú plochy s vysokým vegetačným krytom, nielen výrubom pre objekty, trasy ciest, vodovodov, plynovodov, ale aj v dôsledku porušenia koreňového systému, odumierania stromov, pôsobenia vetrov, ako aj hrubého znečisťovania a otravovania prostredia chronickým poškodzovaním, napr. výtokom z čističiek, servisov, splachom zo smetísk, čo vyvoláva ďalšiu devastáciu cenného územia.

Riešenie týchto závažných problémov zalesňovaním je dlhodobé a zlepšenie stavu lesa, zlepšenie životného prostredia možno očakávať až po 20-30 rokoch.

Z uvedeného možno vidieť, že problematika ochrany prírody a životného prostredia na vlastnom území TANAPu je veľmi široká a náročná, na ochrannom území ešte zložitejšia. Snažíme sa ju riešiť v súlade so zákonnými normami o ochrane prírody a tvorby životného prostredia za súčasného zohľadňovania potrieb života nášho pracujúceho ľudu a ďalšej výstavby socializmu v našej vlasti tak, ako to ukladajú i závery XIV. a XV. zjazdu KSČ.

Ak sa nám to nie vždy podarí, súdružky a súdruhovia poslanci, netreba vidieť v tomto negovanie snaženia niektorých organizácií, ale treba vidieť našu snahu zachovať a zveľadiť prírodu Tatier i pre naše budúce generácie takú, akú ju poznáme - s lesom, zodpovedajúcim živočíšstvom na povrchu i vo vode, s čistou tečúcou vodou a čistým ovzduším, aby naši pracujúci našli tu i v budúcnosti dostatočné možnosti pre duševnú i telesnú regeneráciu svojej pracovnej sily, aktívny odpočinok a dôležité iečebné stredisko.

Ochrana prírody i životného prostredia, v ktorom žijeme a budú žiť po nás i ďalšie generácie, predstavuje dnes jeden v najväčších sociálnych a ekonomických problémov, na riešení ktorých majú eminentný záujem ľudia celej našej planéty, o čo sa i my, svojím podielom, chceme do budúcna pričiniť.

Súdružky a súdruhovia poslanci, predložený návrh zákona vytvára predpoklady pre cieľavedomé zhodnocovanie a uchránenie pamiatok i životného prostredia, čo nám dáva plnú záruku, že sa zabezpečí zásada vyslovená generálnym tajomníkom našej strany na XV. zjazde, ochrániť základné hodnoty životného prostredia, bohatstvo prírody a krásy našej krajiny pre budúce naše generácie.

Preto odporúčam plénu oboch snemovní Federálneho zhromaždenia predložený návrh zákona schváliť. Ďakujem za pozornosť.

Předsedající předseda SN prof. JUDr. D. Hanes: Ďakujem poslancovi Turošíkovi. Udeľujem slovo poslednému prihlásenému poslancovi do rozpravy Radomírovi Bubeníkovi.

Poslanec SL R. Bubeník: Vážený soudruhu předsedo, vážení soudruzi poslanci, vážené soudružky poslankyně, výbory pro zemědělství a výživu obou sněmoven při projednávání vládního návrhu zásad zákona o územním plánování a stavebním řádu doporučily, aby v paragrafovaném znění zákona a v prováděcím předpisu bylo přihlédnuto k 30 připomínkám a návrhům. Poslanci kladně hodnotili skutečnost, že téměř všechny tyto náměty a připomínky byly v předloženém návrhu zákona realizovány.

V úvodním výkladu soudruh ministr Šupka uvedl, že dnešní právní úprava územního plánování a stavebního řádu je věcným pojetím poplatná společenské a ekonomické problematice své doby. Znamená to zejména, že v ní nejsou doceněny aspekty péče o životní prostředí. V tomto směru máme poznatky i ze zemědělského úseku.

Zkušenosti s investiční výstavbou v JZD a státních statcích v uplynulém období tuto skutečnost potvrzují. Při přestavbě zemědělství byla investiční zemědělská výstavba orientována do sídelních útvarů a obcí jako součást obytného areálu bez ohledu na možné negativní vlivy na životní prostředí.

V první fázi socialistické výstavby se začalo přihížet k nejzávažnějším negativním důsledkům a výstavba se přesunula na okraj nebo do bílzkosti obcí, kde vznikaly roztříštěné zemědělské provozy často bez řešení ochranných pásem, vhodných komunikací, urbanistických a bezpečnostních požadavků.

V souladu se zprávou předsednictva ÚV KSČ přednesenou s. Janem Barylem na říjnovém zasedání ÚV KSČ "k otázkám dalšího rozvoje zemědělství a potravinářského průmyslu", jakož i "Směrnicí pro hospodářský a sociální rozvoj ČSSR v letech 1976-1980" byl plánovaný objem investiční výstavby do zemědělství v páté pětiletce překročen zhruba o 25 %, přičemž na úhradě jejích nákladů se i nadále významně podílejí prostředky společnosti.

Výrobně technický vzestup zemědělství byl v minulé pětiletce spojen s uskutečňováním rozsáhlého investičního programu, který přinesl značné posílení výrobně technické základny zemědělství. Stejně jako na ostatních úsecích, byla i zde výstavba provázena řadou negativních jevů, růstem rozestavěnosti, tříštěním zdrojů a nejednou i subjektivními vlivy a živelností v rozmísťování investičních akcí.

Proto, kromě jiného, bude nutno s mnohem větším důrazem než dosud ověřovat a začít realizovat nové levné typy zemědělských staveb. Máme-li zemědělskou výstavbu zlevnit a zrychlit, musíme v souladu se světovou praxí i vlastními zkušenostmi provést již pro šestou pětiletku základní změnu ve struktuře a materiálně technické základně zemědělské výstavby, přejít k širokému uplatňování průmyslově vyráběných a komplexních systémů lehkých zemědělských objektů na bázi dřevní hmoty a jiných levných a dostupných materiálů. Experimentální provozy je třeba vyhodnocovat a podle výsledků rozhodnout o urychlené aplikaci. Efektivnost a úspornost investiční výstavby v zemědělství musí určovat soustava progresívních technickohospodářských ukazatelů, které však na rozdíl od dosavadní praxe musí být také dodržovány.

Je nutné vytvořit předpoklady pro lepší přípravu a realizaci zemědělské výstavby širokým uplatněním typových a opakovaných projektů.

Dále bude nutné zlepšit i situaci v zajišťování zemědělské investiční výstavby.

Ve smyslu schválených zásad předsednictvem ÚV KSČ a předsednictvem vlády ČSSR z minulého roku probíhá v zemědělství proces další koncentrace a specializace výroby. Vytvářejí se velká výrobní střediska s novými technologickými postupy, budovaná na základě nejnovějších poznatků vědy a techniky. Velkovýrobní technologie vyžadují, ale i umožňují uplatnit nová hlediska pro výběr staveniště, odčlenění od obce, napojení na komunikační systém, umístění do celkového rázu krajiny apod. Ochrana před znehodnocením přírodního a životního prostředí bude vyžadovat důslednější řešení vzdálenosti zemědělských objektů od občanské výstavby, budování pásů zeleně, které mají ochranný i estetický charakter apod.