Podle rozpočtovaných předpokladů mělo
být na akce plánované v minulém roce
použito z tohoto fondu 201 mil. Kčs, ale ve skutečnosti
bylo vyčerpáno pouze 130 mil. Kčs, tj. v
celkovém pohledu na zabezpečování
plánovaných potřeb méně o třetinu
prostředků, podobně jako tomu bylo u fondu
vodního hospodářství.
I v tomto případě nebyla realizována
poměrně velká část akcí,
důležitých z hlediska ochrany zdraví
a životního prostředí. Podíváme-li
se na příčiny tohoto stavu, setkáme
se opět s vysvětlením, že žádoucí
výstavba plánovaných zařízení
byla brzděna nedostatkem stavebních či montážních
kapacit, nebo opožděným plněním
dodávek technologického zařízení
a prováděním tzv. dokončovacích
akcí.
Jistě ani v tomto případě se vzhledem
k významu sledované otázky nemůžeme
spokojit jen s pouhým konstatováním neuspokojivého
stavu, zvláště známe-li uváděné
příčiny. Domnívám se proto,
že i v této oblasti musíme dosáhnout
rozhodného obratu v plnění jednotlivých
akcí, a to hlavně ve způsobu jejich zabezpečování,
a i zde se postarat o to, aby důsledně byly naplňovány
záměry plánu, popř. to, aby dodavatelské
organizace neměly snahu plnit přednostně
výstavby jiného druhu a charakteru, jestliže
jsou zatím pro ně z hlediska některých
ukazatetelů plánu výhodnější.
Takováto výhodnost je pochybná a společensky
neprospěšná.
Jaký bychom si tedy, soudružky a soudruzi, měli
učinit z těchto zkušeností a poznatků
závěr?
Především ten, že k řešení
akcí podnikaných na ochranu zdraví pracujících
a zlepšování životního prostředí
by odpovědné příslušné
organizace neměly přistupovat jako k jednostranné
záležitosti. O všech těchto specifických
akcích je možno říci, že jsou to
záležitosti, které se týkají
celé naší socialistické společnosti,v
níž největší hodnotu má
pracující člověk.
Domnívám se proto, že těchto státních
účelových fondů by se mělo
lépe využívat a že by měly být
lépe zabezpečeny plánem. Jde o schopnost
a pohotovost zúčastněných dodavatelských
organizací tyto akce zabezpečovat. Myslím
si proto, že je třeba, aby ze strany zejména
zastupitelských orgánů státu byla
věnována těmto akcím větší
pozornost a soustavnější kontrola. Jsem si
přitom velmi dobře vědom - a o tom máme
zejména my, Ostraváci, dostatek zkušeností
a poznatků - že ani sebenákladnější
čistící zařízení, bránící
pronikání odpadů a zplodin průmyslové
výroby a dopravy do ovzduší a vodních
toků či nádrží, nestačí
k řešení celého problému ochrany
zdraví pracujících a životního
prostředí; že je to především
otázka zdokonalování technologie průmyslových
procesů, dále rozsáhlých opatření
v oblasti způsobu vodního hospodářství,
zavedení norem přípustnosti obsahu škodlivých
látek a dalších opatření v řadě
odvětví a v organizaci služeb.
Domnívám se proto také, že celospolečenský
význam této otázky a naléhavost jejího
řešení si vyžaduje projednání
této otázky na půdě našich sněmoven.
Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Čapkovi.
Slovo má poslankyně Šmejkalová, připraví
se poslanec Bill.
Poslankyně SN B. Šmejkalová: Vážené
soudružky a soudruzi poslanci, výbory pro zemědělství
a výživu obou sněmoven projednaly na svém
zasedání zprávu o výsledku hospodaření
rozpočtovými prostředky rozpočtové
kapitoly federálního ministerstva zemědělství
a výživy za rok 1972. Konstatovaly, že hospodaření
s rozpočtovými prostředky bylo ve vlastním
ministerstvu i jemu podřízených organizacích
v souladu s platnými předpisy a se snahou využívat
tyto prostředky co nejúčelněji a nejhospodárněji.
