Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji ministru vnitra ing. Jungovi za jeho projev. Do rozpravy se přihlásili poslanci Jiří Hrdlička a Miroslav Bartheldy. Prosím poslance Hrdličku, aby se ujal slova.

Poslanec Jiří Hrdlička: Vážené soudružky a soudruzi, poslanci kulturního a školského výboru pochopitelně uvítali vládní návrh zákona o archivnictví, neboť je podle našeho názoru nanejvýš potřebným krokem. Zdůrazní význam archivnictví a dokumentační práce.

Jakkoli slovo archív má starobylou příchuť, jsou archívy "nezbytnou součástí našeho současného života", jak zdůrazňuje hned úvodní ustanovení navrhovaného zákona. S tím plně souhlasíme. Dokumentace patří k zásadám moderní organizace a výkonnosti, umožňuje sledovat vývojové řady a časové posloupnosti, a tak čerpáme užitečné údaje často třebas ze staletých záznamů.

Mohu uvést příklady z archívů třeboňského. Rudný průzkum ušetřil statisíce, neboť přesné záznamy o dřívějších těžebních pokusech mají praktickou cenu nákladných vrtů. Lesní výzkumníci nacházejí v archívu doklady, jaké kde bývaly porosty, jak prospívaly a proč. To jsou důležitá fakta pro naši současnou výsadbu nových lesů.

Zemědělští odborníci tu najdou zprávu o první kukuřici a bramborách a podmínkách pro dobrou úrodu. Krčínova jihočeská rybniční soustava vzbuzuje dodnes úctu a její plány v archívu jsou předmětem pozorného studia našich i zahraničních inženýrů.

Černé sklo, hyalit, je naším šlágrem na zahraničních trzích, a přece technika jeho výroby byla známa už v minulých staletích. Pak se doklady ztratily a teprve pilná práce v archívech tajemství hyalitu znovu odhalila.

Informace, dokumenty, fotokopie a mikrofilmy žádají v třeboňském archívu vědci a badatelé ze všech krajů republiky, avšak také z Rakouska, obou německých států, z USA, Anglie, byli mezi nimi z Austrálie, Mexika, Brazílie a Koreje.

Naše současnost se pod rukama mění a vyvíjí. Posoudit cestu, pohlédnout zpět nám umožňují dokumenty, listiny, fotografie, záběry filmové i záznamy zvukové. A při různých výročích stále znovu vystupuje do popředí význam, závažnost a bohatost dokumentů všeho druhu. Viděli jsme to nedávno při oslavách Slovenského národního povstání, budeme oceňovat při oslavách 30. výročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou. Tady materiál z archívu sehrává důležitou roli kulturně politickou a pomáhá při ideové výchově. Právě svou dokumentární přesvědčivostí a názorností. Vzpomeňme například Letopisů družby v pořadu televize.

Ovšem často, až příliš často, nám chybí soustavná a kvalitní dokumentace z minulosti zcela nedávné. Jak obtížně se někdy hledají nové doklady z dějin dělnického hnutí, z výstavby našich podniků, z osídlování pohraničí, z období znárodnění. A budeme mít všude dostatečně zachycen rozvoj měst, obcí, hnutí brigád socialistické práce a mládežnických organizací a další jevy související s rozvojem naší socialistické společnosti? Budiž nám to připomínkou, abychom pod tlakem okamžitých úkolů někdy krátkozrace nepřehlédli důležitost dokumentace i archivní práce.  

Bude zřejmě nutné věnovat péči kádrovému obsazení archívů v národních výborech, hospodářských a společenských organizacích, neboť v řadě míst není situace příznivá. Leckde archív považují spíše za přítěž. Zřizování síní revolučních tradic trochu mobilizuje k lepšímu stavu, ale mnohdy zase jen dočasně.

S tím souvisí ovšem příprava odborníků zejména pro práci s novým a nejnovějším materiálem. A tomu by měly věnovat patřičnou pozornost vysoké školy. Požadavky zákona mohou zajistit jen kvalifikovaní pracovníci a měli bychom si je tedy také připravovat včas a v dostatečném počtu.

Za velice rozumné v návrhu zákona pokládáme to, že se zřizují archívy oblastní, neboť neustálá parcelace archivních fondů podle měnícího se územního rozdělení by způsobila nepochybně mnoho škod.

Zvláštní kapitolu tvoří archiválie, které se v průběhu staletí a z různých příčin dostaly za hranice našeho státu. Je to řada písemností listinné a knižní povahy, které nám chybí a to narušuje jednotu státního archivního fondu. Některé by zasloužily být podle nového zákona kulturní památkou, jako asi Stížný list české a moravské šlechty proti upálení Mistra Jana Husa, opatřený 452 pečetěmi. List je v universitní knihovně ve skotském Edinburku a pro Skoty asi bez zvláštního významu. Ve Švédsku je velká část tzv. rožmberské knihovny, významné dokumenty pro nás jsou v holandském Naardenu, obrozenecké rukopisy a vzácné tisky ve vídeňské Nationalbibliothek a budapešťské Nemzéti Könyvtár, rané památky z našeho dělnického hnutí jsou v amsterodamském Ústavu pro sociální dějiny - to jen některé namátkou.

Naproti tomu také u nás je řada pramenů k dějinám, a kultuře jiných národů, dokladů a listin, které se dostaly do československých archívů a knihoven.

Dnes, v době mikrofilmů a xeroxů, by mělo být možné vytvořit na základě vzájemné výměny reprodukcí bohaté fondy dokumentace, a přitom doplnit obraz našich kulturních styků s cizinou, obraz, který je dosud velmi kusý a nedokonalý.

Možná, že by stálo za úvahu pokusit se při vhodné příležitosti získat alespoň některé dokumenty zpět. Tady bych chtěl připomenout počin Sovětského svazu, který nám, odevzdal různé významné písemnosti a vyzvednout příklad Wilhelma Piecka, který jako symbol spolupráce při návštěvě Československa odevzdal do rukou Klementa Gottwalda Jenský kodex.

Když jsme projednávali zásady tohoto zákona, diskutovalo se hodně také o tom, zda jsou archívy vědeckými a výzkumnými pracovišti. Návrh zákona některé archívy tak nazývá. Myslím, že je to správné, neboť to odpovídá skutečné povaze jejich práce.

Vládní návrh zákona zřejmě vychází z dlouhodobých zkušeností a poznatků z praxe a může dobře sloužit i jejím současným potřebám. Řeší otázky jasně a důkladně, jak tomu dosud nebylo.

Vidí v archívech "nepominutelnou základnu pro řešení aktuálních otázek socialistické výstavby", jak říká důvodová zpráva, a to myslím vystihuje význam celé věci. Proto doporučuji rovněž předložený návrh zákona, s doplňky v textu podle tisku 80, přijmout. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslanci Hrdličkovi. O slovo se přihlásil poslanec Bartheldy.

Poslanec Miroslav Bartheldy: Vážená Česká národní rado, vážení hosté, v návrhu zákona mě zaujaly zásady, podle nichž se bude řídit činnost podnikových archívů, a proto se zaměřím k této problematice.

Již před rokem 1945 se projevovaly snahy zajistit péči o dokumentárně cenný archivní materiál, který vznikal v souvislosti s činností průmyslových, bankovních a jiných hospodářských organizací. Tento dokumentární materiál byl majiteli podniků a hospodářských organizací uchován ve spisovnách po dobu provozní potřeby. Po jejím pominutí byl většinou zničen

Snahy historiků o záchranu zmíněného archivního materiálu narážely pochopitelně na soukromovlastnický zájem majitelů podniků a v době předmnichovské republiky mohly mít pouze částečný úspěch. Z podnětů historiků a archivářů byl v roce 1931 založen Archív pro dějiny průmyslu, obchodu a technické práce v Praze. Šlo o archív neveřejné povahy, nevybavený potřebnou kompetencí, kterému však přesto nutno přičíst zásluhu o záchranu některých cenných archiválií vztahujících se k hospodářským dějinám.  

Je nespornou zásluhou našeho archivnictví, že se základní změnou politických a hospodářských poměrů uplatnil vliv na záchranu a zachování archiválií i písemností, které vzešly z činnosti kapitalistických podniků; vždyť šlo o archiválie, které byly velmi důležité nejen ke studiu hospodářských dějin, ale i dějin dělnické třídy a třídních bojů a v té souvislosti i dějin komunistické strany. Oproti nezájmu z předmnichovské republiky dochází k zásadní změně. Je samozřejmé, že se znárodňovacím procesem, s převodem podniků z rukou kapitalistů do rukou dělnické třídy, s jejich přestavbou a novou orientací rostl i zájem o uchování písemných materiálů dokumentujících tuto epochu počátku výstavby socialistického hospodářství.

Navštívil jsem několik podniků, abych si ověřil, jaké archivní fondy se v podnicích nacházejí. Tak například v národním podniku Perla v Ústí nad Orlicí je 20 fondů, a to od roku 1860 do roku 1945 a poté od roku 1945 celkem 19 fondů. Ze starého fondu, který má dnes již historický charakter, mě zaujaly dokumenty vývoje dělnického hnutí. Ve fondu jsou různé letáky a výzvy k vyhlašování stávek, dokument o ustanovení závodní organizace KSČ z roku 1930, letáky a výzvy k znárodnění, plány výstavby koncentračního tábora z roku 1944, jehož výstavba byla započata. Bohatý archív má národní podnik Orličan v Chocni, kde jsou dokumenty o činnosti dělnického podpůrného fondu. Celkem je v podniku 28 archívních fondů do roku 1949. Zjistil jsem, že archív v Orličanu je vzorně veden.

V našem okrese Ústí nad Orlicí je zřízen Památník revolučních tradic, který má zachytit vývoj dělnického hnutí a právě v podniku Perla a Orličan byla získána řada dokumentů pro jeho expozici. Slabou stránkou podnikových archívů je využívání jejich materiálů v propagandistické práci mezi pracovníky závodů.

Bylo zde již řečeno, že vládním nařízením č. 29/1954 Sb., o archivnictví byly vytvořeny právní základy pro vybudování jednotné archivní sítě řízené jediným resortem - ministerstvem vnitra. Pro vlastní podnikové archivnictví mělo pak základní význam vydání vyhlášky ministerstva vnitra č. 153 z roku 1956 o archívech hospodářských a rozpočtových organizací, která zavádí povinnost těchto organizací vybudovat vlastní archívy. Organizačním vybudováním soustavy podnikových archívů bylo definitivně zabráněno ničení písemností trvalé dokumentární hodnoty a byl zajištěn jejich převod do archivní péče. Postupně bylo možno přistoupit i k odbornému zpracování archivních fondů a k jejich zpřístupnění, které tak umožňuje jejich širší využití pro účely politické, hospodářské i vědecké. I když v tomto směru z mnoha důvodů nebylo a nemohlo být dosud vše vykonáno, přesto dosavadní zpřístupňování práce jasně ukazují, jak značné množství dokumentárních materiálů, vztahujících se k bojům dělnické třídy proti kapitalistickému vykořisťování a k bojům o budování socialismu u nás, tvoří obsah uvedených archivních fondů.

Další právní úpravy se dostalo rozvíjejícímu se našemu podnikovému archivnictví vyhláškou č. 96/1972 Sb.

V současné době podnikové archivnictví představuje jeden z mimořádně důležitých úseků naší archivní organizace. U 1442 hospodářských organizací je vcelku zřízeno 1 047 podnikových archívů, v nichž je odborně pečováno o 14 tisíc archivních fondů.

Je proto pochopitelné, že i připravovaný zákon o archivnictví věnuje tak významnou péči podnikových archívům, které zařazuje do struktury řádných archívů. Tato skutečnost spolu s povinnostmi socialistických organizací umísťovat archívy do vhodných budov, zajišťovat účelné vybavení archívů a bezpečné ukládání archiválií je zde zárukou dalšího úspěšného rozvoje našeho archivnictví i na tomto důležitém úseku. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník.: Děkuji poslanci Bartheldymu. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? /Nikdo./

Rozprava je ukončena. Žádám společného zpravodaje poslance Josefa Kudelu o závěrečné slovo.

Zpravodaj poslanec Josef Kudela: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, mám velmi jednoduchý úkol, že mohu konstatovat, že poslanci, kteří vystoupili k vládnímu návrhu zákona ČNR o archivnictví, návrh podpořili. Proto znovu doporučuji, aby ČNR zákon přijala s navrhovanými úpravami.  

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Přistoupíme k hlasování. Doporučuji, abychom hlasovali o celém vládním návrhu zákona najednou ve znění společné písemné zprávy obou výborů a přednesu zpravodaje.

Jsou připomínky k tomuto způsobu hlasování? /Nebyly./

Kdo souhlasí s vládním návrhem zákona České národní rady o archivnictví ve znění předložené společné zprávy výborů ústavně právního a kulturního a školského a přednesu zpravodaje, nechť zvedne ruku.

Je někdo proti? /Nikdo./

Zdržel se někdo hlasování? /Nikdo./

Tím Česká národní rada projednala třetí bod svého pořadu.

Soudružky a soudruzi, bylo vám písemně oznámeno, že dnes vyslechneme místopředsedu vlády ČSR a předsedu České plánovací komise soudruha ing. S. Rázla o stavu přípravy plánu rozvoje národního hospodářství v roce 1975. Jde o významnou problematiku, zejména pro práci vás, poslanců. Vycházíme také z toho, že v příští schůzi budeme projednávat návrh státního rozpočtu České socialistické republiky na rok 1975. Proto vás prosím, abyste se po dvacetiminutové přestávce opět shromáždili v této síni. Přerušuji jednání.

/Schůze přerušena v 15.55 hodin./