Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslanci ing. Jaromíru Hájkovi. Přerušuji jednání do 14 hodin.

/Schůze byla přerušena ve 13.03 hod. a opět zahájena ve 14.02 hod. Řízení schůze převzal místopředseda ČNR dr. Vladimír Ambruz./

Místopředseda ČNR dr. Vladimír Ambruz: Vážené soudružky a soudruzi, zahajuji naše přerušené jednání. V rozpravě vystoupí poslanec Vladimír Prchal, připraví se poslankyně dr. Milada Tomečková.

Poslanec Vladimír Prchal: Vážené soudružky poslankyně, vážení poslanci, vážení hosté, dovolte mně několik myšlenek k výchově a výuce učňů.

Především bych chtěl zdůraznit velký psychologický význam vyučení pro mladého člověka. Poslanecký průzkum, který jsme dělali ve stálé pracovní skupině předsednictva ČNR pro otázky mládeže ukázal, že i žáci základních škol, kteří nemají všechny předpoklady k úspěšnému zvládnutí látky devátého ročníku, by se rádi vyučili takovému oboru, který studijní vlohy nepotřebuje, ale zato vyžaduje především určité fyzické předpoklady a vrozenou manuální zručnost. U jiných mladých lidí převládal zájem o složitější obory, které musí být čtyřleté a eventuálně končit maturitou. Lze to jen podpořit. Čím tato pestrost z hlediska náročnosti, tj. zejména délky výuční doby a obtížnosti výuky bude větší, tím lépe pro optimální soulad mezi přáními mladých lidí a společenskými zájmy.

Za druhé bych chtěl vaši pozornost obrátit na problém nynější specializace učebních oborů.

Do jaké míry je tato specializace v souladu s vývojem organizace výrobních procesů?

V továrnách, kde je vysoká dělba práce, kde tedy jsou jednotlivé pracovní operace hluboce specializovány a často rozloženy až na úkony, mohou jednotlivé práce vykonávat tzv. zaučení dělníci.

Nemusí se přitom jednat jen o pomocné úkony. Jak u strojů, v přípravnách materiálu, tak v obrobnách, i v montážích, zejména u běžících pásů, vykonávají zcela jednoduché úkoly, na něž jsou rozloženy původní složité operace, lidé, kteří nejsou vyučeni v žádném oboru, např. ženy z domácnosti.

Dělba práce působí, že se v takových podnicích zmenšuje množství prací, jež vyžadují opravdu řemeslníka. Zejména ve velkých továrnách s hromadnou výrobou. Naproti tomu rozvoj nových vysoce náročných oborů, např. výroba lékařských přístrojů, počítacích strojů, obsluha složitých obráběcích strojů zařízených na programování a pak celá oblast elektroniky i terciální sféra bude vyučené odborníky stále více potřebovat.

Již nyní se vytvářejí nové typy profesí dělníků - techniků, kteří se pohybují mezi dosavadními dělníky s klasickými technickými úředníky, např. seřizovači, opraváři, programátoři, řidiči lokomotiv atd.

Podíl těchto pracovníků rychle poroste, Už dnes v některých moderních závodech vzrostl podíl těchto dělnicko-technických a ostatních technicko-inženýrských kádrů na 20 - 50 % celého osazenstva.

Vývoj podnícený vědeckotechnickou revolucí ukazuje, jak je nesmírně důležitá pro růst naší ekonomické úrovně stálá péče o dostatečný počet odborně kvalifikovaných pracovníků na všech úsecích našeho života a jak je důležité, abychom opustili ve výuce učňů přílišnou specializaci a zaměřili ji na získání širších teoretických i praktických znalostí, jež by podstatně ovlivnily adaptabilitu budoucího kvalifikovaného dělníka. Specializace by měla být vytvořena podobně jako u techniků a inženýrů až v praxi.

Konečně ještě o obecné výchově učňů. Z hlediska obecné výchovy učňů, tedy z hlediska širšího než je jejich odborná výuka, z hlediska profilování osobnosti budoucího kvalifikovaného dělníka, nemůžeme přes všechen pokrok být plně spokojeni. Jde o to povzbudit jejich sebedůvěru jako budoucích plně kvalifikovaných členů výrobních kolektivů, či kolektivů služeb.

V NDR byl přijat dne 28. ledna 1974 zákon o účasti mládeže při vytváření rozvinuté socialistické společnosti a o její všestranné podpoře v NDR. Obsahuje řadu ustanovení týkajících se vzdělávání a výchovy učňů.

Uvedu jen několik příkladů opatření směřujících k výchově společenské sebedůvěry učňů a současné péče, kterou odpovědní hospodářští pracovníci jsou podle zákona povinni ji věnovat. Tak například:

- ředitelé závodů i ředitelé zařízení pro přípravu k povolání pečují o důstojné přijetí absolventů škol do učňovských středisek,

- dbají na to, aby pracovní kolektivy měly úzké vztahy k učňům a působily na jejich vědomí sounáležitosti k podniku,  

- přijetí vyučených pracovníků do pracovních kolektivů má být prováděno rovněž důstojným způsobem,

- učební a pracovní výsledky učňů jsou hmotně i morálně oceňovány,

- vynikající výkony učňů se oceňují státními vyznamenáními.

Takto zajištěnou obecnou úroveň výchovy a výuky učňů můžeme našim soudruhům z NDR závidět.

Závěrem proto kladu tuto otázku ministru školství ČSR: Je možno očekávat, že ještě během tohoto roku, v souvislosti s připravovanou úpravou učňovského školství, dojde k podstatnému snížení počtu učebních oborů a k takové přestavbě učňovského školství, která by zvyšovala adaptabilitu vyučených pracovníků při změně speciální profese? A dále, zdali uvažuje ministerstvo školství ČSR ve spolupráci s ostatními příslušnými resorty o zajištění takových výchovných podmínek učňů, jako je tomu např. v NDR? Uvažuje ministerstvo školství o tom, aby učňové v prvých dvou ročnících měli dva měsíce prázdnin, jako mají studenti na středních školách? /Potlesk./

Místopředseda ČNR dr. Vladimír Ambruz: Děkuji poslanci Vladimíru Prchalovi za jeho vystoupení. Hovořit bude poslankyně dr. Milada Tomečková, připraví se poslanec Karel Nádhera.

Poslankyně dr. Milada Tomečková: Vážené soudružky a vážení soudruzi poslanci, vážení hosté. Nedílnou součástí výchovy naší mládeže je její zdravý fyzický rozvoj. Uvedu ve stručnosti, jak v tomto směru o mládež pečujeme a jak její zdravý fyzický rozvoj zajišťujeme.

Školní a dorostová zdravotní péče je u nás v socialistickém Československu součástí základní léčebně preventivní péče o děti a mládež. Je zajišťována bud v rámci územních nebo závodních zdravotních obvodů, a to dětskými, školními nebo dorostovými lékaři.

Jak už bylo uvedeno ve zprávě zpravodaje, úroveň zdravotní péče o předškolní děti v jeslích a mateřských školách, o žáky ve školách a učně je dobré úrovně. Je to proto, že patřičný důraz je kladen na prevenci. Naše dětská populace a dorost jsou dokonale proočkováni proti všem nemocem, kde očkování existuje. Jsme např. mezi těmi málo státy, kde se rodiče nemusí bát obrny u svých dětí. Také zubní péče u dětí a mládeže je na vysoké úrovni. Máme velmi dobrou organizaci v péči o chrup. Bohužel v dospělém věku, kdy již starost záleží na rodičích a samotné dospívající mládeži, dobré výsledky této soustavné péče o chrup jsou pak značně snižovány.

Potvrzujeme rovněž to, co bylo uvedeno ve zprávě zpravodaje, že není zcela uspokojivý současný stav zdravotní péče o vysokoškoláky, která se omezuje většinou jen na léčebnou péči. Ministerstvo zdravotnictví ČSR a vedení vysokých škol i příslušné národní výbory jsou si této skutečnosti vědomy a připravují opatření, která by postavila zdravotní péči o vysokoškoláky na úroveň závodního ústavu národního zdraví.

Velmi důležitým faktorem v péči o zdravý fyzický rozvoj je pracovní prostředí na školách a v učňovských závodech. Zatímco v učňovských závodech jsme svědky zlepšujícího se pracovního prostředí učňů, pracovní prostředí žáků je negativně ovlivňováno špatným technickým stavem většiny školních budov, v nichž existují často těžko odstranitelné hygienické závady. I když školní stravování dětí, mládeže a učňů je kaloricky víc než hodnotné, přesto však nesplňuje doposud všechny požadavky racionální výživy, zejména biologickou hodnotu. Počet stravovaných dětí a mládeže se v důsledku vysoké zaměstnanosti žen v ČSR opět zvyšuje. Delší dobu se diskutuje o potřebě zavést fyziologickou výživovou normu do stravování dětí. I když její zavedení by si vyžádalo určité zvýšení finančních nákladů na školní stravování, domníváme se, že převážná většina rodičů je schopna s ohledem na své příjmy na tomto zvýšení se podílet. Dle názoru poslanců našeho výboru chce to rodičům dobře vysvětlit význam dalšího zkvalitnění školního stravování a překonat názor, že ve škole je vše zcela zadarmo anebo téměř zadarmo. Co ovlivňuje školní stravování jsou nevyhovující prostory škol a mnohdy i nedostatek kvalifikovaného personálu i vážné hygienické závady ve školních jídelnách.

Podmínky pro provádění tělesné výchovy školní i mimoškolní a pro sportovní vyžití dětí a mládeže vůbec jsou velmi nevyrovnané v různých místech republiky. Dá se spíše říci, že je můžeme považovat za neuspokojivé. To samozřejmě nepřispívá k harmonickému a zdravému rozvoji dětí a mládeže. Naproti tomu na velmi dobré úrovni je pohybová výchova dětí v jeslích a mateřských školách. Je škoda, že v dalších létech se tyto dobré pohybové návyky ztratí. Chtěla bych říci, že je to snad částečná vina i učitelů, kteří těmto pohybovým návykům nevěnují dostatečnou pozornost. Mám na mysli nejen učitele tělocviku, protože každý si vzpomene na své mládí a na to, jak se nám říkalo, abychom správně drželi tělo. S lítostí jsme se dívali při našem průzkumu a nakonec to známe i ze svého vlastního bydliště, že u řady našich škol je krásná zahrada nebo dvůr, ale jsou zcela zavřeny. Ověřili jsme si, že děti o přestávkách tráví svůj čas ve školních lavicích. Nechtěla bych vzpomínat na knížku Študáci a kantoři, ale zajímalo by mě, kdo rozhoduje o tom, aby tato zařízení, která by jistě osvěžila mládež, byla nevyužívána.

Volbu povolání mládeže ovlivňují v poslední době poradny pro volbu povolání, a to nejen u dětí se změněnou pracovní schopností, jichž neustále přibývá. Ovsem tam to není ještě vše zcela v pořádku. Přes značné zlepšení se doposud nepodařilo resortům zdravotnictví, práce a sociálních věcí i školství najít zcela uspokojivou formu spolupráce k vyřešení přípravy těchto dětí na volbu povolání a studia. Zejména více by mělo být dbáno doporučení školních a dorostových lékařů. Často si rodiče proti úsudku lékařů prosadí jiné, než doporučované povolání nebo studium a později se ukáže, že na to dítě nestačí, čímž se mladý člověk dostává do velkých problémů a stresů. Nejsem kompetentní k tomu, abych posuzovala, jestli naše děti jsou přetíženy školními povinnostmi. My zdravotníci musíme dbát na to, aby čas byl vyvážen mezi práci a odpočinek.

Důležitou úlohu při výchově dětí a mládeže hrají zdravé životní návyky, a to již od nejútlejšího dětství. Zde má velké pole působnosti správně prováděná zdravotní výchova a dokonalá souhra rodiny, školy, zdravotníků a celé společnosti. Zdravotníci sami na to nemohou stačit. Lze říci, že v předškolním věku a na školách I. cyklu je zdravotní výchova na výši. Horší je to již na školách II. cyklu a mezi učni a nejmenší pozornost je věnována zdravotní výchově na vysokých školách. Také rodina dluží mnoho svým dětem ve výchově v tomto směru. Např. nesprávná výživa a nesprávné životní návyky od nejútlejšího dětství mohou vést později k vážným chorobám. Právem se říká, že infarkt si zakládá člověk od narození.

Ve výchově dětí a mládeže ke zdravým životním návykům máme tedy ještě velké nevyužité rezervy v rodině, ve škole, v organizaci mládeže, v odborovém hnutí v celé společnosti. Snažila jsem se, vážené soudružky a soudruzi, ve svém krátkém příspěvku ukázat, které jsou to složky, ovlivňující zdraví a fyzický rozvoj dětí a mládeže. Protože my tento rozvoj musíme pokládat za nedílnou součást celkové výchovy naší budoucí generace. Naším společným úkolem by mělo být postupně odstraňovat všechny nedostatky, s nimiž se běžně setkáváme.

Zdravotní a sociální výbor ČNR všech poznatků a zkušeností získaných při projednávání této problematiky ve své další práci využije. /Potlesk./

Místopředseda ČNR dr. Vladimír Ambruz: Děkuji poslankyni dr. Miladě Tomečkové. Hovoří dále poslanec Karel Nádhera, připraví se poslanec František Židlický.

Poslanec Karel Nádhera: Vážené soudružky a soudruzi poslanci vážení hosté! Červencové plénum ÚV KSČ k aktuálním otázkám výchovy mládeže a školské politiky dává řadu cenných podnětů také pro přípravu mládeže pro dělnická povolání. Ve svém diskusním příspěvku se budu zabývat některými zkušenostmi z výchovy a přípravy učňů ze svého volebního obvodu, z kladenského okresu.

Podobně jako jinde, také u nás na Kladensku, je jedna, a to větší část učňů připravována pro své budoucí povolání v učňovských zařízeních velkých závodů, jako jsou SONP Kladno, kladenské doly, Kablo Kladno, ČKD Slaný. Druhá, menší část učňů, se rekrutuje z menších podniků a provozoven, které mají jen drobná učňovská střediska, nebo kde jsou často jen tři nebo čtyři učni.

Zkušenosti ukazují, že podstatně lepších výsledků, ať již jde o výchovné působení na učňovský dorost nebo kvalitu jeho praktické přípravy, dosahují velká učňovská zařízení. Tato zařízení mají podmínky pro skloubení teoretické přípravy s praxí a také další příznivé předpoklady pro úspěšnou výchovu učňů. Naproti tomu v závodech s několika málo učni jsou nejen menší možností, ale mnohdy ani není věnována odpovídající péče kádrovému obsazení funkcí výchovných pracovníků a také při zabezpečování praktické výuky v návaznosti na teoretickou přípravu v učňovské škole jsou vážné problémy. Je tomu tak také proto, že dělníci, kteří pracují s učni, se jim mnohdy náležitě nevěnují, neboť jejich prvořadým zájmem je splnění uložených pracovních úkolů, na nichž je závislý jejich výdělek. K tomu navíc přistupují zkušenosti, že dělníci, kteří pracují s učni, nedoceňují v některých případech teoretickou přípravu v učňovské škole. Není jistě třeba zvlášť zdůrazňovat, že rozdílné působení školy a pracoviště na učně se negativně projevuje v dosahovaných výsledcích výchovy i výuky. Proto je třeba věnovat prvořadou pozornost výběru dělníků, kterým svěřujeme výchovu učňů.

Velmi také záleží na tom, jak podniky spolupracují s učňovskou školou. Tam, kde je tato spolupráce na odpovídající úrovni, jako např. v n. p. Potraviny, Okresním stavebním podniku, ČSAD, atd., odráží se tento zájem i ve výsledcích výchovy a výuky. Naproti tomu jsou i takové podniky, jejichž vedoucí pracovníci neprojevují vůbec žádný zájem, jak jejich učňové prospívají v učňovské škole. Také tyto poznatky ukazují na rozdíly v rozpracování závěrů červencového pléna ÚV KSČ z loňského roku v jednotlivých resortech a zejména podnicích.

Stranické, státní a odborové orgány v okrese přijaly k zabezpečení závěrů červencového pléna ÚV KSČ řadu konkrétních opatření, která se s odstupem necelého roku již začínají projevovat.

