Předseda ČNR Evžen Erban: Dávám slovo poslankyni Smolíkové.

Poslankyně ing. Marie Smolíková: Vážené soudružky a soudruzi! Programové prohlášení vlády věnuje v jedné své části výraznou pozornost rozvoji zemědělství a potravinářského průmyslu. Je tomu tak proto, že jak zemědělství, tak potravinářský průmysl se největší měrou podílí na uspokojování denních potřeb našich pracujících, na zvyšování životní úrovně a tím i na jejich spokojenosti.

I Česká národní rada a její orgány se několikráte zabývaly problematikou zemědělství; v červnu minulého roku projednávala rozvoj zemědělství plenární schůze České národní rady. Vedle konstatování docilovaných úspěchů, usilovali jsme o pečlivé zhodnocení, jak se nám daří pozitivně překonávat zejména ty nedostatky, na které upozorňoval na svých plenárních zasedáních ústřední výbor naší strany.  

Například výbor ČNR pro zemědělství a výživu velmi pozorně sleduje, jak je zabezpečována ochrana zemědělského půdního fondu, jak se usiluje o další zvyšování efektivnosti rozvoje zemědělství. Zabýval se i problematikou pracovních sil a zemědělským odborným školstvím. Průmyslový výbor ČNR pečlivě analyzoval rozsah a kvalitu dodávek našeho průmyslu pro zemědělství, zdravotní a sociální výbor ČNR spolu s kulturním a školským výborem ČNR věnovaly pozornost zlepšování zdravotních, sociálních, kulturních a školských podmínek na vesnici. Rozbor perspektiv mládeže na vesnici posuzovala stálá skupina předsednictva ČNR pro otázky mládeže.

Jak dokazují statistické údaje, vzrostla osobní spotřeba našeho obyvatelstva za poslední tři roky téměř o 14 % - přesně o 13,8 % při zvýšených příjmech o 16,8 %. Je třeba upozornit na to, že na zvýšení osobní spotřeby se podílela nejen spotřeba průmyslového zboží, ale ve značné míře zvýšená spotřeba kvalitních potravin.

Usnesení XIV. sjezdu KSČ uložilo krýt nárůst spotřeby potravin z domácích zdrojů. Zvýšené požadavky na potraviny bylo možno krýt proto, že meziroční přírůstek tržní zemědělské produkce dosáhl 5,5 % oproti plánovaným 3,6 % a v potravinářském průmyslu byl dosažen meziroční přírůstek 4,4 % oproti plánovaným 2,3 % - tj. téměř dvojnásobný.

Dnes a denně jsou v praxi dokazovány přednosti naší socialistické zemědělské velkovýroby před výrobou kapitalistickou. Roční tempo růstu zemědělské výroby v naší republice převyšuje tempo růstu těch nejvyspělejších kapitalistických zemí. Tato skutečnost nám umožňuje postupně snižovat dovoz základních zemědělských surovin a potravin a tím značně ovlivnit naše devizové hospodářství. V posledních letech se nám podařilo snížit dovoz obilovin a úspěšný rozvoj živočišné výroby dává předpoklad pro soběstačnost v zásobování masem. Ve výrobě másla jsme nejen soběstační, ale od minulého roku máslo vyvážíme.

Dá se říci, že až potud je vše v pořádku. Jsou zde ale přesto problémy. Tyto problémy nevidím jenom já, vidí je i voliči, funkcionáři JZD, národních výborů a zabývalo se jimi i vedení Klubu komunistických poslanců ČNR ve své březnové schůzi.

Máme vyrobeny zemědělské produkty. Ale jsou tyto produkty - výsledky poctivé práce zemědělců - dokonale využity? Jsou dokonale a beze ztrát zpracovány naším zpracovatelským průmyslem? Co mám na mysli: obilní sila, mrazírenské kapacity, sušárny mléka, konzervárny, kapacity masného a mlékárenského průmyslu.

Dynamický růst zemědělské výroby není pouze zásluhou samotných zemědělců. Výrazně se na něm podílí i dělnická třída a naše socialistická věda.

Díky podpoře, které se zemědělství od státu dostalo a stále dostává jak při zúrodňování půdy, jak dodávkami výkonných zemědělských strojů, tak zvýšenou výrobou umělých hnojiv, zvyšují se hektarové výnosy, vyrůstají z toho však nové problémy. Například za pomoci kombajnové sklizně se zkracuje doba sklizně a výmlatu obilí z dřívějších 3 měsíců na pouhé 2 - 3 týdny.

To je chvályhodné, ale současně s tím roste i náročnost na posklizňovou úpravu zrna a skladování. Právě na tomto úseku však máme mnohé nedostatky, na něž upozornil již v loňských žních ve svém televizním projevu soudruh Husák a dnes i soudruh Korčák.

Jako příklad uvedu situaci skladovacích kapacit v Jihočeském kraji, kde schodek skladovací kapacity zrnin podle plánem předpokládané výroby na rok 1974 činí 250 tisíc tun.

Nedostatek obilních sil zapřičiňuje, že není možno obilí řádně ošetřit a skladovat. Nouzové sklady nezajišťují zachování dobré kvality zrna a je třeba si uvědomit, že kvalitní výrobek - mouku, chléb i pečivo - lze vyrobit jen z kvalitní suroviny, z kvalitního zrna.

Podobná situace je v mlékárenském průmyslu, který jak kapacitou, tak technologickým vybavením zaostává za ostatním průmyslem. Chtěla bych ocenit, že vláda v rámci svých možností hledá východisko a mimo původní čísla pětiletky zařadila do plánu výstavbu sušáren mléka a mlékárenských kapacit, ale to nestačí. V minulém roce bylo v ČSR dosaženo roční dojivosti 2 806 litrů mléka na krávu. Přitom se zvýšila dojivost na 1 dojnici o 174 litrů. Je třeba počítat se zvýšenou dojivostí i v tomto roce nejméně o 150 litrů na kus, nutně se to projeví i v dodávce mléka do mlékáren. Pro letošní rok tato zvýšená dojivost představuje vyšší výkup mléka nejméně o 200 miliónů litrů ve srovnání s rokem 1973. A protože výroba a výkup mléka není rovnoměrně rozložen na celý rok, ale soustřeďuje se do letních měsíců, stává se situace ještě tíživější. Již v minulém roce se jen s velkými obtížemi a s velkým pracovním vypětím podařilo vykoupené mléko bez větších ztrát zpracovat. A v letošním roce jestliže nebudou učiněna mimořádná opatření, velmi těžko mlékárenský průmysl tento úkol zvládne.

Je třeba vidět i tu skutečnost, že v mlékárenském průmyslu pracují ze 60 - 70 % ženy. Zeny vykonávají práci těžkou a zvláště při výrobě některých sýrů manipulují ženy s těžkými břemeny a jejich práce je náročná i na čas, protože jak víme, mléko musí být denně ošetřeno, zpracováno a zajištěna denní dodávka do prodejen. Zeny v mlékárenském průmyslu pracují v prodloužených směnách, o sobotách a nedělích, často bez náhradního volna. Je nutno těžkou práci žen řešit novou mechanizací.

A v současné době vyvstává další problém. Vázne odběr jatečného dobytka. Podniky masného průmyslu nejsou schopny pro nedostatek porážkových a skladovacích kapacit odebrat jatečný dobytek nabízený zemědělskými závody. Dochází tak k dalším dosud nevyčísleným ztrátám v našem národním hospodářství, kdy namísto masa roste lůj a sádlo a plýtvá se krmivy.

Jsou některé problémy i na ostatních úsecích našeho zpracovatelského průmyslu, které je třeba řešit, aby vše, co zemědělství vyrobí, bylo beze ztrát zpracováno a aby byly vyráběny kvalitní výrobky, které plně uspokojují potřebu našich pracujících. Soudružky a soudruzi, narůstá problém disproporce mezi výsledky socialistické zemědělské velkovýroby a možností zpracování zpracovatelským a potravinářským průmyslem.

Je-li problém, následuje vždy otázka, co s ním.

Tato sféra i v programovém prohlášení vlády znamená přednostní řešení. To je správné. Ale čím to je, že v poslední době je těch přednostních akcí tolik?

Mnohokrát člověka napadne - když je něco první, musí být to další na druhém a něco také na posledním místě.  

Máme-li zhodnotit výsledky práce našich družstevníků a zaměstnanců státních statků, pak je nutno přednostně investovat do potravinářského průmyslu a do skladovacích prostorů pro zemědělské produkty, protože jen tak budeme moci zajišťovat naši soběstačnost a vytvářet předpoklady pro další zvyšování životní úrovně našich pracujících.

Při rozdělování stavebních kapacit je těžké určit pořadí co do důležitosti. A ještě náročnější je toto pořadí dodržovat. To předpokládá i trochu hrdinství, protože požadavky a tlak jdou ze všech resortů. Je nutné ale pořadí zachovávat, protože jinak rozdrobíme naše finanční prostředky, naše stavební kapacity, a je-li prvořadých akcí mnoho, není prvořadá žádná. Přitom v potravinářském průmyslu i přes prováděnou obnovu máme více než 25 % základních prostředků plně odepsáno. A se špatným vybavením souvisí i špatné pracovní prostředí. Nelze se potom divit, že se přimlouvám za zlepšení pracovního prostředí našich pracujících v potravinářském průmyslu, hlavně žen. Vždyť pracovat v solidním pracovním prostředí těch 230 - 250 pracovních dní je přece jenom lepší, než čtrnáctidenní sebekrásnější rekreace.

Je skutečností, že i když byla investiční výstavba v potravinářském průmyslu v letech 1971 - 1973 v celku splněna na 101 %, nebyla splněna co do struktury investic. Byly překročeny akce do 1,5 mil. Kčs a investice na stroje a zařízení, které zajišťují provozuschopnost dosavadních kapacit. Ale na druhé straně nebyly splněny jmenovité akce za půl miliardy korun, které měly především zvýšit zpracovatelské kapacity.

V čem je příčina? Je to zaviněno resortem, nebo je to tím, že se pro velké stavby nepodařilo zajistit projekci a stavební organizace? V mém volebním obvodu je již pět let komplexně připravena stavba obilního sila na 12 tisíc tun obilí, ale do dnešního dne není zajištěna stavební organizace, která by ho postavila.

Jako příklad uvedu Jihočeský kraj, který má v příští pětiletce postavit 8 obilních sil, ale předběžně se nepodařilo dosud najít ani pro jedno z nich stavebního dodavatele. Situaci v tomto kraji ztěžuje i ta okolnost, že vzhledem ke specifickým půdním poměrům je nutno značné stavební kapacity uvolnit pro zúrodňování půdy, hlavně meliorace, a jediná velká stavební organizace v kraji, Pozemní stavby, mají značné úkoly mimo území kraje. Obdobně je tomu i s výstavbou nových velkokapacitních mlékáren a masokombinátů.  

Soudružky a soudruzi, závěrem bych chtěla zdůraznit, že je třeba zemědělskou výrobu, zpracovatelský a potravinářský průmysl řešit jako jeden celek a řídit investiční výstavbu tak, aby při zvyšování zemědělské produkce se neprohlubovala, ale naopak odstraňovala disproporce mezi zemědělskou prvovýrobou a zpracovatelským a potravinářským průmyslem.

Ke splnění těchto cílů je nutno dát naší vládě plnou podporu. Vláda proto i nadále může počítat s podporou komunistických poslanců České národní rady. /Potlesk./

Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji soudružce ing. Smolíkové. Dávám slovo místopředsedovi soudruhu Jedličkovi.

