Zmíněné vládní nařízení
umožňovalo, aby tak zvaná nezajištěná
zemědělská půda, kterou její
vlastníci neobdělávali nebo nebyli schopni
řádně obdělávat, byla přenechána
smluvně do užívání některé
zemědělské socialistické organizaci
nebo přikázána k tomuto užívání
administrativním opatřením na základě
rozhodnutí okresního národního výboru.
Pokud jde o půdu drobných a středních
rolníků, zřizovalo se právo užívání
zpravidla na dobu šesti let.
Vládní nařízení č. 50
z roku 1955 Sbírky platí v nezměněné
podobě již 20 let a nevyhovuje již současným
potřebám a úkolům našeho zemědělství.
Podstatně se změnily i podmínky, za nichž
bylo toto na svou dobu revoluční opatření
vydáno.
Zásadní změnu lze spatřovat ve výrazném
rozvoji a upevnění socialistických výrobních
vztahů družstevních a státních
socialistických zemědělských organizací
k půdě. V důsledku úspěšného
rozvoje socialistických výrobních vztahů
v celé naší společnosti došlo též
k výraznému posunu ve vědomí vlastníků
zemědělské půdy.
Přímo ke kvalitativní změně
došlo především u družstevních
rolníků, kteří jsou dnes pevně
spjati se socialismem, se zemědělskou politikou
naší strany. Dřívější
soukromovlastnické myšlení malých a
středních rolníků nahradilo stále
se rozvíjející a upevňující
socialistické vědomí dnešní třídy
družstevních rolníků.
Bez významu není ani ta okolnost, že dochází
ke generační změně vlastníků
půdy, že je stále větší
počet vlastníků půdy, jejichž
vlastnictví není spojeno s prací na půdě.
Zejména nastupující mladá generace,
která vyrůstala již v podmínkách
socialistické společnosti, nepociťuje již
takový soukromovlastnický vztah k půdě
jako tomu bylo dříve.
Uplynulá etapa výstavby našich socialistických
zemědělských organizací přesvědčila
nejen zemědělce, ale celou občanskou veřejnost
o nesporných přednostech socialistické zemědělské
výroby před individuální soukromou
malovýrobou.
Významnou roli v tomto procesu přeměn společenského
vědomí má i dosažený vysoký
stupeň životní úrovně a sociálních
jistot občanů, který je zbavuje i do budoucna
jakýchkoli existenčních starostí.
Vážené soudružky a soudruzi poslanci,
tato situace, stručně řečeno, nás
opravňuje k závěru, že objektivní
potřeby socialistických zemědělských
organizací a rozvoje zemědělské výroby
mohou být řešeny kvalitativně novým
způsobem, tak jak to předpokládá předložený
vládní návrh zákona.
V čem spatřujeme tyto kvalitativně nové
aspekty navrhované právní úpravy užívacích
vztahů k půdě a jinému zemědělskému
majetku?
Na prvním místě je to ta skutečnost,
že nové právo užívání
půdy je konstruováno jako právo věcné,
to je právo váznoucí na majetku bez ohledu
na změnu v osobě vlastníka, a je současně
časově neomezené. Socialistické zemědělské
organizace při hospodaření na této
půdě, ale i při přípravě
dlouhodobých opatření koncepční
povahy, nebudou tak nuceny brát zřetel na změny
v osobě vlastníka. Má to svůj veliký
praktický význam zejména proto, že metalizace
procesu specializace a koncentrace zemědělské
výroby by jinak přinášela s sebou nutnost
mnohdy složitých a zdlouhavých jednání
s vlastníky zemědělského majetku.
Druhým významným aspektem je skutečnost,
že zřizované užívací právo
je důsledně bezplatné. Tento princip je odůvodněn
tím, že socialistické zemědělské
organizace ve shodě s požadavky intenzívního
využívání půdy a v souladu s
nejnovějšími výsledky vědy a
techniky do půdy vkládají značné
investiční prostředky, které půdu
zhodnocují a bez nichž by nemohlo být dosaženo
požadované produkce, odpovídající
společenským požadavkům. Že nejde,
soudružky a soudruzi, o malé prostředky, které
naše společnost do půdy vkládá,
vyplývá zejména z toho, že jen v průběhu
páté pětiletky bude do půdy investováno
8 miliard Kčs. Počítáme s tím,
že v šesté pětiletce tyto investice dosáhnou
ještě vyšší úrovně.
A nejen to. Jedním z konkrétních výsledků
posilování socialistických rysů naší
společnosti je skutečnost, že základním
kritériem pro odměňování se
stalo i v zemědělství množství
a kvalita vykonané práce a nikoliv renta odvozená
z vlastnictví půdy. Jednotná zemědělská
družstva rovněž neplatí svým členům
za užívání jejich půdy.
Naše socialistická společnost, která
zajišťuje všem občanům právo
na práci, která vytváří podmínky
pro neustálý vzestup životní úrovně
pracujících, zvyšuje úroveň jejich
sociálního a nemocenského zabezpečení
během aktivního života i ve stáří;
dokladem toho je včera přijatý a schválený
zákon; odstranila rozdíly mezi životní
úrovní pracujících ve městech
i na vesnici, proto zcela právem uplatňuje principy,
aby soukromé vlastnictví půdy, které
zůstává ovšem zachováno, nebylo
zdrojem bezpracných příjmů.
Vládní návrh vychází dále
z toho, že hospodaření v nově se utvářejících
velkovýrobních podmínkách vyžaduje
sjednocení všech historicky vzniklých užívacích
práv k půdě a ostatnímu zemědělskému
majetku po obsahové práce.
Proto obsah užívacích práv socialistických
zemědělských organizací k půdě
v soukromém vlastnictví, to je práva družstevního
užívání, náhradního užívání
podle předpisů o hospodářskotechnických
úpravách pozemků a právě zřizovaného
práva užívání půdy a jiného
zemědělského majetku k zajištění
výroby, je tímto vládním návrhem
sjednocen. To má i svůj veliký legislativní
a praktický význam.
Obsah těchto sjednocených užívacích
práv dává socialistické zemědělské
organizaci oprávnění, aby užívala
zemědělský majetek k plnění
všech úkolů, které jsou předmětem
její činnosti. Sama tato formulace naznačuje,
jak široká oprávnění se těmto
organizacím svěřují. Na rozdíl
od dosavadní úpravy nemá návrh na
mysli užívání pouze k zajištění
samotného zemědělského výrobního
procesu, ale i k dalším činnostem s ním
souvisejícím, jako je například přidružená
výroba, plnění společenských
úkolů organizace a zabezpečování
sociálních potřeb pracujících
včetně podnikové bytové výstavby.
Závěry říjnového pléna
ústředního výboru naší
strany k dalšímu rozvoji koncentrace a specializace
zemědělské výroby kladou důraz
kromě jiného na vytváření výrobních
technologických územních celků pro
uplatnění specializace výroby.
Návrh v souladu s touto přijatou koncepcí
umožňuje převádět právo
užívání k zemědělské
půdě mezi socialistickými zemědělskými
organizacemi, takže se podstatně zjednoduší
dosavadní režim převodů půdy
po stránce administrativní a urychlí proces
vytváření optimálních půdních
celků.
Kromě práv, která socialistickým zemědělským
organizacím vládní návrh zákona
svěřuje, pamatuje zákon též na
stanovení základních povinností socialistických
zemědělských organizací, k nimž
patří především řádně
hospodařit s půdou a jiným zemědělským
majetkem v zájmu společnosti, zvyšovat její
úrodnost a zabezpečit její plné využití.
Rovněž vlastníkovi půdy, která
není v užívání socialistické
organizace, je zákonem ukládána povinnost
půdu řádně obhospodařovat.
Je to spojeno s požadavkem, aby půda byla obdělávána
na úrovni dosaženého stupně rozvoje
zemědělské výroby, to je na úrovni
intenzity výroby, jaká je dosahována v příslušných
výrobních podmínkách a aby byla využívána
k společensky žádoucí výrobě.
Závažnost úkolů rozvoje zemědělské
výroby, jejich značný společenský
dosah pro zajištění stále rostoucí
úrovně výživy našeho lidu vyžaduje,
aby tato povinnost vůči vlastníkům
zemědělské půdy, která dosud
není v užívání socialistických
organizací, byla všude důsledně uplatňována.
Soudružky a soudruzi poslanci, navržená opatření
k posílení užívacích práv
k půdě a jinému zemědělskému
majetku vyplývají nejen z provedeného rozboru
současné situace, ale jsou též ověřena
jednáními, která proběhla z iniciativy
stranických orgánů na všech rozhodujících
stupních řízení. Výsledky jednání
v nás utvrdily přesvědčení,
že zvolený způsob řešení
je správný a odpovídá koncepci rozvoje
zemědělství i naší společnosti.
Ze všech těchto důvodů doporučuji,
aby Federální shromáždění
předložený vládní návrh
zákona schválilo. Děkuji za pozornost.
Předsedající místopředseda
FS JUDr. J. Srb: Děkuji ministru Večeřovi
K vládnímu návrhu se vyjádřily
orgány obou národních rad a doporučily
návrh schválit.
Návrh byl ve sněmovnách Federálního
shromáždění přikázán
výborům ústavně právním,
pro zemědělství a výživu a pro
plán a rozpočet.
Výbory Sněmovny lidu pověřily přednesením
společné zpravodajské zprávy poslankyni
Zdeňku Pelnářovou, členku výboru
pro zemědělství a výživu.
Za výbory Sněmovny národů byl pověřen
funkcí společného zpravodaje poslanec Martin
Fabík, rovněž člen výboru pro
zemědělství a výživu.
Slovo má zpravodajka poslankyně Pelnářová.
