Čtvrtek 27. června 1974

Místopředseda ČNR dr. Vladimír Ambruz: Děkuji poslanci Františku Židlickému za jeho vystoupení. Hovořit bude poslankyně Libuše Čápová.

Poslankyně Libuše Čápová: Vážené soudružky a soudruzi poslanci. V současném období řeší naše společnost jeden ze závažných problémů, který uložil XIV. sjezd KSČ, a to rozšířit síť mateřských škol a zvýšit počet míst v mateřských školách tak, aby v nich bylo možno v roce 1975 umístit 65 % dětí předškolního věku a i nadále věnovat rozvoji mateřských škol soustavnou pozornost tak, aby do roku 1990 bylo v mateřských školách umístěno 85 % dětí příslušné věkové skupiny.

Všichni si uvědomujeme naléhavost této potřeby a také náš přístup k řešení tohoto úkolu musí být co nejzodpovědnější, neboť splněním předpokládaného zaškolení předškolních dětí se má především snížit procento neprospívajících dětí v prvních ročnících ZDŠ. Zároveň se má řešit i další zaměstnanost žen - matek, rozvoj jejich vzdělanosti, kvalifikace i jejich veřejná, společensko-politická angažovanost.

Má-li být splněn úkol, který stanovil XIV. sjezd, zvýšit počet míst v mateřských školách, tak aby v nich bylo možno umístit 65 % dětí předškolního věku, je nutno zabezpečit v 5. pětiletce více jak 50 tisíc nových míst, tj. umístit v mateřských školách nejméně 310 tisíc dětí, při tom je nutno zahrnout do plánu kapacitu mateřských škol v reálných číslech s přihlédnutím ke stoupající natalitě.

Soudružky a soudruzi, zpravodajská skupina poslanců kulturního a školského výboru ČNR, která připravovala jednání výboru k rozvoji mateřských škol, získala při průzkumech některé poznatky, o kterých bych zde chtěla hovořit. Především jsme měli možnost se přesvědčit, že rady národních výborů všech stupňů se rozvojem mateřských škol zabývají a hledají cesty a prostředky, jak by zabezpečily splnění úkolu vytyčeného XIV. sjezdem KSČ v podmínkách své práce. Výsledky jsou však rozdílné, protože je rozdílná i síť mateřských škol a intenzita péče o její rozvoj.

Například v Praze bylo umístěno již ke konci roku 1973 63 % všech předškolních dětí do mateřských škol. Z předškolních pěti až šestiletých dětí v Praze dochází do mateřských škol 78,42 %. Přesto však zůstává v Praze neumístěno ještě 1 600 dětí. Jsou to především děti obyvatel nových sídlišť, kde se zpožďuje výstavba mateřských škol za bytovou výstavbou a stávající kapacity i dobudovaných mateřských škol jsou nedostačující. Národní výbor hl. města Prahy chce řešit kritickou situaci tím, že kromě státní výstavby mateřských škol na sídlištích bude adaptovat 21 starších objektů pro potřeby mateřských škol. Ani však tato opatření - v důsledku vysokého populačního rozvoje - nezvýší 63 % docházejících dětí do pražských mateřských škol v roce 1975.

Zarážející je skutečnost, že v Praze jsou pouze dvě závodní mateřské školy a veškeré úsilí Národního výboru hl. m. Prahy zabezpečit výstavbu mateřských škol za pomoci velkých pražských závodů i sdružováním prostředků, více závodů a organizací jsou negativní.

Má-li být sklouben rozvoj mateřských škol s pedagogickou funkcí, musí být současně řešen i rozvoj jeslí. Např. na okrese Benešov nebyly až do roku 1973 ani jedny jesle, v roce 1973 byla otevřena v Benešově jedna třída jeslí. Není ojedinělým zjevem, že do jednotřídních vesnických škol materských jsou zapisovány děti dvouleté a často i mladší. Přitom na okrese Benešov je 40 obcí, kde není žádná mateřská škola. Tento stav brzdí návrat zen po skončení mateřské dovolené do pracovního procesu; v některých případech jsou ženy nuceny pečovat o své děti individuálně.  

Kladně proto hodnotíme opatření vlády ČSR, která ke zprávě ministerstva práce a sociálních věcí ČSR k zabezpečení dalšího populačního růstu uložila svým usnesením č. 99/1974 ministrovi zdravotnictví ČSR a ministrovi školství ČSR ve spolupráci s ministerstvem financí ČSR a ostatními zúčastněnými orgány, Českou odborovou radou a Svazem družstevních rolníků ČSR přezkoumat usnesení vlády č. 1 029 z roku 1959 o zřizování závodních jeslí a mateřských škol a jeslí a mateřských škol jednotných zemědělských družstev z hlediska současných požadavků a popřípadě navrhnout jeho úpravy a změny.

Domníváme se, že je zvlášť nutné, aby vláda ČSR uložila znovu hospodářským ministrům a ostatním zúčastněným orgánům povinnost budovat tato zařízení v souladu s populačním vývojem a s rozvojem zaměstnanosti žen a současně zdůraznila povinnost organizací, aby ve spolupráci s národními výbory sdružovaly prostředky na výstavbu, vybavení a provoz uvedených zařízení a rozšířit úkoly v budování jeslí a mateřských škol na družstevní zemědělské organizace.

Chtěla bych rovněž upozornit na kádrové problémy, na úseku mateřských škol. Zjistili jsme téměř ve všech krajích, že na mateřských školách učí značné počty nekvalifikovaných učitelek. Např. v Praze učí 83 nekvalifikovaných učitelek a značné počty důchodkyň. Odbory školství si stěžují na nízké počty absolventek pedagogických škol a upozorňují, že dosavadní počty žákyň, přijímaných na pedagogické školy, nemohou perspektivně pokrýt potřeby kvalifikovaných kádrů na plánovaný rozvoj tříd v mateřských školách do roku 1985.

Všeobecným úkazem je i nedostatek správních zaměstnanců na mateřských školách.

V závěru bych chtěla ocenit opatření ministerstva školství ČSR, které v zájmu jednotné přípravy dětí na školu zřizuje prostřednictvím národních výborů tam, kde jsou vhodné prostorové a kádrové podmínky, přípravná oddělení pro děti, které nenavštěvují mateřskou školu.

Vážené soudružky a soudruzi, opatření, která činí vláda ČSR i ministerstvo školství ČSR jsou správná a pomáhají realizovat cestou KNV a ONV úkoly XIV. sjezdu KSČ v rozvoji mateřských škol a rozšíření pedagogické funkce předškolní výchovy. Domnívám se, že bychom každý z nás svou poslaneckou činností ve volebních obvodech měli aktivizovat všechny síly a prostředky za splnění tohoto úkolu, který by se měl stát všenárodním úkolem. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Místopředseda ČNR dr. Vladimír Ambruz: Děkuji poslankyni Libuši Čápové, dalším řečníkem je poslanec ing. Josef Konečný.

Poslanec ing. Josef Konečný: Vážené soudružky, vážení soudruzi poslanci, vážení hosté, rovněž ve výboru ČNR pro plán a rozpočet jsme projednali usnesení červencového pléna ústředního výboru naší komunistické strany k výchově mladé generace se zaměřením na práci našich škol. Ocenili jsme významné úspěchy a všechno dobré, co bylo již pro rozvoj našeho socialistického školství vykonáno.

Současně jsme však poukázali na řadu vážných problémů, které v souvislosti s usnesením červencového pléna ÚV KSČ zatím čekají na řešení. Dosažené úspěchy i existující nedostatky jsou uvedeny v obsáhlé zprávě, jejíž podstatná část je zveřejněna v Příloze k informačnímu bulletinu, který máte k dispozici. Považuji proto za přijatelné dotknout se jenom některých otázek, a to především z pohledu, který odpovídá zaměření činnosti našeho výboru.

Především jsme ocenili fakt, že trvalou péči naší komunistické strany k socialistickému státu o rozvoj školství výmluvně charakterizují každým rokem vyšší prostředky vynakládané na tento účel z celospolečenských zdrojů.

Např. v minulém roce bylo na školství vynaloženo ze státního rozpočtu a z rozpočtu národních výborů téměř 12 mld Kčs. Je to zhruba o 30 % více, než v roce 1969.

Ocenili jsme dále to, že během let 1971/1972 byly významně zvýšeny mzdy a platy školských pracovníků. Téměř deseti tisícům vysokoškolských učitelů byl zvýšen průměrný měsíční plat o více než 500 Kčs. Zhruba 130 tisíc pedagogických pracovníků škol I. a II. cyklu mělo zvýšen plat v průměru o 250 Kčs měsíčně. Provedená mzdová úprava si vyžádala celoroční zvýšení mzdových prostředků o více jak 425 mil. Kčs.

To dokazuje, že stranické a státní orgány bedlivě pečují o to, aby pracovníci ve školství byli v mezích možností našeho socialistického státu za svou významnou a nezastupitelnou činnost dobře odměňováni.

Současně však plným právem požadují od všech školských pracovníků bez rozdílu, aby výchova dětí a mládeže v našich školách byla prováděna v duchu vědeckého světového názoru, aby školy významnou měrou ovlivňovaly, že z mladých lidí vyrostou dobří občané socialistického státu, pro život a práci dobře připraveni fyzicky a duševně, odborně i politicky.

Vážné místo v tomto procesu zaujímají mateřské školy. Rozsah jejich problematiky je dobře znám.

Z pohledu činnosti výboru ČNR pro plán a rozpočet jde především o to, jak zabezpečit, aby v mateřských školách během příštího roku bylo možno umístit přes 65 % dětí příslušného věku proti 61,3 %, které dosahujeme v současné době.

Splnění tohoto úkolu předpokládá vybudovat do konce páté pětiletky asi 1400 nových učeben mateřských škol - včetně náhrady za přestárlé a provozu nevyhovující objekty.

Jde o velmi náročný úkol, jehož realizace si vyžádá úzkou součinnost jak příslušných ústředních orgánů, tak národních výborů, průmyslových a zemědělských podniků, jednotných zemědělských družstev a společenských organizací.

V těchto souvislostech jsme ve výboru ČNR pro plán a rozpočet ocenili iniciativní přístup ministerstva školství ČSR k řešení daného problému.

Ministerstvo školství ČSR zřídilo k 1. červenci minulého roku inženýrsko-stavební organizaci "Školské stavby", jejímž hlavním úkolem je stavět mateřské školy netradiční technologií Velox.

Podle posouzení odborníků jsou zatímní zkušenosti s tímto druhem výstavby velmi dobré. Použitá technologie umožňuje zapojení dobrovolných pracovníků z řad občanů do procesu výstavby a je i co do nákladů výhodnější než tradiční výstavba.

Nejeden těžký úkol čeká na řešení rovněž v oblasti základních devítiletých škol.  

Mezi nimi klademe na přední místo postupné odstranění vysoké směnnosti výuky a špatného nebo dokonce havarijního stavu některých školských zařízení.

Společným jmenovatelem obou problémů je zaostávání školské výstavby za výstavbou bytovou, která je pro stavbaře zřejmě ekonomicky zajímavější než výstavba škol.

Přesto, že s rychlejším řešením nedobrého stavu některých ZDŠ bylo započato již v roce 1969, značná část tohoto vážného problému se přenese i do příštích let.

Nejeden vážný problém existuje a čeká na řešení rovněž v oblasti středních odborných škol, tak i škol vysokých, případně v dalších oblastech, které ve výchově mladé generace mají nezastupitelná místa, ať již je to zdravotnictví, kultura či jiné.

Provádět analýzu situace v těchto oblastech je však nad možnosti jednoho diskusního vystoupení.

Chci proto v závěru svého vystoupení zdůraznit tyto myšlenky: Z pohledu činnosti výboru ČNR pro plán a rozpočet - a nejen jeho - bude zřejmě nutné soustavně vyvíjet vhodným způsobem tlak na všechny zúčastněné orgány a organizace, aby společně hledaly cesty rychlejšího řešení namnoze nedobrého stavu v této oblasti. Přitom musíme mít všichni stále na paměti, že na každé zlepšení si musíme předem vydělat, vytvořit potřebné zdroje.

A je samozřejmé, že přitom musíme nekompromisně požadovat maximální efektivnost využití společenských prostředků na tyto účely vynakládaných.

Ve výboru ČNR pro plán a rozpočet jsme přesvědčeni, že naše socialistická ekonomika je schopna vytvořit dostatek zdrojů pro postupné a úspěšné řešení úkolů, které plynou z usnesení červencového pléna ÚV naší strany, jehož plnění dnes projednáváme, že máme dostatek schopných lidí, v nichž především je záruka, že toto mimořádně významné usnesení ÚV KSČ bude bezezbytku splněno. /Potlesk./ 

Místopředseda ČNR dr. Vladimír Ambruz: Děkuji poslanci ing. Josefu Konečnému, dalším řečníkem je poslankyně Hilda Gajdáčková.

Poslankyně Hilda Gajdáčková: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, v posledních letech jsme svědky velké péče našich závodů o pracovní prostředí a úroveň výchovy učňů. Členové zdravotního a sociálního výboru ČNR se o tom přesvědčili při svých průzkumech. Na pracovištích učňů, které jsme shlédli, vládne pořádek. Pracoviště i učebny jsou vhodně vyzdobeny názornými vyučovacími pomůckami i politickými nástěnkami. V dílnách učňů jsou čisté a vkusně zařízené jídelny - tzv. svačinové koutky. Také šatny a umývárny jsou dnes samozřejmostí. Tyto poznatky jsou z velkých závodů. Jsem si však vědoma toho, že ještě všude to není tak ideální.

Zdravotní péče o učně je součástí závodního ústavu národního zdraví. To umožňuje zajistit nejen dobrou základní, ale i odbornou lékařskou péči. V posledních letech se zmenšuje úrazovost učňů při práci, ale roste - jako v celé naší společnosti - nepracovní úrazovost učňů, zejména při sportování. V souvislosti s tím je třeba říci, že ani učni nemají dostatek příležitosti sportovního vyžiti. Závody se sice snaží vybudovat vlastní tělocvičny a hřiště, ale jsou omezeny prostorově /např. v ČKD v Praze si vybudovali brigádně tělocvičnu pro učně z bývalé kotelny - a je to tělocvična velmi pěkná, i když nevelká/.

Je tedy možno, soudružky a soudruzi, říci, že závody se dobře starají nejen o dobrý fyzický rozvoj učňů, ale že pečují také o jejich ideologickou úroveň. Byli jsme proto poněkud zklamáni získanými poznatky z návštěvy jedné pražské vysokoškolské koleje, která po tom, co jsme viděli např. v ČKD, na nás neudělala příliš příznivý dojem. Je nám známo, že resort školství spolu s vedením vysokých škol usilují o to, aby koncepce komunistické výchovy, rozpracovaná v loňském roce, byla na vysokých školách důsledně realizována. Hovořil o tom ve své zprávě ministr školství ČSR ing. Josef Havlín. Víme také, ze nelze usuzovat podle jedné návštěvy koleje na ideologickou úroveň všech vysokoškoláků. Ve výboru jsme se dozvěděli, že resort i vysoké školy jsou si vědomy toho, ze výchovné působení v duchu marxismu-leninismu trpí na vysokých školách a na kolejích ještě do značné míry formalismem a že je zapotřebí úrovni ideologické práce mezi vysokoškoláky věnovat stálou a potřebnou pozornost. Vždyť jde o budoucí vedoucí kádry v naší socialistické společnosti, od nichž právem požadujeme, aby byli na vysoké odborné i politické úrovni.

I když úkolem našeho výboru bylo posoudit úroveň péče o zdravý fyzický rozvoj dětí, studentů a učňů jako integrální součást výchovy ve školách, nemohli jsme ponechat tento poznatek z průzkumu ve vysokoškolské koleji bez povšimnutí. Věříme, že náš poznatek přispěje k dalšímu zlepšení politickovýchovné práce mezi studující mládeží. /Potlesk./

Místopředseda ČNR dr. Vladimír Ambruz: Děkuji poslankyni Hildě Gajdáčkové, dalším řečníkem je poslankyně ing. Marie Smolíková.

Poslankyně ing. Marie Smolíková: Soudružky a soudruzi, poslanec ing. Jaromír Hájek poukázal na složité problémy vzniklé nedostatkem pracovních sil, upozornil na nutnost zodpovědného hospodaření s nimi a kladl důraz na správnou výchovu k volbě povolání, která s tím úzce souvisí.

Ve svém diskusním příspěvku se proto zaměřím jen na konkrétní problémy výchovného poradenství k volbě povolání.

O jeho důležitosti není sporu. Vždyť víme, že v současné době jsou vyčerpány všechny ostatní zdroje pracovních sil a jediným zdrojem zůstává mládež, která ukončuje školní docházku. Právě v těchto letech vstupují do učebních oborů a středních škol nejslabší populační ročníky. Zatímco v roce 1965 bylo v ČSR 172 500 patnáctiletých, v letošním roce je jich pouze 128 tisíc. Nelze tedy volbu povolání ponechat živelnosti.

Statistiky ukazují, že již řadu let není mezi mládeží zájem o společensky důležitá povolání, jako je horník, provozní chemik, pokrývač, tesař a další. U dívek je nezájem o učební obor přadlena a o téměř všechny kovoobory.

Ani letošní rok není výjimkou. Učební obory nejsou jako celek naplněny, ale přitom na některé obory se hlásí tolik zájemců, že je nelze uspokojit.

/Řízení schůze převzal místopředseda ČNR František Toman./ 

Mimořádnému zájmu se těší u chlapců učební obor automechanik, malíř pokojů, fotograf, kde je zájemců více o 160 %. Pro dívky jsou nejatraktivnější učební obory švadleny, dámská a pánská krejčová, kadeřnice, cukrářka, aranžérka, kde zájem přesahuje možnosti umístění o 500 %.

Úkolem výchovy k volbě povolání tedy je, a bude tomu i v budoucnu, sladit potřeby a zájmy společnosti se zájmy a individuálními potřebami jednotlivých občanů. Poslanec ing. Jaromír Hájek vyslovil otázku, na koho se při výchově k volbě povolání více zaměřit, zda na děti nebo na rodiče. Jistěže na oba. Zatím je ale situace taková, že rozhodnutí dítěte pro určité povolání splňuje spíše přání rodičů, než aby odpovídalo schopnostem chlapce nebo děvčete, což se týká i volby studia. Bude tedy nutné více ovlivňovat myšlení rodičů. Zatím v současné době musíme konstatovat, že výchovné poradenství v řadách rodičů je jen zlomkem toho, co by mělo být.

Lepší je situace ve výchovném poradenství u dětí na základních devítiletých školách, kde je tímto úkolem pověřen výchovný poradce - učitel příslušné školy. Výchovný poradce na základních devítiletých školách a středních všeobecně vzdělávacích školách byl ustaven před deseti lety. Ale teprve v roce 1972 byli výchovným poradcům vytvořeny příznivější podmínky pro jejich práci, snížením učebního úvazku, což vedlo ke zkvalitnění jejich práce. Rovněž zavedené postgraduální studium zvýšilo jejich odborné a psychologické znalosti. Výchovný poradce na základní devítileté škole úzce spolupracuje s třídním učitelem, pečuje o talentované děti a o tak zvané děti "problémové", stará se o umístění těch, kteří vyžadují zvláštní péči. Informuje rodiče o vhodných povoláních pro jejich děti s ohledem na jejich schopnosti a zájmy, je v úzkém kontaktu s pedagogicko-psychologickou poradnou, se zdravotnickým zařízením, orgány národních výborů a závody. Z uvedeného vyplývá, že úkoly a činnosti výchovného poradenství je nejen rozsáhlé, ale především časově a odborně náročné.

Je nezbytné, aby se krajské a okresní orgány školské správy zamyslely spolu s ředitelstvími škol nad stabilizací obou výchovných poradců na školách a nad jejich kvalitním obsazením. Pro funkci výchovného poradce by měli být vybíráni učitelé, kteří mají o tuto práci upřímný zájem a mají k výkonu politické, odborné i osobní předpoklady.  

Je třeba zvážit, zda by nebylo účelné vzhledem k významu a náročnosti jejich práce snížit ještě výrazněji jejich učební úvazek, aby se mohli výchově k volbě povolání ještě více věnovat.

Výchovní poradci jsou metodicky a odborně vedeni kabinety výchovného poradenství při pedagogicko-psychologických poradnách, které jsou zřizovány v okresech a krajích. Nedostatkem je, že tyto poradny nejsou dosud ve všech okresech. Tento nedostatek je nutno urychleně odstranit a jejich vybavení materiálnímu i kádrovému věnovat ze strany školské správy plnou podporu. Toto je nutné z toho důvodu, že tyto poradny musí sehrát významnou úlohu ve výchově k volbě povolání nejen u dětí, ale i u jejich rodičů. Rodiče musí být informováni o pracovních podmínkách v jednotlivých oborech a zvláště o pracovních příležitostech v místech a okresech, kde děti žijí. Zatím se setkáváme se stížnostmi na nedostatečnou informovanost i z řad výchovných poradců. Výchovní poradci nemají přesné informace a údaje o potřebách pracovních sil pro jednotlivé úseky našeho národního hospodářství vzhledem k dlouhodobým perspektivám jejich rozvoje. Působení výchovných poradců je proto ovlivňováno vyvolanou okamžitou potřebou, zatímco by se mělo opírat o dlouhodobou prognózu potřeb našeho národního hospodářství.

Soudružky a soudruzi, závěrem bych chtěla říci, že i když výchova k volbě povolání je součástí školské politiky, není a ani nemůže být výlučně záležitostí školy. Rozhodující vliv na volbu povolání mají na děti rodiče a svým způsobem působí na výchovu celá naše veřejnost. Je třeba, aby i naše sdělovací prostředky /rozhlas, televize, tisk/, věnovaly problému k volbě povolání zvýšenou pozornost a pomáhaly vytvářet hrdost na opomíjená povolání, která jsem jmenovala, ale která jsou pro naše národní hospodářství nezbytná.

Jaký význam má výchova pro volbu povolání pro naši společnost, zdůrazňují i stranické dokumenty k práci s mládeží, zdůrazňuje to usnesení státních orgánů ČSR i ČSSR a v poslední době i červencové plénum ÚV KSČ z minulého roku, které ukládá nám všem zvýšit péči o profesionální přípravu mládeže na budoucí povolání. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Místopředseda ČNR František Toman: Děkuji poslankyni ing. Marii Smolíkové. Hovořit bude poslanec Miloslav Hvězda.

Poslanec Miloslav Hvězda: Vážené soudružky a soudruzi, vážení poslanci, ze závěrů XIV. sjezdu KSČ, rozpracovaných na plenárních zasedáních ÚV KSČ v dubnu 1972 směrem k zemědělství, v říjnu 1972 k ideologickým otázkám a v červenci 1973 k všestranné výchově mladé generace vyplývá, že s rozvojem vědy, techniky a celé společnosti objektivně roste význam všestranného rozvoje osobnosti socialistického člověka, zvláště mladých lidí.

Takto dokazujeme, že naše zemědělství v historicky skutečně krátké době 25 let dosáhlo pod vedením dělnické třídy a jejího předvoje KSČ takových výrazných výsledků, že stojí dnes na pevných socialistických základech a tím se stává pevnou základnou dalšího politického a ekonomického rozvoje naší socialistické vlasti.

Po XIV. sjezdu KSČ je charakteristický rozvoj kooperace, specializace a koncentrace - plánovité přetváření ekonomické základny našeho zemědělství. Toto se projevuje značným růstem výkonů ve všech úsecích zemědělské výroby. Nejsou výjimkou podniky, které dosahují 800 000 - 1 000 000 Kčs produktivity práce na jednoho pracovníka.

Hovoříme-li o velkých kvalitativních změnách, ke kterým došlo v průběhu uplynulých 25 let, musíme naprosto objektivně konstatovat, že zemědělské školství sehrálo v této etapě rozvoje zemědělství významnou úlohu a že v zásadě uspokojilo požadavky zemědělské praxe. Teoretické znalosti a elán mladých absolventů středních zemědělsko-technických škol byl ve většině případů dobře sklouben s vysokými praktickými znalostmi a organizačními schopnostmi funkcionářů v zemědělských závodech a podnicích. Řada absolventů středních zemědělsko-technických škol stojí dnes ve významných funkcích našeho socialistického zemědělství.

Současně však s přetvářením výrobní základny zemědělství roste potřeba dalších kvalitativních změn v nadstavbě. Zvyšují se nároky na kvalifikaci pracovníků v rostlinné i živočišné výrobě, roste potřeba vysoce kvalifikovaných středně technických kádrů a absolventů vysokých škol.

Do rostlinné i živočišné výroby stále více přichází vysoce výkonné moderní stroje, zařízení a celé technologie. Tyto změny vyvolávají potřebu některých zásadních změn jak v učňovském školství, tak zejména v obsahu i struktuře středních zemědělsko-technických škol.  

Mimo kvalifikační předpoklady pociťujeme v prvovýrobě, že velká většina absolventů postrádá základní teoretické a praktické návyky z politicko-organizátorské a řídící práce, která neodpovídá současným nárokům v práci s lidmi.

Je tedy možno konstatovat, že v současné době je třeba řešit obsahovou náplň zemědělského školství v souladu s rostoucími nároky na kvalifikaci a úroveň pracovníků v zemědělství a s perspektivami rozvoje zemědělství. Jde o problematiku předmětů, které vytvářejí předpoklady k řídící práci.

Přitom si uvědomujeme, že řízení budeme posilovat tehdy, když praxi, jako filosofickou kategorii, povýšíme na nejvyšší dosaženou úroveň. To je úkol středních zemědělsko-technických škol jako nositele praxe a teorie v etapě intenzívního hospodaření našeho zemědělství ve středním s tupni.

O kterou problematiku jde především? Za prvé. Jeví se potřeba specializovat střední zemědělsko-technické školy podle odbornosti, především rozdělit specializaci "pěstitel - chovatel", na samostatnou specializaci "pěstitel" na jedné škole a "chovatel" na škole jiné. To vyplývá zejména ze současných potřeb kooperace a specializace, která se zvlášť vytváří v našich okresích v rostlinné a živočišné výrobě, na široké základně.

Za druhé. Školní statky o stávající malé výměře nemohou perspektivně zaznamenat takový rozvoj jako větší ekonomické celky a kooperační seskupení. Na školních statcích nelze plně využívat současných poznatků naší vědy, nelze na nich plně využít nejmodernější techniku a zařízení. Bylo by to přinejmenším neekonomické. Je třeba je převést do státních statků nebo kooperačních seskupení, podle rozhodnutí okresních a krajských orgánů. Nelze to však provádět šablonovitě - je třeba všechno, co bylo dosud dobré a je schopno rozvoje využít, zejména dobré zkušenosti z plemenářské práce, šlechtění, nebo ve specializovaných středních zemědělsko-technických školách - vinař, zahradník, sadař, chmelař.

Za třetí. Komplexněji realizovat na zemědělských školách modernizaci vyučovacího procesu. Rozšiřovat progresivní metody vyučování - programové vyučování, vyšší názornost a využívání didaktické techniky, rozvoj logického myšlení apod.  

Za čtvrté. Spojení zemědělských škol s praxí. Vzhledem k tomu, že se budou rušit některé školní statky, je třeba tuto problematiku rozdělit do dvou částí.

Za prvé jde o praxi žáků. Tato praxe by měla v každém případě dosahovat stupně vědeckého poznání. To znamená, že budou muset být za účinné spolupráce krajských zemědělských správ a okresních zemědělských správ určeny podniky, ve kterých bude specializovaná škola provádět speciální praxi. K tomu musí být tyto podniky dobře připraveny a vybaveny a zabezpečen kvalifikovaný pedagogický a odborně politický dozor. Školy musí být vybaveny potřebnými dopravními prostředky a závody potřebnými pomůckami. K tomu musí pochopitelně dostat potřebnou materiální a finanční pomoc od resortu. Na těchto podnicích by si žáci měli ověřovat teoretické znalosti, získávat zkušenosti s využíváním vědeckých poznatků a moderní techniky a technologie a zejména získávat zkušenosti z řídící a organizátorské práce a práce s lidmi.

Za druhé jde o praxi učitelského sboru. Na tomto úseku lze konstatovat, že dochází v posledním období k užší spolupráci mezi zemědělskými orgány a školami. Řada učitelů začíná pracovat v kooperačních řadách, dochází k užší spolupráci i po stránce společenské.

Je však třeba dořešit celou řadu úkolů, mimo jiné zlepšit úroveň činnosti poradních sborů při zemědělské škole a učilištích, která je často formální. Dořešit pravidelný přísun vědecko-technických informací a dále systematicky řešit i profesní přípravu učitelů postgraduálním studiem. Odborní učitelé by měli projít stáží ve vybraných zemědělských závodech a řídících orgánech zemědělství.

Soudružky a soudruzi, hovořil jsem pouze k některým otázkám, které souvisí s přestavbou zemědělských škol a učilišť, jak je nastínil ministr školství ČSR ing. Josef Havlín. Nebude to jednoduchá záležitost, Vyskytne se celá řada problémů uvnitř učitelského sboru - lokální patriotistické zájmy jednotlivých škol i okresních orgánů. Zájem okresu bude, aby měl určitý typ školy, ale jiný zájem bude třeba celé společnosti. V některém okrese se bude škola rušit, bude tedy snaha školu zachovat atd. Tím chci říci, že celé přestavbě zemědělského školství musí předcházet pečlivá politická příprava a důsledná organizační propracovanost. Zúčastnil jsem se jednání zemědělského výboru ČNR, kterému byli přítomni  ministr školství ČSR, ministr zemědělství a výživy ČSR a ministr lesního a vodního hospodářství ČSR. Byl jsem svědkem skutečně velmi úzké spolupráce těchto ministrů a jejich resortů při řešení těchto závažných úkolů, které před nás naše komunistická strana staví. V takové práci vás budeme, soudruzi ministři, i soudruhu předsedo vlády, vždy plně podporovat. /Potlesk./


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP