Sociologický průzkum, který ÚRO uskutečnila
v minulých měsících v přípravných
pracích v 503 závodech a ústavech, které
zahrnují 400 tis. pracujících, ukázat
zajímavé závěry. Na dotaz, jak se
utvářejí za poslední roky vztahy a
spolupráce mezi hospodářským vedením
a ZV ROH odpovědělo 49 % dotazovaných, že
se tyto vztahy zlepšily, 20 % dotazovaných, že
se nezměnily a 1,9 % odpovědělo, že
se zhoršily. Ukazuje se tedy, že převládají
účinné a pozitivní vztahy.
V této souvislosti je třeba rovněž přivítat,
že novela zákoníku práce počítá
se zvýrazněním povinnosti hospodářských
organizací, ústředních orgánů
a středních článků řízení,
pečovat o rozvíjení pracovně právních
vztahů, jak je to obsaženo v § 8 a § 26
novely. Považujeme za nanejvýš správné,
ze novela přináší v § 22 významné
rozšíření práv odborových
orgánů, a to výkon společenské
kontroly nad dodržováním pracovně právních
norem. Uplatňování této společenské
kontroly v podnicích a závodech ze strany odborových
orgánů, které určí ÚRO,
si vyžádá od nich daleko náročnější
práci. Jejím smyslem je kontrolovat stav na pracovištích,
uplatňovat odstraňování závad,
podávat reálné návrhy na zlepšování
pracovních podmínek, na opatření k
upevňování socialistické zákonnosti
v případech jejího porušování.
Lze říci, že jde o výraz skutečně
dělnické politiky strany pokud jde o postavení
naší dělnické odborové organizace
a o její právní vyjádření.
Stojí za povšimnutí, že hlavní
rysy toho byty již formulovány na památné
konferenci závodních výborů a odborových
důvěrníků před 30 lety v Podbrezové
v době Slovenského národního povstání,
kde tuto linii velmi podrobně rozvedli soudruzi Jan Šverma
a Gustáv Husák a jak byla znovu zdůrazněna
na XIV. sjezdu strany.
Jednou z nejvýznamnějších částí
novely je rozhodování pracovních sporů
v závodech, které se svěřuje odborovým
orgánům, rozhodčím komisím.
Cílem je nejen řešit spory, ale zejména
vytvářet vhodné podmínky a předpoklady,
aby se sporům předcházelo. Jsme si vědomi
toho, že je to velmi náročný úkol
pro celé Revoluční odborové hnutí,
jestliže má v duchu listopadového pléna
ÚV KSČ zajišťovat stále širší
a bezprostřední účast pracujících
na řízení a správě. Třebaže
rozhodčí komise nebudou zřízeny ve
všech základních organizacích, očekává
se, že jich bude v první etapě působit
asi 4 tisíce a na jejich společensky prospěšné
práci se bude podílet kolem 40 tis. dobrovolných
funkcionářů.
Jestliže uvážíme, že za loňský
rok došlo vyšším odborovým orgánům
229 tis. stížností, sporných otázek,
dotazů, svědčí to o tom, že není
jiné cesty, než aby se důsledně uplatnila
zásada řešit pracovní spory tam, kde
vznikly a předcházet jim, přispět
tak k efektivnímu chodu kvalitní práce, dodržování
kolektivních smluv, pracovního řádu,
ustanovení o mzdových a pracovních poměrech,
pracovních podmínek žen a mladistvých.
Za správné a zcela odpovídající
považujeme rovněž další opatření
ve prospěch pracujících těhotných
žen a matek s dětmi. Za zřetele.hodnou považujeme
též novou úpravu týkající
se vytváření podmínek pro závodní
stravování ve všech směnách.
I když nemůžeme ještě stanovit obecnou
povinnost závodů, zavádět závodní
stravování, přesto již tato nová
ustanovení o umožnění tohoto závodního
stravování jsou pokrokem, zejména v tom směru,
že se ukládá ústředním
orgánům, řídit a organizovat rozvoj
závodního stravování.
Dovolte mi uvést příklad, že právě
i touto cestou lze překonat pohodlnictví, odstranit
zanedbávání, zlepšovat stravování
i v obtížných podmínkách, na
rizikových pracovištích, při specifičnosti
práce na směnách a v turnusových pracovních
režimech. Federální ministerstvo dopravy, paliv,
těžkého strojírenství, všeobecného
strojírenství i ústřední výbory
odborových svazů železnic, hornictví
a kovoprůmyslu zahrnuly tento úkol do hlavních
směrů sociální politiky odvětví,
udělaly dílčí krok a tak již
byla v mnoha traťových distancích, na mnohých
dolech i ve strojírenských závodech zajištěna
teplá strava odpoledním i nočním směnám.
To je významná podmínka toho, aby se dařilo
rozšiřovat směnnost v našich závodech.
Od VI. plenární schůze ÚRO v říjnu
1973 se podařilo zásluhou společných
opatření vlády a ÚRO zvýšit
počet strávníků ve všech formách
závodního stravování včetně
komerčních zařízení z tehdejšího
1,440 tis. na současný stav téměř
2 mil. a také zlepšit kvalitu podávaných
jídel. Je to začátek dalšího
rozšiřování a zlepšování
závodního stravování, které
však do budoucna musíme řešit i u malých
a středních závodů, ústavů,
obchodů, úřadů, a k němuž
vytváří určité předpoklady
novela zákoníku práce.
Listopadové plénum ŮV KSČ postavilo
právem i před odbory otázku, zda odpovídá
úroveň uvědomělé kázně,
pracovní disciplíny a kvalitní práce
vynaloženému úsilí. Skutečností
zůstává, že přes převládající
pozitivní výsledky jsou tu jevy jednotlivců
i skupinek, kteří parazitují na vymoženostech,
ohánějí se jenom svými nároky,
ale k povinnostem se otáčejí zády
a ignorují je. Stále se projevují případy,
kdy odboroví funkcionáři i vedoucí
pracovníci jsou shovívaví k pozdním
příchodům do práce a předčasným
odchodům ze zaměstnání, k prodlužování
pracovních přestávek, které jsou u
nás placeny, což je jedna z velikých vymožeností,
které se mnohdy dostatečně nedoceňují,
k vyřizování soukromých věcí
v pracovní době, k poskytování osobního
placeného pracovního volna, k němuž
právní předpis vedoucího ani neopravňuje.
Často není důsledně plněna
zákonná povinnost podniků a závodů
vymáhat náhradu škody způsobené
nedbalostí, provádět zmetkové řízení
i když je známo, že zmetky mnohde ve výrobě
narůstají a nekvalitní práce pak znehodnocuje
spotřebitelský trh. Jsme si vědomi, že
všechna opatření ke snížení
těchto negativních jevů budou mít
ještě větší účinnost,
když také ROH pomůže utvářet
veřejné mínění nesmiřitelností
vůči všem těmto projevům hrubého
narušování socialistické morálky.
Podporujeme zpřesnění povinností pracovníků
i vedoucích, aby si více uvědomili nutnost
dodržovat pracovní předpisy, pravidla a normy
bezpečnosti práce a ochrany proti požáru.
I když v oblasti ochrany a bezpečnosti práce
bylo dosaženo od roku 1972 do dneška jistého
zlepšení v poklesu pracovních úrazů
a nemocí z povolání, částečně
i smrtelných úrazů, a to zásluhou
veřejných prověrek bezpečnosti práce,
zdravotnické prevence i zlepšování pracovního
prostředí, přesto nemůžeme být
s dosaženými výsledky zdaleka spokojeni. Řada
úrazů byla zaviněna hrubou nedbalosti, lajdáckým
výkonem práce ze strany pracovníků
včetně vedoucích. Z této hrubé
nedbalosti však nejsou vyvozovány důsledné
postihy ani kárné a tím méně
trestně právní. O tom svědčí
skutečnost, že i když došlo v roce 1973
k 240 tis. pracovním úrazům, z nichž
750 bylo smrtelných a 1800 mělo za následek
těžkou újmu na zdraví, bylo trestně
postiženo za to všechno pouze 1000 osob, což jistě
neodpovídá míře zavinění
a počtu všech, kdo se na vzniku úrazů
a havárií podílely.
S liknavým přístupem k ochraně společného
majetku ostře kontrastuje přehlíživý
až byrokratický postoj některých vedoucích
pracovníků k poskytování náhrady
škody, když dojde k pracovnímu úrazu nebo
když se projeví znaky nemoci z povolání.
Stále se setkáváme s případy,
kdy vedoucí hospodářští pracovníci
odmítají odškodnit ze zákona následky
pracovních úrazů a mnohdy i z alibismu vyvolávají
rozhodnutí soudů. Ještě dnes zůstává
25 % úrazů neodškodněno nebo nesprávně
posouzeno. To je postoj, který je třeba odmítnout.
V této souvislosti bych chtěl kladně hodnotit
zlepšení některých nároků
z pracovních úrazů a nemocí z povolání,
např. pokud jde o náhradu věcné škody,
možnosti valorizace a ostatní, jak jsou uvedeny v
předložené novele.
