Myslím si, že dnešek je příležitostí
k tomu, vyzvat ministerstvo financí, aby ve svém
úsilí o prohlubování systemizace a
v racionalizaci státní správy dále
pokračovalo a aby přísně dbalo na
dodržení zásad, vytyčených pro
usměrnění a kontrolu vývoje orgánů
státní správy.
Při rostoucí úloze vědy a techniky
v našem hospodářství, by ministerstvo
mělo do systemizace ve státní správě
promítat též vliv podílu těchto
dvou činitelů, s cílem dosáhnout vyšší
kvality práce orgánů státní
správy. Zejména mám na mysli vytvoření
takových podmínek, které by dovolovaly, aby
v této oblasti příště zbývalo
- ve smyslu závěrečného projevu s.
Husáka na listopadovém plénu ÚV KSČ
- více času na práci koncepční
a analytickou a na její včasné a cílevědomé
provádění, které by soudobou řídící,
organizátorskou a kontrolní práci přivedlo
na nyní tak žádoucí, vyšší
úroveň.
Předsedající 1. místopředseda
FS ing. J. Marko: Ďakujem poslankyni Zderadičkovej
a prosím poslanca Machoňa, aby sa ujal slova.
Poslanec SL J. Machoň: Vážené
soudružky poslankyně, vážení soudruzi
poslanci, jedna z kapitol rozpočtu československé
federace, jehož návrh právě projednáváme,
patří Československé tiskové
kanceláři. Teda instituci, mající
klíčové postavení a nezastupitelné
poslání v celém systému sdělovacích
prostředků. Na Československé tiskové
kanceláři závisí totiž v podstatě,
jak pravdivě a pohotově jsou občané
naší republiky informováni o všem, co
se stalo a děje nejen u nás, ale i kdekoliv ve světě,
i - což je neméně důležité
- jak pohotové a politicky účinné
zpravodajství nabízíme o socialistickém
Československu do zahraničí.
O tom, jak významnou roli sehrává v naší
době tisk, rozhlas, televize a všechny další
prostředky a formy masového působení,
není jistě třeba snášet obsáhlé
důkazy. V živé paměti máme dosud
neblahé zkušenosti z krizových let 1968 - 1969
i zkušenosti novější, doložené
rolí, kterou tytéž sdělovací
prostředky v rukou socialismu oddaných novinářů
sehrály v konsolidačním procesu. I role a
úkoly, které tento významný a mocný
ideový nástroj, uplatňující
se každodenním vytvářením veřejného
mínění při formování
politické orientace a politické výchově
nejširších mas, plní, má plnit
a chce plnit v boji za co nejúspěšnější
a nejvšestrannější realizaci závěrů
XIV. sjezdu KSČ a všech po něm následujících
plén.
V této souvislosti není jistě od věci
připomenout, že obdobně jako v jiných
oblastech i na tomto, jimi předtím zvlášť
zneužitém a rozvráceném úseku,
zcela selhaly naděje a předpovědi pravičáků.
Nejen že se našel dostatek novinářů
a publicistů pro práci ve sdělovacích
prostředcích, ale co bylo a je neméně
potěšující, pracovníkům
našich sdělovacích prostředků
se podařilo znovu získat důvěru i
spolupráci čtenářů, posluchačů
a diváků, jež byla předtím tak
nebezpečně a nezodpovědně zneužita.
Tento úspěch, nemyslitelný ovšem bez
celospolečensky prospěšné politiky,
která byla vytyčena XIV. sjezdem Komunistické
strany Československa a jež je nyní pod jejím
vedením krok za krokem uskutečňována
za účasti celé Národní fronty,
nezmění nic na pravdě, že pokud jde
o práci sdělovacích prostředků,
nelze nikdy říci, že je taková, aby
nemohla a neměla být ještě lepší.
Přitom rozsah této činnosti, její
kvalita, argumentační přesvědčivost,
ideová síla i působivost použitých
forem závisí vedle ujasněného řízení
tohoto úseku především na politické
vyspělosti, ideové pevnosti a profesionální
zdatnosti všech, kdo tu pracují.
