Stavební zákon navazuje na naši bohatou tradici
i novodobé zkušenosti na úseku územního
plánování a stavebně správní
činnosti. Vedle toho, že zvyšuje účinnost
v praxi osvědčeného řízení
o otázkách územního plánování,
umísťování a povolování
staveb a řady dalších správních
řízení, stavební zákon obsahuje
některé nové a pro stavební řády
netradiční prvky. Jde o právní instituty,
které byly začleněny do zákona s cílem
účinněji zabezpečovat hospodářskou
politiku komunistické strany a socialistického státu
v investiční výstavbě. Jde konkrétně
o soubor ustanovení, kterými se zakotvují
oprávnění k činnostem ve výstavbě,
jako je oprávnění k projektování,
k inženýrské činnosti a k provádění
staveb. Jde také o perspektivní institut ověřování
způsobilosti k důležitým činnostem
ve výstavbě, a soubor ustanovení zabezpečujících
používání vhodných výrobků
na stavbách. Konečně je to i právní
úprava informatiky ve výstavbě, která
je významným racionalizačním prvkem.
Vážené soudružky a soudruzi poslanci,
dovolte mi, abych se o některých zvlášť
významných věcných a právních
otázkách, řešených v zákoně,
zmínil podrobněji.
Jednou ze stěžejních částí
zákona je část řešící
právní problematiku územního plánování,
které plní svoje úkoly zejména při
stanovení optimálního rozvoje sídelní
struktury, při územním řešení
a umísťování průmyslové,
bytové, účelové zemědělské
a jiné výstavby s nezbytným zřetelem
k životnímu prostředí.
Územní plánování je činností,
která svými výsledky působí
dlouhodobě. Každá chyba v plánování
území se projevuje citlivě a někdy
neodstranitelně. Územní plánování
při dodržování zásad urbanismu
a architektury přitom musí vycházet z reálné
situace měst a obcí, jak se stavebně vyvíjely
v historii, a v souladu s potřebami i možnostmi hospodářského
a sociálního rozvoje musí přispívat
k postupné výstavbě a přestavbě
našich sídlišť adekvátně stylu
života socialistické společnosti. Je to jistě
nemalý úkol.
Současná sídelní struktura je totiž
výsledkem dlouhodobého rozvoje ve specifických
přírodních a různých společenskohospodářských
podmínkách země. Vývoj dnešního
osídlení v ČSSR navázal, až na
nepatrné výjimky, na historicky vzniklou strukturu
sídel. Rozvoj průmyslu a těžby v procesu
socialistické výstavby vedl v některých
oblastech a v sídlištních aglomeracích
k novému soustředění obyvatelstva
a k novému osídlení. Přitom proces
koncentrace výroby probíhal rychleji než proces
soustřeďování obyvavatelstva. Tak nastal
nadměrný pohyb obyvatelstva za prací. Nutnost
řešit rozvoj struktury osídlení jako
celek již dříve vyústila v návrh
střediskové soustavy, který s přihlédnutím
k minulosti a současnému stavu ve struktuře
osídlení vytypoval ve spádových obvodech
vzájemné vazby měst a obcí a stanovil
jejich hierarchii. Vývoj osídlení přitom
bude i nadále souviset s potřebou efektivnějšího
rozmístění výrobních sil a
jejich lepšího využití.
V poslední době byly proto rozpracovány výhledové
směry urbanizace a dlouhodobé koncepce vývoje
osídlení v obou národních republikách.
Sleduje se tím současně vymezení sídelních
aglomerací, jejichž dalšímu vývoji
je třeba věnovat i z celostátního
hlediska nezbytnou pozornost.
Jde o otázky, související s jednotnou koncepcí
územního rozvoje celé ČSSR a plnící
úlohu celostátního územně plánovacího
podkladu v souladu s novým stavebním zákonem.
Územní příprava rozvoje výroby
se v praxi řeší v návaznosti na ostatní
funkce území. Rozsah výstavby a širší
vazby na dopravu, inženýrské sítě
a strukturu osídlení vyvolávají zpravidla
nutnost zpracovat příslušný stupeň
územního plánu. Metody územního
plánování se prosadily a používají
se i v řadě odvětvových studií
při výběru vhodných stavenišť
nových průmyslových závodů.
Zde dochází ke spolupráci národních
výborů, jako pořizovatelů územních
plánů a příslušných odvětvových
orgánů. Stavební zákon vytváří
pro tuto spolupráci odvětvového a územního
plánování nezbytné podmínky.
Při zabezpečování bytové výstavby
váže územní plánování
v nejtypičtější formě především
na úkoly soustředěné bytové
výstavby. Územně omezená výstavba
malého počtu bytů v nízkopodlažních
objektech v prvním období po roce 1945, orientovaná
do části měst se zabudovanými inženýrskými
sítěmi, byla z hlediska územně technického
a projektového jednoduše zvládnutelná.
Příprava soustředěné bytové
výstavba na velkých plochách, které
představují nové městské čtvrti
nebo i nová města, si naopak vyžaduje vícestupňovou
územně plánovací a náročnější
předprojektovou i projektovou přípravu a
staví nás v územním plánování
a v pozemkové politice před nové problémy.
Je přitom třeba zdůraznit, že končí
etapa soustředěné bytové výstavby
prováděné téměř výlučně
na volných plochách a na okraji měst, která
byla do určité míry poznamenána extenzívním
záborem zemědělského a lesního
půdního fondu na jedné straně a ne
vždy citlivým zásahem do hodnot krajiny na
straně druhé. Stále více se projevuje
potřeba výstavby uvnitř měst na asanačních
plochách s nevyhovujícím stavebním
fondem. Rozšíření výstavby na
plochy uvnitř měst nutně vyžaduje zintenzívnění
prací urbanistické povahy, i nezbytná opatření
v materiálové základně stavebnictví
a technologii stavební výroby. Tyto práce
budeme v souladu s ideovými záměry stavebního
zákona intenzívně rozvíjet.
Dovolte mi nyní několik poznámek k územnímu
rozvoji našich venkovských obcí. Až do
začátku sedmdesátých let se v územně
plánovací činnosti prostor venkova opomíjel.
Rozvoj zemědělské velkovýroby a proces
její koncentrace staví územní plánování
před nové úkoly. Problémy jednotlivých
investičních akcí na vesnici se stále
více musí podřizovat řešení
organizace venkovského prostoru jako celku. Také
rozvoj vesnice a jejích funkcí, využívání
jejího stávajícího fondu nebo území
intravilánů vesnic musí důsledně
vycházet ze zásad rozvoje sídlištní
sítě ve spádových obvodech středisek
místního a obvodního významu, tedy
z celkové koncepce osídlení a urbanizace.
Stavební zákon vytváří předpoklady
pro užší sepětí metod územního
a národohospodářského plánování,
které budou mít kladný vliv na odstraňování
některých nedostatků územních
plánů, podrobených kritice též
na XV. sjezdu KSČ. Součinnost národohospodářského
a územního plánování bude nabývat
na intenzitě v souvislosti se širším uplatněním
nových racionálních metod územního
plánování, jako je např. integrovaný
informační systém o území.
Metodika územního plánování
se přizpůsobuje v celém rozsahu požadavku
plánovat stále v delších výhledech
a hodnotit stále širší celostátní
i mezinárodní územní souvislosti.
Proto je v zákoně zakotvena vyšší
ingerence nadřízených územně
plánovacích orgánů, které musí
dávat stanovisko k návrhům územních
plánů před jejich schválením.
Počítá se i s prognózami v územním
plánování a s možností, aby některé
druhy územně plánovací dokumentace
si mohla kromě vlád republik vyhradit ke schválení
i vláda ČSSR.
Zamyslíme-li se nad vývojem územního
plánování a dosaženými výsledky,
pak nám půjde o to, neopakovat nedostatky stávající
územně plánovací praxe. Ty se projevují
v pořizování, projednávání
a schvalování územních plánů
a zejména v neuspokojivé úrovni závazných
směrnic a základních výkresů,
ve kterých se zřetelně nevymezují
závazné prvky. To se odráží nepříznivě
nejen v práci a autoritě orgánů územního
plánování, zejména při vydávání
rozhodnutí o umístění stavby, ale
i v práci projektových ústavů, které
jen s obtížemi mohou plně využívat
územní plány pro zpracování
projektu stavby, a to i v těch případech,
kdy předtím samy územní plány
zpracovaly.
Příprava programu výstavby, tedy politickoorganizačního
dokumentu a v podstatě společenské objednávky,
kterou se vymezuje rámec pro zpracování územních
plánů, přenechávají národní
výbory dosud často zpracovateli dokumentace, tj.
projektovému ústavu.
Zde je nutné již od samého počátku
účinnosti zákona docílit zásadní
obrat. Jenom kvalitní a odpovědná práce
všech výkonných orgánů územního
plánování v duchu stavebního zákona
vytvoří předpoklady pro lepší
řízení rozvoje území.
Ve stavebním zákoně dochází
k významné změně pokud jde o pojetí
stavebního řádu. Aby byl zdůrazněn
požadavek jednoty hospodářské a technické
politiky, byla do této části zákona
začleněna i soustava různých oprávnění
k činnostem ve výstavbě a požadavky
na vhodnost výrobků pro stavby. Do stavebního
řádu pochopitelně patří i v
praxi vžité instituty, jako je stavební řízení,
kolaudace, odstraňování staveb a státní
stavební dohled. U těchto řízení
se však zvyšuje autorita v uplatňování
jednotných technických požadavků ve
výstavbě a péče o životní
prostředí a podstatně se zjednodušuje
řízení o jednoduchých a drobných
stavbách.
Nejzávažnější změnou je
"technizace" stavebního řádu. Technickou
páteř stavebního řádu bude
tvořit prováděcí předpis o
obecných technických požadavcích na
výstavbu, v němž jsou vyjádřena
základní kritéria pro organizaci území,
umísťování a vlastnosti staveb, specifické
požadavky podle jednotlivých druhů staveb na
jejich užitné vlastnosti a zásadní požadavky
na provádění a konstrukce staveb.
V rámci těchto obecně platných požadavků
budou moci národní výbory konkretizovat technické
podmínky při územním plánování,
jakož i v jednotlivých rozhodnutích o umísťování
a povolování staveb.
Existující stavební řád technickou
část vůbec nezahrnuje a řízení
o stavbách u stavebních úřadů
je proto převážně administrativní
a málo účinné. Stavebním úřadům
budou tak napříště v duchu zásad
dohledu na uplatňování jednotné technické
politiky podléhat i projekty staveb organizací,
které byly dosud přezkoumávány z tohoto
hlediska pouze orgány hospodářského
řízení při schvalování
projektové dokumentace. Jde přitom o stavby, které
svým rozsahem a vlivem na životní prostředí
představují rozhodující část
našich investic. Očekáváme, že
nová pravomoc národních výborů
se postupně odrazí v tlaku na vyšší
úroveň projektových řešení
právě v těch aspektech, které ve zvýšené
míře budou sledovat právě národní
výbory.
Důležitým opatřením je zvýšení
pravomocí státního stavebního dohledu.
Oprávnění k nezbytným operativním
zásahům dávají orgánům
státního stavebního dohledu specifickou formu
státní inspekce na stavbách. Význam
činnosti orgánů státního stavebního
dohledu se ještě zvýší po zavedení
ověřování zvláštní
způsobilosti osob k důležitým činnostem
ve výstavbě. Těm odpovědným
pracovníkům, kteří nebudou respektovat
důležité společenské zájmy
při realizaci stavby, bude možno na podnět
státního stavebního dohledu odejmout průkaz
zvláštní způsobilosti.
Je nutné zdůraznit, že ustanovení o
zvláštní způsobilosti osob k některým
činnostem ve výstavbě mají v zákoně
programový charakter a budou zaváděna postupně.
Ověřování způsobilosti se bude
týkat projektových i stavebních činností;
bude se vztahovat i na pracovníky stavebních úřadů
a podle potřeby též na další pracoviště.
Ověřování způsobilosti k činnostem
ve výstavbě nelze rozhodně chápat
jako návrat k někdejším mistrovským
a stavitelským zkouškám nebo dokonce k inženýrské
autorizaci. Nejde tady o žádné stavovské
aspekty. Cílem je něco docela jiného. Chceme
mít objektivně a předem ověřeno,
že lidé, jimž jsou svěřovány
odpovědné úkoly v tak citlivé a všestranně
náročné oblasti, jako je výstavba,
na tyto úkoly stačí. Způsobilost pracovníků
chápeme přitom jako jednotu určitých
společenskopolitických předpokladů
a vysoké specializované odbornosti.
Ustanovení v zákoně byla koncipována
v plném souladu se stranickými usneseními
ke kádrové a personální práci.
Institut ověřování způsobilosti
bude mít proto úzké vazby na základní
činnosti kádrové práce, zejména
na výběr a hodnocení kádrů
i na jejich přípravu. Cílem je tedy nejen
přezkušovat, co pracovníci na důležitých
místech dokáží, ale především
je dále učit podle aktuálních a perspektivních
potřeb pokroku v oblasti výstavby.
Očekáváme, že ověřování
zvláštní způsobilosti k některým
činnostem ve výstavbě přispěje
k aktivizaci a tříbení schopností
pracovníků i k přesnějšímu
vymezení jejich odpovědnosti a upevnění
kázně.
Vážené soudružky a soudruzi poslanci,
v této souvislosti si plně uvědomujeme, jak
se také ve výborech Federálního shromáždění
nejednou zdůrazňovalo, že po schválení
zákona bude zajišťovat jeho realizaci rozhodující
činitel - velký počet pracujících
v investiční výstavbě a v prvé
řadě pracovníci aparátu národních
výborů. Na připravenosti a odborné
zdatnosti těchto pracovníků také záleží,
jak se podaří uvést záměry
stavebního zákona do praxe.
Víme o nedostatcích v organizačním
uspořádání, kádrovém
vybavení a okolnostech, které tyto nedostatky způsobují.
Federální ministerstvo pro technický a investiční
rozvoj dalo již v roce 1972 podnět, aby se v obou
republikách uskutečnil rozbor stavu aparátu
národních výborů na úseku výstavby.
Tento rozbor probíhal na základě celostátního
statistického šetření a sociologického
průzkumu. Týkal se všech agend a všech
pracovníků aparátu národních
výborů na úseku výstavby a při
jeho zpracování se využilo strojně početní
techniky.
Z rozboru v prvé řadě vyplynulo, že
organizačně je kumulace investorské, územně
plánovací a stavebně správní
činnosti v jednom odboru výstavby nevhodná.
Při dnešní specializaci jde o profesionálně
rozdílné činnosti a navíc v jednom
výkonném orgánu dochází k zabezpečování
státně správních funkcí na
straně jedné a hospodářské
činnosti na straně druhé. Nepříznivý
je stav v počtu pracovníků i jejich kvalifikaci
na odborech výstavby okresních a městských
národních výborů. V minulých
letech nás pracovníků v aparátu národních
výborů na úseku investorské činnosti
prostě ubylo. Nejčastěji odešli nejen
z důvodů finančních, ale i pro nároky
na kvalifikaci a z důvodů obtížnějších
pracovních podmínek, jako pro častou práci
mimo pracovní dobu, velký nával práce
a podobně.
Při předkládání stavebního
zákona vládě ČSSR byly do příslušné
zprávy shrnuty a sjednoceny rozbory a návrhy na
kádrové, organizační a jiná
opatření na prohloubení činnosti územně
plánovací a stavebně správní
v aparátu národních výborů.
Vláda ČSSR přijala k těmto návrhům
30. října 1975 usnesení č. 306. Usnesení
váže provedení navrhovaných opatření
na celkové řešení výstavby a
organizace národních výborů, což
je nepochybně správné.
K zavedení stavebního zákona do praxe jsme
přijali plán bezprostředních politicko-organizačních
opatření. Podle něho se uspořádají
krajské aktivy národních výborů,
celostátní semináře v Praze, Brně
a Banské Bystrici; již v květnu proběhne
kurs vedoucích odborů výstavby všech
ONV v České socialistické republice zaměřený
na znalost zákona. Připravujeme vydání
informačních listů o stavebním zákoně
a prováděcích předpisech k němu
s vysvětlivkami, včetně vzorů stavebně
správních rozhodnutí. Chystá se i
komentář ke stavebnímu zákonu, jakož
i řada článků a vystoupení.
Jsme si totiž vědomi, že je třeba vysvětlit
správně politický smysl zákona a jeho
cíle a že účinná právní
výchova pracovníků investiční
výstavby, ale i dalších občanů
je podmínkou uvědomělého dodržování
socialistické zákonnosti také v této
oblasti.
Podstatně vyšší úrovně je
třeba docílit i v informovanosti účastníků
procesu výstavby. Zejména přípravná
fáze výstavby je mnohostupňový rozhodovací
proces, v jehož průběhu se má najít
u investičních záměrů optimální
řešení. Objektivní rozhodování
vyžaduje mnoho značně různorodých
informací od obecně platných právních
podmínek až k velmi konkrétním ekonomickým
a technickým údajům. Opatřování
těchto informací zabírá dosud příslušným
pracovníkům mnoho času. Účinným
racionalizačním opatřením v tomto
směru bude "Soustava vybraných informací
pro výstavbu", která v duchu stavebního
zákona soustředí a utřídí
většinu podstatných faktografických
informací potřebných pro všechny účastníky
procesu výstavby. Hlavním informačním
výstupem soustavy bude Československý katalog
pro výstavbu, který se postupně bude rozšiřovat
o různé specializované informační
bloky. Nositelem soustavy informací a vydavatelem Katalogu
bude především Československé
středisko výstavby a architektury v Praze. Společenský
efekt "Soustavy vybraných informací pro výstavbu"
očekáváme v racionálnějším
rozhodování.
Soudružky a soudruzi poslanci, závěrem mi dovolte
ocenit váš podíl na tvorbě stavebního
zákona. Žádná právní úprava
na úseku investiční výstavby v posledním
desetiletím neprošla takovou analýzou a tak
rozsáhlým připomínkovým řízením
a na žádné se nezúčastnilo tolik
pracovníků a funkcionářů. Vážíme
si toho, že jste ze svých volebních obvodů
přinášeli náměty jak pracovníků
z investiční výstavby, tak i občanů,
laiků. Náměty poslanců ovlivnily například
pojetí účastníků v územním
řízení a přispěly k jeho vyšší
pohotovosti, vyvolaly další zjednodušení
řízení u méně složitých
staveb a vedly k zavedení ohlašování
drobných staveb, ke zvýšení sankcí
a zdůraznily v celém kontextu zákona i u
jednotlivých řízení ještě
vyšší péči o životní
prostředí. Poslanci dali podnět také
ke zpracování návrhu a posléze k přijetí
zmíněného usnesení vlády ČSSR,
o opatřeních v aparátu národních
výborů na úseku výstavby.