Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslankyni Farníkové. Než přerušíme schůzi, sděluji, že jako další po přestávce vystoupí v diskusi poslanec Navrátil. Přerušuji schůzi na 15 minut.
/Schůze přerušena v 10.42 hod. - opět zahájena v 11.02 hod./
/Řízení schůze převzal předseda ČNR Evžen Erban./
Předseda ČNR Evžen Erban: Uděluji slovo poslanci Navrátilovi, připraví se poslankyně Žáková.
Poslanec Jaroslav Navrátil: Soudružky a soudruzi poslanci, výbor ČNR pro národní výbory a národnosti se zabýval stavem socialistické zákonnosti na jednom z velmi citlivých úseků správní činnosti národních výborů - na úseku výstavby. Výkon státní správy na tomto úseku má velký společenský význam.
Národní výbory se ve svých správních obvodech zabývají každou stavbou, každou změnou v uspořádání území. Rozhodují o umístění staveb, o chráněných pásmech, o změnách ve využití pozemků, o vyvlastnění nemovitostí, o přípustnosti staveb, o uvádění staveb do trvalého provozu nebo užívání, o změnách staveb nebo způsobu jejich užívání, o asanaci krajiny a drobné asanaci v obcích, o obytnosti místností a o jejich zdravotní závadnosti a o celé řadě dalších otázek, jako například o státních příspěvcích na individuální bytovou výstavbu. Tato činnost národních výborů se bezprostředně dotýká práv a povinností širokého okruhu občanů a organizací. Na její úrovni do značné míry závisí nejen harmonický rozvoj životního prostředí, příprava a provádění výstavby, ale také autorita národních výborů a státních orgánů vůbec a důvěra ve spravedlivé, věcně správné, přesvědčivé a zákonné rozhodování státních orgánů.
Poznatky, které jsme získali při průzkumu činnosti národních výborů ve střediskových obcích i ve svých volebních obvodech, ukazují shodně s poznatky ministerstva výstavby a techniky ČSR, že v činnosti národních výborů na stavebně správním úseku existují vážné nedostatky, které se ve větší či menší míře projevují u všech národních výborů.
Záležitosti občanů a organizací nejsou vyřizovány v zákonem stanovených lhůtách, zákony a jiné právní předpisy nejsou správně aplikovány nebo dochází k jejich přímému porušování, občanům není vždy umožňováno, aby uplatnili ve správním řízení svá práva v rozsahu stanoveném zákonem, vlastní správní rozhodnutí jsou často vadná po věcné i formální stránce, odůvodnění správních rozhodnutí jsou nepřesvědčivá nebo neúplná.
U všech okresních, městských a místních národních výborů, kde jsme prováděli průzkum, jsme se setkali s tím, že při současném rozvoji průmyslové, zemědělské, bytové a občanské výstavby, při velkém zájmu občanů o výstavbu a rekonstrukci rodinných domků, o výstavbu chat a garáží se nároky na stavebně správní činnosti národních výborů v posledních letech podstatně zvyšují. O tom, jak roste počet vydávaných rozhodnutí na úseku stavebně správní činnosti svědčí celá řada konkrétních příkladů, které jsme při přípravě a v průběhu jednání výboru podchytili. Chci uvést některé údaje z okresu Bruntál.
V tomto okrese činil například počet vadných územních rozhodnutí o výběru staveniště v roce 1970 celkem 161 a v roce 1972 již 242, stavební povolení pro výstavbu rodinných domků a s tím související poskytování příspěvků stavebníkům bylo vydáno v okrese od roku 1945 do roku 1970 ve 164 případech a jen za I. pololetí tohoto roku již ve 144 případech a ve 47 případech pro stavbu rekreačních chat. Při změnách užívání staveb bylo vydáno v okrese od roku 1945 do roku 1970 celkem 111 rozhodnutí a jen za rok 1972 jich bylo vydáno 120. Přitom je třeba vidět, že Bruntál je pohraničním okresem a že ve vnitrozemských okresech je rozvoj výstavby a s tím spojené stavebně správní rozhodování národních výborů neporovnatelně vyšší.
