Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji poslanci Milerovi, hovořit bude poslanec Eger.
Poslanec Václav Eger: Vážený soudruhu předsedo, vážená Česká národní rado! Dovolte mi několik slov k problematice pracovního prostředí v oblasti obchodu. O jaký rozsah otázky jde, je patrno z toho, že pouze v organizacích ministerstva obchodu ČSR a Českého svazu spotřebních družstev pracuje ve 43 tisících prodejnách a ve více jak 2,5 tisíci skladových objektech zhruba 270 tisíc osob, z toho více než 80 % žen. Ve výboru ČNR pro obchod a dopravu jsme se proto zabývali tím, v jakých pracovních podmínkách celá tato armáda lidí žije a pracuje, jaké mají problémy a starosti a kde je třeba jim pomoci.
Chtěl bych zdůraznit, že za 25 let trvání našeho socialistického obchodu se velmi mnoho zlepšilo k lepšímu ať již ve vzniku mnoha samoobsluh, nebo ve výstavbě řady obchodních domů a středisek. Vidíme to i na našich vesnicích, kde často namísto malých koloniálních krámků vyrostly moderní obchodní jednotky. Ve všech těchto nových objektech je pamatováno i na příslušné sociální a zdravotní vybavení pro vlastní personál.
Z období soukromého podnikání nám však dosud zůstalo ještě mnoho takových obchodů a skladových objektů, kde se často není ani kde umýt, nebo převléknout, nebo kde dokonce chybí i základní sociální zařízení. Mohl bych jmenovat např. případy, kdy musí třeba prodavačka, která je v obchodě sama, uzavřít obchod a odejít do nejbližšího sousedství vyhledat sociální zařízení, neboť v obchodě neexistuje. A to již ani nemluvím o tom, jak jsou tyto prodejny vytápěny, a jak náročná je práce v malých a často vlhkých manipulačních skladech, které jsou přeplňovány a kde uskladněné zboží snadno podléhá zkáze.
Je pravda, že nejlepší cestou k odstraňování těchto zbytků soukromého podnikání je výstavba nových prodejen, skladů a obchodních domů, ale to nelze provést hned a bude to ještě nějakou dobu trvat. Do té doby je proto třeba se starat i o tyto zastaralé objekty a vytvářet v rámci možností i tam pracovní prostředí, které by bylo přijatelné. A není to vždy tak těžké, chce to mnohdy jen trochu dobré vůle ze strany obchodních organizací. Často to spraví i včas provedená oprava nebo údržba. Stalo se mi nedávno, že jsem šel u nás v Sokolově kolem obchodu s textilem, kde stály bezmocně dvě prodavačky a požádaly mne o pomoc při stažení rolety. Roleta šla ztuha a sama děvčata na to nestačila. Přitom jsem se dověděl, že mají již půl roku objednanou opravu, která zatím nebyla provedena.
Zmínil jsem se o fyzické námaze. Té je v obchodě dost a dost, neboť málokdo si uvědomí, kolik metráků nebo i tun zboží je třeba denně přenášet z místa na místo, aby byl spotřebitel spokojen. Proto jsme se v našem výboru zabývali i tím, jak je plněno usnesení vlády č. 32 z roku 1967 o manipulaci s těžkými břemeny. A zjistili jsme, že jeho plnění stále není uspokojivé, dochází i nadále k výjimkám a vzniká reálné nebezpečí, že ani po roce 1975 nebude stanovený váhový limit 15 kg dodržen. Tomu by měla vláda včas předejít a vyžadovat v tomto ohledu i větší odpovědnost od výrobců.
Další otázkou, která se neustále objevuje v souvislosti s pracovním prostředím v obchodě, je pracovní doba, která ve srovnání s řadou jiných odvětví není pro pracovníky příliš příznivá a na kterou si podle provedených průzkumů stěžují například více než na platové podmínky. Řešení lze patrně hledat jednak v rozšiřování sítě víceobslužných prodejen, kde lze pracovat na střídavé směny, v zavádění dalších moderních forem obchodních služeb a ve slaďování prodejní doby s pracovní dobou závodů a podniků.
Pracovní doba v obchodě vyvolává i jiné problémy jako např. zabezpečení dopravy pro pracovníky obchodu o sobotách a umisťování dětí zaměstnaných žen v předškolních zařízeních.
V současné době je stále ještě situace taková, že obchodní organizace, které až na nepatrné výjimky nevlastní předškolní zařízení, jsou odkázány na jiné organizace, v jejichž zařízeních je nedostatek míst a navíc provoz jeslí a mateřských škol neodpovídá potřebám pracovní doby v obchodě.
Podobná situace je i ve zdravotní péči zaměstnanců obchodu. Při tak velkém počtu zaměstnanců nemá obchod závodní zdravotní střediska, kde by lékař předcházel nemocem již preventivně, znal by problémy v obchodě a věnoval se svým svěřencům tak, jak se to dělá často ve výrobních podnicích.
Domnívám se, že v těchto případech a v dalších potřebách jako je např. otázka rekreace, bydlení apod. je třeba rozvíjet širší spolupráci obchodních i ostatních hospodářských organizací za pomoci národních výborů a ústředních orgánů, sdružovat k tomu společné prostředky a uskutečňovat tak v praxi sociální politiku KSČ rozvedenou na 6. plenární schůzi Ústřední rady odborů v říjnu t. r.
Vážené soudružky a soudruzi, na závěr bych chtěl ocenit obětavou práci všech poctivých pracovníků našeho obchodu, především žen. Vidíme to zejména nyní v době předvánočních nákupů, kolik si to vyžádá fyzického i duševního úsilí, aby často náročné potřeby našich spotřebitelů mohly být co nejlépe uspokojovány. Jsme si vědomi toho, že socialistický obchod i přes řadu obtíží usiluje i ve svých výhledových koncepcích vytvářet pro své pracovníky stále lepší životní podmínky.
Přesto se domnívám, že tvorba a zlepšování pracovního prostředí v obchodě by neměla být pouze záležitostí jednoho resortu, ale celé naší společnosti. /Potlesk./
Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji poslanci Egerovi, uděluji slovo poslanci akademiku Rosickému.
Poslanec akademik Bohumír Rosický: Vážená Česká národní rado, vážení hosté, místopředseda vlády soudruh Stanislav Rázl ve svém úvodním projevu obšírně a jasně zhodnotil hlavní problémy životního prostředí v České socialistické republice a nastínil cesty k jejich řešení. Soudruh místopředseda Jedlička rozebral podrobně problematiku z hlediska povinností zastupitelského s boru. Chtěl bych vystoupit v diskusi jako ekolog.
Vysoce je třeba ocenit velké úsilí vlády ČSR o ochranu přírody a tvorbu zdravého životního prostředí. Vláda má reálný program do budoucna. Československo je jedním z průkopníků komplexního přístupu a řešení problémů životního prostředí. Ještě nikdy v minulosti nevystupoval vztah člověka a jeho životního prostředí v naší zemi tak do popředí jako nyní. Náš stát však tu není nějakou výjimkou, jde o problém globální.
Československá akademie věd věnuje mimořádnou pozornost komplexní problematice životního prostředí a do jejího řešení zapojila několik ústavů, počínajíc fyzikálními a filosofickým a ekonomickým končíc. Mimořádných výsledků dosáhl i Geografický ústav ČSAV. Akademie ustavila operativní komisi presidia ČSAV pro životní prostředí, která těsně spolupracuje s vládou. V současné době se zpracovává řada informačních materiálů a právě dnes odpoledne bude presidium ČSAV projednávat materiál o chemických aspektech ochrany životního prostředí.
Celý povrch země, tvořený vzduchem, půdou, vodou, živočichy, rostlinstvem a mikroorganismy, tj. biosféra, je nesmírně složité ústrojí, na jehož integritě a správné činnosti závisí nejen život člověka, zvířat a rostlin, ale také každá další činnost člověka, včetně techniky, průmyslu a zemědělství - a to je nutné si obecně uvědomit.
V biosféře existuje organizovanost až do nejnižších strukturních prvků, tzv. ekologických systémů, tzn. prvků, které jsou schopny ještě samostatné existence. Je to organizovanost jak v prostoru, tak i v čase. Za více než 2 miliardy let tak vytvořila biosféra ucelený systém vzájemného působení organismů mezi sebou a v okolním prostředí. V ekosystémech, např. lesích, vodách, půdách, dochází k rovnovážné přeměně látek a jejich koloběhu. Na jeho počátku je proces fotosyntézy. Bez ní by nebyl kyslík pro život lidí a živočichů, ale ani pro naše vysoké pece, kotle a další techniku. Rostliny jsou zdrojem sekundární produkce živočichů. Bez činnosti vodních rostlin, živočichů a mikroorganismů bychom neměli čistou vodu, bez biologických pochodů v půdě bychom neměli zemědělskou úrodu. Produkty jedněch organismů jsou zužitkovány druhými a to vše koluje v složitém velkém cyklu. Biosféra tak vytvořila koloběh látek bez odpadu nejrůznějšího druhu - toho bez odpadu si zvlášť povšimněme.
V polovině 20. století zasáhl do tohoto koloběhu již velmi radikálně člověk rozsáhlým zvyšováním odpadu z průmyslu a zemědělství. Látky, které jsou vylučovány do atmosféry, vody a půdy jsou tak škodlivé, že se ve svých důsledcích stávají limitujícím činitelem života. Mezi odpady jsou takové látky, které se v koloběhu neuplatní, nejsou rozkládány. Biosféra se nemůže od nich očistit, ztrácí svou schopnost samočištění, nemůže se očistit voda, půda, vzduch. V řadě míst tak dochází k ekologické krizi. Klasickým příkladem jsou toho Spojené státy severoamerické. Industriální společnost zasáhla výrazně také do struktur jednotlivých ekosystémů, ale i do celých jejich systémů. Úkolem ekologie je tedy objasnit vztahy v biosféře, poznat zákonitosti autoregulace společenství rostlin a živočichů, naučit se řídit jejich další vývoj a připravit se na jejich stimulaci a modelování.
Ekologie však musí dodat podklady pro úspěšnou kultivaci druhů rostlin a živočichů v podmínkách člověkem obhospodařované krajiny, rozhojňování produkce v přírodních podmínkách.
Musí se společně s ostatními vědními obory naučit usměrnit velké přetvářecí práce v krajině, v části biosféry tak, aby nerušily její podstatu, ale dotvářely ji. Musí zvládnout ve spolupráci s jinými disciplínami nejúčelnější rozmisťování ekosystémů v krajině a utváření v komplexy, které by podmiňovaly biologickou rovnováhu v krajině včetně vod a půd.
Musí pomoci v tom, aby škodlivé látky vytvořené hospodářskou činností společnosti se nedostaly do přirozeného koloběhu v biocenóze, nebyly do nich zabudovány, ale podléhaly řízenému odstraňování. Pomůže i v tom, když z historie zdařených ekologických pokusů lidstvu přinese srovnávací materiály z jiných kontinentů.
V globálním měřítku znovuvytvoření biologické rovnováhy je relativně lehčí tam, kde byl postižen jen menší úsek krajiny, nebo jen její určitý prvek, např. řeka. Zasahuje-li podstatnou část krajiny, je to složité a vyžaduje to kooperaci řady odborníků. Narušení krajiny průmyslem a její přeměna v krajinu průmyslovou je jevem složitým, protože průmysl působí komplexně na systémy biosféry /znečištění vzduchu, vody i půd a následné narušování vegetace, přemisťování zeminy ve velkém měřítku apod./.
Řešením v průmyslové krajině není asanace a rekultivace až v průběhu destrukce aktivních biologických složek krajiny, ale prevence zakotvená v plánu, který vytyčí horní mez biologicky přípustného znečištění na místě a v okolí sítě biologických filtrů včetně ploch určených k rekultivaci a rekreaci.
Narušení krajiny při zemědělských úpravách se v současné době v globálním měřítku považuje vzhledem k předchozímu typu méně ničivého rázu a nepůsobí komplexně. Obvykle dochází jen k destrukci půdy vodní erozí i deflací, do určité míry mohou být znečištěny i vodní toky. Destrukce je však dlouhodobá a může nabýt značného rozsahu, protože se obvykle neprovádí ani prevence. Vznikají např. velké sesuvy půdy nebo hluboké nové rýhy, systém strží, znečištění vodních toků dusíkem, až přeměna vodních toků v močůvkové stoky, narušení pramenných oblastí při drenování nebo melioraci toků apod.
V globálním měřítku máme celou radu příkladů, kdy nepromyšlené zásahy zemědělství do krajiny byly provedeny než přihlédnutí k ekologickým principům rovnováhy krajiny. Připomeňme si katastrofální degradaci půdního fondu po bezohledném ničení lesů v některých oblastech Balkánu, připomeňme si rozorání prérií v USA i osud volžsko-uralských stepí, kde pastviny dobytka byly přeměněny v území umělé pouště.
Destrukce krajiny zemědělstvím však může být nebezpečná v konečném efektu, protože se nejprve projeví v úbytku půdního fondu, deflací a postupným snižováním živé vody. Teprve později se však zpětnou vazbou destrukce objeví v úbytku zemědělské produkce a v dlouhodobém hledisku stále se snižujícím potenciálem úživnosti narušených půd.
V poslední době stále více v globálním měřítku ubývá lesů a zeleně. Když si představíme padesátiletý strom - buk o průměru koruny asi 15 m, má vnější plochu listí 1 600 m2, v procesu fotosyntézy je tato plocha schopna přeměnit za hodinu 2,4 kg kysličníku uhličitého a vyloučit přitom 1,72 kg kyslíku. Uhlík nahromaděný v tomto jediném stromě pochází z 40 mil. m3 vzduchu. K získání objemu koruny tohoto jediného stromu bychom museli vysadit les o 2 700 mladých stromcích o objemu koruny 1 m3.
Proto je třeba dbát na to, aby zeleň v našich městech a sídlištích byla udržována, a to především stromy. Musíme učinit potřebná opatření, systematická a úspěšná, stejně jako v Sovětském svazu.
Bylo zde podrobně hovořeno o průmyslových odpadech. Zde je jedno významné řešení. Přejít na takové technologie, které by zabránily úniku odpadů do prostředí, na tzv. čisté technologie. Ovšem to je otázka delších perspektiv. Mimořádně tíživá situace s odpady z domácností je podmíněna především tím, že není vybudován pevný a pružný systém komunálních uzavřených spaloven. Ve Spojených státech bylo zjištěno, že se ročně odhodí 48 miliard plechovek od konzerv. Denně tak připadá na jednoho obyvatele 2,5 kg odpadu, což ročně dosáhne 182 miliard tun odpadu. I u nás je tento problém aktuální. Stalo se nepsaným zvykem zejména v posledním desetiletí u menších městských sídel a venkovských obcí, že domácí odpadky jsou skládány sice vně obce, ale často do rekreačně atraktivních míst, lesů, pramenišť, ale také do lomů, pískoven a různých depresí. Na těchto místech však často dochází k přemnožení škodlivých hlodavců, především potkanů. Tato místa jsou mimo deratizační kontrolu a mohou se stát elementárními přírodními ohnisky nebezpečných nákaz. Odpady ukládané na okrajích tekoucích vod mohou být pro znečištění toku nebezpečnější než koncentráty městských splaškových vod, jak bylo např. prokázáno ve Švýcarsku. V pískovnách a štěrkovnách mohou tyto skládané odpady přímo kontaminovat zdroje podzemních vod. Zakládání smetišť by se proto mělo dít pod hydrogeologickou inspekcí.
Pesticidy jsou dalším faktorem znehodnocujícím prostředí člověka. Mezi nejužívanější pesticidy patří chlorované uhlovodany, dieldrin a DDT. Oba jsou fixovány některými typy půd, zejména jílovitými. Ulpívají na rostlinách a usazují se nerozložené v tělech živočichů, čímž se dostávají do potravních řetězců a působí toxicky. např. snižují produkci potomstva živočichů. Např. v USA při kontrolách v letech 1964 - 1966 byla residua z pesticidů spočívajících na bázi chlorovaných uhlovodíků nalezena prakticky ve všech potravinách s výjimkou některých nápojů. Úplně byla zničena řeka Hudson, mrtvým se stalo Hořejší jezero apod.
Vodní hospodářství se týká především udržení ekologické rovnováhy v krajině. Nezbytná je naprostá ochrana lesů a únosná těžba: odlesnění přináší s sebou erozi půdy, snižuje retenci vody v krajině a vede k ariditě.
