Poslankyně SN J. Pomikálková: Vážené
soudružky a soudruzi, zvýšit výrazně
úroveň plánování a řízení
investiční výstavby a zlepšovat podmínky
životního a pracovního prostředí,
to jsou dva úkoly dlouhodobějšího charakteru
uložené XIV. sjezdem KSČ a ještě
zvýrazněné XV. sjezdem KSČ. Oba úkoly
spolu navzájem úzce souvisí. Investiční
výstavbou se budují nové kapacity, které
pak při provozu ovlivňují životní
prostředí, pracovní podmínky a vůbec
život i zdraví společnosti v dané oblasti
nebo místě.
Předložený vládní návrh
zákona o územním plánování
a stavebním řádu má vytvořit
důležité předpoklady pro plnění
těchto úkolů. Návrh správně
počítá s tím, že národní
výbory, zejména národní výbory
nižších stupňů, zde mohou a musí
působit jako orgány kompelxní péče
o všestranný rozvoj územních obvodů,
měst a obcí. Národním výborům
je proto svěřena pravomoc, aby vydávaly souhlas
k realizaci staveb a posuzovaly je z hlediska proporcionálního
a dlouhodobého územního rozvoje.
Při této činnosti řeší
rozpory mezi zájmy celospolečenskými, skupinovými
a individuálními. Předložený
vládní návrh zákona zejména
tuto oblast činnosti národních výborů
prohlubuje a vytváří pro ni lepší
podmínky. Zlepšení je také v tom, že
dochází k dělbě činnosti v
oblasti investiční výstavby mezi národními
výbory a orgány odvětvového řízení,
tj. zejména ministerstvy. Orgány oborového
řízení zodpovídají za efektivnost
investiční výstavby a národní
výbory nesou zodpovědnost v celospolečenských
otázkách. Pro národní výbory
jsou podstatně zvýšeny nástroje, kterými
budou disponovat, ať už jde o pravomoci i o případný
zvýšený hmotný postih viníků.
Jsem toho názoru, že musíme věnovat
pozornost tomu, aby se národní výbory naučily
správně využívat uvedených nástrojů
v souladu s celospolečenskými zájmy, aby
nevedly k dalšímu úřadování
a komplikování situace.
Po zkušenosti z vlastní poslanecké činnosti
a na základě poznatků z poslaneckých
průzkumů bych chtěla podtrhnout zejména
opatření podporující aktivní
součinnost národních výborů
s občany v přípravě investiční
výstavby a základních záměrů
územního řešení. Tam, kde jsou
občané dobře a včas seznamováni
s připravovanými záměry, aktivně
a účinně uplatňují svoje názory
a návrhy na uspořádání sídlišť
a stávají se pak také platným aktivem
a pomocníkem národního výboru při
jejich realizaci. Tuto část zákona považuji
za velmi zdařilou a progresívní. Bude pochopitelně
záležet na praktickém využívání
a uplatňování.
Poměrně dobře je diferencována činnost
národních výborů při zpracování
a schvalování územních plánů
a odpovědnosti za ně. Podle důležitosti
a celospolečenského, oblastního nebo místního
významu je budou schvalovat buď vlády republik,
krajské národní výbory, okresní
národní výbory anebo městské
národní výbory, ve vymezených případech
i vláda ČSSR. Považuji toto řešení
za správné, jak konečně potvrdila
i rozprava k návrhu zákona ve výborech.
Je samozřejmé, jestliže se má zavést
jednotný a účinný režim výkonu
státní správy na úseku územního
plánování a stavebního řádu,
musí být vytvořeny i potřebné
organizační a funkční předpoklady.
Je správné, že zákon zde vychází
z dosavadní praxe a zakotvuje funkci tzv. stavebních
úřadů, které výkon státní
správy ve smyslu zákona provádějí.
Stavebními úřady jsou okresní národní
výbory a dále pak jmenovitě pověřené
městské nebo místní národní
výbory, které k tomu mají předpoklady,
a i odborný aparát schopný tuto práci
spolehlivě vykonávat. Výjimku u stavebních
úřadů má hlavní město
Praha, kde zejména úkoly spojené s pořizováním
územně plánovací dokumentace plní
útvar hlavního architekta jako odborná organizace.
V souvislosti s tím jsme ve výboru pro průmysl,
dopravu a obchod diskutovali, zda by nebylo vhodné i v
jiných městech, například v Plzni,
svěřit tuto činnost přímo odborné
organizaci. Po rozpravě a osvětlení jsme
došli k závěru, že to není účelné,
a že způsob zakotvený ve vládním
návrhu zákona je správný. Stejně
tak považuji za správné ustanovení §
118, podle kterého může po vzájemné
dohodě jeden stavební úřad vykonávat
tuto funkci i pro více národních výborů
nebo obvodů. Je to určitá racionalizace,
která umožní lepší využití
odborných pracovníků národních
výborů. Měli bychom tuto formu podporovat.
V této souvislosti bych chtěla říci
některé připomínky a vznést
dotaz na s. ministra ing. Šupku. V celém národním
hospodářství, a tedy i v práci národních
výborů, je nezbytné vytvářet
podmínky pro vyšší efektivnost práce.
Příslušné orgány národních
výborů budou mít s výkonem funkcí
podle tohoto zákona hodně práce a musíme
hledat všechny formy, jak jim tuto práci zjednodušit
a ulehčit bez újmy na kvalitě. Na druhé
straně musíme od nich bezpodmínečně
vyžadovat stanoviska a rozhodnutí v kratších
termínech než doposud. Myslím, že zejména
pro techniky, kteří neradi čtou dlouhé
poučování, pokyny a směrnice, by měly
být vydávány například jednotné
normativy povoleného znečištění
vzduchu, vody nebo jiných vlivů a způsoby
jejich měření. Bylo by to praktické
a byla by i jednotná praxe všem srozumitelná.
Chtěla bych se zeptat s. ministra, jestli vedle obecných
pokynů, prováděcích předpisů
a vzorů, o kterých hovořil ve své
zprávě, se počítá postupně
i s vydáváním jednoduchých odborně
zpracovaných norem a údajů, zejména
pro technické pracovníky. Jde mi přitom také
o průběžnou, trvalou spolupráci odborníků
příslušných ministerstev s odbornými
pracovníky národních výborů
a tím o předávání výsledků
vědy a techniky do praxe na jedné straně
a předávání zkušeností
na druhé straně.
Vážené soudružky a soudruzi, na závěr
bych chtěla vyjádřit ještě jeden
názor. Každý zákon, na jehož tvorbě
se podílí vedle odborníků i široký
okruh občanů a který je také nejširší
veřejnosti srozumitelný, je účinný
a dostává se brzy do široké praxe. Měli
bychom proto v naší zákonodárné
činnosti o takový postup usilovat. Chtěla
bych ocenit, že předložený návrh
zákona byl při jeho tvorbě projednáván
velkým počtem kolektivů jak z řad
národních výborů, tak i vědeckých
pracovníků i odborníků z oblasti projektování
a výstavby. Navrhuji proto, stejně jako oba zpravodajové,
jeho schválení. Jsem si přitom vědoma,
že se ještě plně nepodaří,
aby byl v celém rozsahu lehce srozumitelný nejširší
veřejnosti, o čemž svědčí
i velký rozsah připravovaných prováděcích
předpisů. Půjde však zejména
o to, aby ho vzaly za svůj národní výbory
a uvedly ho rychle v život. Bylo by velmi dobré, kdyby
pracovníci národních výborů,
ale i ostatních orgánů svými závazky
zajistili operativní a pohotové uvádění
tohoto zákona do praxe a zajišťovali tak na svém
úseku podmínky pro naplňování
úkolů XV. sjezdu naší strany stanovených
v oblasti zvyšování efektivnosti a účinnosti
investiční výstavby a ke zlepšování
podmínek životního a pracovního prostředí.
