Středa 19. prosince 1973

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslanci Zýkovi, slovo má poslanec Čapek, připraví se poslankyně Pokorná.

Poslanec Drahoslav Čapek: Vážené soudružky a soudruzi, přesto, že od počátku padesátých let bylo postaveno v českých zemích více jak 50 přehrad, v nichž objem nadržené vody vzroste desateronásobně, nestačí celkové zdroje vody ke krytí potřeb vyvolaných rozvojem bytové výstavby, průmyslu a zemědělství. Na současný stav vodních zdrojů velmi nepříznivě působí pokračující meteorologické sucho. Srážkový deficit v současném hydrologickém roce dosáhl přes 170 litrů na metr čtvereční a roční průměrný odtok v letošním roce se blíží v ČSR dlouhodobě zaznamenanému minimálnímu odtoku 6,93 miliardy m3.

Situace je o to vážnější, že nedostatky v zásobování vodou se přenášejí na celé městské a průmyslové aglomerace a na velký počet nově vybudovaných sídlišť, zejména na Plzeňsku, Příbramsku, Čáslavsku, Pardubicku, Liberecku, Jablonecku a projevují se v řadě dalších oblastí. K přímému ohrožení zásobování obyvatelstva pitnou vodou dochází na Olomoucku, Přerovsku, Kroměřížsku, Břeclavsku a v dalších oblastech.

Velmi vážná je situace v oblasti čistoty vod, kde se především promítá mnohaleté zaostávání ve výstavbě čistíren odpadních vod. V rozporu se zákonem o vodním hospodářství nejsou ani v současné době budovány čistírny u nové bytové výstavby. Jen v roce 1973 požádaly KNV vládu ČSR o udělení výjimky, aby více jak 100 měst mohlo vypouštět znečištěné odpadní vody přímo do toků. Svůj podíl v čistotě toků mají i některé velké průmyslové podniky, které platí ročně přes 500 mil. Kčs za vypouštění odpadních vod.

Do vodních toků jsou vypouštěny i látky lidskému zdraví značně nebezpečné, jako karcerogenní látky, prudké jedy a v poslední době plyne vážné nebezpečí z naftových derivátů. Roste i nebezpečí znečištění vyvolávané zvyšujícím se užíváním chemikálií v zemědělství. Důsledky chemizace, mechanizace a celkové intenzifikace zemědělské produkce se stávají vážným problémem při zabezpečování kvality v tocích a vodárenských nádrží. Uspokojivě není vyřešena ani likvidace odpadků z velkochovů.

Markantním odrazem naléhavosti řešení vodohospodářských poměrů jsou volební programy. Převážná část obcí a měst klade v nich na první místo vodohospodářskou výstavbu, ať jde o ochranu před záplavami, stavby vodních nádrží nebo veřejné vodovody, kanalizace apod. Využívá se přitom nejrůznějších forem svépomoci občanstva a sdružování prostředků, z něhož jsou vedle výstavby čistíren odpadních vod dotovány drobné vodohospodářské akce místního významu. Za uplynulé 4 roky bylo s pomocí fondu vybudováno 248 km vodovodní sítě, 92 km stokové sítě, 243 čistíren odpadních vod, 441,6 ha vodních ploch a další vodohospodářská zařízení pro zlepšení přírodního prostředí.

V 5. pětiletce má být v ČSR investováno do vodohospodářské výstavby 16,2 miliardy Kčs, z toho ve vodním hospodářství spravovaném národními výbory 9,5 miliardy Kčs.

Podle skutečných výsledků v letech 1971 - 1972 a podle plánu na rok 1973 bude v ČSR proinvestováno 7,4 miliardy Kčs, takže na zbývající dva roky zbývá realizovat investice ještě v hodnotě 8,1 miliardy Kčs, tedy více než polovinu pětiletého objemu. Za předpokladu, že nedojde k zásadnímu obratu, lze očekávat, že zhruba 20 % na pětiletku stanovených prostředků nebude realizováno, a to především v oblasti vodovodů a kanalizací.

