Místopředseda vlády ČSR Štěpán Horník: Vážené soudružky a soudruzi, dovolte, abych zcela krátce reagoval na některé diskusní příspěvky, které zde odezněly.  

Soudružka Kuchařová se ptala, co se stalo s doporučením České národní rady, které se týkalo výroby ovoce a zeleniny. I my jsme stejného názoru, že toto usnesení nebylo dobře zajištěno. V roce 1974 byla provedena prověrka a výsledky této prověrky byly projednány v zemědělském výboru ČNR. V minulém i v letošním roce jsme požádali Výbor lidové kontroly ČSR, aby provedl důkladnou hloubkovou prověrku celého úseku výroby, zásobování, obchodu a prodeje zeleniny. Soudruzi to udělali velmi důkladně a pečlivě. Materiál z této prověrky byl projednán ve vládě ČSR a v sekretariátu ÚV KSČ. Byla mu věnována náležitá pozornost.  

Byla přijata potřebná usnesení. Jejich závěr je v tom, že už vládní linie byla určena federální vládou, soudruh místopředseda Hamouz byl pověřen koordinací prací mezi Českou a Slovenskou socialistickou republikou a výsledkem této práce má být nové zajištění výroby ovoce a zeleniny v ČSSR již v roce 1976. Chtěl bych říci toto: výroba ovoce a zeleniny není v Československu problémem jednoduchým. V posledních letech mu nebyla věnována náležitá pozornost. Snad také proto, že Československo neoplývá ani plochami zemědělské půdy, ale ani pracovními silami a výroba ovoce a zeleniny obojí vyžaduje. Myslím si, že tato souhrnná práce tří vlád přinese své ovoce. Bude to znamenat rozumný rozvoj tohoto odvětví.  

K poznámce soudružky poslankyně Židlické, týkající se starosti o mládež bych řekl, že se to netýká jenom Severočeského kraje. Tato problematika zajímá všechny kraje ČSR i SSR. Chtěl bych vám sdělit, že v současné době vláda ČSR vypracovává materiál o celé terciární sféře, kde tato problematika bude také zahrnuta. Až se dopracuje, s výsledky před Českou národní radu, před vás, soudruzi poslanci, přijdeme.  

Pokud jde o dotaz poslance Milera, i když soudruh ministr Šrámek odpověděl, chtěl bych říci, že je třeba si uvědomit toto: I když v Severočeském kraji v příští pětiletce, např. u bytů, počítáme s vzrůstem na 10,4 mld Kčs, počítáme s celkovým vzestupem ze 35 na 55 mld Kčs. Přitom ještě na České plánovací komisi se dělá opatření, aby se vytvořila určitá rezerva, která by byla k dispozici, kdybychom později v průběhu pětiletky zjistili, že ne zcela všechno nám vyšlo. V současné době, i když pětiletka není hotova a schválena, u staveb nad 10 mil. Kčs jsou známi dodavatelé, což nikdy nebylo a jsou také určeni projektanti a projekční složky. Myslím si, že kdyby došlo v průběhu pětiletky k nějaké změně, i tak to umožňuje seriozně připravit plán investiční výstavby Severočeského kraje. Vláda ČSR, tím více KNV a tím více složky v okresech, znají daleko lépe potřeby pro příští pětiletku než je v připravovaném plánu zatím zapracováno a než jsme s to realizovat. Prosil bych o pochopení toho, že všechno má své proporce. Proporce investic, především vázaných na stavební výrobu, jsou maximální, pokud jde o objem prostředků, které lze pro příští pětiletku z československého koláče vydělit, ale také mají svou vazbu na technickou možnost získání investičních kapacit, především stavebních. Myslím si, že by nebylo správné, abychom si do plánů zapracovávali něco, o čem bychom byli předem přesvědčeni, že nejsme s to zajistit. Nemůžeme zcela odtrhnout investiční vývoj od ostatních částí v ČSSR.  

Tolik, soudružky a soudruzi poslanci k otázkám, které se objevily v diskusi. Rád bych konstatoval, že celá diskuse prokázala, že tady panuje shoda mezi názory vlády republiky a mezi názory KNV, jak bylo z referátu soudruha předsedy Joba vidět, stejně tak jako z názorů, které zde přednesli soudruzi poslanci. I když 6. pětiletý plán není ještě schválen, představu, co je třeba dělat v Severočeském kraji, máme. Všichni dohromady víme, že to udělat musíme, nejenom pro Severočeský kraj, pro jeho obyvatelstvo, pro jeho průmysl, ale především proto, že vlivem vnitřní i mezinárodní situace je to problém, kterým stojí a padá celá československá ekonomika. Jestli nebudeme mít dost energetiky, uhlí atd., velmi by to zhatilo naše plány. Ta shoda dává takovou záruku, že smělé úkoly - a pro Severočeský kraj měřeno čísly 4. pětiletého plánu a v porovnání s 5. a 6. pětiletkou, to jsou opravdu smělé úkoly - budou moci být zajištěny jenom při vzájemné spolupráci. Tím, když se nesoustředíme na to, co bychom kdy, kde ještě chtěli, ale když se soustředíme na to, co máme v plánu, který je podle mého názoru maximálně možný, jedině tak můžeme úkoly zajistit.  

Chtěl bych ujistit poslance, že vláda ČSR - tak jako v této pětiletce bude se pravidelně na svém zasedání zabývat touto problematickou a udělá všechno, abychom stejně, jako dnes hodnotíme 5. pětiletku, se sešli k hodnocení 6. pětiletky, mohli podat takové nebo ještě lepší účty. A proto bych vás chtěl poprosit, abyste nám v tomto snažení byli nápomocni. /Potlesk./ 

Předseda ČNR Evžen Erban: Soudružky a soudruzi, přeje si ještě někdo slovo? Nikdo se nehlásí.

Děkuji soudruhu místopředsedovi Horníkovi za jeho aktivní účast a za vysvětlení nadhozených otázek.  

Rozprava je uzavřena. Písemný text návrhu usnesení ke zprávě vlády ČSR o postupu rozvoje Severočeského kraje vám byl rozdán. Prosím nyní předsedu návrhové komise poslance Františka Židlického, aby předložený návrh usnesení s přihlédnutím k výsledku rozpravy odůvodnil.  

Poslanec František Židlický: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vyslechli jsme zprávu vlády České socialistické republiky o plnění úkolů rozvoje Severočeského kraje, k níž v rozpravě hovořili poslanci o svých poznatcích, závěrech a doporučeních a o výsledcích jednání jednotlivých výborů a stálé pracovní skupiny předsednictva ČNR pro otázky mládeže. Jednání výborů i samotný průběh dnešní plenární schůze vyzněl jednoznačně v plnou podporu úsilí KSČ o důrazné řešení problémů Severočeského kraje a v souladu s usnesením XIV. sjezdu KSČ i k podpoře opatření přijatých vládou ČSR.  

Návrhová komise při přípravě návrhu usnesení vycházela ze závěrů a doporučení přijatých k plnění úkolů rozvoje Severočeského kraje ve výborech a z připomínek a podnětů přednesených v rozpravě na dnešní plenární schůzi. Průběh těchto jednání ukázal na významné postavení Severočeského kraje jako důležité surovinové a palivoenergetické základny československé ekonomiky. Ukázal i na úkoly, které plní některé jeho průmyslové podniky v rámci dohod RVHP.  

Návrhová komise po projednání a zvážení všech podkladů, které jí byly poskytnuty, dospěla k poznání, že vedle nesporných úspěchů, kterých bylo při zabezpečování rozvoje Severočeského kraje, zejména jeho výrobní základny, docíleno, trvá řada závažných problémů, zejména v oblasti investiční výstavby a jejího zajištění stavebními kapacitami, ve stabilizaci obyvatelstva, především pracovních sil a ve vytváření žádoucích životních podmínek, a to jak v oblasti výstavby bytů a dalších veřejně prospěšných staveb, tak i v rozvíjení kulturního a společenského života.

Doporučení, obsažená v písemném návrhu usnesení, který vám byl v průběhu jednání k tomuto bodu pořadu dnešní schůze v písemném znění rozdán, směřují k postupnému řešení těchto základních problémů.  

Záměry v dalším rozvíjení Severočeského kraje, složitost úkolů a nezbytnost jejich úspěšného plnění ve prospěch celé České i Československé socialistické republiky, jak to zde již jménem české vlády zdůraznil místopředseda vlády soudruh Horník, vyžadují, aby spolu se stranickými a státními orgány a národními výbory Severočeského kraje i Česká národní rada, její orgány a všichni její poslanci věnovali této problematice i nadále zvýšenou pozornost.

Soudružky a soudruzi poslanci, k předloženému návrhu usnesení nedošlo nám žádných připomínek, ani diskuse neukázala na nutnost měnit formulaci písemného návrhu usnesení. Proto vám jménem návrhové komise doporučuji, abyste návrh usnesení schválili v předloženém znění.  

Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji poslanci Židlickému za jeho projev. Jsou k návrhu usnesení nějaké připomínky nebo dotazy? Nejsou.  

Přistoupíme tedy k hlasování.  

Kdo souhlasí s návrhem usnesení ke zprávě vlády České socialistické republiky o postupu rozvoje Severočeského kraje ve znění předloženém návrhovou komisí, nechť zvedne ruku!  

Je někdo proti? Nikdo. Zdržel se někdo hlasování? Nikdo. Děkuji.  

Tím Česká národní rada jednomyslně přijala návrh usnesení k prvnímu bodu a projednala tak tento bod svého pořadu.  

Dalším bodem je  

II

Zpravodajem je poslanec ing. Jaromír Horák. Prosím ho, aby se ujal slova.  

Zpravodaj poslanec ing. Jaromír Horák: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, stejně tak jako v minulých létech i za rok 1974 je státní závěrečný účet České socialistické republiky vyrovnán a končí mírným přebytkem. Toto konstatování ovšem zdaleka nevyjadřuje složitost hospodaření v roce 1974 i složitost prací na státním závěrečném účtu.  

Aktivní přebytek zvlášť významně podtrhuje velké přednosti našeho socialistického zřízení. Srovnáváme-li klidný život a velké sociální jistoty, které naši pracující mají, s hospodářskou depresí projevující se tak výrazným způsobem v celém kapitalistickém světě, tím více vyniká skutečnost, že se v uplynulém roce hospodařilo dobře, že nebylo nutno upustit od realizace záměrů, které jsme si dali, že náš pracující lid dostal vše, s čím bylo v návrhu státního rozpočtu počítáno, a to přesto, že i na naši ekonomiku ohlas hospodářského chaosu kapitalistických států určitým způsobem dopadá.  

/Řízení schůze převzal místopředseda ČNR JUDr. Vladimír Ambruz./ 

Musíme si však být vědomi, že právě státní závěrečný účet ukazuje, co vše jsme museli zabezpečit, abychom zajistili jeho rovnováhu. Tyto pozitivní výsledky musí nalézt široký politický ohlas mezi všemi obyvateli naší země, musí se výrazně projevit i v práci nás, poslanců.  

Dovolte mi, abych soustředil vaši pozornost jen na některá zásadní místa státního závěrečného účtu, která obsahují bud dosud neřešené problémy, nebo představují rezervy, kterých můžeme v budoucnu dobře využít.  

Především je to oblast zahraničních vztahů. Jen pro informaci uvádím, že obrat v této oblasti dosahuje téměř 86 mld Kčs a že celkové saldo proti schválenému rozpočtu bylo za minulý rok vyšší o 1,9 mld Kčs. Na co bych chtěl zvláště upozornit, jsou strukturální změny ve vývozu, které v sobě obsahují negativní tendence. Klesá podíl vývozu strojů a zařízení, jak ve vztahu k socialistickým, tak i ke kapitalistickým státům. Roste naopak podíl paliv, kovů, surovin, chemických a stavebních materiálů v našem vývozu. Stále zůstává platné to, co je obsaženo v politických dokumentech, zvláště v usnesení XIV. sjezdu KSČ, že musíme vyvážet především kvalifikovanou a kvalitní práci, nikoliv materiál.  

I nadále nejslabším místem naší ekonomiky zůstává investiční výstavba. Je to oblast s řadou rizikových míst, ale i s velkými rezervami.  

Celkový objem investičních prací přesáhl v České socialistické republice částku 70 mld Kčs, absolutní hodnota čerpaných investičních prostředků byla vyšší ve srovnání s rokem 1973 o 8 %.  

Celkový rozsah investiční výstavby byl splněn jen na 97,2 %, ve stavebních pracích pak něco přes 95 %.  

O něco lepší plnění než průměrné bylo dosaženo na rozhodujících stavbách, které byly stanoveny jako závazné úkoly. Jde tedy o kvalitativní změnu. Řada staveb však nebude dána do užívání včas, a nebude tedy sloužit našemu výrobnímu procesu, neboť plán předávání nových základních prostředků do provozu je plněn na necelých 90 %.

Obecný pohled na plán investiční výstavby vyžaduje zřejmě hlubší hodnocení, než jaké nám umožňuje pouze hodnocení korunou. Dala by se uvést řada případů, kdy dodavatel plnil, investor plnil, ale stavba předána do užívání nebyla. Takovéto plnění je fiktivní. Rozhodující je zahájení výroby v nově budovaném podniku, předání stavby do trvalého provozu.  

Právě proto se domníváme, že uzrál čas, abychom hledali cestu komplexnějšího pohledu na plnění investiční výstavby, a to nejen podle prostavěných investičních částek, ale hlavně podle věcného plnění.  

I když nejsme zřejmě schopni zamezit růstu rozpočtových nákladů - a jde o nemalý problém, protože jen za rok 1974 se pohybovalo celkové zvýšení rozpočtu u 338 kontrolovaných staveb zhruba kolem 25 % /3,7 mld Kčs/ původních nákladů, pak je třeba se snažit nejen tuto skutečnost změnit, ale i v nezbytné míře s jejím působením počítat. Musí to nutně vést k dalšímu soustředění investičních prostředků na rozestavěné stavby a k dalšímu omezení zahajování nové výstavby.  

Ústřední výbor strany nám všem uložil postupně měnit i strukturu investiční činnosti tak, aby byla směrována do oblasti modernizace, především výrobního zařízení. To znamená zvyšovat podíl strojů a zařízení na celkovém objemu investic. Zatím vidíme, že nás v této správné tendenci předstihuje například NDR o 25 %. Máme zde tedy značné zpoždění.  

Základní otázkou investiční činnosti je účinnost základních výrobních fondů. I zde nás upozorňuje státní závěrečný účet na řadu nedostatků. Tak například v chemickém průmyslu vzrostl proti roku 1970 objem základních prostředků v pořizovacích cenách o 35 %, avšak objem hrubé výroby stoupl pouze o necelých 31. Při tom je běžně známo, že účinnost realizovaných investičních prostředků v tomto odvětví by měla dosahovat poměru minimálně 1: 1.  

Tento stav je citlivý zvláště proto, že převaha dovozu nad vývozem v chemickém odvětví představuje téměř 10 mld Kčs, a že nám záleží tedy na rychlém zvyšování chemické produkce.  

Stejně tak došlo k poklesu účinnosti základních prostředků ve spotřebním průmyslu a v ostatních odvětvích našeho hospodářství.  

Tyto jevy nejsou ojedinělé, ale jsou výslednicí dlouhodobého procesu. Například během posledních deseti let účinnost nově pořizovaných strojů a zařízení ve výrobní sféře klesla, místo aby se zvýšila. A tak jsme svědky nelogického stavu, že účinnost strojů uváděných v posledních deseti letech do provozu byla o 6 % nižší než účinnost strojů v téže době likvidovaných. Tato skutečnost jen potvrzuje, že u nových výrobních zařízení roste jejich cena rychleji než jejich užitná hodnota a že tento rozdíl dopadá na naši ekonomiku a snižuje dynamiku jejího rozvoje.

Tyto závěry nacházejí svůj odraz i v základních ekonomických proporcích.  

Národní důchod za posledních 13 let vzrostl o 71,5 %, investiční výstavba o 86,9 %, základní fondy o 77,4 % a vybavenost pracovní síly základními fondy o 65,1 %, avšak produktivita práce jen o 56,9 %. Ze srovnání těchto základních údajů vyplývá, že dosahované přírůstky národního důchodu jsou ovlivňovány převážně absolutním zvyšováním hmotných a pracovních zdrojů.  

Je samozřejmé, že investiční výstavba je úzce vázána na pracovní síly, na jejich růst nebo úbytek.  

Podle provedených rozborů je v československém průmyslu asi 300 000 neobsazených pracovních míst za teoretického předpokladu koeficientu směnnosti 1,5. Jen stavby uváděné do provozu v letech 1973-1975 vytvoří 76 000 dalších pracovních příležitostí.  

To znamená, že jejich obsazení by si vyžádalo soustředit téměř celý přírůstek pracovních sil jen do oblasti průmyslu.

Každému je jasné, že to není prakticky proveditelné. Z toho vyplývá logický závěr, že v současné době investiční výstavbou vytváříme nová pracovní místa, která nebudeme moci obsadit. Dala by se uvést řada příkladů nově vybudovaných podniků, které nebudou mít obsazena všechna pracovní místa alespoň v jedné směně. Situaci zhoršuje pomalá likvidace starých základních fondů. Lze očekávat, že ještě v roce 1986 budeme mít v provozu 72 % strojního vybavení z roku 1971.  

S pracovními silami, jejich využitím, s obsazením pracovních míst úzce souvisí vývoj směnnosti v průmyslu v České socialistické republice. Pro informaci bych chtěl upozornit na výsledky šetření federálního statistického úřadu ve vybraných průmyslových podnicích, které ukázalo, že využití možného časového fondu 1. směny dosáhlo v těchto podnicích necelých 70 %. Z toho lze reálně usuzovat, že v celém zpracovatelském průmyslu ČSSR je v 1. směně nevyužito zhruba 150 tisíc pracovních míst. Přitom se tento stav neustále zhoršuje. Tak např. koeficient směnnosti klesl z 1,381 v roce 1960 na 1,298 v roce 1974. Naopak ale podíl pracovního fondu se v 1. směně zvýšil ze 73,2 % v roce 1965 na 76,8 % v roce 1973. To vše potvrzuje trvalou tendenci využívat investiční prostředky hlavně k rozšíření práce v 1. směně, byt i za cenu, že tato práce bude prováděna také na málo výkonných strojích.  

Základním problémem zůstává tedy nedostatečná účinnost investic, ve které se projevuje rozpor mezi nasyceností základními fondy a zdroji pracovních sil. Poznání této skutečnosti dává předpoklady do budoucna již při rozdělovacím procesu směřovat investice přednostně tam, kde mohou přinést největší efekt, a to za podmínky jejich plného vícesměnného využití.  

Zvláštní místo v celé investiční činnosti má komplexní bytová výstavba. V roce 1974 bylo předáno do užívání v České socialistické republice 85 616 bytů a bylo rozestavěno 96 163 bytů. Již první pohled ukazuje, že vysoké rozestavování bytů odpovídá dlouhému stavebnímu cyklu. Tato skutečnost je v rozporu s nesporným růstem úrovně techniky a technologie bytové výstavby.  

Jen abych osvětlil význam časového faktoru. Tak např. na stejný počet dokončovaných bytů při osmiměsíčním stavebním cyklu by bylo potřeba zahájit jen 54,5 tisíc bytů. Kdyby tento stavební cyklus byl plněn dodavateli bytových staveb, mohli bychom v rozestavování bytové výstavby investovat téměř o 1 mld Kčs méně, než v současné době a uvolnit tyto prostředky pro jiné naléhavé potřeby. Stejně tak by vznikla značná úspora v režijních nákladech bytové výstavby. Dnešní dodavatelé realizují bytovou výstavbu v cyklech, které se pohybují v naprosté většině od 13 do 18 měsíců. Máme tedy v bytové výstavbě, zvláště prováděné dodavatelsky, veliké rezervy ve zkracování stavebního cyklu. Je škoda, že pozornost poslední doby se soustředila pouze na snižování pracnosti jedné bytové jednotky a místo toho, aby nám progresívní technologie přinesla časový efekt ve výstavbě, stavíme prakticky pomaleji než před 10 až 15 lety.  

Značné pozornosti se těší s ohledem na rostoucí motorismus výstavba naší komunikační sítě. Rok 1974 zaznamenává kvalitativní změny v soustředění investičních prostředků na rekonstrukce silnic I. třídy. Omezují se prostředky pro úpravy místních komunikací, které leckdy máme provedeny v lepší kvalitě než rozhodující komunikační síť. Tato tendence, která vyplývá ze státního závěrečného účtu, je pozitivní a je třeba ji prosazovat i ve volebních obvodech, kde často místní zájem je stavěn výše než zájem celé společnosti.  

Při této příležitosti bych chtěl upozornit na dlouhodobou potřebu, která vyžaduje rovněž dlouhodobou a pečlivou přípravu. Rozvoj silničního provozu, a to nejen v osobní automobilové dopravě, ale i v přepravě nákladové, roste tak vysokým tempem, že i rekonstruovaná komunikační sít I. třídy při zvýšeném provozu brzo přestane uspokojivě plnit svou funkci. Bude proto třeba provést specializaci silniční sítě, která by oddělila rychlou dopravu od dopravy pomalejší a rekonstruovala komunikace v hlavních směrech v paralelách.  

Samozřejmě nemusí jít o výstavbu nákladných nových komunikací, ale o cílevědomé zhodnocení dosavadní komunikační sítě, o její účelnou rekonstrukci, event. i její doplnění. Chceme-li v budoucnu vynakládat investiční prostředky pro toto odvětví efektivně, musíme se již dnes tímto problémem zabývat.  

Státní závěrečný účet je dokladem, do jaké míry se plní politický program v uspokojování potřeb obyvatelstva i růstu jeho životní úrovně. Výsledek hospodaření za rok 1974 je více než přesvědčující. Státní rozpočet uvolnil v roce 1974 do oblasti společenské spotřeby téměř 63 mld Kčs, tj. o 10,7 % více než v roce 1972. Přitom všechna odvětví své prostředky prakticky vyčerpala. Chtěl bych zde ukázat jen na některá fakta, která můžeme ve své poslanecké činnosti dobře využít. Tak např. neinvestiční výdaje v odvětví školství na 1 žáka devítileté školy vzrostly na 2932 Kčs, u posluchačů gymnázií na 3872 Kčs a u žáků odborných škol na 5130 Kčs. V mateřských školách již v roce 1974 bylo umístěno 67 % všech dětí a úkol stanovený XIV. sjezdem KSČ byl tedy již splněn. Přes 1 milion žáků se stravuje v závodních školních jídelnách a z celkového počtu tříletých až čtrnáctiletých dětí se zde stravuje 67 %. Na vysokých školách studuje v denním studiu téměř 67 tisíc mladých lidí a rok od roku stoupá podíl studujících žen. Stále však nedosahujeme ještě podílu žen s vysokoškolským vzděláním jako v SSSR.  

