V těchto dnech si např. připomínáme
30. výročí uzavření čs.
- sovětské Smlouvy o spojenectví, přátelství
a poválečné spolupráci. V tomto historickém
dokumentu byl poprvé v době války zakotven
požadavek obnovení suverenity Československa
v jeho předválečných hranicích.
V souvislosti s tím byl tehdy znovu odsouzen mnichovský
diktát jako akt násilí, zvůle, agrese
a bezpráví, jako akt od počátku neplatný.
S uspokojením můžeme konstatovat, že ve
dnech tohoto třicetiletého jubilea byla v Praze
u příležitosti návštěvy
spolkového kancléře Willy Brandta předevčírem
podepsána Smlouva o vzájemných vztazích
mezi oběma zeměmi, která normalizuje jejich
vzájemný poměr a prohlašuje tzv. mnichovskou
dohodu z roku 1938 za nulitní. Díky koordinovanému
a jednotnému postupu socialistických zemí
a především účinné podpoře
Sovětského svazu podařilo se čs. zahraniční
politice dovést do konce úsilí o definitivní
a úplné anulování mnichovského
diktátu a na základě obapolné realistické
vůle upravit vzájemné vztahy s NSR v souladu
s principy odpovídajícími životním
zájmům evropské bezpečnosti a spolupráce.
Proto podepsání smlouvy považujeme za událost
velkého významu a plně souhlasíme
s hodnocením, předneseným s. Štrougalem.
Budeme mít ještě na tomto fóru příležitost,
abychom se v průběhu ratifikačního
řízení podrobně vrátili k této
smlouvě o vzájemných vztazích a z
politicko-právních, aktuálních i perspektivních
hledisek ocenili její význam a pozitivní
přínos.
Existence a další upevňování
mezinárodního socialistického společenství
je tedy výrazným akcelerujícím faktorem
zlepšování vzájemných vztahů
mezi socialistickými a kapitalistickými zeměmi
v duchu mírového soužití. Je tomu tak
i proto, že společné zájmy a cíle
socialistických zemí jsou v plném a naprostém
souladu s životními zájmy všech národů,
s mírovými zájmy všech zemí,
se zájmy bezpečnosti, demokracie, nezávislosti
a nevměšování do vnitřních
věcí. Těsné internacionální
svazky socialistických zemí jsou fakticky progresívním
jádrem, zdrojem síly a rostoucího vlivu idejí
mírové a dobré sousedské spolupráce
v Evropě.
Realistické kruhy některých kapitalistických
zemí ostatně ne náhodou docházejí
k závěru, že dobré vztahy se socialistickými
zeměmi mohou být velmi významným konsolidujícím
faktorem mezinárodního vývoje v Evropě
a ve světě vůbec, a dokonce i vidí,
že mohou pozitivně působit na vzájemné
vztahy mezi samotnými kapitalistickými státy.
Mezinárodní socialistické společenství
se tak dnes ve světě a zejména v Evropě
stává nejdůležitějším
faktorem, garantem mírového řešení
otevřených otázek a důsledného
uplatňování principů nevměšování
do vnitřních věcí, vzájemné
úcty, vážnosti a spolupráce.
Ze všech uvedených skutečností vyplývají
závažné závěry i pokud jde o
budoucí vývoj. Klade se především
otázka, jaké závěry a důsledky
vyplývají z celého soudobého procesu
hluboké a zásadní strukturální
změny v mezinárodních vztazích pro
nás, pro Československo.
Chtěl bych podtrhnout, že hodnotíme tento proces
s hlubokým uspokojením, neboť poprvé
v dějinách se vytvářejí reálné
předpoklady pro možnost soustavně a trvale
zmenšovat nebezpečí válečného
konfliktu, zejména války jaderné, a uplatňovat
stále výrazněji ve vzájemných
vztazích zemí s protikladným zřízením
princip mírového soužití. Zároveň
se však jako marxisté a socialisté díváme
na tento proces z jasných třídních
pozic; plně si uvědomujeme komplikovanost, jeho
velkolepé možnosti na straně jedné -
i jeho meze a záludy na straně druhé.
