Úterý 27. dubna 1976

Souhrn všech těchto námětů nám dává obraz o společenském názoru na otázky investiční výstavby. Chci vás, soudružky poslankyně a soudruzi poslanci, ujistit, že se zamyslíme i nad těmi připomínkami, které nesměřovaly k samotnému textu osnovy zákona, ale zabývaly se dalšími věcnými a praktickými podněty. Byly to například podněty týkající se usměrňování výstavby vzhledem ke střediskovosti obcí, komplexnosti výstavby, problematiky regenerace městských historických center, nebo připomínky upozorňující na potřebu vydávat pro pracující ve výstavbě praktické příručky.

Zkušenosti, které nám poslankyně a poslanci Federálního shromáždění i České a Slovenské národní rady předali, budou sloužit jak při uvádění stavebního zákona do praxe, tak i při rozpracování dalších otázek v řízení investiční výstavby.

Soudružky a soudruzi poslanci, v úvodu jsem vyjádřil, že předkládaný návrh stavebního zákona vycházel z usnesení, z direktiv XIV. sjezdu KSČ. Nyní vás mohu ujistit, že návrh je také v plném souladu se závěry XV. sjezdu KSČ. Doporučuji proto, abyste po uvážení všech těchto okolností navrhovaný stavební zákon schválili.

Děkuji za pozornost.

Předseda FS A. Indra: Děkuji soudruhu ministru Šupkovi.

Posuzovaný vládní návrh byl přikázán k projednání výborům ústavně právním, branným a bezpečnostním, pro plán a rozpočet, pro průmysl, dopravu a obchod, pro zemědělství a výživu, výborům kulturním a výborům pro sociální politiku.

Prosím nyní, aby se ujal slova společný zpravodaj výborů Sněmovny lidu poslanec Alois Hůla.

Zpravodaj poslanec SL A. Hůla: Vážený soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, vládní návrh zákona o územním plánování a stavebním řádu upravuje otázky komplexního využívání území, rozmísťování a řízení investiční výstavby a péče o životní prostředí. Protože těmito otázkami se v různé formě zabývaly i předcházející generace, dovolte, abych se alespoň krátce o nich zmínil.

Otázky řízení výstavby měst a obcí byly vždy důležitou součástí působnosti místních orgánů státní správy. Naše nejstarší stavebně právní pravidla pocházejí už ze XIII. století. Staré stavební právo pamatovalo v hojné míře i v pestrém výběru pravidel na sousedské poměry a upravovalo otázky společných částí budov, budov hrozících způsobit škodu svým nedobrým stavem, bránění přístupu světla a odvádění dešťové vody, kopání studní, opření stavby o sousedův dům, pronikání nečistot, pachu či hluku na sousedův pozemek a pod.

Tyto stavební předpisy téměř po šest století byly dodržovány a rozvíjeny, aby byl zabezpečen obecný řád při výstavbě, nikdy však nebyly podchyceny v samotném zákoníku. Ke konci minulého století v osmdesátých a devadesátých letech si vynutily nové problémy rozvoje vydání řady nových stavebních řádů. Stavební řády neplatily pro území celého státu, ale byly vydány jednak pro územní celky, nebo pro jednotlivá města, na Slovensku pro župy. Např. šlo o stavební řád pro Prahu, stavební řád pro Čechy, stavební řád pro Moravu apod. Všechny tyto stavební řády byly koncipovány v duchu zásady kapitalistického právního řádu, že vlastník je oprávněn zastavět svůj pozemek a že má být omezován ve svém právu co nejméně. Omezení těchto vlastnických práv z titulu obecného blaha bylo zakotveno do stavebních řádů. Jejich ustanovení zaručovala zabezpečení statické bezpečnosti a jen v nejnutnější míře zdravotní nezávadnosti novostavby. Proto tehdejší stavební řády lze nazvat jen takzvanými technickými minimy, v jednotlivých rozměrech částí stavby a konstrukcí, kterých se dotýkaly. Přitom urbanistická část stavebních řádů měla spíše povahu deklarace, než aby byla schopna cílevědomě působit na územní rozvoj. Proto prakticky v urbanistické části se stavební řády neuplatnily. Ojedinělé výjimky lze zaznamenat jen tam, kde na jednotnou urbanistickou koncepci dbala silná autorita místní správy.

Ve 20. letech prvé republiky byly pociťovány nedostatky starých stavebních řádů, jejichž zejména urbanistická část a technická ustanovení se dostávala do rozporu s technickým pokrokem ve výstavbě. Tehdejší státní regulační komise proto byla pověřena úkolem připravit nový stavební řád jednotný pro území celého státu. Ačkoliv ve 20. a 30. letech tlak odborné veřejnosti v tomto směru sílil, přestavbu stavebního práva v tehdejších podmínkách soupeření politických stran a v kapitalistickém právním řádu, který zabezpečoval ochranu a prosperitu vlastníkům nemovitostí, nebylo možno uskutečňovat.

První velká přestavba stavebního řádu byla uskutečněna v roce 1949, v době kladení základu nového právního řádu naší společnosti. Základní myšlenkou bylo sjednotit předpisy, posílit urbanistickou část a vytvořit soulad se zásadami plánovitého rozvoje naší společnosti. Šlo o zákon 280 z roku 1949 Sb.

Rozmach výstavby a úprava metodiky plánování a hospodářského řízení investiční výstavby, např. předprojektové a projektové přípravy investic si vynutily vydání zákonného opatření č. 44/1956 Sb., o dokumentaci staveb, a i vládního nařízení č. 8/1956 Sb., o odevzdání a převzetí dokončených staveb a jejich uvedení do trvalého užívání.

Stoupající význam ekonomie projektové přípravy a požadavků komplexního řešení výstavby způsobily, že stavební úřady se čím dál tím více přizpůsobovaly praxi a dostávaly se tak do rozporu s platným zákonem. Proto souběžně s novým zákonem o územním plánování byl přijat nový zákon č. 87/1958 Sb., o stavebním řádu, který platí dodnes.

Jeho předností bylo, že zabezpečoval růst pravomoci nižších národních výborů, že vztáhl působnost stavebních úřadů národních výborů v přiměřené míře i na speciální stavby, jako stavby železnic, letišť, spojů, komunikací apod., a že přizpůsobil řízení před stavebními úřady i procesu plánování, přípravy a projektování investic a posílil společenské aspekty ve výstavbě.

Návrh zákona, který dnes projednáváme, zahrnuje úkoly pro další zvýšení úrovně plánování a řízení investiční výstavby a dále pro posílení úlohy národních výborů při komplexní péči o životní a pracovní prostředí v jednotlivých oblastech, tak jak to vytyčil XIV. sjezd KSČ. Komplexně jsou zahrnuty hned v úvodu zákona - cituji: "Územní plánování je součástí systému rozvoje řízení společnosti. Je soustavnou činností, která v souladu se základními cíli a úkoly národohospodářských plánů komplexně řeší funkční využití území, stanovení zásady pro jeho organizaci a věcně i časově koordinuje výstavbu a jiné činnosti, ovlivňující rozvoj území."

Vládní návrh zákona o územním plánování a stavebním řádu byl přikázán k projednání výborům: ústavně právnímu, brannému a bezpečnostnímu, pro plán a rozpočet, pro zemědělství a výživu, kulturnímu, výboru pro sociální politiku, pro průmysl, dopravu a obchod.

Všechny výbory, u vědomí dosahu nového vládního návrhu zákona, přistoupily k přípravě jeho projednávání s pečlivostí a v potřebném čase.

Poslanci si návrh zákona ověřovali a projednávali na příslušných stupních národních výborů ve svých volebních obvodech a byl také uskutečněn poslanecký průzkum ve dnech 4.-6. února t. r. v okrese Bruntál za účasti devíti poslanců výborů pro průmysl, dopravu a obchod. Návrh zákona jsme měli možnost si přímo ověřit jak s politickými a odbornými pracovníky ONV Bruntál nebo MNV Břidličná a Strojsvitu Krnov. Z těchto jednání jsme zjistili, že o návrh zákona je velký zájem a že na jeho schválení a vydání se netrpělivě čeká.

Přímo v terénu jsme si ověřili i připravenost národních výborů a jejich stavebních úřadů k jeho naplňování podle navrhovaných zásad. Mám zde na mysli usnesení vlády ČSSR z 30. 11. 1975 č. 306, kterým bylo uloženo místopředsedům vlády ČSSR s. Korčákovi a Colotkovi v rámci celkového řešení koncepce výstavby a organizace národních výborů zabezpečit organizační, kádrové, popř. jiné předpoklady k prohloubení jejich územně plánovací a stavebně správní činnosti. V tomto směru bylo vzneseno mnoho připomínek jak při průzkumech, tak i z jednání jednotlivých výborů FS. Dosavadní současné poznatky na tomto úseku nejsou zcela uspokojivé a budou postupně řešeny na základě usnesení předsednictva vlády ČSSR ze dne 6. 11. 1975 č. 324, o opatřeních ke zvýšení účinnosti práce orgánů státní správy.

V tomto smyslu jsou opatření v usnesení předsednictva vlády uložena k postupné realizaci. Je však třeba zdůraznit, že je povinností národních výborů aby samy iniciativně přistupovaly k realizaci, a to zvýšením úrovně řízení, racionalizací práce a odhalováním rezerv - tak jak to platí i pro hospodářskou sféru.

Chtěl bych podtrhnout některé základní znaky nového zákona, týkající se stavebního řádu, jak byly zdůrazněny při projednávání v jednotlivých okresech.

Kladně bylo hodnoceno, že návrh zákona soustřeďuje stavební a jiná řízení na otázky jednotlivé technické politiky a péče o životní prostředí pro všechny stavby, že diferencuje řízení, pokud jde o jednoduché a drobné stavby, popř. úpravy staveb a udržovací práce na straně jedné a ostatní stavby na straně druhé. Stanoví se, že stavebník může provést drobné stavby a stavební úpravy na základě ohlášení, pokud stavební úřad do 30 dnů ode dne ohlášení nestanoví, že tyto práce podléhají stavebnímu povolení podle § 57 odst. 2 nového zákona.

Bylo zdůrazněno, že uvedením zákona do života se v mnohých případech předejde narušování sousedských vztahů a bude docházet k zlepšení u těch, které již byly narušeny.

Návrh zákona zvyšuje pohotovost řízení zavedením požadavku, aby dotčené orgány státní správy uplatnily svoje stanoviska ve stejné lhůtě jako účastníci řízení (oddíl 7 § 36). Současně zavádí účinný způsob projednávání rozporů mezi dotčenými orgány státní správy. Stavební řízení, pokud jde o stavebně technický dohled nad úrovní projektů stavby, bude jednotné pro stavby organizací i občanů.

Návrh začleňuje kolaudace do stavebního řádu a oprošťuje kolaudace od otázek, které patří do hodnocení ekonomické efektivnosti investic po linii hospodářského řízení. Kolaudační řízení provádí zásadně stavební úřad, který vydal stavební povolení nebo povolil terénní úpravy, těžební práce, jakož i informační, reklamní a jiná zařízení. Tím má možnost stavební úřad zkoumat při kolaudačním řízení, zda byla stavba provedena podle dokumentace ověřené stavebním úřadem a podle podmínek stavebního povolení, dále, zda skutečné provedení stavby nebo její užívání nebude ohrožovat zájmy společnosti, zejména životní prostředí (§ 81). Má-li být stavba užívána jako provozovna, vyžádá si stavební úřad od orgánu nadřízeného investora stanovisko, zda je provozovna způsobilá provozu. Kolaudační rozhodnutí je tak zároveň osvědčením, že tomu tak je (§ 88 a 82).

Kladně bylo hodnoceno, že návrh systematicky vytváří předpoklady pro vysokou účinnost státního stavebního dohledu a kázni, zejména zakotvení zásady, že orgány tohoto dohledu jsou určení pracovníci stavebních úřadů a stanovením represívních opatření vůči neukázněným účastníkům výstavby, ať už ve formě pokut, nebo jiných administrativních opatření.

Návrh zákona také systematicky vytváří síť stavebních úřadů národních výborů, speciálních stavebních úřadů vojenských a takzvaných jiných stavebních úřadů a nově umožňuje vznik stavebních úřadů pro více obcí. V souladu s potřebami praxe stanoví i pravomoce místních národních výborů, které nejsou stavebními úřady.

Nový zákon obnovuje v souladu se soudobými požadavky technické požadavky na výstavbu, které vyjdou v prováděcích předpisech. Půjde o požadavky socialistické společnosti na výstavbu, dbající oprávněných potřeb všech občanů i jednotlivců, nikoliv o technická minima, jež by měla kopírovat ustanovení starých stavebních řádů.

Uvedení nového návrhů zákona do konkrétní praxe znamená značné zjednodušení i zkrácení řízení a prováděcích předpisů. Převádí se však značná pravomoc a odpovědnost na orgány městských národních výborů. Je to tak jistě správné, zákon bude mít blíže k lidem, bude moci být operativně využíván ve prospěch investičního procesu a potřeb občanů.

Již jsem se zmínil o poznatcích, týkajících se připravenosti na různých stupních národních výborů, aby nový zákon mohl být uveden v život. Bez kvalifikovaného a fundovaného aparátu by zákon nemohl být v potřebném čase úspěšně realizován.

K odstranění některých nedostatků by prospěla větší stabilizace pracovníků na úseku výstavby národních výborů. Předpokladem je i provedení změn v pracovní náplni těchto pracovníků související s navrhovaným stavebním zákonem, aby byla zvýšena autorita a postavení pracovníků národních výborů v řízení investiční výstavby. Vždyť sama skutečnost zjednodušování administrativních úkonů, které návrh zákona předpokládá a který občané očekávají, klade vyšší nároky na odborně technický a politický přístup při tak závažných rozhodováních.

V minulém roce prováděný socialistický průzkum postavení pracovníků úseku výstavby národních výborů ukazuje na značnou fluktuaci a na malou stabilnost těchto kádrů, jak už zde podotkl soudruh ministr. Výše fluktuace na jednotlivých národních výborech je především závislá na možnostech najít v okolí jiné výhodnější uplatnění ve své odborné profesi. Přitom je nutno mít na zřeteli, že tuto odpovědnou funkci na národním výboru by měl pracovník zastávat až po splnění určitých kvalifikačních předpokladů, jako jsou politická vyspělost a odborná způsobilost, jejímiž ukazateli jsou stupeň dosaženého politického a odborného vzdělání a praxe.

Závěrem chci zdůraznit, že do stavebního řádu se začleňuje nově problematika, která vzhledem k požadavku stavebního řádu ve výstavbě musí být jednotně nebo nově upravena. Jde o oprávnění k různým činnostem ve výstavbě, ověřování způsobilosti osob k důležitým činnostem ve výstavbě a výrobků pro stavby. Základním hlediskem je zde požadavek jednoty, technické politiky a vytvoření předpokladů pro vyšší odpovědnost, kázeň a v neposlední řadě i kvalita celé investiční výstavby.

Vládní návrh zákona projednaly také výbory ČNR a SNR. Jejich připomínky a doporučení byly využity při zpracování společné zprávy výborů. Podle doporučení výborů ČNR vyžádaly si výbory informaci o prováděcích předpisech k návrhu zákona.

Vážené soudružky a soudruzi poslanci, předložený návrh zákona vytváří významné právní předpoklady pro zvyšování úrovně plánování a řízení investiční výstavby v souvislosti s jejich komplexním územním rozmísťováním a stanovuje i další pravomoc a odpovědnost za zlepšování podmínek životního a pracovního prostředí tak, jak byly vytyčeny XIV. sjezdem a znovu zvýrazněny XV. sjezdem strany. Jsem přesvědčen, že uplatnění tohoto zákona v praxi bude tak napomáhat plnění úkolů XV. sjezdu naší strany.

Jako společný zpravodaj výborů Sněmovny lidu v souladu se závěry výborů doporučuji schválit vládní návrh zákona o územním plánování a stavebním řádu (tisk 112), ve znění společné zprávy výborů ústavně právního, branného a bezpečnostního, pro plán a rozpočet, pro průmysl, dopravu a obchod, pro zemědělství a výživu, kulturního a výboru pro sociální politiku Sněmovny lidu. Děkuji za pozornost.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Hůlovi. Nyní vystoupí společný zpravodaj výborů Sněmovny národů poslanec Rudolf Chlad.

Zpravodaj poslanece SN R. Chlad: Vážený soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, již dva roky uběhly od doby, kdy jsme projednávali ve výborech návrh zásad stavebního zákona. Již tehdy jsme konstatovali překvapivě živou účast při projednávání nejen nás poslanců, ale i širokého okruhu povolaných v našich volebních obvodech.

Ještě před vlastním zpracováním zásad byla uspořádána celostátní konference k realizaci nové právní úpravy a k hlavním směrům řešení. Poté se konalo u nás mezinárodní sympozium k územnímu plánování a ke stavebnímu řádu za účasti všech socialistických zemí, jakož i USA, Švédska, NSR a Itálie. Zde byly poprvé předloženy naše principy a představy k projednání. Pak následovala celá řada dvoustranných jednání a konzultací. Zvlášť hodnotné byly dvě konzultace v SSSR.

K přípravným pracím na návrhu zákona nutno též přičíst tři celostátní semináře, a to k územní plánovací dokumentaci, k technickým pravidlům a ke kolaudaci staveb.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP