V řadě případů je kritika oprávněná, např. v případě nedostatků v investiční výstavbě, zaostávání výstavby čistíren vod, atp. Ale i tady je třeba mít na zřeteli celkový vývoj u nás od roku 1948, příčiny a důsledky jednotlivých časových etap výstavby socialismu, skutečnost, že při zabezpečování socialistického společenského systému nutně musela celá řada problémů zůstat neřešena, nebo řešena jen z části. Měla-li růst životní úroveň, musela růst industrializace, chemizace zemědělství atp. a spolu s tím pochopitelně narůstal i problém znečišťování životního prostředí. A presto, dík plánovitému rozvoji společnosti, byly do značné míry eliminovány negativní důsledky prudkého rozvoje výrobních sil společnosti. Otázka ochrany a tvorby životního prostředí není úplně novým problémem, ale v celé své důležitosti vyvstala prakticky docela nedávno, v celé šíři pak s postupem vědeckotechnické revoluce. To vše musíme mít na zřeteli při posuzování stavu životního prostředí u nás, zejména pak při event. kritice tohoto stavu.

V posledních letech bylo v otázce životního prostředí dosaženo značného pokroku. Dokazuje to samotný fakt 700 mil. Kčs investovaných do výstavby čistíren, v důsledku toho došlo k výraznějšímu snížení stupně znečištění našich toků. Bylo však dosaženo i některých jiných, byť snad méně významných úspěchů, anebo málo známých. Tak např. ve výzkumných ústavech České geologické služby byla vypracována metoda čištění odpadních vod průmyslu bižuterie. Realizace na třech závodech představuje v množství získaného vzácného kovu, rhodia, hodnotu statisíců Kčs ročně, nehledě na čistou vodu, která se vrací zpět do výrobního cyklu. V tomtéž resortu byla vypracována metoda čištění odpadních vod galvanisoven - výsledkem je získávání chromu a opět voda. Zajímavá je rovněž v provozu realizovaná metoda získávání niklu z odpadních průmyslových vod /ročně uniká odpadními vodami našeho průmyslu nikl v hodnotě 7 mil. Kčs/.

Pozoruhodné je, že hodnota vyčištěné vody, resp. úspora vody, kryje plně provozní náklady a zachycený nikl, který se vrací do výroby, je v podstatě čistým ziskem tohoto procesu.

Poměrně úspěšně pokračují výzkumné práce, jejichž cílem v první etapě je zneškodnění vod uranového průmyslu; druhou fází úkolu, nepoměrně složitější, má být přeměna těchto vod ve vody pitné. Jak patrno, Česká geologická služba tímto způsobem řeší nejen otázku surovinářskou, tedy získávání cenných kovů z odpadních vod, nýbrž přispívá i k řešení problému životního prostředí čištěním odpadních vod, resp. k úspoře vody vracením již použité do výrobního cyklu. Podniky geologického průzkumu se významnou měrou podílely i na odstranění následků havárie ve Vlčím Hrdle a jiných místech ČSSR. Specializovaná složka České geologické služby je dnes orientována výhradně na odstranění havárií znečišťujících obrovská množství spodních vod kapalnými uhlovodíky, atd. Uvádíme-li příklady z resortu České geologické služby, pak jen proto, že jsme je měli k dispozici, neznamená to vůbec, že by v jiných resortech nebylo dosaženo podobných výsledků.

Jsou však problémy, se kterými si nikdo na světě neví rady. Mezi takové patří problém likvidace plynných průmyslových exhalací, otázka znehodnocování spodních pitných vod strojenými hnojivy, postřiky, solí atd. O jaké problémy jde, ukazuje případ exhalací kysličníku siřičitého. V naší republice se zkouší likvidace SO₂ západoněmeckou metodou Lurgit. Tato metoda není dosud plně propracována a její realizace by znamenala produkci statisíců tun kyseliny sírové, se kterou bychom si také nevěděli rady. Jiná možná cesta je sovětská magnesitová metoda, která je však dosud ve vývoji. Není znám princip, ale lze předpokládat, že na zachycení 1 miliónu tun SO₂, který odpadá v Severočeském kraji, by bylo třeba z východního Slovenska dovézt 2 - 3 milióny tun magnesitu, tzn. 100 000 vagónů. Jedinou vhodnou cestou je likvidační proces v každé elektrárně zvlášť a vypracování uzavřeného cyklu, v němž by nebylo odpadu, v němž by se nynější SO₂ stal nerostnou surovinou.

Tyto, a jiné problémy si vyžadují mimořádné pozornosti, v prvé řadě pozornosti naší vědy a techniky. Neboť i nadále musíme spalovat uhlí s vysokým obsahem síry, protože jinou cestou v našich podmínkách nezískáme potřebné množství energie. Musíme hnojit a vydatně hnojit, musíme používat insekticidních, herbicidních, pesticidních apod. prostředků. Není jiná cesta, než pít vodu, která již byla jednou použita atd. Nám nejde o to brzdit rozvoj výrobních sil, naopak, v dalších etapách vývoje společnosti musíme hledat další zdroje prudšího rozvoje ekonomiky. Ale tento proces musí být cílevědomě řízen, včas se musí předcházet negativním důsledkům event. narušení rovnováhy životního prostředí a případným katastrofám. Tedy používat např. pesticidy, ale uvažovat již dnes o možnosti eliminace jejich škodlivého účinku. Řešení problému životního prostředí je v této fázi a v tomto období stále ještě problémem odborným, ale některé znepokojující jevy naznačují, že by z tohoto odborného problému mohl v budoucnosti vzniknout ožehavý problém politický, nebyl-li by řešen a dotkl-li by se zájmů masy lidí.

Hovoříme-li dnes o životním prostředí, omezujeme se většinou na konstatování, co zdravé životní prostředí obsahovat nesmí. V blízké budoucnosti budeme muset řešit, co zdravé životní prostředí obsahovat má a musí.

Po podrobném prozkoumání problému, na základě řady materiálů postoupených resorty a po obsáhlé diskusi dospěl výbor ČNR pro plán a rozpočet k závěru, že současný stav životního prostředí nevyžaduje, vyjímaje ojedinělé oblasti státu, žádných mimořádných opatření. Výbor však doporučuje zvážit na úseku plánování, financování a výstavby účelnost

- stanovení optimálního podílu kapacit a prostředků národního hospodářství, potřebných k zastavení dosavadního nepříznivého vývoje a k dosažení postupného obratu při zabezpečování ochrany a tvorby životního prostředí,

- přezkoumání dlouhodobých koncepcí rozvoje národního hospodářství z hledisek ochrany a tvorby životního prostředí,

- zabezpečování rozvoje výroby a tvorby zdrojů na úkor kvality životního prostředí,

- metodiky plánování a financování úkolů ochrany a tvorby složek životního prostředí, včetně vazby na oblastní plánování, počínaje 6. pětiletým plánem,

- závaznosti opatření na ochranu a tvorbu životního prostředí a účelového vázání prostředků na jejich realizaci,

- doplnění kritérií pro hodnocení hospodářské činnosti z hledisek ochrany a tvorby životního prostředí,

- řešení lokalizace, expertiz projektů, schvalování, přípravy a uvádění investic do provozu ve vztahu k životnímu prostředí,

- účinnějšího využívání účelových fondů k ochraně a tvorbě životního prostředí pokud se týká ekonomického působení pokut, poplatků a náhrad na řešení zdrojů znehodnocování životního prostředí.

Na úseku vědy a techniky výbor ČNR pro plán a rozpočet doporučuje intenzivnější a plánovitější zapojení vědy a techniky a výzkumu vůbec do řešení nejpalčivějších problémů životního prostředí. Výbor by také pokládal za účelné s hrnout velký počet drobných a dílčích úkolů zabývajících se problematikou životního prostředí v jeden komplexní, centrálně sledovaný úkol, jehož cílem by mimo jiné bylo posuzování perspektivních plánů, prostorových i časových, z hlediska jejich důsledků pro životní prostředí a včasné řešení negativních dopadů rozvoje výrobních sil společnosti na životní prostředí. V podstatě jde tedy o dosažení předstihu vědeckovýzkumné základny před realizací dlouhodobých plánů a koncepcí. V této etapě by měla být řešena i problematika optimalizace životního prostředí, tedy vytváření podmínek nejpříznivějších pro vývoj socialistického člověka. /Potlesk./