Jednou z velmi vážných příčin, která má podíl na zaostávajícím plnění úkolů rozvoje vodního hospodářství, je trvalý nedostatek specializovaných vodohospodářských dodavatelských kapacit. Podniky, původně specializované na vodohospodářskou výstavbu, nevěnují dnes ani 50 % své kapacity vodnímu hospodářství. Jejich činnost je orientována na jiné druhy staveb, čímž v podstatě mizí nejen jejich specializované profesní zaměření, ale zaostává i jejich vybavení účelovými zařízeními.

Problémy budou narůstat i proto, že vodohospodářské investice jsou nejen velmi náročné na finanční zdroje, ale i na nutnost dlouhodobé přípravy a poměrně dlouhé lhůty realizace složitých vodohospodářských staveb. Pozornost tomuto vývoji je třeba věnovat zvláště dnes v období přípravy směrnice pro 6. pětiletý plán.

Řešení situace v zásobování kvalitní vodou spatřujeme především v realizaci investičního programu pro 5. pětiletku a ve vytváření podmínek při přípravě 6. pětiletky.

Těžiště problému vidíme především ve vybudování specializovaných stavebních kapacit. Proto se obracíme na vládu ČSR s doporučením, aby v zájmu zlepšení situace ve vytváření zdrojů vody posoudila možnost vytváření specializovaných vodohospodářských podniků, které svým objemem výroby a dodávek by byly schopny zajistit úspěšné plnění programu investiční výstavby v této oblasti. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslanci Čapkovi, slovo má poslankyně Pokorná, připraví se poslanec Chytráček.

Poslankyně Božena Pokorná: Vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci a vážení hosté! O území západočeských lázní se právem říká, že přesahuje svým významem rámec kraje i hranic naší republiky. Hlavním posláním lázní je navracet a upevňovat zdraví lidí, především našich občanů. Tím současně lázeňská péče ovlivňuje významně reprodukci pracovních sil a přispívá tak podstatnou měrou k tvorbě národního důchodu.

Tvorba a ochrana přírodního a životního prostředí v lázeňských oblastech se stává proto společenskou nezbytností k vytváření podmínek pro zajištění lázeňské a rekreační funkce lázní. Toto poslání lázeňské oblasti se však v praxi často střetává s problematikou průmyslové výroby, energetiky a zemědělské velkovýroby.

Národní výbory západočeských lázní spolu s občany vynakládají mnoho úsilí i prostředků na péči o vzhled a čistotu lázní. S ohledem na zastaralý fond léčeben, lázeňských budov a občanského vybavení je však v našich západočeských lázních třeba takových prostředků a kapacit, na které národní výbory už samy nestačí. V tom by jim měla přispět na pomoc celá naše společnost. Neboť i celá společnost našich lázní využívá k upevnění zdraví.

Při průzkumech měli poslanci zdravotního a sociálního výboru ČNR příležitost přesvědčit se o škodách, které způsobuje průmyslová činnost v lázeňské oblasti Karlových Varů, např. kysličník siřičitý na lesním porostu kolem kombinátu Vřesová a Tisová. Karlovarská oblast je zasažena nejen průmyslovými exhalacemi, ale i vlastními exhalacemi z lokálních topenišť, protože se doposud nepodařilo realizovat teplofikaci města z jednoho zdroje. Velmi vážným problémem je také občanské narušování čistoty minerálních pramenů, zejména v Karlových Varech.  

Je jisté, že ani v našem zemědělsko-průmyslovém okrese Karlovy Vary se neobejdeme bez specifikace, koncentrace a kooperace zemědělské velkovýroby. Studie rozvoje zemědělství okresu počítá s budováním agrotechnických center, která budou zajišťovat pro zemědělské podniky chemickou ochranu a výživu rostlin. U těchto center budou tedy velké sklady chemikálií. To bude samozřejmé vyžadovat značnou pozornost jak okresních tak i krajských orgánů, protože investiční výstavba těchto potřebných zařízení musí být současně zajištěna opatřeními na ochranu čistoty vod, minerálních pramenů i ovzduší karlovarské lázeňské oblasti.

Vyžaduje-li celé území naší republiky zvýšenou pozornost v péči o životní prostředí, pak to platí, soudružky a soudruzi, dvojnásob o našich lázeňských oblastech, kde naši občané nacházejí a upevňují si své zdraví, aby mohli dále zdravě a šťastně žít a pracovat. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslankyni Pokorné, nyní bude hovořit poslanec Chytráček, připraví se poslanec Paul.

Poslanec Stanislav Chytráček: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté! Pojem životní prostředí chápeme v souhrnu přírodních, technických, urbanistických, architektonických, hygienických, kulturních a společenských skutečností. Tento pojem zahrnuje vše to, s čím je člověk ve vzájemném působení, co používá, ovlivňuje a čemu se také přizpůsobuje. Je třeba vysoce ocenit, že široký komplex otázek životního prostředí ovlivňující vývoj celého života v naší České socialistické republice, projednává dnešní zasedání České národní rady. Místopředseda vlády ČSR ing. Stanislav Rázl nás do této problematiky uvedl kvalifikovaným vystoupením o významu, závažnosti a naléhavosti řešení životního prostředí, stejně tak i zpravodaj Věroslav Jedlička, místopředseda ČNR. Pozornost si rovněž zaslouží iniciativní pomoc Rady pro životní prostředí při vládě ČSR, která vydala obsáhlý informační zpravodaj, který znamená pro práci poslanců v této oblasti velký přínos.

Péče o životní prostředí, která zahrnuje i ochranu starých a nových materiálních a kulturních hodnot, je ekonomicky velmi náročná. Proto by bylo potřeba stanovit pořadí důležitosti chystaných opatření s ohledem k jejich závažnosti a ve vztahu k podmínkám v krajích, okresech a místech. Významnou úlohu při zlepšování životního prostředí plní volební programy Národní fronty. V akci "Z" jsou úkoly zaměřené ke zvýšení čistoty měst a obcí. Je v nich zahrnuta úprava parků a sadů, údržba místních komunikací a chodníků, úklid veřejných prostranství apod. Uvedu informaci o intenzívním rozvoji občanské účasti na těchto akcích ve Východočeském kraji.

V roce 1971 přispěli obyvatelé tohoto kraje k ochraně a tvorbě životního prostředí brigádnickými hodinami v hodnotě 229 mil. Kčs, v minulém roce vykonali dílo za 438 mil. Kčs a do konce září letošního roku dosáhla tato dobrovolná práce hodnotu již 325 mil. Kčs.

Vážným problémem větších měst ve Východočeském kraji je likvidace pevných domovních odpadků. Také zajištění skládek je stále tíživější. Jejich pravidelný odvoz například z Pardubic a Hradce Králové je narušován značnou vzdáleností těchto skládek. V souvislosti s připravovanou přístavbou elektrárny Opatovice je doporučeno řešit tuto situaci v rámci tohoto úkolu výstavbou společné spalovny pro obě města. Likvidace odpadů je závažným problémem i v rekreačních oblastech, především v Krkonošském národním parku. Na území Krkonoš k ní dochází na divokých skládkách, které jsou často zřizovány bez povolení příslušných orgánů. To životnímu prostředí v této rekreační oblasti v ČSR nijak neprospívá. V podmínkách kraje byl pro životní prostředí v Krkonošském národním parku proveden průzkum a řešení bylo zadáno Výzkumnému ústavu místního hospodářství.

