Středa 12. prosince 1973

Návrh státního rozpočtu obezřetně počítá s takovým snížením materiálních a výrobních nákladů i s takovým zrychlením obratu zásob, které jsou za současného stavu reálně dosažitelné, a které pomáhají zajišťovat potřebné zvýšení příjmových zdrojů. Avšak postrádáme ještě účinné ekonomické stimuly, které by působily na dobrovolné a výrazné překračování těchto úkolů, které by pomáhaly nastolovat soulad celospolečenského zájmu na snižování nákladů se zájmem pracovních kolektivů.

Vcelku lze říci, že předložený návrh státního rozpočtu na rok 1974 lze opět označit za návrh rozpočtu růstu životní úrovně naší společnosti a hospodářské síly naší země, ale také zvýšených nároků na celou řídící sféru a na výrobní kolektivy. V uplynulých třech letech pětiletky sestavovalo federální ministerstvo financí státní rozpočty úspěšně a dobře vystihovalo jejich možnosti. Výsledky se vcelku kryly s předpoklady. Za takový, dobře propracovaný, můžeme pokládat i předložený návrh rozpočtu. Myslím proto, že my poslanci Federálního shromáždění můžeme s dobrým svědomím schválit návrh federálního rozpočtu na rok 1974.

Předsedající 1. místopředseda FS ing. J. Marko: Ďakujem poslancovi Laštovičkovi a dávam slovo poslancovi Kvasnicovi.

Poslanec SL A. Kvasnica: Vážené súdružky, súdruhovia poslanci, už sme si zvykli na to, že poľnohospodárstvo a potravinársky priemysel sústavne plnia a prekračujú stanovené plány a umožňujú tým, aby náš trh potravín bol trhom stabilizovaným, bez výraznejších nedostatkov i čo do svojej štruktúry. Zvykli sme si tiež na to, že postupne kupujeme kvalitnejšie druhy všetkých základných potravín bez toho, aby sa to prejavilo v cenách. Je to veľká prednosť socializmu a ostro kontrastuje so situáciou, ktorú môžeme dnes a denne sledovať vo svete, keď i v tých hospodársky najvyspelejších krajinách dochádza k vážnym poruchám pri zabezpečovaní trhu niektorými základnými potravinami a keď ich ceny zo dňa na deň sústavne rastú.

Pripomínam tieto skutočnosti v súvislosti s prerokúvaním štátneho rozpočtu preto, že i on sa nemalou mierou podieľa na týchto skutočnostiach. Zo zdrojov štátneho rozpočtu sú v podstatnej miere kryté zvýšené náklady na nákup niektorých základných surovín pre naše poľnohospodárstvo a potravinársky priemysel, zabezpečované sú niektoré cenové a iné dotácie umožňujúce udržiavať nákupné ceny poľnohospodárskych výrobkov, a tým i maloobchodné ceny potravín stabilné a relatívne nízke.

Je len samozrejmé, že spotrebitelia kvitujú s uspokojením rast výroby potravín, avšak z hľadiska rozpočtu vznikajú isté problémy, zvlášť ak berieme do úvahy zvýšenie výdavkov vo sfére zahraničného obchodu pre potreby poľnohospodárstva a výživy proti pôvodným zámerom piateho päťročného plánu, kde práve z dôvodov zvýšenia cien niektorých dovážaných poľnohospodárskych a potravinárskych surovín sa očakáva už v roku 1974 zvýšenie nákladov v rozpočte viac ako 3 mld Kčs.

Taktiež ďalší očakávaný priaznivý rast poľnohospodárskej výroby v roku 1974 vytvára vyššie nároky na výdavky štátneho rozpočtu.

Tak napríklad návrh rozpočtu predpokladá, že výdavky hospodárskych organizácií rezortu sa v roku 1974 oproti očakávanej skutočnosti v roku 1973 zvýšia - okrem už uvedenej sféry zahraničného obchodu takmer o pol miliardy korún.

Nazdávam sa však, že nám, najmä zodpovedným pracovníkom rezortu poľnohospodárstva a výživy malo by ísť o to, aby - keď už tieto výdavky sú nevyhnutné - boli čo najúčelnejšie a najefektívnejšie využité. Aby na trhu bol dostatok potravín, aby však na druhej strane nevznikali zbytočné prebytky niektorých výrobkov. Aby trh dostával stále kvalitnejšie druhy výrobkov, avšak aby náš spotrebiteľ zaobchádzal s jednotlivými druhmi potravín hospodárne. Žiaľ, sme často svedkami toho, ako sa vzácnymi potravinovými článkami plytvá.

Tu je celý rad ešte nevyužitých možností. Niekedy dosť benevolentne pozeráme na prekračovanie plánu výroby niektorých výrobkov náročných často i na dovážané suroviny, s odbytom ktorých nám potom vznikajú problémy a starosti. Mám na mysli najmä také výrobky, ako sú vajcia a hydinové mäso. Niekedy je to nedostatočná pružnosť a iniciatíva, ktorá bráni lepšie využiť suroviny, spestriť potravinársky trh a zvýšiť kvalitu výrobkov. Tak je to napríklad v prípade mlieka, kde okrem nedostatočných spracovateľských kapacít je i malá iniciatíva hľadania možností efektívneho spracovania; tým i obohatenie trhu novými výrobkami má svoj podiel na celkovej nízkej spotrebe mlieka a mliečnych výrobkov u nás na jednej strane a na relatívnych prebytkoch mlieka na druhej strane.

Som presvedčený, že táto situácia je riešiteľná a k zlepšeniu by sme mohli dospieť aj zosúladením plánov výroby do úrovne spotreby niektorých druhov potravín, pričom naša socialistická spoločnosť nikomu nebráni premýšľať, uplatňovať a využívať vlastnú iniciatívu a vynaliezavosť ako spestriť a skvalitniť potravinárske produkty. Malo by to byť samozrejmé, veď výrobca je aj spotrebiteľom. Náročnosť spotrebiteľa stúpa a aj tie najkvalitnejšie výrobky sú cenove prístupné každému, v každom množstve; preto spotrebiteľ nerád potom siaha po menej kvalitných výrobkoch.

Rezerv a možností v tejto oblasti máme ešte dosť, i keď problémom zostávajú nedostatočné spracovateľské kapacity, predsa by i nám, poslancom, ale i centrálnym a riadiacim orgánom a rozhodne i spracovateľským a výrobným podnikom malo ísť o lepšie a efektívnejšie využívanie prostriedkov štátneho rozpočtu v záujme spotrebiteľa i v záujme ďalšieho rozvoja našej spoločnosti ako celku, ako to tiež bolo zdôraznené i na novembrovom zasadnutí ústredného výboru našej strany.

Súdružky, súdruhovia poslanci, treba uviesť, že k takémuto postupu núti tak riadiace orgány, ako aj podnikovú sféru i nami prerokúvaný návrh štátneho rozpočtu.

Podstatná časť výdavkov štátnych rozpočtov na odvetvia poľnohospodárstva a výživy má priamy vzťah k vyrábanej a spracúvanej produkcii v poľnohospodárstve a potravinárskom priemysle. Ide najmä o cenové dotácie a intervencie, keď napríklad v návrhu rozpočtov na rok 1974 podiel týchto výdavkov na celkových výdavkoch štátnych rozpočtov v hospodárskej sfére rezortu poľnohospodárstva a výživy tvorí viac ako 72 %.

Za inak nezmenených podmienok by sa teda podstatná časť výdavkov štátnych rozpočtov mala vyvíjať úmerne k rastu výroby. Opačný vývoj zrejme musí spôsobovať v rozpočte určité ťažkosti.

Napríklad pri priemernom raste výroby okolo 4 % zvýšili sa výdavky štátnych rozpočtov na odvetvie poľnohospodárstva a výživy v roku 1972 proti roku 1971 takmer o 7 %, v roku 1973 proti roku 1972 o cca 15 % a po odpočte príplatkov k nákupnej cene mlieka o viac ako 13 %.

Dnes teda vzniká nová situácia. Návrh štátnych rozpočtov na rok 1974 po prvý raz zakotvuje nižší rast výdavkov štátnych rozpočtov, než je predpokladaný rast produkcie. Tým sa vytvára značný tlak na mobilizáciu vnútorných zdrojov podnikov, na úsporné a čo najúčelnejšie hospodárenie. V danom prípade osobitne vystupuje do popredia problém bielkovín a ich výroba u nás doma by sa mala stať celospoločenskou záležitosťou.

Ak by sme tento problém ďalej neriešili, sťažili by sme naplnenie štátneho rozpočtu a doplácali by sme na inflačný proces, ktorý v súčasnosti prebieha na Západe.

Ešte výraznejšie zameranie štátnych rozpočtov na hospodárske organizácie odvetvia poľnohospodárstva a výživy prejavuje sa v investičnom rozvoji v roku 1974.

Napriek tomu, že plán predpokladá rast objemu investícií v plánovaných výdavkoch štátnych rozpočtov, dochádza k zníženiu proti očakávanej skutočnosti roku 1973 takmer o 450 mil. Kčs.

I keď nepoznám štruktúru celkového objemu investícií v rámci národných republík, myslím si, že opatrenia na využívanie vlastných finančných zdrojov poľnohospodárskych podnikov by sa mali dotýkať predovšetkým tých organizácií, ktoré vlastnia tieto zdroje, čo je také typické práve pre produkčné poľnohospodárske oblasti našej republiky.

Chcem teda zdôrazniť, že prostriedky zo štátnych zdrojov by sa mali rozdeľovať diferencovane s ohľadom na dôchodkovú situáciu podnikov či oblastí, malo by sa pritom pamätať na proporcionálny rozvoj poľnohospodárskych podnikov aj v horších prírodných podmienkach a v prípade Slovenska mala by sa v rozpočtoch zohľadňovať prebiehajúca špecializácia.

Chápem, vážené súdružky a súdruhovia poslanci, že nie je jednoduché zladiť štátny rozpočet so skutočnými reálnymi potrebami poľnohospodárstva, ale myslím si, že ak tieto súvislosti správne pochopia od centrálnych riadiacich orgánov cez krajské a okresné poľnohospodárske správy aj podniky a poľnohospodárske závody, že tým sa vytvoria dobré podmienky pre prekonanie ťažkostí, ktoré by pri praktickej realizácii a napĺňaní štátnych rozpočtov mohli vzniknúť.

Takému úspešnému naplneniu štátnych rozpočtov budeme i my poslanci výborov pre poľnohospodárstvo a výživu oboch snemovní tak v práci vo výboroch, ako i vo volebných obvodoch v plnej miere nápomocní.

Předsedající 1. místopředseda FS ing. J. Marko: Ďakujem poslancovi Kvasnicovi. Vyhlasujem do 15. 30 hod. prestávku.

/Jednání přerušeno v 15. 10 hod./

/Jednání opět zahájeno v 15. 30 hod./

Předsedající 1. místopředseda FS ing. J. Marko: Vážené súdružky a súdruhovia poslanci, pokračujeme v rozprave k prerokúvanému vládnemu návrhu zákona o štátnom rozpočte čs. federácie na rok 1974. Dávam slovo poslankyni Blažene Zderadičkovej. Pripraví sa poslanec Jan Machoň.

Poslankyně SL B. Zderadičková: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, na listopadovém plénu ÚV KSČ byly též posuzovány hlavní úkoly státního plánu a státního rozpočtu na příští rok a hodnocena dosahovaná úroveň efektivnosti společenské práce a materiálová a investiční náročnost tvorby národního důchodu. Bylo zdůrazněno, že řešení jejich problematiky vyžaduje uplatňovat důsledně a v žádoucí míře známé závěry únorového pléna ÚV KSČ z roku 1972.

Bylo poukázáno též na to, že účinnost řízení na všech jeho stupních je třeba zaměřit nejen ve srovnání se stavem dřívějším, ale i ve vztahu k našim plánovaným či předpokládaným potřebám v budoucnosti a vzhledem k našim možnostem.

Současně bylo ukázáno, jak bude nezbytné na všech stupních řízení prosazovat skutečně aktivní, ukázněný a velmi odpovědný přístup k řešení a plnění všech záměrů, se kterými se v úkolech státního plánu a státního rozpočtu na příští rok setkáváme, Splnění všech těchto závažných požadavků si vyžádá dosáhnout jak na úrovni podniků a středního článku řízení, tak zejména na úrovni centrálních orgánů skutečně nové, vyšší kvality celé organizátorské, řídící a kontrolní práce.

Klademe velký důraz na prohloubení a posílení autority státního plánu a státního rozpočtu či na zdokonalení způsobu jejich uplatňování a provádění.

Chtěla bych zdůraznit, že kromě toho by v příští praxi mělo jít též o novou, kvalitativně vyšší úroveň vztahů všech, tak či onak odpovědných, pracovníků podnikové sféry a státní správy k pojetí úkolů, které jsou rámcově či konkrétně zapracovány do státního plánu a do rozpočtů na příští rok a které se zejména týkají zabezpečení požadované efektivnosti společenské práce, potřeb vědeckotechnického rozvoje, prohloubení ekonomické integrace, zvyšování kvality výrobků a dalších neméně významných požadavků, o nichž zde bylo již hovořeno.

Zabezpečení všech těchto náročných a mnohdy složitých úkolů bude vyžadovat vysokou kvalitu práce především od pracovníků všech orgánů státní správy a bude zvyšovat nároky na jejich osobní kvalifikaci. K tomu, aby je bylo možno dosáhnout, byla již v dřívější době učiněna některá opatření. Mám na mysli zejména postupně uskutečňovanou cyklickou průpravu a výchovu vedoucích pracovníků státních a hospodářských orgánů a organizací, na kterou nyní naváže i systematická průprava a výchova všech ostatních pracovníků státní správy.

Dosažení potřebné základny kvalifikovaných pracovníků však je samo o sobě náročným úkolem. Nese v sobě i potřebu dosáhnout jejich určité stabilizace v příslušných řídících orgánech a nezbytnost působit k tomu, aby rostl jejich zájem o další soustavné zvyšování osobní kvalifikace a zejména, aby se pro tento druh práce dařilo získávat i mladé perspektivní kádry a pracovníky, kteří se nebojí rizik, obtíží a problematiky nových náročných úkolů.

V těchto souvislostech se ukázalo nutné účelně dořešit v nadcházejícím období některé otázky. Jedním z důležitých předpokladů stabilizace kvalifikovaných pracovníků ve státní správě je otázka platové úrovně pracovníků ústředních orgánů státní správy ve vztahu k hospodářské sféře. Je známo, že tato úroveň se za mzdovým vývojem v hospodářské oblasti, především pak ve vztahu k vedoucím pracovníkům středních článků řízení do jisté míry opožďuje. Snad pro zajímavost bych mohla uvést, že např. již v letech 1970 - 1972 se u všech pracovníků v socialistickém sektoru národního hospodářství zvýšila průměrná mzda o 3,9 %, ale v ústředních orgánech jen o 3 %. Takový vývoj znesnadňuje získávání schopných kádrů z nižších stupňů řízení či udržení pracovníků pro práci v centru.

Kromě této problematiky se ukazuje nutným věnovat pozornost též odstranění neodůvodněné nivelizace platové úrovně ve vyšších funkcích různých orgánů. Velmi odpovědný úkol zde čeká ministerstvo práce a sociálních věcí, totiž připravit ve smyslu přijatého již usnesení předsednictva vlády ČSSR z června letošního roku návrh na úpravu nomenklatury funkcí a základních platů pracovníků ústředních orgánů státní správy a realizovat ji s maximální hospodárností.

Dalším důležitým předpokladem je poskytovat určitý počet bytů pro kvalifikované pracovníky ústředních orgánů státní správy. Ukázalo se totiž, jak po této stránce je nevýhodné postavení pracovníků těchto orgánů oproti pracovníkům ve stejné funkci v hospodářské sféře, kteří mohou získávat byt přímo v rámci podnikové výstavby.

Výhledově může být významné i přezkoumání možného stanovení závazných systemizačních ukazatelů na celé období příští pětiletky, a to jako řešení, které by - s pochopitelnými výjimkami - působilo ke stabilitě organizací a ke stabilitě počtu jejich pracovníkův 6. pětiletce a k zainteresování na stálém zhospodárňování výdajů na státní správu.

Na začátku této pětiletky bylo vládou přijato důležité usnesení o nezvyšování neinvestičních nákladů na správu v období celé této pětiletky s výjimkou meziročního růstu mezd a případného vlivu některých organizačních změn a nových úkolů vládou schválených. Bylo to opatření, které plně odpovídalo přijatým záměrům restriktivní politiky a které dnes při rostoucích nárocích působí především k prosazení záměrů týkajících se racionalizace státní správy.

Jak je toto opatření nutné, ukazují některé poznatky a zkušenosti. Stále ještě se každý rok objevuje v oblasti státní správy určitý tlak na zvyšování počtu pracovníků a spolu s tím i nákladů na správu. Nevyplývá jen z nových úkolů či organizačních změn, ale je i důsledkem dosud trvajících rozdílů organizačních struktur, rozdílů ve skladbě funkcí a tím i rozdílných platových relací jednotlivých orgánů. Takový tlak se objevil v projektech a návrzích státních rozpočtů a systemizace na rok 1974.

Systemizačními opatřeními je do této situace postupně vnášen určitý pořádek. Státní správa však je velmi citlivým úsekem a organismem, v němž jednotlivá opatření mohou být uskutečňována jen postupně. Proto také přijatá opatření v něm zatím představují jen první kroky k dosažení žádoucího stavu.

Chtěla bych proto ve svém příspěvku především ocenit, že díky úsilí federálního ministerstva financí se v roce 1974 stavy pracovníků ústředních orgánů státní správy federace absolutně nezvyšují. Chtěla bych současně ocenit též skutečnost, že se v roce 1974 uplatňuje diferencovaný roční nárůst průměrné mzdy k postupnému odstranění neodůvodněných rozdílů ve skladbách funkcí a platových relacích mezi jednotlivými ústředními orgány státní správy. Myslím, že by v praxi měla být uplatňována zásada, že v případě nových úkolů se budou získávat potřební pracovníci především jejich uvolňováním po splnění dosavadních úkolů a dále racionalizací všech činností a agend a na základě zvyšování osobní kvalifikace.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP