/Přerušenou schůzi zahájil v 9.00 hodin místopředseda ČNR JUDr. Vladimír Ambruz./

Místopředsedové České národní rady Oldřich Voleník, JUDr. Vladimír Ambruz, František Toman a Věroslav Jedlička

Členové vlády České socialistické republiky

předseda vlády Josef Korčák, místopředsedové vlády doc. RSDr. Ladislav Adamec, CSc., ing. Stanislav Rázl a Štěpán Horník, ministr financí ing. Jaroslav Tlapák, ministr práce a sociálních věcí RSDr. Emilian Hamerník, ministr výstavby a techniky prof. ing. Karel Löbl, DrSc., ministr průmyslu ing. Oldřich Svačina, ministr stavebnictví ing. František Šrámek, ministr zemědělství a výživy ing. Josef Nágr, CSc., ministr lesního a vodního hospodářství ing. Ladislav Hruzík, ministr obchodu Josef Trávníček, ministr vnitra ing. Josef Jung, ministr spravedlnosti JUDr. Jan Němec, ministr školství ing. Josef Havlín, ministr kultury doc. JUDr. Milan Klusák, CSc., ministr zdravotnictví prof. MUDr. Jaroslav Prokopec, CSc., ministr-předseda Výboru lidové kontroly Vlastimil Svoboda, ministr Rostislav Petera

163 poslanců České národní rady podle prezenční listiny

Z Kanceláře České národní rady její vedoucí JUDr. Zdeněk Vácha

Místopředseda ČNR JUDr. Vladimír Ambruz: Vážené soudružky a soudruzi, zahajuji přerušenou schůzi České národní rady. Budeme pokračovat v projednávání včera schváleného pořadu. Sedmým bodem pořadu je

VII

Zprávu podá místopředseda vlády ČSR a předseda České plánovací komise ing. Stanislav Rázl. Prosím ho, aby se ujal slova.

Místopředseda vlády ČSR a předseda České plánovací komise ing. Stanislav Rázl: Vážená Česká národní rado, vláda České socialistické republiky mně uložila, abych v souladu s programem České národní rady informoval vás, poslance, o rozvoj i národního hospodářství na území ČSR a o dalších úkolech vyplývajících z listopadového pléna ústředního výboru naší strany. Celou informaci je třeba chápat v kontextu se zprávou ministra financí ČSR ing. Jaroslava Tlapáka ke státnímu rozpočtu.

Jaké jsou hlavní kvantitativní výsledky? Očekáváme, že v průmyslu na území republiky vyrobíme v souhrnu za pět let téměř 50 mld Kčs nad úkol pětiletého plánu.

Stavební výroba ústředně řízená i místní překročí své úkoly o více než 11 mld Kčs, převážně však na opravách: přitom odevzdá téměř 12 tisíc bytů nad plán.

V zemědělství sklidíme navíc 4 mil. tun obilovin, u jatečních zvířat bude překročen plán o 226 tisíc tun a u mléka nejméně o 580 mil. litrů.

Počet pracovníků v zemědělství se v této pětiletce sníží o 72 000 a bude dosaženo více než 5% ročního růstu produktivity práce. Výsledky zemědělské výroby a její intenzita potvrzují, právě v současném období vývoje v Československu i světa, správnost a prozíravost politiky KSČ před čtvrt stoletím, správnost orientace naší strany na socialistickou zemědělskou velkovýrobu.

Výrazných z měn dosáhneme v lesnictví, kde díky cílevědomému zavádění mechanizace a modernizace při těžbě, přibližování a svozu dřeva ušetříme více než 8000 pracovníků při 23 % zvýšení produkce.  

V pozadí nezůstávají ani organizace místního hospodářství a výrobního družstevnictví. Poskytnou spotřebitelům za 5 mld Kčs zboží a za 2,2 mld Kčs služeb nad stanovené úkoly.

Zaměstnanost v 5. pětiletce zvýšíme na území republiky asi o 107 000 pracovníků. Do strojírenství přechází více než 13 500 pracovníků nad plán a do stavebnictví celkem 19 500, z toho více než 7000 nad plán. Přitom v průmyslu řízeném vládou ČSR místo přírůstku 2100 dojde k úbytku 3700 pracovníků a plán výroby se přesto v důsledku vyššího růstu produktivity práce překročí.

Výrazněji jsme preferovali skupinu terciární sféry, a v ní právě zdravotnictví, kde bude přírůstek 22 000 pracovníků, ve školství více než 10 000 pracovníků a v obchodu, kde bude přírůstek téměř 30 000 pracovníků.

Systematicky se vláda věnovala i kvalitativním stránkám reprodukčního procesu. I přes mimořádné vnější vlivy plníme a překročíme předpokládaný růst národního důchodu. Jeho úroveň bude na konci pětiletky o 28 % vyšší než v roce 1970, a to v podstatě vlivem růstu společenské produktivity práce.

Nejsme však spokojeni s vývojem snižování nákladů výroby, zejména materiálových. Poznatky a konkrétní fakta o celkovém přístupu k hospodárnosti ve výrobě i v dalších oblastech svědčí o tom, že tuto oblast dostatečně nezvládáme, včetně zaměření socialistické soutěže, která je orientována převážně na množství a nikoliv, jak by právě bylo třeba v souladu se závěry pléna ústředního výboru strany z února 1972, na výsledky v kvalitě, a to v nejširším slova smyslu.

Největším naším úspěchem je to, že socialistické Československo dokázalo v době rychle postupující inflace v kapitalistických státech a při růstu cen na kapitalistických trzích realizovat svůj hospodářský rozvoj při stabilizaci maloobchodních cen, při garanci růstu průměrného výdělku ve vztahu k růstu produktivity práce a při uskutečňování rozsáhlého a náročného sociálního programu.

Růst peněžních příjmů obyvatelstva byl v průměru 5 % ročně. Tento vysoce pozitivní vývoj se nutně odrazil ve vysoké náročnosti vnitřního trhu. Bylo nezbytné mít v celém řídícím a rozhodovacím procesu na mysli jeho dvojí funkci:  

1. Krýt hmotné potřeby obyvatelstva v množství i ve struktuře dodávkami z výroby i z dovozu a zajistit tak spokojenost v politicky mimořádně citlivé oblasti. Tento cíl jsme měli ve vládě na zřeteli od počátku konsolidačního období a trvale si klademe vyšší nároky v uspokojování potřeb obyvatelstva.

2. Vláda si byla vědoma, že dobře zásobovaný vnitřní trh je jedním z hlavních hmotných stimulů pracovního úsilí. Cílevědomá politika vlády vedla k vysokému s tupni nasycení základních potřeb, přičemž v potravinářském zboží zabezpečujeme vysokou úroveň výživy všech kategorií obyvatelstva.

Uvedeme fakt, že ČSR patří s 3250 kaloriemi na den a osobu k zemím s největší průměrnou spotřebou na jednoho obyvatele, přičemž struktura se neustále kvalitativně vylepšuje.

Ve vybavenosti domácností průmyslovým zbožím dlouhodobé spotřeby jsme dosáhli stavu, který jsme ještě před 6 - 7 lety považovali za téměř optimální.

Realizace politiky XIV. sjezdu v této pětiletce vytvořila však takové ekonomické možnosti obyvatelstva, že stojíme před etapou vyššího vybavování domácností a současně před obměnou starých předmětů dlouhodobé osobní spotřeby za výrobky nové, lepší.

Dochází tedy i zde obecně ke kvalitativně vyšším změnám.

A tak vývoj poptávky je nejen odrazem každoročního přírůstku příjmů obyvatelstva, ale stále více také odrazem výše odložené kupní síly. Uvědomujeme si současně tento stav v souvislosti s procesem uspokojení potřeb: je to bydlení, individuální i společná rekreace, motorismus a turistika.

Změny ve struktuře zájmů obyvatelstva jsou i přímým důsledkem postupujícího přesunu domácností do vyšších příjmových kategorií. Očekáváme, že v roce 1975 dosáhne 37 % domácností čistého měsíčního příjmu 1400 Kčs /a výše/ na jednoho člena.

Ve světle těchto poznatků pochopíme, proč je trh podroben počínaje druhým čtvrtletím roku 1974, relativně vysokému náporu, který zvládáme jednak mobilizací vnitřních zdrojů, využitím rezerv a zásob, i změnami v oblasti vývozu a dovozu. Fakta, která má vláda k dispozici, jasně ukazují, že v zájmu dalšího ekonomického rozvoje budeme muset přijmout některá přísnější a energičtější řešení:

1. Výrobci musí cítit větší zodpovědnost za produkci spotřebního zboží v požadovaných technických, kvalitativních, estetických /módních/ i cenových parametrech tak, aby dodávky odpovídaly poptávce. Výroba a obchod jsou povinny dbát, aby se neplýtvalo prací, energií a materiály na výrobky, o něž nemají spotřebitelé zájem, nebo které mají špatné parametry. V roce 1975 musíme v tomto směru požadovat více odpovědnosti tak, abychom z výroby i ze skladů vymýtili to zboží, kterému se říká nízkoobrátkové a ve skutečnosti je neprodejné.

Vláda také rozhodla zvýšit pro rok 1975 dodávky některých nedostatkových výrobků. Jde zejména o nábytek, dětské zboží, prádlo, pletené ošacení apod.

Vedeme rovněž intenzívní jednání o inovaci sortimentu strojírenského spotřebního zboží. Je přirozené, že zlepšování dodávek bude vláda věnovat systematickou pozornost i nadále.

2. Důrazněji než dosud musíme požadovat, aby vyplácená odměna za práci odpovídala v každém jednotlivém případě skutečně vykonané práci. Nejde přitom o nějaký útok na růst průměrných mezd - vždyť v roce 1975 dojde k celkovému růstu výdělků o více než 3 % - ale jde nám o vyšší mzdovou disciplínu: můžeme přece vyplácet jen takové mzdy, které odpovídají vytvořeným užitným hodnotám - jinak bychom vedli ekonomiku do inflace.

Dovolte mi, abych k této otázce doslovně uvedl část z projevu soudruha Husáka na listopadovém plénu ÚV KSČ:

"V nástrojích hmotné zainteresovanosti kolektivů i jednotlivců je třeba dosáhnout výraznější závislosti na plnění kvalitativních úkolů, uplatňovat intenzívnější podněty k vyšší hospodárnosti, k vyššímu zhodnocování surovin, k vyšší efektivnosti zahraničního obchodu a podobně. V celé společnosti důrazněji prosazovat socialistické principy odměňování, čelit tendencím rovnostářství, výrazněji rozlišovat mezi dobrou a nekvalitní prací."  

Vyšší společenskou odpovědnost za soulad vyplacené odměny za práci a skutečně vytvořených užitných hodnot musíme požadovat především od technicko-hospodářských pracovníků ve výrobě. Nemáme jich dnes málo. Oni musí odpovídat i za celou předvýrobní etapu od projekční přípravy až po dodavatelsko-odběratelské vztahy. Nejde přitom o žádné anonymní vztahy, ale o vztahy konkrétních lidí, které mohou zlepšit zase jen tito konkrétní lidé. A právě této oblasti /tj. předvýrobním etapám/ je nutné věnovat pozornost tím, že ji budeme konkrétně řídit a odměnu vázat na konkrétní ekonomické výsledky.

Soudružky a soudruzi, mimořádný význam pro další rozvoj československé ekonomiky má realizace komplexního programu socialistické ekonomické integrace.

Přestože od jejího přijetí uplynula poměrně krátká doba, dosáhl integrační proces již prvních výsledků.

Naše pozornost se soustřeďuje především na zabezpečení dalšího rozvoje ekonomiky dodávkami paliv, energie a základních surovin. Některé poznatky bych chtěl ukázat na příkladech:

- máme-li v 6. pětiletce ročně dovážet 4 - 5 mld KWh elektrické energie, musíme spolupracovat na energetických soustavách zemí RVHP, včetně nezbytných výpomocí. Proto se budeme podílet na společné výstavbě a provozu dálkového přenosu napětí 750 kilovoltů na trase Vinnica - Západoukrajinskaja - Albertiša,

- dovozy ropy především ze Sovětského svazu nám sice dovolují zvýšit zdroje topných olejů, ale budeme jich muset přednostně použít pro technologické účely, jmenovitě při výrobě surového železa, slinku a dalších hmot i pro sušárenskou spotřebu v zemědělství. Pro kotelní hospodářství přicházejí topné oleje v úvahu jen v nejnutnějších případech vybraných oblastí, jako je hlavní město Praha a některé okresy Severočeského kraje,

- přírůstky zemního plynu budeme zajišťovat účastí na výstavbě dálkového plynovodu v Sovětském svazu, známého pod názvem Orenburg a další výstavbou tranzitního plynovodu,

- celková palivo-energetická situace vyžaduje, abychom se intenzívně podíleli na vytváření podmínek pro výstavbu jaderných elektráren; k tomu cíli jsme již zahájili práce na výstavbě atomotového strojírenství v Plzni, bude následovat Chomutov /AK trubky/ a další závody hutnictví a těžkého strojírenství.

Půjde o mimořádně náročné investiční a technické programy, včetně náročných materiálů, které budou muset závody našeho těžkého průmyslu zvládat, a které nám jedině v úzké spolupráci se SSSR mohou vytvořit zdroje pro dlouhodobé řešení naší palivo-energetické bilance,

- hovoříme-li o perspektivách jaderné energetiky, neznamená to, že polevíme v úsilí o urychlenou výstavbu parních elektráren. Naopak, intenzívněji než dosud budeme stavět vlastními kapacitami, ale také podle dohody s Polskou lidovou republikou vybudujeme další tisícimegawatovou elektrárnu v Prunéřově "na klíč" polskými kapacitami.

Ve stadiu příprav a postupné realizace je specializace výroby zejména v oblasti strojírenství a chemického průmyslu:

- s pomocí Mezinárodní investiční banky jsme již zahájili výstavbu nových kapacit nákladních automobilů Tatra v Kopřivnici a v Bánovcích, zemědělských automobilů v Trnavě. Dohodli jsme se SSSR specializaci výroby asynchronních motorů ve velikých mnohamiliónových sériích. Budeme dále rozvíjet rychlými tempy výrobu válcovacích zařízení, gumárenských strojů a chemického zařízení; ve všeobecném strojírenství především špičkových textilních strojů, kožedělných a obuvnických strojů, obráběcích strojů, traktorů a zemědělské techniky, stavebních a silničních strojů, zdravotnické techniky a dalšího zařízení. Jen tento neúplný výčet ukazuje, k jakým strukturálním změnám dojde ve strojírenství.

Rozbory dále potvrdily, že existují potenciální předpoklady, aby si ČSSR mohla postupně, v intengraci s ostatními zeměmi RVHP, zajistit ekonomicky efektivně převážnou část své potřeby chemických výrobků bez drahých dovozů z kapitalistických států.

Tak například navazujeme na olefinovou dohodu s NDR /Záluží a Neratovice/, kterou završí výstavba, můžeme říci světové kapacity, čtyřistapadesátitisícové jednotky na výrobu etylénu u nás v Záluží.

Musíme však - vzhledem ke svému ekonomickému potenciálu, k charakteru své výrobní základny a surovinových zdrojů - sledovat i linii hlubšího zapojování do mezinárodní dělby práce také ve vztahu k rozvojovým zemím a vyspělým kapitalistickým státům.  

V této oblasti jsou před námi obtížné úkoly, na kterých se vedle těžkého průmyslu bude významně podílet také chemie a spotřební průmysl. Mírová ofenzíva socialistického společenství, prosazování principů mírového soužití - to není pouze setkávání státníků - ale je to současně výzva, abychom obstáli ve stále náročnější konfrontaci výsledků práce ostatních výrobců ze spřátelených zemí i z kapitalistického světa. Koexistence má a bude mít stále více ekonomických aspektů, na které nemůžeme být nepřipraveni.

Pokud jde o hospodářskou situaci v kapitalistických státech, jsou fakta všeobecně známa. Považujeme však za důležité zdůraznit, že krize měnového systému Západu, inflace a prudký růst cen nejsou pouze přechodným jevem, ale logickým vyústěním dlouhodobého vývoje kapitalistického společenské systému a důsledků jeho vykořisťovatelských zájmů. Současně se mění i vztahy mezi vyspělými kapitalistickými a rozvojovými zeměmi, které začínají uplatňovat právo na disponování svým nerostným bohatstvím. Vše to znamená konec údobí levných surovin a energií.

Otázka přitom pro nás nezní: na čí vrub tento proces zúčtovat, ale zní: jak jeho důsledky minimalizovat, jak eliminovat dopady na náš celkový rozvoj. Platí přitom základní princip politiky naší stran, že se důsledky nesmí projevit na životní úrovni obyvatelstva. Uvědomujeme si však, že situace kapitalistického světa se nás dotýká, neboť třiceti procenty obratu našeho zahraničního obchodu se na kapitalistické ekonomiky napojujeme.

Naše vláda postupovala tak, že v prvé řadě vytvářela tlak, abychom - obrazně řečeno - inflaci vývozem vrátili tam, odkud k nám přišla, to znamená, abychom moudře nakupovali a devizy zajišťovali především promyšlenou prodejní politikou, a nikoli jen vývozem většího objemu hmoty a práce.

Např. podniky ministerstva průmyslu ČSR zvýší v roce 1974 vývoz ve franco cenách proti roku 1973 o 37 % a v roce 1975 dosáhnou zvýšení téměř o 60 %. Ve hmotě /tedy vyjádřeno ve velkoobchodních cenách/ je zvýšení pouze 5,7 %, resp. 16 %, takže přínos vyšších dosahovaných cen proti úrovni roku 1973 dosáhne v roce 1974 asi 3,1 mld Kčs a v roce 1975 asi 4,2 mld Kčs.  

Druhou cestou, kterou jsme zvolili, je realizace úsporných opatření. Zaměřují se na přísnou hospodárnost při zhodnocování dovezených i všech ostatních surovin, Vždyť jen za vybrané základní suroviny budou muset organizace českého průmyslu zaplatit v roce 1975 o 2,5 mld Kčs více než v roce 1973.

I přes tyto složité problémy obchodní bilance s kapitalistickými státy budeme v roce 1975, a chceme i v 6. pětiletce, pokračovat v dovozu špičkové techniky a soustřeďovat prostředky na takovou modernizaci výrobně technické základny, která přinese nejvyšší efekty v technicko-ekonomické úrovni celého reprodukčního procesu.

Soudružky a soudruzi poslanci, jednou z nejsložitějších, politicky a technicky nejnáročnějších oblastí ekonomiky, která do značné míry předurčuje budoucí vývoj, je reprodukce základních fondů.

Uvědomovali jsme si, že XIV. sjezd stanovil náročné úkoly, a že dosažené výsledky budou představovat jeden z rozhodujících pilířů rozvoje. Až doposud jsme vývoj - oprávněně - oceňovali velmi kriticky. Bylo by však chybou, kdybychom neviděli, že při všech nedostatcích sehrála investiční výstavba významnou roli v pozitivním vývoji hospodářství této pětiletky.

K překročení plánované výroby, ke zvýšení produktivity práce v průmyslu a stavebnictví, zemědělství a lesnictví svým nemalým podílem přispěla - vedle iniciativy lidí - i účinná modernizace základních fondů. Také vývoj technického stavu silniční sítě na území ČSR je toho konkrétním důkazem. Málo si stále uvědomujeme, že v 5. pětiletce bude prvně, po řadě dřívějších neúspěchů, splněna i překročena výstavba bytů.

A konečně, položme si otázku: což není úspěchem uvedení do provozu nebo zahájení takových velkých staveb, jako např. 800 MW elektráren, mnohamiliardová petrochemie, 40 mld Kčs stavebních prací v Praze, více než 30 mld v Severočeském kraji; což není naší chloubou tranzitní plynovod, metro, dálnice, severočeský Most a řada dalších významných staveb?

Tyto nesporné přínosy a úspěchy investiční výstavby jsou však provázeny pomalým odstraňováním dlouhodobě působících negativních jevů, zejména v kvalitativních ukazatelích a efektivnosti výstavby.  

Jednou z vážných odchylek, která brání zvyšování efektivnosti, je pomalý postup ve snižování nadměrné rozestavěnosti. Koncem roku 1974 je na území ČSR zásobník práce na rozestavěných stavbách 73,5 mld Kčs, tedy o 24 mld Kčs více než předpokládal pětiletý plán.

Proto plán na rok 1975 zcela zákonitě omezuje rozsah zahajovaných s taveb ve srovnání s návrhy investorů asi o 20 mld Kčs. Přesto budou zůstatky rozpočtových nákladů - tedy zásobník práce - koncem příštího roku o 20 mld Kčs větší, než stanovila pětiletka - z toho u federálně řízených organizací o 11 mld Kčs, u národních o 9 mld Kčs.

Hlavní příčinou tohoto stavu je zvyšování rozpočtových nákladů rozestavěných staveb v podstatně větším rozsahu než byla rezerva plánu pro tento účel. Dále neplnění plánovaných objemů na těchto stavbách /zpoždění 10,5 mld Kčs/ i nutnost vyššího zahajování u organizací řízených federální vládou /8 mld Kčs/.

Nejen zde, v České národní radě a jejích výborech, ale samozřejmě i ve vládě se nejednou jednalo o zvyšování rozpočtových nákladů staveb z hlediska důsledků ve snižování efektivnosti a zvyšování rozestavěnosti. Hovořilo se často o vlivu růstu cen dodávek vstupních materiálů apod.

Letos jsme však posuzovali ve vládě dokument ministerstva výstavby a techniky ČSR, který zevšeobecňoval zkušenosti asi 1200 staveb, kde v průběhu let 1970 - 1973 stouply rozpočtové náklady v souhrnu ze 35,5 mld Kčs na 42,9 mld Kčs. Co se ukázalo? U těchto staveb se na zvýšení nákladů podílely: cenové vlivy pouze z 20 %, 36 % byly změny zlepšující parametry investic, 42 % však byly změny, které žádné zlepšení nepřinášely, jinými slovy zhoršovaly efektivnost naší investiční výstavby.

Už sám tento fakt a téměř každodenní praxe vlády dokazují, že těžiště odpovědnosti spočívá na přímých a ústředních investorech - na tom, jak umějí řídit a ovlivňovat projektanty i technology. Spočívá na politické odpovědnosti projektantů a technologů, na tom, zda navrhují ekonomicky nejúčelnější řešení investic. Fakta ukazují, že jakékoliv zjednodušení na anonymního ukazatele růstu cen je manévrováním a přesouváním zodpovědnosti na jiného. Kompetentní v investicích je ten, kdo koncipuje /investor/, kdo projektuje /projektant-technolog/ a staví /dodavatel stavební a technologické části/. Ti tedy o investicích rozhodují. Na základě zkušeností a v souladu s rozhodnutím ústředního výboru strany povede vláda právě tyto kompetentní činitele k odpovědnosti. Nelze dále připouštět diskusi na téma: investor staví draho, neboť projektant draho nakreslil; projektant svaluje vinu na dodavatele a dodavatel prý staví draho proto, že takové bylo přání investora a proto, že projektant vypracoval takový projekt. Tuto neodpovědnost v investicích nebudeme nadále připouštět.

Přitom i v investicích i v oblasti rozestavěnosti jsou náznaky změn. Po tříleté stagnaci dochází k mírnému zlepšení v plnění plánu na rozestavěných stavbách; v roce 1974 se v kategorii nad 1,5 mil. Kčs plán u organizací řízených vládou ČSR v podstatě splní, a to zejména vlivem úspěšnějšího postupu na závazných úkolech. Také direktiva XIV. sjezdu o koncentraci kapacit na závazné úkoly se prosazuje: průměrná doba výstavby závazných úkolů je o 20 % kratší než u ostatních centrálně posuzovaných staveb i přesto, že jejich rozpočtové náklady jsou v průměru více než čtyřikrát větší.

I když jsou to prakticky jen první krůčky, ukazuje se, že tento proces lze v našich podmínkách zvládnout. Předpokladem úspěchu je další přísná regulace zahajování staveb, zabezpečování souladu kapacit dodavatelů se strukturou investic a stimulace zájmů dodavatelů na dokončování staveb.

Proto vláda v roce 1974 vytvořila ministerstvu stavebnictví ČSR podmínky tím, že uvolnila dodatečně mzdové prostředky jako stimul pro dokončování staveb.

Také dovoz je jednou z cest, jak řešit nedostatek stavebních kapacit. Pro informaci: podle 5. pětiletky se mělo v roce 1975 dovézt za 643 mil. Kčs, v plánu máme dovoz za 2350 mil. Kčs a přitom končí výstavba obchodních domů v Praze.

Soudružky a soudruzi, dovolte mi další poznámku k řešení nedostatku stavebních kapacit na území ČSR, protože právě tato disproporce mezi potřebou investovat a stavebními kapacitami je u nás mimořádně vážná a hluboká; máme-li řešit a vyřešit rozsáhlý sociální program, jako je bydlení, občanská vybavenost měst a obcí, modernizace školských a zdravotnických zařízení, pak musíme vynaložit maximální úsilí k úspornému pojetí stavebních investic obecně a v oblasti výroby zvláště.

Nejde nám jen o takové evidentní chyby jako předimezování výrobních ploch, které se pak využívají na jednu směnu, ale o celkové pojetí funkce výrobní investice, kde nové, moderní, výkonné výrobní zařízení, nahrazující živou práci člověka, se motivačně ztotožňuje se základním účelem, proč k investování dochází.

Lze uvést dobrý příklad takového přístupu. V rámci rozvojového nosného programu "automatizace vlnařských tkalcoven" byly v n. p. Textilana Liberec vyřazeny staré typy stavů a nahrazeny novými tkacími stroji "Sulzer", které jsou podstatně výkonnější /skoro o 200 %/, cena stroje se však zvýšila z 25 tisíc Kčs na 950 tisíc Kčs. K zajištění efektivnosti nákladného dovozu organizovalo vedení, stranická i odborová organizace za podpory všech pracujících přechod, přestože tam pracují převážně ženy, z dvousměnného na třísměnný provoz. Změny v organizaci práce a nová technika umožnily, že jedna tkadlena přešla z obsluhy tří stavů na devět. Tak v důsledku organizace práce a nové techniky v zájmu lidí a jejich odpovědného přístupu k využití nové techniky se zabezpečilo, že se produktivita práce zvýšila v tkalcovně v n. p. Textilana Liberec devětkrát.

To však zatím bohužel není typické pro celkové výsledky v průmyslové výstavbě. Podíl stavebních prací na celkových investičních nákladech za uplynulé 4 roky se v podstatě nezměnil a pohybuje se stále kolem neúnosně vysokého podílu 47 %, přitom jsou stavby ještě s vyšším podílem, např. nábytkárny Třebíč a Klatovy přes 50 %, Barvy a laky Hostivař 57 %, Kovona Karviná 62 %, Dinaska Jeníkov 54 % a mnoho dalších.

Nejsou však ani tajemstvím vysoké měrné náklady na občanské stavby, zejména tam, kde není v pořádku typizace nebo se nevyužívá opakovaných, ekonomicky výhodných projektů. Nechci uvádět odstrašující příklady, které národní výbory, projektové organizace a investoři velmi dobře znají. Začíná to v prvovýrobě a končí v terciární sféře.

Naše poznatky zde vyúsťují do závěru, že jen úspornými řešeními v koncepci výstavby a snížením pracnosti u stavbařů se můžeme dostat k naplňování jednotlivých společenských cílů našeho rozvoje, ať již jde například o vytváření materiálních podmínek dalšího zhromadňování zemědělské výroby nebo o zlepšení materiální základny školství, zdravotnictví či obchodu.  

Vláda ČSR považuje za svou povinnost dosáhnout stavu, kdy vědomí této odpovědnosti pronikne do mysli i činů všech, kteří za investice odpovídají. Efektivnost investiční výstavby a její nekompromisní zajišťování v přípravě i realizaci musíme považovat za výraz politického chápání odborné práce na všech stupních.

Soudružky a soudruzi poslanci, vláda svou další hospodářsko-politickou řídící činnost zaměřuje tak, aby posílila pozitivní rysy v dosavadním vývoji ekonomiky, dosáhla zrychlení efektivní tvorby zdrojů ve výrobě s cílem řešit potřeby vnitřního i zahraničního obchodu. Takové pojetí je zakotveno i ve státním plánu rozvoje národního hospodářství ČSR na rok 1975.

Při realizaci hospodářské politiky v dalším období bude vláda zejména:

1. Soustavně sledovat vývoj na vnitřním trhu, zajišťovat inovaci sortimentu zboží dodávaného na trh a zabezpečovat strukturální soulad poptávky a nabídky.

Soustavně řešit zvýšení dodávek nedostatkových druhů zboží, zejména nábytku a některých stavebních materiálů. Současně dbát o to, aby vyplacené mzdy a platy odpovídaly vytvořeným užitným hodnotám.

2. Prosazovat maximální hospodárnost ve spotřebě surovin a materiálů, především dovážených, a co nejvyšší zhodnocení zvěcnělé i živé práce při vývozu.

Zvyšovat exportní schopnost spotřebního průmyslu, především těch jeho odvětví, která zpracovávají domácí suroviny. Zvyšovat protidovozní charakter chemického průmyslu. Podporovat snížení závislosti agrokomplexu na dovozech ze zahraničí.

3. Prosazovat vyšší využívání základních fondů, jejich modernizaci a důsledněji trvat na rychlejším odstraňování dlouhodobě působících negativních jevů v investiční výstavbě, zejména efektivnosti výstavby. Požadovat podstatné zvýšení politické odpovědnosti investorů, projektantů a technologů i dodavatelů za návrhy ekonomicky nejúčelnějšího řešení investic.

4. S ohledem na nižší přírůstek zdrojů pracovních sil v roce 1975 vyžadovat odpovědnější přístup všech orgánů na území ČSR v hospodaření s pracovními silami. Zabezpečovat pracovními silami především odvětví paliv, energetiky, metalurgie a strojírenství, která jsou nositelem strukturálních změn československé ekonomiky v dalším období.

5. Všestranně podporovat růst kapacity stavebnictví na území ČSR od modernizace stavění až po zvýšení počtu pracovníků; vyžadovat lepší využití fondu pracovní doby a zvýšení úrovně řídícího procesu ve stavební výrobě.

6. Zvýšenou pozornost věnovat zabezpečení podmínek dalšího rozvoje zemědělství jako jednoho z nejvýznamnějších surovinových odvětví ČSSR. V souvislosti s tím zabezpečovat i podmínky pro dlouhodobý soulad kapacit potravinářského průmyslu s rostoucí produkční potencí zemědělské výroby.

7. Zabezpečovat dokončení výstavby první etapy petrochemického komplexu a plné uvedení celulózky Štětí II. do provozu. Dalším rozvojem chemie pokročit v chemizaci národního hospodářství a snížit nároky na dovozy chemických surovin a materiálů z kapitalistických států.

Soudružky a soudruzi, vláda se obrací na vás, poslance České národní rady, abyste svým vlivem a svými postoji výrazně ovlivnili práci ve svých volebních obvodech, abyste podpořili záměry vlády při prosazování linie XIV. sjezdu KSČ v oblasti hospodářského rozvoje. Vláda si uvědomuje, že konkrétní realizace národohospodářských plánů, jejich úspěšnost je z největší části zajišťována dobrou prací v závodech, JZD, státních statcích, v podmínkách míst, okresů a krajů.

Dosáhneme-li toho, že výsledky roku 1975 - a máme k tomu všechny předpoklady budou stejně dobré jako v předcházejících čtyřech letech, pak ČSSR svým vývojem v 5. pětiletce prokáže, že hospodářské úspěchy kterých dosahuje socialistický stát pod vedením komunistické strany vycházejí ze správného uplatnění leninských zásad teorie plánu a ze správného prosazování metod řízení vyspělé průmyslové socialistické země.

A tyto výsledky, které jsou v zájmu každého našeho občana, budou také nejlepší, tvořivou oslavou 30. výročí osvobození naší vlasti. Děkuji za pozornost. /Potlesk./