Děkuji za pozornost.
Předsedající předseda SN prof.
JUDr. D. Hanes: Ďakujem poslankyni Pomikálkovej.
Slovo má poslankyňa Květomila Jánská
a pripraví sa poslanec Stanislav Hudeček.
Poslankyně SL K. Jánská: Vážený
soudruhu předsedo, vážené soudružky
a soudruzi poslanci, chtěla bych ve svém příspěvku
zejména ocenit způsob, jakým se znění
stavebního zákona v úvodu své druhé
části, týkající se stavebního
řádu, zabývá otázkou oprávnění
k projektové a inženýrské činnosti,
resp. oprávněním k provádění
staveb a zvláště otázkou způsobilosti
k některým činnostem ve výstavbě.
Všichni dobře víme, že investiční
výstavbou se spoluvytvářejí podmínky
dalšího rozvoje výrobních sil a základy
pro dlouhodobý růst výroby, pro efektivní
napojování naší ekonomiky do mezinárodní
dělby práce, pro zvyšování životní
úrovně a zlepšování pracovního
a životního prostředí.
Je-li takto investiční výstavba klíčovou
záležitostí rozvoje, pak v ní významnou
úlohu plní především projekční
organizace a v nich působící projektanti.
Jsou to odborníci pracující v různých
oblastech a na různé úrovni, s vysokou ekonomickou
a technickou odpovědností. Ta vyplývá
z toho, že nejsou jen pouhým zpracovatelem různé
stavební dokumentace, ale že jsou v našem systému
článkem, od něhož jistě právem
očekáváme, že bude vždy hrát
významnou úlohu při uskutečňování
známého cyklu "věda-výzkum-vývoj-výroba
a užití"; že soustřeďují
u sebe poznatky z oblasti vědy, výzkumu a výroby
a že je na nich, aby na základě těchto
poznatků dokázali vytvářet - možno
to tak říci - díla příštích
desetiletí. Díla, u nichž teprve praxe prokáže
jejich efektivnost a životnost a jejich celkový přínos
pro společenský rozvoj.
Projektanti takto mají i velmi odpovědnou úlohu
politickou, úlohu tvůrčí, která
svým obsahem a dosahem v sobě skrývá
jak stránku koncepční, tak i hospodářskou.
V tom smyslu si jistě všichni přejeme, aby
jednotlivé projekty odpovídaly naší
době, sledovaným v ní celospolečenským
zájmům a tendencím vývoje a aby co
nejméně odrážely nějaké
individuální, či dokonce prestižní
zájmy a chuť stavět si - jak říkáme
- některým dílem osobní pomník.
Jestliže tím jen zdůrazňuji, že
na úlohu projektantů se chceme dívat vždy
jako na úlohu vysoce společenskou a méně
osobní, pak se tím snažím i vyjádřit,
že kvalitou každého projektu a způsobem,
jakým se na něj projektová organizace a jeho
projektant podepsali, bude nutno po vydání stavebního
zákona, výrazněji hodnotit v příslušných
k tomu orgánech a přitom zvláště
jejich vztah k soudobým potřebám a podmínkám
rozvoje a k naplňování jeho základních
potřeb. Připomněla bych k tomu onu pasáž
z dokumentů XV. sjezdu KSČ, v níž se
říká, že jedním ze základních
požadavků na oblast investiční výstavby
kladených, je nejen zajišťovat včasnou
projektovou přípravu a její vysokou technickoekonomickou
úroveň, ale i dbát o zvýšení
hospodárnosti všech investičních a architektonických
či urbanizačních řešení
a nepřipouštět zdražování
výstavby.
Považuji to především za velmi odpovědnou
úlohu projektantů, ale musím po pravdě
říci, že nejen projektantů. Jsem si
vědoma, že projektant je také závislý
na dalších činitelích, že v praxi
výsledky činnosti druhých ve své práci
promítá. Z praxe výborů pro plán
a rozpočet známe, že k vypracování
projektů je zapotřebí mnoho konkrétních
podkladů a údajů a že ty musí
být vždy přesně a jednoznačně
definovány. Na množství a kvalitě oněch
informací, které projektant sám netvoří
a na jejich kvalitě a závaznosti, kterou do projektu
promítne, mnohdy závisí úspěch
celého projektovaného díla; jeho včasnost,
provozní použitelnost a dosažení žádoucích
parametrů, stejně jako vztahy mezi celkovými
investičními náklady, produktivitou, rentabilitou
a podobnými důležitými výrobně
ekonomickými ukazateli.
Z praxe dobře víme, jak spolu s tím vznikají
v investičním procesu i mnohé nepříjemné
otázky a jak je zapotřebí dopracovat se ke
zcela jednoznačným odpovědím. Jen
tak totiž může vznikat projekt, který
bude svým charakterem skutečně progresívní,
zajistitelný materiálově, technicky i dodavatelsky,
či efektivně v průmyslové, zemědělské
a občanské výstavbě využitelný
pro typizaci a unifikaci a pro opakování staveb.
Vysoké tyto požadavky, kladené na úroveň
projektové a obdobně též inženýrské
činnosti si proto ve stavebním zákoně
právem vynucují, aby tuto významnou činnost
vykonávaly jen oprávněné organizace
a pochopitelně jen v rozsahu uděleného jim
oprávnění.
Vydání povolení k projektové či
inženýrské činnosti organizací
bude založeno na zkoumání kvalifikace odborných
pracovníků těchto organizací. Je to
nesporně závažný požadavek, který
se dotýká pracovníků, jejichž
činnost má v oblasti projektování
a obdobně pak i v oblasti provádění
a kolaudace staveb, z hlediska zájmů společnosti
rozhodující význam a pro kterou je skutečně
třeba mít potřebné teoretické
znalosti, i praktické zkušenosti.
Význam osobní způsobilosti k této
činnosti a způsob jejího ověřování
je z hlediska sledovaných zájmů jistě
nepochybný a bude také osvědčován
vydáním zvláštního průkazu.
Celý systém prokazování způsobilosti
má svá specifika, a proto bude budován postupně,
podle zásad stanovených z centra a sladěných
se zásadami jednotné státní investiční,
technické a ekonomické politiky. Považuji přitom
v souladu s tím, o čem jsem hovořila úvodem
za správné, že prakticky bude systémem
otevřeným, doplňovaným a zdokonalovaným
podle skutečných potřeb rozvoje.
Na závěr bych se chtěla zmínit ještě
o tom, že v praxi bude asi ještě dlouho docházet
k řadě případů, kdy si naši
občané svépomocí, či formou
občanské výpomoci, za účasti
členů rodiny a spoluobčanů, papř.
svých spolupracovníků budou chtít
sami provádět práce stavebního charakteru
a kdy jim přijde vhod i dobrý projekt některého
občana.
Považuji za správné, že návrh zákona
ponechává výkon projektové činnosti
občanům na základě povolení
stavebního úřadu pro určitou stavbu
a že pro stavby jednoduché a drobné a v podstatě
tedy pro stavby, které hlavně plní nějakou
doplňkovou funkci ke stavbě hlavní a které
podstatněji nemohou ovlivňovat životní
prostředí, připouští jejich provádění
svépomocí občanů jako stavebníků.
Správně však požaduje zabezpečit
pro každý konkrétní druh takové
stavby přiměřené technické
vybavení a odborný dozor osobou, která k
tomu má potřebnou kvalifikaci. Jsem toho názoru,
že se takto podaří hlavně v obcích
vhodně podporovat akce svépomocné výstavby,
či akce zvelebovací, nebo jednoduché stavby
v zemědělství.
Důležité je, že přitom zůstává
případná pomoc některých občanů,
při provádění drobných řemeslnických
prací a oprav na stavbě za úplatu, vázána
na povolení příslušného národního
výboru.
Chtěla bych závěrem zdůraznit, že
považuji předložený návrh stavebního
zákona za velmi aktuální a prospěšný
a budu proto pro něj hlasovat.
Chci se dále zeptat, zda i po schválení tohoto
zákona bude možné, aby si stavebníci
stavěli svépomocí rodinné domky např.
montovaným způsobem z panelů a zda to půjde
dělat bez odborné stavební firmy.
Předsedající předseda SN prof.
JUDr. D. Hanes: Ďakujem poslankyni Jánskej. Slovo
má poslanec Stanislav Hudeček, pripraví sa
poslanec Zoltán Černák.
Poslanec SN S. Hudeček: Vážený
soudruhu předsedo, vážené soudružky
a soudruzi poslanci, vážení hosté, k
celé řadě významných zákonů,
které v tomto funkčním období projednáváme,
přibývá stavební zákon, který
svým významem v něm zaujímá
bezesporu jedno z předních míst. Uplatnění
tohoto zákona v praxi nám umožní dívat
se na několik desetiletí dopředu. Ukládá
nám, abychom dalším generacím plánovitě
připravovali již dnes zdravé a kulturní
životní prostředí. Vytváří
podmínky pro plánovité rozmísťování
investičních akcí v souladu s potřebami
naší ekonomiky a podmínkami území.
S tímto vědomím jsme ve výborech přistupovali
k projednávání jednotlivých článků
tohoto významného zákona. Kladli jsme si
za cíl dopřesnit navrhované znění
zákona tak, aby co nejlépe vystihovalo potřebu
praxe. Myslím si, že se to povedlo a že tedy
dnešnímu zasedání je předkládán
vládní návrh zákona, jehož obsah
bude významným přínosem naší
ekonomice.
Zákon je v rozhodujících částech
zásadový a náročný, ale respektuje
i současnou praxi a snaží se zjednodušit
administrativní agendu v těch případech,
kdy se řeší nepodstatné případy.
Počítá s právním vědomím
a uvědomělou kázní budovatelů
a je vybaven možností použít jak obrany
i sankcí vůči těm, kdož by nechtěli
respektovat celospolečenské zájmy.
To vše je uplatňováno v rozumných proporcích
tak, aby vyniklo socialistické pojetí zákona.
A to je jeho velikou předností. Jeho komplexnost
je dána tím, že v sobě zahrnuje vlastně
tři až dosud platné důležité
předpisy, jako je předpis o územním
plánování, stavební řád
a předpisy o uvádění dokončených
staveb do trvalého užívání.
Chtěl bych zvýraznit některé části
zákona, které zvlášť vynikají
z celého souboru ustanovení. Jedním z nich
je bezesporu povolování staveb, které již
v samém zárodku stavby určuje, jak zamýšlená
stavba zasáhne do vývoje životního prostředí
obyvatel v místě, kde je budována.
Tuto část zákona je třeba vyzvednout
také proto, že se v ní projevuje ona zvláštnost,
která zvýrazňuje postavení místních
orgánů lidosprávy. Dává jim
do rukou konečnou odpovědnost za rozvoj oblasti,
ve které působí, neboť na základě
schválených územních plánů
dávají tyto orgány souhlas k budování
významných děl a staveb, což je orientuje
na hlavní článek řídící
práce. Dává jim do rukou možnost, aby
na podkladě znalostí místních problémů
a situací vyslovovaly souhlas s prováděním
málo významných akcí jen na podkladě
ohlášení.
Tato část návrhu zákona je velmi významná
i pro občany, kteří si chtějí
drobnou údržbou zvýšit kulturu bydlení.
Není žádným tajemstvím, že
je v současné době velmi složité
získat projekční kapacitu na málo
významnou akci, že její zajišťování
je spojeno s časovou náročností a
je velmi nákladné. Může se však
také stát, že uplatnění tak náročného
zákona v praxi může některou stavbu
či dílo prodražit, ale ve svém důsledku
bude ekonomický přínos v tom, že odstraní
v budoucnu neřešitelné situace.