I v kultuře můžeme zaznamenat pozitivní výsledky. Podařilo se např. zpomalit klesající trend návštěvnosti v kinech. Naše kina uvádějí řadu vysoce hodnotných našich i cizích filmů, ale bohužel i řadu filmů problematické nebo i slabé úrovně.  

Na jednu televizní koncesi připadá v ČSR 3,7 obyvatele. Televize se pochlubila řadou významných a hodnotných inscenací k výročí Slovenského národního povstání a k 30. výročí osvobození naší země Sovětskou armádou. I my, kteří jsme prožili tyto slavné chvíle, si znovu připomínáme, jak velký pokrok naše země pod vedením KSČ za toto období učinila.  

Stejně tak naše zdravotnictví dokumentuje pokrok rozvoje celé naší společnosti. Přibývá lékařských míst a v ambulantní péči se podstatně zlepšuje ukazatel počtu obyvatel na jednoho lékaře /6873 obyvatel/. Nejedná se o malou věc! Provozní náklady na 1 lékařské místo dosahují 278 tisíc Kčs ročně, provozní náklady na 1 lůžko se za rok zvýšily o 300 Kčs a dosahují 48 tisíc Kčs za rok. Průměrná ošetřovací doba dosahuje 13,9 dne a je téměř dvojnásobná ve srovnání s ošetřovací dobou ve Spojených státech, kde návštěva nemocnice je pro mnoho rodin

tak velkým zatížením, že na ně nestačí ani životní úspory. Přesto zdravotnictví zápasí s některými těžkými potížemi, především v investiční výstavbě. Výstavba nemocnic a nových zařízení je příliš zdlouhavá a nadto ještě poměrně nákladná.  

Stejně tak se prohlubuje i péče na úseku sociálního zabezpečení. Přídavky na děti pobírá přes 1 milión 300 tisíc příjemců a vyplatilo se na nich téměř 5,5 mld Kčs. Populační dávky dosáhly 2,2 mld Kčs a dokumentují jen vysokou péči strany i vlády o matky při jejich tak významném poslání.  

Pozitivní je, že nevzrostlo procento absence pro nemoc a úraz.  

Stejně ještě vážným problémem však zůstává péče o staré občany, i když i zde, zvláště národní výbory vykonaly veliký kus práce.  

Státní závěrečný účet však ukazuje na prudký nárůst neinvestičních výdajů v této oblasti. Tak například od roku 1970 do roku 1974 vzrostl počet míst v našich zařízeních pro staré občany o 5 %, naproti tomu však neinvestiční výdaje za stejné období vzrostly o téměř 65 %.  

Přes potíže s inovací spotřebního zboží a s jeho sortimentem podstatně vzrostl obrat vnitřního obchodu, výdaje obyvatel rostou rychleji než jejich příjmy. Z toho vyplývá, že potřeby obyvatel byly v minulém roce lépe uspokojovány než se původně očekávalo, i když zdaleka nemůžeme tvrdit, že je zde vše v pořádku.

Naše záměry, které byly vyjádřeny plánem pro rok 1974 v oblasti společenské spotřeby, byly splněny, a to v době, kdy lidé žijící kolem naší země, se utápějí ve starostech, jak zajistit zítřek, v době, kdy ve Spojených státech dosáhl počet nezaměstnaných 9 % všech pracujících, a dotýká se bezprostředně života 25 milionů lidí.

Je třeba vysoce ocenit rozhodnutí ústředního výboru strany - zajistit další zvýšení důchodů. Jde o soustavné naplňování zásad, které na XIV. sjezdu KSČ strana proklamovala, a to i v době, kdy na nás doléhají těžkosti, které jsme sami nevyvolali, ani nezavinili.  

Státní závěrečný účet je souhrnem skutečností a fakt. Je dokladem velkých možností rozvoje celé naší společnosti. Na nás záleží, jaké poučení z těchto skutečností pro sebe vyvodíme, jak iniciativně dokážeme využít možností, které nám socialistická společnost poskytuje. /Potlesk./