Pre rozvoj vedeckovýskumnej a výchovno-vzdelávacej práce vysokých škôl je mimoriadne dôležitá aj ich tesná väzba na ostatné zložky našej vedeckovýskumnej základne, najmä na ČSAV a SAV. V posledných rokoch sa spolupráca vysokých škôl s pracoviskami ČSAV a SAV úspešne rozvinula, a to nielen pri organizovaní a rozvíjaní vedeckovýskumnej činnosti, ale aj pri výchove nových vedeckých pracovníkov, pri zapájaní študentov vysokých škôl do vedeckej činnosti a pri zabezpečovaní výuky na vysokých školách. Táto spolupráca je obojstranne prospešná a užitočná pre celú spoločnosť. Bude ju treba ďalej prehlbovať a rozširovať tak, aby sa činnosť pracovísk akadémie a vysokých škôl ešte viac ako doteraz navzájom prelínala a znásobovala tak efektívnosť ich vedeckej práce i kvalitu výchovy vysokoškolskej mládeže pre ich tvorivú prácu v rozvinutej socialistickej spoločnosti.

Předseda SL V. David: Děkuji poslanci Hajkovi.

Soudružky a soudruzi, nyní budeme pokračovat v projednávání 4. bodu. Volební komise skončila sčítání hlasů a podepsala zprávu o volbě člena předsednictva Federálního shromáždění.

Prosím předsedu volební komise poslance Josefa Krylla o podání zprávy.

Předseda volební komise poslanec J. Kryll: Zápis o volbě člena předsednictva Federálního shromáždění. Komise poslanců Sněmovny lidu ve složení Anna Blisková, Josef Černý, Josef Kryll, Augustin Kvasnica, Rudolf Rejhon, Josef Škula, prom. práv., zvolená Sněmovnou lidu ke sčítání hlasů, sděluje, že bylo poslancům k volbě člena předsednictva Federálního shromáždění vydáno 172 hlasovacích lístků. Po skončení hlasování komise zjistila: hlasování se zúčastnilo 172 poslanců. Hlasování se nezdržel žádný poslanec. Odevzdáno bylo celkem 172 platných hlasovacích lístků. Neplatné hlasovací lístky nebyly.

Pro navrženého kandidáta poslance dr. Jaroslava Srba bylo odevzdáno 172 hlasů. Proti nebyl žádný hlas.

Volební komise zjistila, že navržený kandidát byl zvolen všemi přítomnými poslanci Sněmovny lidu jednomyslně.

V Praze dne 30. října 1973 - podepsáni členové volební komise.

Předseda SL V. David: Děkuji předsedovi volební komise za podání zprávy.

Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, konstatuji, že Sněmovna lidu zvolila do funkce člena předsednictva Federálního shromáždění poslance dr. Jaroslava Srba.

Dovolte mi, abych poslanci Jaroslavu Srbovi popřál hodně zdaru a úspěchů při výkonu této funkce.

Soudružky a soudruzi, předsednictvo Sněmovny lidu projednalo žádost poslance dr. Jaroslava Srba o uvolnění z funkce člena ústavně právního výboru Sněmovny lidu a doporučuje sněmovně jeho žádosti vyhovět.

Jsou k tomuto návrhu dotazy nebo připomínky? /Nebyly./ Nejsou.

Kdo souhlasí s návrhem na uvolnění poslance dr. Jaroslava Srba z funkce člena ústavně právního výboru Sněmovny lidu, nechť zvedne ruku! /Hlasuje se./

Je někdo proti? /Nikdo./

Zdržel se někdo hlasování? /Nikdo./ Není tomu tak.

Konstatuji, že Sněmovna lidu uvolnila poslance dr. Jaroslava Srba z funkce člena ústavně právního výboru Sněmovny lidu.

Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, přerušuji jednání. Odpolední jednání bude zahájeno ve 14.00 hod.

/Jednání přerušeno ve 12.50 hod./

/Jednání opět zahájeno ve 14.00 hod./

/Řízení schůze převzal místopředseda SL dr. R. Nejezchleb./

Předsedající místopředseda SL dr. R. Nejezchleb: Súdružky a súdruhovia, otváram prerušené rokovanie 3. schôdzky Snemovne ľudu. Budeme pokračovať v diskusii k piatemu bodu programu - o správe ministra ČSSR pre technický a investičný rozvoj o zameraní vedeckotechnického rozvoja ČSSR a o správe predsedu ČSAV o otázkach základného výskumu v ČSSR.

Udeľujem slovo poslanci Kubrtovi, pripraví sa poslanec Machoň.

Poslanec K. Kubrt: Vážené soudružky, vážení soudruzi, směrnice XIV. sjezdu KSČ k pětiletému plánu rozvoje národního hospodářství uložila mj. v oblasti vědeckotechnického rozvoje zvýšit technicko-ekonomickou úroveň strojírenských výrobků. Strojírenství tak vedle své úlohy zabezpečovat potřeby národního hospodářství stroji a zařízením, zajišťovat dostatek strojů a zařízení na vývoz k získání potřebných devizových prostředků pro národní hospodářství musí intenzívně zvyšovat technickou a ekonomickou úroveň vlastních výrobků. Chtěl bych říci několik poznámek, jak strojírenství tento úkol ve zvyšování technicko-ekonomické úrovně strojírenských výrobků plní.

Již soudruh ministr Šupka ve své zprávě uvedl některé údaje o technické úrovni výrobků. Zhruba 15 % strojírenských výrobků dosahuje špičkové světové úrovně a 74% výrobků má průměrnou standardní úroveň. Půjde tedy zřejmě o to, aby především z této průměrné úrovně přecházela stále větší část výrobků do skupiny první se špičkovou úrovní. Je samozřejmé, že o technické úrovni výrobků rozhoduje především výzkum a vývoj, který musí v potřebném předstihu před výrobou a v souladu s potřebami společnosti vyvíjet a navrhovat nové konstrukce, nové stroje a zařízení a nové technologie. Strojírenství k tomu má širokou vlastní vědecko-výzkumnou základnu, která má zhruba 70 000 pracovníků. Z této základny je více než 90 % přímo řízeno středním článkem řízení, tj. generálními ředitelstvími, a část i výrobními podniky. Podřízenost základny ukazuje, že ministerstvo přímo řídí menší část, zatímco výrobní organizace daleko převažující podíl vědecko-výzkumné základny. To tvoří na jedné straně předpoklad, že může být výzkum a vývoj zaměřen přesněji podle potřeb výroby, ale na druhé straně z toho vyplývají daleko větší nároky a požadavky na řízení a usměrňování výzkumu a vývoje v souladu s potřebami celého odvětví strojírenství a potřebami celého národního hospodářství.

Na vědecko-technický rozvoj se v oblasti hutnictví a strojírenství vynakládá více než 4 mld. Kčs za rok, přičemž daleko převažující většina zdrojů je vlastní výroby a jenom menší část je ze státních zdrojů. V rámci resortu je v plánu rozvoje vědy a techniky 200 státních úkolů, více než 180 resortních a více než 16 000 oborových, podnikových a ústavních úkolů, z nichž větší část představuje dílčí programy z. úkolů resortních a státních. Zhruba 34 % kapacit úkolů státních a 31 % kapacit z úkolů resortních je zaměřeno na rozvojové nosné programy. Toto základní zaměření umožňuje usměrňovat převažující část kapacity výzkumu a vývoje v souladu s potřebami státního plánu.

Pro růst technické úrovně strojírenských výrobků je však především důležité, jak jsou výsledky výzkumu a vývoje uplatňovány ve výrobě. K tomu by mohl posloužit počet nových výrobků zaváděných do výroby. V roce 1971 bylo zavedeno zhruba 13 900 nových výrobků, v roce 1972 již více než 27 000. Je třeba říci, že toto hledisko, podle kterého je udáván počet výrobků, zahrnuje i dílčí úpravy a modernizaci na výrobcích a že tedy neznamená jenom úplně nové, koncepčně řešené výrobky. Při našem průzkumu na výrobních podnicích i při jednání s příslušnými odborníky jsme si ověřili např. u výrobců strojírenského spotřebního zboží, že je reálné v současné době ročně připravovat do výroby dva až 8 % nových výrobků z celkového sortimentu těchto podniků. Znamenalo by to, že cyklus obměny celého sortimentu by se pohyboval kolem 15 i více let, což je na strojírenské zboží příliš velká doba. U výroby obráběcích strojů jsou zaváděny především nové moderní mechanismy, k automatizaci a mechanizaci procesu obrábění. V této oblasti je pochopitelně obnova celého sortimentu delší. Zde ovšem není rozhodující jenom celková obměna sortimentu. Určitým kritériem pro úroveň jednotlivých skupin výrobků je i hledisko zahraničního obchodu, tzv. dosahovaná reprodukční hodnota.

Např. u obráběcích strojů, které mají poměrně vysokou technickou úroveň, získáváme 1 rubl za 13 korun, a 1 dolar za 19 - 21 Kčs, což je poměrně vysoký efekt. Obdobně u textilních strojů, kde se - vcelku počítáno v rámci celé VHJ Elitex Liberec získává 1 rubl za 14,50 Kčs a 1 dolar zhruba za 23,50 Kčs. Naopak jsou skupiny strojírenských výrobků méně výhodné, kde se 1 dolar získává za 38 Kčs a 1 rubl za 27 Kčs, přičemž někde jsou tyto dosažené výsledky ještě daleko nevýhodnější.

Znovu bych chtěl podtrhnout, že reprodukční hodnota dosahovaná při směně, není jediným kritériem pro technickou úroveň výrobku. V souvislosti se zvyšováním technické úrovně strojírenských výrobků bych se chtěl zmínit i o životnosti výrobků, tj. době od zavádění výrobku až do doby, než je potřeba ho nahradit novým progresívnějším výrobkem. V souvislosti s přestavbou velkoobchodních cen byla u většiny strojírenských výrobků stanovena technickoekonomická životnost v počtu let, která se pohybuje od 3 do 20. Tak např. u elektrických zdrojů světla pro domácnost je stanoveno 5 let, pro obnovu výrobku, u rozhlasových a televizních přijímačů 3 roky, u fotografických přístrojů a kinopřístrojů 5 let, u chladicích a mrazících zařízení 6 let, u osobních automobilů 4 roky apod. Je třeba říci, že tento cyklus obnovy se nezajišťuje. Nechtěl bych ovšem také tvrdit, že je nezbytný a že je správně stanoven.

K technickoekonomické úrovni strojírenských výrobků a nejenom strojírenských výrobků patří spotřeba materiálu, která je zejména v naší ekonomice důležitým činitelem. V Československu vyrábíme více než 800 kg surové oceli na jednoho obyvatele, čímž jsme z tohoto hlediska na jednom z předních míst na světě. Kdybychom však zůstali u dosavadní spotřeby kovů, připadající na jednotku společenského produktu, museli bychom v příštích letech několikanásobně zvýšit naši hutní a metalurgickou základnu, abychom pokryli potřebu výroby. Přitom však v průmyslově vyspělých zemích i v některých méně průmyslově vyspělých připadá na jednotku společenského produktu o 30 - 50 % oceli a spotřeby materiálu méně než u nás. To znamená, že je nejen reálné, ale z našeho hlediska i nezbytné intenzívně hledat cesty ke snížení spotřeby materiálu na výrobu. Uvádím tento příklad v souvislosti s vědeckotechnickým rozvojem, protože již ve výzkumu a vývoji se rozhoduje o 60 - 80 % spotřeby materiálu. Musíme tedy výzkum a vývoj přesně a s konkrétními úkoly zaměřit při vývoji nových výrobků na spotřebu materiálu, jako na jeden z velmi důležitých úkolů vědeckotechnického rozvoje.

V souhrnu můžeme říci, že z uvedeného zaměření vědeckotechnické základny strojírenství na vybrané úkoly, z počtu nově zaváděných výrobků do výroby i z konkrétního programu řešených problémů je zřejmé, že ministerstvo hutnictví a strojírenství a jeho organizace, ale i řada dalších orgánů, věnuje značnou pozornost zabezpečování technickoekonomické úrovně strojírenských výrobků. Přesto však tempo růstu jejich úrovně není dostačující a neodpovídá potřebám národního hospodářství. Jaké jsou tedy cesty ke zrychlení tohoto tempa? Je celkem všeobecně známo, že 70 tis. pracovníků vědeckotechnické základny strojírenství nemůže trvale zajišťovat odpovídající rozvoj širokého sortimentu, představujícího více než 200 tis. strojírenských výrobků a že to tedy vyžaduje zaměřit tuto základnu a tím i výrobu na daleko užší sortiment. To je úkol cílevědomě připravovaný, ovšem je třeba zdůraznit, že je to úkol dlouhodobý.

Vedle toho je ovšem nezbytné, tak jak to potvrdily i naše průzkumy, zabezpečit daleko lepší a cílevědomější spolupráci orgánů ministerstva hutnictví a strojírenství s organizacemi Čs. akademie věd, vysokými školami a dalšími vědeckými pracovišti. Musí být daleko plánovitější propojení kapacity těchto organizací na komplexní navazující řešení úkolů od základního výzkumu až po ověřovací série výrobků. Tím i výrazně vzroste kapacita vědeckotechnické základny k řešení technické úrovně strojírenské výroby.

Další cesta je využívání licenční politiky širším nákupem licencí. V roce 1971 bylo nakoupeno 32 souhrnných licencí a v roce 1972 44. což je poměrně malé množství, které zřejmě nemůže rozhodujícím způsobem ovlivnit technickou úroveň ve větším rozsahu. Je pochopitelné, že jde především o licence, které by nám umožnily ušetřit kapacity výzkumu a vývoje a zavést přímo do výroby výrobky odpovídající technické úrovně.

Je třeba říci, že celková koncepce nákupu a využívání licencí je neuspokojivá, a že tyto formy zvyšování technické úrovně jsou ve srovnání s ostatními socialistickými státy velmi málo využívány. Naše podniky ani vyšší hospodářské orgány nemají dost zkušeností a snad i odvahy celou tuto oblast propracovat a pro zvyšování efektivnosti výroby využívat. Doporučoval bych, aby licenční politice byla věnována odpovídající pozornost a vypracován ucelený program postupu, jak na úrovni centrálních orgánů, tak i hospodářských organizací. Myslím, že i v této oblasti stojí za to využít jak kladných, tak i záporných zkušeností socialistických zemí. Poslední, ale svým rozsahem podle mého názoru nejdůležitější cestou k rychlejšímu zvyšování technickoekonomické úrovně strojírenských výrobků je cesta hlubšího plánovitého zapojení do mezinárodní spolupráce zemí RVHP, v řadě případů i s dalšími zeměmi.

V závěru bych chtěl vyjádřit přesvědčení, že zvyšování technickoekonomické úrovně strojírenských výrobků tak, jak bylo stanoveno směrnicí 5. pětiletého plánu, je mimořádně důležité a bude vyžadovat iniciativní a usilovnou práci všech podniků a organizací federálního ministerstva hutnictví a strojírenství, ale i dalších orgánů a organizací. Realizace výsledků výzkumné a vývojové činnosti se pak musí stát věcí všech pracovníků výzkumu, výrobní praxe, ale i péče stranických a společenských organizací. Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda SL dr. R. Nejezchleb: Ďakujem poslancovi Kubrtovi. Slovo má poslanec Machoň, pripraví sa poslanec Janec.

Poslanec J. Machoň: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, v uplynulých více než dvaceti letech byla v socialistickém Československu vybudována rozsáhlá výzkumná a vývojová základna, k níž dnes kromě téměř 400 samostatných ústavů patří i více než 1700 výzkumných a vývojových podnikových pracovišť různé velikosti. Celkový počet pracovníků, činných v této sféře, přesáhl koncem loňského roku 145 000.

Uvedený rozsah naší výzkumné a vývojové základny jasně dokumentuje plánovitou pozornost a péči, kterou strana a vláda po léta věnují systematickému rozvoji vědy a techniky. Markantně to dokazuje srovnání. Od roku 1950 vzrostl totiž u nás počet samostatných vědeckovýzkumných pracovišť téměř osmkrát a počet pracovníků ve výzkumu a ve vývoji zaměstnaných více než desetkrát.

Stejně jako jeho rozsahem patří naše republika mezi přední průmyslové státy i pokud jde o výši prostředků vynakládaných na výzkum a vývoj, které v loňském roce dosáhly 3.7 % z užitého národního důchodu a představovaly částku 11 miliard korun.

Dlouho by trvalo, kdybychom tu měli vypočítat úspěchy, jichž naše věda, výzkum a vývoj dosáhly. Ještě rozsáhlejší a obtížnější by byl výčet výsledků vědeckého výzkumu a technického vývoje, které jak v průmyslu, tak v zemědělství obohatily rozsah a úroveň naší výroby. Z rozboru ekonomické efektivnosti našeho výzkumu a vývoje vyplývá, že každá koruna, která je tu vynaložena, obohacuje už dnes plným dvojnásobkem národní důchod.

Spokojit se s dosaženými výsledky a dosaženou úrovní, znamená právě v této oblasti ještě víc než kdekoliv jinde nejen stagnaci, ale i zaostávání. Vědeckotechnická revoluce a její přínos rozvoji výrobních sil a technických podmínek života lidí, to je dnes alfa i omega hospodářského rozvoje a společenského pokroku ve všech průmyslových zemích.