Jestliže tedy shrneme, soudružky a soudruzi poslanci,
celkovou bilanci naší práce, můžeme
s oprávněnou hrdostí konstatovat, že
v letošním roce pokračoval vzestup ve všech
oblastech života naší společnosti.
Naše současná situace se vyznačuje vnitropolitickou
stabilitou a výrazným prohlubováním
sociálních a životních jistot.
Přispívá k tomu i vcelku pozitivní
vývoj ve světě, k němuž vedlo
především soustavné a trpělivé
mírové úsilí Sovětského
svazu a ostatních zemí socialistického společenství.
Jsme rádi, že se na tomto koordinovaném postupu
podílí i Československo, jehož mezinárodní
autorita neustále roste.
Tyto příznivé podmínky nezůstávají
bez o vlivu na myšlení lidí, na jejich vztah
k práci a k veřejným záležitostem.
Na našich dobrých výsledcích má
nespornou zásluhu i činnost stranických,
státních, hospodářských orgánů
a společenských organizací.
Dovolte, vážené soudružky a soudruzi poslanci,
abych v této souvislosti jménem vlády upřímně
poděkoval Federálnímu shromáždění
ČSSR, Sněmovně lidu, Sněmovně
národů a jejich výborům za iniciativní
podněty a návrhy pro naši činnost, za
soustavnou pomoc a podporu, která umožnila vládě
důsledně a odpovědně zajišťovat
usnesení a závěry XIV. sjezdu KSČ.
Vláda si je plně vědoma, že nastávající
závěrečná fáze této
pětiletky a příprava na další
období bude mimořádně náročná
nejen z hlediska úkolů, které si vytyčujeme,
ale i proto, že musíme překonávat některé
dosud trvající potíže i nově
vyvstalé vážné problémy.
Jsme přesvědčeni, že ve svém
úsilí o jejich řešení a další
rozvíjení socialistické výstavby naší
země, při zvyšování životní
a kulturní úrovně lidu budeme mít
plnou podporu všech poctivých občanů,
že budeme mít plnou podporu a pomoc vás, poslanců
Federálního shromáždění,
zastupitelských sborů obou republik, národních
výborů i organizací a orgánů
Národní fronty.
Děkuji vám za pozornost. /Potlesk./
Předsedající předseda SL V. David:
Děkuji předsedovi vlády s. Štrougalovi
za přednesenou zprávu.
Soudružky a soudruzi poslanci, uděláme třicetiminutovou
přestávku. Po ní bude následovat rozprava.
Do rozpravy jsou přihlášeni řečníci
Zdeněk Pšenička, Pavel Auersperg, Jaroslav
Kalkus, Tomáš Trávníček, Oldřich
Burger, Karel Neubert, Ján Bandžák, Libuše
Kvasnicová, Jaroslav Srb, Samuel Kodaj, Michal Rusňák,
Helena Králová a Anna Skácelová.
Žádám členy návrhové komise,
aby se o přestávce dostavili do salonku č.
019 v přízemí za předsednictvem.
Přerušuji jednání na 30 minut. Žádám
vás, abyste po přestávce včas zaujali
místa.
/Jednání přerušeno v 9.58 hod./
/Jednání opět zahájeno v 10.30 hod./
Předsedající předseda SL V. David:
Vážené soudružky a soudruzi, následuje
rozprava ke zprávě vlády ČSSR o plnění
jejího programového prohlášení.
Uděluji slovo poslanci Zdeňku Pšeničkovi.
Poslanec SN Z. Pšenička: Vážený
soudruhu předsedo, vážené soudružky
a soudruzi, předseda vlády hovořil také
o plnění úkolů vlády v oblasti
ekonomiky a rozvoji základních odvětví
národního hospodářství. Dovolte,
abych se zmínil o jednom z důležitých
úseků průmyslu, o plnění úkolů
v palivoenergetické základně.
Směrnice XIV. sjezdu KSČ k 5. pětiletému
plánu uložila zabezpečovat rozvoj palivoenergetické
základny v souladu s růstem potřeb národního
hospodářství, se zaměřením
podílu ušlechtilých druhů energie. Současně
byly stanoveny konkrétní úkoly pro rozvoj
kapacit jednotlivých druhů energie.
Vláda pak svými usneseními stanovila úkoly
k zajištění plynulého zásobování
národního hospodářství a obyvatelstva
palivy a elektřinou ke zlepšení struktury palivoenergetické
bilance a také ke zlepšení celé palivoenergetické
základny.
Jak se daří vládě a jejím orgánům
zabezpečovat a plnit tyto úkoly? Rozhodujícím
hlediskem bude jistě úroveň uspokojování
potřeb národního hospodářství
a obyvatelstva.
Když jsme před měsícem hodnotili ve
výboru pro průmysl, dopravu a obchod plnění
těchto úkolů za poslední tři
roky, s uspokojením jsme mohli konstatovat, že vláda
i federální ministerstvo paliv a energetiky věnuje
mimořádnou pozornost zabezpečení národního
hospodářství palivy, elektrickou energií
a plynem. Podařilo se zabezpečit plynulé
zásobování uhlím. Byly vytvořeny
vysoké spotřebitelské zásoby tuhých
paliv. Vysoké předzásobení spotřebitelů
a připravenost těžebních a výrobních
kapacit uhelného průmyslu vytváří
předpoklady plynulého zásobování
i ve zbývajících letech 5. pětiletky.
Poněkud horší situace je v zásobování
topnými plyny. Obyvatelstvo bylo sice zásobováno
plynule, ale v průmyslu bylo nutno v některých
špičkových pásmech provádět
regulaci spotřeby. I když rozsah regulace byl poměrně
malý, přece jen ovlivňoval nepříznivě
organizaci výroby. Pro zbývající období
5. pětiletky je však ještě větší
rozdíl mezi spotřebou a zdroji topných plynů,
především v obdobích nejvyšší
spotřeby. Nepodařilo se včas investičně
dokončit systém podzemních zásobníků,
s jehož pomocí měla být snížena
napjatost právě v období energetických
špiček. Tato oblast bude vyžadovat velmi pečlivé
hospodaření a citlivou regulaci spotřeby.
U elektřiny probíhalo uspokojivě zásobování
obyvatelstva. Spotřeba obyvatelstva roste poněkud
rychleji, než předpokládá 5. pětiletý
plán a vzroste za pětiletku o více než
plánovaných 70 %. S uspokojením je možno
konstatovat, že u obyvatelstva je ve větší
míře používáno nočních
akumulačních spotřebičů, takže
rychleji roste noční spotřeba elektřiny.
Zásobování průmyslu elektrickou energií
je zejména v poslední době méně
příznivé a v důsledku poklesu rezerv
v pohotových zdrojích, je i nižší
spolehlivost. Pokles rezerv ve zdrojích elektřiny
byl způsoben zpožděním ve výstavbě
nových energetických kapacit, jako jsou Vojany III,
Nováky IV, Počerady II a další. Pro
zajištění plynulého zásobování
palivy, elektrickou energií a plynem v zimním období
1973 - 1974, přijala vláda řadu konkrétních
opatření.
O těchto opatřeních a o jejich zajištění
informoval ministr paliv a energetiky ČSSR s. prof. Matušek
poslance výboru pro průmysl, dopravu a obchod. Výbor
považuje tato opatření za nezbytná a
bude je ve své činnosti podporovat.
Ke zlepšení situace v zásobování
národního hospodářství elektrickou
energií neprovádí opatření
jen vláda a příslušné orgány.
V řadě elektráren přijímají
pracující závazky, podle kterých i
při současných ztížených
podmínkách provozu bude nad státní
plán vyrobena tak potřebná elektrická
energie. Např. v těchto dnech přijali pracující
n. p. Severočeské elektrárny Komořany,
podnik 50. výročí vzniku KSČ, závazek
ke 30. výročí Slovenského národního
povstání, ve kterém hlásí,
že splnili plánovanou dodávku elektrické
energie již k 30. 11. 1973 a v tomto roce dodají ještě
navíc tak potřebné megawatty. Dále
se zavazují, že v roce 1974 vyrobí nad plán
6,67 mW denního výkonu a ušetří
12 000 tun měrného paliva. Hodnota závazku
představuje více než 4 mil. Kčs. Takovýchto
závazků v současné době se
v odvětví energie formuje více, např.
elektrárny Tisová a další.
Největším nedostatkem plnění
úkolů v oblasti paliv a energetiky je opožďování
výstavby palivo - energetické základny nejen
u elektřiny, ale i u plynu a některých staveb
v severočeském hnědouhelném revíru.
Příčiny jsou jak v opožděné
projektové připravenosti, tak i v nedostatečných
dodavatelských kapacitách. Zarážející
je, že ke zpoždění dochází
zejména na závazných a centrálně
posuzovaných stavbách, z nichž některé
mají být uvedeny do provozu již v posledních
letech páté pětiletky a ovlivnit výkonovou
bilanci jak v elektrizační, tak plynárenské
soustavě. Při zhodnocení let 1971 - 1973
vidíme, že problémy v tomto směru a
jejich důsledky se kumulují do let 1974 a 1975.
