Předseda ČNR Evžen Erban: Soudružky a soudruzi, zahajuji přerušenou schůzi České národní rady. Přikročíme k rozpravě. Jako prvý je přihlášen poslanec Miroslav Vyhlídal. Dávám mu slovo.

Poslanec Miroslav Vyhlídal: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, dovolte, abych k projednávané problematice znovu zdůraznil základní názor, z něhož jsme vycházeli v průmyslovém výboru ČNR v přípravě k dnešnímu jednání: základním rysem socialistické výroby musí být soulad jejího rozvoje se základními požadavky člověka na jeho životní prostředí.

V průmyslovém výboru ČNR jsme proto věnovali pozornost všem negativním vlivům průmyslové činnosti jak na ovzduší a vodu, tak na hromadění průmyslových odpadů i na pracovní prostředí na závodech.  

Uvědomujeme si, že toto jsou problémy, které je třeba stále sledovat, aby otázky životního prostředí nebyly v chvatu a tlaku všedních dnů opomíjeny a jejich řešení, byť obtížné, nebylo odsouváno na pozdější dobu. Zaměřili jsme se hlavně na průmyslovou výrobu v organizacích ministerstva průmyslu ČSR a ministerstva stavebnictví ČSR.

V resortu ministerstva průmyslu ČSR jsou nejzávažnější exhalace z výrobních pochodů produkované především chemickým průmyslem. Situaci zde komplikuje skutečnost, že tyto exhalace se koncentrují do malého počtu velmi nepříznivě ovlivňujících životní prostředí jednotlivých lokalit. Z nich nejvýznamnější jsou Chemické závody čs.-sovětského přátelství v Záluží u Mostu, v Ústí nad Labem, v Lovosicích, v Neratovicích, v Semtíně a Hrušově. Znečišťování těmito zdroji je předmětem vážné kritiky veřejných orgánů.

Je pravda, že podniky provedly v posledních letech v rámci svých možností některá významná opatření. Jako příklad možno uvést zrušení některých chemických výrob znečišťujících ovzduší, zejména výroby sirouhlíku a superfosfátu v Chemických závodech v Ústí nad Labem, provedení technologických opatření ke snížení exhalací při výrobě kyseliny sírové a dusičné v Lovosicích, olejofikaci řady topenišť a zabudování účinných odlučovačů popílku v řadě kotelen. Pres provedená opatření není však dosavadní stav uspokojivý a v některých případech je z hlediska ovlivnění životního prostředí dále nepříznivý.

Velký podíl na znečišťování ovzduší mají cementárny, vápenky a keramický průmysl. Nejvážnější situace je při zachycování prachu cementáren. Činí rozhodující podíl veškerých prašných zdrojů ve výrobě stavebních hmot. I v tomto směru se postupně realizují některá opatření, která mají dosavadní, zvlášť výrazné znečišťování ovzduší odstranit, jak jsme se o tom sami přesvědčili při poslaneckém průzkumu. Jde zejména o cementárny Králův Dvůr, Radotín, Hranice, Maloměřice a Mokrá. Tento program zlepšení čistoty ovzduší je zajištěn převážně do roku 1976.

Uvědomujeme si, že snížení tuhých exhalací pod zákonem stanovenou hranici je technicky a finančně náročné, nehledě na nedostatečnou pružnost a výrobní kapacitu tuzemského dodavatele odlučovacích zařízení. K tomu přistupuje další problém, odsíření topných olejů nebo kouřových spalin, který nabývá na závažnosti a protože není uspokojivě řešen, nutno počítat s dalším zhoršováním stavu v tomto směru.

Dalším negativním vlivem průmyslové činnosti je znečišťování vod. V resortu ministerstva průmyslu ČSR se soustřeďuje z více než 85 % do výroby celulózy a papíru a do základní chemické výroby. Ovlivnění těmito výrobními obory je tím závažnější, že znečišťování se koncentruje do relativně malého počtu velkých zdrojů, z velké části umístěných v nevhodných vodohospodářských podmínkách. Tyto zdroje, a z nich především celulózy, jsou příčinou znehodnocení dlouhých úseků řek Vltavy, Berounky, Bíliny, Labe, Moravy a Ostravice.

Snížení negativních důsledků chemického a spotřebního průmyslu na čistotu toků byla věnována v uplynulém desetiletí značná pozornost. Z realizovaných opatření jsou nejvýznamnější likvidace některých celulózek. Rozsáhlý program byl realizován i ve výstavbě čistíren odpadních vod.

V posledních deseti letech bylo v závodech chemického a spotřebního průmyslu vybudováno 125 čistíren a větších čistírenských zařízení nákladem více než 720 mil. Kčs. Šlo však převážně o akce, řešící zdroje méně významné, popřípadě u větších zdrojů pouze o dílčí opatření. U některých velkých zdrojů se projevily tendence řešit čistotu vod investičně i provozně levnými provizorními opatřeními. Jak ukazují dosavadní zkušenosti např. z Chemických závodů Syntezia Semtín, Lachema Kaznějov nebo Vratimovských papíren, jsou taková nedokonalá opatření málo účinná a předmětem vážných stížností veřejných orgánů a kritiky veřejnosti.

Významných čistíren se značným vlivem na udržení nebo dosažení vyhovující kvality vody ve veřejných tocích bylo vybudováno pouze několik, především v souvislosti se zavedením nových výrob nebo s výstavbou závodů. Jde zejména o velké čistírny ve Spolaně Neratovice, Urxových závodech ve Velkém Meziříčí a v n. p. Solo Sušice.

Mezi jev, které negativně ovlivňují životní prostředí, patří i problémy spojené se vzrůstajícím množstvím průmyslových odpadů a jejich odstraněním. Dosud se to děje převážně ukládáním v deponiích, které znehodnocují prostředí nejen esteticky, ale narušují ovzduší, podzemní a povrchové vody, nehledě k tomu, že často způsobují i radu hygienických závad a jsou náročné na zábor půdy.  

Velmi pozorně jsme projednávali i stav pracovního prostředí na závodech, který je důležitou složkou životního prostředí. Ovlivňuje výrazně zdraví pracujících, jejich pracovní výkon, produktivitu a kvalitu práce a vztah pracovníků k pracovišti i k celé organizaci. Dobré pracovní prostředí je proto také důležitým stabilizačním faktorem.

Velká část výrobních závodů v chemickém a spotřebním průmyslu je umístěna ve starých, nevyhovujících objektech, které se jen velmi těžko a zdlouhavě modernizují, a oddaluje se i plán likvidace zastaralých provozů. V těchto závodech se proto pracovní prostředí v relaci s růstem výroby i v poměru k požadavkům platných československých norem úměrně nezlepšuje. Mám zde na mysli zejména prašnost prostředí, nadměrnou hlučnost, působení chemických škodlivin, nedostatky v sociálním a hygienickém zařízení, namáhavou práci, nedostatečné vybavení mechanizačními prostředky atd.

Soudružky a soudruzi, uvedl jsem některé negativní důsledky průmyslové činnosti na životní prostředí. V minulosti byly silně podceňovány a teprve dodatečně se prosazovaly snahy k plánovitému řešení otázek s tím spojených. To je příčinou, že v současné době přetrvává řada nedostatků, které jsou předmětem kritiky veřejnosti a které nutno při dalším rozvoji průmyslu zásadně řešit. V systému plánovitého řízení je třeba řídit negativní průvodní jevy průmyslové výroby na životní prostředí stejně účinně jako vlastní výrobu.

Průmyslový výbor ČNR proto považuje za nutné věnovat pozornost zejména:

- zvýšení účinnosti a provozní spolehlivosti systémů odlučovacího zařízení,

- snižování exhalací z výrobních pochodů chemického průmyslu s řešením možnost likvidace některých zastaralých provozů,

- dodržování technologické kázně ve všech provozech ovlivňujících životní prostředí,

- odsířování ropy nebo některých frakcí, aby bylo umožněno zásobení palivy s nízkým obsahem síry, přednostně alespoň v ohrožených oblastech,

-maximální snížení přízemních koncentrací nepříznivých vlivů na ovzduší v bezprostředním okolí zdrojů,  

- likvidaci rozhodujících zdrojů znečišťování vod zrušením příslušných výrob a řešení výstavby nových účinných čistíren vod,

- využití průmyslových odpadů, snížení jejich rozsahu a nepříznivého vlivu deponovaných odpadů na okolí,

- zabezpečení dodávek dostatečně účinných potřeb a zařízení pro ochranu životního prostředí z domácí výroby nebo dovozu,

- plnění úkolů projektových organizací v oblasti ochrany a tvorby životního prostředí při rekonstrukci a projektování nových závodů.

Ve spolupráci s organy Revolučního odborového hnutí nutno dbát o další zlepšování pracovního prostředí zdokonalováním technické úrovně provozů, vybavením pracovišť sociálním a hygienickým zařízením, odstraňováním fyzicky namáhavé práce odstraňováním prašnosti a působení chemických škodlivin, nadměrného hluku, zlepšováním mikroklimatických podmínek apod.

Výbor považuje zároveň za nutné, aby jak národní, tak federální orgány věnovaly zvláštní pozornost oblastem zvlášť postiženým koncentrací nepříznivých činitelů na životní prostředí, zejména v Severočeském kraji.

V závěrech XIV. sjezdu KSČ se klade důraz na vyváženost všech stránek životní úrovně, včetně celkového zlepšení životního a pracovního prostředí. Je proto nezbytné, aby ústřední orgány analyzovaly současný stav a zpracovaly v jednotlivých oborech výroby koncepce na ochranu a tvorbu životního prostředí, které budou zaměřeny na vytvoření stále příznivějších podmínek pro život a zdraví pracujících. /Potlesk./

Předseda ČNR Evžen Erban: Dávám slovo poslanci Chýlkovi, připraví se poslanec Simon.

Poslanec Karel Chýlek: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté! Ovzduší je jednou ze základních podmínek života. Československo v důsledku specifických podmínek územních a palivoenergetických patří mezi země se značně znečištěným ovzduším a z toho vyplývajícími zdravotními, ekonomickými a kulturními následky. Proto byl již v roce 1967 přijat zákon č. 35 o opatřeních proti znečišťování ovzduší, který se stal jedním ze základních předpisů v oblasti životního prostředí, který obsahuje sankce ve formě poplatků a pokut. Tento zákon bezesporu přispěl ke zlepšení čistoty ovzduší v posledních letech.  

Na základě zkušeností z průzkumů o účinnosti zákona, které jsme provedli v Ústí nad Labem, v Chotěboři, na Sokolovsku, na Ostravsku, na Mostecku, ve Varnsdorfu a v Plzni, mohu zcela odpovědně prohlásit, že zachycování a likvidaci pevných úletů je věnována závody i národními výbory podle tohoto zákona velká pozornost. Účinnost zákona by však byla ještě větší, kdyby tento zákon byl ještě přísněji dodržován a sankce důsledně vymáhány. Této důslednosti však brání nedostatečné kádrové zabezpečení na národních výborech i v České inspekci ochrany ovzduší. Zkušenosti z průzkumů zdravotního a sociálního výboru ČNR také potvrzují, že zákon České národní rady č. 146 z roku 1971 nevyhovuje v praxi z důvodů, které uvedl ve své zprávě místopředseda Jedlička. Zákon sám v tom znění, jak byl koncipován v roce 1967, nestačí již na dnešní tempo výroby a problémy, které s tím souvisejí.

Ministerstvo lesního a vodního hospodářství ČSR zpracovalo proto návrh novelizace, který byl experimentálně ověřován v některých krajích republiky a na základě zhodnocení tohoto experimentu připravuje pro vládu návrh novelizace zákona č. 35 z roku 1967. Zdravotní a sociální výbor ČNR doporučil, aby novelizace zákona respektovala zejména tyto získané zkušenosti a poznatky z průzkumů, a to:

- zaměřit se na prevenci již v etapě plánování,

- postihovat zákonem všechny subjekty znečišťování jednorázového i trvalého charakteru, což doposud není, včetně tzv. tmavých dýmů a pachů, které bývají předmětem častých stížností občanů,

- v novelizaci by se měla řešit také otázka pokut organizacím a osobám, které by neměly být závislé na výši poplatků, protože pokuty jsou někdy následkem toho tak směšně nízké, že se minou účinkem - i když jde mnohdy o hrubé zanedbání a neodpovědný přístup pracovníků. Horní hranice osobních pokut by měla být stanovena až do výše trojnásobného průměrného měsíčního výdělku - což by bylo v souladu se zákoníkem práce a s ostatními právními normami.

Zdravotní a sociální výbor ČNR zkoumal také v rámci dělby práce dohodnuté mezi výbory účinnost předpisů k ochraně zdraví před škodlivými účinky hluku a otřesů. Je prokázáno, že důsledky hluku na lidské zdraví negativně ovlivňují nervovou soustavu i pracovní výkon člověka - a to tím nebezpečněji, že hluk působí plíživě, dlouhodobě. Lidské zdraví je také čím dál tím víc vystavováno nepříznivému působení mechanického kmitání a chvění.

Hluk je typickým příkladem problémů životního prostředí, které není možno vyřešit pouze pasivně, ochranou, ale především aktivními opatřeními, tj. zásahem přímo u zdrojů, prevencí. Všechna tato opatření jsou ekonomicky velmi náročná, takže boj proti hluku zůstával stále na jednom z posledních míst.

Dosavadní právní úprava, i když je na velmi dobré odborné úrovni, je už v dnešní době nedostatečná, protože není promítnuta do technických norem jednotlivých výrobků a projektů. Toho si byla dobře vědoma vláda ČSR, když pověřila ministerstvo zdravotnictví ČSR gescí za zpracování souborné koncepce opatření proti hluku do roku 1980. Návrh koncepce je již zpracován a předložen vládě k projednání. V budoucnu se tedy dá očekávat značné zlepšení v boji proti hluku a vibracím. Situace by se již dnes hodně zlepšila, kdyby lidé sami kolem sebe nevytvářeli zbytečný hluk a byli jeden k druhému ohleduplnější.

Třetí formou, jejíž účinností v praxi jsme se zabývali, byla některá ustanovení zákona č. 20 z roku 1966 Sb., o péči o zdraví lidu, která se týkají vytváření zdravých životních podmínek. Výbor došel k názoru, že tato ustanovení není třeba měnit, protože odpovídají současným potřebám společnosti - až na to, že chybí sankce za porušování právních předpisů o vytváření a ochranné zdravých životních podmínek. Výbor proto přivítal, že ministerstvo zdravotnictví ČSR zpracovalo návrh zákona České národní rady, o pokutách vůči organizacím za porušování právních předpisů o vytváření a ochranné zdravých životních podmínek, který byl na doporučení našeho výboru v připomínkovém řízení doplněn i o pokuty osobám.

Navazuji na výklad soudruha ing. Rázla a dovoluji si požádat vládu České socialistické republiky, aby pokud možno brzo projednala připravenou novelizaci zákona č. 35 o opatřeních proti znečišťování ovzduší, dále návrh zákona o pokutách za porušování právních předpisů o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek, jakož i návrh souborné koncepce opatření proti hluku a vibracím a z toho vyplývající právní předpisy. Výše uvedené právní předpisy by podle názoru našeho výboru přispěly ke zlepšení životního prostředí v naší republice. Děkuji vám za pozornost. /Potlesk./  

Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji. Předávám slovo poslanci Šimonovi, po něm vystoupí poslanec Miler.

Poslanec Karel Šimon: Vážená Česká národní rado, soudruzi poslanci, vážení hosté! Také náš výbor ČNR pro plán a rozpočet a jeho členové se na jednání České národní rady o jednom z nejdůležitějších současných problémů, o ochraně a tvorbě životního prostředí, velmi zevrubné připravovali. Prostudovali jsme řadu materiálů a uskutečnili průzkumy ve volebních obvodech. Přesvědčili jsme se, že problémy životního prostředí by neměly nikoho nechat v klidu, ale naopak vést k jejich soustavnému řešení na všech úsecích našeho socialistického budování. Směrnice a usnesení XIV. sjezdu KSČ nám v tom směru dávají jasnou direktivu.

Připomeneme si jen slova generálního tajemníka ÚV KSČ soudruha Dr. Husáka, že V této pětiletce vystupuje do popředí péče o celkovou kvalitu životního a pracovního prostředí a také Směrnice XIV. sjezdu KSČ k 5. pětiletému plánu 1971 - 1975 jasně říkají, že máme vytvářet předpoklady pro postupné zlepšování životního prostředí.

Víme dobře, že za bývalé republiky a za okupace se páni kapitalisté, buržoazie a okupanté nestarali o ochranu a tvorbu životního prostředí. Člověk byl pro kapitalistu prostředkem, aby mu plnil nenasytné kapsy. Jinak o člověka nepečoval.

Naše socialistická společnost však staví na první místo člověka a péči o něj. A nedílná součástí této péče je ochrana a tvorba životního prostředí.

Ochrana a tvorba životního prostředí a racionální využívání přírodních zdrojů se stávají s větovým problémem číslo jedna. Zabývají se jím vedoucí politikové a státníci, mezinárodní organizace, konference atd.

Socialistické země využívají při jeho řešení předností socialismu a považují za samozřejmě spolupracovat v otázkách životního prost ředí se všemi, tedy i s kapitalistickými zeměmi, pokud ze strany těchto ze¨ nedochází k diskriminaci. Jsme s i vědomi, že problémy životního prostředí se neomezují jen na určité teritorium. Tak např. plynné exhalace ovlivňují ovzduší nejen bezprostředního okolí, ale i ovzduší zemí relativně vzdálených.  

Potvrdilo to XXVII. zasedání RVHP, které se zabývalo všemi základními otázkami a faktory ovlivňujícími životní prostředí. Jednalo se o opatřeních v dopravě, v tepelných elektrárnách, v hutnických závodech, v podnicích na zpracování ropy a zemního plynu, v podnicích a zařízeních chemického průmyslu atd.

Ve světle těchto skutečností je nanejvýš správné, že se Česká národní rada a naše vláda tak podrobně zabývají ochranou a tvorbou životního prostředí. Víme však všichni velmi dobře, že sebelepší usnesení nebo zákon jsou málo platné, když se neplní. Jen si připomeňme kolik zákonů, směrnic a vládních usnesení již bylo přijato k otázkám ochrany a tvorby životního prostředí. A současně kolik závodů každoročně platí vysoké pokuty za to, že znečišťují ovzduší a vody. Jsou to statisíce a milióny korun, které závody mnohdy platí řadu let, místo aby řešily a odstraňovaly zdroje znečišťování. Kde je v takových případech státní disciplína?

V našem obvodu Prahy 9 jsme se problematikou životního prostředí do hloubky zabývali na veřejných schůzích občanů i na plenárních zasedáních obvodního národního výboru. Z projednávání vyplynuly závěry směrované do jednotlivých závodů, institucí a společenských organizací i k samotným občanům. Nyní záleží, jak tyto závěry budou kontrolovány a uváděny v život. Nejde o problémy malé, jsou však řešitelné, což je zřejmé z těchto příkladů. Úlet popílku z vysočanské spalovny činil v roce 1969 přes 1 200 tun, za které závod zaplatil pokutu 219 338 Kčs. V národním podniku Avia činil úlet popílku ve stejném roce 770 tun a exhalace kysličníku siřičitého téměř tisíc tun ročně a podnik zaplatil pokutu 277 264 Kčs. Sedmnáct průmyslových závodů - znečišťovatelů v Praze 9, které překračovalo povolené míry úletu a exhalací a bylo povinno platit poplatky podle zákona č. 35 z roku 1967, vypustilo za rok 1969 více než 3 700 tun popílku a téměř 3 400 tun kysličníku siřičitého a zaplatilo na pokutách téměř 1,2 mil. Kčs.

V roce 1972 těchto 17 závodů - znečišťovatelů vypustilo do ovzduší již jen 1 800 tun popílku a 3 100 tun kysličníku siřičitého a zaplatilo 800 000 Kčs na pokutách. Přitom v 16 závodech došlo na základě provedených opatření k podstatnému zlepšení, pouze ve slévárnách ČKD došlo k výraznému zhoršení.

Pokud se týká prašného spadu na 1 km², také zde se situace postupně lepší, i když v jednotlivých částech obvodu jsou výsledky značně rozdílné. Na Balabence poklesl spad z 342 tun v roce 1969 na 240 tun loni, v Letňanech poklesl ve stejném období z 472 tun na 224 tun, u OÚNZ z 423 tun na 224 tun atd. Naproti tomu ve Fučíkově ulici u III. vrátnice ČKD v blízkosti sléváren vzrostl spad z 408 tun v roce 1969 na 878 tun v roce 1972 a ve stejné ulici u konečné stanice tramvaje č. 19 ze 184 tun na 238 tun. Je to jen několik čísel z našeho obvodu.

Avšak ani tyto vcelku kladné výsledky nás nemohou uspokojit a je třeba hledat cesty a provádět opatření k omezení prašnosti i v našem průmyslovém obvodu na minimum. Těch zhruba 1,2 mil. Kčs, které podniky zaplatily na pokutách v roce 1969 nebo 800 tisíc Kčs zaplacených loni nám problém čistoty ovzduší nevyřeší, zejména když je podniky pro stálé opakování již dávno mají zahrnuty ve svých kalkulacích. Podobné zkušenosti máte jistě, soudružky a soudruzi poslanci, také ze svých volebních obvodů. Proto je třeba, aby orgány státní moci od shora dolů pouze nekonstatovaly, že je životní prostředí znečišťováno a nevybíraly jen pokuty, ale důsledně vyžadovaly a samy napomáhaly při řešení a odstraňování zdrojů znečištění.

Ochrana a tvorba zdravého životního prostředí, pokud tomu tak dosud není, by se měla stát nedílnou součástí volebních programů. Je třeba vyžadovat přísné dodržování zákonů, vyhlášek, směrnic a proti všem, kdo soustavně porušují státní disciplínu, vyvozovat přísné důsledky a finanční postihy. Jsem přesvědčen, že naše jednání o problémech životního prostředí bude významným podnětem, abychom ještě s větší důsledností naplňovali na všech úsecích závěry XIV. sjezdu KSČ k životnímu prostředí konkrétními činy. /Potlesk./

Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji. Prosím nyní poslance Milera, po něm vystoupí poslanec Eger.

Poslanec Josef Miler: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté! Dovolte mi několik poznámek k problematice vlivu životního prostředí na mladou generaci.

Stálá pracovní skupina při předsednictvu ČNR pro otázky mládeže se zevrubně zabývala především věcnými faktory určujícími úroveň rodinného prostředí, jakož i prostředí, v němž mladý člověk tráví svůj volný čas.  

Pokud se týče úrovně rodinného prostředí jsou z věcných složek, jež ovlivňují jeho úroveň, zásadně důležité úroveň bydlení a urbanistická úroveň okolí bytu zejména z hlediska estetického, občanské vybavenosti a dopravy.

Tyto věcné složky jsou důležité za všech okolností, avšak nabývají ještě více na významu v důsledku vysoké úrovně zaměstnanosti vdaných žen, která u mladých bezdětných manželství je téměř stoprocentní a v rodinách s dětmi jen o něco menší.

Z hlediska celé ČSR lze konstatovat, že 5. pětiletý plán rozvoje národního hospodářství znamená v bytové výstavbě rozhodný pokrok proti všem minulým pětiletkám, avšak víme, že bytový problém nebude tím ještě vyřešen. Nejhůře je na tom hlavní město Praha. Protože také rozložení stavebních kapacit neodpovídá potřebám výstavby bytů v jednotlivých oblastech, je řešení tohoto problému velmi náročným organizačním i politickým problémem.

Jaká je např. v Praze politická naléhavost těchto problémů, uvedu tuto poznámku: naši poslanci, soudruzi Prchal a Kučera si zorganizovali v Tesle a v ČKD Dukla besedy s mladými, náhodně vybranými lidmi ze závodu.

V Tesle, z deseti přítomných jich 8 samostatně nebydlí již 6 - 7 roků, mají většinou děti a z těch 8 nebydlících jich bydlí 6 rozděleně, tj. muž u svých rodičů a žena rovněž u svých rodičů, protože do jedné domácnosti se nevejdou.

V Dukle byla situace obdobná. Přitom se nám zdá, že v Praze přece jen - vedle známých starých nedostatků připravenosti - by mohly být uváženy některé další možnosti urychlení výstavby.

Naši poslanci Prchal a Kučera podnikli např. exkurzi do Mladé Boleslavi, aby se podívali na netradiční způsob výstavby bytů. Byli překvapeni úspěchy této výstavby a z toho vyplývá doporučení mé i ostatních poslanců stálé pracovní skupiny pro otázky mládeže celostátně podpořit tuto formu výstavby, jak o ní jednalo pozitivně i předsednictvo České národní rady.  

Jde také o to, ulehčit výstavbu obytných domů po administrativně právní stránce. Ověřili jsme si, že k zahájení stavby je třeba minimálně 30 podpisů a razítek. Může jich ale být potřeba až 58. To je pro stavebníka nesmírně časově náročný problém. Mám dotaz, zdali příslušné centrální orgány se zabývají možností výrazného zjednodušení této agendy, neboť pokud mám informace připravovaný stavební řád nepřináší v tomto směru zlepšení.

Pokud se týká kvality a technického vybavení bytů v ČSR lze konstatovat, že u nás došlo k výraznému zlepšení a to jak pokud se týče velikosti, tak i vybavenosti bytů. Podle sčítání v roce 1970 stoupl za minulé desetiletí počet obytných místností na 1 byt o 27,1 % a jejich plocha se zvětšila o 20,9 %. Technické vybavení bytů se rovněž v celostátním průměru výrazně zlepšilo a jsme v tomto směru nejvyspělejšími státy v Evropě.

Urbanistická úroveň, zejména sídlišť ve velkých městech je však nízká a tyto výsledky velmi zeslabuje. Žádná ze složek, jež ovlivňují z tohoto hlediska úroveň rodinného prostředí, ať už se jedná o rozložení obchodní sítě, její zásobení plným sortimentem zboží, rozložením zdravotnických zařízení, škol, sociálních zařízení, zejména jeslí a mateřských školek a ostatních služeb, není na té úrovni, jak by zejména mladá manželství potřebovala. Měla by býti energičtěji podpořena technicko-organizační opatření, směřující k tomu, aby v nově budovaných sídlištích byla souběžně s výstavbou bytů realizována výstavba komplexní občanské vybavenosti, včetně dopravní sítě. Totéž platí pro doplňování komplexní občanskou vybaveností již postavených sídlišť a čtvrtí. S problémy úrovně rodinného prostředí souvisí ovšem velmi těsně i problematika volného času.

Z poslaneckých průzkumů i z odborné literatury vyplynulo, že čas, který zbývá mladým lidem na výchovu dětí, je velmi malý. Stejně tak na vlastní vzdělávání a rozptýlení. Skupina zjistila, že například mladé provdané ženy s jedním nebo s více dětmi, pokud jsou zaměstnané, mají stěží denně jednu hodinu času volného skutečně pro sebe a z dvoudenního volna na konci týdne stráví obvykle alespoň jeden den domácími pracemi, jez nejsou schopné zvládnout během týdne. Zejména to platí pro větší města.

Jsme informováni, že v současné době příslušné státní orgány z podnětu vlády provádějí široce založenou prověrku využití pracovní doby. Ukazují se přitom závažné nedostatky v rozvržení pracovní doby obchodu a služeb, což právě způsobuje soustavné napětí v rodinách, tedy i u mladých manželství. Mám za to, že bychom si závěry této prověrky měli vyžádat a pečlivě je projednat a zasazovat se o jejich realizaci.

Trvale, ať už při projednávání problémů velkých měst, jako je Praha, Brno a Ostrava, nebo při projednávání životního prostředí mladé generace na venkově upozorňujeme na vážnou potřebu posílit materiální základnu Socialistického svazu mládeže a České tělovýchovné organizace, aby mohly podchytit zájem větší části našich mladých lidí, například pro klubovou činnost, masovou tělovýchovu atd.

Položil bych v této souvislosti především otázku ministru školství ČSR, zda-li při koncepčních pracích, vztahujících se k náplni práce škol všech stupňů, se počítá se zvětšením počtu hodin věnovaných školní tělesné výchově. A dále, zda-li jsou již překonány překážky, které brání plnému využití školních tělocvičen a hřišť mimo školní výuku.

Vážené soudružky a soudruzi poslanci, možná, že ve srovnání s tzv. velkými problémy úrovně životního prostředí připadají otázky, které jsem zde uvedl, okrajové. Prosím však o pochopení, že podmínky určující úroveň rodinného prostředí i využití volného času jsou stejně významné jako ty, jež ohrožují fyzické zdraví každého z nás, neboť přímo nebo nepřímo ovlivňují duševní rovnováhu člověka a tím se dostávají do stejné roviny naléhavosti řešení jako problémy přírodního prostředí. /Potlesk./