Zpravodajka poslankyně SL Z. Pelnářová:
Vážený soudruhu předsedo Federálního
shromáždění, vážené
soudružky poslankyně a vážení soudruzi
poslanci, předkládaný vládní
návrh zákona o užívání
půdy a jiného zemědělského
majetku k zajištění výroby byl svěřen
k projednání ve Sněmovně lidu jejímu
výboru pro plán a rozpočet, výboru
po zemědělství a výživu a ústavně
právnímu výboru.
Všechny tyto tři výbory v časovém
sledu, tak jak jsem uvedla, řádně projednaly
předložený návrh zákona na svých
schůzích v průběhu měsíce
října a výsledky svých jednání
shrnuly do společného stanoviska, které bylo
Sněmovně lidu předloženo jako společná
zpráva. Mohu konstatovat, že společná
zpráva potvrzuje, že všechny tyto výbory
souhlasí se zněním vládního
návrhu zákona o užívání
půdy a jiného zemědělského
majetku k zajištění výroby (tisk 99),
přičemž doporučují, aby v tomto
znění byly provedeny jen tři dílčí
úpravy.
První úprava se navrhuje v zájmu jednotného
uspořádání zákona tou formou,
že nad § 1 má být doplněna marginální
rubrika tohoto znění: "Právo užívání
půdy a jiného zemědělského
majetku k zajištění výroby".
Druhá úprava má povahu legislativního
zpřesnění textu. Doporučuje se, aby
v § 5 v odstavcích 1 a 2 byla závěrečná
slova". ke dni účinnosti tohoto zákona."
nahražena slovy". ke dni počátku účinnosti
tohoto zákona.".
Třetí úpravou se sleduje sjednocení
řešení institutu dočasného užívání
pozemků se stejným institutem v již schváleném
zákoně o zemědělském družstevnictví,
ve kterém se při skončení dočasného
užívání nepočítá
s možností výpovědi.
V zájmu maximálního sjednocení obsahu
i formy tohoto institutu v obou uváděných
zákonech se proto doporučuje, aby v § 9 odstavci
4 byla vypuštěna 2. a 3. věta, takže odstavec
4 zní: "(4) Dočasné užívání
skončí uplynutím sjednané doby nebo
dohodou."
Po sjednocení úpravy tohoto institutu skončí
dočasné užívání podle
obou zákonů uplynutím sjednané doby,
dohodou, nebo rozhodnutím okresního národního
výboru. Poněvadž je dočasné užívání
pozemků mimo socialistické a společenské
organizace určeno pouze pro členy družstev
nebo pracovníky zemědělských organizací,
bude možno též užívání
pozemků bývalým členům družstva
nebo pracovníkům vždy ukončit rozhodnutím
okresního národního výboru po. dle
odstavce 5 tohoto paragrafu.
Dovolte mi nyní, abych se ve své zprávě
zmínila též o vlastním průběhu
projednávání zákona o užívání
půdy a jiného zemědělského
majetku k zajištění výroby ve výborech
Sněmovny lidu.
Výbory mohly při tomto jednání především
konstatovat, že návrh zákona je v souladu s
přijatými zásadami a reaguje též
na připomínky, které byly uplatněny
při projednávání návrhu zásad
zákona ve výborech Sněmovny lidu. Jednalo
se zejména o následujícím okruhu otázek:
První okruh otázek se týkal nevyjasněné
působnosti orgánů státní správy
a státního hospodářského řízení
zemědělství při rozhodování
o převodu práva užívání.
V osnově zákona je tato připomínka
plně respektována a v ustanovení § 11
je rozhodovací pravomoc svěřena okresnímu
národnímu výboru.
Je též vyřešena připomínka,
aby v zákoně byla vyjádřena povinnost
vlastníka zemědělské půdy zabezpečit
její řádné obdělávání.
Tato povinnost je realizována zněním §
6 odstavec 1, kde se ukládá vlastníkovi zemědělské
půdy, jež není v užívání
socialistické organizace, aby zajistil její řádné
obdělávání podle potřeb naší
společnosti.
V zájmu objektivního řešení postupu
při náhradě nákladů na vynaložení
investic při převodu práva užívání
mezi socialistickými zemědělskými
organizacemi bylo dále doporučeno, aby se v zákoně
pamatovalo na takovou úpravu, podle níž by
se mohla jednak stanovit výše hodnoty investic, které
se budou převádějící organizaci
hradit, jednak aby byl maximálně zjednodušen
postup při takovém vypořádání.
Návrh zákona na tyto připomínky správně
reaguje formulací ustanovení § 10.
Návrh zákona reaguje též na další
připomínku, týkající se řeše.
ní pochybnosti o tom, zda právo užívání
ve smyslu tohoto zákona vzniklo. Řešení
je vyjádřeno v ustanovení § 5, jímž
se formulace upřesnila.
Z tohoto stručného výčtu lze tedy
učinit závěr, že připomínky,
náměty a doporučení našich výborů,
uplatněné v etapě projednávání
zásad zákona ve výborech Sněmovny
lidu, byly plně respektovány.