Místopředseda ČNR Věroslav Jedlička: Děkuji soudruhu poslanci Izákovi za přednesení společné zpravodajské zprávy. O slovo se nyní přihlásil ministr lesního a vodního hospodářství ČSR soudruh ing. Ladislav Hruzík. Prosím soudruha ministra, aby se ujal slova.
Ministr lesního a vodního hospodářství ČSR ing. Ladislav Hruzík: Vážená Česká národní rado, soudružky poslankyně, soudruzi poslanci! Návrh zákona, který dnes vláda České socialistické republiky předkládá České národní radě, vychází ze zásady, aby právně vytvořil předpoklady pro řešení některých naléhavých otázek vodního hospodářství a jeho rozvoje. Předpokládáme, že toto nové vodní právo, které začalo schválením zákona č. 138/1973 Sb. a bude ukončeno příslušnými nařízeními vlády a vyhláškami, bude mít dlouhodobější platnost a vytvoří tak právní rámec pro věcný rozvoj vodního hospodářství.
Je to důležité proto, že hospodaření s vodami v naší republice a zvláště s dalším rozvojem výroby nabývá nemalého významu na každém úseku.
Naše Česká socialistická republika není příliš bohatá na vodní zdroje a to ani na povrchové, ani na podzemní, vzhledem ke geologické skladbě našeho území. Potřeba vody však soustavně roste a tak je třeba dosáhnout všemi dostupnými prostředky souladu mezi její spotřebou a pohotovými zdroji. A tento vodní zákon k tomu směřuje na úseku výkonu státní správy.
Promítneme-li vodohospodářské poměry a problémy ČSR do srovnání s našimi sousedy, jsme na tom, jak s povrchovými, tak i s podzemními vodami nedobře. Naším jediným zdrojem vody na celém území jsou atmosférické srážky. Dlouhodobý odtok činí v průměru 14,5 miliardy m3 za rok, to je na jednoho obyvatele 1500 m3 vody. Žádná jiná evropská země nemá tak málo vody. Nejméně má Polsko 1800 m3 a NDR 2100 m3. Vodohospodářské poměry ČSR ještě dále zhoršuje značná rozkolísanost odtokových poměrů, která se koncentruje do dvou až tří jarních měsíců.
Na našem území máme poměrně vysokou prozkoumanost podzemních zdrojů vody. Z té víme, že máme k dispozici za rok asi 800 milionů m3 podzemních vod, tj. na jednoho obyvatele 81 m3 vody za rok. V tomto směru s Polskou lidovou republikou máme opět nejmenší množství vody ze všech našich sousedů.
Z těchto údajů vyplývá, že musíme s vodou šetrně hospodařit. Na druhé straně potřeba vody neustále roste. V roce 1950 jsme potřebovali 1,7 miliardy m3, v roce 1973 již téměř 3,5 miliardy m3, což znamená, že za 23 let se spotřeba vody zdvojnásobila. Předpokládáme, že tato spotřeba nadále poroste. Jestliže potřeba vody v roce 1973 činila přes 30 % minimálního ročního odtoku z republiky, očekáváme, že kolem roku 1990 vzroste již přes 40 % ročního odtoku.
Porovnáme-li spotřebu vody pro veřejné vodovody, pak tato již v roce 1973 činila 780 milionů m3, tj. ve srovnání s celkovými zdroji podzemní vody téměř 100 % celkových podzemních zdrojů a očekáváme, že v tomto porovnání vzroste potřeba zásobování veřejných vodovodů k roku 1990 na 1,4 miliardy m3, tj. na 170 % kapacity podzemních zdrojů vody. Proto již nyní velká část zdrojů vody pro obyvatelstvo je kryta z povrchových zdrojů vody.
Za tím účelem vodní zákon, zákon o státní správě ve vodním hospodářství stanoví příslušné věcné i správní opatření k ochraně vodních zdrojů se zvláštním zřetelem pro vodárenské zdroje.
Mimo ochranu podzemních zdrojů předpokládáme, že bude vyhlášeno 62 vodních toků, resp. jejich úseků jako toků vodárenských, u nichž budou omezeny některé způsoby a druhy hospodářské činnosti. Jedině touto preventivní ochranou lze dosáhnout snížení nákladů na následné čištění vody, aby se takto mohla vůbec pro pitné účely použít. Celkem máme v naší České socialistické republice 59 tisíc km vodních toků.
Vodní zákon zavádí a upravuje správu toků tak, aby každý tok měl státní socialistickou organizaci, která jej bude spravovat. Budou určeny významné toky, které budou spravovat organizace ministerstva lesního a vodního hospodářství ČSR. Podle zákona povedou evidenci ostatních menších toků krajské národní výbory, které také budou navrhovat správce těchto toků.
Do roku 1973 bylo na těchto tocích v ČSR vybudováno 88 nádrží s celkovým objemem zadržené vody 2,5 miliardy m3. Z toho je 37 nádrží vodárenských. Po roce 1945 bylo z tohoto počtu postaveno 44 nádrží, tj. celá polovina vodních nádrží. Objem zadržené vody v těchto nádražích však činí 90 % všech nádražních prostorů vybudovaných na tocích ČSR. Vodní nádrže vybudované na tocích představují finančně značně vysoké základní fondy. V některých povodích 1 m3 zadržené vody stojí jenom na investicích až 16,- Kčs, což určuje nutnost vést k řádnému hospodaření s touto vodou.
Tempo výstavby vodních nádrží po roce 1945 činilo průměrně 3 nádrže za 2 roky. Toto poměrně značné množství vodních nádrží na naše poměry nemalé, vyžaduje dokonalý stavební, statický a bezpečnostní dozor. Proto se tato povinnost v zákoně nově upravuje a určuje vodohospodářské orgány, které za tento dozor odpovídají. Technickobezpečnostní dozor se nově upravuje jako důležitý státní vodohospodářský dozor zaměřený zejména na významná vodohospodářská díla. Tato veliká díla již svou pouhou existencí znamenají potencionální nebezpečí pro majetek a život a proto je v zájmu společnosti, aby jim byl věnován zvláštní dozor státu na dodržování všech povinností, který k zajištění bezpečnosti a stability takovýchto vodohospodářských děl je nutný.
Zdroje a odběry vod vytvářejí na našem území celkovou bilanci, kterou je třeba soustavně usměrňovat. V zákoně se řeší bilance jak po stránce evidence, tak po stránce povolování odběru a opírá toto bilancování o směrný vodohospodářský plán, který se má stát odborným podkladem pro kvalifikovaná rozhodování vodohospodářských orgánů. Tento směrný vodohospodářský plán byl v letošním roce dokončen a po připomínkovém projednání bude předložen ke schválení a využití. Takto zpracovaný plán bude důležitým nástrojem k posouzení dlouhodobých záměrů rozvoje v každé oblasti.
Výkon státní správy na tomto úseku bude vyžadovat náležitou pozornost, porovnáme-li jak asi poroste spotřeba vody do budoucna. Předpokládáme, že vlastní spotřeba do roku 2000 vzroste na 185 %, ale tzv. nenávratná spotřeba asi na 380 % rozvojem tepelných a jaderných elektráren a zemědělskými závlahami.
Změní se i spotřeba vody v průmyslu, zvláště s rozvojem chemického průmyslu a průmyslu umělých hmot. Jestliže pro výrobu oceli se na tunu výrobků potřebuje asi 200 m3 vody, při výrobě plastických hmot až 2500 m3 na 1 tunu. A protože chemická výroba roste dvakrát rychleji než ostatní odvětví průmyslu, spotřeba vody se také znásobuje. Proto povinnosti, zakotvené v navrhovaném zákoně o bilancích zdrojů vody, jsou neoddělitelnou součástí rozvoje oblastí i z hlediska výrobního zaměření, tedy nedílnou součástí rozhodování státních orgánů.
Pro budoucí rozvoj vodního hospodářství bude charakteristický růst spotřeby pitné vody v souvislosti s novou bytovou výstavbou a modernizací bytového fondu. Předpokládáme, že koncem příštího roku bude napojeno na veřejnou vodovodní síť asi 67,7 % obyvatel a že dále poroste průměrná specifická spotřeba, která v současné době činí 322 litrů na den a osobu. K roku 1990 předpokládáme, že bude postaveno více než 1 milión nových bytů a tím pro více jak 2 miliony obyvatel budeme povinni řešit zásobování pitnou vodou. To si vyžádá další zdroje kolem 20 m3 za vteřinu, ale i odvedení a čištění odpadních vod.
Na úseku čistoty toků vod není již dnes příznivá situace. Nečištěné odpadní vody přicházejí nejen z průmyslu, ale dnes i z rozvoje zemědělství a ze sídlištních aglomerací. Zákon č. 138/1973 Sb. stanoví, že nová zařízení nesmí být uváděna do provozu bez náležitého čištění vod. Přestože do roku 1973 bylo na území ČSR postaveno přes 1100 čistících zařízení, stav čistoty toků se v poslední době nijak nezlepšuje, ale naopak zhoršuje. Dochází ke znečišťování nejen z podniků a organizací, ale často i k drobnému znečišťování nešetrností a svévolí občanů.
Důležitost zvýšení péče o podzemní vody a udržení jakosti povrchových vod bude do budoucna stoupat jak z hlediska zásobování, tak i z hlediska zájmů ochrany a tvorby životního a přírodního prostředí. Organické znečištění by podle dnešních prognóz mělo do roku 1990 narůst na 130 až 150 % v porovnání s rokem 1970. Proto řešení problému ochrany vod bude velmi náročné na technická i správní řízení.
Zákon o státní správě jednak určuje, který vodohospodářský orgán o konkrétních případech rozhoduje a dozírá na plnění stanovených povinností, jednak zajišťuje i postihy organizací a jejich odpovědných pracovníků za porušení povinností stanovených tímto zákonem. Současně zavádí tak zvanou Vodní stráž k ochraně vod, vodních toků a vodohospodářských děl a upravuje působnost inspekce jako odborného kontrolního orgánu ministerstva.
Soudružky a soudruzi, je ještě řada jiných věcných problémů, jako je např. užívání vody pro rekreaci a vodní sporty, kde zákon č. 138/1973 Sb., ale i tento zákon o státní správě dává možnost usměrňovat toto užívání ke všeobecnému společenskému prospěchu. Celkově vás mohu ujistit, že jsme se snažili zohlednit v tomto zákoně potřeby rozvoje naší společnosti ve vodním hospodářství i s určením prioritních opatření, jako je oblast čistoty a že schválením a pak uvedením jednotlivých opatření do praktického života je tento zákon o výkonu státní správy možno považovat za dobrou součást moderního kodexu vodního práva.
Nakonec mi dovolte ještě několik slov, jak si představujeme uvedení zákona do života. Jsme si vědomi, že jedině široká znalost a spoluúčast občanů, může být nejrychlejší cestou od přijetí zákona k jeho realizaci. Proto spolu s vodohospodářskými orgány národních výborů předpokládáme po schválení pořádat již od 1. dubna praktická školení a semináře. Tam chceme jednak aktivně seznámit jak orgány a organizace, tak i veřejnost a vyzvat je k podpoře těchto nových zákonných opatření.
Vážené soudružky a soudruzi poslanci, s ohledem na podrobné projednání jednotlivých kapitol zákona o státní správě ve vodním hospodářství výbory České národní rady, doporučuji jménem vlády schválení navrženého zákona. /Potlesk./
Místopředseda ČNR Věroslav Jedlička: Děkuji soudruhu ministrovi ing. Hruzíkovi za přednesené stanovisko vlády ČSR. Do rozpravy se k tomuto bodu přihlásili soudruzi poslanci Tiele a Čapek. Uděluji slovo poslanci Tielemu.
Poslanec Emil Tiele: Vážené soudružky a soudruzi, vládní návrh zákona o státní správě ve vodním hospodářství bude spolu s vodním zákonem, který přijalo Federální shromáždění ČSSR tvořit ucelenou právní úpravu vodního hospodářství v České socialistické republice. Upravuje státní správu na úseku vodního hospodářství, organizaci a působnost vodohospodářských orgánů.
Zákon stanoví odpovědné a náročné úkoly a působnost národních výborů a tomu odpovídající odpovědnost. Dělba působnosti vodohospodářských orgánů je stanovena tak, že těžiště pravomoci a odpovědnosti přísluší okresním národním výborům, pokud není výslovně určena místním a městským nebo krajským národním výborům.
Považuji navrhované rozdělení působnosti mezi národní výbory jednotlivých stupňů za správné a účelné. Výhodné je zejména, že se rozhodování některých obecných vodohospodářských záležitostí místní povahy a rozhodování, které se dotýká individuálních potřeb občanů a jejich domácností, svěřuje i nadále místním a městským národním výborům a rozhodování vodohospodářských záležitostí, které svým dosahem výrazně přesahují hranice územních obvodů okresních národních výborů, se svěřuje do působnosti krajských národních výborů.
Za velmi správné považuji také ustanovení v § 3, odstavci druhém, kde se umožňuje, aby krajský národní výbor v dohodě s příslušným okresním národním výborem pověřil místní nebo městské národní výbory další pravomocí. Toto ustanovení má velký význam jak pro současnou dobu, tak i pro budoucnost. Umožňuje, aby působnost místních a městských národních výborů mohla být upravována diferencovaně a nemusela se podřizovat jen možnostem a schopnostem místních národních výborů v malých obcích, kterých je v současné době převážná většina. Umožňuje také, aby se mohla postupně upravovat působnost místních národních výborů v obcích, kde dojde ke sloučení nebo k vytvoření společného národního výboru pro několik obcí.
Za velmi důležité považuji také ustanovení zákona o vodohospodářském dozoru. Zavazuje národní výbory k tomu, aby v rozsahu své působnosti dozíraly na důsledné dodržování vodního zákona, tohoto zákona a prováděcích předpisů, na dodržování podmínek stanovených v rozhodnutích, které vydávají, a dodržování povinností uložených k ochraně vod, udržování vodních děl a schválených řádů.
Z vlastních zkušeností z volebního obvodu i z poznatků, které získáváme ve výboru ČNR pro národní výbory a národnosti, víme, že národní výbory na úseku stavebně správním, vodohospodářském i na dalších úsecích vydávají celou řadu rozhodnutí, avšak málo a nedostatečně kontrolují, jak se jejich rozhodnutí i stanovení podmínek plní.
Přijetí nového vodního zákona o státní správě ve vodním hospodářství považujeme v našem výboru ČNR pro národní výbory a národnosti za vhodnou příležitost k tomu, aby se na celém tomto velmi důležitém úseku národního hospodářství a státní správy zavedl přísný pořádek. Bude to vyžadovat velkou práci od ministerstva lesního a vodního hospodářství ČSR i od krajských a okresních národních výborů. S oběma zákony i s prováděcími předpisy musí být důkladně seznámeni funkcionáři a pracovníci národních výborů, vodohospodářských organizací, a nejen oni, také pracovníci podniků a dalších organizací i občané. Velmi důležitým ustanovením zákona je také celá část týkající se ochrany před povodněmi. Národním výborům se tu svěřuje řídit v celém rozsahu ochranu před povodněmi a koordinovat a kontrolovat činnost ostatních účastníků ochrany před povodněmi ve svých územních obvodech.
Ve výboru ČNR pro národní výbory a národnosti jsme také s uspokojením přijali opatření k posílení počtu pracovníků krajských národních výborů na tomto úseku.
Doporučuji proto, aby Česká národní rada vládní návrh zákona o státní správě ve vodním hospodářství schválila s úpravami a změnami uvedenými ve společné zprávě výborů. /Potlesk./
Místopředseda ČNR Věroslav Jedlička: Děkuji soudruhu poslanci Tielemu. Hovořit bude poslanec Čapek.
Poslanec Drahoslav Čapek: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté! Projednávaný vládní návrh o státní správě ve vodním hospodářství navazuje na zákon č. 138/1973 Sb., o vodách, který schválilo Federální shromáždění ČSSR 31. října 1973. Vládní návrh zákona o státní správě ve vodním hospodářství má především upravit způsob dozoru ministerstva lesního a vodního hospodářství ČSR a národních výborů nad vodohospodářskými díly, vodními toky a všemi zásobami povrchových a podzemních vod, které jsou národním majetkem.
Při jednání ve výboru jsme vycházeli z toho, že voda je nenahraditelná surovina, jejíž zdroje jsou omezené a přitom na území naši republiky nerovnoměrně rozmístěné. To vyžaduje efektivně je využívat a také v maximální míře ochraňovat. V tom vidíme hlavní význam současné právní úpravy ochrany vod a hospodaření s ní. S bilancí s vodou vzrůstá i důležitost právní úpravy. Vládní návrh zákona upravující státní správu ve vodním hospodářství bude spolu s dalšími na něj navazujícími prováděcími předpisy tvořit v naší socialistické právní soustavě soubor moderního vodního práva odpovídajícího současným požadavkům na životní prostředí, na zabezpečení dostatku pitné vody pro naše občany, zemědělství, průmysl a další spotřebitele.
Zákon o vodách předpokládá hospodaření s vodami tak, aby jich bylo co nejefektivněji využito na základě směrného vodohospodářského plánu a státní vodohospodářské bilance. Současně vytváří podmínky pro zabezpečení ochrany akumulace vody a optimální regulaci spotřeby vody, prohlubuje ochranu její jakosti a nezávadnosti, a to nejen kontrolou a postihem, ale především preventivními opatřeními. Přitom však je zachováno právo každého občana k obecnému užívání vody.
Řídit hospodaření s vodou a zabezpečovat její ochranu je především úkol státu. Konkrétně ji bude plnit prostřednictvím ústředního vodohospodářského orgánu republiky - ministerstva lesního a vodního hospodářství ČSR - a vodohospodářských orgánů - národních výborů.
Při jednání ve výboru ČNR pro zemědělství a výživu jsme také vycházeli z toho, že jednotlivé vodohospodářské akce a zařízení, zejména proto, že vodní zdroje jsou nerovnoměrně rozmístěné, začínají přesahovat území obcí a okresů. Konkrétně se to projevuje v Severočeském a Severomoravském kraji. Proto jsme dbali, aby pro řízení vodohospodářských problémů byl pro tento vývoj vytvořen v zákoně prostor. Máme za to, že v souvislosti s tím bude třeba posilovat vliv krajského článku. Je to nutné především proto, že současná organizace řízení nezabezpečuje v dostatečné míře údržbu a rozvoj vodovodní sítě a kanalizace, včetně čisticích zařízení. Zkušenosti ukazují, že okresní vodohospodářské organizace v některých oblastech již na současné úkoly nestačí.
Ve výboru jsme také konstatovali, že navrhovaný vládní návrh zákona upravuje i další závažné oblasti vodního práva. Jsou to především otázky vodohospodářského dozoru a s tím související technicko-bezpečnostní dozor, otázky ochrany před povodněmi, Vodní stráž a instituce podnikových vodohospodářů. Svými přechodnými opatřeními také zabezpečuje přechod od dosavadního režimu vypouštění odpadních vod na nové podmínky upravené v souvislosti s účinností zákona o vodách.
Za důležité pokládám zdůraznění významu hospodaření s vodou tak, jak ji zákon navrhuje pro příslušné organizace. Z něho vyplývá, že organizace je povinna určit odborné pracovníky, kteří mají kvalifikační předpoklady, aby zajišťovali hospodaření s vodou. Tato povinnost se týká pouze těch organizací, které odebírají podstatné množství vody nebo vypouštějí odpadní vody závažným způsobem znečištěné. Ze zákona také vyplývá, že ustavit vodohospodáře musí i jejich nadřízené organizace.
Problémy, které řeší předložený vládní návrh zákona o státní správě ve vodním hospodářství, se náš výbor prakticky začal zabývat již v přípravě na projednání zákona o vodách č. 138/1973 Sb. Myslíme, že navrhované znění zákona odpovídá současnému stavu v hospodaření vodním fondem a také současným potřebám. Po jeho schválení bude však nutné vyvinout maximální úsilí za jeho naplnění, zejména krajskými národními výbory, u nichž teprve na základě zákona bude příslušná agenda zaváděna.
Na závěr bych chtěl říci, že doporučujeme schválit předložený vládní návrh zákona ČNR o státní správě ve vodním hospodářství po úpravě tak, jak je uvedena ve společné zprávě ústavně právního výboru, výboru pro zemědělství a výživu, výboru pro národní výbory a národnosti a zdravotního a sociálního výboru.
Děkuji za pozornost. /Potlesk./
Místopředseda ČNR Věroslav Jedlička: Pořadí přihlášených řečníků je vyčerpáno. Hlásí se ještě někdo o slovo? /Nehlásí./ Do rozpravy se nikdo nehlásí. Je tedy skončena. Dávám nyní závěrečné slovo zpravodaji poslanci Izákovi.
Zpravodaj poslanec Josef Izák: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, protože rozprava k uvedenému vládnímu návrhu vyzněla na podporu zákona, vzdávám se závěrečného slova a doporučuji, aby, jak jsem ve své zprávě uvedl, vládní návrh zákona byl schválen s úpravami, které jsou zakotveny ve společné zprávě.
Místopředseda ČNR Věroslav Jedlička: Děkuji soudruhu zpravodajovi. Můžeme přistoupit k hlasování. Doporučuji, abychom při hlasování postupovali tak, že budeme hlasovat o celém vládním návrhu zákona najednou ve znění společné písemné zprávy výborů.
Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu hlasování? /Námitky nebyly./ Nejsou.
Kdo tedy souhlasí s celým vládním návrhem zákona České národní rady o státní správě ve vodním hospodářství, a to ve znění společné zprávy výborů ústavně právního, pro zemědělství a výživu, pro národní výbory a národnosti a zdravotního a sociálního, nechť zvedne ruku! /Děje se./
Je někdo proti? /Nikdo./ Není.
Zdržel se někdo hlasování? /Nikdo./ Není tomu tak.
Děkuji. Tím Česká národní rada schválila tento vládní návrh zákona a projednala šestý bod denního pořadu.
Nyní přerušíme schůzi a budeme v ní pokračovat zítra ráno přesně v 9.00 hodin.
Přerušuji schůzi České národní rady.
/Schůze přerušena v 17.00 hodin./