Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslankyni Tořové, nyní vystoupí poslanec Hofman.
Poslanec Vladimír Hofman: Soudružky a soudruzi, ve výboru ČNR pro národní výbory a národnosti jsme se zabývali v souvislosti s přípravou této plenární schůze zejména tím, jak uplatňují svou úlohu a působnost ve tvorbě a ochraně životního prostředí národní výbory.
Podle zákona jsou národní výbory organizátory plánovitého rozvoje hospodářské, kulturní, zdravotní a sociální výstavby na území své působnosti. K tomu jsou vybaveny rozsáhlými pravomocemi. Mezi nimi má z hlediska tvorby a ochrany životního prostředí zvláštní význam jejich pravomoc v řízení a provádění územního plánování a ve stavebním řízení.
Ze zkušenosti víme, a setkali jsme se při průzkumech prováděných naším výborem s tím, že to národní výbory při uplatňování své působnosti v této oblasti státní správy neměly lehké. Naše země procházela v období socialistické výstavby bouřlivým rozvojem, stavělo a přestavovalo se mnoho průmyslových závodů, rozšiřovala a upravovala se železniční a silniční sít, budovaly se rozvody elektrické energie, plynu, vody, ropy a další zařízení, docházelo k velkým změnám ve využívání zemědělské půdy. Budovala se nová velkovýrobní základna našeho zemědělství. Spolu s tím probíhala rozsáhlá bytová a občanská výstavba ve městech i na vesnicích. To všechno kladlo vysoké nároky na národní výbory, na jejich územně plánovací a stavebně správní činnost.
Úloha národních výborů v této oblasti se však v minulosti neprosazovala z různých příčin dost výrazně. Dostávaly se často do situací, že byly při rozhodování o umístění výstavby důležitých objektů nebo při stanovení podmínek pro tuto výstavbu stavěny před hotovou věc a často nezbylo než rozhodnout v souladu s návrhem investora. Jednou to bylo proto, že nebyla dostatečně perspektivní územně plánovací příprava, jindy to byla velká naléhavost výstavby nebo rozšíření závodu, někdy i omezené finanční prostředky investora na výstavbu zařízení sloužících k ochraně ovzduší a vod, nedostatek stavebních kapacit a podobně.
Z těchto a mnoha dalších příčin se u národních výborů výrazněji uplatňovala jejich působnost při řešení a odstraňování škodlivých vlivů na životní prostředí než v plánovitém předcházení těmto vlivům a v cílevědomém vytváření předpokladů pro rozvoj a tvorbu optimálního životního prostředí.
Teprve v posledních letech je možno u národních výborů zaznamenat výraznější orientaci na otázky územního plánování a na aktivní uplatnění jejich úlohy při tvorbě životního prostředí.
Jsou pro to vytvářeny podmínky vládou ČSR a dalšími ústředními orgány. Přikládáme velký význam zejména tomu, že byla vypracována a schválena dlouhodobá koncepce osídlení, že byla vyjasněna koncepce rozvoje vesnice a životního prostředí na vesnici. Považujeme také za velmi správná opatření vlády, kterými je regulována chatová výstavba.
Nyní půjde o to, aby nejen národní výbory, ale i příslušné ústřední orgány stanovené úkoly důsledně plnily.
Velkou příležitostí pro uplatnění úlohy národních výborů v tvorbě a ochraně životního prostředí v dalším období bude potřeba vyžadovat zejména to, aby ve své činnosti důsledněji zabezpečovaly úkoly na úseku územního plánování a stavebního řízení, aby kladly daleko náročnější požadavky na vypracování územních plánů rajónů a směrných územních plánů měst a obcí i na projednávání projektové dokumentace investorů, a to již v období jejich přípravy, a aby důsledně přistupovaly k realizaci dlouhodobé koncepce osídlení, koncepce rozvoje vesnice a životního prostředí na vesnici, k zajišťování úkolů souvisejících s plánovitou přestavbou a výstavbou měst a obcí a s usměrněním rekreační výstavby. Aby i nadále rozvíjely soutěž za zkrášlení a zvelebení obcí a měst a napomáhaly k tomu, aby se na vytváření zdravého a krásného prostředí podíleli všichni občané. /Potlesk./
Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslanci Hofmanovi za jeho projev, nyní vystoupí poslanec Starec.
Poslanec Václav Starec: Vážená Česká národní rado, soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážení hosté! Kulturní a školský výbor ČNR se zabýval rovněž problematikou ochrany a tvorby životního prostředí a zhodnotil stav výchovy, výuky a vzdělání ve školství ČSR v této oblasti. Zpravodajská skupina se zaměřila na tyto tři hlavní okruhy:
- na výchovu dětí a mládeže v předškolním věku i v ZDŠ,
- na odbornou výchovu na středních školách,
- na odborné vzdělání na vysokých školách a na přípravu specialistů pro dílčí i komplexní problematiku životního prostředí.
Výchova k ochraně a tvorbě zdravého životního prostředí začíná již v nejrannějším věku dítěte. Závisí tu mnoho především na osobním příkladu dospělých osob - hlavně rodičů - a celá problematika souvisí tedy velmi úzce i s výchovou k rodičovství. Náš socialistický stát dosáhl velkého pokroku v rozvoji mateřských škol a tím i v péči o děti předškolního věku.
Prostředí na mateřských školách je ve většině případů velmi uspokojivé, takže může příznivě ovlivňovat výchovu dětí v oblasti pracovní i morální. Také osnovy pro mateřské školy k této výchově velmi výrazně napomáhají.
Na ZDŠ by měla problematika ochrany a tvorby životního prostředí prolínat celým výchovně vzdělávacím procesem. V osnovách některých vyučovacích předmětů však není jasně formulována, a proto bývá často opomíjena. Mnohdy závisí na osobnosti učitele, na jeho připravenosti i vztahu k ochraně a tvorbě životního prostředí. Nejvýrazněji se zatím uplatňuje v přírodovědných předmětech. Mnohé ZDŠ mají zařízené pracovny přírodních věd i koutky živé přírody, které mohou takovou výchovu velmi příznivě ovlivňovat. Také předmět pracovní vyučování přispívá výrazně k prohloubení péče o životní prostředí jak v základech průmyslové výroby ve školních dílnách, tak v pěstitelských pracích na školním pozemku. Většina ZDŠ má školní pozemek i dílnu. Ne všude jsou však tato zařízení vyhovující. Často jsou školní dílny umístěny v nevhodných prostorách, zápasí se s nedostatkem materiálu. Také pozemky často nevyhovují a zemědělská technika, zejména na školních statcích, bývá zastaralá. Mnohdy nebývá ani příprava učitelů na takové výši, aby mohli vést úspěšně žáky ke správným pracovním návykům.
Zmíněné nedostatky jsou mnohdy příčinou, že škola nemůže vždy vychovávat úspěšně k ochraně a tvorbě životního prostředí ani tam, kde jí osnovy takovou možnost plně poskytují. Závažným nedostatkem bývají i verbální metody práce v předmětech, které učiteli poskytují množství styků žáků s živou přírodou a aktivního přístupu k učivu, např. praktické cvičení v přírodě. Jen ojediněle se zatím na školách vyskytují kroužky ochrany přírody, jejichž zřizování je zatím plně závislé jen na iniciativě a nadšení jednotlivců.
S uspokojením konstatujeme, že ministerstvo školství ČSR počítá v nové koncepci ZDŠ s prohloubením problematiky životního prostředí a ochrany přírody, s důkladnějším rozvedením faktorů, které ovlivňují život člověka a jeho práci, i se zařazením podrobnějšího poučení o ekologii.
Mnoho příležitostí pro výchovu k ochraně a tvorbě životního prostředí poskytuje i mimotřídní a mimoškolní výchova ve školních družinách, klubech a pionýrské organizaci. Zkušenosti ukazují, že vztah dětí i mladých lidí k přírodě a prostředí, v němž žijí, není vždy kladný. Vzorem tu nebývají ani dospělí. Kde jsou však děti a mládež zapojovány přímo do zlepšování životního prostředí, kde si musí něco vlastníma rukama vybudovat, třeba klubovnu, nebo hřišť, tam se dosahuje největšího výchovného efektu. Mnoho mohou vykonat i vycházky do chráněných přírodních oblastí, návštěvy divadel a koncertů. S tím souvisí i obecně prospěšná práce žáků. Máme nemálo příkladů, kdy žáci zvelebují okolí školy, prostředí v obci, účastní se brigád při sklizni brambor apod.
Výchova k ochraně a tvorbě životního prostředí by měla ještě intenzivněji pokračovat na školách II. cyklu a měla by se postupně stát součástí výuky ve všech předmětech. Výchovné výsledky v tomto směru jsou však na těchto školách rozdílné. Také učitelé nebývají dostatečně informováni, a to jak v přípravě na vysokých školách, tak i v systému dalšího vzdělávání.
Pro srovnání lze uvést školství sovětské, kde je výchova k životnímu prostředí součástí přípravy budoucích pedagogů. I dobře vedený absolvent střední školy se však může velmi často dostat do rozporu s praxí na svém pracovišti. Jsou to mnohdy průmyslové a zemědělské závody, které porušují zásady ochrany a tvorby zdravého životního prostředí, jak už zde bylo několikrát řečeno.
Specifické místo ve vztahu k problematice životního prostředí má výchova dělnického dorostu. Je jí nutno věnovat největší pozornost už proto, že jde o naši budoucí dělnickou třídu, vedoucí sílu našeho socialistického státu. Je povinností organizace, která zajišťuje výchovu mládeže pro povolání v učebním poměru, vytvářet příznivé podmínky pro uplatňování a rozvíjení schopnosti a iniciativy učně, zajišťovat jeho bezpečnost a ochranu zdraví při práci, vést ho ke správnému poměru k socialistickému vlastnictví a zdravotně nezávadnému výkonu práce. Je třeba vychovávat učně tak, aby se rád učil zvolenému povolání, aby se u něho vytvářel kladný vztah k podniku nebo družstvu, aby byl hrdý na svůj závod a jeho výsledky, aby znal jeho historii i další perspektivy. Často jsou učni při odborném výcviku na závodech mimo jakékoliv působení v oblasti životního prostředí. Mnohdy negativně působí nedostatečná vybavenost prostředí, závady v bezpečnosti práce i nedobrý vliv některých spolupracovníků. Významný podíl na zlepšení výchovy v této oblasti může mít internátní ubytování se širokým výběrem mimoučební zájmové činnosti.
V zájmu zlepšení a prohloubení výchovy k ochraně a tvorbě životního prostředí v resortu ministerstva školství ČSR je třeba věnovat pozornost nejen přípravě kádrů, ale i jejich dalšímu vzdělávání. Významnou osvětovou činnost mezi rodiči mohou provádět sdružení rodičů a přátel školy. Velmi mnoho záleží na řediteli, inspekčních orgánech i národních výborech samotných. Máme nemálo dobrých příkladů, že spolupráce školy s národním výborem vede k vytváření esteticky kladně působícího prostředí na školách, a to i na malých vesnických jednotřídkách. Také projektanti nových škol by měli dbát na co největší účelnost objektu, na jeho komplexní vybavenost při maximálním šetření půdním fondem.
V současném období vědeckotechnické revoluce nabývá stále většího významu výuka ekologie. V začlenění výuky ekologie do přípravy vysokoškolských odborníků jsou zřejmé dva směry:
- doplnění dosavadního profilu potřebnými znalostmi o problematice životního prostředí i u odborníků nejrůznějších oborů,
- příprava specialistů - ekologů na vysokých školách.
V obou směrech jsme u nás na samém začátku a najít správné řešení není vždy jednoduché. Narážíme tu na problémy prostorové, personální, na přístrojové vybavení pracovišť a do značné míry i na současnou skladbu učitelských sborů na vysokých školách a jejich připravenost na ekologizaci učiva. Kádrů, které by nám mohly vychovat erudované odborníky, je málo. Jedním ze základních požadavků bude stmelení dnešního stavu pracovníků, rozptýlených po různých pracovištích, s ekologickou problematikou. Přitom bude muset jít o pracovníky, kteří dostojí i vysokým nárokům pedagogického mistrovství a dokáží na vysoké úrovni prezentovat i praktické dopady celé problematiky, aby absolventi odcházeli do praxe s jasnou perspektivou pro svou budoucí činnost.
Důraz musíme klást na to, aby absolventi byli schopni problematiku v celé šíři syntetizovat a ve všech souvislostech byli připraveni na systémový přístup k otázkám životního prostředí. Budeme si muset také ujasnit, do jaké míry je možno vyprofilovat odborníky pro tuto oblast při základním vysokoškolském studiu a jaký podíl připadne nejrůznějším formám popromoční přípravy /postgraduální studium, kursy, stáže, vědecká příprava apod./.
V dosavadních návrzích se jako jedna z hlavních podmínek rozvoje oboru projevuje budování kateder ekologie na vysokých školách. Nesporně by to znamenalo pokrok. Jediná cesta to však není a samo o sobě by se takové řešení minulo cílem, pokud ekologie zároveň neprolne celým studijním plánem. Úspěšná aplikace ekologických poznatků není možná bez dostatečného ekologického uvědomění naší veřejnosti. To je proti mnoha jiným zemím u nás dosud na nízké úrovni; nejen mládež, ale i dospělé je třeba různými formami /přednáškami, filmy, televizními a rozhlasovými pořady/ vychovávat k aktivnímu zájmu a iniciativě v otázkách ochrany přírody a krajiny, k preventivní obraně proti šíření škodlivin do ovzduší.
V osvětové a popularizační činnosti se značně uplatňuje i denní tisk a časopisy. Je třeba se postarat o to, aby článků s touto tematikou byl dostatek a aby autory byli ekologicky dobře fundovaní odborníci.
Závěrem doporučuji uznat v brzké době ekologii jako samostatný vědní obor pro výchovu vědeckého dorostu, rozvíjet ekologii jako základní biologický obor a její aplikace.
Je třeba podporovat a prohlubovat vysokoškolské studium ekologie v oborech základních i technických a v ekologii krajiny. Je třeba posilovat výuku ekologie v učebním předmětu biologie na středních školách, resp. zaváděním biologie s patřičně zastoupenou ekologií na mnoha typech středních škol, např. průmyslových, kde se biologii vůbec nevyučuje. Je nutno stále zlepšovat ekologické uvědomění naší veřejnosti, je nutno zintenzivnit osvětovou a propagační činnost institucí Státní památkové péče a ochrany přírody při výchově občanů k socialistickému vztahu k našemu přírodnímu bohatství a k vytváření zdravého prostředí ve smyslu humánních cílů i morálních hodnot a trvalé prosperity socialistické společnosti. /Potlesk./
Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslanci Starcovi. Slovo má poslanec Izák, připraví se poslanec Zýka.
Poslanec Josef Izák: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté! Místopředseda naší vlády soudruh Rázl zde konstatoval, že celý problém tvorby a ochrany životního prostředí nebyl řešen v dostatečném časovém předstihu před očekávanými negativními vlivy a že donedávna nebyla věnována dostatečná péče všem základním složkám přírodního prostředí. Dovolte mi proto, abych k některým faktorům, kterými jsou např. odpady - zmínil se o nich již akademik Rosický - dělají nám již celou řadu let vážné starosti, řekl ještě několik slov.
Je pravdou, že problematika ochrany životního prostředí v celé historii lidstva je determinována způsobem znečišťování, odstraňování a případného zužitkování všech druhů odpadových látek. Každé znečištění je produktem lidí, a proto je možno jednoznačně tvrdit, že potíže s likvidací odpadů jsou tak staré, jako lidstvo samo.
Rozvoj výrobních sil podmiňuje další doposud nevídaný růst odpadů. Kromě odpadů z domácností, vzniká nový druh této hmoty, a to odpady průmyslové. Vývoj výrobních sil podnítil stěhování lidí z vesnic do měst, struktura vesnic se též úměrně mění; tím dochází i ke změně životních podmínek ve městech a na vesnici, které dále působí na kvalitu i kvantitu odpadů. Uvedené okolnosti si vynucují nový pohled na tuto problematiku, která se začíná projevovat v celé své šíři a je již ji možno znázornit asi takto: sběr, odvoz, likvidace, eventuálně zpracování na novou surovinu.
Navzdory uvedenému komplexnímu pochopení je překvapující, že právě při prudkém rozvoji výrobních sil se metody a technologie nevyvíjejí úměrně s rozsahem vznikajícího problému. Výzkum, zvláště pak aplikovaný, zaostává za celkovou ekonomickou aktivitou.
Zjednodušovali bychom skutečnost, kdybychom se domnívali, že problém odpadů je specifickým problémem jen v naší republice. Naopak, jde o problém celosvětový, Například Paříž vyprodukuje ročně jeden milión tun odpadové hmoty z domácností, což je 1 kg na obyvatele a den. Moskva vyprodukuje denně 3 milióny m3 odpadů jenom z domácností, 28 miliard lahví, 48 miliard obalů z konzerv atd. Jediná firma v USA, zabývající se výrobou obalů, vyrobí za rok tolik PVC, že by mohla pásem širokým 40 cm obtočit naši zeměkouli čtyřikrát.
U nás v Československé socialistické republice se v současné době produkují asi 3 milióny 800 tisíc m3 odpadů pouze z domácností. Dále to jsou milióny tun různého materiálu jako je popílek, jatečný odpad, piliny, větve a kůra stromů, papírenský a další průmyslový materiál.
V Praze zjišťujeme, že za 10 roků zaznamenalo množství odpadů vzrůst o 21 %. Převážná většina odpadů se odváží na tak zvané divoké neorganizované skládky, kterých pro tento materiál z domácností máme přibližně 1 200. Tyto skládky jsou často na nevyhovujících místech a zabírají půdu, která by se při menších rekultivacích mohla využít pro zemědělské účely, neuvažujíc ještě o škodlivosti na zdraví a neestetičnosti jejich umístění, jak to vidíme například v oblasti Krkonoš, Orlických hor, Šumavy a jinde.
Problémem zůstává i organizace sběru odpadu. Umisťování nádob na smetí je závadné jak z hlediska hygienického, tak i provozního a estetického. Odpady z domácností jsou semeništěm much, švábů, potkanů a často i zdrojem nežádoucích zápachů. Ku příkladu u domácí mouchy se našlo na povrchu těla 3 milióny 500 tisíc bakterií a až 8 - 10x více v jejím zažívacím traktu. V odpadech z domácností může přetrvat bacil tyfu až 42 dnů, bacil slezinné sněti dokonce 85 dnů. V uhelném prachu žijí zárodky tyfu, paratyfu a úplavice déle než 100 dní.
V poslední době byl proto ve světě zaznamenán nový moderní způsob sběru, kterým se zamezuje přímému styku s odpady. Odpady se plní do zvláštních nádob, nebo do pytlů z PVC a po naplnění se odvezou a nahradí novými. V moderních domech se zřizují odpadové šachty, hmota se potrubím odsává a shromažďuje v centrálních sběrnách, které se jednou týdně vyprazdňují.
Kromě technických problémů naráží sběr odpadů i na problémy ekonomické. Náklady na likvidaci odpadů z domácností se rok od roku zvyšují. Například v Brně, jak jsme zjistili průzkumem, vynakládají na odvoz odpadů ročně 6,5 mil. Kčs. Když se budou skládky - jak nás soudruzi informovali - od města vzdalovat, nebude za 10 let stačit ani dvojnásobná částka.
Dalším vážným problémem je skladování průmyslového odpadu a jeho likvidace. Z orientačního zjišťování o záběru půdy pro skládky popílku vyplynulo, že na území ČSR zabírají asi 1 850 ha půdy, z toho 1 050 ha zemědělské půdy. Podle údajů poskytnutých ministerstvem zemědělství a výživy ČSR je 70 % této půdy v řepařsko-obilnářské oblasti a 30 % v oblasti obilnářsko-bramborářské a bramborářské. Ztráta hrubé rostlinné produkce zde představuje asi 691 mil. Kčs. Haldy v Ostravě zabraly doposud 350 ha zemědělské půdy a ustavičně rostou. Bylo dále zjištěno, že až 60 % skládek je umístěno v bezprostředním styku se spodní vodou. I používání kamenolomů a štěrkovišť, jejichž podložení nemá rovněž žádnou samočistící schopnost, umožňuje bakteriologické znečišťování vody a půdy na velké vzdálenosti. Také finanční náklady na budování skládek zde dosahují miliónových částek. Například náklady na vybudování skládky popílku pro elektrárnu v Ledvicích činí 203 mil. Kčs, pro elektrárnu Opatovice nad Labem 418 mil. Kčs a pro elektrárnu Mělník 400 mil. Kčs.
Soudružky a soudruzi, jen z toho, co jsem stručně uvedl, vyplývá, že jde o vážný problém, máme-li na mysli celý uzavřený koloběh, v němž se odpady produkují, sbírají, odvážejí, likvidují, eventuálně zpracovávají na novou surovinu. V ústavně právním výboru ČNR jsme mimo jiné konstatovali, že pro řešení těchto otázek nemáme dosud kompletní právní předpis. Dostalo se mi nyní informace, že se takováto norma již připravuje a jsem přesvědčen, že bude nejen užitečná, ale i nanejvýš nutná. Děkuji za pozornost. /Potlesk./
Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji. Slovo má poslanec Zýka, připraví se poslanec Čapek.
Poslanec dr. Václav Zýka: Vážené soudružky a soudruzi, pozornost, která je životnímu prostředí v naší republice věnována, je pochopitelná. Protože málokde na světě najdete druhou takovou oblast, která by měla tak vysokou koncentraci průmyslu, tak vysokou a neustále rostoucí úroveň chemizace zemědělství, tak hustou sít sídlišť a tak vysokou životní úroveň, provázenou takovými jevy, jako motorizace, nadměrné budování rekreačních středisek a tak dále. Málokde na světě najdete takovou oblast, kde by byla taková vyčerpanost zdrojů nerostných surovin a tudíž nutnost používání nekvalitních surovin, jako je tomu u nás, taková vyčerpanost zdrojů pitné vody a vody vůbec, jako je tomu u nás.
Přes všechny tyto, řekl bych kritické jevy, přes tuto kritickou situaci, pozornost, která - bez ohledu na kritiku, která v naší veřejnosti panuje je otázkám životního prostředí věnována stranickými a vládními orgány, nedošlo v naší zemi k takovým katastrofám vlivem porušení přírodní rovnováhy, jako v mnoha vyspělých kapitalistických státech. Jedním z výsledků této všestranné péče je např. postupné zlepšování čistoty říčních vod a snížení množství pevných úletů. Naproti tomu se zatím nedaří řešit problém rostoucího stupně znečišťování ovzduší plynnými škodlivinami. Trvají také další nedostatky nepříznivě ovlivňující životní prostředí, jako znečišťování spodních vod v důsledku rostoucí chemizace zemědělství, solení vozovek, devastace půd, změny vlastností půd a škody na vegetaci v důsledku rozvoje průmyslové výroby a lidské činnosti vůbec.
Životní prostředí výrazně ovlivňuje hospodářská činnost, především však investiční výstavba - z různých důvodů nejsou vždy současně řešeny i negativní vlivy výstavby na životní prostředí. Přitom státní národohospodářský plán a státní rozpočet dosud nemají rozhodující úlohu při řešení existujících a předcházení vzniku nových zdrojů narušování životního prostředí.
Otázky spojené se životním prostředím jsou předmětem zájmu a časté kritiky naší veřejnosti. Právem. Pohříchu, pojem životního prostředí je chápán velmi úzce a kritika se většinou soustřeďuje na nečistotu ve městech, na stav na sídlištích a nedostatky v investiční výstavbě, na stav historických památek, na plynné a pevné exhalace průmyslu, deficit a špatnou kvalitu vody, nedostatky ve výstavbě čistících stanic, atp. Avšak životní prostředí, to je obrovský komplex všech chemických, fyzikálně-chemických, fyzikálních apod. činitelů působících na lidský organismus.
Moderní průmysl znečišťuje životní prostředí takovými kovy a látkami, které ještě před několika desítkami let byly raritou i ve výzkumných laboratořích. Přitom je třeba zdůraznit, že o vlivu mnoha činitelů - produktů průmyslové společnosti, na živý organismus víme málo, ba někdy vůbec nic.