Že nejsou ve službách jen negativní faktory, chtěl bych dokumentovat na několika číslech z podniku, kde pracuji. Jsou to Služby Hradec Králové. V roce 1970 byly výkony 37,4 mil. Kčs, v roce 1972 již stoupl jejich objem na 41,2 mil. Kčs. Objem tržeb od obyvatelstva stoupl ze 24,5 mil. v roce 1970 na 27,5 mil. v roce 1972. Zvýšilo se množství vypraného a vyčištěného prádla a oděvů. Dodržují se směrné dodací lhůty, poměrně krátké, a je poskytována i expresní služba. Podnik se vybavuje moderní technikou a zavádějí se progresívní pracovní metody. Zavedly se některé nové služby a působnost podniku se rozšířila na větší část okresu Hradec Králové.

Pochopitelně, že máme i řadu problémů, které se však operativně řeší ve spolupráci se všemi složkami podniku.

Soudružky a soudruzi, závěrem bych chtěl říci k projednávání předložené zprávy, že boj proti porušování zákonů a předpisů musí být nekompromisní. Nejde však jen o trestání, které je jistě nutné, ale důležitější je správně odhalit příčiny a řešit problémy kriminality preventivně. Zde by měly společně působit na myšlení lidé stranické, odborové i mládežnické organizace v podnicích. Dát společnému vlastnictví to postavení nedotknutelnosti, jako dává každý svému majetku osobnímu. Pracující musí sami dbát na to, aby výsledky jejich práce nebyly znehodnocovány nebo přisvojovány několika jednotlivci. Ty je třeba odhalovat a podle našich zákonů - a dá se říci, že jsou dostatečně přísné a účinné - potrestat.

Předsedající místopředseda FS JUDr. B. Kučera: Děkuji poslanci Fryntovi. Slovo má poslanec Černý, připraví se poslanec Vomastek.

Poslanec SL J. Černý: Soudružky a soudruzi, ve svém vystoupení chci podrobněji rozebrat některé otázky společenského významu boje proti hospodářské kriminalitě.

Činy proti majetku v socialistickém vlastnictví i všechna ostatní jednání, směřující v ekonomické oblasti proti požadavkům našeho socialistického práva, musíme pokládat za velmi vážný celospolečenský problém, jehož řešení patří k našim nejnaléhavějším úkolům.

Tím nechci říci, že by současný stav hospodářské kriminality mohl vážněji ohrozit podstatu socialistické ekonomiky. Ta je natolik pevná a zdravá, že jí takové nebezpečí nehrozí. My se ale přece nechceme spokojit s tím, čeho jsme už dosáhli. Chceme jít dále. Proto nutně musíme soustředit mnoho úsilí na odstraňování všech překážek, které by tento náš postup mohly brzdit. Mezi těmito brzdami je hospodářská kriminalita jednou z nejhorších a právě proto je boj proti ní tak důležitý.

Je nám všem jasné - a vysvítá to i z projednávaného materiálu - že statistické údaje o počtech stíhaných osob a odhalených trestných činů naprosto nejsou reálným měřítkem faktického rozsahu hospodářské trestné činnosti. Značná část těchto činů zatím zůstává utajena a jejich pachatelé unikají trestnému stíhání.

Je škoda, že nemáme k dispozici odpovídající analýzu, která by umožnila alespoň přibližně odhadnout skutečné počty páchaných hospodářských trestných činů a skutečný rozsah jimi způsobených škod. Takové analýzy a výzkumy by byly velmi užitečné, a to i jako podklad pro některé ekonomické úvahy a rozhodnutí v celospolečenském měřítku.

Tak např. při sestavování plánů počítáme s určitým rozdělením prostředků a pracovních sil. Při tvorbě mzdových soustav chceme dosáhnout určitých proporcí v příjmovém rozvrstvení různých kategorií pracovníků, při plánování růstu životní úrovně uvažujeme určitou hladinu životních nákladů apod. Jestliže však v důsledku byť drobného rozkrádání, rozmanitých forem úplatkářství, nedovoleného podnikání, spekulací a mnoha dalších protizákonných skutků dochází potají k nezákonnému přelévání stamiliónových částek mezi socialistickými organizacemi, mezi nimi a občany i mezi občany navzájem, může to naše původní záměry v nemalé míře deformovat.

U hospodářské trestné činnosti ale nejde jen o přímé, v korunách vyčíslitelné škody. Mnohé z těchto trestných činů mají snad ještě těžší následky v tom, že působí na celý systém řízení socialistické ekonomiky. Další vážné škody vznikají i v oblasti morální. Vždyť každý takový protizákonný čin, který není včas odhalen, se stává nebezpečným příkladem pro jiné občany. Je jakýmsi ložiskem infekce.

Právě tyto nepřímé důsledky hospodářské trestné činnosti jsou zvláště nebezpečné.

Víme, že právě u této skupiny trestných činů je vytváření potřebných morálních zábran velmi složité. Proto je potřeba systematické, promyšlené výchovy všech občanů k tomu, aby každý hospodářský trestný čin pokládali za stejnou špatnost, jako třeba činy proti majetku spoluobčanů nebo násilné činy.

Tato výchova nemůže mít své jádro v poučování. To, že něco zákon zakazuje, valná většina lidí ví. Základem tu musí být reálné a kladné příklady i jednotné působení rodiny, školy, pracoviště, společenských organizací, prostě všech prostředí, ve kterých člověk žije.

V této souvislosti je třeba podtrhnout vysokou odpovědnost všech vedoucích pracovníků od nejnižších až po nejvyšší stupně řízení, ať už podniků nebo jiných organizací. Prosazení disciplíny a zákonnosti je jen v jejich rukou. To především znamená, aby každý z nich, počínaje mistrem, si doopravdy osvojil a denně uskutečňoval zásadu, že kontrola je neodmyslitelnou součástí jeho řídící práce.

S úsilím o důsledné zajištění disciplíny a zákonnosti souvisí také problematika využívání pracovně právních kárných prostředků.

Naše průzkumy ve volebních obvodech ukazují, že disciplinárních opatření se příliš aktivně nevyužívá. Chápu, že pro vedoucího hospodářského pracovníka není využívání této části jeho pravomoci ničím příjemným a populárním. Skutečnost je taková, že včas uložené spravedlivé kárné opatření za drobné provinění proti pracovní kázni může nejednomu nepevnému pracovníkovi ušetřit pozdější tvrdý trest za čin, k němuž by ho jinak mohl pocit beztrestnosti snadno svést. Myslím, že jednotlivé nadřízené a kontrolní orgány by této otázce měly věnovat patřičnou pozornost.

I když plným právem zdůrazňujeme zásadu kontroly jako součásti povinnosti každého vedoucího pracovníka, vůbec to neznamená, že bychom chtěli snižovat význam práce specializovaných kontrolních orgánů. Právě naopak. Vedoucí na vyšších stupních řízení mají natolik široké a složité úkoly, že by přímou kontrolní činnost osobně nemohli zajistit ani zdaleka v potřebném rozsahu a navíc existuje řada oblastí, v nichž účinná kontrola není myslitelná bez speciální kvalifikace.

V systému vnějších kontrol, z nichž je třeba na prvním místě uvést systém lidové kontroly, už bylo v mnoha směrech dosaženo velmi dobrých výsledků. Zdá se, že dnes zasluhuje zvláštní pozornost a péči především vnitropodniková kontrola.

V chápání úkolů orgánů vnitropodnikové kontroly dosud leckde přežívají některé chybné názory. Vedle pohodlné představy některých vedoucích o jakémsi kontrolním monopolu těchto orgánů je to především názor, že kontrola neznamená nic jiného než účetní revizi končící vyčíslením určitého výsledku v korunách. To by ve skutečnosti mělo být pouze východiskem skutečné kontrolní činnosti, směřující k objasnění příčin a podmínek zjištěné závady k uplatnění odpovědnosti všech viníků, k uskutečnění takových opatření, která by zabránila opakování podobných závad v budoucnu.

K tomu, aby se uplatnilo takovéto komplexní pojetí práce vnitropodnikové kontroly zajišťující její účinnost, ovšem musí být v každém podniku splněny určité podmínky. První z nich je nesporně to, aby kontrolní orgány měly jistotu, že za nimi bez výhrad stojí autorita vedení podniku, a to bez ohledu na to, proti komu se obrátí závěry jejich práce. Velmi užitečná je také dobrá součinnost mezi vnitropodnikovou kontrolou a podnikovou právní službou, jejíž význam začíná být v poslední době náležitě oceňován.

Zcela mimořádnou cenu má pro efektivní práci vnitropodnikové kontroly její těsný styk s pracujícími. Nejen proto, že tak může získávat mnoho jinak nedostupných poznatků a signálů, ale také proto, že tento styk může být účinným korektivem některých opatrnických postojů kontroly vůči závadám v činnosti některých vedoucích pracovníků.

Závěrem ještě několik poznámek k otázkám pracovní a technologické kázně. K nejzávažnějším narušením pracovní kázně patří absence, často doprovázená fluktuací z jednoho pracoviště na druhé. Jaké škody z toho vznikají pro národní hospodářství je obecně známo a předřečníci již uvedli celou řadu příkladů.

Nositeli tohoto jevu jsou velmi často osoby, které se štítí práce a mají sklony i k rozmanité trestné činnosti. Tady skutečně není jiné cesty než sáhnout k dostatečně důrazným donucovacím prostředkům, třeba až po odnětí svobody. Bylo by však nebezpečné zjednodušovat si problém absence a fluktuace pracovníků v našich podnicích představou, že všichni patří do jednoho a téhož pytle a že tedy boj proti těmto škodlivým jevům je vlastně věcí SNB, prokuratury a soudů. V mnoha směrech mohou ke snížení absence a fluktuace pracovníků přispět samy podniky. Zkušenosti např. ukazují, že k absencím a zbytečnému rozvazování pracovního poměru se často uchylují i řádní občané, pro které není nechuť k práci charakteristická. Příčiny takového jednání mohou být velmi složité a je třeba je pečlivě hledat a odstraňovat. Dosti užitečných poznatků přitom může poskytnout sociologie a psychologie práce.

Technologická nekázeň často vede k trestným činům, které jsou páchány z nedbalosti a zavinují havárie, požáry, provozní poruchy, často s velmi vážnými následky. V boji proti ní musí hlavní roli sehrát opět důslednost. Je důležité, aby všichni vedoucí pracovníci reagovali ihned na všechny projevy technologické nekázně, protože jen tak lze předejít vážným škodám. Ti vedoucí, kteří závady v tomto ohledu mlčky přecházejí, by sami měli být se vším důrazem voláni k odpovědnosti. Příslušné odborné orgány by proto měly promyslet a prosadit takový systém sankcí, aby každé porušení technologické kázně v oblasti ochrany životního prostředí přišlo jaksepatří draho, ovšem ne podniku, ale konkrétním osobám a vedoucím pracovníkům.

Závěrem bych chtěl vyjádřit přesvědčení, že pokud na problematiku boje s hospodářskou kriminalitou dokážeme soustředit pozornost celé společnosti, všech jejích orgánů a organizací, a pokud se nám podaří vytyčit promyšlený, koordinovaný program tohoto boje, budeme v něm moci poměrně brzy dosáhnout podstatných výsledků.

Předsedající místopředseda FS JUDr. B. Kučera: Děkuji poslanci Černému, hovořit bude poslanec Vomastek.

Poslanec SN Z. Vomastek: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, ve svém projevu bych chtěl krátce promluvit k některým otázkám, které se týkají plánovací a finanční nekázně a z ní vyplývajícího požadavku na uplatňování osobní odpovědnosti.

Plánovací a finanční kázeň se vlastně zakládá již v samé etapě přípravy plánu našich organizací. Této přípravě je věnována velká péče a pozornost, zvláště cestou rozpracování řady politickoorganizačních opatření a kontroly jejich plnění. Je jimi zejména sledováno dosáhnout toho, aby na přípravě plánu se podílely kolektivy pracujících a aby jeho záměry a dílčí úkoly dobře znaly. Schválené úkoly jsou pak rozpracovány na čtvrtletí, měsíce, dekády i týdny a jsou zabezpečovány závazky, které vyplývají jednak z pracovních závazků, jednak ze smluv uzavřených na základě projednaných dodavatelsko-odběratelských vztahů.

Přes všechny tyto postupy se však v naší hospodářské praxi objevují případy, kdy tyto smluvně zajištěné vztahy nejsou plněny.

Jsou dokonce jednorázově rušeny, dodávky materiálů či hotových výrobků se odsouvají nebo všelijak upravují. Není nadsázkou, jestliže v takovém případě se z některých úkolů těchto plánů stává vážný problém jejich zabezpečení a že vážnou otázkou se stává i nezbytnost určité improvizace a starosti o to, co s využitím výrobních kapacit, pracovních sil apod.

Byla již provedena řada rozborů, které se zabývají příčinami vzniku takových případů. Jejich závěry se často shodují v tom, že podstata nedostatků spočívá již v nedůsledném provedení a plnění úkolů v přípravném období, kdy je plán organizací sestavován. Dojde k tomu, že se přehlédnou některé důležitější nebo obtížně nahraditelné materiály, polotovary a subdodávky a že se potom při realizaci úkolů plánu požadují jejich dodatečné dodávky, či dokonce se požaduje jejich preferenční plnění. Myslím, že by takové případy neměla naše dohledací praxe zásadně přijímat a kvalifikovat jako objektivní příčiny obtížné realizace plánovaných úkolů, ale měla by v tomto smyslu vyvozovat ze zjištěných případů odpovídající důsledky.

Setkáváme se pochopitelně v hospodářské praxi i s jinými způsoby uplatňování požadavků. Jsou zejména důsledkem nedostatečně provedené analýzy skutečných potřeb a bývají i důsledkem obavy z toho, že stanovené požadavky budou kráceny nebo neplněny v potřebném čase. Vedou pak k nadsazování potřeb a k uplatňování nadměrných dodávek, jejichž podstatu bývá obtížné včas rozpoznat. Myslím, že by nebylo na škodu, kdyby za své spekulace byla dotyčná organizace postihována též morálně, totiž tak jako partner, který si získal pověst nesolidního partnera.

Víme dobře, že porušování plánovací a smluvní kázně neznamená v našem společenském systému jen škody hmotné a ztráty finanční, víme, že přináší s sebou i značné škody politické a že neukázněné jednání v plánovací a finanční praxi dovede vážně znehodnotit to dobré, co se již podařilo vykonat a dosáhnout v našem hospodářství.

Poznatky, které jsme z různých našich průzkumů získali, ukazují - a ve shodě se zkušenostmi z posledních let potvrzují - že musíme daleko důsledněji pečovat o vytváření žádoucích vztahů mezi jednotlivými články naší ekonomiky. Tyto vztahy jsou založeny na zásadě plánovitosti, stejně jako na principech soudružské spolupráce a vzájemného porozumění a na respektování situace a potřeb druhého partnera. Jsou motivovány společným cílem všech zúčastněných, totiž přispět k uspokojování potřeb společnosti, jak je centrální plán vyjadřuje. Z toho vyplývá obecně požadavek, aby odběratelská organizace, postupující v souladu s požadavky plánovací a finanční kázně, dostávala včas a v potřebné struktuře výrobky, které reálně k plnění svých úkolů potřebuje. Z toho také vyplývá, že dodavatelské organizace nemohou uplatňovat a realizovat své odbytové úkoly jen podle vlastních zájmů, ale tak, jak to společnost potřebuje a jak to kvalita plánu odběratelů má vyjadřovat a jak má být vyjádřeno i v příslušné právní dokumentaci. Pak také nebude docházet v naší ekonomice k takovému případu, jako v roce 1972 pokračující, ale nežádoucí výroba malotraktorů, o které zemědělství nemělo zájem, ale jejichž plán byl splněn na 219%.

Málo se s požadavky na vytváření žádoucích vztahů mezi jednotlivými články naší ekonomiky srovnává pojetí osobní odpovědnosti pracovníků takové naší organizace, která zastává lidové rčení "bližší košile než kabát" a která se podle své síly a svého postavení ráda orientuje jen na skutečnosti rozhodné pro naplnění jejího vlastního plánu a jeho pojetí, které si v zájmu různých forem prémií úzkostlivě střeží, aniž však přitom bere zřetel na potřeby druhých. A někdy tyto potřeby bývají, jak jsme se o tom v našich výborech měli možnost přesvědčit, vyjádřeny v hodnotách několika málo korun či desítek haléřů ceny výrobku, jehož dodávka je však předpokladem finalizace výrobku o statísícové hodnotě u organizace odběratelské.

Snaha o to, plnit dobře jen vlastní plán a tomu podřídit vše ostatní, by měla být v naší hospodářské praxi vytyčována a aplikována spíše jako minimum, než maximum toho, co společnost od každé hospodářské organizace právem očekává. Měla by být výzvou k tomu, aby pojem plánovací kázně nebyl vykládán úzce a jednostranně, ale vždy s přihlédnutím k záměrům státní hospodářské politiky a s přihlédnutím k úkolům a cílům státního plánu na dané období, a také s pocitem, že organizací zastávaný názor by neměl nikdy připravovat půdu pro narušování vztahů v naší jednotné ekonomice.

Je mnoho závodů a pracovníků přesvědčených o tom, že pozitiva, dosahovaná v rozvoji našeho národního hospodářství a v úrovni uspokojování potřeb společnosti by mohla být ještě výraznější, kdyby se důrazně skoncovalo s neodpovědným postojem a prací jednotlivců, kdybychom s větší kritickou náročností a důsledností vyžadovali dodržování stanoveného pořádku, postupů a přístupů, odpovídajících náplni socialistické morálky, odpovědnosti a socialistické zákonnosti.