Základní výzkum potřebuje soustředit nejen řešitelské týmy, ale i investice na preferované obory, které jsou důležité pro technický rozvoj. Znamená to soustředit investice a odstranit extenzivnosti v investiční politice. Znamená to vybavit moderně třeba menší počet ústavů, ale tak, aby mohly řešit problémy na světové úrovni a nerozptylovat prostředky na velký počet ústavů. S takovými rozptýlenými prostředky nelze špičkově vybavit ani pracoviště, natož všechna pracoviště vědeckovýzkumné základny.

Nedořešené problémy řízení, neuspokojivé vybavení, rozptýlenost, kádrové problémy, to nejsou jediné zábrany vědeckotechnického rozvoje.

Jistou zábranou, jak jsme zjistili, je i formálnost některých předpisů a nařízení. Tak například vysokoškolská pracoviště nemohou nakupovat materiál a drobné předměty za velkoobchodní ceny, jak je tomu u jiných výzkumných pracovišť, neprovádějí se odpisy investičních zařízení, omezuje se používání prostředků z vedlejší hospodářské činnosti apod.

Domníváme se, že je administrativní a operativní řízení mnohdy složité, že vyžaduje čím dále tím početnější administrativní aparát, přemíra předpisů a nařízení, administrativních pokynů tak otupuje operativnost řízení na všech stupních.

Často se po výzkumných ústavech vyžadovalo, aby si na sebe vydělaly. Jako zásada je to správné, někdy to nebylo dobře pochopeno a tak některé ústavy upadly do vyslovené komercionalizace - vydělávaly si snadno běžnými službami, ale své základní společenské poslání opomíjejí.

Některé aplikované výzkumné ústavy zavádějí i poloprovoz, v dobrém úmyslu, aby odevzdaly výsledky své činnosti do výroby co nejdokonaleji, případně, aby se tyto výsledky výzkumné činnosti do výroby dostaly. Neodvážíme se tuto snahu kritizovat, je zde v mnohých případech dobrá vůle ústavů.

Avšak z organizačně řídícího hlediska je to nedostatek, neboť touto činností, je-li přehnána, se odčerpávají síly z vlastní vědeckovýzkumné základny.

Vcelku však lze říci, že aplikované výzkumné ústavy cílevědoměji řeší problémy až k realizaci, že jejich program je úžeji vázán na potřeby národního hospodářství.

Pokud jde o vysokoškolské ústavy, je možno konstatovat, že se v poslední době projevuje stále větší snaha zapojit se do vědeckovýzkumné základny.

Přesto jsou na vysokých školách ještě značné rezervy, neboť zdaleka ne na všech je plněn zákon o vysokých školách, podle něhož je povinností vysokoškolského učitele vedle pedagogické činnosti i vědecky pracovat.

Vědecky pracovat znamená být zapojen do řešení státních a resortních úkolů. Je ještě dosti značný počet vysokoškolských učitelů, kteří takto vědecky nepracují.

Vysoké školy mají výhodu proti ostatním výzkumným pracovištím, že mohou zapojit do vědeckovýzkumné činnosti studenty. Tím se řeší dva problémy. Zvyšuje se počet pracovníků zapojených do výzkumu a plní se pedagogicko výzkumný úkol, a to na konkrétních problémech. I v tom je příspěvek k efektivnosti, a domnívám se, příspěvek velmi vydatný.

Z uvedených připomínek vyplývá, že klíčovým pracovníkem při organizování a realizaci vědeckovýzkumných úkolů je vedoucí katedry. Vedoucí katedry je zodpovědný za vhodnou volbu tematiky, zavedení spolupracovníků i za včasnou realizaci vědeckovýzkumných úkolů.

Pokud jde o vlastní práci vysokých škol, dovolte, abych se vrátil k některým usnesením plenárního zasedání ÚV KSČ z července t. r., souvisejícím s rozvojem vědecké práce na vysokých školách a s efektivností výchovy vysokoškolských studentů z hlediska potřeb praxe.

Ze závěrů těchto usnesení vyplývá - stručně shrnuto-prohloubit a zvýšit úroveň a zkvalitnit politickou a odbornou výchovu, vychovávat zejména novou technickou, tvůrčí a vědeckou inteligenci - v duchu vědeckého světového názoru marxismu - leninismu, plně znalou a oddanou věci socialismu.

Volit nové přístupy a formy, jež by zabezpečily modernizaci učebního procesu, zefektivnění a zracionalizování studia a vědecké práce na vysokých školách.

Dovolte mi, abych se podrobněji, při této příležitosti zmínil o jednom z problémů souvisejících s úrovní a uplatněním vysokoškolských absolventů technických oborů v praxi.

Většina absolventů vysokých škol technických pracuje v provozu. Zkušenosti ukazují, že zaměstnání v provozu není pro mladé inženýry přitažlivé. Příčin je několik:

- Je nutno kriticky konstatovat, že naše studenty nevychováváme po teoretické a praktické stránce dostatečně k tomu, aby mohli provoz, kde budou pracovat, řídit odpovídajícím, moderním způsobem.

Řízení provozu, otázky skladování, vnitropodnikové dopravy, volby pracovních postupů apod., jsou dnes problémy, které lze kvantifikovat, které se stále rozvíjejí na základě teoretických poznatků a potřeb praxe. Proto je nutno upravit studium našich studentů technického zaměření tak, aby se s těmito otázkami již během řádného studia seznámili.

- Dalším problémem je, že absolventi přicházejí do praxe ne vždy s dostatečnými znalostmi v oblasti politického, společenského i hospodářského života. Uplyne poměrně dlouhá doba, než se v praxi mohou aktivně napojit při plnění úkolů hospodářské politiky strany. Problémy jsou i v jejich zařazování a platových podmínkách.

V minulých školních letech se podařilo prohloubit, po teoretické stránce, základní studium, hlavně pokud jde o matematiku a fyziku.

Na některých fakultách vysoké školy technického zaměření se však celkový počet hodin matematiky a fyziky blíží počtu hodin jako na přírodovědeckých fakultách.

Je nutno zvážit, zda tento počet hodin je nutný pro všechny absolventy a zda by nebylo účelné upravit učební plány pro ty studenty, kteří budou pracovat v provozu. Takových absolventů je většina.

Tím samozřejmě nemáme na mysli snížit úroveň absolventů, ale diferencovat podle potřeby praxe. Stejně tak diferencovat a případně upravit učební plány při výchově vědeckých pracovníků.

Ne vždy v množství učiva se odráží kvalita. Pedagogické mistrovství je možno hodnotit také podle optimálně voleného obsahu látky, návaznosti předmětů i na perspektivní rozvoj oborů.

Chtěl bych současně využít této příležitosti a poděkovat všem pracujícím, technikům, inženýrům a vědeckým pracovníkům za jejich práci při rozvoji vědy a techniky a uplatňování jejich výsledků v praxi. Chtěl bych také poděkovat s. ministru ing. Šupkovi a jeho spolupracovníkům i s. akademiku Kožešníkovi za dobrou přípravu podkladů a informací pro naše dnešní jednání.

Vážené soudružky a soudruzi, věda a technika mají nezastupitelné místo při budování materiálně technické základny socialismu a komunismu. Bylo by však málo počítat jen s významnými objevy. Svou rozhodující úlohu v budování materiálně technické základny musí sehrát masovost drobných technologických, technických a racionalizačních zlepšení.

Širokému uplatnění proudu vědeckotechnické revoluce, zejména v materiální sféře, můžeme významně napomoci i my, poslanci Federálního shromáždění.

Jedině v úzké, tvořivé spolupráci vědeckých pracovníků, inženýrů, techniků a dělníků je záruka úspěšného budoucího rozvoje naší ekonomiky, životního prostředí a dalšího rozkvětu naší socialistické společnosti. /Potlesk./

Předseda SL V. David: Děkuji poslanci Billovi za přednesenou zpravodajskou zprávu.

Soudružky a soudruzi poslanci, zahajuji rozpravu k předloženým zprávám.

Do rozpravy se písemně přihlásili poslanci: Hajko, Kubrt, Machoň, Janec, Konečník, Kugler, Belko, Ivanič, Slavík, Seidlová, Tichý, Polák Jozef, Říman, Szymik, Polák František, Žahour a Rejhon.

Uděluji slovo poslanci akad. Vladimíru Hajkovi.

Poslanec akad. V. Hajko: Vážené súdružky poslankyne, vážení súdruhovia poslanci, so zvyšujúcim sa úsilím o uplatnenie sa vedeckotechnického pokroku v našom živote, o rozvoj vedeckotechnickej revolúcie v podmienkach socialistickej spoločnosti výrazne rastie aj význam celkovej činnosti vysokých škôl. Vysoké školy sú vedecko-pedagogické inštitúcie, ktoré majú v sústave vedeckovýskumných pracovísk, tvoriacich výskumnú a vývojovú základňu ČSSR, špecifické postavenie. Aktívna a na vysokej úrovni realizovaná vedeckovýskumná činnosť tvorí na vysokých školách jeden zo základných predpokladov pre úspešné splnenie ich hlavného poslania, ktorým je príprava kádrov s vysokými ideovo-politickými, morálnymi a odbornými kvalitami, ako aj organizačnými schopnosťami. S ohľadom na toto hlavné poslanie vysokých škôl musí byť vedeckovýskumná činnosť ich pracovníkov zameraná nielen na objavovanie a tvorbu nových poznatkov, ale aj na štúdium logickej štruktúry a metodológie jednotlivých vedných odborov, na vypracúvanie metodiky sdeľovania vedeckých poznatkov, získavaných v rámci celosvetovom, na tvorbu učebníc a riešenie ďalších metodicko-didaktických a politicko-výchovných otázok. Všetky tieto súčasti vedeckovýskumnej činnosti vysokých škôl majú tvoriť neoddeliteľnú jednotu s ich každodenným výchovno-vzdelávacím procesom, ktorý má smerovať k tomu, aby sa vedecké myslenie, založené na marxisticko-leninskom svetonázore, stalo základnou pracovnou metódou vysokoškolsky vzdelaných pracovníkov a aby sa ich prostredníctvom vedecký prístup a vedecké poznatky dostávali do všetkých oblastí ľudskej činnosti a uplatnili predovšetkým vo výrobných procesoch. Potreby rozvinutej socialistickej spoločnosti, ako to plynie z dokumentov júlového pléna ÚV KSČ, nastoľujú požiadavku, aby absolventi vysokých škôl, marxisticky vzdelaní a socializmu plne oddaní, nielen dokázali udržať krok s tempom rozvoja vedy a techniky, ale aby tento rozvoj aktívne ovplyvňovali a urýchľovali. Je preto potrebné venovať sústredenú pozornosť vedecky zameranej výchove a vzdelávaniu študentov hneď od ich vstupu na vysokú školu a včas umožniť širokej mase študentov poznať základy metodológie vedy a tvorivej odbornej práce. Úloha vytvoriť taký mechanizmus celkovej činnosti vysokej školy, ktorý by viedol k splneniu tohto cieľa, je v strede pozornosti každej vysokej školy a pri jej riešení sa v uplynulých rokoch dosiahli viaceré pozitívnej výsledky.

K dosahovaniu tohto cieľa významne prispieva rozvoj študentskej vedeckej a odbornej činnosti na vysokých školách, do ktorej je v celoštátnom meradle zapojených asi 10% všetkých poslucháčov denného štúdia. Rozvoj tejto činnosti vysokoškolákov je stimulovaný konaním študentských vedeckých konferencií, rôznymi súťažami, ktoré sú dotované odmenami resp. cenami. Spomeňme napr. súťaž o najlepšiu študentskú prácu, ktorú organizuje Československé ústredie vysokoškolákov SZM v spolupráci s národnými ministerstvami školstva, ČSAV a SAV a do ktorej sa v uplynulom roku zapojilo vyše 1000 študentov. ČSAV a SAV odmenili najlepšie práce osobitnými cenami. Doterajší vývoj študentskej vedeckej a odbornej činnosti presvedčivo dokazuje, že študenti sú schopní už počas vysokoškolského štúdia sa zapojiť do tvorivej vedeckej a odbornej činnosti, osvojovať si metódy vedeckej práce a b ť užitoční pri tvorbe a aplikácii vedeckých poznatkov.

Ak však zapojenie študentov do tvorivej vedeckej a odbornej činnosti na vysokých školách má mať masovejší charakter, potom treba do tejto činnosti zaradiť aspoň 25 - 30 % všetkých študentov. Dosiahnuť to bude možné len tak, keď sa doterajšie pozitívne tendencie, ktoré sa v rozvoji študentskej vedeckej a odbornej činnosti dosiahli, podporia niektorými ďalšími vhodnými opatreniami. Pôjde predovšetkým o to, aby sa pre prácu v rámci študentskej vedeckej a odbornej činnosti vytvorili priaznivejšie časové možnosti a podstatne rozšírili pracovné príležitosti, aby sa vytvorila dlhodobá koncepcia ďalšieho rozvoja jednotne organizovanej študentskej vedeckej a odbornej činnosti ako bezprostrednej súčasti vedeckovýskumnej a výchovno-vzdelávacej činnosti vysokej školy.

V súčasnom období je študentská vedecká a odborná činnosť na vysokých školách organizovaná za významnej účasti SZM mimo rámca vyučovacieho procesu na báze dobrovoľného prihlasovania sa študentov do tejto činnosti. Relatívne vysoký počet hodín prednášok, seminárov, laboratórnych cvičení a s nimi spojené pracovné a študijné povinnosti, ktoré treba plniť mimo hodín výuky, do značnej miery zapĺňajú pracovný i volný čas študentov a na plnenie úloh v rámci študentskej vedeckej a odbornej činnosti nezostáva vždy dostatok času. Domnievam sa, že bude treba znížiť počet povinných hodín vysokoškolskej výuky na únosnejšiu mieru a vytvárať širší priestor pre individuálne štúdium študentov, ako aj pre ich zapojenie do študentskej vedeckej a odbornej činnosti.

To prispeje, pravda, len čiastočne aj k riešeniu druhej stránky tohto problému. Zapojenie študentov vysokých škôl do študentskej vedeckej a odbornej činnosti v masovejšom meradle kladie vysoké časové a pracovné nároky na učiteľov a vedeckých pracovníkov vysokých škôl. Pri terajšom pracovnom zaťažení učiteľov vysokých škôl a pri súčasnom spôsobe organizovania študentskej vedeckej a odbornej činnosti by bolo možné úlohu zapojiť asi 25 % všetkých študentov do tejto činnosti splniť len primeraným zvýšením počtu učiteľov resp. vedeckých pracovníkov vysokých škôl. Vieme, že to nie je reálne. Zníženie počtu povinných hodín výuky uvolní časť pracovnej kapacity vysokoškolských učiteľov pre prácu so študentmi v rámci študentskej vedeckej a odbornej činnosti.

Zvyšovanie kvality študentskej vedeckej a odbornej činnosti i možnosti jej masovejšieho rozvoja sú do značnej miery odvislé od toho, ako sa bude zvyšovať úroveň a kapacita vedeckovýskumnej činnosti predovšetkým vysokých škôl, ale aj Československej akadémie ved a Slovenskej akadémie vied, ktoré sa na rozvíjaní študentskej vedeckej a odbornej činnosti významne podieľajú.

V súčasnosti je vedecká kapacita vysokých škôl orientovaná do značnej miery na úlohy základného výskumu a podiel vysokých škôl na celkovej kapacite venovanej riešeniu štátnych programov základného výskumu, ako to spomenul s. akademik Kožešník, je takmer 28 %. Zostávajúca časť vedeckej kapacity vysokých škôl je orientovaná na riešenie úloh zo štátnych programov technického rozvoja, na riešenie úloh rezortných výskumných plánov /predovšetkým zdravotníctva, poľnohospodárstva a výživy i školstva/ i plánov fakultných výskumných úloh. Okrem toho vysoké školy, najmä technické, riešia na základe hospodárskych zmlúv pre rôzne priemyselné podniky rad technických, technologických a iných výrobných problémov.

Špecifičnosť vedeckovýskumnej činnosti na vysokých školách spočíva aj v tom, že ju realizujú v rozhodujúcej miere vysokoškolskí učitelia, ktorí pri plnení ostatných povinností môžu vedeckovýskumnej činnosti venovať len asi tretinu svojej celkovej pracovnej kapacity, pričom ťažisko ich vedeckej činnosti sa presúva do značnej miery na tie obdobia v roku, keď sa nekoná výuka. Za týchto okolností je nevyhnutné, aby na vysokých školách pôsobili aj vedeckí a inžinierski pracovníci, ktorých pracovná kapacita je v plnom rozsahu orientovaná len na vedeckovýskumnú činnosť a ktorí svojou každodennou prácou vytvárajú podmienky aj pre efektívnejšie využitie vedeckovýskumnej kapacity vysokoškolských učiteľov. V súčasnosti však počet vedeckých pracovníkov, ako aj počet technických, odborných a pomocných pracovníkov, určených na účely výskumu na vysokých školách, je relatívne veľmi nízky a neumožňuje v plnom rozsahu využiť tvorivý potenciál vedecko-pedagogických pracovníkov vysokých škôl. Ani experimentálna a prístrojová základňa, celkové vybavenie vysokých škôl nezodpovedá v plnom rozsahu súčasným potrebám vedeckej a pedagogickej práce vysokých škôl. Žiada sa preto prijať a realizovať také opatrenia, ktoré by viedli k posilneniu kádrového a materiálneho vybavenia vysokých škôl a umožnili tak podstatne zvýšiť produkciu vedeckého potenciálu, ktorý vysoké školy svojimi vedecko-pedagogickými pracovníkmi predstavujú.