Například brigády socialistické práce jsou vedeny, aby se zajímaly o učně již v průběhu učební doby a tak spoluvytvářely podmínky pro přijímání mladých vyučenců do svých kolektivů. Je samozřejmé, že se teprve hledají cesty a formy zejména výchovného působení brigád socialistické práce na učně, mám však sám jako předák brigády socialistické práce za to, že cesta, která byla nastoupena, je správná a že přinese pozitivní výsledky.

Kvalita výchovy a výuky mládeže pro dělnická povolání a mladé generace vůbec záleží v prvé řadě na učitelích, výchovných pracovnících a mistrech odborného výcviku, na jejich politické a pedagogicko-odborné úrovni, ale také morálním profilu, na jednotném postupu pedagogického kolektivu, na jeho politicko-ideovém vedení a odborném řízení.

V souladu s těmito požadavky a na základě rozboru své dosavadní práce si v učňovské škole na Kladně stanovili k zabezpečení závěrů červencového pléna ÚV KSČ jako hlavní úkol dosáhnout, aby se jejich škola stala školou skutečně socialistickou, která formuje socialistické vědomí mladých lidí a je oporou socialistického zřízení. Soudruzi nezůstali jen u vyhlášení úkolu, ale přistoupili hned k jeho konkrétnímu naplňování.

Např. třídní učitelé jsou v kontaktu se svými třídami nejen v hodinách, kdy je sami učí, navštěvují učně, kteří bydlí v domově mládeže a jako přímí vychovatelé uplatňují svůj vliv na učně i mimo vyučovací proces.

Hledají se také nové formy výchovného působení na učně. Ve snaze působit např. na snižování kriminality mládeže navázali soudruzi spolupráci s okresním soudem a v rámci výuky občanské nauky se učňové III. ročníků postupně zúčastnili vybraných soudních přelíčení, projednávajících trestnou činnost mladistvých. Po ukončení soudních přelíčení byli učňové formou besedy seznámeni na konkrétních příkladech s úkoly našeho socialistického soudnictví, s jeho strukturou a se zásadami naší socialistické zákonnosti. Celá akce měla mezi učni velký ohlas a zřejmě nezůstane bez pozitivního výchovného působení.

Nyní připravují ve škole speciální učebnu občanské výchovy, v níž se učni budou moci názorně seznámit s historií revolučního dělnického hnutí na Kladensku. Podobná opatření ke zkvalitnění výuky a výchovy připravují i na dalších úsecích.

Jsem přesvědčen, že cesta, kterou nastoupili soudruzi v kladenské učňovské škole, je správná, že přinese zkvalitnění politické a odborné přípravy učňů a v souladu se závěry červencového pléna ÚV KSČ rozšíří také možnosti učňů získat úplné střední vzdělání s maturitou. /Potlesk./

Místopředseda ČNR dr. Vladimír Ambruz: Děkuji poslanci Karlu Nádherovi. Slovo má poslanec František Židlický, připraví se poslankyně Libuše Čápová.

Poslanec František Židlický: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, z pověření průmyslového výboru ČNR chci vyjádřit některé názory, ke kterým jsme došli při projednávání problematiky výchovy učňovského dorostu. Byli jsme si vědomi, že usnesení pléna ÚV KSČ z července 1973 o výchově mladé generace se podstatnou měrou tyká výchovy mladých dělníků, kteří v příštích letech vytvoří v našem státě novou dělnickou třídu, která je základem naší socialistické společnosti.

Vycházeli jsme i z toho vědomí, že u nás vše je odvislé od toho, jak dělníci v závodech úspěšně plní své úkoly a jaké hodnoty pro nás vytváří. Proto jsme v průmyslovém výboru volili obzvláště důsledný přístup k této problematice. Mimo pracovní skupinu, která veškerý materiál připravovala ve spolupráci s představiteli příslušných ministerstev a s představiteli příslušných svazů Revolučního odborového hnutí - jsme zapojili do příprav všechny poslance průmyslového výboru ČNR. Každému bylo stanoveno navštívit jedno učňovské zařízení ve svém volebním obvodu. Poskytli jsme poslancům osnovu a stručné úvodní slovo, aby dle svého uvážení se mohli rozhodnout pro besedu s učni, nebo výchovnými pracovníky nebo představiteli stranických a svazáckých orgánů. Tento průzkum všech poslanců průmyslového výboru ČNR přispěl značně k tomu, ze při projednávání ve schůzi výboru vystupovali naši poslanci na základě vlastního poznání a s konkrétními podklady a náměty, které získali od vedoucích činitelů, nebo samotných učňů. Našemu jednání byl přítomen osobně předseda ČNR Evžen Erban a delegace poslanců ze Slovenské národní rady a Federálního shromáždění ČSSR, jakož i resortní ministři.

Přistoupili jsme k problematice z hlediska usnesení XIV. sjezdu KSČ, který uložil "podstatně zlepšit systém odborné a ideově politické přípravy dělnického dorostu, především v odborných učilištích a učňovských střediscích". V podstatě nám tedy šlo o to, posoudit, zda dělnická mládež zaujímá to místo, které jí v socialistické společnosti patří. Zjistili jsme řadu velmi kladných poznatků, kdy péče o učňovskou mládež je prováděna velmi dobře a v dobrých podmínkách. Na druhé straně však jsme došli k závěru, že výchova dělnické mládeže není ještě všude správně doceněna a to jak politicky, kádrově, tak i materiálně. Výchova učňovského dorostu je zabezpečována podle učňovského zákona z roku 1958, který sám již neodpovídá současným potřebám a změnám v našem národním hospodářství, neodpovídá technickému rozvoji ve výrobě a nárokům na kvalifikační úroveň pracujících. Jsou také zjištěny podstatné rozdíly v předpisech o výchově učňovského dorostu, používané v ČSR a SSR.

Značné materiální rozdíly jsou u některých učňovských zařízení v podnicích i v učňovských školách. Vybavenosti učňovských zařízení se nevěnuje taková pozornost jako ostatním školám II. cyklu, kde je poskytována přímá podpora státu, což lze prokázat v zabezpečování učebními pomůckami, na sportovních zařízeních atd. Osnovy i učebnice pro učňovská zařízení neodpovídají již současné nejmodernější technologii a vědeckotechnickému pokroku, ačkoliv práce v tomto směru - výchova nové dělnické generace - by měla stále udržovat krok se životem v našich podnicích, kde dělnická generace dostává svůj první křest pro svou budoucí revoluční úlohu.

Projevují se negativní dopady do jednotného výchovného systému především ve dvojkolejnosti, a to v několika směrech. Učitelé a mistři patří každý do jiných stranických a odborových orgánů, je rozdíl mezi učni a studenty pokud jde o řádnou dovolenou a prázdniny, je rozdílné společenské postavení výchovných pracovníků v učňovských zařízeních a učňovských školách, což se týká i rozdílného platového zařazení, délky jejich řádné dovolené atd. Klademe si tedy zcela právem otázku, proč třeba učni, když patří do výchovného II. cyklu, nemohou mít stejné zabezpečení a postavení, jako studenti jiných škol II. cyklu?

Nelze se spokojit ani s uplatňováním zásad kádrové práce v oblasti výchovy dělnické generace. Nutně je třeba dokončit odchody z výchovných zařízení u všech pravičáků, nebo lidí, kteří v krizovém období a ještě i dnes se k nám staví nepřátelsky. Když mluvíme o zabezpečování výchovného procesu mladé dělnické generace, mělo by se již ukončit několikaleté řešení mzdových otázek vychovatelů, neboť při nízkých platových možnostech nemohou v těchto funkcích pracovat lidé zkušení a s potřebnou politickou úrovní. Proto v současné době je kádrový profil většiny vychovatelů na velmi nízké úrovni, ačkoliv zabezpečují podstatnou část mimoškolního vlivu na učně.

V současné době je již překonána směrnice o limitované výši mzdy učňů III. ročníku, kde překročení limitu má dopad na přiznání rodinných přídavků u rodičů učně. Sami rodiče pak vedou učně k nižšímu výkonu a tím je přímo narušen jednotný výchovný systém.

Domníváme se také, že je stále nízká úroveň poradenské služby na ZDŠ, kde většinou dochází k tomu, že se žáci rozhodují pro životní povolání zcela náhodně. Rodičům se zřejmě otevřeně neříká, že jejich dítě nemá předpoklady k dalšímu studiu. Nebo naopak to někde vypadá tak, že předpoklady ke studiu na výběrových školách mají pouze děti z rodin pravičáků. Není doceněn význam družebních smluv mezi ZDŠ a podniky. Navíc je zjišťován zcela nezodpovědný přístup některých náborářů z preferovaných odvětví, kteří již dětem v devátých třídách mnoho slibují a tím přímo kazí představu těchto mladých lidí o praktickém životě.  

V učebním procesu jsme zaznamenali kladný vliv patronátů starších dělníků a brigád socialistické práce nad učni. Tyto patronáty jsou však většinou stavěny na socialistickém uvědomění starších dělníků. Podniky zatím nemají praktické možnosti, ani při vynikajících výsledcích výchovného působení, nějakým způsobem tyto patrony po zásluze odměňovat.

Je třeba celkově zlepšit systém státního a resortního dozoru nad výchovou učňů, a to především ze širšího pohledu, že jde o výchovu nové dělnické generace. Více pozornosti v podnicích si zaslouží zabezpečování adaptace vyučenců na těch pracovištích, kde jsou po svém vyučení zařazeni. Potřebná se jeví i revize učebních oborů s návazností na současnou úroveň technologie výroby. Je známo, že poslední taková revize byla provedena v roce 1964 a nová postupuje příliš pomalu oproti rychlému běhu současného života.

Naši poslanci při svém průzkumu dostali řadu připomínek k používání normy na stanovení počtu učňů na jednu třídu v učňovských školách, ačkoliv je současně známo, že při překročení limitu počtu žáků na ostatních školách II. cyklu s tím žádné problémy nejsou. Domníváme se proto, že někdy počet studentů je zvyšován na úkor počtu učňů pro naše podniky, ačkoliv současná situace v národním hospodářství by si vyžadovala zcela opačný postup. Z řady podnětů je patrno, že pro většinu technických funkcí v podnicích lépe vyhovují absolventi dřívějšího pětiletého souvislého studia učňů, než absolventi denních středních škol. Novou dělnickou generaci, podle našeho názoru, je lépe uvádět do života přes praktickou činnost v podnicích, než přes denní studium na školách II. cyklu. V tomto směru by měl být zlepšen poměr ve prospěch učňů pro podniky, čímž se nikomu samozřejmě neuzavírá cesta k dalšímu sebevzdělávání, právě naopak.

V oblasti výchovy učňovského dorostu jsou překonány i některé ustanovení Zákoníku práce. Jako příklad možno uvést malou účinnost při uzavírání smluv o pracovním poměru v období III. ročníku. Rada vyučenců nám stále odchází z jednoho podniku do jiného a nový zaměstnavatel nemá v Zákoníku práce přesně vymezenou povinnost, aby sám uhradil poměrnou část nákladů na výuku tomu podniku, který řádně o výchovu mladých dělníků pečuje. V této oblasti se právě projevuje lanaření pracovníků, než socialistický přístup k plnění Zákoníku práce.  

Mohl bych takto hovořit o celé řadě dalších kladných i záporných poznatků zjištěných našimi poslanci ve výchově učňovského dorostu. Průmyslový výbor ČNR na svém jednání v dubnu přijal proto zcela konkrétní a obsáhlé stanovisko, které je shodné se stanovisky průmyslových výborů obou sněmoven Federálního shromáždění ČSSR i s resortními ministerstvy ČSR. Doporučuji proto jménem průmyslového výboru ČNR, aby naše poznatky zjištěné přímo v praktickém životě ve volebních obvodech byly postoupeny příslušným výkonným státním a společenským orgánům.

Přáli bychom si, aby tyto zjištěné nedostatky byly postupně, pokud možno v časově krátkém období, operativně projednány a řešeny ve prospěch výchovy nové dělnické generace.

Je opravdu záležitostí nás všech a celé naší společnosti, soudruzi poslanci, aby dělnická mládež dostala v naší společnosti to místo, které jí právem náleží. Děkuji za pozornost. /Potlesk./