S uspokojením vzaly na vědomí, že ministerstvo
vyvodilo příslušné závěry
z připomínek poslanců v minulém období
a že zvýšilo pozornost kontrolně revizní
činnosti hospodaření jednotlivých
správců rozpočtů s rozpočtovými
prostředky. Pozitivní výsledky této
činnosti, o níž se poslanci přesvědčili,
potvrdily plnou odůvodněnost věnovat kontrolně
revizní činnosti soustavnou pozornost na všech
stupních řízení.
Vážené soudružky a soudruzi, v souvislosti
s projednáváním zprávy k závěrečnému
účtu rozpočtové kapitoly federálního
ministerstva zemědělství a výživy
vyslechli poslanci s mimořádnou pozorností
též informativní zprávu o výsledných
vztazích odvětví zemědělství
a výživy k jednotlivým státním
rozpočtům.
Podle této informace celkové aktivní saldo
ke státním rozpočtům, zapracované
v rozpočtech ve výši cca 1,4 mld Kčs
dosáhlo částky cca 1,7 mld Kčs. Tím
se i odvětví zemědělství a
výživy podílí na celkových pozitivních
výsledcích státního rozpočtu
čs. federace, který dnes posuzujeme.
Ke zlepšení celkového vztahu ke státním
rozpočtům obou republik i federace přispěly
především zvýšené příjmy
z odvodů a daní hospodářských
organizací včetně zemědělské
daně a z daně z obratu, a to v rozsahu téměř
1 miliardy Kčs.
Je to důsledek úspěšného plnění
úkolů hospodářskými organizacemi
odvětví v naturálních i hodnotových
ukazatelích.
Současně však - sice pomaleji než příjmy
- se zvýšily i výdaje státních
rozpočtů ve vztahu k odvětví, a to
o více než o 600 mil. Kčs. Tím také
celkové výdaje z rozpočtovaných 23,1
mld Kčs dosáhly částky téměř
23,7 mld Kčs.
I když je proto možné souhrnný výsledek
vztahu odvětví zemědělství
a výživy ke státním rozpočtům
hodnotit kladně, jistě tím nejsou vyčerpány
všechny možnosti jeho dalšího zlepšování.
Chtěla bych ujistit, že poslanci obou výborů
pro zemědělství a výživu poskytnou
plnou podporu opatřením, která budou směřovat
k využití těchto možností.
V této souvislosti bych ráda uvedla následující
myšlenku: Značný rozsah vztahů státních
rozpočtů, charakterizovaný i zmíněnými
údaji o jejich příjmech a výdajích,
svědčí o jejich zcela zvláštním
postavení a významu pro toto odvětví
a jeho rozvoj.
Proto by bylo asi nesprávné posuzovat účelnost
a efektivnost těchto vztahů jen v zúženém
pojetí jejich kvantitativního vývoje. Zřejmě
stejný, ne-li větší význam, a
to i pro státní rozpočet, bude mnohdy mít
nikoli to, zda se určitý výdaj státního
rozpočtu podaří snížit či
nikoli, ale to, zda tyto výdaje budou vždy vynakládány
směrem a způsobem, který napomáhá
rozvoji zemědělství ve společensky
žádoucím směru. Tím v žádném
případě nechci snižovat význam
úsilí o všeobecné zvyšování
příjmů státních rozpočtů,
nebo snižování jejich výdajů,
který má svou plnou platnost a oprávněnost
i vůči našemu odvětví. Snažím
se takto vyjádřit jen určitou obavu, abychom
věci trochu nezjednodušovali, když se při
projednávání státních rozpočtů
a jejich plnění omezíme především
na kvantitativní ukazatele.
Prosím, aby tato moje poznámka nebyla chápána
jako kritika předložené zprávy o závěrečném
účtu, ale spíše jako námět
do budoucna, aby v takových zprávách a při
jejich projednávání byla věnována
větší pozornost hlubšímu zhodnocení
přínosu některých rozhodujících
příjmových a zejména výdajových
položek. K uplatnění tohoto námětu
mne vede i okolnost, že většina z nás
poslanců není finančními ani národohospodářskými
odborníky a nedokáže vždy plně
postihnout společenský význam a funkci některých
položek rozpočtu. Často si pak vytváří
i některé zjednodušené názory,
což rozhodně nenapomáhá ani naší
další práci. Nechci dále tuto myšlenku
rozvádět, cítím však, že
takovýto hlubší pohled na některé
problémy rozpočtu by byl pro nás poslance
nesporným přínosem.
S tím bezprostředně souvisí i má
další poznámka. Z důvodů, o nichž
jsem hovořila, je mnohým poslancům dosti
obtížné posuzovat, zda výdaje státního
rozpočtu federace do toho či onoho odvětví
nebo do rozpočtu republiky jsou nadměrné
či nikoliv. Pokud tak činím jen podle toho,
zda se nám zdá částka být vysoká
či nikoliv, například ve srovnání
s částkou, která je poskytována do
jiného odvětví nebo do národního
rozpočtu, pak je to právě ono zjednodušení,
o němž jsem se zmínila. Proto kromě
hlubšího zdůvodnění, které
by nám umožnilo hlouběji pochopit příčiny
rozhodujících příjmových a
výdajových položek, musíme se i my,
poslanci, zamýšlet nad tím, v kterých
případech můžeme nejlépe využít
naše zkušenosti a poznatky k efektivnějšímu
hospodaření finančními prostředky
rozpočtu.
Pokud jde o odvětví zemědělství
a výživy, vidíme tuto příležitost
v tom, že v souvislosti se státním rozpočtem
a jeho výdaji a příjmy se snažíme
posuzovat především účinnost
jednotlivých pravidel a nástrojů, pomocí
nichž se tyto výdaje a příjmy realizují,
a to zejména těch pravidel a nástrojů,
které se bezprostředně dotýkají
našich hospodářských organizací
a ovlivňují jejich chování a kde také
nejlépe můžeme uplatnit naše zkušenosti
a poznatky z jejich působení. Jde nám přitom
o to, aby tato pravidla a nástroje vycházely ze
současných podmínek odvětví,
působily v souladu s přijatou linií jeho
dalšího rozvoje a podporovaly zdravé a prospěšné
tendence v chování podniků. Tím, jak
se domnívám, můžeme také nejlépe
napomáhat i účelnému a efektivnímu
vynakládání prostředků státního
rozpočtu a jeho působení společensky
žádoucím směrem. Nemohu říci,
že bychom se při této naší snaze
setkávali s nepochopením příslušných
orgánů. Přesto však dochází
k tomu, že uplatnění mnohých našich
námětů v praxi trvá, ke škodě
věci, neúměrně dlouho.
Uvedu jen některé příklady. Již
delší dobu diskutujeme o některých problémech
a nedostatcích současné zemědělské
daně, o některých problémech poskytování
diferenciálních příplatků,
nedořešených otázkách finančně
ekonomických podmínek hospodaření
nově vznikajících kooperačních
podniků apod. Řešení těchto problémů,
i když by se možná zpočátku bezprostředně
neprojevilo ve zlepšení vztahů odvětví
ke státnímu rozpočtu, by odstranilo některé
problémy současného rozvoje odvětví
a rozhodně dříve či později
kladně na tyto vztahy působilo.
Chtěla bych proto apelovat na odpovědné pracovníky
příslušných ústředních
orgánů, aby, pokud shledávají naše
náměty za opodstatněné, učinili
vše pro jejich urychlenou realizaci.
Vážené soudružky poslankyně a soudruzi
poslanci, závěrem svého vystoupení
z pověření poslanců výborů
pro zemědělství a výživu obou
sněmoven vyslovuji souhlas obou výborů s
předloženou zprávou k závěrečnému
účtu a doporučuji jeho schválení.
Předseda FS A. Indra: Děkuji poslankyni Šmejkalové.
Nyní bude hovořit poslanec Bill, připraví
se poslankyně Seidlová.
Poslanec SL ing. F. Bill: Vážený soudruhu
předsedo, vážené soudružky poslankyně
a soudruzi poslanci, projednávaný státní
závěrečný účet je jak
ve svém celku, tak v jednotlivých částech
zrcadlem a výslednicí hospodaření
v minulém roce. Konkrétní uplatňování
a důsledná praktická realizace rozpracovaných
závěrů XIV. sjezdu strany se projevila v
dobrých výsledcích druhého roku pětiletky.
Úspěšné plnění programu
prvních dvou let 5. pětiletky je možno právem
považovat za jedno z nejlepších z doposud uskutečněných
pětiletek. Kladné výsledky podrobně
ve svém vystoupení rozvedl ministr Rohlíček.
I přes toto dobré plnění přetrvávají
ještě nedostatky a problémy, zejména
při zabezpečování kvalitativních
stránek rozvoje národního hospodářství.
Jde především o snižování
materiálových nákladů na výrobu,
dále o stále nízkou úroveň
společenské produktivity práce, která
je nižší zhruba o 30% ve srovnání
s nejvyspělejšími státy, přičemž
v chemickém průmyslu vykazujeme produktivitu asi
třetinovou. Stále jsou nedostatečně
využívány základní výrobní
fondy. Nadále přetrvávají problémy
odběratelsko-dodavatelských vztahů, které
se někdy stávají i brzdou dalšího
rozvoje dobře rozvinuté pracovní iniciativy
a socialistické soutěže.
Stojíme tedy ještě před dořešením
složitých úkolů, a nemělo by
se proto ustupovat od náročnosti a naléhavosti
v jejich překonání a odstranění.
To proto, že v dalších letech nás čekají
ještě náročnější
a složitější úkoly. Musíme
zajistit dostatek zvýšených zdrojů,
abychom vytvořili podmínky pro postupné plánovité
zvyšování životní úrovně,
a to zejména v oblasti sociální politiky.
Zajištění těchto úkolů
zvýšenou produkcí znamená další
nároky na materiál, energii a suroviny. a právě
těch máme nedostatek. Obtížnost je dále
násobena tím, že úkoly musí být
zajišťovány v podstatě bez přírůstku
pracovních sil.
Za této situace nám nezbývá, než
zaměřit se na účinnější
využívání a uplatňování
vědecko-technického rozvoje ve výrobě
na jedné straně a intenzívnější
zapojení naší ekonomiky do mezinárodní
dělby práce v rámci RVHP na druhé
straně.
Chtěl bych se ve svém vystoupení zmínit
o tom, jak jsme vytvořili podmínky v roce 1972 pro
lepší využívání vědecko-technického
rozvoje. Předložený závěrečný
účet ukazuje, že nebyly vyčerpány
v plném rozsahu plánované prostředky
na vědecko-technický rozvoj. Čerpání
bylo pouze na 94%, nebylo čerpáno více než
400 mil. Kčs. Tuto skutečnost jsme si ověřili
a potvrdili při projednávání jednotlivých
kapitol závěrečného účtu
ve výboru pro průmysl, dopravu a obchod. Zajímalo
nás samozřejmě, zda nečerpání
těchto prostředků vzniklo následkem
efektivnosti ve výzkumu a vývoji, nebo neplněním
věcných úkolů. Potvrdilo se jak na
průzkumech, tak i při projednávání
ve výboru, že nebyly plněny věcné
úkoly v oblasti vědy a techniky a realizace jejich
výsledků. Nesplněno bylo více než
140 úkolů z celkového počtu. Mezi
neplněnými úkoly jsou i takové, které
by měly vytvářet předpoklady pro zvýšení
technické úrovně výrob a výrobků
a přiměřenou měrou také ovlivnit
efektivnost naší ekonomiky.
Takovéto úspory finančních prostředků
jsou nežádoucí a jistě se mnou souhlasíte,
že bychom neměli připustit, aby se v dalších
letech opakovaly. Vždyť neplnění těchto
věcných úkolů v současné
době zakládá zhoršení předpokladů
pro růst produktivity práce a výroby v dalších
letech.
Stojí tedy otázka: máme předpoklady,
abychom lépe plnili úkoly vědecko-technického
rozvoje? Domnívám se, že v oblasti vědy
a techniky, výzkumu a vývoje, s existujícím
dobrým výrobním potenciálem, jsou
záruky i potenciální možnosti k zabezpečení
vytyčených úkolů a postupně
se dostat na žádoucí úroveň.
Jednou z podmínek však je, aby tento potenciál
byl orientován, organizován a řízen
na rozhodující a klíčové problémy
národního hospodářství. Zejména
v podmínkách Československa by se měla
postupně uplatnit zásada, že "není
vždy rozhodující co vyrábíme,
ale na čem a za co vyrábíme". Prostě
soustředit síly a prostředky na výrobu
výrobních prostředků a zejména
rozvoj progresívních výrobních způsobů.
V této souvislosti bych chtěl uvést jeden
příklad. V současné době dochází,
v rámci technické revoluce, ke kvalitativní
změně ve výrobě oceli. Výroba
v martinských pecích je opouštěna a
přechází se na výrobu v kyslíkových
konvertorech. V ostravské aglomeraci, kde produkujeme převážnou
část oceli, se výroba uskutečňuje
pouze starou technologií v martinských pecích.
Domníváme se, že by bylo prospěšné
s urychlením rozhodnout o výrobě této
oceli progresívnějším a efektívnějším
způsobem - výstavbou kyslíko-konvertorových
pecí, a to proto, že návratnost investic je
do 1 1/2 roku, zvýší se produkce, uspoří
se cca 1000 pracovníků a denní úspory
v nákladech představují v podstatě
1 mil. Kčs.
Pro zvládnutí úkolů v oblasti vědy
a techniky je dalším kladem, že máme dobře
vybudovanou vědecko-technickou základnu, v níž
pracuje 147 tis. vědeckých a inženýrsko-technických
pracovníků, což v procentech odpovídá
průmyslově nejvyspělejším státům.
Nedostatkem však je velká rozptýlenost vědecko-technické
základny a až atomizace sil a prostředků.
To jsme si také ověřili při poslaneckých
průzkumech a zjistili jsme, že v mnohých případech
na řešení jednoho výzkumného
úkolu připadá 0,5 - 2 pracovníci,
tzn., že jeden pracovník řeší dva
i více úkolů, což nutně vede
i k tomu, že od výzkumu až po realizaci jeho
výsledku uplyne i více než 10 let.
Přece je známo, že v období nastupující
technické revoluce musí nám jít o
zákon času. Bylo již prokázáno,
že současná etapa je charakterizována
rychlostí uvádění poznatků
vědy do praxe, nikoliv jen počtem objevů
a vynálezů. Proto stávající
situace volá i po týmovém řešení
důležitých úkolů a spojení
sil nejen uvnitř státu, ale i v rámci socialistických
zemí. Nežádoucí a neúčelné
je, že stále vyrábíme značně
rozsáhlý sortiment. To dokazuje mj. i skutečnost,
že 90% všech potřebných strojů
kryjeme vlastní výrobou.
Zajištění inovací a rozvoje u takto
rozsáhlého sortimentu na průměrnou
světovou úroveň by si nutně vyžádalo
zvýšit stávající dobře
vybudovanou výzkumně vývojovou základnu
až čtyřnásobně, a to je přece
nereálné.