Podle plánů aktivity ROH, které jsou rozpracovány
ve všech základních organizacích, bude
v červnu t. r. projednán všemi 26 tis. závodními
výbory stav v uplatňování jejich pravomocí
a odpovědnosti i novelizace zákoníku práce,
takže této novele se dostane před vstupem do
účinnosti, bude-ti schválena Federálním
shromážděním, široké seznamovací
základny. Tím budou odborové orgány
a organizace ještě účinněji naplňovat
své výchovné a organizátorské
funkce při působení k rozvoji ekonomiky,
životní úrovně a celé společnosti.
Předsedající I. místopředseda
FS ing. J. Marko: Ďakujem poslancovi Maříkovi.
V rozprave teraz vystúpi poslankyňa Korbeľová,
pripraví sa poslankyňa Vojtová.
Poslankyně SL A. Korbeľová: Vážený
súdruh predseda, vážené súdružky
a súdruhovia poslanci, vážení hostia!
Dovoľte mi, aby som v spojitosti s prerokúvaním
novelizácie Zákonníka práce vo svojom
vystúpení upriamila vašu pozornosť na
niektoré otázky lepšieho využívania
pracovného fondu. Úspešné splnenie úloh
posledného roka 5. päťročnice a náročné
úlohy na obdobie 6. päťročnice vyžadujú
zefektívniť aj hospodárenie s pracovnou silou
a pracovným časom, a to využitím rezerv,
ktoré v tejto oblasti máme. Tieto otázky
sú o to naliehavejšie, že v oblasti pracovnoprávnych
vzťahov sa naša socialistická spoločnosť
dostala na jedno z popredných miest vo svete. Perspektívny
program skracovania pracovného času bez zníženia
miest pracujúcich ako jedna z vymoženosti socializmu,
vytýčený na XIII. zjazde KSČ v r.
1966, nadobudol konkrétnu podobu v uzákonení
päťdňového pracovného týždňa
so 42 a pol hodinovým pracovným časom, pričom
v dvojsmenných prevádzkach len so 41 aj štvrť
hodinovým a v trojsmenových a v nepretržitých
prevádzkach so 40 hodinovým týždňovým
pracovným časom.
Ak hodnotíme spätne vývoj za obdobie päťdňového
pracovného týždňa, že na jednej
strane sme túto vymoženosť prijali ako samozrejmosť,
no na druhej strane plnenie našich úloh a povinností
ako druhá stránka tohto javu nie je vždy v
súlade s požiadavkou maximálnej využiteľnosti
pracovného času, o čom hovoria aj štatistické
údaje. Nutnosť plného využitia stanoveného
pracovného času vychádza aj zo záverov
posledných plén ÚV KSČ a ÚV
KSS, ktoré stanovili všestranné zvyšovanie
efektívnosti rozvoja národného hospodárstva,
predovšetkým cestou plného využívania
intenzívnych faktorov rastu.
O lepšom využití pracovného času
možno hovoriť z niekoľkých pohľadov.
Za prvé, o lepšom využívaní pracovného
času vo vnútri jednotlivých pracovných
smien. Podľa oficiálnych štatistických
údajov využitie použiteľného fondu
pracovného času pracovníkov v priemysle a
stavebníctve, prepočítané na kalendárne
dni v roku, sa od roku 1970 čiastočne zlepšilo.
Toto využitie vzrástlo od roku 1974 v priemysle z
90,6 % na 92,2 % a v stavebníctve z 89,6 % na 91,7 %. V
priemysle však v poslednom čase sa využiteľnosť
pracovného času opäť zhoršuje.
Zásluhu na znížení podielu zameškaných
smien, najmä v roku 1971-1972 malo zníženie absencie
z titulu nemoci a úrazov, ako aj sprísnenie podmienok
pre povoľovanie práce nadčas a v neposlednom
rade široký rozvoj pracovnej iniciatívy, najmä
v rámci brigád socialistickej práce, zlepšovateľského
hnutia a pod. Nadčasová práca sa v posledných
piatich rokoch v priemysle znížila o 0,4 % na 5,4
% a v stavebníctve o 0,4 % - na 4 %.
Zákonník práce uzákoňuje voľno
z titulu plnenia verejných funkcií, školení,
brigád a plnenia ďalších spoločenských
úloh. Na základe záverov novembrového
pléna ÚV KSČ bude nutné zabezpečovať
a plniť racionálnejšie a úspornejšie
s čiastočným pomerom ich výkonu a
konania aj mimo pracovného času. O ekonomickom dosahu
zlepšenia využiteľnosti použiteľného
fondu pracovného času len o desatiny percenta svedčí
aj nasledovný prepočet: keby sme dosiahli zvýšenie
využiteľnosti tohto fondu iba o 6 desatín percenta,
znamenalo by to v Slovenskej socialistickej republike úsporu
pracovných síl v priemysle zhruba o 1,000 pracovníkov
a zvýšenie hodnoty celkovej produkcie v priemysle
približne o 240 mil. Kčs.
Osobitné prieskumy vnútrosmenového využívania
pracovného času robotníkov hlavnej výroby
ukázali, že existujúce formy využívania
tohto pracovného času skrývajú v sebe
20-25 % rezerv. Nesmieme však zabúdať ani na
robotníkov vo vedľajšej výrobe a predovšetkým
na administratívne sily, kde využitie by malo znamenať
ďalšie uvoľnenie zdrojov pracovných síl.
Príčiny nedostatočného vnútrosmenového
využívania pracovného času sú
jednak v nízkej úrovni riadenia a organizácie
práce a výroby v podnikoch, čo predstavuje
7-15 % úbytku pracovného času, a jednak v
porušovaní pracovnej disciplíny, čo
predstavuje ďalších 10-20 % strát pracovného
času. Sú to stratové časy z titulu
oneskoreného začínania práce z rôznych
príčin - príchod do práce, čakanie
na pridelenie práce, pridelenie materiálu, predlžovanie
prestávok na odpočinok, obed, odchod z pracoviska
za rôznymi povinnosťami, prekrývanie smien z
titulu predčasného skončenia práce
a pod.
Osobitný, resp. ďalší druh rezerv predstavuje
nízka smennosť, nedostatočné využívanie
základných fondov. Podľa výberového
zisťovania Federálneho štatistického úradu
bol v r. 1971 maximálny časový fond v dvojsmenovej
prevádzke využitý len na 50 %.
Celý rad uvedených príčin sa zdá
byť zanedbateľný. No ak ich prepočítame
na celé národné hospodárstvo, nadobúdajú
mnohomiliónové hodnoty. Napríklad také
opúšťanie pracoviska počas pracovnej smeny
za účelom vybavovania osobných záležitostí,
nákupy v obchodoch, obstarávanie rôznych služieb,
návšteva v zdravotných zariadeniach a organizovanie
rôznych podujatí na pracoviskách predstavujú
len v priemysle SSR ročne stratu pracovného času
približne 80 000 pracovníkov a v rámci celej
ČSSR až 300 tisíc pracovníkov.
Preto treba postupne, ale systematicky odstraňovať
vonkajšie a vnútorné príčiny,
ktoré sú prekážkou citeľnejšieho
zlepšovania fondu pracovného času. Či
sú to už opatrenia na ďalšiu úpravu
pracovného času organizácii sféry
služieb a národných výborov, na rovnomernejší
systém zásobovania obchodnej siete počas
dňa, na zosúladenie začiatku a konca pracovného
času s prepravným plánom hromadných
dopravných prostriedkov a ďalšie, všetky
smerujú k odstráneniu súčasných
nedostatkov v pracovnom čase tak, aby si pracujúci
mohli v plnom rozsahu zabezpečiť svoje osobné,
výchovné, domáce a iné povinnosti,
spojené so zabezpečením každodenného
života nezávisle od plnenia svojich základných
pracovných povinností.
Na zvládnutie týchto náročných
úloh v smere lepšieho využívania použiteľného
fondu pracovného času nestačí len
prijať vládne uznesenia, obnoviť činnosť
koordinačných komisií pri krajských
a okresných národných výboroch, ktoré
boli zriadené pri zavádzaní päťdňového
pracovného týždňa. Vec je zložitejšia,
ako sa na prvý pohľad zdá. Zníženie
vnútrosmenovej absencie nemožno dosiahnuť na
úkor spracovania mimopracovného času pracujúcich,
najmä zamestnaných žien. Preto si myslím,
že celý problém nemožno riešiť
len posunom pracovného času organizácií
a zariadení služieb do neskorých večerných
hodín a na voľné soboty, pretože s tým
vystupujú do popredia ďalšie pracovno-mzdové
a sociálno-ekonomické otázky pracovníkov
sféry služieb. Hľadaním nových
ciest a foriem poskytovania služieb a ich priblíženie
čo najviac samotnému spotrebiteľovi a využitie
vedy a techniky v zabezpečovaní služieb.