Poslanec L. Slavík: Vážené soudružky, vážení soudruzi, vážným problémem všech úseků naší dopravy je úroveň kultury cestování, což má nesmírný politickovýchovný význam a společenský dosah.

Veřejnost s povděkem konstatuje, že v tomto směru se mnoho vykonalo a podařilo se odstranit řadu palčivých nedostatků, které brzdily zdárný průběh dopravy a ztěžovaly podmínky cestování. Na všech důležitých směrech železniční dopravy, na autobusových linkách a hlavních aerolinkách byl dík rozvoji naší techniky a ve spolupráci s ostatními socialistickými zeměmi odstraněn starý vozový a letecký park. Zlepšilo se prostředí na našich nádražích a jejich estetický vzhled. Podstatně se zlepšily služby nádražních rozhlasů. Na větších nádražích zdomácněly a stále se rozšiřují automatické úschovny zavazadel, počet vah a přesně jdoucích hodin. ČSD, jak se zdá, úspěšně dovršily boj s kuřáky. Zlepšilo se vystupování a chování železničních zaměstnanců.

Základním přáním našich cestujících je cestovat rychle, bezpečně a pohodlně. Srovnáno s léty, kdy zpoždění vlaků bylo spíše pravidlem než výjimkou, znamená dnešní stav určitý pokrok. Hodnotíme-li však tento stav z hlediska prudkého vzestupu životní úrovně, která s sebou nese i zvyšování nároků na přesnost a kulturnost dopravy a měříme-li úroveň kultury cestování a přesnost dopravy zkušenostmi našich občanů z jiných socialistických zemí, zejména ze Sovětského svazu a Německé demokratické republiky, nemůžeme být ještě zdaleka spokojeni.

Zejména zpožďování rychlíků na takzvaných hlavních tazích je stále předmětem kritiky našich občanů, kteří cestují služebně a jde jim o čas. Také rekreační spoje, zvláště v letošním roce zaznamenaly řadu vážných poruch. Nemáme ani dobré zkušenosti s dochvilností dělnických vlaků.

Nejmarkantnější nedostatky v osobní dopravě jsou však v čistotě, hygieně a službách cestujících. Pokroku v udržování čistoty a hygieny na nádražích i ve vlacích nelze při stávajícím nedostatku pracovních sil dosáhnout bez nasazení mechanizace. Tuto situaci komplikuje ta skutečnost, že téměř veškerá mechanizace pochází z dovozu, neboť u nás neexistuje žádný podnik, který by se na výrobu podobných strojů a zařízení specializoval. Velmi často i to, co se dovezlo, bylo možno uplatnit neúplně nebo jen dočasně, protože ne vždy byly a jsou po ruce náhradní díly. Snaha železnic vyrobit si alespoň některé základní čistící mechanismy ve vlastních dílnách, nepřinesla rovněž žádoucí výsledky. Např. pro vcelku výkonné umývače oken potřebovala železnice vysokozdvižné vozíky DESTA, které se jí přes veškeré úsilí nepodařilo z Děčínských strojíren získat, protože celá jejich produkce je určena na export. Federální ministerstvo dopravy sice v loňském roce vypracovalo plán potřeby mechanizačních zařízení, který s jeho realizací počítá teprve ve značně dlouhodobém výhledu a v závislosti na možnostech nákupu na kapitalistických trzích. Stálo by jistě za úvahu hledat možnosti k výrobě těchto pro budoucnost nezbytných zařízení uvnitř států RVHP, neboť tak by byla nejlépe prosazena i jejich unifikace.

Další vážnou příčinou těchto nedostatků je voda. Dřívější napájecí stanice v síti ČSD vystačily s vodou užitkovou. Podle nyní platného předpisu lze pro hygienická nádražní zařízení i pro hygienická zařízení ve vlacích používat pouze zdravotně nezávadnou pitnou vodu. Národní výbory pro nedostatek vody neumožňují všude napojení ČSD na místní vodovodní síť. V současné době je k dispozici 841 stanic, z nichž může čerpat vodu, z toho však pouze 74 stanic může tyto služby plnit celoročně. l zde jsme teprve na začátku celkového koncepčního řešení. Je už také vypracován a postupně realizován plán sítě, který zajistí, aby bylo možno vyzbrojovat vozové soupravy čistou vodou skutečně podle potřeby a zásobit dost značným množstvím vody i moderní čistící techniku ve výhodně rozmístěných čistících střediscích.

Naši cestující považují za samozřejmé, aby během cesty bylo poskytnuto pohodlné, kvalitní a včasné občerstvení. I když se na tomto úseku mnoho změnilo, není tu situace zdaleka ještě uspokojivá. Je načase, aby v nádražních stanicích zdomácněla moderní chladící zařízení a aby na našich tratích rychleji přibývalo moderních bufetových a jídelních vozů.

Kritické připomínky ze strany našich občanů se objevily k nedostatkům v organizaci železniční dopravy při rekreačních zájezdech, pořádaných ČEDOKEM do zahraničí, zejména do Bulharska. Veřejnost dále kritizuje, že za situace, kdy u nás jsou nosiči zavazadel historickou profesí, nejsou u nás zavedeny samoobslužné zavazadlové vozíky. Několik takových vozíků je pouze na nádraží Praha-střed, jsou však nevhodně umístěny.

Pro orientaci a pro bezpečnost cestujících, zejména v noci, má velký význam funkční osvětlení nástupišť a nádražních prostor. l zde jsou značné nedostatky. Dost často bývá např. v nádražní hale efektně osvětlen strop či jiné výtvarné nebo ozdobné prvky, zatímco jízdní řády jsou rozvěšeny v tmavých koutech.

V této souvislosti nelze pominout jev, který značně znehodnocuje stávající výsledky. Je to nekulturnost cestujících, kteří nejen že vždy neosvědčují dostatečný smysl pro udržování čistoty na nádražích i ve vlacích, ale na jejich většinou anonymní účet padají škody způsobené železnici krádežemi a většinou zcela zbytečným a mnohdy dokonce záměrným poškozováním vnitřního zařízení vagónů. Že nejde o maličkost, ukazuje statistika, podle které došlo např. v roce 1972 k poškozením a zcizením vnitřního zařízení a vybavení vozů ke škodě ve výši téměř 6 mil. Kčs. Přitom značnou část škod, vyjádřených touto částkou, má na svědomí nepochopitelný, ale bohužel existující vandalismus některých cestujících. Zkušenosti nás, poslanců, nejsou dobré, zejména pokud jde o místní dopravu, kde je dosud v provozu parní trakce, jezdí letité motoráčky a starý vozový park. Někde jsou dokonce v provozu vozy s lokálním topením. Zvláštní a vůbec ne radostnou kapitolou jsou zastávky situované mimo obec.

Posouzení kultury cestování na úseku ČSA je nutno provést odděleně na služby letecké přepravy a pozemní služby. V současné době má ČSA ve svém letadlovém parku moderní stroje, umožňující rychlou a pohodlnou dopravu. Letadla jsou dobře udržována a před lety připravena tak, že cestování v nich je příjemné. To se týká zejména prostoru pro cestující. Palubní služby poskytované během letu jsou na úrovni a nebyly na ně žádné stížnosti. Vysokému standardu letecké přepravy s ohledem na rychlost, pohodlí apod. neodpovídají však pozemní služby. Zavedením velkokapacitních letadel se značně prodloužila doba odbavení, zejména při příletu. Cestující musí dlouho čekat v celním prostoru po pasovém odbavení na svá zavazadla. Pozemní přeprava mezi letištěm, zejména v Praze, není rovněž na patřičné úrovni. Velmi nedostatečná je i taxislužba.

Závěrem chci tlumočit některá doporučení našich poslanců ke zvýšení celkové úrovně cestování a ke zlepšení životního prostředí:

Elektrická trakce v současné době u nás zabezpečuje zhruba 57 % výkonů. Myslíme si však, že je krajně naléhavé v rámci ekonomických možností důsledně a včas realizovat plánované úkoly elektrifikace železniční dopravy a v souvislosti se zlepšováním životního prostředí odstraňovat zastaralé a hlučné motorové lokomotivy a nahrazovat je moderními, méně hlučnými.

Dále je třeba prohloubit spolupráci s národními výbory a společenskými organizacemi Národní fronty za účelem řešení některých problémů úrovně kultury cestování, včetně automobilové dopravy a zlepšení služeb cestujícím, včetně taxislužby, dále za účelem výchovy určité části obyvatelstva k uvědomělému vztahu k socialistickému majetku, zvýšit kontrolu a zpřísnit postih těch, kdo tyto normy socialistické morálky svévolně narušují.

Bude nutné výrazně zvýšit kontrolu a inspekci na všech úsecích dopravy a důsledně uvádět v život opatření ke zlepšení kultury cestování vytyčených v dokumentu federálního ministerstva dopravy z roku 1972.

Poslanci kulturního výboru Sněmovny lidu budou i nadále problematiku na úseku přípravy kádrů a kultury cestování sledovat a v rámci své ústavní pravomoci se budou podílet na jejich řešení. Děkuji za pozornost.

Předseda SL V. David: Děkuji poslanci Slavíkovi. Slovo má poslankyně Pilátová, připraví se poslanec Tichý.

Poslankyně SL F. Pilátová: Vážené soudružky a soudruzi, z různých pohledů na dnešním jednání bylo hovořeno o problémech v dopravě v kladném i záporném smyslu. Domnívám se, že nelze pominout zprávu generálního prokurátora ČSSR, kterou přednesl v ústavně právních výborech dne 12. června 1974, a to "Kriminalita v dopravě, její příčiny a důsledky". Je to v komplexu součást projednávané zprávy o dopravě.

Nynější vývoj, zejména cestovního ruchu, je u nás každoročně provázen velkým počtem dopravních nehod se stovkami a tisíci zmařených lidských životů a vysokými materiálními škodami.

Naše socialistická společnost vynakládá každoročně značné finanční prostředky a mnoho energie na to, aby odstranila, či zmírnila škody a následky plynoucí z dopravních nehod. Na dopravní nehody se obvykle díváme jako na nutné zlo, vyplývající zákonitě z dopravního ruchu a že žádným způsobem nelze úplně tyto nehody odstranit.

Z tohoto hlediska jsou dopravní nehody bolestnou daní civilizace. Že jde o daň skutečně bolestnou, mohu ukázat na tom, že za posledních deset let bylo u nás způsobeno přes 700 tisíc dopravních nehod, při kterých bylo usmrceno téměř 21 tisíc občanů, asi půl miliónu občanů bylo při těchto nehodách zraněno, z čehož velký počet byl natrvalo vyřazen z práce a ze společenského života vůbec.

Hmotné škody dosáhly výše 3 mld Kčs, což není v našem národním hospodářství zanedbatelnou položkou.

Pro příklad uvedu loňský rok, kdy bylo na silnicích způsobeno 84 325 nehod, při kterých bylo 2168 osob usmrceno, 10 309 zraněno těžce a 30 935 zraněno lehce. Pokud se týká způsobených škod, částka dosahuje 566 mil. Kčs. Jde o čísla z roku, kdy bylo u nás evidováno k 31. 12. 1973 celkem 3 105 tisíc motorových vozidel. Když vezmeme v úvahu, že v šesté pětiletce má být na náš trh dodáno dalších 750 000 nových osobních automobilů, nemusíme zdůrazňovat, že nemáme důvodů k optimismu pokud jde o další vývoj dopravní nehodovosti.

Dopravní nehodovost je velmi složitý problém, jehož význam a naléhavou potřebu a řešení zdůraznily vláda ČSSR a vlády obou republik ve svých usneseních v letech 1971 a 1972. Tyto dokumenty obsahují soubor opatření, která mají řešit otázky zvýšené bezpečnosti silničního provozu v letech 1972-1977 z hlediska základních a rozhodujících faktorů. Jsou to opatření v oblasti technické, průmyslově výrobní na úseku dozoru nad silničním provozem, ve sféře výchovy a v dalších oblastech. Jejich důsledné plnění může významnou měrou přispět ke zlepšení celkového stavu v silničním provozu.

Dlouhodobé poznatky ukazují, že hlavní příčinou převážné většiny dopravních nehod je nekázeň řidičů, protože téměř 90 % nehod zaviňují řidiči, 8 % chodci a 2 % technické závady. Na prvním místě je to nepřiměřená rychlost, dále nedání přednosti v jízdě, nedodržení bezpečné vzdálenosti a mezi další hlavní příčiny patří alkohol, kdy nehody mají zpravidla vždy vážný následek.

Proto musíme vyžadovat od řidičů uvědomělou kázeň, ohleduplnost, rozvahu, pocit celospolečenské odpovědnosti za celkový stav silniční dopravy. Jen takoví lidé mohou jako řidiči na našich silnicích obstát. Bude třeba se tímto směrem orientovat a učinit rozhodující kampaň všemi prostředky, které má naše socialistická společnost k dispozici jak v oblasti práva tak i výchovy, propagandy v televizi a vůbec všemi dostupnými prostředky. Musí nám jít o to, abychom dopravním nehodám pokud možno co nejvíce předcházeli a neřešili je jen následně před soudy a v nemocnici.

Považuji za nutné poukázat na to, že za poslední 4 roky bylo v ČSSR postaveno před soudy a odsouzeno pro dopravní nehody více než 110 tis. občanů, což představuje více než pětinu všech odsouzených osob pro všechny trestné činy. Vážným a zarážejícím faktem je, že téměř polovina pachatelů trestných činů v dopravě byla odsouzena pro trestné činy opilství v dopravě. To není dobré vysvědčení pro naše řidiče, neboť tyto nehody mají zpravidla vždy mimořádné následky, jak jsem již uvedla. Je třeba sáhnout v mnohých případech nekompromisně i k tvrdým represivním trestům a zejména zákazu řízení motorových vozidel, což je pro řidiče tím nejvyšším trestem. Musím připomenout, že i v dopravě se projevuje recidiva u opilství a proto mám za to, že je třeba trest zákazu řízení ukládat na delší dobu a takové řidiče, kteří hrubě narušují kázeň na silnici, vyřadit z provozu.

Náš trestní zákon má stanovenou horní hranici zákazu řízení motorových vozidel jen na dobu 5 let a rovněž tak trest odnětí svobody. Ukazuje se potřeba tuto hranici zvýšit, jak na to správně poukázal generální prokurátor ČSSR a také poslanci v ústavně právních výborech přinesli tento názor ze svých volebních obvodů. Věřím, že toto by byl jeden z výchovných momentů u neukázněných řidičů. Podle informací byly již úpravy tohoto druhu navrženy generálním prokurátorem ČSSR, Nejvyšším soudem ČSSR, ministerstvem vnitra a ministerstvy spravedlnosti obou republik a předloženy předsednictvu federální vlády.

Bude třeba zvýšit náročnost výchovy nových uchazečů o řidičské oprávnění a to jak v učebních osnovách, jak o tom hovořil poslanec Černý, tak také při vyšetření zdravotního stavu uchazečů o toto oprávnění. Národní ministerstva zdravotnictví by měla učinit opatření, aby byla zpřísněna hlediska pro vydávání potvrzení o zdravotním stavu uchazečů o řidičské oprávnění, u nichž by mělo být zaujato stanovisko, zda uchazeč je vyrovnané povahy, nemá sklon k agresivitě, výbušnosti, nervové labilitě atd. Bylo by také vhodné, aby byli podrobeni vyšetřením a testům v oblasti psychologie. Pak bude ještě třeba zpřísnit kontrolu orgánů VB na silnicích, neboť je prokázáno ze zkušeností, že když jsou tito na silnicích, zlepší se kázeň řidičů i chodců.

Nyní několik slov k železniční dopravě. Za rok 1973 došlo v celé síti ČSD k 18,5 tis. dopravním nehodám, z toho bylo 328 velkých nehod, 406 nehod menších (tzv. kategorie B) a 17 tis. pracovních zmetků. Při nehodách bylo usmrceno 37 osob, 46 těžce zraněno, 314 lehce zraněno a škody dosáhly částky 42 mil. Kčs. Výrazný vzestup byl zaznamenán u nehodovosti zaviněné pracovníky ČSD, na jejichž vrub připadlo 249 velkých nehod, 164 menších a 17 tis. pracovních zmetků.

Na velkých nehodách se podílely nejvíce Severozápadní a Východní dráha.

Ještě bych chtěla poukázat, že je dosud hodně nehod na železničních přejezdech. Bylo jich za rok 1973 celkem 279. Z toho zavinili pracovníci ČSD jen 3 a ostatní byly způsobeny řidiči silničních vozidel. Při těchto nehodách došlo u 31 osob k usmrcení, 148 bylo zraněno a škoda činí téměř 4,5 mil. Kčs.

Dopravní nehodovost v letecké a vodní dopravě v ČSSR v roce 1973 byla v podstatě stejná jako v roce 1972. V tzv. velké dopravě došlo ke 4 leteckým nehodám, z toho u ČSA ke třem a u Aeroflotu k jedné nehodě. Usmrceno bylo 66 osob (všechny z nehod Aeroflotu) zraněno bylo 31 osob. Zničena byla dvě letadla a tři poškozena. Škoda s výjimkou Aeroflotu činí 2 mil. Kčs. V letecké dopravě Slovairu nedošlo v roce 1973 k žádné nehodě.

Ve vnitrostátní vodní dopravě bylo způsobeno celkem 135 plavebních nehod, z toho v oblasti Státní plavební správy Praha 38 a Státní plavební správy Bratislava 97 nehod. Způsobená škoda činí celkem 3,5 mil. Kčs. jedna osoba byla usmrcena a 4 těžce zraněny.

Vážené soudružky a soudruzi, když hodnotíme celkovou situaci v dopravě jen za jeden rok, stála nás 2196 životů, 41 500 zraněných. Škoda byla způsobena ve výši 614 mil. Kčs. Domnívám se, že taková bilance není radostná a měli bychom se všichni nad touto problematikou zamyslet a každý pak ve svém volebním obvodě na schůzích a při každé příležitosti připomínat situaci v dopravě, aby nedocházelo ke škodám jak na lidských životech, tak i materiálních. Vždyť máme jiné oblasti, kde můžeme peníze i hodnoty lépe uplatnit pro zvýšení životní úrovně pracujících v naší krásné socialistické společnosti.

Předseda SL V. David: Děkuji poslankyni Pilátové. Slovo má poslanec Tichý, připraví se poslanec Zima.