Tento vývoj však také ukazuje, že bude
nezbytné, aby vláda v oblasti investiční
výstavby palivo - energetické základny přijala
ještě účinnější opatření
než dosud, aby nedošlo k nesplnění úkolů,
vytyčených pátým pětiletým
plánem v této oblasti.
Současně však bude třeba nadále
věnovat maximální pozornost racionalizaci
spotřeby paliv a energie. Státní program
racionalizačních opatření v oblasti
paliv a energetiky obsahuje soubor opatření zaměřených
na zlepšení systému řízení
energetického hospodářství v ČSSR.
Kontrola plnění tohoto plánu, zejména
výsledky kontroly prováděné orgány
Státní energetické inspekce ukazují
kromě dobrých výsledků i na řadu
nedostatků, zejména že se neprovádí
periodické prověrky hospodaření palivy
a energií u energeticky náročných
spotřebičů a technologií, že
se neprovádějí rozbory odstranitelných
energetických ztrát, že se používá
pouze statistických norem spotřeby energie místo
technicky zdůvodněných norem.
Bude tedy nutno, aby z výsledků kontrol Státní
energetické inspekce byly vyvozovány závěry
pro zlepšení práce na tomto úseku hospodaření
palivy a energií v celém národním
hospodářství.
Chtěl bych v souladu se závěry výboru
pro průmysl, dopravu a obchod při této příležitosti
ocenit systematické informace, které v současné
době tisk, rozhlas a televize podává o problémech
v oblasti paliv a energetiky a napomáhá tak účinně
zainteresovat všechny občany na úsporách
energie. Účast vedoucích pracovníků
federálního ministerstva paliv a energetiky v čele
se s. ministrem prof. Matuškem při těchto relacích
zajišťuje jejich odbornou úroveň a tím
i vysokou účinnost.
Na závěr mi, vážené soudružky
a soudruzi, dovolte vyjádřit přesvědčení,
že za účinné spolupráce stranických
a hospodářských orgánů spolu
s odborovými a mládežnickými organizacemi
se podaří zajistit úspěšné
splnění úkolů pátého
pětiletého plánu v oblasti paliv a energetiky
a vytvořit dobré předpoklady pro plynulé
zásobování národního hospodářství
palivy a energií v šesté pětiletce.
Děkuji vám za pozornost.
Předsedající předseda SL V. David:
Děkuji poslanci Pšeničkovi. Nyní má
slovo poslanec Auersperg.
Poslanec SN P. Auersperg: Vážený soudruhu
generální tajemníku, soudružky a soudruzi
poslanci, vážené Federální shromáždění,
předseda federální vlády s. Štrougal
ve svém obsažném expozé nás seznámil
s potěšujícími úspěchy
a výsledky, jichž bylo dosaženo při plnění
vládního programu, který před dvěma
roky konkretizoval a promítl do činnosti vlády
úkoly stanovené XIV. sjezdem KSČ. Chtěl
bych konstatovat, že pro nás, poslance Federálního
shromáždění, je radostné vyslechnout
bilanci, v níž mají takovou dominující
úlohu pozitivní skutečnosti. To platí
jak o vnitropolitické, tak i o zahraničně
politické oblasti i o jejich vzájemné podmíněnosti,
kdy dosažená pozitiva i aktiva našeho vnitřního
socialistického rozvoje vytvářejí
jako určující činitel pevné
zázemí pro rozlet našeho působení
v mezinárodních vztazích.
Zahraničně politická část výkladu
předsedy federální vlády dává
plastický, názorný obraz o všech otázkách,
které v této oblasti federální vláda
řeší, jakož i o výrazné
aktivitě a iniciativě čs. zahraniční
politiky v tomto roce.
Bez jakékoliv sebechvály možno konstatovat,
že linie XIV. sjezdu KSČ, rozpracovaná dále
usneseními pléna a předsednictva ÚV
KSČ se stala zdrojem širokého záběru
i výrazné dynamiky zahraniční politiky
Československa, pro jaké těžko najít
srovnání v minulosti.
Zkušenosti tohoto roku ukazují ještě v
jasnějším světle i na mezinárodní
souvislosti a předpoklady všech našich zahraničně
politických úspěchů. Pravicové
síly v letech krize tvrdily, že chce-li čs.
zahraniční politika hrát důležitější
roli v mezinárodních vztazích, musí
na sebe upoutávat pozornost prosazováním
své jakési vlastní tváře a
že proto se musí odpoutat od těsnějších
svazků se Sovětským svazem a druhými
socialistickými zeměmi a nemůže se vázat
na společnou internacionální linii. Různí
apoštolové pražské obrody zároveň
šířili všelijaké legendy o tom,
že prý vzájemné svazky, jednota mezinárodního
socialistického společenství, jsou činiteli
omezujícími zahraničně politickou
autonomii, svazujícími operační volnost
Československa.