Místopředseda ČNR Věroslav Jedlička: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté! Od druhého plenárního zasedání ČNR 1971, na němž jsme vyslechli a po podrobné rozpravě schválili programové prohlášení nově jmenované vlády, uplynulo již téměř dva a půl roku.

Připomeňme si jen, že to bylo po vítězných listopadových volbách, v nichž naši občané v impozantní jednotě hlasovali pro volební program Národní fronty, vycházející ze závěrů a usnesení XIV. sjezdu KSČ.

Již tehdy jsme si plně uvědomovali závažnost jednotlivých částí předneseného vládního prohlášení. S pocitem příští spoluodpovědnosti za jejich realizaci jsme se v rozpravě vážně zamýšleli nad celým jeho obsahem. V tomto zasedání jsem měl čest přednést k programovému prohlášení vlády stanovisko Klubu poslanců Československé strany socialistické.

Když jsme pak jednomyslným hlasováním projevili souhlas s předneseným programem vlády a vyslovili tak vládě ČSR naprostou důvěru, byli jsme hluboce přesvědčeni, že splněním tohoto náročného, ale reálného plánu úkolů učiníme - v duchu závěrů XIV. sjezdu KSČ - významný krok k dalšímu všestrannému rozvoji naší socialistické společnosti, o který usilujeme v zájmu štěstí a spokojenosti všech občanů naší krásné země.  

Pod tímto zorným úhlem jsem pověřen promluvit jménem Klubu poslanců Československé strany socialistické také dnes, kdy Česká národní rada projednává zprávu předsedy vlády ČSR soudruha Josefa Korčáka o dalším pokroku, kterého bylo docíleno v plnění vládního programu za uplynulý rok 1973.

Rád bych především konstatoval, že plně souhlasíme s tou částí zprávy, v níž se mluví o tom, že určující oblastí společenského rozvoje zůstává v našich podmínkách i nadále ekonomika. Proto kladně hodnotíme v přednesené zprávě, že se vládě dosaženými výsledky v prvních letech 5. pětiletky podařilo vytvořit dobré předpoklady pro úspěšné plnění plánu také ve čtvrtém a pátém roce pětiletky, což nesporně příznivě ovlivní i výchozí základnu pro přípravu 6. pětiletého plánu.

Zejména oceňujeme, že se vládě podařilo úspěšně dále prohloubit iniciativní účast pracujících v rozhodujících odvětvích národního hospodářství na plnění rozvojových plánů a na plném využívání všech zdrojů, které má naše společnost již dnes k dispozici. Za velký klad zprávy považujeme, že tato s kritickou náročností ukazuje také na problémy, při jejichž řešení se ještě nedosáhlo takových výsledků, které by plně odpovídaly požadavkům vysloveným v závěrech XIV. sjezdu KSČ i ve vlastním programovém prohlášení vlády.

Pozitivním odrazem prováděné politiky KSČ je nejen velké uklidnění, kterého jsme po celou dobu plnění 5. pětiletého plánu v naší společnosti svědky, ale též postupné zvyšování životní úrovně, zabezpečování osobních a sociálních jistot každého občana této země, která se stala konsolidovaným a vyspělým státem dosahujícím značných rozvojových temp.

Takové hodnocení opíráme o poznatky a zkušenosti z práce poslanců v jednotlivých výborech ČNR, v jejich volebních obvodech i v našem poslaneckém klubu.

Přes toto kladné hodnocení se domníváme, že pro zabezpečení všech úkolů uvedených ve schváleném vládním prohlášení je zapotřebí některým otázkám věnovat nadále trvale zvýšenou pozornost. Téměř neuvěřitelný rozvoj výroby průmyslového zboží ve všech průmyslově vyspělých státech, ústící v průmyslových kapitalistických státech Západu v plýtvání a spekulaci s mnoha výrobky, způsobil vážně celosvětové potíže s pokrytím potřeby surovin. Vzhledem k určité vazbě naší ekonomiky na kapitalistický svět nejsme plně těchto problémů ušetřeni.

Neúrody v řadě velkých oblastí světa a prudký růst populace v některých již nyní přelidněných částech světa způsobují, že i potraviny jsou těžko dostupné na světových trzích.

Je nutné proto vyzvednout a ocenit úsilí vlády, aby tyto nepříznivé jevy se plně neprojevily v dopadu na životní úroveň našeho lidu. Bude to však nepochybně vyžadovat mobilizaci všech vnitřních zdrojů, které máme k dispozici.

Nehledě však k těmto, abych tak řekl celosvětovým problémům, máme i my, jak vyplývá z expozé předsedy vlády i ze zjištění našich výborů, celou řadu vážných ekonomických problémů, které nejsou dořešeny.

Mezi tyto otázky je nutno zařadit hlavně oblast nedostatků v investiční výstavbě, kde u většiny staveb se neplní termíny a tím dochází k nezdravé vysoké rozestavěnosti.

Samozřejmě jde v prvé řadě o investice, jejichž včasné splnění předurčuje náš další ekonomický rozvoj. Avšak i v terciární sféře je dopad těchto nepříznivých jevů velmi citelný. Uvedu několik příkladů z oblasti našeho zdravotnictví.

Tak například víme, že byl vytyčen úkol zvýšit do konce roku 1975 počet nemocničních lůžek o 5 500. Výsledky provedených poslaneckých průzkumů ukazují, že plnění harmonogramu ve výstavbě těchto lůžkových kapacit i dalších zdravotnických investic není uspokojivé. Nebudu uvádět všechny významné stavby. Vzpomenu jen dostavby motolské nemocnice, skladu léčiv a zdravotnického materiálu v Říčanech a farmaceutického bloku výrobny léčiv v n. p. Léčiva v Měcholupech. Třebaže některé stavby jsou sledovány vládou, průměrný denní stav pracovníků na nich je velmi nízký. Tyto poznatky ukazují na to, že i ve zdravotnictví přetrvává stále nezdravá a vysoká rozestavěnost, že v této oblasti nejsou důsledně naplňovány závěry listopadového ekonomického pléna ÚV KSČ. Sdílím určité obavy v tom směru, že pokud se situace v zajištění investiční výstavby u rozhodujících staveb nezlepší, nebude v této pětiletce docíleno vytčených cílů souvisejících se zajištěním potřebného rozvoje zdravotnictví.

Naproti tomu je třeba ocenit, že došlo k dalšímu zvýšení počtu lékařů v ambulantní péči. Zlepšilo se materiální vybavení u celé řady zdravotních středisek a poliklinik.

Určité nedostatky nebo lépe řečeno rezervy jsou však ve stávajícím využívání zdravotnických zařízení. Směrnice ministerstva zdravotnictví ČSR ze dne 14. prosince 1972 ukládají poliklinikám a více obvodovým zdravotnickým střediskům poskytovat zdravotnické služby obyvatelstvu i v odpoledních ordinačních hodinách. Ověřili jsme si však, že odpoledních ordinačních hodin není dostatečně využíváno. V četných místech, kde byly po vydání směrnic tyto zavedeny, musely být pro nezájem pacientů zrušeny. Vezmeme-li v úvahu, že by bylo možné mnohem lépe než dosud těchto zdravotnických zařízení a drahých zdravotnických přístrojů využívat, a připočteme-li k tomu ještě tisíce zameškaných pracovních hodin, které pracující stráví u lékaře v pracovní době, pak z toho vyplývá, že opravdu zbytečně ochuzujeme naše národní hospodářství o značné hodnoty. Máme proto za to, že by se tímto problémem měly zabývat soustavně nejen vedoucí pracovníci OÚNZ, vedoucí pracovníci a odboroví funckionáři na závodech, ale také pracovníci národních výborů. Vždyť oni řídí zdravotnictví na okresech a ve své působnosti mají povinnost zabezpečovat účelné a efektivní hospodaření s vynakládanými prostředky. Ze toho lze dosáhnout, ukazují některé dobré zkušenosti z okresů Kolín a Liberec.