Tato skutečnost vystupuje nyní o to víc do
popředí, že téměř třetinu
všech pracovníků sdělovacích
prostředků tvoří dnes u nás
mladí lidé, kteří tu nastoupili v
průběhu posledních tří - čtyř
let. Že to nebyli a dosud nejsou samí mistři
pera, je samozřejmé. I na nich, obdobně jako
u tak mnoha starších novinářů
se však potvrdilo a potvrzuje, že novinář
roste nejrychleji a nejspolehlivěji vlastní prací
na konkrétních úkolech při bezprostředním
styku se životem. Důkazy o tom je možno nalézt
v každé redakci. Nám, protože je všeobecně
známý a veřejně kontrolovatelný,
může tu nejlépe posloužit příklad
mladého kolektivu Televizních novin, u něhož
tento proces probíhá denně před očima
miliónů diváků.
O změnách, k nimž v posledních letech
došlo na úseku sdělovacích prostředků,
svědčí dnes už jak jejich duch, tak
i samotná novinářská organizace. A
to nejen v tom, že organizační struktura Československého
svazu novinářů odpovídá plně
federativnímu uspořádání Československé
republiky, ale i v tom, že Československý svaz
novinářů, i oba jeho republikové svazy,
se věnují zvyšování ideové
a odborné úrovně svých členů
jako nikdy předtím. I když čísla
nemohou říci dost i o kvalitě a rozsahu této
činnosti, přece jen těch 31 ideově
výchovných akcí, uskutečněných
od počátku letošního druhého
pololetí svědčí jasně o kursu,
který se stal trvalou součástí svazové
práce.
Jestliže si nyní, a ne bezdůvodně, znovu
a znovu připomínáme, že doprovodným
jevem nadějného, a přirozené touze
pracujících celého světa, odpovídajícího
trendu uvolňování mezinárodního
napětí zůstává, a až do
konečné porážky reakčních
sil světového imperialismu nezbytně zůstane
ideologický boj mezi socialismem a kapitalismem, pak nemůžeme
spoléhat pouze na sílu a přitažlivost
idejí míru a socialismu, ale musíme jejich
vítězství všestranně pomáhat.
Aktivní a svým způsobem rozhodný podíl,
jak to mimo jiné zdůraznily závěry
letošní krymské schůzky představitelů
komunistických a dělnických stran socialistických
zemí, tu musí odvést právě
sdělovací prostředky, což ovšem
mimo jiné znamená, že tu musíme držet
krok i po stránce technické výzbroje s protivníkem,
který právě na tomto úseku nikdy nelitoval
prostředků a nákladů. V období
nastupující vědeckotechnické revoluce,
v níž věda, technika a zejména informace
sehrávají nebývalou roli, nelze ani tady
nadále vystačit s tím, co bylo dobré
ještě včera nebo předevčírem.
Své potřeby má v tomto směru televize,
rozhlas, tisk, i zařízení, která by
měla v budoucnosti tvořit jejich teoretické
zázemí. Zvláště naléhavě
vystupují v této souvislosti nedostatky v materiálně
technické základně sdělovacích
prostředků.
U práce Československé tiskové kanceláře,
jejíž zpravodajská, propagační
a propagandistická činnost není, jak víme,
zdaleka směrována jen na redakce našich sdělovacích
prostředků, ale ve značné míře
do zahraničí, působí totiž už
dnes jako limitující faktor následující
skutečnosti; pracoviště ČTK jsou v Praze
na 40 různých místech, přitom v hlavní
budově v Opletalově ulici, kde jsou umístěny
nejdůležitější zpravodajské
provozy, je naprostý nedostatek místa, a co horšího,
malý příkon elektrické energie. Instalace
a využití nové spojové, zpravodajské
i redakční techniky je tu za této situace
prakticky nemožné.
To vše, a řadu dalších nedostatků
v pracovním prostředí naší tiskové
agentury, která den ze dne pracuje nepřetržitě
plných 24 hodin, může odstranit jedině
nová agenturní budova, jejíž výstavba
se řadu let připravuje, a která měla
být zahájena v roce 1976 a ukončena v roce
1981. Přestože ČTK vyvíjí intenzívní
úsilí pro včasné zajištění
projektových prací a pro zahájení
stavby v prvním roce šesté pětiletky,
jak to ve svých doporučeních podpořilo
usnesení kulturních výborů Sněmovny
lidu a Sněmovny národů, nepodařilo
se dosud docílit zařazení nové budovy
ČTK do státního plánu staveb zahajovaných
v roce 1976.