To pochopitelně klade stále vyšší požadavky na odborné, technické i právní znalosti pracovníků odborů výstavby národních výborů. Přitom se počet pracovníků národních výborů na tomto úseku v důsledku různých úsporných opatření snížil. Kromě toho dochází v důsledku zvyšujících se nároků na jejich práci, požadavků na jejich osobní odpovědnost a v důsledku toho, že jsou v porovnání s pracovníky na úseku stavební výroby a jiných organizací podstatně hůře odměňováni, k jejich značné fluktuaci. Za poslední tři roky odešlo z odboru výstavby ONV v Bruntále 8 pracovníků převážně k výrobním podnikům.
Při jednání výboru jsme ocenili úsilí ministerstev a výstavby a techniky ČSR, které se snaží tento nepříznivý stav řešit poskytováním metodické pomoci národním výborům, postupným prováděním kontrol v jednotlivých krajích a pomocí ve výchově pracovníků národních výborů. Ukazuje se však, že to všechno nestačí. Náš výbor poukazoval na potřebu řešení tohoto problému už několikrát. V odpovědích na naše doporučení se vždy poukazovalo na omezené možnosti v důsledku úsporných opatření prováděných v celém státním aparátě, na to, že se tato záležitost bude řešit při připravované systemizaci, při platové úpravě apod. Zatím se však nic nestalo a situace na tomto úseku se nemění nebo se dále zhoršuje.
Upozornili jsme proto při jednání výboru na vážný stav na tomto úseku činnosti národních výborů a doporučili minstru výstavby a techniky ČSR, aby ve spolupráci s příslušnými ministry připravil důsledné přehodnocení počtu a složení pracovníků odborů výstavby a územního plánování národních výborů a navrhl vládě ČSR rozhodná opatření k jejich stabilizaci, ke zlepšení jejich odměňování a ke zdokonalení způsobu jejich práce. /Potlesk./
Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji poslanci Navrátilovi. Dávám slovo poslankyni Žákové, potom vystoupí poslanec Bartheldy.
Poslankyně Zdena Žáková: Soudružky a soudruzi, dny, které žijeme v tvořivé práci, vyznačují se cílevědomou realizací závěrů XIV. sjezdu KSČ na všech úsecích stranického, státního a společenského života.
Zpráva generálního prokurátora ČSR o stavu socialistické zákonnosti v ČSR byla i pro kulturní a školský výbor ČNR z hlediska našich úkolů podnětem k mnoha vážným zamyšlením. Socialistická společnost dbá o výchovu dětí a uspokojování jejich hmotných a kulturních potřeb, pečuje o ně a chrání je. Ročně přispívá rodinám s dětmi vysokými finančními částkami. Převážná většina rodičů využívá řádně prostředků poskytovaných společností.
Vyskytují se však i případy neodpovědného přístupu rodičů k plnění základních povinností v péči o děti, kdy rodiče nejen zanedbávají výchovu svých dětí, ale nepečují ani o jejich výživu a ošacení. Konečně jsou i takoví rodiče, kteří zneužívají rodinných přídavků, jež u některých rodin s více dětmi představují významnou část jejich příjmů.
Počet zanedbaných dětí, evidovaných na odděleních péče o děti u odborů sociálních věcí, není nejmenší. Tady se nám nutně vnucuje otázka: nebudeme-li dost energicky působit na rodiče těchto dětí, jací občané z nich vyrostou? Proto se kulturní a školský výbor ČNR při zkoumání této problematiky zaměřil na výklad uplatňování zákona č. 117/1966 Sb., doplněného zákonem č. 99/1972 Sb., o některých důsledcích zanedbávání dětí.
Chtěli jsme si ověřit účinnost zákona, zjistit, jak je používán, případně najít překážky, které brání jeho širšímu uplatnění, a odhalit rezervy pro jeho rozšíření a popularizaci. Cílem zákona č. 117 je dosáhnout toho, aby občan, který má dítě v přímém zaopatření a kterému se vyplácejí přídavky na děti, plnil povinnost řádné péče a aby se poskytnutých přídavků používalo výlučně ve prospěch dětí, kterým jsou určeny.
Jak ukázaly zkušenosti okresních prokuratur a pracovnic z úseku péče o děti původní formulace § 1 a § 2 zák. č. 117 byla neúčinná v tom smyslu, že dávala národním výborům jen možnost návrhu na zastavení výplaty rodinných přídavků.
Ve znění zákona č. 99 mají národní výbory povinnost tohoto výchovného prostředku použít. Dosavadní sankce podle zákona č. 60/1961 Sb. nebyly dosti rychlé ani účinné. Současně platná zákonná opatření pokládáme za účinnou právní normu při zanedbávání rodičovské péče. Domníváme se totiž, že v mnohých případech by se dalo předejít negativním jevům účinnou prevencí.
V zanedbanosti některých dětí, zejména v záškoláctví jsou nejčastější kořeny budoucí kriminality naší mládeže. Ze své pedagogické praxe velmi dobře víme, že děti, které patří k tzv. výchovným problémům ve třídách, jsou ve skutečnosti obětmi špatného rodinného prostředí. A protože v naší společnosti jde o každého jedince, vítáme možnost zákonného finančního postihu těch rodičů, kteří sociálních výhod socialistické společnosti využívají, ale řádnou péči o tělesně a duševní zdraví dětí nezabezpečují.
Opatření i zkušenosti národních výborů, které zákona č. 117 použily, jsou kladné a v převážné většině případů měly dobry výchovy ohlas. Hmotný postih se ukazuje jako nejúčinnější. Přestože však zákon působí již sedmým rokem, je dosud málo uváděn v praxi. Mezi jednotlivými okresy a národními výbory se objevují značné disproporce. Příčin, pro které dochází k malé aplikaci, je pravděpodobně více. Zákon je dosud málo popularizován a pracovníci národních výborů jej málo znají. Někde se vyhýbají jeho užití vzhledem k tomu, že hospodaření s rodinnými přídavky, které po odnětí rodičům jsou poukazovány zaměstnavatelem národnímu výboru, je náročné a nenajde se pracovní síla, která by peníze spravovala. Na pomoc dobrovolníků nelze spoléhat, protože jsou vystaveni útokům ze strany postižených občanů.
Tato problematika stojí stále na okraji pozornosti národních výborů, ale i když je nám z práce ve volebních obvodech jasné, že starostí je v obcích mnoho, pokládáme ji za stejně palčivou pro současnost i budoucnost, jako úkoly jiné.
Nejčastější příčinou k zastavení výplaty rodinných přídavků je záškoláctví. I zde jsou určité rezervy. Ne všechny školy a ne všichni třídní učitelé podchytí včas a důsledně děti, kterým začínají přibývat neomluvené hodiny. Bude nutné informovat i učitele o možnosti užití zákona č. 117, protože i školy, zdravotnická zařízení, důvěrník péče o děti apod. může být navrhovatelem k použití tohoto zákona.
Spolupráce některých oddělení péče o děti se školskými odbory byla ovlivněna přesunem těchto oddělení k odborům sociálních věcí. Ale vzájemné spojení je i nyní velmi nutné.
Rovněž výchovné komise na školách mají velmi rozdílnou úroveň a většinou nepracují systematicky. Účinným pomocníkem by se mohly stát pedagogicko-psychologické poradny, které už má většina okresů. Měly by organizovat soustavnou vyhledávací činnost na školách, úzce spolupracovat s výchovnými poradci, včas podchycovat a diagnostikovat výkyvy u žáků, usilovat o předcházení poruchám chování, organizovat práci výchovných komisí.
Kdyby prevence a včasné podchycení záškoláctví bylo všude na úrovni, nemohli bychom se setkat s případy čtrnáctiletých negramotných cikánských dětí, které ještě nikdy nebyly ve škole, ani s neúměrným opatřením v Praze 1, kdy 300 neomluvených hodin bylo řešeno napomenutím.
Specifickým problémem jsou rodiny cikánského původu. Benevolence v uplatnění zákona je zde větší. Živitelem rodiny je zpravidla muž, který často střídá zaměstnání i pobyt. Po zastavení rodinných přídavků matky obtěžují funkcionáře NV, potraviny a oblečení pro děti zakoupené někdy prodají nebo vymění za alkohol apod. Přitom právě zde je řešení velmi naléhavé. Tak např. NVP má na ZDŠ 483 dětí cikánského původu, z nichž 39 % neprospělo, každé z těchto dětí má v průměru 143 zameškaných hodin, z toho 34 neomluvených. V některých okresech, kde je koncentrace občanů cikánského původu větší, je situace ještě horší. To je znepokojující skutečnost. Řešení je složité a vyžaduje diferencovaný a individuální přístup, aby nebyla narušena integrace cikánského obyvatelstva.