Důsledek takového postupu v roce 1968 - 1969 byl
vpravdě katastrofální, především
pro samotné zájmy socialistického Československa.
Projevil se v hlubokém úpadku a poklesu autority
a prestiže Československa, v oslabení reálného
vlivu čs. zahraniční politiky v mezinárodních
vztazích, v hrozbě zahraničně politické
izolace našeho státu. Manévry pravice kromě
toho deformovaly celkový proces zlepšování
mezinárodních vztahů, zejména uvolňování
napětí na evropském kontinentě. Naproti
tomu právem můžeme prohlásit, že
rychlý a podstatný růst autority a vážnosti
Československa po dubnu 1969. vysoká dynamika jeho
zahraničně politické aktivity neoddělitelně
souvisí s procesem plné obnovy, upevňování
a prohlubování internacionálních svazků,
spolupráce a zahraničně politické
koordinace s bratrskými socialistickými zeměmi,
především se Sovětským svazem,
s procesem, který v plné šíři
rozvinul jako vůdčí linii XIV. sjezd.
Tím se dostávám k širší,
obecnější souvislosti, která má
právě v současné době nanejvýš
závažný význam. Pravicoví oportunisté
se pokoušeli stavět proti sobě do vzájemně
se vylučujícího protikladu dva základní
principy zahraniční politiky socialistického
státu - socialistický internacionalismus a mírové
soužití. Také propaganda na Západě
se spekulativně snaží klást otázku,
zda prý internacionalistický charakter zahraniční
politiky socialistických zemí včetně
Československa není v rozporu s uplatňováním
principů mírového soužití. Ostatně
v průběhu konference o bezpečnosti a spolupráci
v Evropě některé kapitalistické země
činí pokusy obcházet, nerespektovat, ba dokonce
přímo vyloučit těsné, vzájemné
svazky mezi socialistickými státy pod záminkou,
že prý jsou v rozporu s důsledným uplatňováním
projednávaných principů vztahů míru,
nevměšování a spolupráce mezi
všemi evropskými státy.
Máme tu ve skutečnosti co činit s logikou,
jak se říká velmi přitaženou
za vlasy. Skutečnost je taková, že tytéž
kruhy na Západě, jimž je trnem v oku jednota
a solidarita socialistických zemí, volají
po tzv. harmonizaci zahraniční politiky Západu
proti socialismu, kterou také důsledně realizují,
burcují do společného boje proti rostoucímu
vlivu socialistického světa. Zkrátka řečeno,
hájí a prosazují jednotnou třídní
pozici soudobého kapitalismu.
V úsilí tohoto druhu je zcela zřetelná
konkrétní snaha některých kapitalistických
zemí, uplatňovat hegemonické snahy, vnucovat
druhým státům pod heslem společných
zájmů ve skutečnosti své mocenské
zájmy, především zájmy vlastních
koncernů. Na adresu socialistických zemí
však na druhé straně přicházejí
s heslem, že prý vzájemná solidarita
socialistických států při výstavbě
socialismu a v úsilí o mír je na škodu
mírovému soužití. Nic nového
pod sluncem, i v tom se zračí třídní
logika našich protivníků.
Naše vlastní praktické zkušenosti dávají
na tyto otázky více než výmluvnou odpověď.
Právě upevnění bratrských svazků
zemí socialistického společenství
otevřelo dokořán i dveře aktivitě
a iniciativě ČSSR v provádění
politiky mírového soužití. Právě
naše trpké zkušenosti z minulého období
potvrzují, že každá tzv. "aktivita"
socialistické země uplatňovaná mimo,
ne-li dokonce v rozporu s linií společného
postupu, jakkoli vyvolává potlesk ze strany našich
protivníků, je z jejich strany přijímána
jedině jako příležitost narušovat
solidaritu mezi socialistickými zeměmi, poškozovat
jejich společné zájmy i zájmy uvolňování
napětí. A naopak, naše vlastní poznatky
jen potvrdily, že možnost opřít se o Sovětský
svaz, o společný postup socialistických zemí,
o jejich společný potenciál a vliv, přímo
násobí síly každé socialistické
země, a podstatně zvyšuje její reálnou
možnost uplatnit vlastní zkušenosti, úspěšně
vyřešit i její specifické problémy,
rozvinout vysokou aktivitu a iniciativu na mezinárodním
poli.