I když všichni známe obtíže, s nimiž
se musíme vyrovnávat v investiční
výstavbě, domnívám se, a v tom rovněž
tlumočím názor opřený o doporučení
obou kulturních výborů, že výstavbu
nové budovy ČTK nelze rok od roku odkládat,
má-li se Československá tisková kancelář
úspěšně vyrovnávat se stále
rostoucími úkoly, mezi nimiž už dnes a
v budoucnosti stále víc budou narůstat požadavky,
vyplývající z její nezbytné
účasti při rozvoji integrované spolupráce
tiskových agentur socialistických zemí.
V obdobně tíživé situaci jako ČTK
je, pokud jde o materiálně technickou základnu,
i značná část našeho periodického
tisku. I když v posledních letech objem prostředků
vkládaných v polygrafii do výstavby i do
nové techniky velmi podstatně vzrostl, stále
se tu ještě pracuje se strojovým parkem, který
je v průměru opotřeben z 61,83 %. Přitom
v novinářských závodech n. p. Mír,
kde se v Praze tiskne pět denních listů a
více než 100 dalších časopisů,
dosahuje opotřebovanost strojového parku 75,31 %.
Deníky práce a Mladá fronta se například
tisknou na rotačkách, pocházejících
z let 1926 - 1928 a ve stejně havarijním stavu je
rotačka brněnského závodu n. p. Tisk.
Možnost modernizace, a to nejen pokud jde o rotační
tisk, ale i pokud jde o expedici statisícových nákladů
denních listů, která se dosud ve většině
případů provádí stejně
jako před 30 až 50 léty převážně
rukodílným způsobem, znemožňuje
v řadě případů charakter objektů,
v nichž jsou tiskárny umístěny. Z toho
vyplývají i špatné pracovní podmínky,
které zejména v pražské a brněnské
aglomeraci způsobují, že tu polygrafický
průmysl trpí neustálým nedostatkem
pracovních sil. To však už je problém,
o němž na nedávném plénu ÚV
KSČ diskutoval soudruh Milan Vaněček a který
tu proto není třeba rozvádět.
Mluví-li se pouze o nedostatcích a potřebách,
je to přirozeně vždycky pohled jednostranný.
V mém případě pohled, kterému
k vylíčení celkové materiálně
technické základny našich sdělovacích
prostředků chybí údaje o dlouhé
řadě pozitivních a i pokud jde i finanční
prostředky velmi nákladných položek,
k nimž mimo jiné patří výstavba
nových televizních center v Praze i Bratislavě,
investice do spojů a mnohé a mnohé další
položky, dokazující, že tento předtím
dlouho opomíjený a zanedbaný úsek
je v posledních letech v centru pozornosti jak orgánů
KSČ, tak orgánů vládních.
Při projednávání rozpočtu lze
jistě nejsnáze a nejprůkazněji zdůvodnit
náklady, u nichž lze vykázat rychlou návratnost
a vysokou efektivnost každé vložené koruny.
U potřeb, k nimž jsem se právě snažil
upoutat vaši pozornost, nelze však argumentovat jen
hospodářskou rentabilitou nebo dokonce pouze finančním
ziskem. Zde bylo vždycky správné kalkulovat
s jinak nedosažitelnými zisky v oblasti politické,
a tím víc je třeba mít je na poměti
nyní, kdy se i v mezinárodním měřítku
přesouvá třídní boj stále
zřetelněji do oblasti ideologie, a kdy všude,
kde ideově působíme my, působí
nebo může snadno působit náš ideologický
nepřítel, Děkuji vám za pozornost.
Předsedající 1. místopředseda
FS ing. J. Marko: Ďakujem poslancovi Machoňovi.
Slovo má poslankyňa Hollerová. Pripraví
sa poslanec Jozef Malina.
Poslankyně SN B. Hollerová: Vážení
soudruzi poslanci, vážení hosté, předložený
návrh státního rozpočtu na příští
rok předpokládá růst výdajů
na kulturní a sociální opatření
a také na tělesnou výchovu. Konstatujeme
tuto skutečnost s velkým uspokojením, neboť
na poradách pracovní skupiny pro mládež,
tělesnou výchovu a sport a na schůzích
kulturních výborů i při praktické
práci mezi voliči, zvláště při
poslaneckém průzkumu tělovýchovné
problematiky v Havířově, Banské Bystrici
a v Praze, který jsme organizovali v minulém roce,
jsme měli možnost podrobně se seznámit
s problematikou tělovýchovného hnutí.
Ve světle našich zkušeností zvlášť
vyniká pozornost a péče, kterou v poslední
době KSČ a socialistický stát věnují
v duchu závěrů XIV. sjezdu KSČ rozvoji
tělesné výchovy a sportu. Základní
úkoly pro tělesnou výchovu, jak byly znovu
připomenuty na červencovém plénu ÚV
KSČ, dostávají i hmotné zabezpečení
v podobě zvýšených rozpočtových
výdajů na tuto činnost.
V závěru letošního roku se konaly sjezdy
národních tělovýchovných organizací
a IV, sjezd Československého svazu tělesné
výchovy a posléze i V. sjezd SVAZARMU. Proběhly
v neobyčejně příznivém politickém
a společenském klimatu, za nebývalého
zájmu nejvyšších stranických a
státních představitelů, společenských
institucí a široké veřejnosti. Výrazná
byla i aktivita členů, zejména v celém
období jejich příprav. Sjezdy znovu potvrdily
i poznatek našeho průzkumu, že tělesná
výchova není pouze resortní záležitostí
jedné společenské organizace, ale že
její rozsah a dosah je daleko širší a
její rozvoj je vážným celospolečenským
zájmem a úkolem.
Z celospolečenského hlediska se jeví jako
nutnost chápat a doceňovat tělesnou výchovu
jako nezastupitelného činitele při formování
morálního, politického profilu zejména
mládeže, při zvyšování fyzické
zdatnosti, jako předpokladu aktivní tvorby zdraví,
při reprodukci pracovní síly i zvyšování
branné připravenosti. Současně, jak
narůstá negativní působení
technického pokroku, změny v charakteru práce
i způsobu života na zdraví a pohybový
aparát pracujícího člověka,
hledá společnost cesty, jak tyto nepříznivé
důsledky odstraňovat a jak jim předcházet.
Představitelé nejvyšších stranických
a státních orgánů již mnohokrát
- naposledy právě na sjezdech ČSTV - tyto
skutečnosti zdůraznili. Musíme tedy všichni
společně a na všech úsecích našeho
společenského života vytvářet
podmínky, aby tělesná výchova mohla
svou nezastupitelnou funkci plnit.
To se týká především oblasti
řízení. Tělovýchovná
organizace, jakkoli počtem členstva a hlavně
rozsahem a rozmanitostí svých činností
patří jistě k našim největším
a nejvýznamnějším společenským
organizacím, nemůže - právě jako
společenská organizace - plnit všechny náročné
úkoly bez koordinace činnosti všech složek
státní i společenské sféry,
které se na rozvoji tělesné výchovy
podílejí a v budoucnu musí podílet.
Účinná koordinace, spojená s všestranným
vytvářením podmínek pro jednotlivé
specifické složky, je bezesporu úkolem orgánů
státní správy.
Očekáváme proto, že v duchu politických
usnesení budou v dohledné době vytvořeny
takové podmínky, které umožní,
aby orgány státní správy na všech
úrovních - a to je nutno zdůraznit - mohly
začít plnit svou funkci v celém rozsahu.
Víme - a i náš průzkum to potvrdil -
že zejména národní výbory v duchu
svých volebních programů velmi účinně
pomáhají zejména při výstavbě
tělovýchovných zařízení
v rámci akce "Z". V této činnosti
budou i nadále pokračovat, a to je nutno ocenit.
Úkoly, které před tělovýchovným
hnutím stojí, vyžadují, aby tyto služby
začaly co nejdříve uplatňovat nesmírně
důležitou funkci v koordinaci i ostatních sfér
činnosti v oblasti tělesné výchovy,
jak již o ní bylo hovořeno.
Bez cílevědomé koordinace by nebylo možno
splnit náročné úkoly, které
nás na základě závěrů
XIV. sjezdu KSČ čekají v masovém rozvoji
tělesné výchovy. Vycházejí
ze základní myšlenky, že přiměřené
tělovýchovné vyžití má
být nejen právem, ale i reálnou možností
každého občana ČSSR. Generální
tajemník ÚV KSČ s. Gustáv Husák
v této souvislosti na IV. sjezdu ČSTV mimo jiné
připomněl, že objektivní podmínky
pro masový rozvoj tělesné výchovy
vytvořil teprve socialismus, že podmínky pro
to, aby milióny lidí se mohly věnovat též
upevňování svého zdraví i svým
sportovním zálibám, mohly vytvořit
teprve hluboké revoluční změny v naší
společnosti po roce 1945 a 1948. Chceme-li v tom duchu
realizovat koncepci masového rozvoje tělesné
výchovy do všech důsledků, znamená
to uskutečnit řadu metodických, kádrových,
organizačních a dalších opatření
v ohromném rozsahu a za účasti řady
institucí. S uspokojením můžeme vzít
na vědomí iniciativní, neformální
a netradiční způsob spolupráce mezi
ČSTV a SSM a jeho Pionýrskou organizací,
jak byl vyjádřen na IV. sjezdu ČSTV i na
plenárním zasedání ÚV SSM k
problematice tělovýchovy, brannosti a turistiky
a jak je - což je nejdůležitější
- také v praxi již uskutečňován.
Obdobný přístup musíme uplatňovat
i ve všech složkách armády a Svazarmu.
Důležitý je též masový rozvoj
tělovýchovných činností u dospělých.
Jde o to, přesvědčit a k tělovýchovné
činnosti doslovně dovést i tu část
populace dospělého věku, které se
tělesná výchova nestala návykem a
potřebou již v mládí, V tomto smyslu
se otevírají nejširší možnosti
zejména pro ROH a pro plodnou spolupráci mezi ním
a tělovýchovnou organizací.
Samostatnou kapitolu tvoří problematika vrcholového
sportu a státní sportovní reprezentace. Výsledky
i vystupování našich sportovních reprezentantů
doma i za hranicemi vlasti se zdaleka neposuzují izolovaně.
Přispívají k upevnění mírové
spolupráce mezi národy i k posílení
autority a úspěchů všech zemí
socialistického tábora v mírovém soutěžení
zemí s různým společenským
zřízením. Nová koncepce zabezpečování
vrcholového sportu a státní sportovní
reprezentace, jak se právě v současné
době začíná realizovat, svědčí
o tom, že socialistická země chce, může
a dovede svůj kladný vztah k tělesné
výchově a sportu vyjádřit velmi konkrétně
a reálně.
Tím chci ukázat, že tělesná výchova
je velmi obsáhlá záležitost, která
má vazbu na celou řadu dalších úkolů
v socialistické společnosti. Zabezpečování
jejího dalšího rozvoje vyžaduje značné
množství kádrových sil, materiálních
potřeb, ale i finančních prostředků.
Má-li tělovýchovná činnost
přinášet žádoucí výsledky,
musí být podepřena vědeckými
a teoretickými poznatky. Sebelepší propaganda,
sebedokonalejší metodické pomůcky zůstanou
bez účinku, nebudou-li hřiště,
bazény, stadióny, areály zdraví, tělocvičny
a rekreační oblasti, ve kterých je možno
tělesnou výchovu provádět. A i ta
nejmodernější zařízení
zůstanou prázdná, nebudeme-li mít
dostatek obětavých, ale i náležitě
vzdělaných cvičitelů, trenérů
a činovníků. Je tedy přirozené,
že v návrhu státního rozpočtu
na příští rok vzrostly i náklady
na tělesnou výchovu a podaří-li se
nám všechny koncepce úspěšně
realizovat, bude tomu tak zřejmě i nadále.
Bohužel nedovedeme vyčíslit hodnoty, které
se našemu národnímu hospodářství
vlivem cílevědomě prováděných
tělovýchovných činností vrátí
tím, že pomáháme vychovávat lidi
zdravé, práce i obranyschopné i morálně
pevné. Je však nutné, abychom si toho byli
vždy vědomi.