Při průzkumu ve svém volebním obvodě v okrese Svitavy jsem věnoval největší pozornost problematice pitné vody. Jen od roku 1970 byla na výstavbu vodovodů věnována částka 31 mil. Kčs, bylo položeno 84 km potrubí a občané v těchto akcích "Z" odpracovali 150 736 brigádnických hodin. V tomto okrese je zásobováno 81 % obyvatel z veřejných vodovodů, zatímco celostátní průměr v ČSR je 64,9 %. Naproti tomu rozbor okresní hygienické stanice ukazuje, že 70 % studní má vodu závadnou. Velmi závažná situace je např. v Třebařově. Problém je navíc komplikován tím, že národní výbor ho nemůže řešit v akci "Z". Vodovod je nutno vybudovat ve skalním podloží nákladem téměř 20 mil. Kčs. Obdobná situace je v Opatově, kde jsou podmínky pro svépomocnou výstavbu vodovodu přece jen lepší a ta bude zahájena v průběhu příštího roku.

Řada vodovodů v tomto okrese nutně potřebuje rekonstrukci. Jsou to např. Svitavy, Litomyšl, Polička a zejména Moravská Třebová. Příklady, které jsem uvedl vedou k tomu, že bychom se měli hlouběji zamýšlet nad tím, že zajištění vysoké životní úrovně našich obyvatel také znamená zavést do domácností i kohoutky s vodou, které polikliniky a nemocnice nenahradí. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslanci Chytráčkovi. Diskutuje poslanec ing. Paul. Připraví se poslanec Václav Runge.

Poslanec ing. Oldřich Paul: Vážené soudružky a soudruzi, vážení hosté! Chtěl jsem poněkud obšírněji hovořit o tom, jakou úlohu má při ochraně a tvorbě životního prostředí náš právní řád, jeho normy a jeho uplatňování. Protože však celá řada předřečníků o této otázce hovořila, dovolte, abych pouze podtrhl ty problémy, které jsme v ústavně právním výboru ČNR považovali za nutné plenárnímu zasedání předložit.

Je možno říci, že v právním řádu máme zakotveny hlavní složky životního prostředí. Spadají do celé řady odvětví, nejen do práva správního, ale i pracovního, zemědělsko-družstevního, hospodářského, občanského i trestního práva. Jak zde již bylo řečeno máme řadu zákonů, které pečují o zdraví lidu, řeší ochranu přírody, čistotu ovzduší, ochranu půdy apod.

Vedle zákonů je to i řada vládních nařízení, vyhlášky resortů, národních výborů a technické normy v této oblasti. Celkem je péče o životní prostředí upravena více než 350 předpisy. Přesto nelze odpovědně říci, že by tento velký počet předpisů problematiku tvorby a ochrany životního prostředí cílevědomě a důsledně řešil. Normy dotýkající se životního prostředí vznikaly postupně, často v různých ekonomických a technických podmínkách. Netvoří proto jednotný systém, nenavazují na sebe a nedoplňují se.

Domníváme se, že do budoucna se nevyhneme tomu, vytvořit postupně takový ucelený a komplexní systém právních předpisů, kde by byla zajištěna především obsahová jednotnost v základních otázkách. Problémy by měly být řešeny komplexně nejen z hlediska ochrany, ale i tvorby životního prostředí.

S ohledem na to, co zde řekl místopředseda vlády soudruh Rázl o záměrech RVHP k ochraně životního prostředí, bylo by účelné přezkoumat, do jaké míry je třeba sbližovat právní úpravy naše a ostatních členských států RVHP.

Závažným nedostatkem je nízká účinnost některých právních předpisů a v některých případech málo účinný odpovědný systém, který umožňuje obcházení a někdy i soustavné porušování ustanovení o ochraně životního prostředí. Chci to ukázat na příkladě, na který nás upozornili pracovníci ONV v Brně. Jde o zákon o opatřeních proti znečišťování ovzduší, který umožňuje, aby podniky zaplacením poplatku se osvobodily od povinnosti předcházet ohrožení životního prostředí. Pokuty i poplatky jsou totiž mnohem nižší než náklady, které by podniky musely vynaložit na ochranná zařízení. Závody s nimi kalkulují, takže při jejich zaplacení nedochází ke zvýšení nákladů, ani ke snížení příjmů těchto organizací a jejich pracovníků. Z tohoto hlediska považujeme za nutné účinnost některých zákonů přezkoumat a postih zpřísnit. Současný systém sankcionování umožňuje, aby se finanční výnos, který plyne z pokut a poplatků za znečišťování ovzduší, použil i k jiným účelům, než na nápravu způsobené škody. Nepovažuji to za správné, myslím, že by měl být vytvořen z těchto částek účelový fond, který by sloužil k zlepšování životního prostředí.

Rychlý rozvoj vědy a techniky vyžaduje, abychom i právní ochranu životního prostředí řešili v předstihu, a s maximální předvídavostí. Nelze souhlasit s tím, že zhoršování životního prostředí se omlouvá jako nevyhnutelný důsledek rozvoje průmyslové a zemědělské výroby. Jistě, zájem na rozvoji této výroby a celého národního hospodářství je prvořadý. Ale v Severočeském kraji i v jiných místech máme zkušenosti, které ukazují, že technický a hospodářský rozvoj nelze zajišťovat, aniž by nebyla respektována opatření chránící celospolečenské hodnoty životního prostředí.

Když se chce, dá se řada problémů řešit. Nesmí ovšem na to jít každý sektor zvlášť a jen za svým cílem, často s bezohledným vztahem k zemědělství a přírodě. Proto by právní předpisy měly být koncipovány tak, aby postihovaly nejen výrobní činnost, ale též aby stanovily povinnost činit prevenční opatření v oblasti investičního plánování, projektování výstavby a tím podporovaly nejen ochranu, ale i tvorbu životního prostředí. Chci ocenit, že návrh zásad zákona o územním plánování a stavebním řádu, který nám byl v těchto dnech předložen už v úvodu k těmto otázkám směřuje.

Soudruh poslanec Izák zde hovořil o tom, jak v hodině dvanácté přistupujeme k právnímu řešení problémů pevných odpadů. Domnívám se, že z hlediska předvídavosti by měla být řešena i celá řada jiných otázek.

Vedle některých nedostatků, které jsou v právních předpisech, je ovšem mnohem závažnější otázka jejich využívání v praxi. Bylo zde hovořeno o tom, že budou nadále používány chemické látky v zemědělství. To samozřejmě zhoršuje i životní prostředí. Všimněte si např. v létě, když projíždíte krajinou, kolik máme různých rumišť, neošetřených zahrad, plevelů v příkopech u silnic apod. Jsou to ohniska výskytu škůdců, plevelů i chorob, odkud se šíří do polí a na kulturní rostliny. Bohužel ani zemědělské závody, ani veřejnost, ani národní výbory si toho mnohdy nevšimnou a nedovedou použít platných zákonných opatření k tomu, aby majitelé rumišť a příkopů tyto zdroje plevelů a škůdců likvidovali. Důsledek je ten, že zemědělství každoročně vynakládá milióny korun na chemické hubení plevelů a škůdců, čímž ovšem ničí i užitečné živočichy, dochází k narušování jakosti potravin a někdy i vod a má to další důsledky, jak o nich hovořil soudruh poslanec Rosický.

Využívání právních předpisů v praxi vyžaduje i větší uvědomovací činnost mezi občany. Rozhodně však je třeba zvýšit i odpovědnost orgánů, organizací a podniků a vytvořit právní záruky, že z nedodržování a porušování zákonných ustanovení budou vyvozovány důsledky jak přísným osobním postihem, tak i přímým přikázáním učinit příslušná preventivní opatření.

Tento požadavek je třeba zabezpečit i organizačním zajištěním péče o životní prostředí, to znamená i stanovením působnosti jednotlivých orgánů. Při poslaneckém průzkumu na Brněnsku jsme zjistili, že nedávné přenesení působnosti v otázkách ochrany ovzduší na národní výbory nižších stupňů se osvědčilo. Jde o agendu, která vyžaduje značnou odbornost, zejména technickou, a pro to dosud nebyly na národních výborech vytvořeny předpoklady. Doporučujeme proto i tuto otázku přezkoumat, neboť racionální dělba kompetence, zvýšení autority jednotlivých orgánů a koordinace jejich práce by značně přispěly ke zlepšení péče o životní prostředí na všech úsecích.

Soudružky a soudruzi, i když je samozřejmé, že hlavní předpoklad pro plné uplatnění péče o životní prostředí a jeho tvorba je v technických a ekonomických stimulech, právní zabezpečení je jedním ne právě z nedůležitých prostředků k úspěšné realizaci této péče. Proto se domnívám, že i v této oblasti je nutná dlouhodobá koncepčnost legislativních prací podložena důsledným rozborem současné situace i budoucího vývoje na tomto úseku.

Byl bych velmi rád, kdybychom od našich vládních činitelů uslyšeli, jaká legislativní opatření v současné době a perspektivně považují za nutné zpracovat z hlediska ochrany a tvorby životního prostředí, případně jaký je stav prací na tomto úseku.

Na závěr chci doporučit z pověření ústavně právního výboru ČNR předložené usnesení ke schválení a věřím, že významně přispěje k daleko účinnějšímu prosazování celospolečenských zájmů v této oblasti. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslanci ing. Paulovi. Diskutuje poslanec Runge.

Poslanec Václav Runge: Vážená Česká národní rado, soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté! Na základě připomínek svých voličů bych chtěl poukázat na současný stav a některé aspekty životního prostředí týkající se mého volebního obvodu, který zasahuje do okresů Cheb a Sokolov. Jde o rozmanitou oblast s rozvinutým průmyslem, vyspělým zemědělstvím a se světoznámými západočeskými lázněmi.

Intenzívní výstavba průmyslu a intenzita zemědělské výroby, rozsáhlá investiční výstavba bytů i výstavba výlučně účelová vedly k tomu, že došlo v minulých letech k zásahům do čistoty ovzduší, vody, do biologické a estetické rovnováhy krajiny i do vyváženosti a vzhledu vytvářeného obytného prostředí.

V souvislosti s tím bych chtěl připomenout závažné úkoly, které vyplývají z vládního usnesení č. 86/1967 o rozvoji západočeských lázní. Smyslem tohoto opatření bylo dosáhnout rázného obratu v tehdejší nepříznivé situaci našich lázní tím, že při potřebném tempu obnovování a rozšiřování lázeňských kapacit a zařízení cestovního ruchu bude dosaženo i zlepšení jejich celkového životního prostředí.

Lázeňství, více než kterýkoliv jiný úsek, vyžaduje proto maximální ochranu přírody a dokonalou tvorbu životního prostředí. Nutnost chránit toto nesmírné bohatství vystupuje před nás jako jeden z nejnaléhavějších úkolů současnosti i z hlediska jeho zachování pro příští generace. Jde o to umět je tedy nejen správně využívat, ale při uskutečňování politiky KSČ také dobře udržovat a plánovitě rozvíjet.

Zmíněný vládní dokument sledoval cíl zamezit postupnému snižování celospolečenského významu lázní. Jeho předností bylo, že mimo věcné problematiky pamatoval na komplexní zabezpečování nutných investičních záměrů. Rozhodující úkoly, které měly být uskutečněny do roku 1970, dosud splněny nebyly.

Dnes po objektivním zjištění je nutno konstatovat, že nedostatečná realizace vládního usnesení byla z velké části také způsobena tehdejší nedobrou vnitropolitickou situací a proto i malým zájmem odpovědných orgánů řešit naléhavé otázky rozvoje našich lázní.

Skutečnost, že se nesplnila usnesení o jejich rozvoji, konkrétně v okrese Cheb, vedla k tomu, že se touto situací kriticky zabývali občané na řadě veřejných schůzí a upozorňovali státní orgány na tento nedostatek.

Přes tyto oprávněné požadavky však dosud kontrola plnění vládního usnesení č. 86 z roku 1967 provedena nebyla. Mají-li mít západočeské lázně potřebné klima, musí mít zajištěno zázemí nenarušované přírody. Její ochrana je tedy základním předpokladem udržení existence těchto míst. Proto 28. ledna 1970 požádaly městské národní výbory lázeňských měst západočeské oblasti o vyhlášení chráněné krajinné oblasti "Slavkovský les".

Důvodem pro tento návrh byla skutečnost, že jde o místa tvorby minerálních pramenů. Jak se ukazuje, dosavadní ochranná pásma lázní, tj. lázeňských pramenů jsou nedostatečná, protože zahrnují jen oblast vývěru pramenů a ne místa jejich vzniku. Takto chráněná krajinná oblast by měla zachovat jedinečné a ničím nenahraditelné přírodní bohatství. Skutečností však zůstává, že se od podání této žádosti dosud nepodařilo, snad pro těžkopádnost, vyhlásit tuto oblast za chráněnou.

Vážným nebezpečím pro lázeňská místa jsou dále plynné exhalace ze sokolovské průmyslové oblasti, zvláště kysličník siřičitý a prašný spad. V oblasti západočeských lázní se však projevuje snaha rozšiřovat těžbu méněhodnotného uhlí v bezprostřední blízkosti lázeňských míst, které by tím mohly být ohroženy.

Je potěšující, že se ochrana lázeňství dostává do oprávněného popředí společenského zájmu. Přesně to vyjádřil předseda federální vlády soudruh Štrougal při slavnostním převzetí závazku "Západočeský kraj, pevná hráz socialismu a míru", když řekl, že stranické i vládní orgány učiní vše, aby byla zachována světovost západočeského lázeňství a zajištěn jeho další rozkvět.

Vzhledem k tomu, že lázeňská místa neslouží jenom občanům okresu Cheb nebo Západočeského kraje, ale pacientům a návštěvníkům z celé naší republiky i ze zahraničí, je nutno věnovat velkou pozornost také jejich výstavbě. K tomu by mohly účelně sloužit vyčleněné limity, odděleně sledované vedle výrobních investic.

Rovněž udržování lázeňských lesů a parků nebyla v minulosti věnována dostatečná odborná péče. Tak např. ve Františkových Lázních nebyly vysazovány vhodné dřeviny, prováděna probírka porostů, úpravy vodotečí, cest apod. Parky v Lázních Kynžvart navíc vyžadují rekultivaci se zaměřením na zvláštní požadavky související s léčebným pobytem dětí. S tím souvisí i čistota vozovek, cest a chodníků v lázeňských místech, která je závislá na personálním a technickém vybavení úseků, určených k čištění měst. Tato vybavenost však není na odpovídající a potřebné úrovni.

I těchto několik skutečností, které jsem tu ve zkratce naznačil, si vyžaduje, aby se všechny příslušné orgány znovu a velmi odpovědně zabývaly zajištěním existence lázní a urychleně řešily zde nahromaděné problémy. XIV. sjezd KSČ i další dokumenty přijaté nejvyššími stranickými a státními orgány zdůrazňují péči o zdraví člověka, a proto musí být vytvářeny i předpoklady k dalšímu rozvoji životního prostředí lázní.

Společenské zájmy v této oblasti se do značné míry kryjí s požadavky schválených statutů lázeňských míst a se záměry směrných územních plánů. Tyto dokumenty sledují odstranění existujících nedostatků a postupné vytváření žádoucího stavu životního prostředí v lázeňských městech.  

Závěrem chci zdůraznit, že vytvářet podmínky pro rozvoj lázeňství - pro jeho životní prostředí - znamená vytvářet podmínky pro zdraví člověka, pro to, co je nejcennější v naší socialistické společnosti.

To je smyslem politiky naší KSČ na úseku ochrany a tvor životního prostředí, do jejíhož aktivního uskutečňování se zapojili i občané chebského a sokolovského okresu.

Zvelebování městských center, obcí i osad obou okresů je výsledkem široké iniciativy pracujících s cílem naplnit heslo "Za Chebsko a Sokolovsko krásnější", v němž se odráží jejich velký přínos pro zlepšování životního prostředí na této západní výspě naší krásné vlasti. /Potlesk./

/Řízení schůze převzal předseda ČNR Evžen Erban./


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP