Ďalším je Dohovor o vykonávaní dôkazov v cudzine vo veciach občianskych a obchodných, dohodnutý 18. února 1970 v Haagu. Dohoovr má medzi členskými štátmi prehĺbiť poskytovanie právnej pomoci vo veciach obchodných a občianskych. Má uľahčiť zasielanie a vybavovanie dožiadaní justičných orgánov a má prispieť k zlepšeniu ich vzájomnej spolupráce. Umožňuje, aby justičný orgán jedného zmluvného štátu podľa vlastných právnych predpisov žiadal od príslušných orgánov druhého zmluvného štátu vykonanie dôkazu alebo iného súdneho úkonu. Zjednodušené vykonanie dôkazov v cudzine a zásada bezplatnosti poskytovanej právnej pomoci podľa čl. 14 Dohovoru sú pre Československú socialistickú republiku výhodné.

Odporúča sa urobiť vyhlásenie podľa čl. 16 ods. 2 a podľa čl. 18 ods. 1.

Napokon ide o Dohovor o uznávaní a výkone rozhodnutí o vyživovacej povinnosti, dohodnutý 2. októbra 1973 v Haagu. Dohovor sa týka otázok uznávania a výkonu rozhodnutí o vyživovacej povinnosti voči deťom i voči dospelým. Vzťahuje sa na rozhodnutia o vyživovacej povinnosti zo vzťahov rodinných, rodičovských, manželských alebo švagrovských, vrátane vyživovacej povinnosti voči deťom narodeným mimo manželstva.

Dohovor sa motivuje záujmom členských štátov na tom, aby otázky súvisiace s uplatňovaním a uspokojovaním nárokov na výživné zabezpečovali medzinárodné zmluvy práce pre tie prípady, keď osoba, ktorá má vyživovaciu povinnosť, žije v inom štáte ako oprávnená osoba. Porušovanie vyživovacej povinnosti je veľmi boľavou stránkou ľudských vzťahov, najmä ak ide o výživu detí. Tieto vzťahy upravuje zatiaľ Dohovor o uznaní a výkone rozhodnutí o vyživovacej povinnosti voči deťom z roku 1958. Prerokúvaný Dohovor, ktorý sa neobmedzuje iba na otázky alimentácie detí, ale predstavuje veľmi širokú úpravu pri zabezpečovaní vyživovacej povinnosti, nahrádza vo vzťahoch medzi členskými štátmi dohovor z roku 1958.

Odoprúča sa uplatniť výhradu podľa čl. 26 bod. 2 písm. a) a b).

Pri všetkých troch uvedených dohovoroch urobí Československá socialistická republika vyhlásenie k tým ich článkom, ktoré sú v rozpore s obsahom a cieľom Deklarácie OSN zo 14. decembra 1960 o poskytnutí nezávislosti koloniálnym krajinám a národom. Týmto vyhlásením sa vyjadrí stanovisko ČSSR v tom zmysle, že udržanie, resp. zachovanie stavu závislosti určitých krajín je v rozpore s obsahom a cieľom uvedenej Deklarácie OSN, ktorá proklamuje naliehavosť rýchleho a bezpodmienečného ukončenia kolonializmu vo všetkých jeho formách a prejavoch.

Prístup Československej socialistickej republiky k uvedeným dohovorom prispeje k unifikácii v medzinárodnom súkromnom práve. predovšetkým k unifikácii kolízneho práva i noriem medzinárodného procesného práva. Predpokladané dohovory zodpovedajú československým záujmom a po nadobudnutí medzinárodnej platnosti prispejú k posilneniu právnej istoty v tých právnych vzťahoch, ktorých sa dotýkajú.

S prihliadnutím na to, že dohovory sú svojou povahou normotvornými zmluvami, vyžaduje sa, aby s nimi vyslovilo pred ich ratiifkáciou súhlas Federálne zhromaždenie.

Vážený súdruh predseda, vážené súdružky poslankyne, vážení súdruhovia poslanci! Z poverenia vlády Československej socialistickej republiky odporúčam, aby Federálne zhromaždenie vyslovilo súhlas s predloženými dohovormi s tým, že Československá socialistická republika k jednotlivým dohovorom uplatní výhrady a urobí vyhlásenia, ako sú uvedené v predložených návrhoch.

Předsedající místopředseda FS JUDr. B. Kučera: Děkuji místopředsedovi vlády ČSSR Karolu Lacovi.

Vládní návrhy projednaly výbory ústavně právní a zahraniční a v případě úmluv tisk 103 a 106 i výbory pro sociální politiku.

Přednesením zpravodajských zpráv byly pověřeny za výbory Sněmovny lidu předsedkyně ústavně právního výboru poslankyně Františka Pilátová a za výbory Sněmovny národů poslankyně Miluše Matyášová, členka výboru ústavně právního. Slovo má poslankyně Pilátová.

Zpravodajka poslankyně SL F. Pilátová: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, Federálnímu shromáždění byly vládou předloženy k souhlasu tři mezinárodní úmluvy, které všechny, i když každá v jiné oblasti, se dotýkají důležitých a významných nebo přesněji řečeno citlivých sfér života občanů.

Jednou z těchto úmluv je Úmluva o uznávání rozvodů a zrušení manželského soužití. Je to úmluva, jejíž užitečnost pro uspořádání životních poměrů manželů z rozvedených smíšených manželství je nesporná. Všichni víme, že stále více dochází k prohlubování styků mezi různými státy a tím také mezi jejich občany. Znamená to v mnoha případech, že někteří občané jednoho státu delší dobu žijí a pracují v jiném státě. Mohou tak vznikat i určité citové vztahy a jsou uzavírána manželství mezi osobami různé státní příslušnosti. Nepříznivým průvodním zjevem je pak také poměrně vysoký počet rozvodů těchto manželství. V úpravě rodinného práva, a zejména pak otázek rozvodu, popř. jiných forem zrušení manželského soužití, existují mezi právními řády jednotlivých států rozdíly, které jsou v této oblasti mnohem výraznější než v jiných právních odvětvích. Je to způsobeno tím, že právě v oblasti právní úpravy manželství a rodiny se výrazně projevuje vliv národních zvláštností, sociálních podmínek, kulturních tradic a někde ještě i představ náboženských. S rozvodem každého smíšeného manželství je spojen problém jeho uznání ve státě druhého partnera, popřípadě i ve státech třetích. Rozdíly v právních řádech včetně rozdílů v úpravě uznávání cizích rozvodových rozhodnutí vedou někdy k nežádoucímu jevu, kdy vztah mezi dvěma partnery je v jednom státě za manželství pokládán a v druhém nikoliv. To se může stát i v těch případech, kdy jeden stát pokládá manželství za zrušené rozvodem a druhý rozvodové rozhodnutí neuznává. Samozřejmě toto znamená v životě takových partnerů komplikace, které se týkají nejen jejich osobních a majetkových poměrů, ale vyvolávají i složité a těžko řešitelné problémy jejich vztahů k třetím osobám a především velmi komplikují život a postavení jejich dětí.

Československý právní řád upravuje otázku uznávání cizích rozvodových rozhodnutí poměrně dokonalým způsobem ve svém zákonu č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. Navíc Československá socialistická republika upravila tyto otázky ve dvoustranných mezinárodních smlouvách s evropskými socialistickými státy a existuje i dvoustranná smluvní úprava této problematiky v předválečných smlouvách s některými dalšími státy.

Schvalovaná smlouva upravuje otázku uznávání cizích rozvodových rozhodnutí, popř. rozhodnutí o zrušení manželského soužití na mnohostranném základě a při dostatečně širokém okruhu smluvních stran by mohlo přispět k odstranění nežádoucích problémů a komplikací, které nutně působí rozdíly mezi právními řády jednotlivých států. Úmluva nebrání tomu, aby bylo použito právních předpisů, které jsou pro uznání rozvodu a zrušení manželského soužití příznivější, a nikterak se nedotýká mezinárodních smluv už existujících.

Druhou úmluvou, která se dotýká rovněž velmi citlivé oblasti, je Úmluva o uznávání a výkonu rozhodnutí o vyživovací povinnosti. Každý z nás, ať už jako poslanec, nebo jako občan, se setkal s tím, jaké problémy vznikají v životě těch občanů, kterých se určitým způsobem porušování vyživovací povinnosti týká. Je to často otázka složitá i tehdy, jestliže osoba povinná i osoba oprávněná jsou občany téhož státu a oba žijí na jeho území; tím obtížnější a složitější je postavení takových osob v případech, kdy povinná osoba žije v jiném státě, např. proto, že natrvalo opustila svou rodinu. Je proto zcela namístě snaha států, aby tyto otázky, které souvisejí s uplatňováním i vyřešením nároků na výživné, byly upraveny mezinárodními smlouvami pro ty případy, kdy oprávněný a povinný žijí každý v jiném státě. Pokud jde o Československou socialistickou republiku, zaujímá k takovýmto smlouvám vždy pozitivní přístup. Úmluva, která se této oblasti dotýká a která je nám předložena k souhlasu, je pojata tak, že k tomu, aby u nás byla plně aplikována, nebude zapotřebí provádět v československém právním řádu žádné změny. Jsem přesvědčen, že schválením této úmluvy a její ratifikací větším počtem evropských států se vytvoří široká mezinárodně právní úprava, která podstatně ulehčí postavení těch osob, které plným právem požívají zvýšené ochrany právního řádu.

Další úmluva, která je Federálnímu shromáždění předložena k souhlasu, je Úmluva o provádění důkazů v cizině ve věcech občanských i obchodních a tedy i tato úmluva se bezprostředně týká práv a zájmů československých občanů.

V praxi soudů a justičních orgánů nelze někdy úspěšně dokončit řízení a spravedlivě rozhodnout bez provedení důkazů v cizině. Bude to nejčastější tehdy, když osoba, kterou je třeba vyslechnout jako svědka nebo znalce, bydlí v cizině. Justiční orgány jsou v těchto případech odkázány na právní pomoc soudů v druhých státech. S řadou států má ČSSR postup v těchto případech upraven v mezinárodních smlouvách. Tam, kde smlouva není, je třeba volit zdlouhavý postup zaslání dožádání do ciziny diplomatickou cestou a na výsledek provedení důkazů se čeká zpravidla několik měsíců.

Československá socialistická republika má proto zájem na mnohostranné úpravě této problematiky, kterou představuje schvalovaná Úmluva o provádění důkazů v cizině ve věcech občanských a obchodních.

Úmluva podstatně ulehčuje postup při zasílání a vracení dožádání tím, že stanoví, že v každém smluvním státě má být označen ústřední orgán, jemuž se dožádání zašle k dalšímu opatření. V ČSSR to bude ministerstvo spravedlnosti České socialistické republiky a ministerstvo spravedlnosti Slovenské socialistické republiky. Odpadne tím diplomatická cesta.

Úmluva velmi široce upravuje i možnost, aby důkazy prováděli diplomatičtí a konzulární zástupci, popř. i jiné pověřené osoby. Pokud nepůjde o výslechy vlastních občanů, musí mít diplomatičtí nebo konzulární zástupci povolení příslušného orgánu ve státě jejich působení a musí dbát podmínek stanovených v tomto povolení. Československá socialistická republika umožní provádět tyto důkazy bez předchozího povolení za podmínky vzájemnosti. V případech, kdy to je nezbytné, musí požádat o pomoc místní soudy a orgány. Tím je při poměrně širokém oprávnění diplomatických a konzulárních zástupců zajištěno respektování svrchovanosti státu místa jejich působení.

Úmluva se nedotýká platných mezinárodních smluv, které Československá socialistická republika o těchto otázkách uzavřela v dvoustranných vztazích a bude mít značný praktický význam pro usnadnění práce našich soudů.

Vážené soudružky a soudruzi poslanci, všechny tři úmluvy, o nichž jsem hovořila, projednaly příslušné výbory Sněmovny lidu, a to: Úmluvu o uznávání rozvodů a zrušení manželského soužití projednaly výbory pro sociální politiku, zahraniční a ústavně právní, Úmluvu o provádění důkazů v cizině ve věcech občanských a obchodních projednaly výbory zahraniční a ústavně právní Sněmovny lidu. Všechny tyto výbory doporučily úmluvy Sněmovně lidu ke schválení. Dovolte mi, abych vám jako zpravodajka Sněmovny lidu navrhla, abyste s těmito úmluvami vyslovili souhlas. Děkuji.

Předsedající místopředseda FS JUDr. B. Kučera: Děkuji poslankyni Pilátové a uděluji slovo zpravodajce poslankyni Matyášové.

Zpravodajka poslankyně SN M. Matyášová: Vážený súdruh predseda, vážené súdružky poslankyne, vážení súdruhovia poslanci, vážení hostia! Súdružka poslankyňa Pilátová, spravodajkyňa Snemovne ľudu, sa vo svojom vystúpení podrobnejšie zaoberala predovšetkým Dohovorom o uznávaní rozvodov a zrušení manželského spolunažívania a Dohovorom o vykonávaní dôkazov v cudzine v občianskych a obchodných veciach. Dovoľte mi, aby som vás trochu bližšie zoznámila s Dohovorom o uznaní a výkone rozhodnutia o vyživovacej povinnosti a aj s vývojom, ktorý Dohovoru, tak ako nám ho predložila vláda, predchádzal.

V roku 1956 bol dojednaný v New Yorku pod patronátom OSN Dohovor o vymáhaní výživného v cudzine, ktorý upravuje postup pri uplatňovaní nárokov na výživné. V Československej socialistickej republike sa na vykonávaní tohto Dohovoru zúčastňuje Ústredie pre medzinárodnú právnu ochranu mládeže v Brne. Vzhľadom na to, že tieto prípady sú zvlášť boľavé, ak ide o maloleté deti, bol v Haagu 15. 4. 1958 dojednaný Dohovor o uznaní a výkone rozhodnutia o vyživovacej povinnosti k deťom. Tento Dohovor má byť nahradený dnes prerokúvaným Dohovorom vo vzťahoch zmluvných štátov. ČSSR je zmluvným štátom uvedeného haagského Dohovoru z roku 1958.

Predkladaný Dohovor veľmi široko upravuje uznávanie a výkon rozhodnutia o vyživovacej povinnosti vo všetkých prípadoch príbuzenstva a manželstva, t. j. neobmedzuje sa len na prípady určenia vyživovacej povinnosti voči maloletým deťom, ale týka sa aj dospelých osôb. Tu potom upravuje uznávanie a výkon rozhodnutia aj v takých prípadoch, keď sa vyživovacia povinnosť určuje na základe vzťahov, ktoré podľa nášho právneho poriadku nezakladajú povinnosť k výžive. Československá socialistická republika urobí k tomuto Dohovoru výhradu, ktorá má zabrániť tomu, aby sa v ČSSR uznávali a vykonávali rozhodnutia určujúce vyživovaciu povinnosť na základe takých vzťahov, ako je príbuzenstvo v pobočnej línii alebo švagrovstvo. Československé právo vyživovaciu povinnosť medzi týmito osobami nepozná, nebolo by teda vhodné, aby sa na území ČSSR vykonávali rozhodnutia o týchto nárokoch.

Rozhodnutia vydané v zmluvných štátoch sa uznávajú a vykonávajú v druhých zmluvných štátoch. Podmienkou je, že orgán štátu, v ktorom bolo rozhodnutie vydané, je príslušný podľa Dohovoru a že uznaniu alebo výkonu nebráni niektorý z dôvodov uvedených v Dohovore. V konaní o uznaní alebo výkone nemožno požadovať zloženie istoty za náklady sporu, čím sa značne uľahčuje postavenie oprávneného. Práve tak je aj oprávnenému, ktorému bola v štáte na základe rozhodnutia poskytnutá právna pomoc alebo oslobodenie od trov a nákladov, priznaná v štáte, v ktorom žiada o uznanie alebo výkon rozhodnutia, najvýhodnejšia právna pomoc alebo najširšie oslobodenie od trov a nákladov tak, ako to ustanovuje právny poriadok tohto štátu.

Dohovor pamätá aj na verejné inštitúcie, ktoré poskytnú oprávnenej osobe peňažné plnenie namiesto povinnej osoby, a zabezpečuje uznanie a výkon tých rozhodnutí, ktorými bola tejto verejnej inštitúcii priznaná náhrada za poskytnuté plnenie. Túto náhradu musí uhradiť povinná osoba. Dohovor tiež umožňuje, aby verejná inštitúcia sama požiadala o uznanie alebo výkon rozhodnutia vydaného medzi oprávneným a povinným, a to do výšky plnenia, ktoré oprávnenému poskytla.

Vážené súdružky poslankyne, vážení súdruhovia poslanci! Všetky tieto tri Dohovory, a to tlač 103, 104 a 106, prerokovali príslušné výbory Snemovne národov - podobne ako výbory Snemovne ľudu - a odporučili aby Snemovňa národov vyslovila s nimi súhlas. Práve tak aj Česká národná rada a Slovenská národná rada vyslovili v zmysle článku 107 odst. 1 písm. b) ústavného zákona o československej federácii s vládnym návrhom súhlas. Pripájam sa preto k súdružke poslankyni Pilátovej a navrhujem vám, aby ste s predloženými návrhmi vyslovili súhlas tak, ako to obsahujú návrhy schvaľovacích uznesení. Ďakujem za pozornosť.

Předsedající místopředseda FS JUDr. B. Kučera: Děkuji. Do rozpravy nedošla žádná písemná přihláška. Žádá někdo z poslanců o slovo? (Nikdo.) Přeje si slovo místopředseda federální vlády Karol Laco? (Nepřeje.)

Přistoupíme nyní k hlasování, a to zvlášť o každé z projednávaných úmluv.

Zjišťuji, že v zasedacím sále je přítomno 163 poslanců Sněmovny lidu, 61 poslanců Sněmovny národů zvolených v České socialistické republice a 61 poslanců Sněmovny národů zvolených ve Slovenské socialistické republice. Obě sněmovny jsou usnášení schopné.

Výbory sněmoven doporučily ve společných zpravodajských zprávách přijmout usnesení, uvedená ve sněmovních tiscích.

Nyní budou hlasovat sněmovny o návrhu usnesení, který se týká Úmluvy o uznávání rozvodů a zrušení manželského soužití.

Nejdříve hlasuje Sněmovna národů.

Kdo z poslanců Sněmovny národů souhlasí s návrhem usnesení, uvedeným v parlamentním tisku č. 103, nechť zvedne ruku! (Hlasuje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se hlasování? (Nikdo.) Děkuji.