Místopředseda ČNR František Toman: Děkuji poslanci dr. Macurovi.
Přerušuji nyní na 15 minut schůzi.
/Schůze přerušena v 10.30 hodin a opět zahájena v 10.50 hodin./
Předseda ČNR Evžen Erban: Pokračujeme v našem jednání. O slovo požádal generální prokurátor ČSR dr. Jaroslav Krupauer. Dávám mu slovo.
Generální prokurátor ČSR JUDr. Jaroslav Krupauer: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, dovolte, abych přispěl do diskuse o stavu socialistické zákonnosti v republice několika poznámkami z hlediska orgánů prokuratury.
V podmínkách života vyspělé socialistické společnosti rostou nároky na dodržování státní disciplíny, pracovní kázně, pořádku ve vztazích mezi občany i v jejich vztazích ke státu nebo organizaci. Roste proto i úloha práva a význam socialistické zákonnosti jako metody řízení společnosti. Vzrůstají proto přirozeně také nároky na práci orgánů justice a prokuratury, které mají společný základní úkol dbát o dodržování socialistického právního řádu a vynucovat jeho dodržování v zájmu ochrany socialistické společnosti a oprávněných zájmů občanů a organizací. Přes rozdílnost metod práce soudů a prokuratury, přes různost svých zákonných prostředků obojí orgány ve své činnosti na sebe navazují, doplňují se a je třeba říci, že na všech stupních se mezi nimi uplatňuje dobrá spolupráce.
Zpráva předsedy Nejvyššího soudu ČSR o stavu socialistické zákonnosti plně odpovídá základním poznatkům Generální prokuratury ČSR. Potvrzuji jmenovitě nejpodstatnější konstatování zprávy, že v hodnoceném období v souhrnu i ve většině dílčích ukazatelů se socialistická zákonnost upevnila. Z rozsahu porušování zákonnosti můžeme poměrně přesně usuzovat na vnitřní stav společnosti. Klesá-li počet poruchových jevů, svědčí to o upevňování společnosti, o odstraňování rozporů, o posílení její morálně politické jednoty. Zvláště zřejmé je to na stavu kriminality, jakožto nejnebezpečnější formy porušování zákonnosti. Zpráva předsedy Nejvyššího soudu ČSR hovoří v této souvislosti o stagnaci; na základě vlastních poznatků konstatujeme zastavení růstu kriminality a tím překonání jednoho z neblahých dědictví krizového období z konce šedesátých let. V souhrnných počtech stíhaných a obžalovaných pro trestné činy a přečiny v létech 1972 a 1973 nastal dokonce pokles, který se v činnosti soudů nemohl ještě v hodnoceném období projevit v celém rozsahu. Zjišťovaný pokles byl ovlivněn nižším výskytem takových trestných činů, jakými jsou loupeže, mravnostní trestné činy, útoky na veřejného činitele, opilství, neoprávněné užívání cizího motorového vozidla nebo příživnictví. Z tohoto poklesu však nelze dovozovat, že už byla trvale zabezpečena sestupná tendence ve vývoji kriminality. Nadále nepříznivý je např. výskyt trestných činů i přečinů proti majetku v osobním vlastnictví a vývoj trestnosti u všech hospodářských trestných činů. Ovlivnit vývoj kriminality výrazněji je náročný, dlouhodobý úkol, vyžadující soustředěného úsilí celé společnosti.
A právě v roce 1973 se už v některých směrech projevily výsledky tohoto úsilí o omezení kriminality. Smysl všech opatření stranických i státních orgánů přijatých po XIV. sjezdu KSČ v této oblasti spočívá především v tom, aby boj proti kriminalitě se stal věcí celé společnosti, aby se na něm podíleli všechny státní a hospodářské orgány, společenské organizace i občané. Bylo by možné uvést celou řadu účinných opatření přijatých k předcházení trestné činnosti, objevily se nepochybné známky zvyšování právního vědomí společnosti, setkáváme se stále častěji se žádoucím reagováním občanů i organizací na závažné porušování zákonnosti. Ani v tomto směru není zcela uspokojivý stav; vytváření společenské atmosféry nesmiřitelnosti vůči porušování socialistických zákonů zůstává - zejména vůči útokům proti majetku v socialistickém vlastnictví dlouhodobým procesem.
Můžeme konstatovat, že se podařilo položit základy pro vytvoření komplexního systému boje proti kriminalitě, který je orientován na rozhodující faktor, zvláště hospodářskou kriminalitu, kriminalitu mládeže, kriminalitu pod vlivem alkoholu a recidivu trestné činnosti. Přes některé úspěchy současný stav je však stále jen nástupem k rozvinutí účinného úsilí za omezování kriminality. Nechci, soudružky a soudruzi, aby má konstatování vyznívala pesimisticky. Není k tomu důvod. Naopak, přes pozornost, kterou věnujeme dalšímu omezování trestné činnosti, se ukazuje stále zřetelněji, že kriminalita je jevem cizím socialistickému řádu a že její rozsah ani závažnost nelze vůbec srovnávat se stavem v kapitalistickém světě. U nás se nevyskytuje nic, co by se mohlo srovnávat s organizovanou zločinností, která ovládá dokonce významné úseky hospodářského a veřejného života ve Spojených státech, s rozsahem zločinnosti mládeže, narkomanií nebo gangsterismem ve vyspělých kapitalistických zemích.
Naše zkušenosti i zkušenosti jiných socialistických zemí dokazují, že socialistická společnost má dostatek sil, aby v dlouhodobé perspektivě zločinnost a porušování zákonnosti vůbec účinně omezovala a potlačovala.
V tomto úsilí má velký význam důsledný a rychlý postih pachatelů trestných činů a přečinů. Proto pro orgány prokuratury v této činnost vidíme nadále velmi závažný úkol.
Ochrana zájmů socialistické společnosti i zájmů jejích občanů vyžaduje důrazně postihovat pachatele závažné trestné činnosti, které se dopouštějí z protisocialistického nebo vůbec protispolečenského zaměření. Ale požadavek důrazné represe nic nemění na našem přesvědčení, že represívní opatření nejsou a nemají být namířena proti řádným pracujícím občanům, kteří jen výjimečně a v menším rozsahu se dopustí porušení zákona.
Rád bych připomněl, že velmi významným nástrojem výchovy občanů k dobrovolnému dodržování zákonů, k posilování jejich právního vědomí, je činnost orgánů socialistického státu. Proto dbáme o stálé zvyšování úrovně kvality práce i rozhodnutí našich orgánů, protože co jiné, než názorný příklad důsledného, včasného a důrazného postihu může přesvědčit veřejnost o tom, že páchat trestnou činnost se nevyplácí.
V této souvislosti chci ovšem upozornit na to, že daleko více než v rozhodování soudů a prokurátorů je základ pro vytváření právního vědomí občanů v úrovni rozhodování národních výborů. Není tajemstvím, že občané formují svůj vztah ke státu nezřídka podle toho, s jakým vztahem ke svým záležitostem se setkávají u národních výborů jakožto orgánů, k nimž mají nejblíže. Dozor v uvedené oblasti prokuratura proto považuje za jeden z hlavních úkolů, jímž přispívá k upevňování socialistické zákonnosti.
Třebaže podle poznatků prokuratury na některých úsecích správního rozhodování národních výborů došlo ke zlepšení stavu zákonnosti, třeba říci, že toto zlepšení není dosud všeobecné.
Nadále zjišťujeme některé nedostatky v činnosti národních výborů, zejména při projednávání přestupků, nedostatky v aplikaci zákona o hospodaření s byty nebo ve stavebním řízení. Příčinou těchto nedostatků je zpravidla nedostatek péče věnované určité věci s ohledem na vysoké množství vyřizovaných věcí, namnoze však neznalost právních předpisů, nebo dokonce i účelovost vyřizování.
S uspokojením mohu konstatovat, že orgány národních výborů opatření prokuratury směřující k dodržování socialistické zákonnosti správně politicky hodnotí, a zásadně jim vyhovují.
Národní výbory tedy činnost prokuratury na úseku všeobecného dozoru stále více pokládají za formu účinné pomoci při realizaci svých úkolů.
Zvýšená pozornost ve zprávě i v diskusi ve výborech ČNR byla věnována ochraně ekonomiky, jako rozhodujícímu úseku života společnosti, k jehož ochraně je třeba využívat všechny prostředky a síly. Chci však upozornit, že ochrana ekonomiky se zdaleka nevyčerpává trestním postihem, i když na tento úsek je nyní plným právem soustředěna pozornost orgánů bezpečnosti, soudů i prokuratury. Trestní postih v této oblasti však se nemůže stát všelékem, nemůže vyřešit obtíže, které mají hlubší kořeny, měl by být tedy chápán jako krajní řešení, jako vyvrcholení sankční stupnice tam, kde jiné, mírnější prostředky, se ukázaly nedosti účinné. Je ovšem třeba, aby této sankční stupnice, od uplatnění disciplinární a kárné odpovědnosti po vyvození hmotné odpovědnosti a uplatnění náhrady způsobené škody, na všech stupních bylo náležitě využíváno. Jak už bylo zdůrazněno těžiště boje za dodržování a upevňování zákonnosti by mělo být přímo v hospodářských organizacích. Společenskou angažovanost při ochraně ekonomiky třeba podle mého soudu posuzovat podle toho, s jakou důsledností hospodářští pracovníci a funkcionáři společenských organizací reagují na porušování pracovních povinností, na projevy nekázně, nehospodárnosti, lhostejnosti ke svěřenému majetku, jak důsledně vyvozují za ně odpovědnost. Právě nedbalost a neplnění povinností je příčinou rozsáhlých škod, k nimž dochází v důsledku požárů, výbuchů a havárií, stejně jako ztrát, které vznikají při pracovních úrazech. V tomto směru má rezervy i všeobecný dozor prokuratury v působení na orgány státní správy i hospodářské organizace. V tom směru, aby samy zabezpečovaly dodržování zákonnosti, činily opatření k odstranění příčin jejího porušování a aby dbaly o uplatnění odpovědnosti vůči každému, kdo porušení zákonnosti zavinil.
Soudružky a soudruzi poslanci, hovoříme-li o nutnosti upevňovat socialistickou zákonnost, chápeme tento úkol v celé jeho šíři. Na jedné straně je to povinnost každého občana, orgánu a organizace, dodržovat zákon, na druhé straně povinnost státu nedopustit, aby kdokoli byl bezdůvodně omezován ve svých zákonných právech.
Takto chápeme i povinnost prokuratury dbát o jednotné a důsledné prosazování socialistické zákonnosti a přispívat tak k upevňování socialistických vztahů ve společnosti. Ujišťuji vás, soudružky a soudruzi poslanci, že tento úkol orgány prokuratury plní a budou důsledně plnit i do budoucna. /Potlesk./
Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji generálnímu prokurátorovi za jeho vystoupení. Dávám nyní slovo poslankyni Řezáčové, připraví se poslanec Hluší.
Poslankyně Oldřiška Řezáčová: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté! Při projednávání zprávy Nejvyššího soudu ČSR o socialistické zákonnosti jsme se v průmyslovém výboru zaměřili především na otázky hospodářské kriminality.
Z charakteristiky nejčastějších a nejzávažnějších trestných činů a přečinů proti socialistické ekonomice je patrno, že na všech úsecích hospodářského života je třeba čelit výskytu nejrůznějších forem útoků proti majetku v socialistickém vlastnictví, proti hospodářské soustavě a kázni, úplatkářství apod., přičemž charakteristickým znakem těchto jevů je jejich značná skrytost. Tento fakt bych chtěla zvlášť zdůraznit, neboť si vyžaduje, aby mu byla věnována zvláštní pozornost všemi poctivými občany. Hovoříme o rozsahu trestné činnosti, která byla zjištěna, která se stala předmětem soudního řízení. Jak velké jsou však škody, které byly způsobeny socialistickému vlastnictví a přitom jejich pachatelé nebyli odhaleni? Proč na ně nebylo upozorněno těmi, kdož o nich vědí a nechávají trestné činnosti volný průchod, pokud není odhalena bezpečnostními orgány?
Útoky proti majetku v socialistickém vlastnictví jsou z morálního hlediska pokládány za méně závadné, než analogické útoky proti majetku v osobním vlastnictví, a neoprávněné výhody získané na úkor socialistického majetku jsou chápány téměř jako samozřejmost. Pachatelé počítají s lhostejností spoluobčanů k ochraně majetku v socialistickém vlastnictví. Kromě tohoto morálního faktoru umožňuje trestnou činnost nedostatek péče o majetek v socialistickém vlastnictví a pasivita ke škodám u těch organizací, kterým byl majetek svěřen. Zcela nedostačující je ostraha objektů, skladů, materiálů, existují závady v evidenci, v inventarizaci, kontrole, při přejímkách zboží, materiálu a podceňuje se výběr pracovníků, kterým byla svěřena péče o tento majetek.
V naší společnosti bylo dosaženo vysoké životní úrovně. Naše socialistické zřízení k tomu vytváří dobré podmínky. Často však zůstáváme stát před některými fakty, které nám dokazují, že někteří naši občané nemohou pořizovat všechno ze svých regulérních příjmů. Stavějí přepychové chaty, vily, při známém nedostatku materiálu pořizují se nákladná zařízení, auta atd. a mnozí občané se nad tím pozastavují. Posuzovali jsme tuto otázku ve výboru a domníváme se, že by se měla zvýšit pozornost těmto případům jak ze strany Veřejné bezpečnosti, tak účinnou právní úpravou, na jejímž základě by bylo možno uložit například stavebníkům i jiným osobám prokazovat zdroje, z nichž dotují své stavební náklady apod.
Útoky proti majetku v socialistickém vlastnictví jsou i v oblasti zahraničního obchodu, což dokumentuje následující příklad: Jedna západoněmecká firma, která z ČSSR přepravuje kaolin, získávala značné finanční prostředky tím, že bylo vykazováno menší množství odvezeného kaolinu, než bylo ve skutečnosti vydáno. Počátkem letošního roku provedli pracovníci SNB spolu s celníky kontrolu kamionů a zjistili, že jeden kamión přepravoval o 720 kg a druhý o 3 400 kg více než bylo uvedeno v přepravních dokladech. Propočtem bylo zjištěno, že jenom za rok 1973 bylo naše národní hospodářství ošizeno o 2 - 4 miliony marek. Obdobně tomu bylo u vývozu dřeva, panelů a i jiných výrobků. Kladem je, že tato činnost byla bezpečnostními orgány odhalena a zabráněno v další činnosti.
Nejvyšší škody jsou způsobovány poměrně málo početnou skupinou pachatelů, formou podvodů a zpronevěr krytých různými machinacemi. Zde výrazně převažují vlastní zaměstnanci poškozených organizací. Jde o činnost obtížněji odhalitelnou trvající delší dobu a spojenou s vysokými škodami. Účinnost boje proti těmto formám kriminality se těžko zvýší, pokud ekonomická sféra sama neodstraní nedostatky v činnosti kontrolních orgánů, v kádrovém výběru odpovědných pracovníků a ve výchově pracujících vůbec.
Na trestné činnosti se značně podílejí recidivisté. Možno dojít k závěru, že trestní represe je málo účinná a ukládané tresty nevarují dostatečně pachatele před opakováním trestné činnosti. Bude proto třeba důsledně dbát na ukládání přísných trestů v rámci celé trestní sazby a ve všech případech, kde jsou splněny zákonné podmínky, kvalifikovat jednání pachatelů jako jednání zvlášť nebezpečných recidivistů.
Důležitou úlohu musí sehrát vnitropodnikové kontroly. Nutno však poukázat na to, že ne všechny podnikové a resortní orgány vedou včasný, soustavný a cílevědomý boj proti rušivým jevům a porušování zákonů i ostatních předpisů v době, než jednání pachatelů přerostla v trestnou činnost.
Na tento stav má vliv kapacita a možnosti těchto orgánů, přičemž nemalou roli má kádrový výběr a úroveň odborných znalostí. Situaci v některých případech ztěžuje i odmítavý postoj vedoucích hospodářských pracovníků k práci orgánů odborné kontroly a případně falešná solidarita s prověřovanými.
Domníváme se, že by měl být také posouzen vliv dosavadního způsobu odměňování podnikových kontrol za výsledky kontrolní činnosti v podnicích. Měla by se zvážit možnost zavedení takového systému odměňování, aby nebyl brzdou v odkrývání ekonomických a jiných deliktů v důsledku hmotné zainteresovanosti kontroly na hospodářských výsledcích podniku.
Do boje proti kriminalitě je třeba se zapojit ve všech orgánech. Považujeme za nutné zvýšit také využití možností, které dává zákon ke spolupráci společenských organizací na závodě, zejména organizací ROH s orgány činnými v trestním řízení, pokud jde o vysílání společenských žalobců a posoudit účinky nabízení společenských záruk.
/Řízení schůze převzal místopředseda ČNR Věroslav Jedlička./
Rozhodujícího činitele pro další zlepšení vztahu k socialistickému majetku však spatřujeme v široce založeném a účinném působení pro předcházení protispolečenské činnosti. Nepříznivou skutečností zůstává, že se k tomu dosud nepodařilo dostatečně zmobilizovat veřejné mínění.
Náš výbor uložil všem svým poslancům působit ve volebních obvodech na zvýšení účinnosti prevence hospodářské kriminality a ve vhodných příležitostech vystoupit na veřejných shromážděních pracujících na některém průmyslovém závodě nebo na stavbě k dodržování socialistické zákonnosti. Myslím, že by měli všichni poslanci České národní rady obdobným způsobem napomáhat ke zlepšení stavu socialistické zákonnosti.
Soudružky a soudruzi, vedle hospodářské kriminality, na kterou jsem se zaměřila ve svém vystoupení, zasluhuje nemenší pozornosti, jak jsem již zpočátku uvedla, boj proti korupci a úplatkářství. Díky našemu tisku, který uveřejnil krátkou zprávu o mém vystoupení v průmyslovém výboru při projednávání socialistické zákonnosti, obdržela jsem osobní dopis jednoho občana z Hradce Králové, který svým obsahem odsuzuje tyto nešvary a zasluhuje si naši pozornost. Pisatel uvádí příklady úplatkářství ve zdravotnictví, mezi řemeslníky, melouchaření ve stavebnictví a celou řadu dalších nešvarů.
Měli bychom všichni zahájit opravdu účinný boj proti těmto nešvarům, které nejsou v souladu s principy socialistické společnosti. Proto se obracím na ministra zdravotnictví a ministra-předsedu Výboru lidové kontroly ČSR o vyjádření stanoviska k těmto nešvarům. Dopis jim předám. /Potlesk./
Místopředseda ČNR Věroslav Jedlička: Děkuji poslankyni Řezáčové. Dále bude hovořit poslanec Jan Hluší. Dávám mu slovo.
Poslanec Jan Hluší: Vážená Česká národní rado, soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté! Podobně jako v ostatních výborech, také ve výboru pro plán a rozpočet věnujeme otázkám dodržování a upevňování socialistické zákonnosti trvalou pozornost, a to nejen při přípravě a projednávání těchto otázek v plenární schůzi ČNR. V souladu se zaměřením naší činnosti si všímáme vývoje zejména v hospodářské oblasti. Hned úvodem je třeba říci, že pozitivní tendence, případně alespoň dílčí zlepšení v upevňování socialistické zákonnosti v různých oblastech ekonomiky, které jsme konstatovali při loňském projednávání těchto otázek, nadále pokračuje. Vyplývá to ze zprávy o výsledcích činnosti finančních a revizních orgánů ministerstva financí, z poklesu množství sporů řešených státní arbitráží, ze spíše ojedinělého výskytu vědomého nerespektování nebo obcházení předpisů o plnění povinností organizací ke státnímu rozpočtu, z výsledků prověrek na úseku státní statistiky, kde nebyly zjištěny takové nedostatky, které by bylo možno označit za nedodržení socialistické zákonnosti, z jen sporadicky zjišťovaného porušování předpisů o úvěrování i z hodnocení vývoje v této oblasti dalšími orgány. Přes vcelku pozitivní tendence však nadále zůstávají některé oblasti ekonomiky, kde potřebné zlepšení nepokračuje žádoucím tempem a trvající nedostatky snižují celkové pozitivní výsledky národního hospodářství. Jde hlavně o oblast investiční výstavby a dodavatelsko-odběratelských vztahů, jak bylo shodně potvrzeno i v poslední schůzi výboru pro plán a rozpočet. O jaké případy porušování socialistické zákonnosti, plánovací a financí kázně a disciplíny jde?
V oblasti investiční výstavby je soustavně překračován státním plánem stanovený limit rozpočtových nákladů zahajovaných staveb. Jen za rok 1973 činilo toto překročení u srovnatelného souboru staveb nad 1,5 miliónu Kčs rozpočtových nákladů 3,3 miliardy Kčs. O tom, jaký dopad má takovéto zabezpečování závazných úkolů státního plánu na snižování rozestavěnosti, zkracování lhůt výstavby a dokončování staveb nebo žádoucí koncentraci dodavatelských kapacit, má jistě každý z nás řadu konkrétních příkladů. Nejhorší na tomto porušování plánovací disciplíny je však skutečnost, že vůči investorům, kteří si takto počínají, nejsou ze strany nadřízených orgánů vyvozovány žádné důsledky a překročení je vždy dodatečně odsouhlaseno.
Jiným, obecně známým, avšak trvajícím problémem v investiční výstavbě, je nekomplexní projekční připravenost a dodavatelská zajištěnost převážné většiny rozhodujících technicky náročných staveb. Stěží u nás najdeme významnější stavbu, která by byla dokončena bez povolení nějaké výjimky z nejrůznějších předpisů. Přitom je zajímavé, že investoři a jejich nadřízené orgány vynakládají mnohem více úsilí a energie na povolení výjimek než na odstranění různých nedostatků, pro které jsou výjimky požadovány. Důsledky výjimek jsou evidentní - dodatečné změny technického řešení, neplnění lhůt, růst rozpočtových nákladů atd. Co k tomu dodat? Je třeba podle mého názoru posoudit, zda předpisy upravující řízení investiční výstavby jsou reálně splnitelné, v kladném případě pak důsledně trvat na jejich dodržování a v záporném případě udělat vše pro to, aby odpovídaly objektivním potřebám a možnostem národního hospodářství.
Na trvající růst rozpočtových nákladů rozestavěných staveb bylo naším výborem upozorňováno při každé příležitosti, avšak stále se nedaří dosáhnout nápravy. Za rok 1973 došlo znovu u 425 rozestavěných staveb v rozpočtových nákladech nad 1,5 milionu Kčs ke zvýšení rozpočtových nákladů v průměru o 18,6 % a za 7 měsíců letošního roku i dalších 116 staveb o 19,8 %.
Ve výčtu různých trvajících nedostatků v investiční výstavbě by bylo možno pokračovat. Dovolte mně však upozornit ještě alespoň na jeden. Je to nerovnoměrnost zahajování a dokončování bytové výstavby v průběhu celého roku. Je třeba ocenit, že opatření přijatá a realizovaná k řešení tohoto problému v minulých letech přinesla nesporné pozitivní výsledky. Přitom však nelze nevidět, že v některých oblastech a především v Praze zůstává podíl bytů zahajovaných a dokončovaných ve IV. čtvrtletí a v prosinci stále velmi vysoký.
V loňském roce bylo v celé ČSR dokončeno ve IV. čtvrtletí 40,7 % z ročního počtu bytů. V Praze však činil tento podíl 62,4 % a z toho většina bytů byla předána v prosinci. Kvalitu takto na poslední chvíli dokončených bytů ověřoval Výbor lidové kontroly ČSR a zjistil, že většina bytů nemohla být pro vážné nedostatky, jako nedokončené napojení na inženýrské sítě, neprovedení přístupů a příjezdů k domům, nedokončení řemeslných prací atd., užívána. Odstraňování zjištěných závad trvalo v některých případech až do srpna letošního roku.
Co dodat k takovému postoji dodavatelů i investorů k upevňování socialistické zákonnosti? Snad jen to, že při zmíněné situaci v dokončování bytů byla ve IV. čtvrtletí zahájena výstavba 46,2 % bytů z roční skutečnosti. Tato čísla nutně kladou otázku, jak je to vlastně v Praze, ale nejenom v Praze, se stavebními kapacitami, zejména jak ekonomicky jsou využívány v prvních třech měsících roku, resp. jakými opatřeními se dosahuje znásobení stavebních kapacit koncem roku.
K dodržování socialistické zákonnosti v oblasti dodavatelsko-odběratelských vztahů jen dvě poznámky. Přes výslovně ustanovení hospodářského zákoníku o realizaci hospodářských vztahů na základě uzavřených hospodářských smluv zjišťují arbitrážní orgány stále případy uskutečňování dodávek bez řádné hospodářské smlouvy, zejména z úzkoprofilových materiálů a výrobků. Dodavatelé zde zjevně porušují zákon, aby se vyhnuli důsledkům z nedodržení dodacích lhůt nebo kvality dodávaných výrobků. Jak čelit tomuto narušování socialistické zákonnosti? Podle mého názoru nejúčinněji nezapočítáváním dodávek uskutečněných bez hospodářské smlouvy na plnění plánu se všemi důsledky pro podnikovou i osobní hmotnou zainteresovanost.
Druhá poznámka se týká omezování a převádění výroby a vypouštění výrobků z výrobního programu, aniž jsou splněny hospodářským zákoníkem jednoznačně stanovené podmínky, za kterých je možno podobné změny provádět. Většina z nás může jistě uvést celou řadu konkrétních případů ze svého závodu nebo volebního obvodu, kdy k podobným převodům došlo, aniž byla předem prokázána jejich účelnost a hospodárnost a zajištěno zásobování národního hospodářství i splnění závazků vůči zahraničí. Stálému opakování podobných případů porušování zákona je třeba čelit nekompromisním osobním postihem odpovědných pracovníků.
Na závěr, soudružky a soudruzi, mně dovolte vyjádřit přesvědčení, že koncentrace případů porušování socialistické zákonnosti v ekonomické oblasti především do zmíněných oblastí investiční výstavby a dodavatelsko-odběratelských vztahů, povede také ke koncentraci úsilí příslušných odpovědných orgánů na řešení problémů v těchto oblastech a že toto úsilí přinese také pozitivní výsledky. /Potlesk./