V celé řadě dalších případů původně předpokládané dobré a výhodné účinky pro člověka na jedné straně se na druhé straně ukázaly jako mimořádně nebezpečné. Vznikly globální problémy: radioaktivní spad, smog, olovo z automobilových paliv, bakteriemi nerozložitelné detergenty splachované do vod, anorganická dusíkatá hnojiva, změna tepelné rovnováhy země spalováním fossilních paliv a proniknutím letadel do stratosféry a další. Právem se tyto otázky staly předmětem programů OSN, UNESCO, Světové zdravotnické organizace a dalších vládních mezinárodních organizací.
G. Hall, představitel Komunistické strany USA, v nejmocnější a nejbohatší kapitalistické zemi již v prvních odstavcích své knihy "Ekologie - můžeme přežít za kapitalismu?" píše: "Náš národ je ohrožen a může vyhynout znečišťováním a ničením životního prostředí . . . Každý s tím souhlasí. Existuje vlivná tendence obviňovat za tuto nebezpečnou situaci vědu a techniku. Ale skutečný zdroj problému leží v podstatě společenského systému, v němž musíme žít. Hlavní hybnou silou našeho systému je honba za ziskem. Výsledkem je neplánovitá, anarchistická výroba, která dovoluje znečišťování životního prostředí a drancování našich přírodních zdrojů. Hlavní odpovědnost mají monopoly, korporace. Odhaduje se, že budou zapotřebí stovky miliard dolarů na nápravu situace . . . . Hlavní obětí jsou pracující . . . . Ironií je to, že navrhovaná řešení přinesou další zisky korporacím, které budou vyrábět prostředky pro zlepšení životního prostředí."
Jediným řešením je ovšem zavedení plánovité společnosti, v níž bude odstraněna honba za ziskem a výsledky pokroku vědy a techniky budou využity ku prospěchu a blahu širokých vrstev našeho národa.
Ochrana krajiny a životního prostředí je komplexní problematikou. Při všech zásazích je třeba respektovat jemný chod ekosystémového mechanismu. Otázky zdravého prostředí rekreačních možností, a vůbec únosnosti prostředí, se stávají dnes naprosto naléhavými. Na řešení otevřených specifických problémů životního prostředí se musí všestranně podílet naše vědeckovýzkumná základna a maximálně při tom využívat mezinárodní spolupráce. Mělo by se stát pravidlem, aby každý projekt dotýkající se vlivu na životní prostředí byl také hodnocen z hlediska životního prostředí, jak to požadoval předseda vlády ČSSR dr. Štrougal ve svém projevu na XIV. sjezdu KSČ.
Z historie ekologie víme, že často i sebe lépe míněné zásahy se mohou projevit v některém ohledu nepříznivě a nepředvídaná zhoršení dopadají zpět na původce jako bumerang. Ekologická hlediska nejsou často respektována, neboť jejich ekonomické vyčíslení je velmi složité.
Před mnoha desetiletími napsal Engels: "Nebudeme se však obelhávat našimi vítězstvími nad přírodou. Za každé takové vítězství se nám příroda mstí. Každé z těchto vítězství má samozřejmě nejdříve ty důsledky, s nimiž jsme počítali, ale v druhé a třetí radě zcela jiné, nepředvídané důsledky, které velmi často likvidují význam důsledků prvního řádu." Tyto myšlenky jsou stejně aktuální dnes, kdy podstatně zesiluje dimenze globálnosti lidské společnosti, kdy člověk začal zasahovat do životního prostředí /biosféry/ tak radikálním a mnohostranným způsobem, že se vytvořil jediný, vnitrně propojený systém "společnost - životní prostředí", v němž zásah do kterékoliv ze subsystémů vede k řetězové reakci v mnoha dalších subsystémech. V těchto podmínkách se princip celospolečenského rozhodování, plánovitého vývoje, stává jedním z klíčových principů soudobé společnosti na rozdíl od chmurných předpovědí v kapitalistických státech. My v socialistických zemích jsme přesvědčeni o tom, že právě sociálně ekonomické zřízení, založené na celospolečenském vlastnictví základních společenských zdrojů, na cílevědomém plánovitém přístupu k utváření života pracujících, dává všechny předpoklady k řešení vážných komplexních problémů životního prostředí. /Potlesk./
Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji poslanci akademiku Rosickému, hovořit bude poslankyně Tořová.
Poslankyně Milada Tořová: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté! Poválečné socialistické Československo potřebovalo vybudovat silnou ekonomickou základnu. Ostravsko svým přírodním bohatstvím surovin, zejména uhlím a výrobním potenciálem se stalo doslova průmyslovým srdcem republiky. Nebyl čas zpočátku se starat o to, jaké účinky bude mít rozvíjející se průmyslová velkovýroba na životní prostředí lidí, podílejících se svou prací na tomto gigantickém díle. Ostravská aglomerace byla dlouhá léta odkázána na brigádnickou pomoc pracovníků z celé republiky. Čím dále tím více se však ukazovala nutnost stabilizovat kádry průmyslových závodů a tu vyvstala v celé šíři otázka vytvořit na Ostravsku takové životní prostředí, aby zde lidé zůstali a našli zde svůj trvalý domov.
Hlavní zásluhu o zlepšování životního prostředí v Ostravě - a to již od šedesátých let - mělo tehdejší vedení národního výboru města Ostravy za plné podpory stranických orgánů a výrobních závodů. Při národním výboru byla již tehdy vytvořena komise pro otázky životního prostředí, která spolu s odborníky vypracovala koncepci postupného odstraňování nedostatků a cílevědomé tvorby životního prostředí. Bylo to nové urbanistické pojetí města a celé aglomerace, výstavba čistíren odpadních vod, důsledné zavádění odlučovacích zařízení na závodech, rekultivace bývalých hald a zakládání zelených pásů kolem města atd. Jen tak se od šedesátých let podařilo snížit úlet popílku na hodnoty, o nichž hovořil ve své zprávě místopředseda vlády ing. Rázl. I když je to více než ukládá československá hygienická norma, přece jen se nám dýchá v Ostravě lépe než před deseti lety.
V poslední době je věnována značná pozornost městské dopravě, budování magistrál a dopravních investic v návaznosti na bytovou a průmyslovou výstavbu města. A to nejen z hlediska omezení škodlivých látek výfukových plynů motorových vozidel, ale i z hlediska omezení hluku ve městě. Přitom významnou úlohu hraje budování ochranné zeleně kolem zdrojů prašnosti a hluku.
Všemi těmito důsledně realizovanými opatřeními a za velké účasti obyvatel se stalo z bývalého černého Ostravska dnešní moderní socialistické Ostravsko s největším počtem mladých rodin, které zde našly trvalý domov a s největším populačním přírůstkem v naší republice.
Právě proto, že jsme na Ostravsku věnovali tolik péče zlepšení životního prostředí, rádi bychom je nejen udrželi, ale nadále zlepšovali. Proto všechny obyvatele Ostravy a Ostravska tolik zajímá každá nová průmyslová stavba z hlediska vlivu na životní prostředí, na čistotu ovzduší, na čistotu vody a hlučnost. Na Ostravsku je třeba vždy mít na zřeteli velké množství zdrojů znečištění a nebezpečí, aby pak v jejich součtu jakýkoliv nový zdroj neznamenal narušení dosaženého stupně čistoty ovzduší. Ze svých vlastních poznatků vím, co úsilí stálo dosáhnout dnešního stavu životního prostředí v Ostravě. Jsou mi známy ohlasy mezi ostravskými občany na výstavbu cementárny v Kunčičkách - a proto my z Ostravy oceňujeme opatření vlády, přijaté ke snížení prašnosti při výrobě slinku v Kunčičkách, o němž hovořil soudruh ing. Rázl. Přesto bych chtěla požádat odpovědné představitele, aby byla důsledně prováděna kontrola daných záruk, že provozem budované cementárny v Kunčičkách nebude zhoršeno životní prostředí obyvatel města a okolí. Stoupající křivka úletu pevných exhalací v posledních dvou letech je upozorněním, že nejde jen o to, dosáhnout zlepšení životního prostředí, ale také si je umět nadále udržet. Děkuji vám za pozornost. /Potlesk./
/Řízení schůze převzal místopředseda ČNR Oldřich Voleník./