Při provádění průzkumů jsme si všude znovu ověřili nutnost a nezbytnost úzké součinnosti a spolupráce oddělení péče o děti se školou, zdravotnickým zařízením, pedagogicko-psychologickou poradnou, se závody, Veřejnou bezpečností, s odbory, se společenskými organizacemi, se všemi výchovnými činiteli, kteří musí v tomto směru sehrát svou roli. Významnou koordinační roli mohou zaujmout správní komise odborů sociálních věcí ONV.
Aplikaci zákona také bránilo to, že donedávna neexistovaly prováděcí pokyny. Teprve v srpnu t. r. obdržely odbory sociálních věcí metodické pokyny a v této době seznamují s nimi všechny zainteresované orgány. Popularizaci zákona by mohly pomoci i sdělovací prostředky. Závěrem lze shrnout: zákon č. 117/1966 Sb., o některých důsledcích zanedbávání péče o děti ve znění zákona č. 99/1972 Sb., o zvýšení přídavků na děti a výchovného pokládáme za vyčerpávající a správný.
Nedostatky však jsou v aplikaci zákona, hlavně v početnosti použití. Přesto, že zákon je v platnosti již delší dobu, není příslušným orgánům ani rodičům dostatečně znám. Tím nemůže být dobře plněna jeho preventivně výchovná úloha. Mnoho rodičů by přiměla již pouhá znalost o možnosti odnětí dávek k tomu, aby nadále plnili své povinnosti v péči o děti a kontrolovali jejich řádnou školní docházku.
Domníváme se, že lepší informovaností, popularizací a organizací by mohly být odstraněny překážky, které aplikaci zákona brání.
Dosah a působnost tohoto zákona jsou veliké. Je třeba říci, že kriminalita mládeže v naší společnosti je projevem naší neúspěšné výchovy, a to jak výchovy rodičovské, školské, tak i společenské. K zanedbávání péče o děti jsme často benevolentní a lhostejní. Stoupající ekonomické zájmy některých rodičů a jejich honba za hmotnými hodnotami zatlačuji citovou stránku výchovy. Děti postupně přejímají tento způsob přístupu k životu.
Musíme proto zmobilizovat síly a svést boj o každé dítě. Zákonné opatření nám k tomu vytváří dostatek prostoru. Bude záležet na aktivní iniciativě všech, aby cíle, který tento zákon sleduje, bylo dosaženo. /Potlesk./
Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji poslankyni žákové. Slovo má poslanec Bartheldy.
Poslanec Miroslav Bartheldy: Soudružky a soudruzi, v souvislosti s projednáváním zprávy o stavu socialistické zákonnosti bych chtěl poukázat na některé problémy, které ovlivňují dodržování zákonnosti v ekonomické oblasti. Jedním z nich jsou nedostatky v právní službě.
Podle získaných poznatků není právní služba v ekonomické oblasti zajištěna odpovídajícím počtem kvalifikovaných pracovníků. To se zejména projevuje u menších organizací, jako například u podniků místního hospodářství, ve výrobních družstvech i v jednotných zemědělských družstvech a ve státních statcích. Vlastními prostředky je právní služba v organizacích zajištěna přibližně z 84 %. Přitom jednoho nebo dva právníky má 26 % organizací, pět a více právníků má 21 % organizací. Poměrně nejlépe je právní služba zajištěna u velkých podniků, kde jsou samostatná právní oddělení, což umožňuje i účelnou specializaci. Při současném nedostatku zejména mladých právníků jsou však i důležité hospodářské organizace, které nemají svého právníka, přestože pro něj mají systemizované místo. O tom se konečně můžeme přesvědčiti z inzerce v denním tisku, kde mnoho podniků hledá právníky. Mohl bych ukázat příklad ze svého volebního obvodu - např. v n. p. Orličan Choceň - kde je 1 400 zaměstnanců a kde jsem mnoho let pracoval, není již delší dobu právník. V Karose ve Vysokém Mytě, která má 3 500 zaměstnanců jsou dva podnikoví právníci, v Tesle Lanškroun je jen jeden právník. Stávající malý počet podnikových právníků je tedy jednou z příčin nedostatečné úrovně právní služby a velmi často i důsledkem nepochopení funkce podnikových právníků. Tak například podnikoví právníci nemívají na starosti jen vlastní agendu, ale bývají také pověřováni úkoly, které s touto agendou nikterak nesouvisí. O nedocenění právní služby svědčí například okolnost, že podnikoví právníci se nezúčastňují jednání, na něž navazují různé právní úkony zavazující podnik. A tak teprve až když dochází ke sporu uloží vedení podniku, aby právník zachránil situaci, hájil zájmy podniku, i když třeba nebudou v souladu se zákonem. Funkce podnikového právníka je totiž někdy chápána i tak, že za všech okolností má hájit podnikové zájmy, a to i před zájmy celospolečenskými a v rozporu se svým právním přesvědčením. Naproti tomu jsou však i případy, kdy sami podnikoví právníci často z důvodů alibistických vyvolávají spory nebo nemívají řádnou kvalifikaci, teoretickou průpravu a odpovídající praxi. Okolnost, která pro zajištění výkonu podnikové právní agendy vzbuzuje obavu, je věkové rozvrstvení podnikových právníků, jejichž průměrný věk je v ČSR přibližně 49 let, z toho ve věku do 30 let je jen něco přes 6 % podnikových právníků. Přitom mladí právníci potřebují pro samostatný výkon funkce ně kolik let praxe. Úkoly podnikového právníka jsou o to těžší, že musí ovládat nejen hospodářské právo, ale i předpisy z oblasti práva pracovního, občanského a často i trestního. Oblast činnosti je zde velmi široká. To například potvrzuje i fakt, že v roce 1971 soudy v ČSR pravomocně rozhodly asi o 65 000 občanskoprávních nárocích, ke jednou ze stran byla socialistická organizace převážně zastoupena podnikovým právníkem.
Hovoříme-li o významu právní služby, musíme současně zdůraznit, že důležitým předpokladem jejího správného využívání je vztah vedení podniku k právní službě. Vedoucí pracovníci v ní nikdy nesmí spatřovat činitele, který by brzdil jejich iniciativu, ale naopak v právu musí vidět nástroj, který jim účinně napomáhá vést zdárně podnik. Povaha úkolů, které právníci v ekonomické oblasti vykonávají, i okolnost, že ve své činnosti aplikují právní předpisy z nejrůznějších oblastí, nezbytně vyžaduje zabývat se právní službou meritorně. S uspokojením jsme proto v ústavně právním výboru ČNR vzali na vědomí, že na podkladě výsledků průzkumu provedeného Státní arbitráží ČSR a ministerstvem spravedlnosti ČSR má být právní služba normativně upravena tak, jako je tomu i v jiných socialistických státech. Dostala se mně do rukou informace, jak je právní služba zabezpečena v členských zemích Rady vzájemné hospodářské pomoci. Zejména v Sovětském svazu jsou postavení a úkoly právní služby dokonale upraveny na základě usnesení Rady mistrů SSSR ze dne 22. června 1972. Vydaný řád upravuje postavení právní služby na celém území Sovětského svazu jednotně, obsahuje úkoly právní služby v podnicích a institucích, v ministerstvech nebo úřadech a ve výkonném výboru sovětů poslanců oblasti, města nebo kraje. Pro všechny druhy právních služeb se stanoví obecné úkoly, společné i specifické, odpovídající charakteru té instituce, v níž byla právní služba zřízena.
Domnívám se, že opatření naší federální vlády, jímž se stanoví organizace, postavení a úkoly právních útvarů ve státních hospodářských organizacích a organizacích zahraničního obchodu může účinně přispět k prohloubení socialistické zákonnosti, k tomu, aby právní prostředky byly plně a důsledně využívány jak k ochraně celospolečenských zájmů, tak k ochraně práv a zákonem chráněných zájmů uvedených organizací. Jistě by pro naši poslaneckou práci bylo zajímavé, kdybychom měli přesnější informaci, jak bude toto opatření přeneseno z federální do republikové úrovně. /Potlesk./
Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji poslanci Bartheldymu. Dávám slovo poslanci Hrdličkovi a připraví se poslanec Nezval.
Poslanec Jiří Hrdlička: Soudružky a soudruzi poslanci, dokonce po tak velké krádeži, jako bylo zcizení slavných obrazů El Grecca a Tintoretta, by se v téže pražské galerii klidně mohl opakovat stejný kousek hned o 14 dní později. Ověřila to osobně praktickým pokusem jedna z našich poslankyň. Prostě v této galerii neudělali hned nic, aby zabránily podobným útokům na skvosty našich uměleckých sbírek, ačkoli by se dalo spíše očekávat, že se poučí a udělají odpovídající opatření.
Rovněž poslední turistická sezóna přinesla opět řadu důkazů o tom, jaká nebezpečí hrozí našim obrazům, sochám i uměleckým předmětům na hradech, zámcích, muzeích a galeriích. Průvodci nestačí obstarávat odborný výklad a současně uhlídat nepoctivce, skryté ve stále větším počtu návštěvníků. Jenom zámkem v Hluboké nad Vltavou projde za sezónu více než čtvrt miliónu lidí.
Když jsme v kulturním a školském výboru ČNR ¨hovořili o dodržování socialistické zákonnosti, nemohli jsme tedy pominout tu trestnou činnost, jejíž obětí jsou naše umělecká díla a historické památky, často vysokých hodnot. V každém případě pak jde o hodnoty nenahraditelné. Za poslední 4 roky bylo takových krádeží a vloupání 710 a škody se odhadují na více než 54 mil. Kčs, pokud ovšem měříme jenom hodnoty ekonomicky. Přitom v roce 1972 připadá na 120 trestných činů škoda 43,5 mil. Kčs, a to je desetkrát více než v roce předtím. Jediné vloupání na zámku Šternberk způsobilo našemu národnímu majetku škodu za jeden milión Kčs.
Závažnost i rozsah škod tedy zatím vzrůstá. Někdy jsou triky zlodějů až překvapivě jednoduché, jindy jde o loupeživé akce široce organizované i za pomoci moderní techniky. Až příliš často vedou stopy do kapitalistického zahraničí, ať již jde o pachatele nebo překupníky.
Pokud víme, dělají se různá zabezpečovací opatření a situace by se měla postupně zlepšovat. Přesto se přimlouváme za ještě rychlejší preventivní kroky, včetně uplatnění nejmodernější zabezpečovací techniky proti zcizení i proti požárům, které by účinněji než dosud chránily naše kulturní a historické bohatství. Děkuji za pozornost. /Potlesk./
Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji poslanci Hrdličkovi. Slovo má poslanec Nezval, připraví se poslanec Brož.
Poslanec Jan Nezval: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté! Stálá pracovní skupina předsednictva ČNR pro otázky mládeže se podílela podle rozhodnutí předsednictva ČNR na přípravě tohoto plenárního zasedání České národní rady k otázce stavu socialistické zákonnosti v ČSR v roce 1972.
Když jsme ve skupině uvážili rozsah této problematiky, rozhodli jsme se koncentrovat svou pozornost jen na jeden úsek této problematiky, úsek zvlášť společensky významný, tj. na stupeň a vývoj kriminality mládeže.
Vlastním poslaneckým průzkumem i z odborných expertíz, zejména Výzkumného ústavu kriminologického v Praze, jsme soustředili obsáhlý materiál, z něhož se dá usuzovat na příčiny a vývoj kriminality mládeže i na způsoby, jak jí čelit.
Poslanecký průzkum potvrdil náhledy odborníků, jak pokud se týká názorů na četnost a řekněme kvalitu trestné činnosti mládeže, tak i pokud se týče názorů na příčiny jejího vzniku a vývoje. Kriminalita mládeže rozhodně patří k těm otázkám, kde široká veřejnost živě podporuje snahy politického vedení státu i opatření administrativy a zákonodárných sborů a zastupitelských orgánů v boji proti tomuto negativnímu společenskému jevu. Je to tedy nejen odborná otázka, nýbrž v prvé řadě i politická. Jde o to využít souhlasu veřejnosti a cílevědomě podniknout koordinovaná opatření jak preventivní, tak i represivní povahy, jež by výrazně ovlivnila vývoj kriminality mládeže a tím o vývoj kriminality vůbec. Neboť jak naše poslanecké zkušenosti, tak i názory odborníků potvrzují, že v kriminalitě je kontinuita z hlediska věku. Dětský delikvent se stává mladistvým delikventem a z toho roste pak mladý dospělý delikvent - recidivista. V tom bych řekl, že je hlavní společenské nebezpečí. Že se vytváří jakási delikventní společenská vrstva, která cizopasí na okraji společnosti od mládí až do stáří, že je nebezpečná nejen pro nás jako jednotlivce, ale celé společnosti svým demoralizujícím vlivem. Většina jejích příslušníků do ní vstupuje již ve svém raném mládí a značná část v ní setrvává bez ohledu na tresty.