Ve svých posledních projevech, zejména na
Světovém kongresu mírových sil v Moskvě
a při návštěvě v Indii, podrobil
generální tajemník ÚV KSSS L. I. Brežněv
hlubokému marxisticko-leninskému rozboru současný
mezinárodní vývoj ve světle plnění
linie XIV. sjezdu. Závěry Krymu, výsledky
nedávné návštěvy soudruha Brežněva
a krátce poté i soudruha Husáka v Indii jen
potvrzují, že proces přechodu od studené
války k uvolňování, od konfrontace
k postupnému uplatňování principů
mírového soužití má široký,
všeobsáhlý charakter a zasahuje svým
blahodárným vlivem postupně další
a další oblasti a je s to dokonce působit jako
velmi pozitivní faktor v rozvoji sociálních
procesů.
Nedávno byl však pozitivní tok událostí
letošního jara a léta narušen několika
událostmi velmi nebezpečného dosahu pro mezinárodní
vývoj. Násilným vojenským převratem
v Chile byla svržena legální, demokraticky
zvolená Allendova vláda a namísto ní
byla nastolena krvavá fašistická diktatura.
Krátce poté znovu vzplanuly boje na Středním
východě a svět se stal znovu svědkem
nebezpečných důsledků agresivní
politiky izraelských militaristických sil podporovaných
světovým sionismem i některými vlivnými
kruhy mezinárodního imperialismu. U našeho
obyvatelstva tyto události právem vyvolaly rozhodný
odpor a krajní rozhořčení a velice
intenzivní solidaritu s chilským lidem a spravedlivým
bojem arabských národů. Zároveň
však třeba konstatovat, že nemálo zneklidnily
mnohé naše občany, kteří si kladli
otázku, zda těmito událostmi není
vážně narušen nebo dokonce zmařen
celkový proces uvolňování napětí.
My pochopitelně přistupujeme jak k událostem
v Chile, tak na Středním východě s
veškerou vážností a vyvozujeme z nich
všechny potřebné závěry pro další
vývoj. Násilný vojenský převrat
v Chile znovu ukázal, že buržoazie, která
se v soudobém politickém i ideologickém boji
tolik ohání lidskými právy a svobodami,
která se tak vehementně angažuje ve prospěch
různých forem takzvaného "vylepšování
socialismu", nebyla v Chile s to pokojně uplatnit
ani svou převahu v parlamentě, anebo jít
cestou politického zápasu na platformě vlastní
ústavy. Ale naopak tuto vlastní ústavu zničila,
vtiskovala koncepci pluralismu kontrarevoluční záměr
a záchranu svých třídních privilegií
i vyvlastněných pozic zahraničního
kapitálu nakonec našla v nastolení otevřeného
násilí a fašistického teroru. Tento
zvrat v Chile znovu úděsně potvrzuje prozíravé
varování F. X. Šaldy, které vyslovil
po nástupu Hitlera, že "každý vypjatý
nacionalismus vyúsťuje v bestialitu".
Události na Středním východě
potvrdily oprávněnost závětů
krymského setkání nejvyšších
představitelů komunistických a dělnických
stran koncem července letošního roku o tom,
že proces uvolňování napětí
se musí postupně rozšířit i na
další oblasti, že je nezbytné účinně
řešit a spravedlivě vyřešit krizovou
situaci v jednotlivých ohniscích mezinárodního
napětí. Zájem míru a bezpečnosti
všech národů vylučuje, aby si na Středním
východě agresor ponechával násilím
obsazená území a pod ustavičným
tlakem vojenské síly, opřené do října
letošního roku o mýtus neporazitelnosti, udržoval
naprosto nenormální situaci v této oblasti.
