Archivní bohatství našeho státu představuje nesmírné kulturní hodnoty. Náš stát je ve světě v kruzích historiků a archivářů pokládán za archivní velmoc. Archivní dokumenty, které se dochovaly na území ČSR z minulosti českého státu, stejně jako archiválie vzniklé v epoše budování socialismu, jsou nejen významným kulturním bohatstvím a jedinečnými prameny pro poznání historie našeho národa a jeho pokrokových tradic, ale i pro řešení řady aktuálních otázek socialistické výstavby.

Archivní dokumenty mají právě v tomto směru nedocenitelný význam. Slouží totiž politickým, vědeckým, kulturním a hospodářským potřebám obou našich národů při jejich budovatelském úsilí. Toto poslání archivnictví má být novou zákonnou úpravou ještě více upevněno a prohloubeno. Zde vystupuje do popředí vedle zájmů vědeckých a politicko-aktuálních zvláště využití archiválií a archívů pro účely národohospodářské. Tak např. poskytováním důležitých podkladů, jako jsou mapy, plány a rozborové zprávy ze strany archívů národním výborům, projektovým a výzkumným organizacím byly uspořeny každoročně značné částky, např. za jediný rok v Jihomoravském kraji bylo využitím archiválií uspořeno při rekonstrukci vodohospodářských objektů 535 tisíc Kčs.

Z vládního návrhu je patrno, že jde o významný zákon, který vedle řešení odborných otázek archivních stanoví též práva a povinnosti organizací, orgánů a občanů a vytváří tak předpoklady pro to, aby ochrana archivního bohatství nebyla jen záležitostí úzkého okruhu odborníků, ale věcí celé společnosti.

Již při vypracování zásad zákona ČNR o archivnictví byl proveden důkladný rozbor potřeb našeho archivnictví i zkušeností s prováděním dosavadních právních předpisů. Přitom se přihlíželo k právním úpravám archivnictví v ostatních socialistických zemích.

Předložený návrh má být prvním zákonem, který v naší zemi souhrnně upravuje péči státu o archiválie a s tím spojené a souvisící otázky, přičemž navazuje na dosavadní právní úpravu.

V předmnichovské republice, kde nebylo jednotné administrativy ani jednotné archívní organizace a kde archivnictví ke své škodě se muselo přizpůsobovat potřebám kapitalistické společnosti, byla veřejná péče o archívy a archiválie roztříštěna a nebyla začleněna do jednoho resortu. To bylo příčinou nedostatků, zejména v evidenčním podchycení archivních fondů, v provádění odborné péče o archiválie, zejména pokud šlo o zachování jejich nezávadného fyzického stavu.

Teprve za podmínek socialistického společenského zřízení a socialistického státu bylo možno připravit a položit základy pro důslednou státní ochranu a pro využití archiválií v potřebném měřítku a s novým posláním.

Pro další etapu rozvoje archivnictví dosavadní právní úprava z roku 1954 však již nestačí, neboť je třeba zajistit plnění stále náročnějších úkolů v archivnictví, které vyplývají ze současných potřeb socialistické společnosti.

Dosavadní právní úprava z roku 1954 má celou řadu nedostatků. Omezuje se pouze na řešení těch základních otázek archivnictví, které byly aktuální před dvaceti lety. Tak nevěnuje například pozornost některým důležitým organizačním otázkám v archivnictví /například podnikovým archívům a archívům národních výborů/. Do jednotného archivního fondu nebyly zařazeny archiválie vzniklé z činnosti jednotlivců a nestátních organizací. Nemohlo se ještě přihlížet k problematice v oblasti archivnictví v souvislosti s federativním uspořádáním státu. Zmocnění k vydávání prováděcích právních předpisů jsou jen blanketní.

Nutnost nové legislativní úpravy v současné době vynucuje celá řada okolností. Především je to nesmírný nárůst archivního materiálu, který v důsledku provedení pozemkových reforem a realizace znárodňovacích dekretů postupně přecházel ze soukromé sféry do správy státní.

Tato okolnost, jakož i rostoucí objem písemností orgánů a organizací, měly za následek v podstatě spontánní rozvoj archivních institucí. Tak se vytvořila rozsáhlá síť archívů státních, archívů národních, archívů podnikových i archívů zvláštního významu. V těchto typech archívů je na území ČSR zpracován archivní materiál, který v současné době představuje již více než 500 běžných kilometrů.

Nově navrhovaná zákonná úprava nadále pověřuje organizováním a jednotným řízením archivnictví ministerstvo vnitra ČSR.

Obdobný zákon se připravuje i ve SSR. Oba zákony se budou odchylovat pouze v některých specifických otázkách, jako je např. poněkud odchylná organizace archívů na Slovensku.

Provádění navrhovaného zákona ČNR o archivnictví si nevyžádá zvýšení rozpočtových výdajů, ani zvýšení počtu pracovníků. Případné vyšší náklady na archivnictví v budoucnu nebudou vyvolány novou zákonnou úpravou, nýbrž mohou být jen důsledkem nepřetržitého růstu přejímaných materiálů do archivní péče a soustavného zkvalitňování této péče. Tyto výdaje budou jako dosud uhrazovány v rámci příslušných rozpočtů.

Vážené soudružky a soudruzi poslanci, nová zákonná úprava archivnictví řeší všechny základní otázky v této oblasti se zřetelem na rozvoj archivnictví; zejména prohlubuje jednotnost organizování a řízení archivnictví; stanoví práva a povinnosti orgánů, organizací a občanů se zřetelem na úlohu archivnictví v socialistickém státě; prohlubuje ochranu archiválií, i pokud jsou ve vlastnictví jednotlivců a organizací; řeší zpřístupňování a využívání archiválií z hlediska společenských zájmů v souladu se zájmy občanů i organizací; upravuje péči o písemnosti ve spisovnách; zavádí institut archiválií jako kulturních památek a národních kulturních památek; konečně stanoví sankce na organizace za porušení právních předpisů v oblasti archivnictví.

Chtěl bych zdůraznit některé nově zaváděné právní instituty.

Především konstrukci Jednotného archivního fondu, jehož součástí jsou všechny archiválie, které jsou na území ČSR vedeny v evidenci. Patří sem nejenom evidované archiválie, které vznikly z činnosti orgánů a organizací, nýbrž i archiválie, které vznikly z činnosti jednotlivých osob a jsou tu evidovány. Rozhodným pojmovým znakem je tu skutečnost, že archiválie je vedena v evidenci. Nesejde na tom, v jakém vlastnictví archiválie je, ani na tom, kde je archiválie uložena.

Novinkou jsou dále archiválie uznané za kulturní památky, popřípadě o archiválie prohlášené za národní kulturní památky. Tyto otázky řeší rámcově vládní návrh v § 3 a v dalších paragrafech. Podrobnosti pak upraví prováděcí vyhláška ministerstva vnitra ČSR.

Vzhledem k bohaté historii českého národa předpokládáme, že archiválií uznaných za kulturní památky bude celá řada. Při rozhodování o tom, zda archiválie je kulturní památkou, se bude zjišťovat, zda archiválie má vlastnosti požadované zákonem; přitom se bude současně přihlížet k obsahové hodnotě archiválií, jejich formě, k významu jejich původců, k době a k místu vzniku, k významu pro obecné, národní a regionální dějiny, pro dějiny vědy, techniky a kultury, popřípadě i k jedinečnosti a původnosti a dalším charakteristickým skutečnostem, z nichž lze důvodně usuzovat, že archiválie splňuje náležitosti kulturních památek.

Při rozhodování o kulturních památkách v oblasti archiválií bude ministerstvo vnitra ČSR úzce spolupracovat s vědeckými institucemi a Universitou Karlovou. Zvláštní opatření budou přijata k tomu, aby se zabránilo nekontrolovanému vývozu těchto památek mimo území ČSR.

Vládní návrh nově zakotvuje zásadu, že archiválie jsou chráněny státem, a to i když jsou ve vlastnictví osob. Je však nutno čelit nekalému obchodování s archiváliemi. Společenský zájem vyžaduje, aby vlastník archiválie, který zamýšlí vlastnictví k ní převést na jiného, archiválii přednostně nabídl státu ke koupi.

Poměrně širokou pozornost věnuje vládní návrh zákona výstavbě archivních orgánů a jejich organizací. Základem celé organizace jsou archívy státní, kterým také přísluší obhospodařovat největší podíl našeho archivního bohatství. Proto se perspektivně předpokládá, že do státních archívů mohou být začleňovány některé jiné archívy /například podnikové/.

Významnou novinkou vládního návrhu jsou sankční opatření. Především jde o peněžité pokuty, které mohou okresní národní výbory ukládat organizacím za porušování jim uložených povinností.

Pokud jde o sankce vůči jednotlivým osobám, počítá se jednak s použitím příslušných ustanovení zákoníku práce, jednak s využitím zákona o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku. Tato sankční opatření považujeme za dostačující a proto se další možnosti postihu jednotlivců nenavrhují.

Vážené soudružky a soudruzi poslanci, chci se dále v souvislosti s odůvodněním vládního návrhu zákona ČNR o archivnictví jen stručně zmínit o některých dalších otázkách našeho archivnictví. Pro jejich úspěšné řešení vytvoří sice navržená zákonná úprava předpoklady, které povedou k zlepšení daného stavu, přesto však zůstane v této oblasti i po delší dobu řada vážných problémů. Především jde o zlepšení kádrové situace.

V archívech v ČSR, zejména ve státních archívech, je a ještě bude po několik let nedostatek mladých perspektivních kádrů, odborně a politicky plně kvalifikovaných. Základ totiž tvoří lidé vyššího věku, zpravidla nad 50 let, převážně vynikajících znalostí a zkušeností. O práci ve státních archívech byl donedávna malý zájem, především v důsledku relativně nízkého platového ohodnocení oproti jiným společenskovědním pracovištím. Další příčinou nedostatku vhodných kádrů i nadměrné fluktuace jsou nepříznivé pracovní podmínky, jako nezdravé pracovní prostředí, fyzická obtížnost práce, nedostatečná mechanizace apod. K odstranění těchto překážek ministerstvo vnitra učinilo a dále činí řadu opatření. Pro všechny archívy se připravuje nová platová úprava, která ve státním ústředním archívu vstoupila v platnost 1. října t. r. Postupně bude zavedena v dalších archívech. Pro studující archivnictví na filosofické fakultě se vypisují resortní stipendia i stipendia národních výborů. Postupně se zlepšuje i pracovní prostředí a podmínky pro odborný a vědecký růst pracovníků. U vysokoškoláků jde především o externí aspirantury k dosažení vědecké hodnosti v oborech, které jsou prospěšné pro rozvoj archivnictví. Pro střední kádry se ve spolupráci s filosofickou fakultou Karlovy university v Praze organizuje dvouleté nástavbové studium.

V nejbližší době bude z iniciativy ministerstva vnitra zřízeno speciální studium pro archivní konzervátory a restaurátory ve Státní grafické škole v Praze. Přesto v nejbližších letech bude vážným problémem nahradit existující kádrové mezery.

Dalším problémem je umístění archívů.

S výjimkou jediné účelové archivní budovy, postavené v roce 1932 v Praze, jsou archívy v ČSR umístěny v historickým objektech, na zámcích, v radnicích, bývalých klášterech a podobně. Tyto objekty svému účelu většinou nevyhovují, i když v mnohých z nich se provádějí nákladné adaptace. Je to velice vážný problém. K zlepšení této situace bude nutno perspektivně uvažovat i o provedení některých investic.

S tím souvisí další otázka techniky práce. Jde o provoz laboratoří, kde se provádějí reprodukce archiválií, jejich konzervace a restaurace. I když se i na tomto úseku situace postupně zlepšuje, naráží rozsáhlejší využívání technických prostředků právě na nevhodné umístění archívů.

Jak patrno již z předloženého návrhu, bude se ministerstvo vnitra i nadále opírat v oblasti archivnictví o vědeckou archivní radu jako poradní orgán pro vědecké a odborné otázky. Jejím úkolem je napomáhat ministerstvu vnitra při řízení a organizování archivnictví a k rozvoji archivní teorie a praxe. Vědecká archivní rada, která působí při ministerstvu vnitra od roku 1971, projednává a vyjadřuje se k problémům týkajících se koncepce a organizace archivnictví, jakož i k vědecké a odborné práci archívů v České socialistické republice. Sama iniciativně projednává a navrhuje ministerstvu vnitra vhodná řešení a opatření. Vědecká archivní rada se svými připomínkami a návrhy významně podílela i na přípravě předloženého návrhu zákona.

Využívám proto příležitosti, abych z tohoto místa poděkoval členům vědecké archivní rady, za dosavadní práci a vyslovil přesvědčení, že i nadále bude ministerstvu vnitra České socialistické republiky v archivních věcech platnou oporou.

Nakonec bych rád upozornil na význam využívání archiválií. Důležitost archívů a archiválií pro socialistickou společnost v její přítomnosti a budoucnosti nelze ani dost stručným výkladem ocenit. Archívy shromaždují a ochraňují množství významných archivních dokumentů a zpřístupňují je vědeckému bádání i praktickým požadavkům politických, kulturních i hospodářských orgánů. Archívy samy se podílejí na využívání archiválií ve spolupráci s vědeckými institucemi. Soustavnou a usilovnou prací archívů bylo u nás dosaženo dalekosáhlé zpřístupnění archivních fondů na 90 %. Zpracované orientační pomůcky slouží stále většímu počtu badatelů. Počet badatelských návštěv v archívech stále stoupá a v roce 1972 činil 53 530.

V poslední době se zvýšil i počet článků, přednášek, jakož i výstavek a akcí, při nich archívy spolupracují se stranickými orgány, s tiskem, rozhlasem a s televizí.

Z hlediska podílu na vědecké činnosti se účastní archívy, zejména státní archívy, například na plnění některých úkolů státního plánu výzkumu, jako je soupis pramenů k dějinám cena mezd, dále na edici pramenů k nevolnickému povstání v roce 1875 a k dějinám třicetileté války atd. Jsou gestory výzkumu a soupisu pramenů v zahraničních archívech k dějinám Československa a k dějinám I. internacionály a jejího ohlasu u nás.

Publikační činnost archívů spočívá ve vydávání archivních periodik i samostatných publikací.

Vážené soudružky a soudruzi poslanci, ve svém vystoupení jsem se pokusil objasnit důvody, proč přistupujeme k nové zákonné úpravě archivnictví. Přitom jsem upozornil na některé vážné problémy. Vyslovuji přesvědčení, že vládní návrh zákona České národní rady o archivnictví pomůže nám tyto problémy úspěšně řešit.

S návrhem drobných úprav, které přednesl soudruh zpravodaj a které považuji za zpřesnění textu zákona, souhlasím.

Doporučuji vám, vážené soudružky a soudruzi poslanci České národní rady, abyste předložený vládní návrh zákona České národní rady o archivnictví posoudili a schválili v předloženém znění se změnami navrženými zpravodajem. /Potlesk./