Nemůžeme být příliš spokojeni také s úrovní rehabilitační péče, která výrazně přispívá k navrácení zdraví občanů, zejména po úrazech a k jejich návratu do pracovního procesu. Výbor lidové kontroly ČSR provedl podrobnou prověrku protetické a rehabilitační péče; stav není zrovna nejlepší a je zapotřebí přijatá opatření po této stránce splnit. Naproti tomu je potěšující, že úkol týkající se zvýšení lůžkového fondu ve státních lázních bude splněn.

Výrazného zlepšení, zejména v porovnání s obdobím let 1969 - 1970, bylo dosaženo ve výrobě a zásobování léky a zdravotnickým materiálem. Stále stoupající spotřeba léků si však vynucuje i nadále zlepšit hospodaření s nimi. Týká se to každého z nás. Důležité na tomto úseku je, získat co nejvíce surovin potřebných k výrobě dobrých a účinných léků z vlastních zdrojů a devizové prostředky vynakládat pouze na dovoz těch léků a surovin, které nemůžeme a nebo sami nevyrábíme. Určité rezervy v pěstování léčivých rostlin a jejich sběru stále ještě máme. V souvislosti s tím oceňujeme postup vlády, která pro potřeby zdravotnictví na úseku léčiv má skutečně velké pochopení a svými opatřeními zabezpečuje pro každého občana dostatek životně důležitých léků.

V posledním období jsme ve zdravotním a sociálním výboru ČNR často upozorňovali i na význam a úroveň společného stravování. To proto, že může výrazným způsobem ovlivnit skladbu výživy národa a tím příznivě působit i na zdraví obyvatelstva. Přijali jsme s uspokojením, že vláda ČSR schválila na své schůzi dne 27. března 1974 nařízení vlády ČSSR o závodním stravování. Věříme, že při jeho důsledném provádění dojde v něm ke zvýšení počtu strávníků a že současně bude zabezpečen bohatší výběr jídel a zvýšena jejich kvalita při současném zlepšení kultury stolování.

V souvislosti s tím považujeme za správné upozornit, že je třeba podstatně zlepšit také péči o veřejné stravování starších a nemocných osob. Máme zde na mysli zajistit pro tyto občany lepší a bohatší sortiment dietních a šetřících jídel a odstranit takový stav, že na jídelníčku se opakují po celý týden stereotypně stejná jídla. Víme, že již před léty bylo přijato vládní usnesení o rozšiřování dietních jídel, později byl vydán v tomto směru i příkaz ministra obchodu ČSR, ale přesto je stav na tomto úseku stále neuspokojivý.

Zcela oprávněně při různých příležitostech kladně hodnotíme aktivní a iniciativní přístup převážné většiny našich spoluobčanů k plnění volebních programů Národní fronty. Poslanci zdravotního a sociálního výboru ČNR zvláště oceňují to, že se zejména v poslední době dostává ve volebních programech Národní fronty hodně místa i pochopení pro potřebu stálého zlepšování nynějšího stavu na úseku zdravotní a sociální péče. Dokladem toho je, že za poslední dva roky bylo vybudováno v rámci plnění volebních programů Národní fronty 111 zdravotních středisek, 17 jeslí s více jak 550 místy a získáno 1 526 lůžek pro oblast důchodového zabezpečení.

Považujeme za svoji povinnost při této příležitosti veřejně poděkovat funkcionářům národních výborů a Národní fronty za vše, co z jejich pochopení bylo na tomto úseku dosud vykonáno. Stejný dík patří také vládě ČSR, která se snaží vytvářet všechny potřebné předpoklady pro plnění volebních programů Národní fronty a plně podporuje v tomto směru zdravou iniciativu funkcionářů národních výborů a občanů.

Přes dosud dosažené dobré výsledky při plnění těchto volebních programů máme však za to, že by bylo možné řešit ještě ve větším rozsahu, než se tak děje, také výstavbu zařízení pro naše nejmenší občany, jichž nám v důsledku zlepšení populačního vývoje utěšeně přibývá. Zde by bylo na místě ještě více soustředit prostředky závodů a národních výborů a vyvolat v příštím období doslova všenárodní hnutí za výstavbu všech potřebných zařízení, která by sloužila rozvoji a potřebám mladé generace.

Kladně také hodnotíme péči a přístup vlády k řešení složitých otázek tvorby a ochrany životního prostředí. S uspokojením jsme vzali na vědomí, že vláda rozpracovává doporučení, která byla přijata po projednávání této problematiky v plénu České národní rady. Cítíme však potřebu věnovat stejnou pozornost otázkám postupného zlepšování pracovních podmínek všude, kde nynější stav není právě nejlepší. Rád bych v této souvislosti připomněl, že také ve zdravotnických zařízeních, v nichž nám pracují většinou ženy, je třeba, ovšem za pomoci ostatních organizací, mnoho zlepšit. Také zde je řada konkrétních úkolů pro odborové funkcionáře na závodech a zařízeních.

Rád bych se ještě zmínil o jedné otázce, která se sice týká jen některých oblastí, ale která podle mého názoru je také velmi důležitá. Vycházím ze zkušeností ve svém volebním obvodu. Je to naléhavé řešení vybavenosti pohraničních oblastí, které si zasluhují naší trvalé pozornosti. Poskytování dotací mělo a má zde stále mimořádný význam pro odstraňování rozdílů mezi pohraničními a vnitrozemskými obcemi ve všech oblastech společenského života. Vždyť dobrá občanská vybavenost přispívá i ke zvyšování životní úrovně a tím i spokojenosti obyvatel našeho pohraničí. Je nesporné, že četné pohraniční obce se již v tomto směru vyrovnaly obcím vnitrozemským anebo se jim alespoň přiblížily. Je třeba říci, že to bylo možné jenom za cenu zvláštních dotací, které současně jejich účelným využitím značně přispěly ke stabilizaci obyvatelstva v pohraničních obcích.

Přesto je však třeba připomenout, že přes tento obrovský pokrok nemohly být dosud odstraněny všechny rozdíly především ve střediskových obcích. Řešení nedostatků ve vybavenosti obcí je součástí volebních programů Národní fronty a proto je třeba počítat i v příštích letech, že jen touto cestou bude možno zabezpečit v pohraničních obcích všechny nezbytné potřeby na úseku zdravotnictví, školství a ve vodním hospodářství.

Dosah organizované činnosti národních výborů založené na důsledném a soustavném plnění volebních programů Národní fronty neumíme dnes ještě dobře ocenit. Nejenže jde o významné dílo budování socialismu v ekonomickém smyslu, ale zde desetitisíce našich občanů se učí spravovat veřejné věci, upevňují své socialistické uvědomění a vlastenectví a současně kladou pevné základy při stavbě naší socialistické demokracie. Jsme velmi rádi, že i naše strana nese výrazný podíl na tomto společném úspěchu.

Toto zapojování stále většího počtu našich občanů k činorodé účasti na řešení naší společné věci upevňuje jednotu našeho lidu a pomáhá klestit cestu k překonávání všech překážek, které se nám staví do cesty.

Oceňujeme kladně soustavné a odhodlané úsilí vlády o neustálé zdokonalování života naší společnosti a chceme ji i nadále v této odpovědné práci ze všech sil podporovat.

Mohu proto jménem všech poslanců - členů Klubu poslanců ČNR členů Československé strany socialistické prohlásit, že budeme hlasovat pro usnesení, které na závěr jednání o zprávě přednesené předsedou vlády soudruhem Josefem Korčákem bude předloženo. /Potlesk./