Události na Středním východě
dokázaly zákonitý růst solidarity
a rostoucí akceschopnosti arabských zemí,
která se projevila jak v oblasti vojenské, tak i
v oblasti politické, zejména použitím
takové zbraně, jako je naftové embargo. Tyto
události prokázaly zároveň obrovskou
účinnost solidarity a praktické pomoci, kterou
arabským zemím poskytují socialistické
státy, zejména Sovětský svaz. Posléze
pak přinesly nové důkazy toho, jak blahodárný
vliv má na veškerý vývoj mezinárodních
vztahů zahraničně politické úsilí
Sovětského svazu a dalších socialistických
zemí. Bez rozsáhlého, konkrétního
pokroku, k ně muž došlo v tomto roce kupř.
ve vztazích mezi Sovětským svazem a Spojenými
státy, nebyl ani myslitelný společný
postup těchto zemí, vedoucí k přerušení
operací a přijetí známých rozhodnutí
v OSN, jejichž realizace se může v průběhu
očekávaných mírových jednání
stát jedině reálným předpokladem
pro skutečně mírové a spravedlivé
řešení konfliktu na Středním
východě.
Právem můžeme říci, že přes
všechny složitosti a obtíže prokázal
proces uvolňování mezinárodního
napětí i v posledním období svoji
obrovskou sílu a účinnost. Je tomu tak především
proto, že poprvé v dějinách mezinárodních
vztahů se toto úsilí opírá
o takový poměr sil ve světovém měřítku,
který už dávno nemluví ve prospěch
válkychtivých generálů a zbrojařských
koncernů, ale vyvíjí se ve prospěch
socialismu, míru, demokracie a pokroku. Je tomu tak dále
proto, že mohutná ofenzíva socialistických
zemí v současných mezinárodních
podmínkách nejenže neztrácí svou
dynamiku, ale naopak ji dále zvyšuje. Pod vlivem těchto
faktorů se i nadále rozvíjejí realistické
tendence ve vládnoucích kruzích kapitalistických
zemí. Ne proto, že by tyto kruhy pojednou pocítily
nával sympatií k míru a socialismu, ale především
proto, že je k tomu vedou vlastní bezprostřední
zájmy, a to jak zájem na tom, aby nepropukla jaderná
válka, tak i zájmy vyplývající
z jejich ekonomické i jiné situace.
My si ovšem znovu a znovu uvědomujeme, že sám
proces zásadní přestavby mezinárodních
vztahů, jehož jsme aktivními činiteli,
je nejen produktem, ale i formou ostrého třídního
zápasu. Že v jeho průběhu se nadále
mobilizují síly krajní reakce, snažící
se jej zadržet, zvrátit. Dosud neztratily svůj
vliv ty síly, které se houževnatě staví
proti uvolňování mezinárodního
napětí. Bylo by to v rozporu se všemi historickými
zkušenostmi, v rozporu se základní dialektikou
dějin. Na Západě probíhá ostrý
zápas mezi stoupenci uvolňování napětí
a těmi, kdo zastávají pozice návratu
ke studené válce. Hlavními nositeli odporu
proti uvolňování napětí jsou
zejména ty síly, jimž se právem dostalo
souhrnného názvu vojensko-průmyslový
komplex. Kromě toho v průběhu studené
války roztočila se na Západě na plné
obrátky antikomunistická propagační
mašinérie a byly vytvořeny desítky institucí
jakožto instrumentů protikomunistického a protisovětského
boje, z nichž žádný dosud nepřestal
existovat, ale působí nadále setrvačnou
silou, uplatňují nové metody a formy ideologického
zápasu s cílem znesnadňovat proces uvolňování
napětí.
K nejhouževnatějším a nejvlivnějším
nositelům odporu k mírovému soužití
patří síly mezinárodního sionismu,
A nelze zapomínat ani na ty kruhy na druhém konci
světa, na Dálném východě, které
se tvrdošíjně staví proti každému
náznaku uvolňování napětí
a přilévají oleje do ohně, pokud jim
jen vlastní možnosti na to stačí. Soudobé
vedení Čínské lidové republiky,
které vyzvedlo antitřídní doktrínu
o nebezpečí dvou supervelmocí, buduje celou
svoji mezinárodně politickou koncepci na principu
tzv. "velkého chaosu" a očekává,
že právě v "kalných vodách"
takového chaosu bude možno úspěšně
lovit v zájmu jejich velmocenských, antisovětských
aspirací.
Přes všechny tyto skutečnosti - resp. právě
proto, že je známe, že chápeme jejich
podstatu, známe příčiny, z kterých
vyplývají, že jsme se už naučili
odpovídat patřičnými ideologickými
protiúdery i díky tomu, že realisticky oceňujeme
své síly a možnosti v boji za další
uvolňování mezinárodního napětí
a za nastolení spravedlivého míru - právě
proto je naše filosofie světového vývoje
- jak to zdůraznil soudruh Brežněv - filosofií
optimismu.
Jsme si velmi dobře vědomi, že ještě
nikdy nebyly předpoklady zabránit nové válce,
udržet a upevnit mír, přebudovat mezinárodní
vztahy na základě mírového soužití
tak reálné, jako je tomu v současné
mezinárodní situaci. To v nás ovšem
nemůže vyvolávat pocit nějakého
sebeuspokojení, ale naopak, vědomí tím
větší odpovědnosti.
Československá socialistická republika jako
pevný článek mezinárodního
socialistického společenství má a
musí v tomto procesu sehrát důležitou
úlohu tak, jak to odpovídá tužbám
a přáním našeho lidu i reálným
možnostem naší země. Zejména v
příznivém vývoji na evropském
kontinentě Československo rozhodně nehodlá
být pouhým divákem. Historické zkušenosti,
těsná spjatost osudů naší země
s vývojem v Evropě, dává nám
veškeré oprávnění uplatnit náš
aktivní vliv, úměrný naší
síle i možnostem na další přeměnu
tohoto kontinentu v kontinent mírového soužití
a vzájemně prospěšné spolupráce.
Budeme dále pokračovat ve svém aktivním
a iniciativním přístupu k jednání
Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě
i k vídeňským jednáním o snížení
ozbrojených sil a výzbroje ve střední
Evropě. V žádném případě
nepropadáme pacifistickým iluzím, ale hlavní
důraz klademe na to, aby na těchto multilaterálních
platformách byla vytvořena spolehlivá základna
pro další pozitivní vývoj našeho
kontinentu. Nedíváme se proto na tato jednání
jako na jednorázovou záležitost. Považujeme
je pouze za první fázi vývoje, na niž
musí navazovat další soustředěné
a pozitivní úsilí. Také v oblasti
dvoustranných vztahů jsou dosud četné
rezervy a budeme vyvíjet všemožné úsilí
k tomu, aby byly naplněny pozitivním úsilím
v zájmu naší země, v zájmu všestranného
upevňování míru a rozvoje oboustranné
i mnohostranné spolupráce v Evropě. Nepochybně
významnou úlohu může Československo
sehrát také v úsilí o postupné
odstraňování dalších ohnisek
mezinárodního napětí, zejména
v oblasti Středního východu. Výsledky
cesty generálního tajemníka ÚV KSČ
soudruha Husáka v Indii názorně ukazují
na možnosti, které má Československo
v zájmu posílení bezpečnosti a míru
v Asii.
Dovolte mi však, soudružky a soudruzi poslanci, využít
této příležitosti a připomenout,
že zahraničně politická aktivita Československé
socialistické republiky není zdaleka pouze záležitostí
diplomaticko-politického charakteru. Pro soudobý
mezinárodně politický vývoj je charakteristický
stále vzrůstající vliv ekonomické
a také ideologické oblasti, Jejich prostřednictvím
se stává aktivním a důležitým
činitelem mezinárodně politického
dění fakticky každý náš
závod, každé naše pracoviště.
Už dosavadní zkušenosti potvrzují, že
mírové soužití bude tím pevnější
a spolehlivější, čím více
bude podloženo - jak o tom hovořil také s.
Štrougal - rozsáhlou i dlouhodobou ekonomickou spoluprací
mezi socialistickými a kapitalistickými státy.
I tady platí základní poznatek, že čím
vyšší bude stupeň komercionalizace mezinárodních
vztahů mezi socialistickými a kapitalistickými
zeměmi, tím menší je riziko vojenského
střetu a pevnější záruka mírového
rozvoje. Přitom vycházíme z přesvědčení,
že čím hlubší a intenzívnější
budou ekonomické svazky Československa se Sovětským
svazem, s bratrskými socialistickými zeměmi,
čím rychleji a úspěšněji
půjde kupředu proces mezinárodní socialistické
integrace, úspěšně se budou rozvíjet
naše hospodářské vztahy s rozvojovými
zeměmi, tím větší, rozsáhlejší
a bezpečnější jsou i možnosti naší
ekonomiky spolupracovat s vyspělými kapitalistickými
zeměmi. Jak už bylo mnohokráte řečeno,
jsme k tomu připraveni jak po linii RVHP, tak na dvoustranné
základně a počítáme i s potřebnou
iniciativou, která by umožnila zvýšit
rozsah i úroveň této hospodářské,
obchodní i vědeckotechnické spolupráce.
Je samozřejmé, že to je možné jen
na tom základě, že budou vůči
nám odstraněna diskriminační opatření
jak bilaterální, tak multilaterální
povahy a že budou důsledně respektovány
zásady rovnosti, vzájemné výhodnosti
i prospěšnosti. O všech těchto otázkách
ekonomické spolupráce s kapitalistickými
zeměmi podrobně hovořil ve svém expozé
s. Štrougal. Můžeme říci, že
vyložená pozice vlády i její záměry
v tomto směru se jistě setkají s plnou podporou
FS.
Stále významnější roli hraje
v soudobých mezinárodních vztazích
ideologický zápas. Zostřování
boje na tomto poli je zcela zákonité. Ba dokonce
lze konstatovat, že čím účinněji
se uplatňují principy mírového soužití
v mezinárodních vztazích, čím
více se nebezpečí války bude snižovat,
tím více se střetávání
v rámci zákonitého třídního
zápasu v mezinárodní oblasti bude přenášet
právě do oblasti ideologické.
Náš třídní protivník vystoupil
s heslem tzv. "volného pohybu osob, myšlenek
a informací". Požaduje, aby - prý v zájmu
mírového soužití - bylo dosaženo
tzv. větší propustnosti hranic socialistických
států. Náš postoj k podobným
požadavkům je jasný a principiální.
Vycházíme z toho, že upevnění
míru, bezpečnosti a spolupráce mezi zeměmi
dvou protikladných společenských soustav
musí vést logicky i k rozvoji jejich spolupráce
v oblasti kulturní, školské, sportovní,
turistické - i v oblasti informací a styků
mezi lidmi. Takový vývoj v podmínkách
mírového soužití je ovšem naprosto
neslučitelný se snahami některých
zemí, vměšovat se do vnitřních
věcí socialistických států,
poučovat nás, ba dokonce vnucovat nám, jak
má vypadat náš právní řád,
naše předpisy. Nemenším právem
bychom my mohli žádat na kapitalistických státech,
aby přijaly naše zásady, naše zákonná
opatření v oblasti práva na práci
a nepřípustnosti nezaměstnanosti, sociálního
zabezpečení, péče o nemocné,
bezplatného poskytování zdravotní
péče, péče o děti a jejich
bezplatné vzdělávání, o ženy
v mateřství atd. My jsme si ovšem dobře
vědomi toho, že vnucovat podobné požadavky
kapitalistickým zemím by nebylo reálné,
protože by to bylo v rozporu se samou podstatou právě
jejich, kapitalistického společenského řádu,
navíc, pak víme, že jde o věci, jejichž
probojování je záležitostí lidu
a pracujících těchto zemí. Žádáme
ovšem zcela kategoricky jedno: aby ani představitelé
kapitalistických států neoktrojovali své
představy, své názory nám, socialistickým
zemím.
V ideologické oblasti není a nemůže
být smíru mezi socialismem a kapitalismem. A my
v tomto zápase nehodláme být a také
nebudeme v defenzívě. I v naší vlasti
prokázal socialistický společenský
řád dosud v dějinách nevídanou
schopnost, řešit problémy týkající
se života a práce miliónů lidí.
Budeme šířit tuto pravdu o socialismu, o blahodárnosti
vlivu jeho mírové politiky pro vývoj na celém
světě. A budeme dále odhalovat i pravdu o
kapitalismu, o jeho skutečné tváři,
tak jak ji znovu demaskovaly události v Chile nebo v Řecku.